Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

36 A 41/2011 - 13Rozsudek KSBR ze dne 13.10.2011

Prejudikatura

2 As 22/2006 - 135

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 18/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

36 A 41/2011-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobce L. B., zast. Mgr. Jaroslavem Větrovským, právníkem Asociace pro právní otázky imigrace, Moravská 9, P.O.Box 16, 120 00 Praha 2, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, přijímací středisko cizinců Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení zajištění č.j. CPR-6913/ČJ-2011-004025-ZZC ze dne 18.9.2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 28.9.2011 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované č.j. CPR-6913/ČJ-2011-004025-ZZC ze dne 18.9.2011, kterým žalovaná podle § 124 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb., prodloužila dobu trvání zajištění za účelem správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka ze dne 30.6.2011 pod č.j. CPR-6913/ČJ-2011-004025-ZZC podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců o 90 dnů s odůvodněním, že doba zajištění v rozhodnutí shora byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu čtyř let, které nabylo právní moci dne 11.3.2011 a v evidenci nežádoucích osob je veden od 10.5.2011 do 10.5.2015, ale v této době se nepodařilo vyhoštění realizovat zejména proto, že nebyla potvrzena totožnost zajištěného domovským státem. Proto žalovaná rozhodla podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a prodloužila dobu zajištění o 90 dnů. Pokud se týká návrhu na provedení důkazu doručený

Pokračování
36 A 41/2011

dne 16.9.2011 žalovaná ho posoudila ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5.8.2011 sp. zn. 36 A 30/2011, který odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.8.2009 č.j. 2 As 22/2006-135.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, protože se domnívá, že žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí porušil: Čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen ,,Evropská úmluva“) – právo na ochranu soukromého a rodinného života – samostatně i ve spojení s čl. 13 Evropské úmluvy – právo na účinný prostředek nápravy. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v průběhu řízení o zajištění byla žalovanému správnímu orgánu doručena kopie lékařské zprávy, kterou žalobce navrhoval v řízení jako důkaz, podle níž partnerka žalobce, sl. Jana Krátká, nar. 31.5.1980, se kterou před svým zajištěním žalobce sdílel společnou domácnost, je momentálně přibližně ve 3. měsíci těhotenství. K otěhotnění dotyčné tak došlo krátce před tím, než byl žalobce zajištěn a otcovství žádný z nich nepopírá. Věrohodnost této zprávy, resp. tvrzení žalobce o svém otcovství ostatně nebyly zpochybněny ani samotným žalovaným. S navrženým důkazem se však žalovaný vypořádal tak, že citoval, rozsudek Krajského soudu v Brně, který vycházel z rozsudku NSS č.j. 2 As 22/2006-135, že v ,,případě splnění zákonných podmínek pro zajištění cizince je o zajištění rozhodováno bez ohledu na případný zásah do soukromého nebo rodinného života, protože ten je předmětem posuzování v rozhodnutí o správním vyhoštění“. Uvedené hodnocení žalovaného, stejně jako jemu předcházející závěry Krajského soudu v Brně i 2. senátu NSS však nelze akceptovat. A to hned z několika důvodů. Především platí, že každý jednotlivec má právo na ochranu svého soukromého a rodinného života (čl. 8 Evropské úmluvy) a je také pravda, jak uvedl v minulosti i Evropský soud pro lidská práva (dále jen ,,Evropský soud“), že ,,každé zákonné zajištění podle čl. 5 (evropské) úmluvy způsobuje ze své podstaty omezení soukromého a rodinného života dotyčné osoby“. Nicméně skutečnost, že žalobce je zbaven svobody sama o sobě ještě neznamená, že se tohoto práva nemůže dále dovolávat, resp. že uvedené ustanovení Evropské úmluvy nelze v jeho případě aplikovat. Jak opět v minulosti uvedl Evropský soud, rozdělení rodiny v důsledku zajištění jednoznačně ,,představuje zásah do práv chráněných čl. 8 Úmluvy“. A tak je tomu i v případě žalobce. Vzhledem ke skutkovému vylíčení shora, zajištění stěžovatele proto bezesporu představuje zásah do jeho soukromého (s ohledem na budoucí narození potomka) i rodinného života ( vztah s partnerkou – svatba

není definičním znakem rodinného života). Bylo proto povinností žalovaného se s tímto aspektem legality zajištění věcně vypořádat a především určit, zda i za těchto podmínek představuje zajištění žalobce zásah, který je v demokratické společnosti nezbytný (čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy). Takovouto povinnost žalovaného výslovně potvrzuje i čl. 13 Evropské úmluvy, podle kterého ,,každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem“. Shora uvedený právní názor obou soudů nedává v případě žalobce žádný smysl. Za prvé je nutno zdůraznit, že zásah do práva na ochranu soukromého a rodinného života v důsledku zajištění se svojí podstatou značně odlišuje od zásahu, ke kterému by došlo v případě vyhoštění. Není proto důvod, aby soulad zajištění cizince s tímto jeho právem byl zkoumán v rámci řízení o správním vyhoštění. Ale především, za druhé, o vyhoštění žalobce bylo rozhodnuto dne

3.3.2008. Tedy v době, kdy na území ČR teprve přicestoval a žádnou partnerku, tím méně těhotnou, zde neměl. V souvislosti s jeho aktuálním zajištěním na základě rozhodnutí ze dne 30.6.2011 pak žádné rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno nebylo. Tvrzení žalovaného, že ,,případný zásah do soukromého nebo rodinného života je předmětem posuzování v rozhodnutí o správním vyhoštění“ tak zcela postrádá smysluplnost. Důkaz toho je, že tato otázka se stala předmětem posouzení rozšířeným senátem NSS, neboť jeho 7. senát při

Pokračování
36 A 41/2011 – 14

posuzování skutkově obdobného případu dospěl k závěru odlišnému
(NSS, č.j. 7 As 79/2010-134, 11.11.2010). Tato otázka byla předložena k posouzení

rozšířenému senátu (řízení vedeno pod zn. RS 16/2010). Žalobce z důvodu shora navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k namítanému porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen ,,Evropská úmluva“) – právo na ochranu soukromého a rodinného života – samostatně i ve spojení s čl. 13 Evropské úmluvy – právo na účinný prostředek

nápravy uvedla, že se v době, po kterou byl žalobce dosud zajištěn i přes přihlédnutí k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, nepodařilo toto realizovat, a zejména také dosud nebyla potvrzena totožnost žalobce jeho domovským státem. Rozhodla proto podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., že prodlužuje dobu zajištění. Žalovaná uvedla toto jako zcela primární důvod prodloužení a nehodlá reagovat na polemiky patřící do pole právní teorie a odkazuje na pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 05.08.2011 pod sp. zn..: 36 A 30/2011, v němž soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.08.2009 pod č.j.: 2 As 22/2006 - 135, o němž nepřipouští a ani nesmí připustit žalovaná žádnou polemiku. Žalovaná si je vědoma své zákonné povinnosti, v souladu s ustanovením § 126 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., a provádí, jak vyplývá ze správního spisu, od doby, kdy byl žalobce zajištěn, řádné zkoumání, zda důvody zajištění trvají. Žalovaná vždy dospěla k závěru, že důvody zajištění žalobce i nadále trvají. Žalovaná pečlivě zhodnotila obsahy žádostí podané jak přímo žalobcem, tak i jeho zplnomocněncem a v napadeném rozhodnutí reagovala nejen na návrh o provedení důkazu (strana 112 a 113 přiloženého spisu), ale i (hlavně z lidského hlediska) naznačovala směr, kterým by se měl po právní stránce žalobce vydat, což je patrné i z odpovědi na žádost o propuštění ze zajištění (zrušení správního rozhodnutí ze dne 29.09.2011, strana 122 a 123 přiloženého spisu). Protože podle žalované byly dány důvody a podmínky pro prodloužení doby trvání zajištění, žalovaná navrhla, aby soud žalobu žalobce zamítl.

Ze shora uvedených podání vyplývá pro soud posoudit zásadní žalobní námitku spočívající v tom, zda žalovaná porušila čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen ,,Evropská úmluva“) – právo na ochranu soukromého a rodinného

života – samostatně i ve spojení s čl. 13 Evropské úmluvy – právo na účinný prostředek nápravy, když nepřihlédla k tomu, že partnerka žalobce je těhotná a tudíž žalobce by měl o ni pečovat a pokud je mu to znemožněno, jde o zásah do soukromého nebo rodinného života. Tato skutečnost vyšla najevo na základě předloženého důkazu až v průběhu zajištění žalobce na základě návrhu na provedení důkazu žalobcem ze dne 15.9.2011. K tomu Krajský soud v Brně uvádí následující: stejně jako v obdobných předcházejících věcech, které rozhodoval v rámci přezkoumání rozhodnutí o prodloužení doby zajištění krajský soud setrvává a vychází ze stanoviska v posouzení obdobné věci NSS sp. zn.: 2 As 22/2006 spočívající v tom, že v ,,případě splnění zákonných podmínek pro zajištění cizince je o zajištění rozhodováno bez

ohledu na případný zásah do soukromého nebo rodinného života, protože ten je předmětem posuzování v rozhodnutí o správním vyhoštění“. Je pravdou, že u Nejvyššího správního soudu byla tato otázka předložena k posouzení rozšířenému senátu, neboť jiný senát Nejvyššího správního soudu dospěl k odlišnému závěru, rozšířený senát však řízení evidované pod zn. RS 16/2010 dosud nerozhodl, proto rozhodující soud setrvává na svém již jednou judikovaném stanovisku týkající se zásahu do soukromého nebo rodinného života v případě zajištění cizince a nemůže vzhledem k povaze této věci vyčkávat rozhodnutí rozšířeného senátu. Je pravdou, že v projednávané věci posouzení otázky případného zásahu do soukromého Pokračování
36 A 41/2011

a rodinného života nemohla být posuzována v řízení o správním vyhoštění, neboť nastala až v době zajištění. Tato otázka by zřejmě nemohla být posuzována ani při event. aktuálním rozhodováním o správního vyhoštění v souvislosti se zajištěním, neboť vyšla najevo později. Ani tyto okolnosti však nevedly rozhodující soud ke změně jeho zaujatého právního názoru již dříve vysloveného. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná návrhem na provedení důkazu zabývala, posuzovala ho a posoudila ho ve světle rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 5.8.2011 sp. zn. 36 A 30/2011, takže námitka, že žalovaná nedostála své povinnosti není důvodná.

Jak je zřejmé z vyjádření i ze správního spisu, žalovaná resp. Inspektorát cizinecké policie letiště Praha - Ruzyně, který obdržel totožnou žádost ji postoupil k dalšímu nadřízenému orgánu k posouzení. Pokud tento orgán odstraní tvrdost správního vyhoštění, zajištění bude ukončeno.

Na základě shora uvedeného posouzení žalobních námitek žalobce jako nedůvodných, soud žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Úspěšná žalovaná by měla ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad běžný rámec její úřadní činnosti jí v tomto řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 13. října 2011

JUDr. Milada Haplová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru