Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

36 A 43/2011 - 17Rozsudek KSBR ze dne 09.11.2011

Prejudikatura

1 As 119/2011 - 39

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 17/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

36 A 43/2011-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Jany Kubenové, ve věci žalobce N.V.T., státní příslušnost Vietnam, proti žalovanému Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje – odbor cizinecké policie, Kounicova 24, 611 32 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.10.2011, č. j. KRPB-41193/ČJ-2011-060022-SV,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 18.10.2011 doručenou PČR, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie dne 21.10.2011 a jejím prostřednictvím Krajskému soudu dne 27.10.2011 se žalobce domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná rozhodla o prodloužení jeho zajištění podle § 125 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, v důsledku něhož byl nucen setrvat v Zařízení pro zajištění cizinců i po uplynutí 180 dnů od začátku zbavení svobody. Žalobce se domnívá, že žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí porušil čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Evropská úmluva“), podle kterého každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.

Dovolává se ust. odst. 4 a odst. 1 písm. f), podle kterých každý zásah do osobní svobody musí být podroben soudní kontrole a zajištění cizince za účelem jeho vyhoštění předpokládá kumulativní splnění dvou podmínek tj., že existuje reálný předpoklad, že cizinec může být do své země v době trvání zajištění skutečně vyhoštěn (ESLP, A. a ostatní v. Velká Británie,

stížnost č. 3455/05, rozsudek velkého senátu z 19.2.2009, §167), a orgány státu s náležitou pečlivostí činí všechny kroky nezbytné k tomu, aby takové vyhoštění bylo realizováno (ESLP, Chahal v. Velká Británie, č. 22414/93, 25.10.1996, §113). Z uvedených ustanovení vyplývá právo cizince, aby jeho zajištění podléhalo pravidelné soudní kontrole, což žalovaný napadeným rozhodnutím znemožnil, protože zajištění prodloužil o celých 180 dnů, takže povinnost policie rozhodovat o dalším prodloužení jeho zajištění a s tím spojená soudní kontrola jeho zákonnosti nastanou až za 180 dnů. Zákon o pobytu cizinců sice ponechává na uvážení policie, o kolik dnů rozhodne prodloužit zajištění cizince, pokud tato doba nepřesáhne maximální délku zajištění stanovenou na 545 dnů, ale tímto rozhodnutím znemožnila periodickou soudní kontrolu zákonnosti jeho zajištění. I když zajištění zpočátku může být nařízeno zákonným způsobem, následně se mohlo stát nezákonným a ztratit své opodstatnění. Na těchto úvahách nemění nic to, že může v průběhu zajištění kdykoliv podat návrh na zahájení řízení podle § 200o os.ř.s. Z důvodů shora navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Napadeným rozhodnutím žalovaná jako orgán příslušný podle § 164 odst. 1 písm. v) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) podle § 125 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců prodloužila dobu trvání zajištění za účelem správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. b) na dobu stanovenou v § 125 odst. 1 věta první rozhodnutími ze dne

19.4.2011 a 4.7.2011 o 180 dnů. Skutkově rozhodnutí odůvodnila, že cizinec byl dne 18.04.2011 v 23:40 hodin kontrolován v rámci pobytové kontroly hlídkou Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Brno, Kounicova 24 (dále jen „OPKPE Brno“) na ul. Karlova v Brně, kdy k prokázání své totožnosti hlídce předložil cestovní doklad Vietnamu č. ………… vydaný na jméno T.V.S…………………., st.přísl. Vietnamu. Při ztotožňování cizince na základě předloženého cestovního dokladu hlídka pojala podezření, že se kontrolovaný cizinec prokazuje dokladem jiné osoby jako vlastním, neboť podoba kontrolovaného cizince neodpovídala fotografii v předloženém cestovním pasu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem vzniklo důvodné podezření, že se cizinec na území zdržuje neoprávněně, a proto byl dne 19.04.2011 v 00:10 hodin na místě zajištěn a byl s ním téhož dne sepsán za přítomnosti ustanoveného tlumočníka do jazyka vietnamského záznam o podání vysvětlení, ve kterém mimo jiné uvedl, že se jmenuje N.V.T., ………………………….., st. Přísl. Vietnam, bytem ……………………, Vietnam. Do České republiky přicestoval v úkrytu v kufru osobního vozidla asi před šesti měsíci z Ruska. Před příjezdem do České republiky pobýval asi 6 let v Rusku, kde šil oblečení. Do České republiky ho v úkrytu přepravili nějací Rusové, jména nezná. Dále uvedl, že cestovní doklad nemá. Na základě shora uvedeného bylo správním orgánem s cizincem pod totožností N.V.T., st.přísl. Vietnam zahájeno dne 19.04.2011 správní řízení ve věci správního vyhoštění a téhož dne bylo vydáno a doručeno rozhodnutí o správním vyhoštění z území členských států Evropské unie dle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 2, § 119odst. 1 písm. b) bod 1,6 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 1,2 zákona č. 326/1999 Sb. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.04.2011. V rámci probíhajícího řízení cizinec ke své totožnosti opakovaně uváděl, že se jmenuje N.V.T., a pod touto identitou bylo s cizincem vedeno celé řízení a rovněž vyplnil formuláře k ověření totožnosti a vydání cestovního dokladu, které jsou požadovány Zastupitelským úřadem Vietnamu v Praze.

Dne 19.04.2011 správní orgán OPKPE Brno vydal pod č.j. KRPB-41193/ČJ-2011-060022-SV rozhodnutí o zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. za účelem správního vyhoštění, které bylo cizinci doručeno téhož dne. Tímto rozhodnutím byla cizinci stanovena doba zajištění na 90 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, jelikož nedisponoval platným cestovním dokladem a ověření jeho údajů k totožnosti, které jsou nezbytné pro zajištění náhradního cestovního dokladu tak, aby bylo uskutečnitelné vyhoštění v době trvání zajištění. Jelikož v době, po kterou byl cizinec zajištěn i přes přihlédnutí k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, nepodařilo se toto realizovat, neboť cizince opakovaně uváděl nepravdivé údaje ke své totožnosti a nebylo tedy možné ověřit jeho totožnost a zajistit vydání náhradního cestovního dokladu, bylo správním orgánem OPKPE Brno zajištění za účelem správního vyhoštění rozhodnutím ze dne 04.07.2011 pod č.j. KRPB-41193/ČJ-2011-060022 v souladu s ust. § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. prodlouženo o 90 dnů, jelikož to bylo nezbytné v pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění.

V průběhu správního řízení bylo provedeno porovnání otisků prstů cizince v databázi daktyloskopického systému AFIS, kdy byla dne 19.04.2011 vyhotovena daktyloskopická karta č. …………….. na totožnost T.V.S., ……………., st. přísl. Vietnam. Dne 21.04.2011 obdržel správní orgán výsledek porovnání otisků prstů, dle kterého byla nalezena shoda s otisky prstů na daktyloskopické kartě č. ………………… a č. ……………., které byly vyhotoveny na jméno N.V.T., …………….., st. přísl. Vietnam a byly s cizincem vyhotoveny při jeho žádosti o mezinárodní ochranu na území a při řízení o správním vyhoštění z území České republiky vedeným u OPK Brno pod č.j. SCPP-137/BR-OPK-SV-2006. Při těchto řízeních vystupoval pod jménem N.V.T., …………….., st. přísl. Vietnam a byl hodnověrně ztotožněn na základě jím předloženého cestovního dokladu Vietnamu č. …………. Na základě tohoto si správní orgán vyžádal od Kriminalistického ústavu Praha porovnání výše uvedených daktyloskopických karet a určení, zda-li patří jedné a téže osobě. Dle sdělení Kriminalistického ústavu Praha ze dne 28.04.2011 jsou otisky na daktyloskopické kartě č. ………… vyhotovené dne 19.04.2011 osobě T.V.S., ……………………., st.přísl. Vietnam, později uvádějící totožnost N.V.T., ……………., st. přísl. Vietnam shodné s otisky na daktyloskopické kartě č. ………………….. a č. …………….. znějící na jméno N.V.T., , st. přísl. Vietnam. Z důvodu hodnověrného ztotožnění a vyloučení chyby při ztotožnění v daktyloskopickém systému AFIS, přikročil správní orgán dne 03.05.2011 k opětovnému porovnání otisků prstů v daktyloskopickém systému AFIS. Porovnáním otisků prstů cizince bylo zjištěno, že se opět shodují s otisky prstů na výše uvedených daktyloskopických kartách, s totožností N.V.T.

Dále bylo správním orgánem zjištěno, že v řízení o správním vyhoštění vedeném u ICP letiště Praha - Ruzyně pod č.j. CPR-4261/PŘ-2010-004112, které bylo zahájeno dne 24.11.2010 a zakončeno rozhodnutím ze dne 24.11.2010 pod č.j. CPR-4261-13/PŘ-2010- 004112, kterým bylo cizinci uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky, stanovenou na 3 roky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.11.2010 je vykonatelné ode dne 31.12.2010 a cizinec je zařazen v evidenci nežádoucích osob na dobu od 31.12.2010 do 31.12.2013. V rámci tohoto správního řízení byl cizinec ztotožněn jako N.V.T, …………… a současně byla nalezena shoda jeho otisků prstů s otisky prstů na daktyloskopické kartě č. ……………………………., tedy se shodnou kartou, se kterou byla nalezena shoda i dne 21.04.2011 a dne 03.05.2011. V průběhu správního řízení vedeného u ICP letiště Praha – Ruzyně byl s cizincem sepsán dne 24.11.2010 protokol o podání vysvětlení podle § 167 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. a protokol o vyjádření účastníka správního řízení sepsaný podle ust. § 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,

ve kterých za přítomnosti ustanoveného tlumočníka do jazyka vietnamského shodně uvedl, že se jmenuje N.V.T.,……………………… a jeho státní příslušnost je Vietnamská socialistická republika a národnost vietnamská. Správním orgánem bylo dále zjištěno, že s cizincem bylo dne 17.02.2011 vedeno u OPKPE Brno pod č.j.KRPB-4565/TČ-2011-060022 zkrácené přípravné řízení pro podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v rámci kterého byl rovněž hodnověrně ztotožněn v daktyloskopickém systému AFIS jako N.V.T., ………………….., st. přísl. Vietnam. Během zkráceného přípravného řízení a řízení před soudem cizinec neuváděl jinou totožnost a ani nijak nerozporoval zjištěnou totožnost. Za uvedený přečin byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 19.02.2011 pod sp.zn. 5 T 40/2011 cizinec uznán vinným a byl odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 roků. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 01.03.2011. Během správního řízení konaného na OPKPE Brno dne 19.04.2011 cizinec vyplnil formuláře požadované Zastupitelským úřadem Vietnamské socialistické republiky v Praze sloužící k ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu. V uvedených formulářích uvedl jako své jméno N.V.T., ……………………………., Vietnam. Poněvadž bylo v době zajištění cizince zjištěno, že tento uvádí nepravou identitu, byl k ověření této skutečnosti s cizincem dne 02.05.2011 za přítomnosti ustanoveného tlumočníka do jazyka vietnamského sepsán úřední záznam o podání vysvětlení, ve kterém uvedl, že se jmenuje N.V.T., …………………., st. přísl. Vietnam a na této totožnosti si trvá. Jelikož Zastupitelský úřad Vietnamské socialistické republiky v Praze nebyl schopen na základě údajů k totožnosti uvedených cizincem ověřit jeho totožnost, byl cizinec správním orgánem požádán o opětovné vyplnění formuláře k vydání náhradního cestovního dokladu.

Dne 14.07.2011 cizinec požadovaný formulář odmítl vyplnit a rovněž dne 23.08.2011. K dalšímu pokusu o zjištění totožnosti cizince došlo ze strany správního orgánu dne 06.09.2011, kdy byl s cizincem sepsán protokol o vyjádření účastníka řízení podle ust. § 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., ve kterém opětovně uvedl, že se jmenuje N.V.T.,

………………., st.přísl. Vietnam, narozen H.D. ve Vietnamu, bytem ……………………., Vietnam. Rovněž dne 06.09.2011 cizinec vyplnil formulář k zajištění vydání náhradního cestovního dokladu požadovaný Zastupitelským úřadem Vietnamské socialistické republiky v Praze, ve kterém opětovně uvedl shodné identifikační údaje, jako v protokolu o vyjádření účastníka řízení.

Na základě takto zjištěné totožnosti byly Policií ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Odboru podpory výkonu služby, Skupina zjišťování totožnosti, Olšanská 2, Praha (dále jen „ŘSCP Praha“) dne 09.05.2011 zahájeny úkony k ověření totožnosti cestou Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze a zajištění vydání náhradního cestovního dokladu. Dne 06.06.2011 bylo Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky v Praze sděleno, že nemůže totožnost ověřit, neboť adresa uváděná cizincem neexistuje.

Dne 10.06.2011 obdržel správní orgán OPKPE od cizince podnět k přezkumnému řízení ve věci rozhodnutí pod č.j. KRPB-41193/ČJ-2011-060022-SV ze dne 19.04.2011, ve kterém mimo jiné uvádí, že je si vědom toho, že v řízení uvedl falešnou identitu a hluboce

toho lituje. Navrhovatel přezkumného řízení uvedl jako svou totožnost N.V.T., ……………. Podnět k přezkumnému řízení posoudil odvolací orgán, který neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení. Nicméně do protokolu ze dne 06.09.2011 k uvedenému podnětu k přezkumnému řízení cizinec uvedl, že žádost psal právník ze zařízení pro zajištění cizinců. Neví, co bylo v této žádosti uvedeno, protože byla psaná jazykem českým a tomu to nerozumí. Podpis na této žádosti je jeho. Po přetlumočení žádosti cizinec k obsahu uvedl, že informace, které jsou v žádosti uvedeny, právníkovi neuvedl, informace jsou nepravdivé a netuší, proč je tam napsal.

Dne 20.07.2011 ŘSCP Praha zaslalo Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze dodatek k žádosti ze dne 09.05.2011 s tím, že se cizinec v souvislosti s žádostí o přezkumné řízení uvedl, že jeho pravá identita je N.V.T., ……………………., st. přísl. Vietnam. Dne 22.08.2011 ŘSCP Praha obdrželo od Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze sdělení, že dne 09.08.2011 byla provedena konzulární návštěva cizince v ZZC Poštorná, při které cizinec zcela odmítl jakoukoliv komunikaci a spolupráci s konzulárním pracovníkem Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze a rovněž odmítl vyplnění potřebných tiskopisů. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo sděleno, že není možné ověřit jeho totožnost. Dne 31.08.2011 byla pracovníkem ŘSCP Praha vykonána návštěva Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze. Zde bylo hovořeno s 1. tajemníkem, který sdělil, že cizinec uvádí nepravdivé údaje ke své identitě a bydlišti ve Vietnamské socialistické republice. Vzhledem k těmto skutečnostem není vietnamská strana schopná ověřit totožnost cizince. ŘSCP Praha bylo dne 06.09.2011 požádáno Policejní prezidium, Odbor mezinárodní policejní spolupráce, Národní centrála Interpolu o provedení šetření k totožnosti cizince prostřednictvím Interpolu ve Vietnamské socialistické republice. Do současné doby však nebyl obdržen žádný výsledek o provedení šetření.

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestován, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle ust. § 125 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., je policie oprávněna prodlužovat dobu trvání zajištění podle § 124 zákona č. 326/1999 Sb., i nad dobu stanovenou v odstavci 1 větě první za podmínky, že vyhoštění cizince je uskutečnitelné v době trvání zajištění, pokud cizinec v průběhu zajištění zmařil výkon správního vyhoštění, nebo uvádí nepravdivé údaje, které jsou nezbytné pro zajištění náhradního cestovního dokladu.

Podle ust. § 125 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., doba trvání zajištění nesmí přeskočit v souhrnu 545 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

Z dikce uvedených ustanovení vyplývá, že policie je oprávněna prodloužit dobu trvání zajištění cizince, pokud jsou kumulativně splněny dvě obligatorní podmínky, kterými v tomto případě jsou: „vyhoštění cizince je uskutečnitelné v době trvání zajištění“ a „uvádí nepravdivé údaje, které jsou nezbytné pro zajištění náhradního cestovního dokladu.

Cizinec byl do Zařízení pro zajištění cizinců umístěn na základě rozhodnutí, kterým byl v souladu s ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. zajištěn za účelem správního vyhoštění. Rozhodnutí ze dne 19.04.2011, kterým bylo cizinci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 5 let. Nabylo právní moci dne 27.04.2011. Uvedené rozhodnutí nebylo cizincem napadeno žádným opravným prostředkem, který zákon v tomto případě připouští. Rovněž rozhodnutí pod č.j. CPR-4261-13/PŘ-2010-004112, kterým bylo cizinci uděleno správní vyhoštění na dobu 3 let, nebylo napadeno žádným zákonným opravným prostředkem a jako takové nabylo právní moci a je vykonatelné.

V rámci rozhodování o prodloužení zajištění cizince se správní orgán rovněž zabýval tím, zda-li je výkon správních vyhoštění potenciálně možný. V předchozích správních řízeních ve věci správního vyhoštění, které byly s cizincem na území České republiky vedeny, byly správními orgány vyžadovány v souladu s ust. § 120a zákona č. 326/1999 Sb. závazná stanoviska od Ministerstva vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky. Dle těchto závazných stanovisek je vycestování cizince možné, neboť vydávajícím správním orgánem nebyl shledán žádný důvod znemožňující vycestování z území České republiky do domovského státu. K realizaci správního vyhoštění cizince nebrání ani překážka v podobě žádosti udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. S ohledem na skutečnosti uvedené výše je zřejmé, že cizinec úmyslně uvádí nepravdivé údaje, které jsou nezbytné pro zajištění náhradního cestovního dokladu, a zároveň je vyhoštění cizince uskutečnitelné v době trvání zajištění, neboť k této realizaci nebrání žádná překážka.

Vzhledem k tomu, že se v době, po kterou byl cizinec zajištěn, i přes přihlédnutí k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění nepodařilo toto realizovat, neboť i přes veškerou snahu správního orgánu se nepodařilo ověřit totožnost cizince z důvodu, že cizinec opakovaně úmyslně uvádí nepravdivé údaje ke své totožnosti, rozhodl správní orgán o prodloužení doby zajištění. Dle správního orgánu je ověření totožnosti cizince v reálné rovině, neboť tímto správním orgánem jsou s využitím všech jemu zákonných prostředků neustále činěny kroky k jeho zdárnému ověření a dokončení správního vyhoštění cizince a zajištění tak vykonatelnosti meritorních rozhodnutí. I přesto, že jsou konány veškeré kroky k ověření totožnosti, je tento proces, v případě, kdy cizinec se správním orgánem nespolupracuje, zdlouhavý a komplikovaný, a proto správní orgán stanovil dobu prodloužení zajištění na 180 dnů, kterou s ohledem na výše uvedené považuje za zcela odpovídající. Zde je třeba zdůraznit, že takto stanovená lhůta bude využita jen v případě, nepodaří-li se realizovat vyhoštění v době kratší. V průběhu zajištění správní orgán činí veškeré kroky k tomu, aby byla lhůta realizace vyhoštění co nejkratší, tak aby zajištění nezatěžovalo cizince na dobu nezbytně nutnou.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že jelikož žalobce vstoupil na území České republiky v úkrytu a následně zde pobýval bez jakéhokoliv pobytového povolení a cestovního dokladu, čímž zásadním způsobem porušil základní pravidla pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky stanovené zákonem o pobytu cizinců, tento protiprávní stav udržoval po značně dlouhou dobu (od listopadu 2010 do 27.4.2011), aniž by projevil jakoukoliv snahu jej napravit, zdržoval se na nehlášených adresách a při pobytové kontrole zneužil cestovní doklad jiné osoby tím, že jej vydával za doklad vlastní, dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že je dáno reálné nebezpečí, že se správnímu vyhoštění nepodvolí a z území České republiky dobrovolně nevycestuje, rozhodl rozhodnutím ze dne 19.4.2011 č.j. KRPB-41193/ČJ-2011- 060022-SV o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy vyhoštění (bylo třeba ověřit totožnost žalobce a vystavit mu náhradní cestovní doklad), stanovena na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Téhož dne rozhodla o správním vyhoštění žalobce a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.4.2011.

Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

V průběhu zajištění byly žalobci sejmuty daktyloskopické otisky prstů. Ze zprávy Kriminalistického ústavu Praha vyplynulo, že otisky prstů osoby, která se dne 19.4.2011 při pobytové kontrole prokázala cestovním dokladem na jméno T.V.S.,………………., státní příslušnost Vietnam (později v řízení o správním vyhoštění uvádějící svoji totožnost jako N.V.T., ………………….., státní příslušnost Vietnam, tj. žalobce), jsou shodné s otisky prstů osoby N.V.T., ………………….., státní příslušnost Vietnam, které ji byly sejmuty nejprve dne 8.11.2000 v souvislosti s řízením o mezinárodní ochraně a následně dne 30.11.2007, v souvislosti s ověřováním totožnosti cizince. Bylo tedy zřejmé, že T.V.S.,…………….., N.V.T.,…………….. a N.V.T., ……………………, všichni státní příslušnost Vietnam, jsou jedna a táž osoba, která pouze účelově mění vlastní identitu. Žalovaný správní orgán dále zjistil, že žalobci, vystupujícím pod identitou N.V.T.,……………., státní příslušnost Vietnam, bylo inspektorátem cizinecké policie Praha – Ruzyně uděleno dne 24.11.2010 č.j. CPR-4261-13/PŘ-2010-004112 rozhodnutí o správním vyhoštění z území České republiky s platností na 3 roky. Současně zjistil, že žalobce udělené správní vyhoštění nerespektoval a nadále neoprávněně setrvával na území republiky, pročež byl pod stejnou identitou odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně dne 19.února 2011 sp.zn. 5 T 40/2011 k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 roků.

Dne 10.6.2011 dal žalobce podnět k přezkoumání rozhodnutí o správním vyhoštění, ve kterém mimo jiné uvedl, že se nejmenuje N.V.T., ………….., ale jeho skutečná identita je N.V.T., ………….. a že si je vědom, že před správním orgánem uvedl falešnou identitu a tohoto hluboce lituje. Dne 13.6.2011 byl žalované doručen dopis Konzulárního oddělení Velvyslanectví Vietnamu v České republice, ve kterém sděluje, že adresa pobytu, kterou uvedla osoba N.V.T., …………………….. (žalobce), neexistuje. Žalovaný žalobce vyzval, aby opětovně vyplnil tiskopisy stanovené pro ověření totožnosti osoby vietnamské národnosti, tentokrát se svojí skutečnou identitou, což odmítl. Jelikož končila 90 denní lhůta zajištění a totožnost žalobce nebyla z jeho přičinění vietnamskými státními orgány stále ověřena a tudíž nebyl žalobci vystaven náhradní cestovní doklad, rozhodl žalovaný správní orgán v souladu s ustanovením § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o prodloužení trvání doby zajištění o 90 dnů (rozhodnutí ze dne 4.6.2011 č.j. KRPB-41193/ČJ-2011-060022-SV).

Žalovaná v průběhu prodloužené doby trvání zajištění i nadále aktivně činila všechny kroky k tomu, aby ověřila totožnost žalobce a zajistila vystavení náhradního cestovního dokladu, což je nutným předpokladem pro realizaci správního vyhoštění a všechny uvedla v napadeném rozhodnutí. Nakonec musela být dne 6.9.2011 dožadována Národní ústředna Interpolu, aby se pokusila totožnost žalobce prověřit cestou partnerského útvaru ve Vietnamu. Žalovaný správní orgán doposud neobdržel žádnou zprávu o výsledku šetření.

Podle § 125 odst. 3 doba trvání zajištění nesmí překročit v souhrnu 545 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

Napadeným rozhodnutím rozhodla žalovaná v souladu s ustanovením § 125 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců o prodloužení trvání doby zajištění žalobce o 180 dnů (v souhrnu 360 dnů), tudíž došlo ke splnění obou obligatorních podmínek § 125 odst. 2 písm.

b) zákona o pobytu cizinců.

Vycestování žalobce z České republiky do Vietnamu bylo a doposud je možné, což vyplývá ze závazného stanoviska k možnosti vycestování cizince, které si žalovaný správní orgán vyžádal od příslušného správního orgánu v rámci řízení o správním vyhoštění. Je tedy zřejmé, že v jeho případě se nejedná o bezdůvodné omezení osobní svobody. Jak rozhodnutí o správním vyhoštění, které bylo žalobci uloženo žalovaným správním orgánem, tak i rozhodnutí o správním vyhoštění, uložené žalobci Inspektorátem cizinecké policie Praha –

Ruzyně, bylo a doposud je vykonatelné. Ve výkonu obou rozhodnutí tak nebrání žádná právní překážka a vyhoštění žalobce z území České republiky je uskutečnitelné v době trvání zajištění.

Jak je zřejmé ze shora uvedeného, žalobce po celou dobu svého zajištění uváděl před žalovaným správním orgánem ke své osobě různé identity, které účelově střídal a odmítal jakoukoliv spolupráci se státními orgány Vietnamu ve věci ověření totožnosti. Svým jednáním tak úmyslně znemožňoval zajištění náhradního cestovního dokladu, který je nezbytný pro realizaci správního vyhoštění. I druhá obligatorní podmínka pro prodloužení trvání zajištění je tak v případě žalobce splněna.

Pokud se týká porušení čl. 5 odst. 4 Evropské Úmluvy o lidských právech žalovaná porušení odmítá, protože žalobce má právo podat žalobu proti rozhodnutí o zajištění tak i prodloužení zajištění, o kterých soud rozhoduje v zákonem stanovených lhůtách. Dále může

podat návrh soudu, aby soud nařídil jeho propuštění, nejsou-li splněny podmínky pro trvání zajištění. O tomto byl žalobce řádně poučen.

Z žaloby vyplývá zásadní žalobní bod spočívající v tom, že prodloužením doby zajištění o celých 180 dnů je žalobci znemožněna soudní kontrola zákonnosti trvání jeho zajištění, neboť až po uplynutí této doby může být o zajištění opětovně rozhodnuto. Z uvedené námitky soud dovodil, že žalobce v podstatě namítá délku doby prodloužení zajištění tzn., že měla být tato doba určena kratší. Jak však vyplývá ze skutkových okolností uvedených v rozhodnutí a ve vyjádření žalované, která mají oporu ve správním spise, je to sám žalobce, který svým chováním znemožňuje výkon činnosti správního orgánu v řízení podle zákona o pobytu cizinců. Pro stručnost soud odkazuje na všechny úkony, které žalovaná v průběhu doby od prvého zajištění, až do doby vydání napadeného rozhodnutí o prodloužení zajištění (již podruhé) musela učinit proto, aby zjistila pravou identitu žalobce a učinila potřebné kroky k vystavení náhradního cestovního dokladu k realizaci správního vyhoštění z území ČR, kterému nic nebrání. Posledním zásadním krokem je ověření identity žalobce prostřednictvím Národní Ústředny Interpolu cestou partnerského útvaru ve Vietnamu, od něhož do rozhodnutí o prodloužení zajištění dne 11.10.2011 neobdržel zprávu o výsledku šetření. Z jednotlivých úkonů, které žalovaná provedla ke zjištění identity žalobce je zřejmé, že je to žalobce, který svým jednáním znemožňuje opatřit příslušné doklady k realizaci jeho vyhoštění a činí tak zcela úmyslně. Vzhledem ke složitosti prováděných úkonů žalovanou, na kterých se žalobce podílí plnou mírou, soud shledává prodloužení zajištění o celých 180 dnů za oprávněné, když navíc i v průběhu tohoto zajištění je žalovaná povinná ve smyslu ust. § 126 zákona o pobytu cizinců zkoumat, zda důvody zajištění trvají.

Po posouzení žalobních námitek vzhledem ke skutkovému stavu v této věci a přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí z hlediska naplnění podmínek ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve smyslu ust. 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovaná, která má právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci úspěšná, však nevynaložila v souvislosti s tímto řízením vyšší náklady, než které vyplývají z její běžné úřední činnosti. Soud proto rozhodl tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 9. listopadu 2011

JUDr. Milada Haplová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru