Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

41 Az 12/2016 - 52Rozsudek KSBR ze dne 11.01.2017

Prejudikatura

3 Azs 12/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Azs 29/2017

přidejte vlastní popisek

41 Az 12/2016-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobců 1) I.M, ………………, 2) K.M. 3) M.M, , všichni zastoupeni Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem společnosti Hladík & Tauber, advokátní kancelář, v.o.s., se sídlem v Brně, nám. 28.října 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 , o žalobách proti rozhodnutí č.j. …………….. ze dne 11.7.2016 a rozhodnutí č.j. ………. ze dne 11.7.2016,

takto:

I. Žaloba ……………. se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 41 Az 12/2016 se žalobce ………….. domáhal zrušení rozhodnutí vydané Ministerstvem vnitra ČR, Odborem azylové a migrační politiky ze dne 11.7.2016, č.j. ……….. a žalobkyně …….., manželka ………………… se domáhali zrušení rozhodnutí vydané žalovaným dne 11.7.2016, č.j. …………. a vrácení věcí žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.11.2016 spojil uvedené věci ke společnému projednávání s tím, že nadále budou vedeny po sp.zn. 41 A 12/2016.

Pokud jde o obsah žalob, tento je v podstatě totožný.

Dle názoru žalobců žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a napadená rozhodnutí zatížil vadou nesprávného právního posouzení, čímž se žalobcové cítí být přímo zkráceni na svých právech. Žalobcové považují uvedená rozhodnutí za nepřezkoumatelná a nezákonná, a proto podávají v zákonné lhůtě žalobu.

Základní obavou žalobců uplatněnou v rámci řízení je reálná hrozba fyzické likvidace osobami, které žalobce ………… na Ukrajině pronásledují, neboť tento byl svědkem události, kdy tyto osoby zastřelily jinou osobu.

Žalovaný v řízení nepostupoval tak, aby byla primárně chráněna práva žalobců, ale provedl pouze základní dokazování, na základě kterého konstatoval závěr, že žádost je zjevně nedůvodná, a na základě tohoto ji zamítl. Žalobcové jsou toho názoru, že v jejich případě jsou dány podmínky pro udělení azylu, když žalobci ………. hrozí při návratu do své vlasti pronásledování a přímé ohrožení zdraví a života, a to stran osob, které již usmrtily jiného člověka a čehož byl žalobce svědkem. Stejné může hrozit i jeho manželce a synovi

Tuto svoji svízelnou životní situaci se snažil žalobce žalovanému popsat a vysvětlit, ale žalovaný věc uzavřel, aniž by se skutečně zabýval nebezpečím, které žalobcům po návratu do jeho vlasti hrozí, a namísto toho ve svém výše uvedeném rozhodnutí vyjmenoval veškeré ostatní důvody, proč azyl, resp. doplňkovou ochranu žalobcům neudělit, když tyto jsou v daném případě zcela irelevantní. Žalobcové žádají o udělení mezinárodní ochrany z důvodu hrozby nebezpečí vážné újmy.

Žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že „... důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho obava o život ………. v souvislosti s tím, že při procházce lesem se psem viděl, jak dva neznámí muži střelili jiného neznámého muže. Vypověděl, že poté, co jej muži zahlédli, za ním jeden z nich běžel a asi po něm střílel. Ihned po uvedeném incidentu utekl jmenovaný i s rodinou z místa bydliště a skrýval se.... “. Žalobce dále žalovanému sdělil, že od uvedeného incidentu každý den přijíždějí k jeho domu neznámí lidé a čekají tam. Tedy primární příčinou žadatele o poskytnutí mezinárodní ochrany je, jak se v průběhu řízení žalovanému snažil vysvětlit, obava z pronásledování a obava o život, tedy obava ze smrti, které by s největší pravděpodobností předcházelo nelidské či ponižující zacházení. Žalobce se domníval, že pronásledování po čase ustane a on se s rodinou bude moci bezpečně vrátit na Ukrajinu. Nicméně dle informací od sousedky i nadále přijíždějí k jejich domu neznámí lidé a čekají tam, a proto se žalobcové po zjištění, že se situace nezlepšuje, rozhodli podat žádost o azyl.

Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí dostatečně nezabýval otázkou hrozící vážné újmy ze strany soukromých osob ve vztahu k poskytnutí doplňkové ochrany, přestože „původci, z jejichž strany osobě žádající o mezinárodní ochranu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, mohou být obdobně jako u pronásledování také nestátní subjekty z okruhu soukromých osob“. (Rozhodnutí NSS č.j. 5Azs 11/2012-23 ze dne 25.7.2013).

Žalobce policii na Ukrajině ohledně incidentu v lese nekontaktoval, neboť má s policií předchozí zkušenost, kdy bylo po žadateli požadováno poskytnutí úplatku. Jelikož byl žalobce v minulosti nabádán policisty k poskytnutí poplatku, tj. ke spáchání trestného činu (což však žalobce odmítl), nemůže a není ochoten využít ochrany státu, jehož je občanem. Žalovaný se však blíže nedotazoval a tedy se dostatečně nezabýval konkrétnějšími důvody, které odůvodňují žalobcovy obavy z policie, pouze konstatoval, že „žadatelovy důvody, proč se na policii neobrátil, nepovažuje správní orgán za relevantní“.

V rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.1.2002, sp. zn. 5 A 746/2000, je mimo jiné uvedeno, že „[p]ravdivost tvrzení a věrohodnost jeho osoby jsou základem, z něhož se v azylovém řízení nutně vychází“. Přitom ale „…není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují“ (Rozhodnutí NSS č.j. 6 Azs 235/2004-57 ze dne 21.12.2005). Žalovaný však žádné takové důkazy neshromáždil a dostatečně se nezabýval věrohodností výpovědi žalobce, a tedy ani zjištěním skutkového stavu bez důvodných pochybností. Naopak se žalovaný pouze omezil na zhodnocení výpovědi žalobce jako nevěrohodné, když v rozhodnutí uvedl, „…že se jeví být velmi nepravděpodobné, že by se jmenovaný, pokud by byl očitým svědkem vraždy a obával se o život, neobrátil na policii pouze proto, že nevěděl, kdo jsou pachatelé a co chtějí“.

Žalovaný ve svém odůvodnění neudělení doplňkové ochrany uvádí, že při posuzování žádosti žalobce vycházel z výpovědi žadatele a dále ze zpráv Amnesty International, MZV, UNHCR, Infobanky ČTK apod., žalovaný však nevzal v potaz konkrétní okolnosti daného případu a skutečnost, že žalobce ve své žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí hrozící trest smrti, politické či náboženské nebo rasové důvody, kterými se tyto zprávy a informace použité jako podklad rozhodnutí zabývají. Žalobce má obavu o svůj život, která pramení z několika soukromých osob. Ukrajina je sice demokratický stát, je však obecně známou skutečností, že se potýká s problémy s korupcí státních orgánů, není proto překvapivé, že se žalobce (zejména vzhledem k jeho předchozí zkušenosti) neobrátil na policii.

Žalobcové jsou proto přesvědčeni, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a rovněž rozhodnutí zatížil vadou nesprávného právního posouzení.

Žalobcové se tedy domáhali zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření žalovaný nesouhlasí s tvrzení žalobce, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav a rovněž zatížil napadené rozhodnutí vadou nesprávného právní posouzení.

Pokud jde o nesprávné právní posouzení, žalobce v celé žalobě neříká, v čem vidí nesprávnost právního posouzení, tedy jinými slovy, co konkrétně správní orgán a jak nesprávně právně posoudil. V tomto směru tedy nelze k námitce žalobce přihlédnout, neboť není schopná věcného projednání a žalovaný se k ní z důvodu neurčitosti nemůže vyjádřit.

Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, sděluje k tomu žalovaný, že je to právě žadatel (žalobce), kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Nejvyšší správní soud k tomu uzavřel, že povinnost tvrzeni má ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, neboť pouze žadatel svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Žalovaný je toho názoru, že pro to, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit, učinil maximum. Při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 21.10.2015 mu mimo jiné umožnil na samostatném listě rozvést důvody, pro které žalobce žádal o udělení mezinárodní ochrany. Pří pohovoru téhož dne mu závěrem umožnil, aby ještě uvedl nějaké skutečnosti, které by měl správní orgán vzít v potaz během posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a výslovně mu umožnil na podporu jeho tvrzení doložit doklady, dokumenty či jiné materiály. Žalobce výslovně sdělil, že nic dalšího nemá a doložit nic dalšího nechce. Při seznámení se s podklady rozhodnutí dne 26. listopadu 2015 byl žalobce znovu vyzván, zda chce navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí, se kterými se na vlastní žádost seznámil. Žalobce však toto výslovně odmítl. Stejně tak byl vyzván, zda se chce vyjádřit ke zdrojům informací a způsobu jejich využití, ani zde žalobce nic dalšího nepožadoval. Žalobce na další výzvu ani neuvedl žádné další skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posuzování jeho žádosti. Žalovaný je tedy přesvědčen, že pro zjištění úplného skutkového stavu učinil maximum a pokud mu nyní žalobce vytýká nedostatečnost těchto zjištění, neboť prý provedl pouze „základní dokazování“, pak je to právě žalobce, kdo při pohovorech tvrzenépouze základní“ údaje poskytl. Přesto je žalovaný přesvědčen, že rozhovor proběhl velmi podrobně a důkladně, s cílem zjistit co možná nejúplněji a nejpodrobněji skutkový stav. Ostatně ani žalobce neříká, co konkrétně žalovaný nezkoumal a v čem spatřuje pouze základní dokazování, tedy jinými slovy, kterou další konkrétní skutečnost měl podle názoru žalobce správní orgán při pohovoru zjistit.

V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava o jeho život v souvislosti s tím, že při procházce lesem se psem viděl, jak neznámí muži v lese střelili jiného muže. Žalovaný je toho názoru, že pokud měl žalobce obavu, že mu hrozí nebezpečí ze strany těchto neznámých mužů, měl možnost obrátit se na příslušné státní orgány s žádosti o ochranu sebe i své rodiny. To však žalobce neučinit a nelze tak dojít k závěru, že příslušnými orgány byla ochrana jeho osoby odmítnuta, či že byla poskytnutá ochrana nedostatečná. Jak bylo v napadeném rozhodnutí uvedeno, podle informace MZV č.j. 110105/2014-LPTP mají občané Ukrajiny možnost v případě protiprávního jednání vyhledat ochranu u policie, a rovněž mají v případě nespokojenosti s postupem policejních orgánů možnost podat proti postupu policejních složek stížnost u prokuratury, popřípadě u útvaru vnitřní kontroly konkrétního policejního okrsku.

Přitom polemika žalobce ohledně hrozby pronásledování ze strany těchto neznámých soukromých osob je pouze v rovině obecného, ničím nepodloženého, tvrzení a nesouhlasu s rozhodnutím správního orgánu. Za této situace v souladu s ustálenou judikaturou nelze tvrdit, že by žalovaným provedené dokazování bylo nedostatečné a skutková podstata, ze které správní orgán vycházel, neměla oporu ve spise. Přesto žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se i s tímto důvodem pro udělení mezinárodní ochrany řádně vypořádal a ztotožňuje se se závěry uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že žalobcovy důvody, proč se na policii neobrátil, není možné považovat za relevantní, když žalobce výslovně prohlásil, že on osobně žádnou špatnou zkušenost s policií vlastně neměl.

Nad rámec toho žalovaný zdůrazňuje, že žalobcem popisovaná údajná nepříjemná zkušenost ohledně jeho švagra naopak ukazuje na připravenost policie trestní oznámení prověřovat a aktivně je řešit, neboť švagr žalobce, který skutečně trestný čin spáchal, byl nakonec odsouzen. Žalobce, který v případu figuroval jako podezřelý, přestože byl pouze svědkem události, nakonec odsouzen nebyl, a to i přesto, že policii nezaplatil požadovaný úplatek ve výši 1.000,- USD. Tedy i tento konkrétní žalobcův případ sám o sobě svědčí o tom, že policie navzdory vysoké úplatnosti je schopna trestnou činnost odhalovat a viníky řádným způsobem postavit před soud.

Žalovaný uzavřel, že pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, nelze po žalobci požadovat, aby se na tyto orgány obracel. Pokud to však ale zjevné, jako v projednávaném případě, není, žalobce musí v pohovoru se žalovaným uvést, proč se na poskytovatele ochrany neobrátil, přičemž břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp. nedostatečnosti) ochrany v zemi původu leží na jeho straně (z rozsudku NSS č.j. 5 Azs 50/2008 ze dne 31.10. 2008). Podle názoru žalovaného žalobce toto důkazní břemeno neunesl.

Nelze ani pominout, že žalobce několikrát pobývat na území České republiky u otce v letech 2005 - 2012, tedy má v České republice rodinu, a podle jeho slov se mu zde líbí. Přitom jeho otec zde v současné době pobývá dlouhodobě. Také nelze pominout, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu až teprve po asi čtyřech týdnech pobytu, stejně tak jako manželka a dítě, když jinou možnost legalizace pobytu ani nezná. Žádost přitom podal později proto, že mu ještě platilo vízum a chtěl zůstat co nejdéle s rodiči. Žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Azs 423/2004 ze dne 20.10.2005 a č.j. 2 Azs 137/2005 ze dne 9.2.2006, které uvádějí, že o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového. Jakkoliv totiž není v zákoně o azylu stanovena konkrétní lhůta, v níž je po překročení hranice potřeba požádat o azyl, je třeba, aby podání žádosti o azyl následovalo skutečně neprodleně po vstupu do ČR, nebrání-li tomu nějaké závažné okolnosti.

Žalovaný je přesvědčen, a z žaloby to i vyplývá, že žalobce se pouze snaží najít cestu, jak zlegalizovat svůj pobyt na území ČR jiným způsobem, než v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, což ostatně i on sám ve svých výpovědích přiznal. Žalovaný však v tomto směru poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 37/2003 ze dne 22.1.2004: „Poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak, jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“.

S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhoval, aby soud žaloby jako nedůvodnév plném rozsahu zamítl.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného ……. (žádost o udělení mezinárodní ochrany) vyplývá, že i u ………… se odvíjí rozhodnutí i jeho odůvodnění od příběhu ………, a proto odůvodnění rozhodnutí u všech žalovaných jsou prakticky totožná.

Pokud jde o ……….., byl s ním proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 21.10.2015. Ten uvedl, že před odjezdem z vlasti žil ve společné domácnosti s manželkou a synem, ve vesnici …………. v matčině rodném domě. Popsal, že jeho problémy začaly, když jel se psem do lesa, datum si přesně nepamatuje, ale bylo to asi před 2,5 měsíci. Sdělil, že házel psovi klacek a ten mu ho nosil nazpět. Vypověděl, že uviděl, jak po cestě přijíždí auto, jak z něj vystoupil řidič a další muž, který pak vytáhl ze zadního sedadla dalšího muže a hodil ho na zem, jednou do něj kopl a potom do něj střelil. Uvedl, že pes se lekl, štěkal a on rychle naskočil na kolo a ujížděl pryč, ohlédl se a současně uslyšel výstřel. Pokračoval, že muž utíkal za ním, ale neví, jestli střílel na něj, nebo někam jinam. Jakmile dojel domů, vběhl rychle dovnitř, křikl na manželku, ať rychle vezme doklady, oblékne se, vezme syna a že musí utéct pryč. Vypověděl, že utíkali přes zahradu, pak přes pole, přes koleje do vesnice ……….. Uvedl, že cestou volal svému bratrovi a on za nimi přijel, odjeli do Volovce, kde žil i jeho otec a kde má kamaráda z dětství. Prohlásil, že tam se ukrývali, dokud neměli vyřízené vízum. Dodal, že odtud volali sousedce a ona jim říkala, že nějací lidé každý večer přijíždějí. Popsal, že místo, kde ke střelbě došlo, bylo v lese, 5-10 km dál býval dříve uprchlický tábor a od místa jeho bydliště je to asi 3 km. Vypověděl, že ty muže, co stříleli, nezná, nebyl od nich zase tak blízko. Uvedl, že za ním běžel jen chvíli, protože pochopil, že ho nedožene, on jel rychle a když se ohlédl tak viděl, že se zastavili. Prohlásil, že na policii se neobrátil, protože nevěděl kdo to je a co chtějí, kdyby šel na policii řekl by jim to a co by bylo dál neví, tak se ukrýval.

Na dotaz správního orgánu, zda má s policií nějaké špatné zkušenosti odpověděl že ví, jak to u ní chodí, ví jak dopadl kamarád, když ho zbili, u nich všechno řeší peníze. Sám sdělil, že on osobně ne, ale bratr manželky měl problémy s policií, švagr zbil jednoho muže a žalobce vystupoval jako svědek, dopadlo to tak, že nakonec policie chtěla obvinit i jeho, protože ten zbitý kluk podal trestní oznámení na švagra a současně i na něj, ale on s tím neměl nic společného. Uvedl, že policie od něj i od švagra chtěla nějaké peníze, aby je zbavila problémů. On řekl, že takové peníze nemá, chtěli 1.000 USD a že jim nic platit nebude, že nemá důvod platit, že nic neprovedl. Dodal, že nestojí za to obracet se na policii. Ta bez peněz nic neudělá. Prohlásil, že švagr dostal podmínku, pak měl ještě další problémy s policií a pak ho zavřeli do vězení, dostal 3 roky a 4 měsíce. Pokračoval, že potom, když byl na svobodě, chtěl po něm obvodní policista peníze, ví, že mu nějaké peníze dal a po několika dnech chtěl ten policista další peníze. Sdělil, že pak se švagr oběsil, zřejmě měl s nimi problémy. Dodal, že švagrův otec se obrátil na prokuraturu, chtěl nějak zasáhnout, ale řekli mu, že nic nedokáže. Ohledně lidí, kteří měli každý večer jezdit k jejich domu, jim sousedka řekla, že nejdříve slyšela, jak štěká pes, podívala se ven a viděla, že u jejich domu stojí jakési auto, viděla, jak tam sedí řidič a spolujezdec, svítilo tam světlo z ulice, dle jejich slov auto přijíždělo každý večer. Prohlásil, že vůbec neví, kdo byli ti lidé v autě. Sdělil, že to určitě mělo souvislost s tím, co viděl v lese, proč by k nim to auto jinak přijíždělo, kdo jiný to mohl být. Na dotaz správního orgánu, proč si myslí, že mezi vraždou a autem před domem existuje souvislost, odpověděl, že auto stálo přímo u domu před vchodem, předtím k nim nikdo nejezdil. Uvedl, že ti lidé mohli vědět, kde bydlí, protože si možná všimli, na jakou stranu odjíždí, nebo možná zjistili, kdo je podle psa, protože všichni lidé v okolí ho znají, protože jezdívá na procházky se psem, možná si všimli i toho psa, je černobílý. Prohlásil, že psa nechal na dvoře domu, stará se o něj sousedka, dává mu žrádlo přes plot. Sdělil, že kamarádovi řekl, co se mu stalo a poprosil ho, aby je u nich nechal, kamarád řekl, že to není problém. Dodal, že kamarádovi rodiče vlastní hotel, který přímo sousedí s jejich domem, a oni žili v tom hotelu. Vypověděl, že mu poradili, aby se obrátil na policii, ale on odmítl, řekl, že to neudělá, stále doufal, že ti lidé k nim přestanou jezdit, ale pokaždé když telefonovali, tak jim sousedka řekla, že tam ti lidé jezdí. Prohlásil, že neví, kolikrát u nich ti lidé byli, sousedka říkala, že se tam objevují každý den pouze večer, nikdy nebyli ve dne, což si žalobce vysvětluje tím, že možná se sami nechtěli ukazovat lidem. Dodal, že neví, zda parkovali vždy na stejném místě, ale prý vždy u domu. Sdělil, že neví, jestli ti lidé u jejich domu zvonili, sousedka se vždy jen podívala, jestli tam jsou a pak si jich nevšímala, nepozorovala je celou dobu. Uvedl, že se sousedkou byl naposledy v kontaktu asi před týdnem, řekla jim to samé, že tam to auto stále jezdí, prohlásil, že se nepokoušeli vyřešit své potíže přestěhováním do jiné části Ukrajiny, protože na to neměli peníze. Na dotaz správního orgánu, jak chtěli svou situaci řešit dlouhodobě, odpověděl, že prostě doufali, že to přejde, proto zavolal otci, aby jim vyřídil pozvání, vyřídili si vízum a přijeli do ČR, nějakou dobu tu byli a pak jim otec řekl, že mají zkusit požádat o azyl. Uvedl, že jim to otec poradil asi po týdnu pobytu. Sdělil, že o mezinárodní ochranu požádali až po zhruba po 3 týdnech, protože jim platilo vízum a chtěli co nejdéle zůstat s rodiči, protože jeho malého syna rodiče neznali. Sdělil, že jiné potíže na Ukrajině neměl. Sdělil, že na Ukrajině nebyl politicky ani veřejně činný. Uvedl, že je ochotný se na Ukrajinu vrátit, když ho přestanou hledat. Dodal, že kdyby to bylo možné, tak by zůstal tady v ČR. Závěrem uvedl, že žádné další skutečnosti uvést nechce a k doložení nic dalšího nemá.

Z odůvodnění rozhodnutí pak vyplynulo, že žalobce uvedl, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho obava o život v souvislosti s tím, že při procházce lesem se psem viděl, jak dva neznámí muži střelili jiného neznámého muže.

V odůvodnění rozhodnutí pak uvedeno, že co se týče současné bezpečností situace na Ukrajině správní orgán konstatuje, že s odkazem na citované na informační zdroje i skutečnosti obecně známé, např. ze zpravodajství či z běžně dostupných médií, není žádný důvod domnívat se, že by se stav zhoršené bezpečnostní situace panující ve 2 z celkového počtu 24 oblastí na něž je Ukrajina administrativně rozdělena, rozšířil i do dalších částí země. Konkrétně se jedná o ozbrojené střety mezi ukrajinskými bezpečnostními složkami a místními separatisty v ……….. a ………. oblasti na východě Ukrajiny při hranici s Ruskem. Ve zbytku zemi je bezpečnostní situace klidná. Žadatel pochází z nejzápadnější části země, ze Zakarpatské oblasti, kde žil spolu se svou manželkou a synem v domě své matky. Tato oblast je od oblasti ozbrojených střetů velmi vzdálená a dle uvedených informačních zdrojů se jí zmíněná zhoršená bezpečnostní situace vůbec netýká. I pokud by však skutečně na Ukrajině probíhala válka, která by pro žadatele znamenala ohrožení, nejednalo by se o důvod pro udělení azylu. Správnímu orgánu totiž nezbývá než konstatovat, že dle Příručky procedur a kriterií pro přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků (New York 1967), vydané UNHCR v ……….. v září roku 1979, osoby, které byly donuceny opustit svou vlast na základě ozbrojeného národního nebo mezinárodního konfliktu nejsou považovány za uprchlíky. Zákon o azylu, konkrétně ust. § 14a, pamatuje na situace, kdy cizinci hrozí v případě návratu do vlasti vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, možností uděleni doplňkové ochrany. A to právě z toho důvodu, že existence ozbrojeného konfliktu v zemí původu žadatele nemůže být důvodem pro udělení azylu. Správní orgán však zopakoval, že ze všech citovaných zdrojů jednoznačně vyplývá že na území Ukrajiny neprobíhá ozbrojený konflikt, který by pro žadatele znamenal jakékoliv nebezpečí.

Dle žalovaného, jak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, žalobce neuvedl nic, z čehož by bylo možno usuzovat, že byl ve vlasti vystaven pronásledování ve smyslu zákona o azylu, nebo že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Konstatuje, že v případě žalobce neshledal při návratu do vlasti odůvodněný strach z důvodů ve smyslu ust. § 12 písm. b) zák. o azylu a azyl se neuděluje. Správní orgán tak na základě provedeného správního řízení shledal, že žadatel nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12a), b) zákona o azylu a azyl se neuděluje. Stejně tak nebyly splněny dle žalovaného ani podmínky ust. § 13 zák. o azylu.

Podle ust. § 14 zák. o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Správní orgán se v této souvislosti zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žadatele o udělení mezinárodní ochrany a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Z výpovědí jmenovaného v průběhu správního řízení však nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalobce je dospělou, plně právně způsobilou, práceschopnou osobou, jeho zdravotní stav je dle jeho vlastního prohlášení dobrý a nevyžaduje tudíž žádnou specializovanou či ve vlasti nedostupnou péči.

Správní orgán zároveň podotknul, že humanitární azyl je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12 a kdy by bylo zcela ‚nehumánní‘ azyl neudělit, což dle názoru správního orgánu není případ žadatele. Ten uvedl, že na území ČR pobývají jeho rodiče a sestra. Správní orgán v této souvislosti konstatoval, že ani případnou existenci rodinných vazeb na území ČR nelze v souladu s ustáleným názorem NSS vyjádřeným např. v rozhodnutí č.j. 3 Azs 12/2003 ze dne 15.10.2013 považovat za důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů.

Stejně tak bylo posouzeno i uděleni humanitárního azylu u manželky žalobce a jejich dítěte. Bylo zde konstatováno, že ………… je právně plně způsobilou a práce schopnou osobou, její zdravotní stav u jejího …………… je dle vlastního prohlášení dobrý a nevyžaduje tudíž žádnou specializovanou či ve vlasti nedostupnou péči. Žadatelka uvedla, že v ČR žijí její tchán, tchýně a švagr.

Důvod pro udělení azylu dle § 14 zák. o azylu tedy nebyl naplněn v případě žádného z žalobců, a proto se humanitární azyl neuděluje.

Správní orgán při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žadatele ve vztahu k existenci důvodů pro udělení doplňkové ochrany, pak vycházel především z výpovědí žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu právního řízení ohledně politické a bezpečností situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Konkrétně vycházel ze zprávy organizace Amnesty International „Trest smrti“ z dubna 2015, z Informací MZV ČR č.j. 98524/2014-LPTP ze dne 16. 4. 2014, 110105/2014-LPTP ze dne 1. 8. 2014, č.j. 98848/2015-LPTP ze dne 21. 5. 2015 a č.j. 115045/2015-LPTP ze dne 9. 10. 2015, z Informace UNHCR „Posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině - aktualizace č. 3“ ze září 2015, z Informace OHCHR „Zpráva o stavu lidských práv na Ukrajině, 16. února až 15. května 2015“ ze dne J. 6. 2015, z Výroční zprávy Human Rights Watch 2015, Ukrajina, ze dne 29. 1. 2015, z Výroční zprávy Amnesty International 2014/2015, Ukrajina, ze dne 25. 2. 2015, ze zprávy Freedom House, Svoboda ve světě 2015 - Ukrajina, ze dne 28. 1. 2015 a z Infobanky ČTK „Země světa, Ukrajina“ - aktuální znění. Veškeré uvedené informace jsou součásti spisového materiálu k žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

Žalovaný pak uvedl, že v souladu s ust. § 36 odst. 3, správní řád byla dne 26. 11. 2015 žadateli dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich využití. Výše jmenovaný se s podklady seznámil a uvedl, že situace na Ukrajině se nezlepšila, sledují události přes satelit. Chce dodat, že telefonovali jejich sousedce a říkala jim, že je hledají jacísi lidé, sousedka těmto lidem odpověděla, že o nich nic neví, že zmizeli. Jmenovaný nenavrhl žádné další podklady ani proti uvedeným zdrojům informací a způsobu jejich získání nevyslovil žádné námitky. Nic nového nesdělil.

Dle 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Dle 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestáni žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V odůvodnění rozhodnutí dále uvedeno, že žadatel neuvedl a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žadateli hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti, protože trest smrti je na Ukrajině od roku 2000 zrušen, jak vyplývá z informací ČTK a z výše citované zprávy organizace Amnesty International.

Dále se správní orgán zabýval otázkou, zda žadateli o mezinárodní ochranu hrozí v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestáni ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Dle názoru správního orgánu lze doplňkovou ochranu v případě nebezpeční mučení, nelidského či ponižující zacházení nebo trestu shledat pouze tam, kde takové nebezpečí reálně a bezprostředně hrozí, nikoli tam, kde vůbec nastat nemusí, či může nastat jedině v případě přidružení se jiných okolností nebo skutečností, které dosud nelze předjímat. Žadatel neuvedl a ani správní orgán nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by byl jmenovaný

na Ukrajině vystaven skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy nebezpečí mučeni nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestáni. Stejně tak, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí týkající se manželky žalobce a jejich syna, je situace stejná.

K žadatelem uváděné obavě o život v souvislosti s tím, že viděl, jak neznámí muži v lese střelili jiného muže, správní orgán opakovaně uvádí, že jmenovaný dosud v této souvislosti neměl žádné potíže, pouze se domnívá, že mu hrozí nebezpečí ze strany těchto neznámých mužů. Pokud by žadatel měl skutečně obavu z jednání zmiňovaných neznámých mužů, má možnost obrátit se na příslušné státní orgány s žádostí o ochranu sebe i své rodiny. To však žadatel neučinil a nelze tak dojít k závěru, že příslušnými orgány byla ochrana jeho osoby odmítnuta či že byla poskytnutá ochrana nedostatečná. Dále pak správní orgán uvedl, že podle informací, které získal, nic nenasvědčuje ani tomu, že by žadatelé v případě svého návratu do vlasti byli jakkoliv postiženi za svou azylovou žádost v zahraničí. Z informace MZV ČR čj. ………. vyplývá, že ukrajinská legislativa neumožňuje postih neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, nejsou ani informace o znevýhodňování či diskriminaci těchto osob a jejich situace je stejná jako situace ostatních občanů Ukrajiny.

Po zhodnocení výpovědi žadatele o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jeho hlavních motivů k odchodu z vlasti a výše citovaných aktuálních informačních pramenů nedospěl správní orgán rozhodující ve věci k závěru, že by výše jmenovanému žadateli o mezinárodní ochranu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Stejně tak je tomu i u manželky žalobce a syna.

Správní orgán v případě žalobců posuzoval také otázku, zda jim v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Správní orgán věc posoudil tak, že žalobcové žijí v oblasti, kde dochází k ozbrojeným střetům mezi ukrajinskými bezpečnostními složkami a místními separatisty. Naopak žalobcové žili v nejzápadnější části země, v Zakarpatské oblasti, kde bezpečnostní situace se v této oblasti vůbec nedotýká, ani žalobcové nezmínili žádné potíže v tomto směru.

Krajský soud v Brně ve věci nařídil jednání na den 11.1.2017, u něhož žalobce 1) a žalobkyně 2) zopakovali stejné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, tak jak uváděli v žalobě i v průběhu správního řízení. Dodali pak další skutečnosti, z nichž vyvozují, že by v jejich případě přicházelo v úvahu udělení humanitárního azylu. Pokud jde o žalobce ………….., jsou na straně těchto dvou žalobců další důvody, pro něž by měla být udělena mezinárodní ochrana ve formě humanitárního azylu. U žalobce ……….. byl zjištěn nádor na mozku, podstoupil operaci, která proběhla v ČR, v současné době je v domácím léčení a na 5.4.2017 je žalobce pozván na MR vyšetření. Založil do spisu závěrečnou zprávu z nemocnice, z Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice Brno ze dne 15.8.2016.

Pokud jde o …………, ten má problémy se srdcem, jedná se o nedomykavost chlopní, zdravotní stav tohoto žalobce je v ČR sledován, při problémech má přijít vždy k lékaři. Chodí na pravidelné kontroly 1x ročně.

Žalobce ……….. uvedl, že pokud jde o jeho zdravotní stav, zdravotní problémy má již 7 let a k lékařům chodil už na Ukrajině, tam mu však žádný problém nezjistili. Poté, kdy podal žádost o azyl, začal chodit k lékařům v ČR, kde mu po vyšetření zjistili nádor na mozku a ten mu byl v létě loňského roku operován. Tím se jeho zdrav.stav zlepšil, jednou za 6 měsíců chodí na kontrolu. Nyní je předvolán na 5.4.2017. Sdělil, že pokud jde o problémy syna se srdcem, byly zjištěny, když měl syn 6 měsíců, tedy ještě na Ukrajině. Jedná se o nedomykavost chlopní, zdravotní stav syna je v ČR sledován.

Zástupkyně žalovaného u soudního jednání uvedla, že žalovaný setrvává na svém stanovisku vyjádřeném v rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrana a stanovisku, které vyjádřil v písemném vyjádření k žalobě. Důvody týkající se zdrav.stavu žalobců nejsou důvody pro udělení mezinárodní ochrany, v daném případě by maximálně přicházelo do úvahy udělení humanitárního azylu. Ovšem v době, kdy správní orgán rozhodoval, žalobcové neuváděli žádné skutečnosti týkající se jejich špatného zdravotního stavu, který by měl správní orgán posuzovat. Žalovaný tedy neví, zda jejich zdravotní problémy existovaly již v době, kdy žalobcové podávali žádost o udělení mezinárodní ochrany, či nastaly až po rozhodnutí žalovaného. Měla však za to, že o případném udělení humanitárního azylu by neměl nyní rozhodovat soud, když se touto otázkou, tedy zdravotním stavem žalobců, nezabýval ani žalovaný, když o této skutečnosti nevěděl.

Žalobce ………… k popisované události ohledně zastřelení muže v lese uvedl, že to bylo tak, že šel na procházku se psem do lesa, resp. jel na kole. V lese uviděl na vzdálenost asi 300-400 metrů, že on tam nějací muži střílí a přímo viděl, že někoho zastřelili. Pokud jde o vzdálenost 300-400 metrů, uvedl, že neví přesně, zda to byla tato vzdálenost. Reagoval okamžitě tak, že sedl na kolo a jel pryč. Když začali v lese muži střílet, pes začal štěkat, a proto žalobce zareagoval tak, že sedl na kolo a odjel. Když přijel domů, okamžitě si sbalili s manželkou nejnutnější věci a odjeli i se synem do jiného místa ke kamarádovi. Tam pobývali asi měsíc, domů se už nikdy nevrátili a odjeli do ČR. Hned po odjezdu volávali sousedce a ta jim řekla, že od jejich odchodu před jejich dům přijíždí auto s nějakými muži, zvoní na zvonek a hledají je. Sousedka však s nimi nikdy nemluvila. Když jí sdělil žalobce, jaké auto v lese bylo, řekla mu do telefonu, že je to stejné auto, které stává u jejich domu a muži ho hledají. Věc na policii nenahlásil, věděl, že by to nemělo žádný smysl, policie na Ukrajině je zkorumpovaná, všechno je otázkou peněz. Nebýt této události v lese, z Ukrajiny by neodcházeli. Návratu na Ukrajinu se bojí proto, že by je uvedení muži zase hledali. Uvedené muže by nepoznal, nepoznal je, ani když stříleli v lese. Když utíkali z domu, nechali na dvoře domu psa, sousedka mu dávala přes plot jídlo.

Zástupkyně žalovaného pak uvedla, že je také s podivem, že žalobcové žádost o udělení mezinárodní ochrany podali až za 3 týdny nebo měsíc poté, kdy přijeli do ČR.

Posouzení věci krajským soudem

Žaloba není důvodná.

V žalobě žalobce ……….., v protokolu Pohovoru i u jednání Krajského soudu v Brně žalobce podrobně popisuje svůj azylový příběh. Soud tento azylový příběh žalobce zpochybňuje, neboť má za to, že pokud by skutečně žalobce uviděl v lese při venčení psa přijet v autě dva neznámé muže, slyšel střelbu a viděl, že do jiného muže střelili, jistě by jeho reakce nebyla taková, jak ji popisuje. Soud zde uvádí, že pokud by skutečně ke střelbě v lese a k zastřelení člověka došlo, je sice možné, že by žalobce sedl na kolo a urychleně z lesa odjel, nicméně by dle názoru soudu zajisté nemohla být reakce dále taková, že by přijel domů, vyzval manželku, aby sbalili pouze doklady a nejnutnější věci a okamžitě z domu utekli, pobývali měsíc u kamaráda a poté odjeli ze strachu z návratu do místa bydliště do ČR, po vyřízení víza. Toto je situace naprosto nelogická, neboť v uvedenou dobu žalobcové 1) a 2) měli malé dítě a stěží by odešli jako rodina okamžitě z domu po návratu žalobce z lesa do místa bydliště, aniž by žalobce informoval manželku o tom, co se stalo a proč mají domácnost s malým dítětem a svůj domov opustit. Navíc tu skutečnost, kterou žalobce ………. uvádí, to je to, že nic policii nenahlásil, neboť policie je na Ukrajině zkorumpovaná a věděl, že by po něm požadovali finanční prostředky, které neměl, se jeví také nepravděpodobná a navíc nebyl důvod takovou závažnou událost, kdy mělo dojít k zabití člověka, státním orgánům neohlásit. Soud zde uvádí, že ze zpráv založených ve spise je zřejmé, že policie na Ukrajině funguje, v případě toho, že by věc nebyla vyřešena policií, je možnost obrátit se na prokuraturu, kontrolní orgány policie, či nadřízený policejní orgán, přičemž žalobce nic z toho neučinil. Uváděl, že toto neučinil s ohledem na to, že policie je zkorumpovaná, že s ní sám nemá dobrou zkušenost, když policie i po něm v dřívější době požadovala finanční prostředky v souvislosti s tím, že vyšetřovala trestnou činnost jeho švagra. Zde soud však uvádí, že bylo prokázáno, že žalobce sám policii žádné fin. prostředky nedal, případ jeho švagra byl vyšetřen a ten byl odsouzen a i když žalobce byl nejprve spolu se švagrem obviněn, když tvrdil, že byl jen svědkem události, nikoliv pachatelem, byla věc ze strany policie vyšetřena a žalobce skutečně nevystupoval jako obviněný, ale pouze jako svědek, aniž by jakékoliv finanční prostředky policii zaplatil. I z tohoto příběhu je zřejmé, že tomu není, pokud jde o policii na Ukrajině tak, jak uvádí žalobce a nebyl tedy důvod tak závažnou trestnou činnost, a to zabití člověka v lese policii neohlásila utíkat z domu.

Argument žalobce, že z místa bydliště s manželkou a synem okamžitě odjeli z toho důvodu, že měl z mužů, kteří stříleli v lese strach, aby jim něco neudělali, je také nelogický. Žalobce totiž uvádí, že muže přijet v autě viděl na 300-400 metrů, i když uvedl, že touto vzdáleností si není jistý. Z Protokolu vyplývá, že to bylo na větší vzdálenost, uvedené 2 muže, kteří s autem přijeli, neznal a nepoznal a soud zde uvádí, že velmi stěží na poměrně velkou vzdálenost by poznali oni žalobce, když on uvedené muže neznal, navíc žalobce okamžitě nasedl na kolo a ujel, takže není ani jasné, jak by střelci žalobce a podle čeho identifikovali a hned v podstatě následující den a dále do budoucna dlouhou dobu po odjezdu žalobců z domu, každý večer přijížděli k jejich domu a vyptávali se na žalobce, který doma už nikdy nebyl.

Pokud by žalobce tuto událost, a to spáchání závažného trestného činu policii ohlásil, i to, že má z uvedených mužů strach, zajisté by policie na Ukrajině takovouto událost nemohla nechat bez odezvy, tedy vůbec žádným způsobem na takovouto situaci nereagovat.

Pokud žalobce, jak uvádí, měl z uvedených mužů strach, mohli s rodinou přesídlit do jiného místa na Ukrajině, dál od svého původního bydliště.

Vzhledem k tomu, že po uvedené události, i pokud by nastala, jak soud již uvedl, o čemž pochybuje, že nastala tak, jak ji popisuje žalobce, si vyřídil vízum a odjeli jako rodina do ČR, soud zde uvádí, že je zcela evidentní, že žalobcové chtěli pobývat v ČR, kde žijí rodiče žalobce ………. a důvod, proč žalobce takto popisuje svůj azylový příběh je dle názoru soudu to, že chtějí žalobcové dosáhnout legalizace svého pobytu na území ČR. Žádost o azyl se jim jevila dle názoru soudu jako nejschůdnější cesta, jak zlegalizovat pobyt na území ČR.

Žalobcové mají dle názoru soudu možnost zlegalizovat si pobyt na území ČR, nikoliv však podle zákona o azylu, ale podle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců při splnění podmínek v tomto žalobě uvedených.

Soud zde tedy uvádí, že má za to, že žalobcové přijeli do ČR s tím, že zde chtějí žít, mají zde příbuzné, chtějí tedy nejsnadnějším způsobem dosáhnout legalizace svého pobytu a z tohoto důvodu i vyprávěli azylový příběh, který se jeví, jak soud uvedl, zcela nevěrohodný tak, jak byl popisován.

I pokud by nastala skutečně situace, tedy skutečně se odehrál azylový příběh tak, jak je zejména žalobcem ……….., popisován, soud zde uvádí, že řešením bylo obránit se na příslušné státní orgány, když tato možnost na Ukrajině, jak ze založených zpráv ve spise vyplývá je a nikoliv odjet do ČR a požádat o udělení mezinárodní ochrany, neboť žalobcové zcela evidentně podmínky pro udělení azylu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu nesplňují.

Žalobcové ani neuváděli, že by měli odůvodněný strach z návratu na Ukrajinu z jiných důvodů, než že se obávají pronásledování, či jiného zavrženíhodného jednání ze strany mužů, kteří zabili v lese člověka a které, jak žalobce uváděl, viděl.

Žalovaný se zabýval také bezpečnostní a politickou situací na Ukrajině, dospěl k závěrům, že pokud jde o ozbrojený konflikt, týká se pouze dvou oblastí, a to Doněcké a Luhanské ve východní části Ukrajiny, přičemž žalobcové žili v oblasti Zakarpatské, tedy v západní části Ukrajiny, kde žádné bezpečnostní nebezpečí nehrozí a je to oblast, ve které je klid. Žalobcové ani neuváděli, že by měli obavy se na Ukrajinu vrátit z toho důvodu, že odešli do ČR a požádali o udělení mezinárodní ochrany, neboť správní orgán zjistil, že v tomto směru jím žádné nebezpeční ze strany státních orgánů nehrozí.

Soud tedy uzavírá, že skutkový stav byl zjištěn náležitě. Pokud žalobcové odkazovali na to, že náležitě zjištěn nebyl, soud neví, jaké jiné skutečnosti měly být ze strany žalovaného zjišťovány, když žalobcové sami provedení žádných důkazů nenavrhli. Žádné listinné důkazy rovněž nepředložili a proti vyžádaným zprávám o politické a bezpečnostní situace na Ukrajině, žádné námitky neměli a ani nezpochybňovali zdroje informací.

Jak soud již uvedl, má za to, že skutkový stav byl zjištěn náležitě a věc byla také správně právně posouzena dle zák. č. 325/1999 Sb. a nebyly zjištěny důvody pro udělení azylu ani jednomu z žalobců.

Pokud u jednání Krajského soudu v Brně žalobce ……….. argumentoval svým špatným zdravotním stavem, s tím, že se podrobil operaci mozku a i zdravotními problémy syna, který má problémy rázu kardiologického, soud na tomto místě uvádí, že sice žalobce ……….. předložil lékařskou zprávu, a to propouštěcí zprávu z Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice Brno z 15.8.2016, nicméně o svých zdravotních problémech hovoří poprvé až u jednání Krajského soud v Brně 11.1.2017, tedy po lhůtě stanovené v ust. § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), dle něhož žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákonnou lhůtu jinou a dle § 71 odst. 2 věta druhá a třetí, žalobce může kdykoliv za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí, nebo ji rozšířit o žalobní body, může jen ve lhůtě pro podání žaloby.

To se však v daném případě nestalo.

Navíc zde pak soud uvádí, že žalobce sice argumentoval svým špatným zdravotním stavem a předložil i lékařskou zprávu v tom směru, že je po operaci mozku a dochází jednou za půl roku po této operaci na kontroly, nicméně má soud za to, že o provedeném operativním zákroku by sledování zdrav. stavu mohlo být bez problému i na příslušných odděleních zdravotnického zařízení na Ukrajině, a to také v případě syna žalobce 1) a žalobkyně 2), u něhož uvedli, že kardiologické problémy má od šesti měsíců svého věku a dochází pravidelně na kontroly, což zajisté, tedy kontrola jeho zdravotního stavu a jeho sledování, by bylo uskutečnitelné i na Ukrajině.

Soud tedy shrnuje, že žalobu žalobců 1), 2), 3) pokládá za nedůvodnou, a proto byla tato dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

Pokud jde o náklady řízení, žalobcové ve věci neměli úspěch, náklady řízení jim proto nebyly přiznány a pokud jde o žalovaného, tomu žádné náklady kromě běžné úřední činnosti nevznikly

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 11.1.2017

JUDr. Jana Kubenová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru