Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Ad 14/2011 - 16Rozsudek KSBR ze dne 24.10.2011

Prejudikatura

19 Cad 3/2008 - 41


přidejte vlastní popisek

33Ad 14/2011 - 16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobkyně D. M. , proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o vdovský důchod, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 25.1.2011, č. …. ,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníku se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 25.1.2011 zamítla žalovaná námitky žalobkyně podané do rozhodnutí žalované ze dne 16.12.2010, č. ….., kterým zamítla žádost žalobkyně o přiznání vdovského důchodu pro nesplnění podmínek § 50, odst. 2, zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů.

V podaných námitkách ze dne 28.12.2010 žalobkyně nesouhlasila s tím, že po datu zániku nároku na vdovský důchod k datu 20.10.2004 již nesplnila zákonné podmínky, s odkazem na podmínky zákona č. 155/1995 Sb., což se dle mínění žalobkyně nezakládá na pravdě. Od data 29.7.2005 opětovně začala pečovat o nezaopatřené studující dítě a žalovaná opětovně prováděla výplatu vdovského a sirotčího důchodu do 20.11.2006. Dle žalobkyně nebyla vzata v úvahu přechodná ust. zákona č.100/1988 Sb., za jehož účinnosti začala pobírat vdovský důchod, a na základě kterých měla být přiznána obnova vdovského důchodu již v roce 2005, neboť se jednalo o první obnovu vdovského a sirotčího důchodu, během jehož pobírání splnila žalobkyně tímto předpisem danou podmínku – dosažení věku 50ti let do dvou let po ukončení výplaty vdovského důchodu.

Pokračování
-2-
33Ad 14/2011

Žalovaná na základě podaných námitek přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu a s odvoláním na ust. § 85 zákona č. 155/1995 Sb. platí, že došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před prvním lednem 1996 nebo došlo-li k zániku nároku na takové důchody po 31.12.1995, ale jde o důchody, které byly přiznány podle předpisu platných před 1.1.1996 a osoba splnila některou z podmínek nároku na vdovský nebo vdovecký důchod stanovenou tímto zákonem do 5ti let od zániku nároku na takový důchod, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod za podmínek podle tohoto zákona, pokud již nevznikl nárok na vdovský důchod podle § 82 odst. 2, přitom výše vdovského důchodu se stanoví podle tohoto zákona a výše vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisu platných ke dni 31.12.1995.

Dle žalované nárok dle § 82 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. žalobkyni nevznikl, jelikož uvedené ust. předpokládá, že došlo k zániku nároku na vdovský důchod před 1.1.1996. Tato podmínka splněná není, jelikož nárok na vdovský důchod žalobkyni před 1.1.1996 nezanikl.

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně by měla nárok na vdovský důchod pouze za splnění podmínek uvedených v § 50 odst. 2, zákona č. 155/1995 Sb.

Podle ust. § 50, odst. 2 výše citovaného zákona vyplývá, že vdova má nárok na vdovský důchod po uplynutí jednoho roku od smrti manžela také tehdy, jestliže se do 5-ti roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod splní některá z následujících podmínek:

a) pečuje o nezaopatřené dítě, b) pečuje o nezletilé dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči nebo o zletilé dítě, které je převážně nebo úplně bezmocné, c) pečuje o převážně nebo úplně bezmocného svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti, nebo o takového rodiče, který je částečně bezmocný a starší 80-ti let,

d) je plně invalidní, e) dosáhla věku 55ti let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

Vzhledem k tomu, že ke dni 25.2.2006, od kterého žalobkyně žádá obnovu vdovského důchodu, nebyla splněna žádná z výše uvedených podmínek, nárok na vdovský důchod nemohl žalobkyni vzniknout. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.

Žalobkyně ve včas podané žalobě ze dne 25.2.2011 s napadeným rozhodnutím nesouhlasila, a uvedla, že ovdověla dne 11.9.1990 a rozhodnutím úřadu důchodového zabezpečení v Praze (předchůdce žalované) ze dne 12.10.1990 byl ji od uvedeného data přiznán vdovský a sirotčí důchod na dítě Jana, nar. 29.10.1980 dle ust. zákona 100/1988 Sb. Pokračování
-3-
33Ad 14/2011 – 17

ve znění platném do 31.12.1995. Dávky byly vypláceny až do 19.10.2004, to je do doby než její syn ukončil studium a přestal být nezaopatřeným dítětem.

Rozhodnutím z 23.2.2006 ji byly přiznány dávky – vdovský důchod a synovy sirotčí důchod od 29.7.2005, kdy se syn Jan opět stal studentem a z důvodu její péče o nezaopatřené dítě ji byla rozhodnutím žalované přiznána a vyplácena důchodová dávka až do 19.11.2006. Od 20.11.2006 ji byla dávka odejmuta z důvodu zániku nároku na sirotčí důchod, neboť syn dovršil věku 26ti let a dle § 20, zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění přestal být nezaopatřeným dítětem.

Není tedy pravdivé tvrzení žalované uvedené v odůvodnění rozhodnutí o námitce ze dne 25.1.2011, že k datu 25.2.2006 nesplnila ani jednu z podmínek zákona o důchodovém pojištění stanovených § 50 odst. 2. V období výplaty dávky od 29.7.2005 do 19.11.2006 dovršila věku 50 let a tím i splnila původní zákonnou podmínku pro další výplatu pozůstalostní dávky dle zákona č. 100/1988 Sb. ve znění platném do 31.12.1995.

Na základě výše uvedeného navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání vdovského důchodu od požadovaného data tj. od 25.2.2006 na základě ustanovení § 85 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, neboť podmínky pro další výplatu dávky byly splněny dovršením věku 50-ti let 25.2.2006.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28.3.2011 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok na vdovský důchod po uplynutí jednoho roku od úmrtí manžela má vdova, jestliže dosáhla věku 50-ti let, a to podle zákona č. 100/1988 Sb., účinného do 31.12.1995. Dle ust. § 50 odst. 2 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., (dále jen zdp), účinného do 31.12.2009, má tento nárok v případě, že dosáhla věku 55-ti let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Žalobkyně dosáhla 55-ti let věku dne 25.2.2011, tedy v době, kdy už toto ustanovení neplatilo.

Podle ust. § 50 odst. 2 písm. e) zdp, účinného od 1.1.2010, má nárok na důchod v případě, pokud dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

Podle § 32 odst. 2 zdp se u pojištěnců narozených v období let 1936 až 1968 důchodový věk stanoví podle přílohy k tomuto zákonu. Stanoví-li se podle této přílohy důchodový věk s přičtením kalendářních měsíců, považuje se za důchodový věk takový věk, dosažený v posledním přičteném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce. Neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni posledního přičteného kalendářního měsíce.

Pokračování
-4-
33Ad 14/2011

Takto stanoveným důchodovým věkem u žalobkyně je 63 let a 6 měsíců. Věk o 4 roky nižší je 59 let a 6 měsíců. Vlastní důchodový věk žalobkyně je 61 let a 8 měsíců. Nárok na vdovský důchod zanikl 20.11.2006. Do 5-ti roků od zániku nároku (§ 50 odst. 4 zdp), tj. do 20.11.2011 nesplní žalobkyně podmínku věku alespoň 59 let a 6 měsíců.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s.ř.s. přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těchto hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a odst. 2 věta první s.ř.s).

Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., v platném znění – soudní řád správní, neboť soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. V tomto případě žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání a žalovaná se k tomuto připojila.

Soud provedl šetření především dávkovým spisem žalobkyně vedeným žalovanou, a to především, že zánik výplaty vdovského důchodu nastal dnem 19.11.2006 a od 20.11.2006 byla dávka odejmuta právě z důvodu zániku nároku na sirotčí důchod jejího syna, neboť tento dovršil věku 26 let a přestal být nezapatřeným dítětem. Vdovský důchod pobírala od 11.9.1990. Nárok na přiznání vdovského důchodu vznikl za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., ve znění platném do 31.12.1995.

Rozhodnutím žalované ze dne 25.10.2006 byl jí vdovský důchod od 20.11.2006 odňat podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zdp v platném znění, neboť od listopadu 2006 zanikl nárok na sirotčí důchod pro dítě Jana narozeného 29.10.1980, protože dovršil 26 let a není již nezaopatřeným dítětem podle § 20 zákona o důchodovém pojištění.

Ze žádosti o pozůstalostní důchod ze dne 8.10.2010 bylo zjištěno, že žalobkyně žádá o vdovský důchod s datem přiznání 25.2.2006. Rozhodnutím ze dne 16.12.2010 byla její žádost o vdovský důchod zamítnuta pro nesplnění podmínek ust. § 50 odst. 2 zdp. v platném znění. Zamítnutí bylo žalovanou zdůvodněno tím, že ke dni 25.2.2006 nesplnila žalobkyně ani jednu z uvedených podmínek podle § 50 odst. 2 zdp. v platném znění – neboť nesplnila žádnou z uvedených podmínek tohoto ustanovení uvedených pod písm a) až e). Dle tohoto ustanovení

Pokračování
-5-
33Ad 14/2011 – 18

podle písm. e), je pro obnovení nároku na vdovský důchod dosažení 55-ti let věku. Vzhledem k tomu, že 55 – ti let ke dni 25.2.2006 žalobkyně nesplnila, nárok na vdovský důchod ji nevznikl.

Podle ust. § 85 zák. č. 155/1995 Sb., platného do 31.12.2010 došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 1996 nebo došlo-li k zániku nároku na takové důchody po 31.prosinci 1995, ale jde o důchody, které byly přiznány podle předpisů platných před 1.1.1996 a osoba splnila některou z podmínek nároku na vdovský nebo vdovecký důchod stanovenou tímto zákonem do 5-ti let od zániku nároku na takový důchod, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod za podmínek podle tohoto zákona, pokud již nevznikl nárok na vdovský důchod podle § 82 odst. 2, přitom výše vdovského důchodu se stanoví podle tohoto zákona, výše vdovského důchodu se stanoví podle předpisů platných ke dni 31.12.1995.

Podle ust. § 50 odst. 2 písm e) zák. č. 155/1995 účinného do 31.12.2009 má tento nárok v případě, že dosáhla věku 55-ti let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Žalobkyně dosáhla 55 – ti let věku 25.2.2011, tedy v době, kdy už toto ustanovení neplatilo. V tomto případě soud souhlasí s posouzením nároku na vdovský důchod žalobkyně tak, jak ho provedla žalovaná. Na nárok žalobkyně na vdovský důchod se vztahuje ust. § 50 odst. 2, písm. e) zdp účinného od 1.1.2010, kdy ji nárok na vdovský důchod vznikne v případě, pokud dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

Podle § 32 odst. 2 zdp se u pojištěnců narozených v období 1936 – 1968 důchodový věk stanoví podle přílohy k tomuto zákonu. Stanoví-li se podle této přílohy důchodový věk s přičtením kalendářních měsíců, považuje se za důchodový věk takový věk, dosažený v posledním přičteném kalendářním měsíci v den, který se s číslem shoduje se dnem narození pojištěnce. Takovým důchodovým věkem je v případě žalobkyně, která je narozena 25.2.1956, je důchodový věk 63 let a 6 měsíců. Věk o 4 roky nižší je 59 let a 6 měsíců. V současné době vlastní důchodový věk žalobkyně je 61 let a 8 měsíců. Nárok na vdovský důchod zanikl žalobkyni 20.11.2006 a do 5 roků od zániku nároku (s odvoláním na § 50 odst. 4 zdp), to je do 20.11.2011 musí splnit podmínku věku alespoň 59 let a 6 měsíců což v případě žalobkyně nenastalo.

Soud na základě výše provedeného dokazování dávkového spisu včetně přezkoumání postupu žalované konstatuje, že žalovaná postupovala v souladu s podklady nacházejícími se v dávkovém spise i v souladu s příslušnými právními předpisy vztahujícími se k této problematice. Vzhledem k tomu, že soud neshledal postup žalované při výpočtu důchodové dávky žalobkyně v rozporu s platnými právním předpisy, žalobu žalobkyně zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Pokračování
-6-
33Ad 14/2011

Žalobkyně ve věci úspěch neměla, žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší ze zákona, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal ( § 60 odst. 1, 2 s.ř.s).

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 24. října 2011

JUDr. Jarmila Ďásková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru