Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

41 A 28/2012 - 39Rozsudek KSBR ze dne 27.02.2013

Prejudikatura

8 As 38/2005


přidejte vlastní popisek

41A 28/2012 – 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce P.S., bytem ………, zast. Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem, se sídlem Záblatí 22, 594 53 Osová Bitýška, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, Odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2012, č.j. ……..

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2012, č.j. ……., kterým bylo dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odbor dopravněsprávních činností ze dne 27.2.2012, č.j. ……. jako opožděné. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč podle § 22 odst. 9 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „zákon o přestupcích“), v souladu s ust. § 11 a § 12 zákona o přestupcích, a dále podle ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a ust. § 1 odst. 1 vyhlášky MV ČR č. 231/1996 Sb. mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000,- Kč za spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ust. § 22 odst. 1 Pokračování
-2-
41A 28/2012

písm. l) zákona o přestupcích tím, že dne 16.4.2011 kolem 20:00 hod. v Brně na ulici ……. jako řidič motorového vozidla tov. zn. …….., r. z. …………, nerespektoval dopravní značku V 12c „Zákaz zastavení“ a zastavil a stál s uvedeným motorovým vozidlem v úseku, ve kterém je to předmětnou značkou zakázáno. Svým jednáním tak porušil ust. § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), tedy při účasti na provozu na pozemních komunikacích se neřídil dopravní značkou.

Žalobce v žalobě namítá, že nesouhlasí se zamítnutím odvolání pro opožděnost. Odvolací lhůta činí podle ust. § 83 odst. 1 správního řádu 15 dní ode dne oznámení rozhodnutí, avšak na žalobce se vztahuje ust. § 83 odst. 2 správního řádu, neboť poučení obsažené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není v souladu s ust. § 68 odst. 5 správního řádu. Nevhodně zvolená větná skladba předmětného poučení nestanoví jednoznačně jasně a zřetelně, jak má odvolatel postupovat. Tuto skutečnost je navíc nutné zdůraznit s ohledem na fakt, že žalobce je v právní problematice laikem. Je pochopitelné, že došlo k nepřesné interpretaci poučení, které bylo zapříčiněno nejasnou formulací (spojení věty o odvolání u správního orgánu, který rozhodnutí vydal a přesné adresy orgánu, který o odvolání rozhoduje, do jednoho odstavce, je matoucí a vybízí k podání na adresu odvolacího orgánu). Pro lhůtu pro podání podle ust. § 83 odst. 2 správního řádu svědčí fakt, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno do datové schránky Mgr. Petra Budzińského a nikoli do datové schránky žalobce přesto, že nebyla příslušnému úřadu předložena plná moc k zastupování žalobce a ani nebyl k předložení zmocnění vyzván, což je podle ust. § 84 odst. 2 správního řádu důvodem pro 90-denní lhůtu pro podání odvolání. Lhůta pro podání odvolání byla tedy 90 dní a doručením odvolání orgánu prvního stupně dne 29.3.2012 byla zachována.

V jednání žalovaného žalobce spatřuje porušení ust. § 2 odst. 1 a ust. § 12 správního řádu. V případě, že by žalovaný postupoval způsobem, jakým mu ukládá zákon, tedy bezodkladně a postoupil-li by podání, ke kterému nebyl příslušný, byla by zachována i nejzazší lhůta k podání odvolání v souladu s Usnesením NS ze dne 26.10.2010, sp.zn. 29 Cdo 1167/2009. Podání, které bylo žalovanému doručeno dne 20.3.2012 mělo být v souladu s ust. § 6 a § 12 správního řádu postoupeno ještě téhož dne, tedy 20.3.2012. Žalobce se domnívá, že pokud bylo odvolání zasláno formou datové schránky, je přeposlání odvolání příslušnému orgánu otázkou několika málo minut. Podle názoru žalobce nelze připustit, aby orgán, který má o odvolání rozhodovat, obdrží odvolání, to si po dobu odvolací lhůty ponechá a teprve po skončení lhůty k podání odvolání poslal příslušnému orgánu, který pošle zpět odvolacímu orgánu a ten rozhodne o opožděnosti odvolání, které sám zavinil. Tento výklad správního řádu je v rozporu s ústavními předpisy a zcela nepochybně došlo k odepření práva na spravedlivý proces.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobce navrhoval, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ruší a věc tomuto orgánu vrátí k dalšímu řízení.

Pokračování
-3-
41A 28/2012

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobci doručeno do datové schránky 6.3.2012 a od tohoto dne počala běžet zákonná patnáctidenní odvolací lhůta, přičemž posledním dnem lhůty byl čtvrtek 21.3.2012. Žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání, které však adresoval přímo odvolacímu orgánu (tento odvolání obdržel 20.3.2012). Žalovaný podané odvolání bezodkladně postoupil usnesením ze dne 22.3.2012 správnímu orgánu prvního stupně. Prvoinstanční orgán obdržel odvolání 29.3.2012, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Závěr stran opožděnosti odvolání, který žalovaný učinil, je zcela v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27.6.2006, č. j. 5 As 39/2004-66, dle něhož datum odevzdání odvolání k poštovní přepravě v případě, kdy je adresováno nepříslušnému správnímu orgánu, je bezvýznamné, neboť fikce doručení váznoucí ke dni podání poštovní zásilky vázne pouze k osobě podatele, nikoliv k osobě postupujícího správního orgánu. Postoupit odvolání správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, má i správní orgán, který by byl za normálních okolností věcně a místně příslušný k rozhodnutí o odvolání, není však příslušný k jeho přijetí. Žalobní námitku, že poučení o opravném prostředku bylo matoucí, žalovaný nepovažuje za důvodnou, dle jeho názoru je poučení zcela v souladu s ust. § 68 odst. 5 správního řádu. V poučení je výslovně uvedeno, že odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, je tedy zcela zřejmé, ke kterému orgánu má být odvolání podáno, z rozhodnutí lze zjistit i přesnou adresu prvoinstančního orgánu. Žalovaný je toho názoru, že pokud správní orgán prvního stupně uvedl v poučení nad rámec svých povinností také adresu správního orgánu, který o odvolání rozhoduje, nejednal v rozporu s právními předpisy.

Co se týče námitky úmyslného zdržování špatně podaného odvolání žalovaným, tuto žalovaný taktéž považuje za neopodstatněnou. Nesprávně podané odvolání žalobce bylo vyřízeno oprávněnou úřední osobou neprodleně, jakmile se věc dostala do její dispozice. Je potřeba si uvědomit, že veškerá podání přichází na centrální podatelnu, odkud je distribuována jednotlivým odborům a následně přidělována oprávněným úředním osobám. Po vyhotovení přípisů je postup obdobný, kdy je přípis postupován osobě, která je oprávněná tyto podepsat a následně předán na centrální podatelnu k odeslání. Krom doby, kdy má oprávněná úřední osoba vyřizování určité věci ve své moci, není schopna ovlivnit ostatní administrativní chod. Názor žalobce, že přeposlání nesprávně podaného odvolání je pro žalovaného otázkou několika minut, je nesprávný. Takovéto podání se příslušnému správnímu orgánu postupuje formou usnesení, ke které se připojuje ono podání žalobce.

Jestliže žalobce spatřuje pochybení správního orgánu v tom, že rozhodnutí žalovaného bylo zasláno k rukám právního zástupce, žalovaný uvádí, že odvolání je sepsáno na hlavičkovém papíře právního zástupce žalobce. Dále na úvodní straně odvolání je výslovně uvedeno, že odvolatel je právně zastoupen Mgr. Petrem Budzińskim, z toho je zřejmé, že žalobce byl v řízení zastoupen. Plná moc skutečně doložena nebyla, plná moc však pouze osvědčuje, že k dohodě o plné moci došlo. Právnímu zastoupení svědčí i fakt, že právní zástupce poté, co obdržel rozhodnutí žalovaného, nikterak proti tomuto kroku nebrojil, nevrátil jej s tím, že žalobce nezastupuje. Skutečnost, že žalobce sám zašle přípis pomocí vlastní datové schránky, nikterak nevylučuje výše uvedené. Na podporu svých tvrzení žalovaný odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze 6 sp. zn. 6 Ca 157/2004-29 a nález Ústavního soudu IV. ÚS 43/94.

Pokračování
-4-
41A 28/2012

S odkazem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítnul.

V reakci na vyjádření byla soudu doručena replika žalobce, v níž žalobce dále rozvádí žalobu, když uvádí, že forma poučení je zvolena velmi nevhodně a na adresáta působí zmatečně, když doručovací adresa správního orgánu, který rozhodnutí vydal je uvedena pouze v hlavičce rozhodnutí, zatímco doručovací adresa odvolacího orgánu je uvedena přímo v poučení. Je více než patrné, že laik, který není osobou právně vzdělanou, užije adresy obsažené v poučení a své podání zašle na tuto adresu. K tvrzení žalovaného, že byl žalobce v řízení zastoupen, žalobce uvádí, že je nutné rozlišovat právní zastoupení v řízení od poskytování právních služeb. Žalobce nedal Mgr. Budzińskému plnou moc pro zastupování jeho osoby před správními orgány, pouze si od něj nechal sepsat odvolání. Rozhodnutí použité žalovaným jsou nepřiléhavé na daný případ, protože v tomto řízení se žalobce s Mgr. Budzińskim dohodli, že bude právním zástupcem žalobce až v řízení před Krajským soudem v Brně, je tedy zřejmé, že do 27.6.2012 nebyl Mgr. Budziński právním zástupcem žalobce. Správní orgán si nijak neověřil, zda je žalobce právně zastoupen či nikoliv. K otázce zadržování písemnosti nepříslušným úřadem žalobce uvádí, že podle jeho názoru proces postoupení podání není otázkou několika dní, když nejde o úkon, který by se vymykal z běžné materie úřadu. S přihlédnutím k tomu, že sepsání usnesení o místní nepříslušnosti není úkonem nikterak náročným a z časového hlediska je prokazatelně možné provést jeho sepsání a odeslání během několika hodin, lze spravedlivě požadovat, aby toto úřad zvládl za dva pracovní dny. Postupem žalovaného došlo k porušení zásady veřejné správy jako služby veřejnosti. Jednáním žalovaného došlo dle žalobce k porušení ust. § 2 odst. 1, § 4 odst. 1 a § 12 odst. 1 správního řádu.

Soud konstatuje, že ve správním spisu se nachází oznámení přestupku Městské policie Brno, Jednotky projednávání přestupků ze dne 16.6.2011, zápis o podaném vysvětlení žalobce ze dne 16.6.2011, fotodokumentace, výpis z evidenční karty řidiče, opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci Plachty + výkresová dokumentace k tomuto opatření. Dne 24.10.2011 byl vydán příkaz Magistrátu města Brna, Odbor dopravněsprávních činností, Oddělení sankčních řízení sp. zn. ….. v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o přestupcích, proti kterému podal žalobce včas odpor. Dne 3.2.2012 bylo žalobci doručení oznámení o pokračování v řízení a předvolání k ústnímu projednání přestupku nařízeného na den 10.2.2012. Z tohoto jednání se žalobce dne 8.2.2012 omluvil z důvodu nepřiměřeně krátké doby a současné účasti na charitativním projektu. Omluva žalobce však nebyla správním orgánem akceptována a ústní jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dne 27.2.2012 bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odbor dopravněsprávních činností č. j. ……... Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 20.3.2012 odvolání adresované odvolacímu orgánu. Žalovaný usnesením ze dne 22.3.2012 č. j. ……… postoupil podané odvolání Magistrátu města Brna jako příslušnému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Odvolání bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně dne 29.3.2012. Dne 7.5.2012 bylo vydáno rozhodnutí žalovaného č.j. ……., kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto dle ust. § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné.

Pokračování
-5-
41A 28/2012

Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

V souladu s § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Žaloba není důvodná.

Krajský soud úvodem považuje za důležité zdůraznit, že v daném případě bylo odvolání žalobce žalovaným zamítnuto pro opožděnost dle ust. § 92 odst. 1 správního řádu. Žalovaný zkoumal pouze skutečnosti rozhodné pro posouzení opožděnosti odvolání a odvolání neprojednával po věcné stránce. Rozhodnutím tudíž nebylo zasaženo do hmotných práv žalobce, neboť ta jsou určena rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, které bylo již v době rozhodování žalovaného pravomocné. Zasažena tak mohou být pouze práva procesní. Žalobce se u soudu může účinně dovolávat zkrácení svých práv ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. pouze v tom rozsahu, v jakém žalovaný rozhodl, tedy tvrdit, že odvolání bylo podáno včas. Jen v tomto rozsahu je soud oprávněn rozhodnutí žalovaného přezkoumávat.

Podle ust. § 83 odst. 1 věty první správního řádu činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 83 odst. 2 správního řádu umožňuje prodloužení odvolací lhůty v případech chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení až na 90 dnů. Podle tohoto ustanovení se postupuje tehdy, jestliže účastník nebyl poučen o možnosti podat odvolání vůbec, nebo jestliže poučení neobsahovalo všechny údaje vymezené v § 68 odst. 5 správního řádu. Podle ust. § 68 odst. 5 správního řádu má správní orgán povinnost v poučení uvést, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Nesprávné poučení pak může chybně uvádět informace např. o délce odvolací lhůty, o správním orgánu, u kterého lze odvolání podat, nebo označuje rozhodnutí jako konečné, apod.

Ze správního spisu vyplývá, že poučení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsahuje mimo jiné formulaci: „Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. O odvolání rozhoduje nejblíže nadřízený správní orgán (Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor dopravy, Žerotínovo nám. 3/5, Brno).“ V projednávaném případě tak dle názoru soudu nedošlo k žádnému pochybení, které by umožňovalo prodloužení lhůty k podání odvolání. Poučení splňovalo všechny požadované náležitosti, neuvádělo žádné nesprávné či mylné údaje. Bylo z něj naprosto zřejmé, u kterého orgánu je Pokračování
-6-
41A 28/2012

třeba odvolání podat (správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, tzn. Magistrát města Brna, Odbor dopravněsprávních činností) a také který správní orgán o odvolání rozhoduje (Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor dopravy). Pokud žalobce tvrdí, že spojení věty o podání odvolání u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, a přesné adresy orgánu, který o odvolání rozhoduje, v jednom odstavci, je matoucí, tento dojem žalobce může dle soudu svědčit pouze o jeho vlastní nepozornosti, nikoli o pochybení správního orgánu. Nadto soud shledává nedůvodnou i námitku, že je žalobce laikem v právní problematice. Jak vyplývá z repliky žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 10.10.2012, žalobce si nechal odvolání sepsat advokátem Mgr. Petrem Budzińskim; pokud měl tedy jakékoli pochybnosti o tom, k jakému správnímu orgánu je třeba odvolání podat, jistě mu nic nebránilo konzultovat s advokátem i tuto otázku. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že v daném případě činila odvolací lhůta ve smyslu ust. § 83 odst. 1 správního řádu 15 dní ode dne oznámení rozhodnutí.

Mezi stranami není sporu v tom, že rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci oznámeno doručením rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do datové schránky dne 6.3.2012. Zákonná patnáctidenní odvolací lhůta tedy počala běžet následujícího dne a skončila 21.3.2012. Dne 20.3.2012 žalobce podal odvolání prostřednictvím datové schránky na elektronickou podatelnu žalovaného, tedy na adresu odvolacího orgánu. Žalovaný usnesením ze dne 22.3.2012 postoupil podané odvolání Magistrátu města Brna jako příslušnému správnímu orgánu. Zásilka byla žalovaným předána k poštovní přepravě 28.3.2012 a správnímu orgánu prvního stupně byla doručena dne 29.3.2012.

Podle ust. § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě; nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně; tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

Podle ust. § 86 odst. 1 správního řádu se odvolání podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

Z obsahu spisu je nepochybné, že žalobce v žalobě netvrdil ani neprokazoval, že by pro podání odvolání u správního orgánu vyššího stupně měl vážný důvod, přičemž ani nezpochybňoval postup žalovaného, kdy jemu doručené odvolání bylo postoupeno správnímu orgánu prvního stupně jako správnímu orgánu příslušnému. Toto pravidlo o zachování lhůty tedy žalobci nesvědčí.

Pro zachování lhůty bylo v daném případě nutné, aby byla nejpozději v poslední den lhůty, tj. 21. 3. 2012 zásilka obsahující odvolání, adresovaná věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, podána držiteli poštovní licence. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího Pokračování
-7-
41A 28/2012

soudu ze dne 26. 10. 2010 sp.zn. 29 Cdo 1167/2009, „tento závěr se prosadí i v případě, kdy odvolání postupuje věcně a místně příslušnému správnímu orgánu jiný (nepříslušný) správní orgán, u kterého bylo podání (nesprávně) podáno a kterému tuto povinnost (povinnost postoupit odvolání) ukládá právní předpis.“ Vzhledem k tomu, že v daném případě žalovaný postupoval odvolání správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím držitele poštovní licence (součástí spisového materiálu je obálka, ze které vyplývá, že zásilka byla podána k poštovní přepravě 28.3.2012), je pro řešení otázky včasnosti odvolání rozhodující, kdy byla zásilka obsahující odvolání podána postupujícím správním orgánem na poštu k přepravě příslušnému správnímu orgánu a nikoli až faktické doručení odvolání příslušnému správnímu orgánu.

Soud především konstatuje, že tím, že podal žalobce odvolání u jiného než příslušného správního orgánu pouhý jeden den před uplynutím zákonné lhůty, výrazně se vystavil nebezpečí jejího zmeškání. Jak soud uvedl výše, k zachování lhůty by bylo nutné, aby byla poslední den lhůty zásilka s odvoláním, adresovaná příslušnému správnímu orgánu, alespoň podána k poštovní přepravě. Podle § 12 správního řádu dojde-li podání správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil. Soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 4. 2008, č. j. 3 As 2/2008 - 152 vyložil pojem „bezodkladné“ jako „přiměřený časový úsek, v němž je správní orgán schopen učinit úkony k postoupení podání za daných okolností a při běžném chodu úřadu.“ Dle komentáře ke starému správnímu řádu (Ondruš, R.: Správní řád 71/1967 Sb. - komentář k § 20, LINDE, 2005) „bezodkladnost není v zákoně výslovně definována a lze za ni považovat časový interval bezprostředně navazující na moment, kdy správní úřad, který ve věci konal, svoji nepříslušnost zjistil. Tento interval lze poměřovat na hodiny, nejvýše však na jeden pracovní den. Pokud tedy správní úřad svoji nepříslušnost zkonstatuje, měl by příslušný referent, který věc vyřizuje dát pokyn kanceláři k postoupení nebo postoupení sám provést. Z hlediska předcházení nedůvodných průtahů lze v praxi akceptovat na straně referenta maximálně jeden až dva dny, jako interval mezi zjištěním nepříslušnosti a postoupením věci. Další maximálně tři dny lze akceptovat pro výpravu věci kanceláří správního úřadu. Do týdne od zjištění nepříslušnosti správním úřadem by měla být konkrétní věc postoupena úřadu příslušnému.“ Podle názoru soudu je možné tento závěr aplikovat i na v současné době platný zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Ke konstatování nepříslušnosti správního orgánu a k následnému vyhotovení usnesení o postoupení žalovaným došlo za dva dny ode dne doručení odvolání, tj. dne 22.3.2012, což bylo vzhledem ke značné administrativní zátěži celého úřadu, o níž soud nemá pochyb, bezodkladně ve smyslu ust. § 12 správního řádu. Naproti tomu soud připouští, že postup žalovaného ode dne vyhotovení usnesení o postoupení věci do samotného vypravení věci kanceláří, který trval podle správního spisu 6 dní (ode dne 22.3.2012 do 28.3.2012), za bezodkladný považovat nelze. Nicméně i vzhledem k tomu, že žalovaný pochybil, když nedostál své povinnosti a nevypravil usnesení o postoupení správnímu orgánu prvního stupně bezodkladně, nejde o takovou vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Po žalovaném, kterým je správním orgánem s krajskou působností, totiž nebylo v žádném případě možné požadovat, aby byl celý proces od zanesení podán í do evidence, jeho distribuce z centrální podatelny na příslušný odbor, následné Pokračování
-8-
41A 28/2012

přidělení podání oprávněné úřední osobě, vyhotovení usnesení o postoupení ve smyslu ust. § 12, podpis usnesení vedoucím odboru a vypravení zásilky při běžném chodu zbytku úřadu proveden od 20.3.2012 10:45 hod, kdy bylo odvolání žalobce žalovanému doručeno, do 21.3.2012, nebo dokonce v horizontu několika hodin či minut, jak namítá žalobce. Opožděnost podání odvolání tedy způsobil svým jednáním především sám žalobce, když se neřídil řádným poučením o podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

K žalobní námitce, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno do datové schránky Mgr. Budzińského, ačkoli nebyla správnímu orgánu předložena plná moc k zastupování žalobce, soud dává žalobci za pravdu v tom, že správnímu orgánu prvního stupně ani žalovanému skutečně nebyla v průběhu správního řízení právní moc žalobce doručena. Jak uvádí žalobce, je třeba rozlišovat mezi právním zastoupením a poskytováním právních služeb. Ačkoli mohl žalovaný z podaného odvolání, jež bylo sepsáno na hlavičkovém papíře právního zástupce žalobce, a ve kterém bylo uvedeno, že odvolatel je právně zastoupen Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem nabýt dojmu, že žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen, nelze tuto skutečnost dovodit ze samotného odvolání bez dalšího, když dle ust. § 33 odst. 1 druhá věta správního řádu se zmocnění k zastoupení prokazuje písemnou plnou mocí. Žalovaný měl tedy správně postupovat tak, že by měl vyzvat žalobce k doložení chybějící písemné plné moci. Žalovaný však toto neučinil a rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce, ze dne 7.5.2012 adresoval přímo Mgr. Petru Budzińskému. Tímto postupem žalovaný způsobil vadu řízení, která však neměla vliv na rozhodnutí ve věci samé. Pokud žalobce zcela nelogicky tvrdí, že chybné doručení rozhodnutí žalovaného je podle ust. § 84 odst. 2 správního řádu důvodem pro 90 denní lhůtu pro podání odvolání, soudu nezbývá než konstatovat, že pro prodloužení lhůty k podání odvolání podle tohoto ustanovení je rozhodné doručování rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nikoli doručování rozhodnutí orgánu druhostupňového. Nesprávné doručení rozhodnutí žalovaného tak může mít vliv pouze na lhůtu pro podání žaloby ke správnímu soudu, v tomto směru však žalobce nevznesl žádné námitky. S rozhodnutím se prokazatelně seznámil a lhůta k podání žaloby podle ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. byla zachována. Tuto žalobní námitku tedy soud rovněž neshledal důvodnou.

Ze všech shora uvedených důvodů soud tedy rozhodl tak, že žalobu žalobce jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“) zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické Pokračování
-9-
41A 28/2012

činnosti nevznikly, náklady řízení nežádal, soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 27. února 2013

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru