Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 A 22/2019 - 41Rozsudek KSBR ze dne 28.01.2021

Prejudikatura

6 A 126/2002

9 As 142/2018 - 52

1 Afs 58/2009 - 541


přidejte vlastní popisek

33 A 22/2019-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci

žalobce: P. B.

bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. KUZL 85636/2018, sp. zn. KUSP 85636/2018/PŽÚ/Kli,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. KUZL 85636/2018, sp. zn. KUSP 85636/2018/PŽÚ/Kli, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Městského úřadu Holešov, odboru právního a Obecního živnostenského úřadu, ze dne 6. 11. 2018, č. j. HOL-29748/2018/P/ZUJ, sp. zn. HOL-0036/1790/2017/KPP, se zrušuje.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 , a to ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) svou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. KUZL 85636/2018, sp. zn. KUSP 85636/2018/PŽÚ/Kli (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o odvolání“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Holešov, odboru právního a Obecního živnostenského úřadu (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 6. 11. 2018, č. j. HOL-29748/2018/P/ZUJ, sp. zn. HOL-0036/1790/2017/KPP (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle dnes již neplatného ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 2. 2017 v době mezi 10:25 až 10:32 hod. v prodejně na čerpací stanici v Holešově, ul. X, úmyslně postupně odcizil 2 ks bonboniéry Ferrero Rocher v celkové hodnotě 325 Kč, 2 ks Ambi Pur v celkové hodnotě 410 Kč, 1 ks balení čistících ubrousků v hodnotě 64 Kč a 2 ks voňavých stromků Wunder Baum v celkové hodnotě 80 Kč, tedy úmyslně způsobil škodu na cizím majetku krádeží v celkové výši 912 Kč.

3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit poškozenému V. B., nar. X, trvale bytem X (dále jen „poškozený“) částku ve výši 912 Kč jako náhradu škody způsobenou přestupkem, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Ve zbytku uplatněného nároku na náhradu škody, tj. co do částky ve výši 760 Kč, byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Napadené rozhodnutí

5. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Následně se již zabýval přezkumem prvostupňového rozhodnutí. Předně žalovaný uvedl, že spáchání přestupku bylo spolehlivě prokázáno. Pokud se jedná o odvolací námitky žalobce, byly v zásadě uplatněny již v předcházejícím průběhu správního řízení, které provázelo opakované zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Z toho důvodu bylo na dané námitky ze strany žalovaného dostatečně reagováno.

6. Mimo jiné žalovaný připomněl, že původní rozhodnutí prvostupňového orgánu byla zrušena z důvodu nesprávného použití právních předpisů. Pokud jedná o absenci popisu skutku v oznámení o zahájení řízení, žalovaný prvostupňovému správnímu orgánu jeho postup vytknul. Žalobce však mohl svá práva v odvolání a dalším průběhu řízení uplatnit, aniž by bylo nutné správní řízení opětovně zahajovat.

7. Z hlediska zjištění skutkového stavu měl žalovaný za to, že žalobce se ke spáchání přestupku v podstatě přiznal, přičemž rozporovat pouze výši škody, resp. výčet věcí, které měly být odcizeny. V tomto ohledu žalovaný mimo jiné zdůraznil, že provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné, přičemž sám žalobce sice namítal neprovedení důkazu výslechem osoby, která spolu s ním vstoupila do prodejny, ale nebyl schopen ji identifikovat. Stejně tak považoval žalovaný za nadbytečné zjišťovat tzv. neovlivnitelné ztráty v provozovně poškozeného. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobce je před odchodem z provozovny nikde neodložil.

8. Kromě toho žalovaný nepovažoval za vadu rozhodnutí skutečnost, že bylo z hlediska vymezení pojmu krádeže odkázáno na judikaturu Nejvyššího soudu z roku 1922. Pokud se jedná o nekonzistentnost postupu odvolacího správního orgánu, žalovaný doplnil, že prvostupňový správní orgán napravil vady, které mu byly ve zrušujících rozhodnutích vytknuty.

III. Žaloba

9. V rámci vymezení žalobních bodů bylo předně namítáno, že žalovaný postupoval ve správním řízení nekonzistentním způsobem, pokud nejprve rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušil pro věcné vady, ale při svém dalším rozhodování či přezkumu k nim již nepřihlížel, přestože nebyly odstraněny. Stejným způsobem žalovaný postupoval v rámci napadeného rozhodnutí, kterým bylo opakované odvolání žalobce zamítnuto, přestože prvostupňový správní orgán vytýkané vady neodstranil. V důsledku toho mělo podle žalobce dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zásady legitimního očekávání.

10. Současně žalobce namítal podjatost oprávněné úřední osoby žalovaného, a to z toho důvodu, že ze správního spisu a postupu v řízení vyplývá, že k vydání napadeného rozhodnutí muselo dojít na základě nestandardního a zákulisního jednání či součinnosti správních orgánů. Konkrétně žalobce argumentoval tím, že mu či jeho zmocněnci mělo být v průběhu správního řízení ze strany úředních osob prvostupňového správního orgánu neformálně naznačováno, že řešení jeho právní věci je s odvolacím správním orgánem dohodnuto, přestože nebyly původně vytýkané vady rozhodnutí ve věci přestupku odstraněny.

11. Závěrem žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu namítal porušení zásady in dubio pro reo, neboť nebylo spolehlivě prokázáno, že se dopustil přestupku tak, jak je popsáno ve výroku a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

12. Na základě výše uvedeného pak žalobce navrhl, aby krajský soud napadeného rozhodnutí zrušil, uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů soudního řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

13. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Pokud se jedná o jednotlivé žalobní námitky, nebyly podle žalovaného jednoznačně vymezeny. K tomu žalovaný předně uvedl, že o spáchání přestupku žalobcem nebyly dány žádné pochybnosti. Skutkový děj je zachycen na kamerovém záznamu a je podpořen následným zjištěním ze strany poškozeného. Žalobci navíc bylo kladeno za vinu odcizení pouze takového množství stromků Wunder Baum, které sám uvedl, přičemž u zbývajícího zboží nevyvstaly v tomto směru žádné pochybnosti, neboť jeho jednání bylo zachyceno kamerovým systémem a zboží při následné kontrole chybělo poškozenému. Žalobci nic nebránilo v tom, aby správním orgánům sdělil identifikační údaje osoby, která se spolu s ním v provozovně pochybovala, hovořila a přijela stejným vozidlem, což neučinil. Provádění dalších důkazů by bylo podle žalovaného nadbytečné.

14. O náhradě škody bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Pokud se jedná o neuvedení bankovního účtu, na který má být částka odpovídající způsobené škodě uhrazena, nejedná se o vadu rozhodnutí, přičemž žalovaný na danou námitku žalobce dostatečně reagoval. Co se pak týče tvrzené podjatosti oprávněné úřední osoby odvolacího správního orgánu, žalovaný k tomu doplnil, že žalobce vychází pouze z tvrzení jeho zmocněnce, který dne 3. 4. 2018 nahlížel do správního spisu. Žalobce však ani v následujícím průběhu správního řízení námitku podjatosti neuplatnil. Kromě toho žalovaný zdůraznil, že oprávněná úřední osoba nemá žádný osobní, věcný či jiný zájem na výsledku řízení, přičemž její vztah vůči pracovníkům prvostupňového správního orgánu je pouze formálního charakteru. Podjatost pak nelze dovozovat pouze z toho, že bylo vydáno napadeného rozhodnutí, které je pro žalobce nepříznivé.

15. Proto žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

16. Ve správním spisu se nachází oznámení přestupku a úřední záznam ze dne 21. 2. 2017, ve kterém je obsažen podrobný popis kamerového záznamu zachycujícího vnitřní prostory provozovny benzinové stanice. V této souvislosti je součástí policejní dokumentace rovněž elektronický nosič dat (CD), na kterém je kamerový záznam obsažen, a úřední záznam o ohledání místa přestupku ze dne 6. 2. 2017, obsahující rovněž sadu fotografií vytvořených z kamerového záznamu.

17. Kromě toho jsou ve správním spisu založeny úřední záznamy ze dne 21. 2. 2017 a ze dne 27. 2. 2017, ze kterých vyplývá, že oznamovatelka přestupku A. S., nar. X (dále jen „prodavačka BČS“), poznala na předložené fotografii ze strany PČR muže (žalobce), který měl v rozhodný den odcizit z regálů zboží. Totožnost žalobce byla zjištěna z kamerového záznamu poskytnutého poškozeným (provozovatelem BČS Benzina), neboť na něm bylo zachyceno vozidlo X, stříbrné barvy, RZ: X, jehož je žalobce majitelem.

18. V této souvislosti byl sepsán úřední záznam o podání vysvětlení prodavačky BČS ze dne 6. 2. 2017, ze kterého mimo jiné vyplývá, že spáchání krádeže mělo být danou osobou odhaleno až den poté, a to na základě kontroly množství zboží na prodejně (dvě chybějící bonboniéry Ferrero Rocher v regálu) a přehrání kamerového záznamu z předcházejícího dne.

19. K zahájení přestupkového řízení pak došlo doručením oznámení o zahájení přestupkového řízení ze dne 26. 6. 2017, ve kterém bylo žalobci pouze sděleno, že je podezřelým ze spáchání přestupku podle ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, a dále byl poučen o svých procesních právech obviněného z přestupku.

20. Následně bylo nařízeno ústní jednání na den 3. 8. 2017, kterého se žalobce osobně zúčastnil. Během ústního jednání byl kromě podkladů založených ve správním spisu proveden důkaz svědeckou výpovědí prodavačky BČS paní A. S., která na dotazy prvostupňového správního orgánu uvedla, že krádež zboží zjistila až během následující směny, neboť si všimla, že v regálu chybí dvě bonboniéry Ferrero Rocher. Množství odcizeného zboží poté zjistila kontrolou naskladněného zboží v systému, přehráním a vyhodnocením kamerového záznamu, a manuální kontrolou stavu zboží. Současně však prodavačka BČS nevyloučila, že množství odcizených stromků Wunder Baum mohlo být menší, než bylo sděleno poškozeným.

21. V této souvislosti byl ze strany poškozeného uplatněn nárok na náhradu škody způsobené přestupkem v celkové výši 1 672 Kč, sestávající z 2 ks bonboniéry Ferrero Rocher (358 Kč), 1 ks Ambi Pur Aqua (205 Kč), 1 ks Ambi pur Pacifik (205 Kč), 1 ks čistících ubrousků Vanilla (64 Kč), 15 ks stromků Wunder Baum Vanille (600 Kč) a 6 ks Wunder Baum Kokos (240 Kč).

22. Žalobce do protokolu o ústním jednání k věci uvedl, že prodavačka BČS ve své svědecké výpovědí nemluví pravdu ohledně počtu odcizených věcí, a to konkrétně stromků Wunder Baum, kterých žalobce odcizil pouze dva kusy. Na dotaz prvostupňového správního orgánu však žalobce nepotvrdil, že se na dané BČS Benzina krádeže dopustil.

23. Následně bylo vydáno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 23. 8. 2017, č. j. HOL-21080/2017/P/KR (dále jen „první rozhodnutí o přestupku“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku, a byla mu rovněž uložena povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 1072 Kč. K odvolání žalobce však bylo dané rozhodnutí zrušeno, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 11. 2017, č. j. KUZL/65764/2017 (dále jen „první rozhodnutí odvolacího správního orgánu“). V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo prvostupňovému správnímu orgánu mimo jiné vytknuto, že v oznámení o zahájení řízení zcela chybí popis skutku.

24. Žalobce poté zaslal prvostupňovému správnímu orgánu písemné vyjádření ze dne 7. 2. 2018, ve kterém se přiznal pouze ke krádeži dvou stromků Wunder Baum. Zcizení zbytku zboží žalobce rozporoval a považoval závěry správního orgánu za spekulativní. Zejména zdůraznil, že druh a počet odcizeného zboží byl zjištěn až následující den, přičemž kamerový záznam nezabírá celé vnitřní prostory dané BČS.

25. Prvostupňový orgán nařídil konání ústního jednání na den 8. 2. 2018, během kterého byl jako svědek vyslechnut poškozený, který k věci mimo jiné uvedl, že další kamerové záznamy nebylo možné použít, protože se uchovávají pouze 10 dní. Žádné odložené zboží, které mělo být žalobcem odcizeno, nebylo v provozovně nalezeno. Na dotaz žalobce poškozený nebyl schopen přesně určit výši tzv. neovlivnitelných ztrát na prodejně, ale vyloučil, že by mohly dosahovat výše 2 000 Kč měsíčně. O tom, že bylo zboží odcizeno, se poškozený dozvěděl od svých zaměstnanců a z kamerového záznamu. Na dotaz prvostupňového správního orgánu pak žalobce sdělil, že muže v modré bundě, který přijel na BČS společně s ním, nezná a bude ho schopen ztotožnit až v květnu, protože je v současné době v zahraničí.

26. Do správního spisu bylo dále založeno další písemné vyjádření žalobce ze dne 10. 2. 2018, úřední záznam o nahlédnutí do spisu zmocněnce žalobce ze dne 3. 4. 2018 (včetně plné moci) a opis z evidence přestupků ze dne 12. 4. 2018. Následně bylo vydáno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 20. 4. 2018, č. j. HOL-10887/2018/P/KR (dále jen „druhé rozhodnutí o přestupku“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku, a byla uložena povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 912 Kč. Dané rozhodnutí však bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 7. 2018, č. j. KUZL 41020/2018 (dále jen „druhé zrušující rozhodnutí“), v němž žalovaný vytkl prvostupňovému orgánu zejm. to, že nedal žalobci před vydáním rozhodnutí příležitost k vyjádření se ke všem podkladům pro rozhodnutí.

27. Po zaslání výzvy žalobci k seznámení se s kompletními podklady pro rozhodnutí a nahlédnutí žalobce do správního spisu dne 24. 9. 2018 (viz úřední záznam), bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému se žalobce odvolal. Jelikož prvostupňový orgán argumentaci žalobce nepřisvědčil, postoupil odvolání spolu se správním spisem žalovanému. Ten vydal napadené rozhodnutí, které je v současné době předmětem soudního přezkumu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

28. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).

29. V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

30. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, jehož nařízení žalobce požadoval

31. Žaloba je důvodná.

32. O jednotlivých žalobních bodech krajský soud uvážil následujícím způsobem.

A) Procesní postup prvostupňového orgánu v přestupkovém řízení

33. Žalobce předně v obecné rovině namítal, že postupem správních orgánů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a to také z toho důvodu, že odvolací správní orgán sice prvostupňovému správnímu orgánů jednotlivé vady řízení či rozhodnutí ve věci vytýkal, ale ne všechny z nich byly v navazujícím řízení odstraněny. V důsledku toho mělo být žalobci znemožněno, aby v řízení řádně uplatňoval svá práva obviněného z přestupku. Kromě toho žalobce namítal pochybení správních orgánů při zjišťování skutkového stavu a podjatost oprávněné úřední osoby žalovaného.

34. Pokud se jedná o námitku neodstranění vad, kterými bylo správní řízení zatíženo, dává krajský soud žalobci za pravdu v tom, že žalovaný sice jednotlivá pochybení prvostupňovému správnímu orgánu vytknul, ale netrval ve svých dřívějších zrušujících rozhodnutích na jejich odstranění. Aniž by žalobce tuto okolnost výslovně namítal, je nutné připomenout, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí a původních rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo poukazováno na vadu řízení spočívající v tom, že v oznámení o zahájení řízení o přestupku zcela absentuje popis skutku, jehož spáchání bylo žalobci kladeno za vinu.

35. Žalovaný v tomto ohledu sice připustil, že se jedná o procesní vadu, ale nepřikládal jí dostatečnou důležitost, a to s odkazem na skutečnost, že žalobce mohl svá procesní práva uplatňovat v rámci odvolacího řízení, pročež nebylo nezbytné, aby bylo řízení opětovně zahajováno, resp. daná procesní vada odstraněna. S tímto závěrem se krajský soud neztotožňuje, a to z následujících důvodů.

36. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že na správní trestání a související požadavky na vedení přestupkové řízení, popř. v něm vydaná rozhodnutí, je třeba s ohledem na jeho sankční povahu přiměřeně aplikovat zásady trestního řízení, přestože jsou v rámci něj projednávány činy vykazující nižší míru společenské škodlivosti. Uvedený princip lze vztáhnout rovněž na náležitosti sdělení obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterému v přestupkovém řízení odpovídá doručení oznámení o zahájení řízení podle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále je „správní řád“), popř. příkazu, pakliže jsou splněny podmínky pro jeho vydání (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 6 A 126/2002, a ze dne 21. 10. 2015, č. j. 1 As 79/2015 – 56; odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

37. Dodržení stanovených požadavků na sdělení obvinění má zásadní význam nejen pro možnost řádné přípravy a vedení obhajoby ze strany obviněného, ale také jasného vymezení skutku, jehož totožnost musí být zachována po celou dobu řízení, tedy od jeho zahájení, až po vydání konečného rozhodnutí.

38. Za skutek lze poté považovat „určitou událost ve vnějším světě záležející v jednání subjektu, která může mít znaky jednoho nebo více správních deliktů anebo nemusí vykazovat znaky žádného správního deliktu; jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu správního orgánu (zde zejména popis skutku v oznámení o zahájení přestupkového řízení). Skutkem je tedy souhrn určitých, konkrétně popsaných skutkových okolností, nikoli jejich právní posouzení.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2017, č. j. 3 As 83/2016 – 30).

39. Na rozdíl od změny právní kvalifikace nelze obvinění během přestupkového řízení o další skutky rozšiřovat, pročež je nezbytné, aby byl skutek dostatečně vymezen již na samotném počátku řízení. Krajský soud samozřejmě nezpochybňuje skutečnost, že ve vztahu k oznámení o zahájení řízení, která má povahu sdělení obvinění, jsou na popis skutku v zásadě kladeny menší nároky než v rámci výroku rozhodnutí o přestupku. Postačuje tak vymezení skutku alespoň v obecné rovině, aby bylo zřejmé, jaké časově a místně určené jednání je obviněnému kladeno za vinu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2020, č. j. 9 As 142/2018 – 52, popř. také žalovaným citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 - 541).

40. V nyní projednávané věci však v oznámení o zahájení přestupkového řízení ze dne 26. 6. 2017 popis skutku naprosto absentuje, neboť je v něm uvedena toliko právní kvalifikace a poučení o procesních právech obviněného z přestupku. Skutek tedy nebyl vymezen neúplně či neostře, ale vůbec. V podstatě se tak žalobce dozvěděl o konkrétních skutkových okolnostech až z protokolu o ústním jednání ze dne 3. 8. 2017, byť pouze ve zcela hrubých rysech, resp. rovině uvedení souhrnné hodnoty zboží, které mělo být bez bližší specifikace odcizeno.

41. Podle názoru krajského soudu nelze takto závažnou procesní vadu v kontextu správního trestání zhojit pouze tím, že byla žalovaným ][ v odůvodnění původního zrušujícího rozhodnutí vytknuta, pakliže následně nedojde k jejímu odstranění. Uvedený postup žalovaného sice může vést k tomu, že prvostupňový správní orgán bude v rámci budoucích řízení v jiných věcech postupovat v souladu se zákonem a výše uvedenými požadavky kladenými na sdělení obvinění. To však samo o sobě nemá žádný vliv na řízení ve věci žalobce, ve kterém byl konkrétní popis skutku obsažen až ve výroku prvotního rozhodnutí o přestupku (to však následně bylo zrušeno prvním zrušujícím rozhodnutím žalovaného).

42. K opačnému závěru nelze dospět pouze proto, že žalobce měl v důsledku opakovaného zrušení rozhodnutí prvostupňového orgánu možnost uplatňovat námitky či návrhy k doplnění dokazování. Jak již bylo uvedeno, popis skutku v oznámení o zahájení řízení má význam nejen pro řádnou přípravu a vedení obhajoby, ale také založení překážky litispendence a zachování totožnosti skutku po celou dobu řízení o přestupku, z níž také pramení běh promlčecích (prekluzívních) lhůt pro daný skutek. Nelze navíc opomenout, že správní orgány vycházely při svém rozhodování také z výpovědi žalobce učiněné při ústním jednání ze dne 3. 8. 2017, tedy před vydáním prvního rozhodnutí o přestupku, ve kterém byl v prvostupňovém řízení zcela poprvé kompletní popis skutku obsažen.

43. S ohledem na výše uvedené proto krajský soud považuje absenci popisu skutku v oznámení o zahájení řízení za podstatnou vadu řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Uvedená vada zcela fatálním způsobem zatížila veškeré následné úkony prvostupňového orgánu a způsobila, že jsou z přezkumného pohledu zmatečné, resp. vůči žalobci neúčinné. Krajský soud zdůrazňuje, že prvostupňový orgán měl hned dvě příležitosti při zrušení svých prvostupňových rozhodnutí, jak tuto vadu napravit, nicméně tak bez přijatelných důvodů neučinil, a tudíž lze usuzovat, že tato vada nebyla řádně zhojena.

B) Zjištění skutkového stavu věci

44. Kromě toho krajský soud dává žalobci za pravdu v tom, že také postup správních orgánů při zjišťování skutkového stavu a jeho hodnocení vykazuje nedostatky. Ačkoliv není pochyb o tom, že žalobce se přestupku proti majetku dopustil, k čemuž se ostatně během správního řízení výslovně doznal, nebyly podle zdejšího soudu zcela odstraněny pochybnosti o tom, jaké konkrétní zboží, popř. v jakém množství, bylo odcizeno. Tato skutečnost sice nemá vliv na uznání viny, ale je třeba k ní přihlížet při stanovení správního trestu (sankce) a je na ní závislý výrok, kterým byla žalobci uložena povinnost nahradit vzniklou škodu poškozenému.

45. V této souvislosti krajský soud připomíná, že žalobce nebyl při spáchání přestupku či bezprostředně poté přistižen. Přestupkové jednání bylo zjištěno až s jednodenním odstupem, a to na základě kontroly množství zboží v provozovně a zpětným zhlédnutím kamerového záznamu ze strany prodavačky BČS. Z daného záznamu však podle názoru krajského soudu nelze s ohledem na jeho nízkou kvalitu (rozlišení) bez dalšího bez důvodných pochybností rozpoznat, jaké konkrétní zboží a v jakém určitém množství bylo odcizeno.

46. Konkrétní výčet zboží tak správní orgány učinily na podkladě policejní dokumentace, následně uplatněného nároku na náhradu škody a zejména svědeckých výpovědí poškozeného a prodavačky BČS. K tomu je však nutné doplnit, že sám poškozený nebyl v dané době na provozovně vůbec přítomen, přičemž ve vztahu k danému přestupku vypovídal pouze o tom, co se od svých zaměstnanců ex post dozvěděl.

47. Co se týče prodavačky BČS, jedná o jedinou ztotožněnou osobu, která byla jednání žalobce bezprostředně přítomna, ačkoliv odcizení zboží nezpozorovala. Vedle kamerového záznamu lze tak její svědeckou výpověď považovat za zcela klíčovou. Tomu však neodpovídá postup prvostupňového orgánu, který svědkyni položil pouze několik obecně formulovaných otázek a spokojil se s tvrzením, že množství zboží bylo na podkladě kamerového záznamu dodatečně zkontrolováno. Takto postupoval přesto, že svědkyně si nebyla vůbec jistá, jaké množství stromků Wunder Baum žalobce odcizil.

48. Ačkoliv prvostupňový orgán pak v tomto směru počet odcizených kusů daného druhu zboží (stromky Wunder Baum) v rozporu s rozsahem původně uplatněné náhrady škody poškozeným modifikoval, a to na základě doznání žalobce, nijak se již nezabýval tím, že vzniklé pochybnosti se týkají také dalšího druhu a množství odcizeného zboží, jehož identifikace byla prodavačkou BČS zpětně provedena naprosto stejným způsobem.

49. Krajský soud zdůrazňuje, že doznání viny žalobce k odcizení části zboží nezbavuje správní orgán povinnosti prokázat odcizení zbývajícího zboží bez důvodných pochybností za předpokladu, že žalobci na základě návrhu poškozeného ukládá povinnost k náhradě škody, která měla být spácháním přestupku způsobena.

50. Jediným přímým důkazem o přestupkovém jednání žalobce a rozsahu způsobené majetkové škody objektivní povahy je tedy zmíněný kamerový záznam, ostatní podklady shromážděné správními orgány jsou pouhými indiciemi, v některých případech s velmi nízkou výpovědní hodnotou (srov. výslechy poškozeného a prodavačky BČS). V takovém případě je třeba postupovat v duchu zásady in dubio pro reo, to znamená zodpovědět otázku viny v souladu se skutkovým dějem prokázaným bez důvodných pochybností, a nikoliv hypoteticky a bez přímé opory v dokazování usuzovat, že způsobená škoda byla většího rozsahu.

C) Námitka podjatosti úřední osoby

51. Pouze nad rámec uvedeného dále zdejší soud dodává, že žalobce námitku podjatosti oprávněné úřední osoby žalovaného poprvé uplatnil až v žalobě, přestože ji opírá o blíže nepodložené skutečnosti, které mu musely být známy již v průběhu správního řízení. Jedná se tak podle ust. § 14 odst. 3 správního řádu o námitku opožděnou.

52. K tomu je vhodné doplnit, že podjatost oprávněné úřední osoby nelze dovozovat pouze z toho, jakým způsobem bylo ve věci rozhodnuto. Stejně tak nelze v tomto směru považovat za relevantní pouhé vytknutí nezákonného postupu prvostupňového správního orgánu ze strany žalovaného, neboť svědčí spíše o nepozornosti či neznalosti právní úpravy a související judikatury, která považuje absenci popisu skutku ve sdělení obvinění za závažnou procesní vadu. Ze správního spisu poté nevyplývají ani jiné skutečnosti, které by nestrannost dotčené úřední osoby žalovaného důvodně zpochybnily.

VII. Závěr a náklady řízení

53. Po důkladném přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, tedy shledal krajský soud žalobní námitky neodstranění podstatné vady řízení [ § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.] spočívající v absenci popisu skutku v oznámení o zahájení řízení (sdělení obvinění) a vady při zjištění skutkového stavu věci jako důvodné a nezbylo mu tak, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.), přičemž s přihlédnutím k charakteru zjištěného pochybení shledal krajský soud nezbytným též zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve výroku II. tohoto rozsudku (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).

54. V této souvislosti krajský soud příslušnému správnímu orgánu ukládá, aby v navazujícím řízení dotčenou závažnou procesní vadu odstranil, tedy přestupkové řízení při zohlednění zákonem stanovené promlčecí doby opětovně zahájil a provedl. Pokud bude prvostupňový správní orgán opětovně rozhodovat o náhradě škody způsobené přestupkem, je dále povinen za tímto účelem zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, tedy především znovu vyhodnotit dostupný důkazní materiál a usoudit o otázce viny i adekvátního správního trestu (výše pokuty) v zákonném rozmezí. Stran adhezního výroku stíhá prvostupňový orgán povinnost uložit žalobci povinnost k náhradě škody pouze v takovém rozsahu, v jakém byla řádně uplatněna a ve správním řízení prokázána.

55. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady řízení pouze za zaplacený soudní poplatek, jehož výše byla v důsledku částečného osvobození od soudních poplatků snížena. Žalovaný je proto povinen žalobci na náhradě nákladů řízení nahradit částku 300 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 28. ledna 2021

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: K. M.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru