Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

36 Ad 10/2010 - 16Rozsudek KSBR ze dne 29.02.2012

Prejudikatura

4 Ads 120/2009 - 88


přidejte vlastní popisek

36 Ad 10/2010-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce E.s. B., spol. s.r.o., ………………………., zast. JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, Veveří 7, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí č.j.: 47091/010/9012/16.4.2010/1119/PRP191 ze dne 10.5.2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou napadeným rozhodnutím č.j. 47091/010/9012/16.4.2010/1119/PRP191 ze dne 10.5.2010 žalovaná příslušná k rozhodování podle ust. § 5 písm. a) bod 4 zák. č. 582/1991 Sb., zamítla odvolání plátce pojistného E.s.B., spol. s.r.o., se sídlem

…………………………………, (dále v textu žalobce) proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno (dále v textu MSSZ Brno) č.j. 47002/200-9012-7581/1-27.1.2010/RZ-130 ze dne 30.3.2010 a napadené rozhodnutí potvrdila. Napadeným rozhodnutím byla žalobci v souladu s ust. § 104a zák. č. 582/1991 Sb., zamítnuta žádost o vrácení přeplatku na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Odvolatel – žalobce napadl usnesení o přerušení řízení o žádosti o vrácení přeplatku a způsob odůvodnění rozhodnutí MSSZ Brno. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že výsledek řízení ve věci Krajského soudu v Ústí nad Labem – Liberec sp. zn. 59 Ca 15/2009, v němž byla řešena právní otázka vyměřovacího základu organizací a malých organizací v souvislosti s ustanoveními zákona č. 589/1992 Sb., ve znění platném od 1.1.2007 do 30.6.2007 měl významný vliv na posouzení právních otázek v projednávané věci před správním orgánem a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti rozsudku shora sp. zn. 4 Ads 120/2009 je předběžnou otázkou, pokud má správní soudnictví plnit účinnou kontrolu veřejné správy. Žalovaná dospěla k závěru, že postup prvoinstančního správního orgánu, který proto přerušil řízení, byl v souladu s platnou právní úpravou, neboť správní řízení ve věci žádosti o vrácení přeplatku na pojistném na sociálním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále v textu přeplatek) bylo v době vydání napadeného usnesení odvislé od rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobné právní věci a tento postup je v souladu se zásadami činnosti správních orgánů podle ust. § 2 - § 8 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu. Prvoinstanční orgán neodkázal na rozhodnutí NSS č.j. 4 Ads 120/2009-88 ze dne 25.2.2010 jako takové, ale pouze na závěry, ke kterým tento soud dospěl, a které jsou obecné a nevyžadují znalost uvedeného rozhodnutí. Proto MSSZ Brno v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že v období od 1.1.2007 do 30.6.2007 byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného, neboť jejich povinnost v tomto období nezanikla, protože vyměřovací základ bylo možné dle obecných interpretačních postupů stanovit natolik určitě jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, že o jeho vymezení nemohly být žádné pochybnosti. Zákon č. 589/1992 Sb., ve znění účinném pro období od 1.1.2007 do 30.6.2007 podle MSSZ Brno zařazoval v tomto období do okruhu poplatníků pojistného také organizace a malé organizace a stanovil jim povinnost odvádět pojistné, které byly povinny platit za sebe s tím, že ze zákona konkrétně vyplývalo i vymezení vyměřovacího základu organizace a malé organizace. Jejich platební povinnost nemohla v rozhodném období zaniknout a pojistné odvedené žadatelem za toto období bylo proto odvedeno v souladu s tímto zákonem a v důsledku toho nemohl vzniknout žadateli přeplatek na pojistném, a proto MSSZ Brno žádost o vrácení pojistného shledala nedůvodnou. Žalovaná po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že rozhodnutí orgánu prvého stupně bylo vydáno v souladu s právními předpisy, MSSZ Brno v souladu se správním řádem přerušila řízení v této věci, neboť výsledek řízení byl odvislý od vyřešení předběžné otázky rozhodované Nejvyšším správním soudem. Na základě rozhodnutí NSS o kasační stížnosti v obdobné právní věci MSSZ Brno pokračovala v řízení a učinila právní závěr, že žádosti nelez vyhovět, protože v období od 1.1.2007 do 30.6.2007 byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného, měly povinnost platit pojistné za sebe, a proto jejich platební povinnost v tomto období nezanikla. Vyměřovací základ organizace a malé organizace v zákoně č. 589/1992 Sb., ve znění účinném od 1.1.2007 do 30.6.2007 bylo možné pomocí příslušných interpretačních postupů z ustanovení zákona stanovit natolik určitě, že o jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. Odvolací orgán dospěl k závěru, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno na základě správně zjištěného stavu věci a v souladu s právními předpisy.

V žalobě žalobce připustil, že odvedl za období leden až červen 2007 pojistné, které považuje za přeplatek, v celkové výši 1.597 205,-Kč, poněvadž tak učinil v nesprávné výši, protože jeho postup byl v rozporu se zněním zákona č. 589/1992 Sb., účinném od 1.1.2007 do 30.6.2007, neboť v tomto období nebyl způsob výpočtu pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti uveden. MSSZ Brno v předchozím řízení přerušila řízení v rozporu se zákonem a vyčkávala rozhodnutí NSS v jiné právní věci. Předběžnou otázkou může být pouze ta, o které nebylo pravomocně rozhodnuto, což v případě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 59 Ca 15/2009-38 ze dne 19.3.2009 nebylo, neboť se stal pravomocným. Žalobce dále namítal, že správní orgán odůvodnil rozhodnutí stručným odkazem na rozhodnutí NSS s tvrzením, že se jedná o obdobnou právní věc, ale žalobce může mít těžko povědomí o podrobnostech tohoto případu a nemůže si udělat úsudek o tom, zda se v uvedeném řízení projednávala obdobná věc. Prvoinstanční rozhodnutí se tak stalo nepřezkoumatelným. Žalobce i přes potvrzení prvoinstančního rozhodnutí setrvává na stanovisku, že mu za období leden až červen vznikl přeplatek, neboť v tomto období odvedl pojistné z vyměřovacího základu, který byl vypočten v rozporu s tehdy účinným zněním zákona č. 589/1992 Sb., v nezákonné výši a nelze připustit výklad, podle kterého bylo na žalobci, aby interpretoval ustanovení § 3 odst. 1, § 4, § 5, § 7, § 9, § 21 odst. 2 a § 25a zák. č. 589/1992 Sb. a sám vyvozoval způsob výpočtu vyměřovacího základu organizace a malé

organizace, tj. v podstatě ponechat na právních dovednostech adresáta právní normy samotnou tvorbu práva. Tento postoj shledává žalobce, zvláště v oblasti daňových zákonů při stanovení způsobu výpočtu zákonných odvodu nepřípustným. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žaloba je takřka doslovně shodná s odvoláním plátce pojistného proti rozhodnutí MSSZ Brno a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud se týká námitky nepřípustnosti odkazování při odůvodnění rozhodnutí správního orgánu na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, konstatovala, že NSS má v systému správního soudnictví nezastupitelnou roli, protože dbá na zákonnost a jednotu rozhodování krajských soudů i správních orgánů. Zdůraznila vázanost správních orgánů i krajských soudů rozhodnutími NSS, proto správní orgán vyčkal vyřešení v rozsudku NSS a učinil si právní názor v návaznosti na názor vrcholného soudního orgánu ve správním soudnictví. Žalovaná považuje rozsudek NSS č.j. 4 Ads 120/2009-88 ze dne 25.2.2010 za předběžnou otázku a další rozhodování správních orgánů v obdobných věcech muselo být odvislé od zaujatého právního názoru NSS. Uvedený postup považuje za souladný se zásadami činnosti správních orgánů podle ust. § 2 - § 8 správního řádu. Žalobní námitky považuje za neopodstatněné a neodůvodněné, rozhodnutí je přesvědčivé a přezkoumatelné. Z rozhodnutí plyne, kterých

skutečností dbala při hodnocení právního stavu a zákonnosti prvoinstančního rozhodnutí, jehož právní názor je podpořen obecným názorem NSS na danou problematiku. I žalovaná v rámci své diskreční pravomoci plně respektovala obecný právní názor vrcholného soudního orgánu ve správním soudnictví ČR k dané problematice a jeho nezávislé posouzení legislativního pochybení spočívajícího v absenci výslovné definice vyměřovacího základu organizace a malé organizace. Shrnula, že v období od 1.1.2007 do 30.6.2007 byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného a měly povinnost platit pojistné za sebe a tato povinnost v tomto období nezanikla. Vyměřovací základ bylo možné v tomto období dle obecných interpretačních postupů stanovit natolik určitě, že o jeho vymezení jako části odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců nemohly být žádné pochybnosti. Platební povinnost plátce pojistného nemohla v období shora zaniknout a pojistné odvedené žalobcem bylo odvedeno v souladu se zákonem. V důsledku tohoto nemohl vzniknout žalobci přeplatek na pojistném, proto je žádost nedůvodná, žaloba žalobce neopodstatněná a nedůvodná a žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Učinil tak bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., když k takovému postupu obě strany sporu udělily souhlas. O věci usoudil následovně.

Z obsahu žaloby, z vyjádření žalované k ní a z obsahu odůvodnění prvoinstančního i žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že předmětem sporu mezi oběma stranami je posouzení právní otázky, zda žalobci vznikl za období leden až červen 2007 přeplatek na pojistném, resp. zda byl v tomto období povinen pojistné platit, neboť zák. č. 589/1992 Sb.,

neobsahoval ustanovení, jež by výslovně stanovilo vyměřovací základ organizace a malé organizace.

Ze správního spisu vyplývá a mezi účastníky je nesporným, že žalobce v rozhodném období zaplatil na pojistném celkem částku 2.078 748,-Kč.

Krajský soud nemohl přehlédnout (ostatně i obě strany sporu na tuto skutečnost poukazovaly), že uvedenou problematikou se již zabýval Nejvyšší správní soud v již několikráte citovaném rozsudku ze dne 25.2.2010, č.j. 4 Ads 120/2009-88; dostupný na www.nssoud.cz, a že tento soud také rozhodl rozsudkem ze dne 25.8.2011, č.j. 3 Ads 73/2011-74 o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28.2.2011, č.j. 57 A 61/2010-39, kterým tento soud zamítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, která zamítla odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o vrácení přeplatku na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období leden – červen 2007. Krajský soud v rozsudku uvedl, že se spornou právní otázkou podrobně zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25.2.2010, č.j. 4 Ads 120/2009-88 v bodech 33-39 a 40-51, ztotožnil se s těmito závěry, že při absenci výslovné definice vyměřovacího základu organizace a malé organizace bylo možné tento pojem ze zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném pro období od 1.1.2007 do 30.6.2007 s potřebnou mírou určitosti vymezit jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců.

První žalobní námitka spočívá v tom, že MSSZ Brno nemohla přerušit řízení, protože nešlo o předběžnou otázku, o které nebylo pravomocně rozhodnuto, neboť existoval pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.3.2009, sp. zn. 59 Ca 15/2009. Rozhodující Krajský soud v Brně konstatuje, že postup MSSZ Brno v řízení

o žádosti o vrácení přeplatku byl zcela v souladu se zákonem, neboť žádost, kterou měl posoudit, byla skutkově i právně totožná, jak ostatně uvádí i Nejvyšší správní soud ve svém

rozsudku č.j. 3 Ads 73/2011-74 ze dne 25.8.2011 při posuzování kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni shora uvedenému. Nejvyšší správní soud dospěl totiž k závěru, že právní závěry jeho soudu vyslovené vrozsudku ze dne 25.2.2010, č.j. 4 Ads 120/2009-88 se plně vztahují i na věc týkající se vrácení přeplatku na pojistném.

Pokud pak správní orgán ve svém rozhodnutí odkázal na toto rozhodnutí Nejvyšší správního soudu nepochybil, neboť i dle rozsudku NSS sp. zn. 3 Ads 73/2011 se jedná o obdobnou věc. Není tedy rozhodnutí prvoinstanční ani napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným z důvodu odkazu na rozsudek č.j. 4 Ads 120/2009-88.

Jak již soud uvedl shora, Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí týkající se neúspěšných žádostí o vrácení přeplatků na pojistném za období od 1.1.2007 do 30.6.2007 po podaných kasačních stížnostech proti rozsudkům, kterým byla zamítnuta žaloba plátce pojistného. Právní problematikou se zabýval např. v rozsudku 3 Ads 73/2011-74 ze dne 25.8.2011, na který soud již shora několikrát odkazoval. Podle tohoto rozsudku se Nejvyšší správní soud ztotožnil s výkladem v rozsudku č.j. 4 Ads 120/2009-88 i ve věci týkající se přeplatku pojistného v otázce, že nařízení vlády č. 39/2007 Sb., nebylo aplikovatelné a soud jím nebyl při svém rozhodování vázán. Shodl se s tímto rozhodnutím i v tom, že na základě systematického a historicko - teleologického výkladu lze dospět k závěru, že i pro období od 1.1.2007 do 30.6.2007 bylo možné náležitě stanovit výši vyměřovacího základu organizace a malé organizace navzdory neexistenci výslovné definice vyměřovacího základu organizace

a malé organizace, když bylo možné tento pojem ze zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném od 1.1.2007 do 30.6.2007 s potřebnou mírou určitosti vymezit jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců a o jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. Právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v tomto rozsudku i v předchozím rozsudku č.j. 4 Ads 120/2009-88 jsou závazné i pro rozhodující soud, neboť

posuzovaná věc je skutkově i právně totožná. Projednávající soud po posouzení neshledal žádnou ze žalobních námitek důvodnou vázán i závěry shora uvedenými vyplývají z posouzení obdobné věci Nejvyšším správním soudem.

Soud proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s žalobu jako nedůvodnou zamítá.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1,2 s.ř.s., když úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 29. února 2012

JUDr. Milada Haplová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru