Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Ad 18/2011 - 35Rozsudek KSBR ze dne 14.11.2011

Prejudikatura

6 Ads 115/2006 - 70


přidejte vlastní popisek

33Ad 18/2011 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobce M.R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o invalidní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6.1.2011, č.j. …

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádnému z účastníku se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 6.1.2011 ve výroku rozhodnutí uvedeném, zamítla žalovaná námitky žalobce proti svému rozhodnutí ze dne 17.9.2010 téhož čísla a toto rozhodnutí potvrdila. Rozhodnutím ze dne 17.9.2010 snížila žalovaná žalobci podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a dle článku II. bodu 13, věty první zákona č. 306/2008, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., zákon č. 582/1991 Sb., a některé další zákony, invalidní důchod od 12.8.2010 z invalidního důchodu pro invaliditu

III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, neboť dle posudku OSSZ Hodonín, ze dne 12.8.2010 byl žalobce shledán invalidním pro invaliditu II. stupně, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 50%.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas námitky dne 27.10.2010. V těchto námitkách nesouhlasil jak s odnětím invalidního důchodu III. stupně, tak s odůvodněním, že Pokračování
-2-
33Ad 18/2011

jeho pracovní schopnost údajně poklesla pouze o 50%. Je přesvědčen, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně a neúplně zohledněného zdravotního stavu. V minulosti mu byl přiznán částečný invalidní důchod z důvodu postižení levé nohy. Stav po zlomenině kuboidní kosti s následným rozvojem flegmony nohy. Postižení nohy bylo potvrzeno i dalším rozhodnutím žalované z 23.6.2009, kdy mu byla přiznána plná invalidita i vzhledem k dalšímu postižení, a to ztráty sluchu ve výši 95% po meningitidě v dubnu 2009. Dále poukázal na posudkové zhodnocení ze dne 12.8.2010, které bylo podkladem pro napadené rozhodnutí, v němž se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení dle kap. VIII, oddíl A, položka 4 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uvedena míra poklesu pracovní schopnosti 40 – 60 %. Domnívá se proto, že další příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly opomenuty, a to zejména stav po zlomenině kuboidní kosti s následným rozvojem flegmony nohy. Odvolal se na lékařské zprávy ze dne 13.10 a 1.10.2010, z nichž vyplývá kromě výše uvedených postižení i vertebrogenní algický syndrom chronický polytopní, toho času cervikalgie. Z důvodu postižení sluchu není schopen vykonávat práci v hluku, prachu, průvanu atd. Má problémy s komunikací. Nemůže vykonávat práci ani jako hlídač objektu. Nemůže přetěžovat levou nohu.

Při novém posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce vypracovaného žalovanou dne 20.12.2010 v rámci námitkového a odvolacího řízení bylo zjištěno, že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Míra poklesu jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posudkem o invaliditě určena ve výši 50%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. VIII., oddíl A, položce 4 c), přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, u kterého je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40 – 60 %. Tomuto zařazení odpovídá postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu – hluchota s poruchami komunikace po implantaci kochleární nebo kmenové neuprotézy (kmenový implantát – diferenciace obecných zvuků, detekce zvuku). Dále žalovaná uvedla, že mezi doloženými lékařskými nálezy, které v napadeném rozhodnutí specifikovala, nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Proto rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila stav po implantátu kochleárním vlevo pro sluchové postižení, a to po prodělané sériové meningoencefalitidě, když došlo ke ztrátě sluchu nejdříve vpravo a pak vlevo. Po implantaci a zapojení řečového procesoru hospitalizace s reedukací sluchu, v lednu 2010 pak došlo k rozumění krátkým větám o třech slovech, slovní test dětské verze 60%, srozumitelnost na 60 dB. Zdravotní stav byl hodnocen jako pravostranná hluchota a levostranná těžká sluchová

vada. Nejedná se však u něho o neschopnost slyšet zvuky, nejde o komunikaci na úrovni úplné hluchoty, proto samo o sobě by bylo toto onemocnění hodnoceno při spodní procentní hranici. Vzhledem k předchozímu pracovnímu zapojení a především s přihlédnutím k pohybovému postižení, které by toho času bylo hodnoceno jako deformity nohou s narušením stereotypu chůze s potřebou kompenzačních pomůcek, ale nevedly by sami o sobě k invalidizaci, byla míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena v dané položce

středním pásmem procentní míry tj. 50%. Nelze však prokázat oboustrannou hluchotu se závažným postižením intelektu nebo zraku. Jeho onemocnění týkající se zlomeniny kosti i vertebrogenní potíže byly hodnoceny tak, že jako vedlejší onemocnění nemají vliv na změnu

posudkového závěru. Na základě výše uvedeného přezkoumání zdravotního stavu žalovaná Pokračování
-3-
33Ad 18/2011 – 36

dospěla k závěru, že námitky žalobce důvodné nejsou a zamítla je s tím, že rozhodnutí I. stupně potvrdila.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal včas žalobu ze dne 7.3.2011, v níž namítal obdobné námitky jako v námitkách podaných proti rozhodnutí I. stupně. Připustil, že žalovaná vycházela z jeho zdravotní dokumentace ale jeho zdravotní stav byl sice řádně popsán, ale nebyl správně posouzen posudkovým lékařem a jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nebyla hodnocena správně, neboť dle § 39 odst. 4 z.č. 155/1995 Sb., v platném znění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření a přitom se berou v úvahu kritéria vymezená pod písm. a) až f) uvedeného ustanovení zákona. S těmito kritérii se žalovaná nevypořádala. Je vyučený svářeč a dosud pracoval v dělnických profesích. Vzhledem k charakteru jeho onemocnění není schopen najít si vhodné zaměstnání, resp. není schopen vykonávat žádnou soustavnou výdělečnou činnost, byť je na snížený úvazek. Z těchto důvodů navrhl zrušení obou rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21.4.2011 se odvolala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a k samotné žalobě uvádí, že v rámci námitkového řízení byla znovu posouzena invalidita žalobce ve smyslu § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., a výsledkem posouzení bylo konstatování, že k datu námitkami napadeného rozhodnutí zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal II. stupni invalidity. Proto rozhodla tak, jak je výše uvedeno a vzhledem k tomu, že žalobce namítá posouzení svého zdravotního stavu žalovaná navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce PK MPSV ČR, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Rozhodnutí ponechává na výsledku dokazování a úvaze soudu.

Řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s.ř.s. přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těchto hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a odst. 2 věta první s.ř.s.).

V rámci přezkumného řízení soudního byl zdravotní stav žalobce přezkoumán PK MPSV ČR, pracoviště Brno dne 13.6.2011 za přítomnosti otorinolaryngologa s posudkovým závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí 6.1.2011 žalobce byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu

II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo v jeho případě o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%.

Soud u jednání provedl důkaz výše citovaným odborným posudkem PK MPSV ČR v Brně i dávkovým spisem žalobce. Bylo zjištěno, že žalobce byl poživatelem částečného Pokračování
-4-
33Ad 18/2011

invalidního důchodu od 9.3.2007 v souvislosti s úrazem ze dne 12.9.2006. Plný invalidní důchod pobíral od 23.6.2009. Při kontrole invalidity dne 12.8.2010 lékař lékařské posudkové služby prvoinstančního posudkového orgánu OSSZ Hodonín posoudil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovních schopností je zdravotní postižení uvedené v kap. VIII, oddíl A, položka 4, písm. c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 a stanovil míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50%, se závěrem, že jde o invaliditu II.stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., a vznik stanovil od 12.8.2010. Na to bylo vydáno rozhodnutí ze dne 17.9.2010, dle něhož byla invalidita III. stupně snížena na invaliditu II. stupně. Stejným způsobem byl zdravotní stav posouzen

i v rámci námitkového odvolacího řízení lékařem lékařské posudkové služby ČSSZ, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. VIII, oddíl A, položka 4, písm. c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 pro onemocnění sluchu a stanovil míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50% se závěrem, že jde o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Vznik invalidity II. stupně stanovil také od 12.8.2010. Na to byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí I. stupně potvrzeno.

V rámci přezkumného řízení soudního bylo zjištěno, že žalobce je vyučeným soustružníkem a pracoval v různých dělnických profesí a posouzen byl jako kvalifikovaný soustružník s praxí svářeč, řidič vysokozdvižného vozíku. Žalobce se jednání posudkové komise zúčastnil osobně. Posudková komise vycházela při posuzování zdravotního stavu z rozsáhlé zdravotní dokumentace, kterou na straně 2 posudku podrobně vypsala. Žalobce potvrdil u jednání PK, že všechny odborné lékařské zprávy jsou založené ve zdravotní dokumentaci praktické lékařky a nového nic nemá. Požádal o hovor trochu hlasitější, protože má kochleární implantát. V průběhu hovoru reagoval na sdělené informace adekvátně.

Z hodnocení vývoje onemocnění žalobce posudková komise konstatoval, že žalobce byl uznaný částečně invalidním v souvislosti se zlomeninou krychlové kosti vlevo, komplikované flegmonou nohy s protrahovaným hojením. Úraz utrpěl v roce 2006. Přetrvává u něho plochonoží, hybnost kyčlí a kolen je přiměřená věku ale má narušený stereotyp chůze. Postižení samo o sobě nesnižuje podstatně výkonnost organismu. V roce 2009 byl uznán plně invalidním pro hluchotu po prodělané meningitidě nejasné etiologie. Byl implantován kochleární implantát vlevo a napojen řečový procesor. Dle foniatrického vyšetření při použití implantátu, stav odpovídá pravostranné hluchotě a levostranné těžké vadě sluchu se sluchadlem. Tím došlo ke zlepšení komunikačních možností žalobce. Posudková komise hodnotila postižení sluchu jako hluchotu s poruchami komunikace po implantaci kochleárního implantátu, kdy je žalobce schopen detekce zvuku, je schopný rozumět bez odezírání běžným frázím a frekventovaným slovním spojením, identifikovat obecné zvuky, komunikovat na úrovni těžké nedoslýchavosti. Je schopen telefonovat.

Nejedná se o neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči, nejde o komunikaci na úrovni úplné hluchoty. Nejedná se ani hluchotu se závažným postižením intelektu nebo zraku. Dle neurologického vyšetření je lehká porucha dynamiky páteře bez známek útlaku kořenů. Jedná Pokračování
-5-
33Ad 18/2011 – 37

se lehké funkční postižení páteře. Existuje u něho vymizení reflexu na dolních končetinách při polyneuropatii ale bez funkčního dopadu. Trpí hypertenzí, která však nesnižuje výkonnost organismu. Zdravotní stav byl posouzen objektivně z dostatečně doložené zdravotní dokumentace. Jedná se o stabilizovaný zdravotní stav.

U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kap. VIII., oddíl A, položka 4, písm. c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., ve znění platném od 1.1.2010. Posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50%. Samotné postižení sluchu je na hranici mezi písmenem b) a c), proto je hodnoceno na dolní hranici daného procentního pásma. Polovina pásma byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti. Horní hranice nebyla zvolena, protože ostatní onemocnění nesnižují podstatněji výkonnost organismu. Datum změny stupně invalidity posudková komise hodnotila stejně jako při předchozím dvojím hodnocení od 12.8.2010. Jedná se u něho o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jde o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahuje však více než 69%. Jde o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50%. Žalobce je schopen po vzniku invalidity II. stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a smyslové schopnosti. Je schopen využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, event. i rekvalifikace. Je schopen výdělečné činnosti bez zcela mimořádných podmínek.

Po zhodnocení výše uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Provedeným dokazováním zjistil skutkový stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů napadený výrok rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2, s.ř.s.).

Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., účinného od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%.

Dle odst. 2 výše uvedeného ustanovení je pojištěnec invalidní, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně.

Podle odst. 4 výše uvedeného ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce, doloženého výsledky funkčních vyšetření. Pokračování
-6-
33Ad 18/2011

Bylo zjištěno, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl hodnocen správně, což jednoznačně prokázal posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 13.6.2011, když posudková komise závěrem svého posouzení stanovila konečnou míru poklesu pracovní schopnosti na 50%. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce stejně jako lékař posudkové služby v rámci námitkového odvolacího řízení, i posudkový lékař OSSZ Hodonín. Z hodnocení vyplývá, že žalobce již není invalidní invaliditou III. stupně ale invaliditou II. stupně. Vzhledem k tomu, že posudková komise hodnotila zdravotní stav stejně jako v předchozích řízeních, stanovila také pokles schopnosti stejně, soud konstatuje, že žalovaný správní orgán postupoval v souladu s platnými právními předpisy vztahujícími se k projednávané věci. Vzhledem k tomu, že soud neshledal postup žalovaného správního orgánu nesprávným, žalobu žalobce zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. na základě přesvědčivého, úplného a celistvého posudku PK MPSV ČR v Brně. Nad rámec řízení soud uvádí, že pokud by u žalobce se po datu vydání napadeného rozhodnutí prokázalo zhoršení zdravotního stavu, je zapotřebí na základě podrobnějších vyšetření, které toto zhoršení doloží, podat si novou žádost o invalidní důchod pro invaliditu III. stupně.

Poživateli dávky, jejíž nárok je odvislý od posouzení zdravotního stavu, lze při zjištění, že jeho zdravotní stav již nadále neodůvodňuje trvání nároku na dávku a tím i související nárok na její výplatu), tuto dávku snížit postupem podle § 39 odst. 2, písm. b) zákona o důchodovém pojištění. (rozsudek NSS ze dne 15.4.2008, č.j. 6Ads 115/2006 – 70). V projednávané věci proto soud neshledal pochybení ze strany žalovaného správního orgánu.

Žalobce ve věci úspěch neměl, žalovaný správní orgán náklady řízení nepožadoval, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal (§ 60 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 14. listopadu 2011

JUDr. Jarmila Ďásková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru