Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

36 A 46/2011 - 9Rozsudek KSBR ze dne 15.12.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 12/2012 (zrušeno + zrušeno)

přidejte vlastní popisek

36 A 46/2011 – 9

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Jany Kubenové, v právní věci žalobce M.B. , nar …, st…, t.č. …, zastoupen Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 7/548 Praha 2, proti žalované Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna, o zajištění za účelem správního vyhoštění, o žalobě proti rozhodnutí č.j. CPR-11483/ČJ–2011-004025-ZZC ze dne 8.11.2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 8.11.2011, č.j. CPR-11483/ČJ–2011-004025-ZZC žalovaná jako správní orgán věcně příslušný podle § 163 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění změn a doplnění (dále v textu zákon o pobytu cizinců) rozhodla podle ust. § 124a zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění z území členských států Evropské unie a dobu trvání zajištění podle § 124 odst. 3 téhož zákona stanovila na 90 dní, shodnou s dobou vykonatelností. Při rozhodování o zajištění za účelem správního vyhoštění žalovaná vycházela z toho, že dne 8.11.2011 cizinec v Přijímacím středisku … učinil opětovně prohlášení o úmyslu požádat o udělení mezinárodní ochrany a předložil cestovní doklad domovského státu platný do 17.9.2014 opatřený výjezdním příkazem … s platností do 8.11.2011. Šetřením k jeho osobě žalovaná zjistila, že mu bylo dne 11.8.2005 vydáno Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie České Budějovice, referátem cizinecké a pohraniční policie Dolní Dvořiště rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR, č.j. CCPP – 667-6/CB-9-2005 podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 7 zákona o pobytu cizinců na dobu deseti let a téhož dne nabylo právní moci a je evidován jako nežádoucí osoba od 11.8.2005 do 11.8.2015. V minulosti již jednou žádal o mezinárodní ochranu a řízení zahájené 8.5.2005 bylo Pokračování
-2-
36 A 46/2011

skončeno 3.7.2007 odmítnutím kasační stížnosti pro nepřijatelnost NSS. Dobu trvání zajištění žalovaná stanovila na 90 dnů vzhledem k tomu, že cizinec vlastní platný cestovní doklad domovského státu. Rozhodnutí převzal cizinec do vlastních rukou 8.11.2011 v přítomnosti úředních osob ale převzetí odmítl podepsat.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím žalované žalobu, v níž uvedl, že v srpnu roku 2005 mu bylo uděleno správní vyhoštění, 1.4.2006 uzavřel manželství s občankou ČR a 16.10.2007 se narodil syn, který má rovněž občanství České republiky. Proto dne 31.10.2011 požádal o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců jako rodinný příslušník občana EU a o této žádosti policie do dne podání žaloby nerozhodla a naopak uložila, aby do 8.11.2011 opustil ČR. Proto téhož dne požádal o mezinárodní ochranu, neboť vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR v oblasti lidských práv jako nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Poté policie vydala téhož dne rozhodnutí o zajištění, které mu bylo předáno téhož dne, zástupci doručeno 21.11.2011. Namítá, že policie má právo nikoliv povinnost zajistit cizince podle ust. § 124 a) a zákona o pobytu cizinců proto musí zdůvodnit, proč tak činí, což v rozhodnutí pomíjí, proto je nepřezkoumatelné. Policii předložil písemnosti svého právního zástupce, z něhož musela policie vědět, že 31.10.2011 podal žádost o zrušení správního vyhoštění, o níž policie nerozhodla a domnívá se, že je nepřípustné, aby týž orgán, který má rozhodovat o jednom z předpokladů zajištění cizince o tomto nerozhodl, avšak v mezidobí cizince zajistil. Doba 90-ti dnů je třikrát delší, než doba, ve které je policie povinna rozhodnout o žádosti o zrušení vyhoštění. Dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 7 zákona o pobytu cizinců lze vyhostit pouze na dobu 5-ti let nikoli 10-ti let, jak uvedla žalovaná v odůvodnění, což by byl důvod, který by jeho zajištění vylučoval. Napadené rozhodnutí neřeší proč nebyla aplikována zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123 b) a § 123 c) zákona o pobytu cizinců. K zajištění lze přistupovat pouze z vážných důvodů, např. z obavy, že cizinec bude porušovat zákony, vyhýbat se výkonu správního vyhoštění, ukrývat se, ale k tomu nemá důvod, protože požádal o mezinárodní ochranu, s níž souvisí dodržování jistých povinností. Pokud 31.10.2011 požádal o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění, o němž policie nerozhodla ale naopak ve lhůtě pro rozhodnutí rozhodla

o zajištění za účelem správního vyhoštění, stává se omezování osobní svobody prioritnější. Pokud bude rozhodnutí o správním vyhoštění zrušeno, nebude důvod k zajištění. Délka zajištění není řádně zdůvodněna, proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné a navíc doba 90ti dnů je mnohem delší než doba, v níž má být rozhodnuto o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění. Navrhl soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 11.8.2005 podle § 119 odst. 1 písm. a) bod 3, § 119 odst. 1 písm. b) bod 7 na dobu 10-ti let se zařazením do evidence o nežádoucích osob od 11.8.2005 do 11.8.2015 a následné uzavření sňatku v této době 1.4.2006 s občankou ČR se jeví jako účelové jednání, které mělo zabránit vycestování cizince z území ČR. 10.7.2007 požádal o vydání nového rozhodnutí ve věci správního vyhoštění podle § 120 a) odst. 2 zákona o pobytu cizinců, žádost byla věcně příslušným orgánem zamítnuta a žalobce podal 31.10.2011 žádost o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, o níž do vyjádření správní orgán nerozhodl. Podaná žádost nemá odkladný účinek, proto povinnost vycestovat platí do vydání nového rozhodnutí, a proto mu bylo uloženo, aby do 8.11.2011 opustil ČR.

Pokračování
-3-
36 A 46/2011 – 10

Ustanovení § 124 a) zákona o pobytu cizinců dává oprávnění policii zajistit cizince za účelem správního vyhoštění, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o mezinárodní ochranu, jestliže bylo o vyhoštění pravomocně rozhodnuto nebo je řízení o správním vyhoštění zahájeno z důvodů tam uvedených. Z uvedeného je zřejmé, že požádání o mezinárodní ochranu je jednou z podmínek pro oprávnění policie rozhodnout o zajištění

cizince podle § 124 a) zákona o pobytu cizinců. O zajištění cizince byl jeho zástupce téhož dne informován. K námitka žalobce, že policie nezdůvodnila proč ho zajistila, když má právo cizince zajistit nikoliv povinnost, žalovaná uvedla, že je veden v evidenci nežádoucích osob od 3.7.2005, o mezinárodní ochranu žádá opakovaně, z čehož správní orgán dovozuje, že se záměrně vyhýbá výkonu správního vyhoštění. Z prokázaného jednání pro žalovanou vyplývá, že mírnější donucovací opatření by byla neúčinná a uložení zvláštních opatření je vzhledem k jeho jednání nedostačující s absencí záruky, že by cizinec vycestoval. Žádost cizince na zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění byla postoupena orgánu příslušnému k posouzení a do vydání nového rozhodnutí platí rozhodnutí původní a o této žádosti má ve smyslu § 71 správního řádu vydat rozhodnutí bezodkladně či nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení.

Stanovená doba 90 ti dnů nic nemění na tom, že podle § 126 zákona o pobytu cizinců je policie povinna po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají a v opačném případě bez zbytečného odkladu zajištění ukončit. Nesprávnou citaci zákonného ustanovení v rozhodnutí o správním vyhoštění v odůvodnění napadeného rozhodnutí správní orgán opravil jako zřejmou nesprávnost dne 1.12.2011. Námitka žalobce, že žalovaná neuvedla důvod proč nebylo užito mírnějších donucovacích prostředků ve smyslu § 123 b), odst. 1 a § 123 c) není důvodná, protože žalovaná rozhodla podle § 124 a) zákona o pobytu cizinců a v uvedeném ustanovení není stanovena povinnost uvádět, proč nebylo užito mírnějších donucovacích prostředků. Žalovaná se domnívá, že byly naplněny důvody a podmínky pro zajištění žalobce podle § 124 a) zákona o pobytu cizinců, tyto trvají, a proto

navrhla, aby soud žalobní návrh zamítl.

Dle § 124a z.č. 326/1999 Sb., je policie oprávněná za účelem správního vyhoštění zajistit cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o mezinárodní ochranu, jestliže již bylo o jeho vyhoštění pravomocně rozhodnuto nebo je řízení o správním vyhoštění zahájeno z důvodu podle § 119 odst. 1 písm. a), anebo § 119 odst. 1 písm. b) bodu 6 nebo 7, z.č. 326/1999 Sb.

Žalobce skutková zjištění v rozhodnutí uvedená nezpochybnil, a proto z nich soud vycházel při rozhodování o žalobě. Dne 8.11.2011 učinil prohlášení o mezinárodní ochraně a o jeho správním vyhoštění bylo rozhodnuto dne 11.8.2005. Tímto rozhodnutím byl žalobce

vyhoštěn na 10 let, rozhodnutí se stalo pravomocným téhož dne. Tímto došlo k naplnění podmínek ust. § 124 a) zákona o pobytu cizinců. Pokud se týká jednotlivých námitek obsažených v žalobě týkajících se toho, že omezení svobody je závažným zásahem do jeho rodinných vazeb na území ČR, k tomu soud pouze dodává, že skutkové okolnosti týkající se rodinného života na území ČR byly poprvé tvrzeny a uváděny v podání ze dne 7.11.2011 o námitce podjatosti a uvádění nových skutečností a zjištění ve smyslu § 10 a) písm. e) zákona o azylu v řízení o mezinárodní ochraně adresovaném Ministerstvu vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky a následně pak v návrhu na propuštění žalobce ze dne 25.11.2011 došlém Policii ČR 27.11.2011. Žalobce tudíž Policii ČR seznámil s těmito okolnostmi v rozsahu nutném pro posouzení omezení osobní svobody ve vztahu k rodinnému životu až poté, co žalovaná ve věci rozhodla, nicméně to nebrání tomu, aby tyto okolnosti byly

Pokračování
-4-
36 A 46/2011

zhodnoceny a žalovaná v rámci své povinnosti stanovené v § 126 zákona o pobytu cizinců v rámci zkoumání, zda důvody zajištění trvají, se dodatečně těmito okolnostmi zabývá. Pokud žalobce vytýká policii, že o zajištění rozhodla dříve, než o jeho žádosti o zrušení správního vyhoštění, soud z žádného ustanovení v zákonu o pobytu cizinců nedovodil povinnost policie vyčkat v případě naplnění podmínek ust. § 124 a) zákona o pobytu cizinců na výsledek dodatečného řízení ohledně pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění. Pokud se týká nezdůvodnění délky zajištění podle soudu naopak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaná stanovila dobu 90-ti dnů s ohledem na to, že cizinec vlastní platný cestovní doklad domovského státu a tudíž jeho vycestování nebude z hlediska administrativního komplikované jako v jiných případech. Další námitka spočívající v nesprávné citaci důvodů správního vyhoštění z rozhodnutí ze dne 11.8.2005 opomenutím uvedení odkazu na další zákonné ustanovení umožňující dobu vyhoštění v délce 10-ti let, nejde o námitku relevantní ve vztahu k rozhodnutí o zajištění, neboť zákon pro splnění jedné z podmínek ust. § 124 a) zákona o pobytu cizinců vyžaduje existenci pravomocného rozhodnutí

o správním vyhoštění, která v projednávané věci je dána a jinak šlo o zřejmou nesprávnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí bez právních důsledků pro výrok rozhodnutí o zajištění a žalovaná tuto zřejmou nesprávnost napravila opravou odůvodnění rozhodnutí usnesením ze dne 1.12.2011. Pokud se týká námitky, že správní orgán neaplikoval zvláštní opatření za účelem vycestování dle § 123 b) a § 123 c) zákona o pobytu cizinců soud nedovodil, že by zákon v ust. § 124 a žalované tuto povinnost ukládal, když tato povinnost je vysloveně v zákonně upraveno v ust. § 124. Soud závěrem shrnuje, že byť rozhodnutí žalované je stručné, přesto je přezkoumatelné, neboť obsahuje všechny skutečnosti rozhodné pro aplikaci ust. § 124 a) zákona o pobytu cizinců. Protože je policie podle § 126 zákona o pobytu cizinců povinna po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají či nikoliv, je také povinna po zániku důvodu pro zajištění toto ukončit bez zbytečného odkladu. Uvedené soud konstatuje, v souvislosti s řízením o jeho žádosti o zrušení rozhodnutí o vyhoštění podle § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců a vyhodnocením rodinných vztahů na území ČR.

Soud nevyhověl žádné námitce, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšná žalovaná náklady řízení neuplatnila, a ani v souvislosti s tímto řízením nevynaložila vyšší náklady, než vyplývající z její běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 15. prosince 2011

JUDr. Milada Haplová, v. r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru