Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

36 A 36/2011 - 12Rozsudek KSBR ze dne 22.09.2011

Prejudikatura

1 As 119/2011 - 39


přidejte vlastní popisek

36 A 36/2011-12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobkyně N. M., proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna, o žalobě proti rozhodnutí o zajištění, o prodloužení zajištění, č.j. CPR-6136/ČJ-2011-004025-ZZC ze dne 30.8.2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 30.8.2011, č.j. CPR-6136/ČJ-2011-004025-ZZC žalovaná věcně příslušná podle ust. § 163 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění změn a doplnění, rozhodla podle § 124 odst. 3 téhož zákona o prodloužení doby trvání zajištění cizince (žalobkyně) za účelem správního vyhoštění

stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka ze dne 8.6.2011 č.j. CPR-6136/ČJ-2011-004025-ZZC podle § 125 odst. 1 téhož zákona o 90 dnů. Žalovaná vycházela z toho, že dne 8.6.2011 vydala rozhodnutí o zajištění podle § 124 zákona o pobytu cizinců, v němž stanovila dobu zajištění na 90 dnů s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění a zejména k tomu, že dne 8.6.2011 učinila prohlášení o mezinárodní

ochraně na území ČR a za stavu, kdy 22.1.2010 bylo Policií ČR vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění č.j. CPPH-1389/ČJ-2010-60-KP z území ČR na dobu 6-ti měsíců.

Vzhledem k tomu, že se ve stanovené době zajištění nepodařilo vyhoštění realizovat, protože nebyla potvrzena totožnost domovským státem, musel správní orgán rozhodnout o prodloužení doby zajištění o 90 dnů, což je doba přiměřená důvodům zajištění uvedeným

shora.

Žalobou ze dne 3.9.2011 žalobkyně napadla rozhodnutí v celém rozsahu výroku a namítala porušení ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, protože správní orgán pouze v obecné rovině konstatoval, že nebyla ověřena její totožnost domovským státem, aniž blíže specifikoval, jaké kroky učinil a na základě čeho předpokládá, že bude v prodloužené době schopen vyhoštění realizovat. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Dále správní orgán porušil ust. 124 odst. 1 ve spojení s § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť v rozhodnutí chybí úvaha, proč v daném případě nepostačilo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování namísto jejího zajištění a cituje z rozsudku Městského soudu v Praze, 3 A 25/2011 ze dne 14.3.2011. Žalobkyně se domnívá, že tyto úvahy by neměly chybět ani

při rozhodování o prodloužení doby zajištění. Otázka možné aplikace zvláštních opatření za účelem vycestování musí být zkoumána nejen v rozhodnutí o zajištění cizince, ale po celou dobu jejího pobytu v ZZC a při rozhodování o prodloužení doby zajištění, neboť se může situace cizince v průběhu zajištění změnit tak, že aplikace zvláštních opatření se stane možnou až následně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevypořádala s otázkou možného uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a svůj závěr náležitě nezdůvodnila je rovněž rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v případě žalobkyně byly splněny podmínky a důvody stanovené zákonem o pobytu cizinců pro její zajištění za účelem správního vyhoštění a tyto důvody nadále trvají. Svůj názor opírá o ust. § 124a zákona o pobytu cizinců a existenci rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 22.1.2010. Pokud se týká námitky, že její zajištění nebylo nezbytně nutné, že není dán důvod nebezpečí maření nebo ztěžování správního vyhoštění a že opakovaně požádala o mezinárodní ochranu z důvodu nových skutečností, které nemohly být předmětem předchozího řízení a žalovaný v tom spatřoval bez odůvodnění a šetření účelové jednání, žalovaná konstatovala, že po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění dne 22.1.2010 dne 22.2.2010 požádala o mezinárodní ochranu na území ČR. Dne 16.3.2010 byl návrh zamítnut jako zjevně nedůvodný, dne 1.4.2010 podala žalobu, která byla krajským soudem zamítnuta dne 29.10.2010 a dne 10.12.2010 podala kasační stížnost, která byla pravomocně odmítnuta pro nepřijatelnost a nabyla právní moci 18.5.2011. Dne 8.6.2011 opětovně požádala o mezinárodní ochranu na území ČR, řízení bylo dne 1.7.2011 zastaveno pro nepřípustnou žádost a rozhodnutí nabylo právní moci dne 7.7.2011. Účelovost správní orgán shledává v tom, že žalobkyně poprvé požádala o mezinárodní ochranu na území ČR až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a pak opětovně tak učinila po odmítnutí kasační stížnosti. O zajištění pravomocně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 36 A 28/2011-10 tak, že žalobu zamítl. Správní orgán se nezabýval otázkou možné aplikace ust. § 123b nebo § 123c zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně uvedla, že nemá kam jít a jediná možnost, jak získat ubytování je žádost o mezinárodní ochranu a finanční záruka nepřipadala v úvahu, neboť veškeré finanční prostředky, které měla u sebe činily 156,-Kč. Důvody pro zajištění podle § 124a nadále trvají a proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Podle § 124a zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna za účelem správního vyhoštění zajistit cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o mezinárodní ochranu, jestliže již bylo o jeho vyhoštění pravomocně rozhodnuto nebo je řízení o správním vyhoštění zahájeno z důvodů tam uvedených. Podle § 124 odst. 3 téhož zákona je policie, je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. Podle § 125 odst. 1 doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

Žalobkyně v žalobě vytýká obecné konstatování v otázce ověřování její totožnosti v domovském státu. Žalovaný by měl specifikovat jaké učinil kroky k získání ověření totožnosti žalobkyně a proč předpokládá, že v prodloužené době bude možné realizovat vyhoštění.

Podle shora citovaného ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, zákon vyžaduje pro oprávnění prodloužení doby trvání zajištění pokračování v přípravě výkonu správního vyhoštění a jeho nezbytnost. Z rozhodnutí žalované jednoznačně vyplývá, že důvod prodloužení zajištění a jeho nezbytnost spočívá v tom, že dosud nebyla potvrzena totožnost žalobkyně domovským státem a nebyl vydán nový cestovní doklad. Byť je odůvodnění žalované stručné, vyplývá z něho, že činí úkony k urychlenému ověření totožnosti žalobkyně, aby mohlo dojít k realizaci správního vyhoštění, na kterém má zájem, neboť je důvodem rozhodnutí o zajištění žalobkyně. Konstatování, jaké učinil kroky pro to, event. proč předpokládá, že správní vyhoštění bude realizováno v prodloužené době zajištění je bez právního významu.

Pokud se týká námitky, že se měl správní orgán opětovně zabývat možnou aplikací ust. § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, soud konstatuje, že k možné aplikaci tohoto zákonného ustanovení správní orgán přihlížel při rozhodování o zajištění, když vycházel ze sdělení žalobkyně a skutkově se na možnosti aplikace tohoto zákonného ustanovení v průběhu zajištění nemohlo nic změnit, neboť během zajištění nemohlo dojít k získání jiného místa pobytu, než jak tvrdila žalobkyně v řízení o zajištění (možnost jak získat ubytování vidí v žádosti o mezinárodní ochranu, kterou opětovně podala dne 8.6.2011).

Jak vyplývá ze správního spisu, žalovaná ve smyslu ust. § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců pravidelně zkoumá, zda trvají důvody zajištění (24.6., 6.7., 20.7., 3.8., 18.8., 31.8.2011).

Na základě posouzení žalobních námitek shora, které soud posoudil jako nedůvodné, soud žalobu žalobkyně ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, protože žalovaná rozhodla o prodlužení zajištění žalobkyně rozhodnutím, které je v souladu se zákonem o pobytu

cizinců.

Úspěšná žalovaná by měla ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly jí však nad běžný rámec její úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku

k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 22. září 2011

JUDr. Milada Haplová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru