Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

34 Ad 17/2011 - 17Rozsudek KSBR ze dne 31.10.2011

Prejudikatura

1 Ads 10/2003 - 86

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 15/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

34 Ad 17/2011-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce RNDr. J. V., , zast. JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 8, 695 01 Hodonín, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o starobní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20.1.2011, č. … ,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 20.1.2011, č. 391 231 413/315-SU žalovaná rozhodla ve věci námitek účastníka řízení tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. …. ze dne 30.1.2010 z části změnila tak, že od ledna 2009 náleží starobní důchod

zálohově ve výši 3.257,-Kč měsíčně, od ledna 2010 náleží starobní důchod zálohově ve výši 3.995,-Kč měsíčně, od dubna 2010 náleží starobní důchod zálohově ve výši 3.257,-Kč měsíčně a zrušila výrok ve znění „Nárok na výplatu důchodu zanikne, pokud účastník řízení přestane být občanem České republiky, a nebo pokud přestane mít trvalý pobyt na území České republiky.“ Ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdila. Podle odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, rozhodnutím ze dne 30.1.2010 Česká správa sociálního zabezpečení přiznala účastníku řízení od 7.2.2005 starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb., k nálezu Ústavního soudu a k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí

„Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících, s přihlédnutím ke Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb., a k nálezům Ústavního soudu“ ve výši 3.778,-Kč měsíčně, od ledna 2006 ve výši 4.141,-Kč měsíčně, od ledna 2007 ve výši 3.366,-Kč měsíčně, od ledna 2008 3.995,-Kč měsíčně, od ledna 2009

3.995,-Kč měsíčně, od ledna 2010 3.995,-Kč měsíčně. Tímto rozhodnutím realizovala rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 33 Cad 9/2009-17 ze dne 6.4.2009. V námitkách ze dne 18.2.2010 účastník řízení nesouhlasil s datem přiznání starobního důchodu, neboť se domnívá, že by jím mělo být datum splnění podmínek pro přiznání starobního důchodu, tj. dosažení důchodového věku dne 22.1.2003. K této námitce účastníka řízení žalovaná

uvedla, že nebylo prokázáno, že by datum přiznání důchodu bylo určeno nesprávně, a proto neměla důvod měnit rozhodnutí podle rozsudku Krajského soudu v Brně. Účastníkově žádosti o přiznání starobního důchodu ze dne 22.1.2003 bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 13.11.2003 o přiznání dílčího starobního důchodu, které nebylo napadeno. K této žádosti se tedy nemohou upínat žádná další rozhodnutí vydávaná ve věci. Rozhodnutí, které je předmětem přezkumu se proto odvíjí teprve od žádosti pozdější ze dne 7.2.2008 a na základě ní bylo možné účastníku řízení přiznat starobní důchod resp. tzv. vyrovnávací příspěvek tři roky nazpět od uplatnění nároku, tj. od 7.2.2005.

V žalobě ze dne 21.2.2011 žalobce vyslovil nesouhlas s datem přiznání (dorovnání) starobního důchodu a domnívá se, že žalovaná pod vlivem nálezu Ústavního soudu III.ÚS 252/04 rozhodla o dorovnání až od 18.2.2005. Podle tohoto nálezu a nálezu Pl. ÚS 4/06 ze dne 20.3.2007 je nezbytné důchodový nárok odvíjet od výše starobního

důchodu podle českých předpisů a to od okamžiku, kdy byly splněny podmínky pro jeho přiznání, tj. od dosažení požadovaného věku. V případě žalobce jde o 22. leden 2003. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6.4.2009 sp. zn. 33 Cad 6/2009 bylo předchozí rozhodnutí žalované zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl a z odůvodnění vyplývá, že případné nesprávné určení data přiznání starobního důchodu může být napraveno v dalším řízení před správním orgánem, pokud se prokáže, že podal žádost o přiznání starobního důchodu dříve, než bylo doposud zjištěno. Z listiny ze dne 30.1.2003 vyplývá, že žalobce podal žalované žádost o přiznání starobního důchodu již v lednu 2003, pak dále přípisem ze dne 23.6.2003, jehož převzetí žalovaná potvrdila dopisem ze dne 8.7.2003. Z toho vyplývá, že o starobní důchod požádal v lednu 2003, o dorovnání 23.6.2003. Žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalované zrušil.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že podle obsahu spisové dokumentace žalobce uplatnil dne 22.1.2003 prostřednictvím OSSZ žádost o starobní důchod s datem přizná od 22.1.2003. žalovaná tuto žádost, vzhledem k tomu, že byl v době od 1.8.1964 do 31.8.1996 zaměstnán u zaměstnavatele se sídlem na území SR, postoupila slovenskému nositeli pojištění. Následně pak žalovaná rozhodnutím ze dne 16.1.2004 přiznala žalobci dílčí starobní důchod od 22.1.2003 ve výši 1.490,-Kč měsíčně a rozhodnutí nebylo napadeno žalobou. Žádost žalobce ze dne 23.6.2003 je žádostí o zmírnění tvrdosti zákona, o níž bylo rozhodnuto v neprospěch žalobce rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí dne 24.6.2004 nevyhověním žádosti. Další žádost o zvýšení přiznaného starobního důchodu ze dne 7.2.2008 byla žalované doručena dne 13.2.2008 a je formulována jako žádost o poskytnutí vyrovnávacího přídavku. Žalovaná zprvu žádost zamítla rozhodnutím ze dne 10.3.2008, posléze z podmětu žalobce a na základě opatření ministerstva práce a sociálních věcí vydala rozhodnutí dne 1.12.2008,

kterým přiznala žalobci od 18.2.2005 starobní důchod. V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil tentýž žalobní bod jako v tomto řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6.4.2009 č.j. 33 Cad 6/2009 – 17 zrušil rozhodnutí ze dne 10.3.2008 a rozhodnutí ze dne 1.12.2008 a zavázal žalovanou vydat rozhodnutí o přiznání dorovnání od 7.2.2005 podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žalobcem podaná kasační stížnost byla

odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25.6.2009, č.j. 6 Ads 95/2009-37. Shora uvedený rozsudek krajského soudu žalovaná realizovala v rozhodnutí ze dne 30.1.2010, kterým přiznala žalobci od 7.2.2005 starobní důchod, přičemž při stanovení data, od něhož ho přiznala, vycházela z čl. II bodu 14 zákona č. 306/2008 Sb., a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.11.2009 č.j. 6 Ads 106/2009-31, kde soud v obdobném případě judikoval, že „nelze akceptovat stěžovatelkou implicite uplatněný předpoklad, že slova „ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení“ užitá v ust. § 56 odst. 1 písm. b) se vztahují k datu první žádosti o dávku. V konečném důsledku by takový výklad směřoval k nedůvodnému a nepřijatelnému rozlišení mezi postavením osoby, která získá na dávku nárok dávno před tím, než o něj požádala, ač by bývala byla jinak o dávku požádala souběžně se vznikem nároku, a osobou, jíž je dávka přiznána v nesprávné výši, přičemž se tato skutečnost zjistí až po určité době. Slova „ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení“ užitá v § 56 odst. 1 písm. b) je třeba vztahovat k okamžiku, kdy je požádáno poprvé o nápravu nesprávně přiznané dávky, resp., kdy je poprvé tato nesprávnost zjištěna.“ K této otázce se vyslovil již dříve soud v rozsudku ze dne 31.10.2005 č.j. 1 Ads 10/2003-86. Žalovaná je přesvědčena, že právní názory v rozhodnutí uvedená, lze

uplatnit i v případě žalobce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Z obsahu žaloby pro soud vyplývá posoudit, zda žalovaná rozhodnutím o přiznání dorovnávacího přídavku (nejde o starobní důchod, protože zákon o důchodovém pojištění úpravu tohoto institutu neobsahuje) od 7.2.2005 rozhodla v otázce data přiznání dorovnání v souladu se zákonem či nikoliv.

Mezi stranami je nesporné, že žalobce uplatnil žádost o přiznání starobního důchodu dne 22.1.2003 s datem přiznání od 22.1.2003 a žalovaná rozhodnutím ze dne 16.1.2004 přiznala žalobci dílčí starobní důchod od 22.1.2003 a toto rozhodnutí nebylo žalobou napadeno. Šlo o dílčí starobní důchod, když Slovenská pojišťovna rozhodla o nároku na starobní důchod za dobu pojištění do 30.6.1996. Z žádosti o důchod založené ve správním spise soud nezjistil, že by jí, sepsanou dne 23.1.2003 s uplatněním nároku od 22.1.2003 a datem přiznání od téhož data, doručené žalované dne 28.1.2003, žalobce domáhal dalšího

plnění jako dorovnání starobního důchodu. Následně dne 25.6.2003 žalobce doručil žalované žádost o zmírnění tvrdosti zákona při poskytování starobního důchodu ve smyslu článku 26 zákona č. 228/1993 Sb., s tím, že je české národnosti a trvalý pobyt v ČR měl od narození do 24.7.1966 a od 26.2.1997. O této žádosti rozhodl ministr práce a sociálních věcí dne 24.6.2004 tak, že jí nevyhověl a neprominul podmínku danou ust. článku 11 Smlouvy mezi ČR a SR. Soud dále z dávkového spisu zjistil, že žádostí o poskytnutí vyrovnávacího přídavku ze dne 7.2.2008 doručené žalované dne 13.2.2008 se domáhá poskytování vyrovnávacího přídavku k důchodu pobíranému ze SR ve výši rozdílu mezi důchodem vypláceným slovenským nositelem pojištění a důchodem, který by mu náležel v České republice v případě splnění podmínek nároku na starobní důchod podle právních předpisů o důchodovém pojištění platných v ČR bez ohledu na Smlouvu a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 25.1.2005 sp. zn. III. ÚS 252/04. Vyřízení žádosti žalobce urgoval přípisem ze dne 17.2.2008 doručeným žalované dne 19.3.2008 a ze dne 26.9.2008 doručeným žalované dne 30.9.2008.

Žalobce v žalobě tvrdí, že o dorovnání starobního důchodu požádal žalovanou již dne 23.6.2003 resp. 25.6.2003. Soud je však toho názoru, že šlo o žádost o zmírnění tvrdosti zákona a charakteru této žádosti odpovídá následný úřední postup, který vyústil ve vydání rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí, čímž řízení o této žádosti skončilo. Svůj požadavek žalobce jasně formuloval až v žádosti o poskytnutí vyrovnávacího přídavku ze dne 7.2.2008, a proto podle soudu žalovaná nepochybila pokud rozhodla o přiznání starobního důchodu, (správně má být dorovnání starobního důchodu) od 7.2.2005. Vzhledem k posouzení žalobní námitky žalobce soudem shora, soud žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1,2 s.ř.s., když žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 31. října 2011

JUDr. Milada Haplová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru