Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 2/2011 - 44Rozsudek KSBR ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

3 Azs 303/2004

6 Azs 12/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 20/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

56Az 2/2011- 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobce M. L., zast. JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou se sídlem Bartošova 4, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.1.2011, č.j. OAM-2/ZA-ZA06-ZA04-2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Zástupkyni žalobce JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce se sídlem v Brně, Bartošova 4, se přiznává odměna ve výši 8.640,- Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě 30ti dnů od právní moci rozsudku.

IV. Tlumočníkovi Mgr. Artašesi Israeljanovi, CSc., se přiznává odměna za tlumočnický úkon ve výši 350,- Kč, která mu bude vyplacena do 30-ti dnů od právní moci rozhodnutí z účtu Krajského soudu v Brně.

Odůvodnění:

Dne 4.1.2011 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že tak činí z humanitárních důvodů, především kvůli špatnému zdravotnímu stavu, bolí ho nohy a má problémy se zrakem, v březnu 2011 má podstoupit operaci kýly. Chce žít s bratrem, který bydlí v Praze, návrat do vlasti odmítá, jelikož tam nemá kde bydlet a v případě, že by se zúčastnil mítinků, by mohl být postihován.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 20.1.2011, č. j. OAM-2/ZA-ZA06-ZA04-2011, nebyla žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) udělena, neboť žalobce neuvedl žádnou hodnověrnou skutečnost, která by představovala vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu. Správní orgán na základě správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, a doplňkovou ochranu proto neudělil.

V zákonem stanovené lhůtě podal žalobce žalobu, neboť má za to, že byl v přecházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany v ČR zkrácen na svých právech. Podle žalobce žalovaný v průběhu správního řízení porušil § 4 odst. 1, § 50 odst. 4, § 68 odst. 3 správního řádu, když podle něj při plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti nevycházel žalobci podle možností vstříc, při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. V rozhodnutí neuvedl informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků, s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí a konečně žalobce má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 písm. b) zákona o azylu. Svou žalobu žalobce doplnil na výzvu soudu prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně podáním ze dne 27. 4. 2011, ve kterém uvedl, že má za to, že žalovaný ve správním řízení porušil rovněž § 3 správního řádu, když se jeho žádostí o udělení mezinárodní ochrany nezabýval odpovědně a svědomitě, neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci . Namítl, že žalovaný při posuzování žádosti nevycházel z přesně zjištěného skutkového stavu o politických poměrech v zemi původu a politických aktivitách žalobce, pro které mu v zemi původu hrozilo pronásledování. Dále žalovanému vytkl, že nepřihlédl zejména k jeho vážnému zdravotnímu stavu a sloučení rodiny na území ČR. Žalobce opakovaně namítl porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný dostatečně nevypořádal s tím, proč neshledává zákonné důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu ust. § 12 b) zákona o azylu, neboť podle jeho názoru tyto podmínky splňuje a s tímto jeho návrhem a námitkami žalobce se žalovaný řádně nevypořádal.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření ve věci ze dne 1.6.2011 navrhl, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu, neboť neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný po provedeném řízení neshledal, že by žalobcovy obavy odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem, neboť nedospěl k závěru, že by žalobce byl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. Stejně tak nedospěl k závěru, že by se žalobce mohl opodstatněně obávat pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Podle žalovaného žalobce svoje obavy nebyl schopen nijak konkretizovat, zakládají se pouze na jeho vnitřních hypotézách, formulovaných ve velmi obecné rovině. Žalovaný rovněž poukázal na zcela zjevnou snahu žalobce zneužít institutu mezinárodní ochrany k legalizaci pobytu v ČR, žalobce o mezinárodní ochranu požádal až v poslední den platnosti výjezdního příkazu. Žalovaný má za to, že bylo rozhodnuto na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci a neshledává tak v závěrech a postupu správního orgánu nezákonnost ani vady řízení.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 a odst. 2 věta první s. ř. s.).

Ve věci proběhlo dne 23. 9. 2011 jednání před Krajským soudem v Brně. Zástupce žalobce plně odkázal na podanou žalobu a na její doplnění ze dne 27.4.2011 s tím, že nemá co by k věci dodal. Žalobce doplnil, že by chtěl v ČR zůstat, protože zde žije více než 5 let. Zástupkyně žalovaného setrvala na stanovisku uvedeném v písemném vyjádření ze dne 1.6.2011, na které odkázala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Při shrnutí průběhu správního řízení žalobce k dotazu soudu uvedl, že operaci kýly se dosud nepodrobil, cítil se špatně, proto ve stanovený termín v březnu nenastoupil, musí tam však jít. Dále žalobce uvedl, že ke svým obavám z politického pronásledování nemá žádné důkazy, do země původu se nechce vrátit proto, že tam nemá kde bydlet, nemá tam žádnou rodinu ani nikoho dalšího, proto žádá o humanitární azyl, důvodem je rovněž jeho zdravotní stav. V konečném návrhu zástupce žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, žalobce opakovaně o udělení mezinárodní ochrany požádal především z humanitárních důvodů, a to jednak proto, že ve své vlasti nemá žádný majetek, nemá tam kde bydlet, nemá tam žádnou vazbu. Dalším důvodem je pak jeho zdravotní stav, který se od minulého řízení zhoršil z důvodu chorob žalobce a z důvodu jeho přibývajícího věku. Zástupkyně žalovaného v závěrečném návrhu uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby, neboť napadeného rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, žalovaný věc řádně posoudil, zabýval se i zdravotním stavem žalobce. Bylo prokázáno, že humanitární důvody nejsou dány, i při dnešním jednání vyšlo najevo, že žalobce svůj zdravotní stav neřeší. Nic nebrání žalobci, aby si pobyt v ČR legalizoval jiným způsobem, než žádostí o udělení mezinárodní ochrany.

Ze správního soud zjistil, že dne 4. 1. 2011 podal žalobce, občan Arménie opakovanou, v České republice v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že svou vlast opustil v roce 2006, neboť jeho příbuzní – matka a bratr, žili v ČR. Odjel také kvůli pronásledování, byl na něj vyvíjen tlak kvůli vystupování a účasti na mítincích v Arménii, o tom ale nemá žádné důkazy. O mezinárodní ochranu žádal již v roce 2006, ale neúspěšně. Vyjádřil obavu, že kdyby někdo v Arménii něco řekl, bude hned potrestaný, to se mu může stát v případě návratu. Není tam svoboda projevu, žalobce před svým odjezdem aktivně politicky vystupoval, což sdělil v prvním řízení o udělení mezinárodní ochrany. V roce 2008 bylo v Arménii zavražděno 11 lidí při mítinku, žalobce rovněž chodil na podobné mítinky a vyjádřil obavu, že by mohl být zabit, i když se zabitými lidmi vyloučil spojitost. Svoji současnou žádost odůvodnil svým špatným zdravotním stavem, chce bydlet s bratrem, neboť v Arménii nemá žádné bydlení ani příbuzné. Jeho zdravotní problémy spočívají v tom, že vůbec nevidí na pravé oko, silně ho bolí nohy, má vysoký tlak a v březnu má jít na operaci kýly, kterou má asi sedm let. Kvůli tomuto problému se dostavil k lékaři 21. 12. 2010. V ČR se zatím nijak neléčil, pouze navštěvoval zubaře. V dubnu kontaktoval arménskou ambasádu ve Vídni, osobně tam nebyl, jen poslal po někom svůj pas, aby mu byla prodloužena jeho platnost, bylo mu vyhověno. V minulosti žil v ČR delší dobu s paní N.P., s ohledem na jejich soužití žádal o přechodný pobyt. V červenci 2010 však zemřela a jeho žádost byla zamítnuta.

Dále bylo soudem ze správního spisu zjištěno, že žalobce podal dne 11.9.2006 první žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou odůvodnil nespokojeností se situací v jeho vlasti, potížím se spoluobyvateli a tím, že chce žít se svými příbuznými v ČR. O této žádosti rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 19.12.2006, č.j OAM-1022/VL-20-HA08-2006, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, §13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zák. č. 283/1991 SB., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že se důvodně obával pronásledování pro některý z důvodů vyjmenovaných v ust. § 12 zákona o azylu, v platném znění, žalobce proto nesplnil zákonné podmínky pro udělení azylu podle uvedeného ustanovení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Městského soudu v Praze, který o ní rozhodl rozsudkem ze dne 17.6.2008, č.j. 1Az 3/2007-33 tak, že ji zamítl. O kasační stížnosti žalobce proti tomuto rozsudku rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 5. 2009, č.j. 9Azs 96/2008-91, kterým ji odmítl pro nepřijatelnost.

Nejprve se soud zabýval námitkami žalobce vůči procesnímu postupu žalovaného v průběhu správního řízení a tyto námitky pro přezkoumání průběhu správního řízení neshledal oprávněnými. Žalovaný v řízení neporušil ustanovení § 3, § 4 odst. 1 a§ 50 odst. 4 a§68 odst. 3 správního řádu, jak mu je žalobcem vytýkáno. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobci byl poskytnut dostatečný prostor aby uvedl vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti, otázky, na které odpovídal v rámci pohovoru mu byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. S ohledem na tvrzení žalobce obstaral žalovaný rovněž další podklady rozhodnutí, a to informace o zemi původu žalobce. Soud připomíná, že v případě žalobce se jednalo o opakovanou žádost, přičemž důvody, pro které žalobce opustil vlast byly již posouzeny v předchozím řízení, kdy nebylo shledáno, že by žalobce byl ve své vlasti pronásledován, ani nebylo zjištěno, že by se pronásledování mohl důvodně obávat. Nebylo tedy nutno, aby si žalovaný opatřoval podklady k těmto skutečnostem. Plně postačovalo, pokud žalovaný vyhodnotil aktuální situaci v zemi původu žalobce z obecného hlediska na základě informací získaných z databáze ČTK. Žalovaný přihlédl k veškerým skutečnostem, které zjistil a které vyšly najevo v průběhu správního řízení. V odůvodnění rozhodnutí jasně vyslovil své závěry, které náležitě odůvodnil. Rozhodnutí je tedy přezkoumatelné, má veškeré zákonem požadované náležitosti. V procesním postupu soud neshledal žádné nedostatky.

Z textu žaloby je zřejmé, že žalobce podal žalobu proti celému výroku napadeného rozhodnutí, přičemž v souvislosti s celým výrokem žalovanému vytýkal výše uvedená procesní pochybení, ovšem pouze zcela obecně. Konkrétně vyslovil nesouhlas s tím, že nebyly shledány podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť je přesvědčen, že splňuje podmínky v tomto ustanovení uvedené. Právní zástupkyně ustanovená na žádost žalobce pak tento žalobní bod doplnila s tím, že žalovanému vytkla, že nevycházel z přesně zjištěného skutkového stavu o politických poměrech v zemi původu a politických aktivitách. Dále konkretizovala, že žalovaný nepřihlédl dostatečně ke zdravotnímu stavu žalobce a otázce sloučení rodiny žalobce.

Ani uvedené námitky nejsou důvodné. Je pravdou, že žalobce v průběhu správního řízení vyslovil obavy z problémů, který by mohl čelit v případě návratu do země původu. Sám uvedl, že by mohl mít problémy, pokud by se svobodně vyjadřoval na mítincích. K dotazu, na jakých mítincích a o čem by se chtěl vyjadřovat, sdělil, že prostě nechce zpět do Arménie, Je tedy zřejmé, že žalobce nemá žádné konkrétní obavy, není schopen vyjádřit svůj názor na současnou situaci v Arménii. Je zřejmé, že není spokojen s tamější situací, to však nepředstavuje důvod pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. Nesvědčí to ani o důvodnosti obav z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, ani o důvodných obavách z vážné újmy ve smyslu §14b tohoto zákona.

Soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6.11.2003 č.j. 6Azs 12/2003-49, dostupný na www.nssoud.cz, podle kterého „smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; nárok na udělení azylu vzniká jen z důvodu vypočtených v § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.“

Dále soud poukazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 21.7.2005, 3 Azs 303/2004-79, dostupný na www.nssoud.cz, podle kterého „pokud žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, tak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., a to i přes skutečnost, že pochází ze země z nedemokratickým a autoritativním režimem, který zásadním způsobem diskriminuje a potlačuje opozici, resp. osoby zastávající politické názory.“

Za důvodnou soud neshledal ani námitku, že žalovaný nepřihlédl dostatečně ke zdravotnímu stavu žalobce a otázce sloučení rodiny žalobce. Ve vztahu k možnosti udělení humanitárního azylu se žalovaný zcela správně zabýval zdravotním stavem žalobce a soud se s jeho závěry plně ztotožňuje. Žalobce odkazoval na svůj zdravotní stav, přičemž je ale zřejmé, že se v České republice neléčil, lékaře vyhledal až den před skončením platnosti výjezdního příkazu, měl stanoven termín operace na březen 2011, čímž svou žádost o mezinárodní ochranu také zdůvodňoval, přitom až do doby jednání před Krajským soudem v Brně operaci bez vážného důvodu neabsolvoval. Potíže se zrakem má již od dětství. Žalovaný rovněž s právně konstatoval, že žalobce nezpochybňoval úroveň zdravotnické péče v zemi původu, ani netvrdil, že by pro něho nebyla dostupná.

Přání žalobce žít v ČR se svým bratrem nemůže být ani důvodem pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Zletilí sourozenci totiž nespadají pod rodinné příslušníky, na které se tato právní úprava vztahuje. Navíc by bylo třeba, aby bratr žalobce byl azylantem. Žalovaný se otázkou soužití žalobce s bratrem zabýval stručně i v souvislosti s úvahami o doplňkové ochraně, i zde se s ním soud ztotožňuje v názoru, že návrat žalobce do země původu v této souvislosti nelze posoudit jako vážnou újmu. Soud připomíná, že žalobce v žalobě nevznesl žádné námitky ve vztahu k rozhodnutí o doplňkové ochraně.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly žádné náklady řízení.

Žalobci splňujícímu podmínky § 35 odst. 8 s.ř.s. ustanovil soud zástupcem advokátku. Ve smyslu citovaného ustanovení v tomto případě platí náklady spojené se zastupováním stát a pokud je zástupcem advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměna za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního předpisu. Právní zástupkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH. Soud určil odměnu částkou 6.300,- Kč, režijní paušál částkou 900,- Kč, celkem 8.640,- Kč kterou zvýšil o DPH ve výši 20% na částku 1.440,- Kč. Jednalo se o 3 úkony právní služby po 2 100,- Kč, režijní paušál za 3 úkony po 300,- Kč (podle vyhlášky č. 276/2006 Sb., § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. b), d) a g), § 13 odst. 3, §14 odst. 2). Konkrétně se jednalo o přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání soudu a účast při soudním jednání dne 23. 9. 2011.

V souladu s § 59 odst. 2 s.ř.s. byla přiznána odměna tlumočníkovi ve výši 350,- Kč za tlumočení u jednání soudu dne 23. 9. 2011 (§17 odst. 1 položka 1 vyhl. č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 23. září 2011

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru