Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 116/2010 - 54Rozsudek KSBR ze dne 22.06.2011

Prejudikatura

9 Azs 5/2009 - 65

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Azs 12/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

56 Az 116/2010-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobce M.S., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.9.2010, č. j. OAM-332/ZA-06-ZA14-2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Odměna zástupkyně žalobce JUDr. Alžběty Prchalové, advokátky se sídlem v Brně, Dřevařská 25, se určuje částkou ve výši 5.760,-Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30-ti od právní moci rozhodnutí. IV. Odměna tlumočnice PhDr. Hany Urbánkové, bytem Brno, Zeyerova 20, se určuje částkou 350,-Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30-ti od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 6.9.2010 podal žalobce opakovanou, čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Uvedl, že jeho důvody pro podání žádosti jsou stejné jako v předchozích řízeních. V ČR se žalobce oženil a narodila se mu dcera, manželka i dcera jsou rovněž běloruské státní příslušnice. V případě návratu se obává uvěznění za podání žádosti o mezinárodní ochranu.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 17. 9.201 0, č. j. OAM-332/ZA-06-ZA14-2010 bylo rozhodnuto, že uvedená žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), neboť se jedná o žádost opakovanou a žalobce neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení. Zároveň bylo rozhodnuto, že se řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

V žalobě ze dne 24.9.2010, kterou žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal, namítl porušení § 2 odst. 4, § 3 odst. 4, § 50 odst. 2 a 3, § 68 odst. 3 správního řádu. Dále namítl, že zjištěné skutečnosti nebyly správně kvalifikovány, pokud nebyly podřazeny pod skutkovou podstatu pronásledování upravenou v §12 zákona o azylu. Žalovaný si rovněž neopatřil dostatečné podklady pro rozhodnutí, a to ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany podle §14a a 14b zákona o azylu. Dle žalobce byla jeho žádost posouzena podle zákona o azylu nesprávně a v důsledku toho bylo vydáno vadné rozhodnutí. Z informací které sdělil v průběhu řízení vyplynulo, že opustil Bělorusko z politických důvodů, neboť se vzhledem k tamním poměrům obával o svou svobodu, zdraví i život. Policejní a soudní procesy probíhají neobjektivně, hrozí mu sankciování a uvěznění. V oblasti lidských práv dochází k vážnému omezení práv občanů na změnu vlády, nezákonnému zabití, špatnému zacházení s osobami ve vazbě a s vězni, svévolnému zatýkání a věznění. Omezení se týkají svobody projevu, tisku, shromažďování, aktivit nevládních organizací. Všudypřítomná je korupce, zejména v řadách policie a soudnictví. Zákon sice zakazuje mučení, nelidské a ponižující zacházení a trestání, avšak policisté a vězeňští pracovníci je nerespektují. Žalobce se domnívá, že byl u něho prokázán odůvodněný strach z pronásledování, o to buď z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, zapříčiněný politickou situací v Bělorusku. Je pravdou, že se aktivně politicky neangažoval, tato skutečnost však jednak není podmínkou pro udělení azylu, jednak nic nevypovídá o politických názorech a přesvědčení žalobce. Dále žalobce vyslovil názor, že řízení bylo žalovaným vedeno ve snaze, aby mu nemusel být udělen azyl.

Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Žalovaný trvá na svých závěrech, které jsou vysloveny a náležitě odůvodněny v napadeném rozhodnutí. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění, které by nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Tento závěr žalobce v žalobě ani nijak nezpochybňuje a nevznáší v tomto směru žádné námitky. Žalobce v žalobě tvrdí, že měl odůvodněný strach z pronásledování, proto je zde důvod pro udělení azylu. Tyto námitky žalovaný nepovažuje za opodstatněné a relevantní. Obavy žalobce byly meritorně posouzeny již v předcházejících řízeních a žalovaný v nich neshledal naplnění podmínek pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Rozhodnutí správního orgánu byla navíc následně potvrzena i příslušnými soudy. Jelikož žalobce v současném řízení neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumaní důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, byly naplněny podmínky stanovené v § 10a písm. e) zákona o azylu a vzhledem k tomu žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalovaný má za to, že se ve správním řízení nedopustil žádné nezákonnosti, v rozhodnutí odůvodnil všechny své závěry a rovněž ozřejmil, proč neprovedl navržené důkazy. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech.

Dne 22. 6. 2011 proběhlo jednání před Krajským soudem v Brně. Účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Žalobce upozornil na obecně známou situaci v Bělorusku. Zdůraznil, že v ČR žije již sedm let, dcera je zde zvyklá. Přál by si získat alespoň doplňkovou ochranu.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 6. 9. 2010 podal žalobce, státním příslušník Běloruské republiky, čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Poprvé zde o azyl žádal již v roce 2001. Posléze se do Běloruska vrátil, poté do ČR opět odešel dne 19. 9. 2004. Dle svého tvrzení důvody pro opuštění vlasti uvedl již v první žádosti, od té doby se v Bělorusku nic nezměnil. ČR je jeho cílovým státem a chtěl by zde pracovat. Do vlasti se nechce vrátit, protože nesouhlasí s tamní politickou situací. Zdůraznil, že s manželkou běloruské státní příslušnosti uzavřel sňatek na území ČR, kde se jim narodila dcera (taktéž státní příslušnice Běloruska), která o jejich vlasti nic neví. Je přesvědčen, o tom, že v jeho zemi je uplatňován zákon, který postihuje občany, jež v zahraničí požádali o azyl a v případě návratu se tedy obává uvěznění.

Dále osud ze správního spisu zjistil, že žalobce dne 28. 7. 2001 podal v ČR první žádost o azyl, byl projednávána pod sp. zn. OAM-7293/VL-07-2001, řízení bylo zastaveno na základě zpětvzetí žádosti. Rozhodnutí o skončení řízení nabylo právní moci dne 3. 10. 2001.

Druhou žádost podal žalobce dne 25. 9. 2004. Jako důvod uvedl, že počátkem září 2004 vystoupil s kamarády na náměstí s kritikou nadcházejících říjnových voleb, načež byl na tři dny zadržen policií za narušování veřejného pořádku. Dále nesouhlasil s celkovou situací v Bělorusku, proto jej opustil. Rozhodnutím č.j. OAM-2872/VL-07-BE07- 2004 ze dne 3. 12. 2004 mu nebyl azyl udělen ani na něj nebyla vztažena překážka vycestování. Rozhodnutí nabylo právní moci 21. 12. 2004. Proti tomu podal jmenovaný žalobu k soudy, který ji zamítl rozhodnutím č.j. 28 Az 161/2004-24, které nabylo právní moci dne 4. 1. 2006. Následně podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost dne rozhodnutím ze dne 27. 9. 2006 č.j. 5 Azs 65/2006-72, které nabylo právní moci 26. 10. 2006.

Třetí žádost podal žalobce dne 26. 2. 2007. Uvedl, že po návratu do Běloruska v roce 2001 měl existenční potíže, proto v záři 2004 opět odcestoval do ČR, přestože jiné problémy ve vlasti neměl. Zopakoval, že nesouhlasí s politickou situací v Bělorusku, kde pro sebe nevidí žádnou budoucnost. Zmínil se též o narození dcery v ČR a o snaze legalizovat si prostřednictvím žádosti obyt v ČR, protože nemá žádné doklady. Rozhodnutím č.j. OAM-1-177/VL-10—ZA05-2007 ze den 6. 9. 2007 žalobci nebyla přiznána žádná z forem mezinárodní ochrany. Podanou žalobu soud rozhodnutím č.j. 56 Az 177/2007-24 ze dne 29. 1. 2008, které nabylo právní moci dne 10. 3. 2008 zamítl a NSS odmítl následně podanou kasační stížnost pro opožděnost rozhodnutím č.j. 5 Azs 49/2008-43 ze dne 26. 5. 2008, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2008.

Soud se nejprve zabýval námitkami žalobce vůči procesnímu postupu žalovaného.Po přezkoumání průběhu správního řízení soud dospěl k závěru, že pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 68 odst. 3 správního řádu nemůže žalobci přisvědčit. Žalovaný v řízení postupoval s ohledem na specifika azylového řízení, obdobně jako v jiných skutkově podobných věcech. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobci byl poskytnut dostatečný prostor aby své důvody pro podání opakované žádosti žalovanému sdělil. V dané věci byl průběh řízení ovlivněn tím, že se jednalo o žádost opakovanou. Žalovaný tedy přihlédl rovněž k předchozím řízením ve věci mezinárodní ochrany. S ohledem na tvrzení žalobce opatřil žalovaný v dostatečném rozsahu i další podklady rozhodnutí a zjistil všechny důležité okolnosti.

Žalovaný své rozhodnutí dostatečně srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, ze kterých vyvodil správné skutkové závěry. Logicky a srozumitelně odůvodnil, proč ve věci rozhodl podle § 10a písm. e) a §25 písm. i) zákona o azylu. Vzhledem k tomu soud shledal nedůvodnou rovněž námitku porušení § 68 odst. 3 správního řádu.

V napadeném rozhodnutí žalovaný rozhodl podle § 10a písm. e) zákona o azylu, podle kterého žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o dělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

Žalobce v žalobě nezpochybňuje zjištění žalovaného, které bylo podstatou napadeného rozhodnutí, a sice že se jedná o žádost opakovanou, aniž by byly žalobcem uvedeny nové skutečnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce však setrvává na názoru, že žalovaný měl posoudit, zda došlo k naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 12 , § 14 zákona a § 14 a) zákona o azylu. Tato námitka žalobce však nemůže obstát.

Soud ve svých úvahách vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, www.nssoud.cz, kde tento konstatoval, že: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.“

Ze žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany vyplývá, že jeho důvody, pro které ji podal, jsou z větší části shodné s těmi, které uvedl již předchozí žádosti. Domnívá se, že nebyly správně posouzeny. Soud konstatuje, že v předchozím řízení byla žádost žalobce řádně posouzena podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona o azylu. Byly posouzeny jak problémy žalobce, které měl v Bělorusku, vyplývající z jeho politických názorů, tak i jeho rodinná situace – a sice uzavření sňatku s občankou Běloruska a narození dcery a jejich společné soužití na území České republiky.

Novým důvodem, který žalobce v opakované žádosti uvedl, je ten, že se v Bělorusku obává uvěznění z důvodu, že v České republice požádal o udělení mezinárodní ochrany. Toto tvrzení žalobce žalovaný ve svém rozhodnutí řádně posoudil a obavy žalobce vyvrátil za pomoci informací MZV č.j. 116621/2009-LPTP z 22. 9. 2009, k č.j. MV-56112-1/OAM-2009. Soud ve smyslu výše citovaného rozhodnutí NSS dodává, že toto nové tvrzení žalobce nelze označit za skutečnost, která by mohla ovlivnit hmotněprávní postavení žalobce.

Žalovaný s ohledem na tvrzení žalobce posoudil situaci žalobce v případě jeho návratu do vlasti, za tímto účelem opatřil aktuální informace, a to výše uvedenou zprávu MZV. Nelze tedy přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný neopatřil podklady pro rozhodnutí ve vztahu k možnosti udělení doplňkové ochrany. Žalovaný správně vyhodnotil, proč v souvislostech tvrzených žalobcem neshledal obavy žalobce z návratu do vlasti důvodnými, proto nemůže obstát ani námitka žalobce, že mu měla být udělena doplňková ochrana. Z uvedení informace MZV vyplývá, že Běloruské úřady v zásadě tolerují nelegální pobyt svých státních příslušníků v zahraničí a nedisponují informacemi o žadatelích o azyl. Zastupitelský úřad v Minsku dále uvedl, že nezná aplikaci ustanovení o diskreditaci Běloruské republiky v případě návratu žadatele o azyl do Běloruska.

Vzhledem k uvedenému soud žalobu neshledal důvodnou a v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl. Žalovaný rozhodl zcela správně, pokud po zjištění skutkového stavu dospěl k závěru, že žádost žalobce je nepřípustná podle §10a písm. e) a řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly žádné náklady řízení.

Žalobci splňujícímu podmínky § 35 odst. 8 s.ř.s. ustanovil soud zástupcem advokátku. Ve smyslu citovaného ustanovení v tomto případě platí náklady spojené se zastupováním stát a pokud je zástupcem advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměna za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního předpisu. Právní zástupkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH. Soud určil odměnu částkou 4 200,- Kč, režijní paušál částkou 600,- Kč, celkem 4 800,- kterou zvýšil o DPH ve výši 20% na částku 5 760,- Kč. Jednalo se o 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč, režijní paušál za 2 úkony po 300,- Kč (podle vyhlášky č. 276/2006 Sb., §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), g), §13 odst. 3 , §14 odst. 2). Konkrétně se jednalo o přípravu a převzetí zastoupení, soudní jednání dne 22. 6. 2011.

V souladu s § 59 odst. 2 s.ř.s. byla přiznána odměna tlumočnici ve výši 350 ,- Kč za 1 hodinu tlumočení u jednání soudu dne 22. 6. 2011. (350 Kč za 1 hodinu tlumočení podle § 17 odst. 1 položka 1 vyhl. č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 22. června 2011

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru