Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Ad 4/2011 - 23Rozsudek KSBR ze dne 24.10.2011

Prejudikatura

3 Ads 88/2008 - 173


přidejte vlastní popisek

33 Ad 4/2011-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobkyně JUDr. V. P. , proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o starobní důchod, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 19.11.2010, č.j. ……. ,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze č. ……………. ze dne 19. 11. 2010 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalované ze dne 19.11.2010, ve výroku rozsudku uvedeném, byly žalovanou zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 8.6.2010. Tímto rozhodnutím přiznala žalovaná žalobkyni od 1.1.2009 starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) ve výši 16.555,- Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky ze dne 29.7.2010, v nichž namítala, že do doby pojištění nebyla zahrnuta doba od 12.7.1993 do 13.9.1973. Jedná se o prázdninové období mezi IV. a V. ročníkem studia na právnické fakultě UJEP v Brně, kdy

pouze v období od 13.9.2010 do 1.10.2010 v rámci studijní povinné praxe pracovala. Doba od Pokračování
-2-
33 Ad 4/2011

12.7.2010 do 13.9.1973 by tak podle žalobkyně měla být považována za náhradní dobu pojištění.

Za náhradní dobu pojištění by měla být také považována doba od 1.9.1968 minimálně do začátku října 1968, kdy byla žalobkyně úspěšně přijata ke studium na Právnické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě. Studium na této vysoké škole bylo ukončeno po zápisu do 1. ročníku na začátku října 1968.

Žalobkyně dále poukázala na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 8/07 ze dne 23.3.2010, kterým bylo vysloveno porušení článku 1 a 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod při konstrukci vyměřovacího základu důchodu v ustanovení § 15 ZDP. I když Ústavní soud zrušil toto ustanovení dnem 30.9.2011, nic to nemění na tom, že ve stávající podobě je § 15 protiústavní a k této Ústavním soudem vyslovené skutečnosti mělo být při rozhodování o výši důchodu přihlíženo. Navrhla, aby s ohledem na podané námitky byl starobní důchod zvýšen.

Provedenou kontrolou žalovaná zjistila, že v rozporu s právními předpisy nebyla žalobkyni zohledněna doba studia od 13.7.1973 do 12.9.1973, jež představuje náhradní dobu pojištění, konkrétně tak dobu od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, kdy tato pokračovala bez přerušení v dalším studiu. Nově tak byla tato doba pro účely důchodového pojištění započtena, jak vyplývá z nově sestaveného osobního listu důchodového pojištění ze dne 15.11.2010, jež žalovaná přiložila jako přílohu rozhodnutí.

Naopak dále bylo zjištěno, že doba pojištění od 31.5.1974 do 31.7.1974 byla započtena chybně, neboť se nejedná o náhradní dobu pojištění. S odvoláním na ust. § 13 odst. 1 ZDP se za dobu pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1.1.1996 podle předpisu platných před tímto dnem. Těmito předpisy byly především zákon 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení a jeho prováděcí vyhláška č. 149/1988 Sb. Z ustanovení § 8 tohoto

zákona ve znění k 31.12.1995 plyne, že za zaměstnání se mimo jiné považuje studium po ukončení povinné školní docházky. Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 149/1988 Sb., se studium započítává v rozsahu, v jakém se hodnotí jako soustavná příprava na budoucí povolání podle § 24 a za stejných podmínek. Jak vyplývá z ust. § 24 vyhlášky č. 149/1988 Sb. ve znění platném k 31.12.1995, za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také za a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu, za b) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, pokud dítě nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, c) doba po skončení posledního ročníku školy do vykonání stanovené závěrečné zkoušky, nejdéle však do konce následujícího školního roku, pokud dítě před uplynutím této doby nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

Předmětnou dobu od 31.5.1974 do 31.7.1974 tak nelze považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání, jelikož účastník řízení ukončil studium na Právnické fakultě UJEP v Brně dne 30.5.1974 a doba školních prázdnin tak bezprostředně nenavazovala na skončení studia.

Pokračování
-3-
33 Ad 4/2011 – 24

Náhradní doba pojištění od 1.9.1968 do začátku října 1968, kdy žalobkyně dle svého tvrzení úspěšně byla přijata ke studiu na právnické fakultě v Bratislavě, pro účely důchodového pojištění započtena nebyla, neboť tato doba nebyla žalobkyní nijak doložena a prokázána. Navíc je nutné zmínit, že studentem Právnické fakulty v Bratislavě by se mohla

stát až v okamžiku zápisu, tedy počátkem října roku 1968.

K poslední námitce týkajícího se ust. § 15 ZDP uvádí žalovaná, že na základě článku 2 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky, lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Česká správa sociálního zabezpečení je tedy vázána zněním zákona a musí aplikovat jednotlivá zákonná ustanovení s ohledem na jejich účinnost. Nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2010 zrušil ust. § 15 ZDP ve znění pozdějších předpisů, které upravuje způsob stanovení výpočtového základu pro výpočet důchodu. S ohledem na časovou náročnost přípravy a schválení právního předpisu, který by na tuto skutečnost reagoval, odložil Ústavní soud vykonatelnost svého rozhodnutí do 30. září 1911 s tím, že v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně konstatoval, že zrušovaná ustanovení zůstávají do uvedené doby aplikovatelná. Schválit změnu zákona o důchodovém pojištění však může pouze Parlament České republiky. Z tohoto důvodu stanovila žalovaná starobní důchod žalobkyně v souladu s platnou právní úpravou a starobní důchod s ohledem na výše uvedený nález Ústavního soudu nijak nepřepočítala.

S ohledem na výše uvedené vystavila žalovaná žalobkyni nový osobní list důchodového pojištění ze dne 15.11.2010, kde byla nově zhodnocena doba od 13.7.1973 do 12.9.1973, jež představuje náhradní dobu pojištění. Doba od 31.5.1974 do 31.7.1974 naopak v přehledu dob pojištění zohledněna není. Při novém výpočtu starobního důchodu vycházela žalovaná z nově vyhotoveného osobního listu důchodového pojištění a celková doba pojištění do 29.12.2007 činí 41 roků a 354 dnů, po snížení náhradní doby pojištění činí 40 roků a 352 dnů.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně získala do dne vzniku nároku na starobní důchod 40 celých roků pojištění, to je i s ohledem na nově provedené úpravy stejnou dobu pojištění, jež byla zohledněna v napadeném rozhodnutí, procentní výměra starobního důchodu ke dni vzniku nároku na důchod činí nově rovněž 60 % výpočtového základu a její výše se tak nemění. Výše procentní výměry tak činí stále 14 385 Kč a výše základní výměry činí 2 170 Kč.

Na základě těchto skutečností rozhodla žalovaná tak, jak je ve výroku uvedeného.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ze dne 19.1.2011, v níž namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné i když námitce žalobkyně bylo skutkově vyhověno a doba pojištění jí byla prodloužena o 62 dní s ohledem na promítnutí doby od 13.7.1973 do 12.9.1973 do celkové doby pojištění. Dle názoru žalobkyně žalovaná v řízení o námitkách de facto změnila původní rozhodnutí, které bylo nezákonné, aniž by se to však promítlo do výroku rozhodnutí, kterým bylo de iure nezákonné rozhodnutí potvrzeno. V důsledku toho považuje žalobkyně i toto rozhodnutí o námitkách za nezákonné. Nesouhlasí s postupem žalované, neboť tato vycházela z ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád neboť tímto ustanovením se stanoví, že se podle tohoto postupuje v případě, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy. Správní orgán má pak na výběr postup podle písm. a) a c) (písm. b) je vyloučeno ust. § 88 odst. 8 Pokračování
-4-
33 Ad 4/2011

zákona č. 582/1991 Sb.), to je zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení, nebo napadené rozhodnutí (jeho část) znění.

Námitka spočívá v nezapočítání doby od 1.9.1968 do začátku října 1968 ve prospěch žalobkyně, kdy správní orgán to odůvodňuje tím, že tato doba nebyla žalobkyní nijak doložena a prokázána. Žalobkyně se cítí zkrácena na svých právech, neboť jednak nebyla správním orgánem vyzvána k předložení důkazu k prokázání skutečností, které uvedla do žádosti (v souladu se zásadou § 4 odst. 4 správního řádu), ale hlavně podle ust. § 50 odst. 2 správního řádu podklady pro rozhodnutí opatřuje správní orgán. Poznámka žalovaného, že studentem vysoké školy by se účastník stal až okamžikem zápisu je irelevantní, jestliže předchozím rozhodnutím o přijetí ke studiu na vysoké škole lze dovodit soustavnou přípravu na budoucí povolání (což bylo následně stvrzeno zápisem do 1. ročníku vysoké školy, jak je uvedeno v námitkách).

Dále namítá žalobkyně, že ji byla chybně započtena doba pojištění od 31.5.1974 do 31.7.1974, to je doba od vykonání státní zkoušky na Právnické fakultě UJEP v Brně do nástupu do zaměstnání dne 1.8.1974. Žalovaná v důsledku toho ubrala žalobkyni 62 dní pojištění (původně 303 dní, nyní 241 dní), což odůvodnila tím, že žalobkyně ukončila studium dne 30.5.1974 a doba školních prázdnin tak bezprostředně nenavazovala na skončení studia, a proto uvedenou dobu nelze považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání ve smyslu ust. § 24 vyhlášky č. 149/1988 Sb. ve znění platném k 31.12.1995. V době, kdy žalobkyně končila studium na vysoké škole, platil zákon č. 119/1966 Sb., o vysokých školách (prováděcí vyhláška č. 25/1966 Sb.) a tehdy platné právní předpisy, na rozdíl od současného zákona o vysokých školách, nestanovily přesný den, kdy studium končí. S tímto právním názorem žalobkyně nesouhlasí a cítí se být znevýhodněna tím, že vykonala státní závěrečnou zkoušku 31.5. a tím její školní prázdniny nenavazovaly na ukončení studia, oproti studentům, kteří ji vykonají 1.6., přičemž termíny státních zkoušek určuje vysoká škola. Taková aplikace by byla v rozporu s Ústavním pořádkem, neboť všichni mají mít stejná práva. Soustavná příprava na budoucí povolání na vysoké škole je definována platným zákonem č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Tento zákon byl platný před 1.1.1996 a jeho definice zní ve smyslu ust. § 14 odst. 2 písm. b) tak, že „za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také… b) kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, pokud dítě nevykonává po celý tento měsíc výdělečnou činnost podle § 10 ani nemá po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Na rozdíl od vyhlášky č. 149/1988 Sb. je uvedená definice definicí zákona, to znamená, že je svoji právní silou nadřazena znění vyhlášky a správní orgán ji měl použít. Z hlediska této definice je doba od 31. 5.1974 do 31.7.1974 jednoznačně náhradní dobou pojištění a měla být žalobkyni zohledněna. Rozhodnutí správního orgánu v tomto ohledu považuje za nezákonné.

Žalobkyně opětovně poukázala na námitku, uplatněnou už v námitkovém řízení, na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 8/07 ze dne 23.3.2010 týkajícího se ust. § 15 zákona č. 155/1995 Sb. s tím, že by ke konstatované neústavnosti daného ustanovením mělo být již nyní při jeho aplikaci přihlíženo.

Závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Pokračování
-5-
33 Ad 4/2011 – 25

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7.4.2011 nadále trvala na svém rozhodnutí ze dne 19.11.2010 a navrhla zamítnutí žaloby. K jednotlivým námitkám uvedla, že žalobkyně dne 14.10.2009 podala žádost o starobní důchod, kde uvedla dobu studia od 1.9.1965 do 31.5.1968 na SVVŠ v Hustopečích u Brna. Tato doba byla ověřena dle maturitního vysvědčení číslo 15 ze dne 31.5.1968. Dále žalobkyně uvedla dobu studia od 1.9.1969 do 30.5.1974, kterou doložila originálem diplomu č. E018085, z čehož vyplývá, že vykonala státní závěrečnou zkoušku dne 30.5.1974 a tímto dnem ukončila vysokoškolské studium. V rubrice pojištění – zaměstnání a náhradní doby pojištění uvedla mimo jiné dobu pracovního poměru od roku 1968 do roku 1969 na Okresním národním výboru v Břeclavi, doklad o tomto zaměstnání však žalobkyně nepředložila, protože jej nemá.

Při posuzování důchodových nároků žalobkyně vycházela žalovaná z údajů poskytnutých žalobkyní a z dokladů nacházejících se v evidenci žalované, jež jsou součástí spisové dokumentace žalobkyně. Předně se jedná o evidenční list, o době zaměstnání a výdělku vyhotovený střední všeobecnou vzdělávací školou v Hustopečích u Brna na období

od 1.9.1965 do 30.6.1968. Pak se jedná o evidenční list o době zaměstnání a výdělku vyhotovený ONV v Břeclavi odborem finančním na dobu od 18.11.1968 do 30.9.1969. Tuto dobu vzala žalovaná za prokázanou, neboť vycházela z listinných podkladů předložených zaměstnavatelem žalobkyně a lze ztěží předpokládat, že by na ONV pracovala i před datem 18.11.1968. Jiného zaměstnavatele než Okresní národní výbor v Břeclavi žalobkyně k období let 1968 až 1969 neuvedla. Za těchto podmínek nebyl zadán důvod, pro který by žalovaná měla zjišťovat dobu zaměstnání žalobkyně i od 1.9.1968 do 17.11.1968, či vyzývat žalobkyni k jejímu prokázání, a to s ohledem na uvedené skutečnosti. Pokud však žalobkyně může tuto dobu doložit dodatečně, žalovaná také dodatečně rozhodne o nároku v intencích § 56 zákona o důchodovém pojištění. Námitku žalobkyně považuje za irelevantní.

K nezákonnosti uvedené v žalobě týkající se nepromítnutí změny žalovanou v rámci námitkového řízení, kdy sice zhodnotila žalobkyni jí požadovanou dobu od 13.7.1973 do 12.9.1973 v rozsahu 62 dnů, současně však v celkové době pojištění vyňala dobu od 31.5.1974 do 31.7.1974 rovněž v rozsahu 62 dnů, pak žalovaná uvádí, že uvedená změna v hodnocení doby pojištění, kdy na jedné straně bylo 62 dnů pojištění přičteno a na druhé straně stejný počet dnů to je 62 dnů odečteno, se žádným způsobem nepromítla do počtu celkové odpracované doby pojištění ani do samotné výše starobního důchodu. Tento postup žalovaná dodatečně přiblížila v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož součástí je i osobní list důchodového pojištění. Opětovně tuto námitku považuje za irelevantní.

Co se týče doby od 31.5.1974 do 31.7.1974, tedy doby po vykonání státní závěrečné zkoušky žalovaná setrvala na svém právním stanovisku s odvoláním na příslušná ustanovení zákona o důchodovém pojištění. Ustanovení § 13 zákona o důchodovém pojištění obsahuje pravidlo pro hodnocení dob zaměstnání získaných před 1.1.1996. Těmito předpisy byl především zákon č. 100/1988 sbírky o sociálním zabezpečení a jeho prováděcí předpis vyhláška č. 149/1998 Sb. Podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení se za dobu zaměstnání považuje studium po skončení povinné školní docházky.

Podle § 24 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje také za a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu, b) Pokračování
-6-
33 Ad 4/2011

doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení doby studia, pokud dítě nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a za c) doba po skončení posledního ročníku školy do vykonání stanovené závěrečné zkoušky, nejdéle však do konce následujícího školního roku, pokud dítě před uplynutím této doby nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, za d) jiné studium nebo výuka, jestliže je svým rozsahem a úrovní dle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky nebo Ministerstva školství, mládeže a tělesné

výchovy Slovenské socialistické republiky postaveno na roveň studia na školách uvedených v odstavci 1 písm. a).

Žalovaná při obdržení žádosti o starobní důchod žalobkyně vycházela z jí předložených dokladů, v tomto případě z diplomu, kde datum ukončení státní závěrečné zkoušky figuruje a je jím den 30.5.1974 a tento den žalobkyně nezpochybnila. Z výše uvedených důvodů proto nelze za dobu studia považovat dobu od 31.5.1974 do 31.7.1974. Žalovaná dále odmítá názor žalobkyně, že v době, kdy končila studium na vysoké škole, platil zákon č. 19/1966 Sb. a tehdy platné předpisy, na rozdíl od současného školského zákona o vysokých školách, nestanovily přesný den, kdy studium končí, žalovaná uvádí, že zákon

o vysokých školách obecně upravuje práva a povinnosti vztahující se ke studiu. Posouzení

hodnocení doby studia pro účely důchodového pojištění však náleží do věcné příslušnosti orgánu sociálního zabezpečení. Tato námitka se jeví žalované opětovně irelevantní. Dále podotkla, že v době, kdy žalobkyně končila studium na vysokých školách, byl v účinnosti zákon č. 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení, podle jehož § 6 odst. 4 se požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba zaměstnání. Podle článku 3 bod 3 vyhlášky č. 120/1964 Sb. coby prováděcího předpisu zmíněného zákona se při studiu na vysoké škole započte doba potřebná do absolutoria a po absolutoriu doba do konce měsíce, v němž byla vykonána poslední zkouška nejvýše však 1 rok od absolutoria.

K poslední námitce, aby se při aplikaci ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění přihlíželo k nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 8/07 ze dne 23.3.2010 uvedla, že v době podání žádosti žalobkyně o starobní důchod tato novela nebyla dosud zákonodárcem schválena a nemohla proto ani nabýt účinnosti. Sám Ústavní soud při zrušení § 15 ZDP vycházel z toho,

že důchody přiznávané do 30.9.2011 budou vypočítávány stávajícím způsobem. Požadavkům žalobkyně tedy nelze vyhovět.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s.ř.s. přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a odst. 2 věta první s.ř.s.).

Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. v platném znění- soudní řád správní, neboť soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastnící shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, o tom musí být ve výzvě poučen. V tomto případě žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání a žalovaná se k tomuto připojila.

Pokračování
-7-
33 Ad 4/2011 – 26

Soud provedl šetření především dávkovým spisem žalobkyně vedeným žalovanou, a to především osobním listem důchodového pojištění ze dne 1.4.2010 a 15.11.2010. Bylo zjištěno, že žalobkyně si podala žádost o starobní důchod dne 14.10.2009 s datem přiznání od 1.1.2009. Z přehledu o činnosti a náhradních dobách žadatele od ukončení povinné školní docházky až do podání žádosti o důchod bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla pouze studium na Střední škole SVVŠ v Hustopečích, UJEP v Brně Právnická fakulta od 1.9.1969 do 30.5.1974, následně pak zaměstnání v roce 1968 až 1969 ONV Břeclav a pak následující zaměstnání, které nejsou předmětem námitek. Předmětem námitek bylo především uznání doby studia v době od 1.9.1968 do začátku října 1968, kde žalobkyně vytýká žalované, že ji nevyzvala k doplnění podkladů. Zde soud podotýká, že jestliže má pojištěnec v úmyslu uplatnit nárok na starobní důchod, musí tento svůj požadavek v žádosti o důchod zřetelně specifikovat a doložit dobou pojištění. Lze souhlasit s postupem žalované, která takto neučinila, neboť při posuzování důchodových nároků žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalobkyní a z dokladů nacházejících se v evidenci žalované, jež jsou součástí spisové dokumentace. Za těchto podmínek nebyl zadán důvod, pro který by žalovaná měla zjišťovat další údaje pojištění žalobkyně či vyzývat žalobkyni k jejímu prokázání.

V této souvislosti soud podotýká, že v průběhu soudního řízení předložila žalobkyně potvrzení doby studia, vystavené Univerzitou Komenského v Bratislavě dne 21.3.2011, kde dokládá, že paní žalobkyně byla vedena jako řádná studentka denního studia na Právnické fakultě UK v Bratislavě od začátku zimního semestru akademického roku 1968/1969 do 15.10. 1968 tj. od 1.10. do 15.10.1968.

Další žalobní námitka spočívala v chybně započtené době pojištění od 31.5.1974 do 31.7.1974, to je doba od vykonání státní zkoušky na Právnické fakultě UJEP v Brně do nástupu do zaměstnání 1.8.1974. K této námitce soud uvádí, že postup žalované byl správný.

Podle § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1.1.1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let, jde-li však o dobu zaměstnání v cizině před 1.květnem 1990, hodnotí se tato doba, jen pokud za ni bylo zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.

Podle § 3 odst. 2 ZDP se za náhradní dobu pojištění považují též náhradní doby získané před 1.1.1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1.1.1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let.

Ust. § 13 zákona o důchodovém pojištění obsahuje pravidlo pro hodnocení dob zaměstnání získaných před 1.1.1996. Těmito předpisy byl především zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení a jeho prováděcí předpis, vyhláška č. 149/1988 Sb.

Pokračování
-8-
33 Ad 4/2011

Ust. § 24 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. se v projednávaném případě za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje také mimo jiné za b) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, pokud dítě nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a za c) doba po skončení posledního ročníku školy do vykonání stanovené závěrečné zkoušky, nejdéle však do konce následujícího školního roku, pokud dítě před uplynutím této doby nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Je nepochybné, že při prokazování studia na vysoké škole bylo prokázáno, že datum ukončení státní závěrečné zkoušky je 30.5.1974 a tento den žalobkyně nezpochybnila. Z výše uvedených důvodů proto nelze za dobu studia považovat dobu od 31.5.1974 do 31.7.1974, neboť dnem 30.5.1974 bylo studium na vysoké škole ukončeno a bezprostředně nenavazovalo na dobu prázdnin. Lze přisvědčit žalobkyni, že pokud by ukončila studium složením závěrečné zkoušky dnem 30.6., ukončení by navazovalo bezprostředně na dobu školních prázdnin a v tomto případě by bylo potom možno ji dobu prázdnin započítat do doby pojištění. V tomto případě však nelze a žalovaná postupovala v souladu s platnými právními předpisy.

K dalším námitkám žalobkyně, že v době kdy ukončila studium na vysoké škole platil zákon č. 19/1966 Sb., kde nebyl stanoven přesný den, kdy studium končí, lze přisvědčit žalované, že posouzení hodnoty doby studia na účely důchodového pojištění náleží do věcné příslušnosti orgánu sociálního zabezpečení a žalovaná v tomto případě postupovala správně.

K námitce žalobkyně, že v napadeném rozhodnutí postupovala žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.-správní řád a její námitky byly zamítnuty a rozhodnutí ze dne 8.6.2010 potvrzeno. Z odůvodnění však vyplývá, že žalovaná provedla v jejím případě změnu v prokázané době pojištění, která se promítla v odůvodnění napadeného rozhodnutí a v připojeném osobním listu důchodového pojištění ze dne 15.11.2010. Tato změna spočívala

v tom, že žalobkyni nebyla zohledněna doba studia od 13.7.1973 do 12.9.1973, jež představoval náhradní dobu pojištění, konkrétně pak dobu od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, kdy dítě pokračovalo bez přerušení v dalším studiu. Nově tato doba byla pro účely důchodového pojištění započtena, jak i vyplývá z nově sestaveného osobního listu důchodového pojištění ze dne 15.11.2010.

Naopak bylo zjištěno, že byla zhodnocena doba pojištění od 31.5.1974 do 31.7.1974, o této době žalovaná zjistila, že se nejedná o náhradní dobu pojištění, proto tato doba chybně započtená v novém osobním listu důchodového pojištění započtena nebyla. Důvody, které žalovanou vedly k nezapočtení této době byly vysvětleny výše.

K tomu soud uvádí, že po posouzení postupu žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná postupovala správně. V projednávaném případě se rozhoduje o nároku žalobkyně na starobní důchod a s tím související výpočet starobního důchodu v návaznosti na celkovou dobu pojištění. Tento činil 41 roků a 354 dnů po snížení náhradní doby pojištění 40 roků a 352 dnů. Ze změn provedených žalovanou vyplývá, že jedna doba pojištění tj. od 13.7.1973

Pokračování
-9-
33 Ad 4/2011 – 27

do 12.9.1973, která byla zohledněna činí 62 dní naproti tomu doba pojištění uvedená chybně tj. doba od 31.5.1974 do 31.7.1974 byla téže v délce 62 dnů, což nemělo vliv na výpočet celkové doby pojištění jako základu pro výpočet starobního důchodu. Z toho důvodu žalovaná postupovala podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., neboť žalovaná neshledala důvod pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí nebo části, popřípadě zastavení řízení, proto námitky zamítla a rozhodnutí potvrdila podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. Svůj postup řádně zdůvodnila v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Pokud jde o námitky žalobkyně týkající se protiústavního způsobu výpočtu jejího starobního důchodu a uplatnění redukcí osobního vyměřovacího základu ve smyslu § 15 zákona č. 155/1995 Sb. zde soud opětovně neshledal pochybení ze strany žalované. Žalovaná je vázána zněním zákona a musí aplikovat jednotlivá zákonná ustanovení s ohledem na jejich účinnost. Nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2010 zrušil ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, které upravují způsob stanovení

výpočtového základu pro výpočet důchodu. Ústavní soud odložil vykonatelnost svého rozhodnutí do 30. září 2011 s ohledem na časovou náročnost přípravy a schválení právního předpisu, který by na tuto skutečnost reagoval. V odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně konstatoval, že zrušovaná ustanovení zůstávají do uvedené doby aplikovatelná. Z toho vyplývá, že sám Ústavní soud při zrušení § 15 zákona č. 155/1995 Sb. vycházel z toho, že důchody přiznávané do 30.9.2011 budou vypočítány stávajícím způsobem. Žalobkyně uplatnila svoji žádost o starobní důchod 14.10.2009 a tudíž při výpočtu starobního důchodu bylo postupováno podle platných předpisů vztahujícímu se k tomuto datu.

Soud na základě výše provedeného šetření a přezkoumání postupu žalované konstatuje, že žalovaná postupovala v souladu s podklady nacházejícími se v dávkovém spise i v souladu s příslušnými právními předpisy vztahujícími se k této problematice. Proto soud neshledal postup žalované při výpočtu důchodové dávky žalobkyně v rozporu s platnými právními předpisy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila dodatečně potvrzení o době studia od 1.10.1968 do 15.10.1968, jak je uvedeno výše, soud napadené rozhodnutí zrušil pro vadu řízení, která by mohla mít vliv na porušení práv žalobkyně v podobě nezhodnocení této doby. Zavázal žalovanou, aby nově doloženou dobu studia od 1.10.1968 do 15.10.1968 zahrnula do celkové doby pojištění, neboť nezhodnocením této prokázané doby by mohlo dojít ke zkreslení výpočtu starobního důchodu. Žalovaná po zahrnutí dodatečně prokázané doby pojištění provede nový výpočet starobního důchodu, o čemž vydá nové rozhodnutí, které řádně zdůvodní. Dále soud vyslovil, že věc vrací žalované k dalšímu řízení.

Zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 1, 4, 5, 6 s.ř.s.) právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán.

Soud rozhodl o náhradě nákladu řízení podle ust. § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně Pokračování
-10-
33 Ad 4/2011

měla ve věci úspěch částečný, náklady řízení ji nevznikly, proto rozhodl tak, že je žádnému z účastníků nepřiznává.

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 24. října 2011

JUDr. Jarmila Ďásková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru