Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Ad 3/2019 - 50Rozsudek KSBR ze dne 29.01.2021

Prejudikatura

4 Ads 19/2012 - 18


přidejte vlastní popisek

32 Ad 3/2019-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci

žalobkyně: M. M., nar. X bytem X

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2018, č.j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2018, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2018, č.j. X (dále jen “prvostupňové rozhodnutí“), jímž ji byla podle § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a s přihlédnutím k článku 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení 883/2004“) zamítnuta její žádost o přiznání invalidního důchodu.

II. Žaloba

2. Žalobkyně především uvedla, že již svoje námitky proti prvostupňovému rozhodnutí opřela o posudek jejího zdravotního stavu uvedený v rozhodnutí Sociálne poistovne (SR) č. X, kde je mj. uvedeno, že rozhodující příčinou jejího zdravotního stavu je oboustranná artróza obou kolenních kloubů výrazněji pravého a z tohoto důvodu ji byl na Slovensku přiznán invalidní důchod. Žalobkyně si je přitom vědoma toho, že právní systémy v ČR a na Slovensku se liší. Za podstatné však považuje skutečnost, že posudkový lékař a i žalovaná považuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhl. č. 359/2009 Sb“). Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí, stejně jako se závěrem, že její zdravotní stav byl posouzen objektivně. Dle jejího názoru, což potvrzují i závěry Slovenské sociální poistovny, rozhodující příčinnou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závažné a dlouhodobě onemocnění obou kolen (artŕoza). S koleny se žalobkyně léčí několik let a ani po dlouholeté léčbě, včetně operace pravého kolene v 10/2016, nejsou v pořádku a žalobkyně dlouhodobě trpí bolestmi. PK MPSV pak došla k závěru, že pokles pracovní schopnosti činí 30%. Její zdravotní stav se však zhoršil, přičemž posudkový lékař hodnotí pokles pracovní schopnosti toliko ve výši 20%. V současnosti je opět v pracovní neschopnosti s kolenem v péči lékaře s odborností ortoped (odkázala na aktuální lékařské zprávy).

III. Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření citovala čl. 46 odst.1, 2 a 3 nařízení č. 883/2004. Invalidita žalobkyně pak byla posuzována výhradně podle českých právních předpisů, neboť Česká republika není uvedena v Příloze VII nařízení 883/2004, což znamená, že nebyla uznána žádná shoda s předpisy jiných členských států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity ve smyslu čl. 46 odst. 3 nařízení 883/2004.

4. Žalovaná rovněž uvedla, že rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 5. 12. 2018. Invalidita žalobkyně byla posouzena ve smyslu ustanovení § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) tak, že se u ní jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 ZDP. Dle posudkového závěru pak žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP. Současně se i shodl s prvoinstančním hodnocením včetně stanovení míry poklesu pracovní schopnosti o 20%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položky 1 b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%, a ta se ve smyslu § 3 vyhlášky nemění. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně odkazuje na předchozí soudní řízení (vedeno pod sp. zn. 32 Ad 3/2017-42), které bylo ukončeno zamítnutím žaloby. Dle PK MPSV ze dne 28.7.2017 pak její postižení odpovídá kapitole XII. odd. E, položce 1 b) vyhl. č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti ve výši 20%, které bylo z důvodů dalších nemocí navýšeno podle § 3 odst. 1 o 10%. Celkový pokles její pracovní schopnosti tedy činil 30%. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná navrhla provedení důkazem PK MPSV, která je ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení.

IV. Jednání před soudem

5. Žalobkyně při jednání především zdůraznila, že před soudem stojí znovu po 3 letech. I její nová žádost o přiznání invalidního důchodu však byla zamítnuta. K posouzení na OSSZ Vsetín byla i pozdě předvolána. Stále se ji tvoří voda v koleni, nyní v levém. Má velké bolesti a při nich musí pracovat 8 hodin. Nyní je v pořadníku na výměnu levého kolene. I primářka v lázních v Čeladné se ji ptala, zda pracuje na plný úvazek. Pacientka z Frydku Místku, která s ní byla na pokoji, měla stejnou diagnózu a přitom pobírala dokonce plný invalidní důchod. Žalobkyně dále uvedla, že se bez pomoci nedostane ani do vany. Za posledních několik let byla 6 krát operována. Má sice potíže i s páteří, ale mnohem více ji bolí právě klouby. Denně se budí s bolestmi a již 3 roky nedokáže fungovat bez léků na bolest. Doma má všude udělané opory, aby mohla fungovat. I její švagrové s podobnou diagnózou byl přiznán invalidní důchod. Žalobkyně je na to velmi zle.

6. Žalovaná při jednání především odkázala na žalobou napadené rozhodnutí a vyjádření k žalobě.

7. Soud provedl dokazování posudkem PK MPSV ze dne 30. 5. 2019. K posudku žalobkyně především uvedla, že se její stav dále zhoršuje, přičemž jí bylo uznáno jen 25% na páteř, ale žádná procenta na klouby. Opětovně zdůraznila, že i její švagrová s obdobnou diagnózou pobírá invalidní důchod. Na Slovensku ona sama pobírá invalidní důchod už 7 let s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 55%. Soud dále provedl dokazování Lékařským posudkom Úřadu práce, sociálných věcí a rodiny Č., odbor sociálnych věcí a rodiny pro účely § 11 zákona 447/2008 Z.z. ze dne 19. 11. 2020, číslo spisu CA2/OPPKPČ/SOC/2020/35752, Oznámeniem o vykonanom opatovnom posúdení zdravotního stavu ze dne 30. 11. 2020, číslo CA2/OPPKPČ/SOC/2020/35753 a Posudkem o invaliditě Miloslavy Matějové ze dne 25. 6. 2018, zn. LPS/2018/2299-VS CSSZ. Soud neprováděl dokazování aktuálními lékařskými zprávami, které žalobkyně v obecné rovině zmínila při jednání.

V. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. V posuzované věci nechal soud vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 30. 5. 2019. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a odborného lékaře – ortopéda. V posudkovém zhodnocení je mj. uvedeno, že žalobkyně opakovaně žádá o invalidní důchod a trpí obezitou. V její anamnéze jsou dlouhodobé bolesti páteře, na kterých je spoluúčast degenerativních změn v oblasti SI skloubení. Při NMR vyšetření krční páteře v 2/15 byly zjištěny mírné degenerativní změny a protruse disků Cř-C7, v C6/7 je vpravo foraminálně kontakt disku a kořene C7, emg vyšetření horních končetin v 2/15 bylo bez průkazu postižení nervů. Při NMR vyšetření bederní páteře c 2/17 byly zjištěny incipietní degenerativní změny, artróza SI skloubení. V objektivním nálezu bývá porucha statodynamiky páteře, bývají popisována ztužení trapézů, paravertebrálních svalů. Na končetinách nejsou parézy či plegie, čití je neporušeno. Žalobkyni bývají aplikovány obstřiky, opakovaně absolvuje rehabilitaci. V anamnéze jsou rovněž potíže s kolenními klouby – vpravo je posuzována po implementaci TEP kolenního kloubu pro artrózu v 10/16- dle odborných kontrol s dobrým efektem – koleno je funkční stabilní, TEP je v korektním postavení, bez známek uvolnění. V oblasti levého kolena byly bolesti, opakovaně byly prováděny punkce výpotků, v 7/18 byla doporučena artroskopie, hybnost levého kolena byla lehce omezena. Dne 26.10.2018 byl pak proveden plánovaný operační zákrok na levém koleni- artroskopie s provedením debridementu a částečné resekce laterálního menisku. Následovala rekonvalescence a rehabilitace. Dle zprávy z období po datu vydání napadeného rozhodnutí je zřejmé, že byly opakovaně provedeny punkce výpotků v levém koleni, 1/19 pak byla žalobkyně krátkodobě hospitalizována k rehabilitaci za hospitalizace. Do kolene byl aplikován lék, byl i podáván lék s protizánětlivým a analgetickým účinkem, hybnost levého kolenního kloubu byla velmi lehce omezena. Pro opakované stížnosti na bolesti byla žalobkyně v 3/19 vzata do pořadníků na implantaci TEP levého kolena. K rehabilitačnímu vyšetření v 4/19 pak přichází bez kompenzačních pomůcek, chůze je dysrytmická antalgická zleva. V případě žalobkyně bývají v anamnéze také bolesti levého ramene, hybnost horních končetin je bez omezení, v 11/18 bylo zhoršení bolesti v souvislosti s používáním berlí po operaci levého kolene, v 1/19 udávala bolest při pohybu nad horizontálu, hybnost však omezena nebyla. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o onemocnění páteře s minimálním až lehkým funkčním postižením, nešlo o postižení páteře se středně těžkým funkčním postižením, nebyla přítomna závažná porucha statodynamiky páteře, nebyly přítomny často recidivující projevy kořenového dráždění, nebyl přítomný funkčně významný neurologický nález, nebylo přítomno poškození nervů. Nešlo o onemocnění páteře s těžkým funkčním postižením, nebyly přítomny trvalé projevy kořenového dráždění, nebyl trvale přítomný funkčně významný neurologický nález, nebylo přítomno těžké postižení nervů, nebyly přítomny závažné parézy ani svalové atrofie či poruchy hybnosti končetin ani závažné poruchy funkce svěračů. Pravé koleno je po implementaci TEO v minulosti bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí funkční, stabilní bez známek uvolnění TEP. Levé koleno pak bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí po operačním zákroku, přičemž probíhala rekonvalescence (rehabilitace), šlo o stav, který odpovídal dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně trpěla i dalšími zdravotními postiženími, která však nezpůsobovala funkční poruchu, která by měla dopad na pracovní schopnost. V posudkovém závěru je pak mj. uvedeno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo onemocnění páteře, které je zhodnoceno výše. Pokles pracovní schopnosti je hodnocen dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., a činí 20 %. Samotné funkční postižení při onemocnění páteře bylo pak někde mezi písm. a) a b), s ohledem na dělnickou profesi se pak PK MPSV přiklonila k hodnocení písmenem b) a s ohledem na další zdravotní postižení (především onemocnění kolenních kloubů) byla zvolena horní hranice rozpětí. Pro užití § 3 nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti. Pokles pracovní schopnosti není hodnocen dle písm. c) nebo d) neboť klinické nálezy nedokumentují závažnost funkčních poruch pod těmito písmeny.

10. Soud k věci uvádí, že právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

11. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz).

12. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz).

13. V posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 17. 5. 2018 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti lékaře s odborností ortopedie. Žalobkyně nebyla k zasedání komise pozvána. Byla informována, že PK MPSV má dostatečně doloženou zdravotní dokumentaci k projednání bez její přítomnosti a k přijetí posudkového závěru. Byl komplexně zhodnocen její zdravotní stav, a to ke dni vydání napadeno rozhodnutí. Bylo přitom vycházeno i z lékařských zpráv doložených k žalobě, tj. zpráva z hospitalizace ze dne 28.10.2018, ortopedické oddělení nemocnice Přerov, MUDr. P., kontrolní ortopedické vyšetření ze dne 7.11.2018 a ze dne 28.11. 2018 MUDr. R., zpráva z rehabilitačního vyšetření ze dne 4.9. 2018 MUDr. M. Dále posudkové komise vycházela i doložené zprávy z ortopedického vyšetření ze dne 25. 1. 2019 a ze dne 13.3.2019 MUDr. K. z nemocnice v Novém Jičíne, záznamu o rehabilitaci od 21.3. 2019, neurologického vyšetření ze dne 17. 1. 2019 z nemocnice v Novém Jičíne MUDr. K. a zprávy z rehabilitace MUDr. A. ze dne 14. 4. 2019.

14. Soud k věci dále uvádí, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž za rozhodné postižení je považováno onemocnění páteře. Jedná se o onemocnění páteře s funkčním postižením, které lze hodnotit s minimálním a lehkým funkčním postižením. Nešlo o postižení páteře se středně těžkým funkčním postižením, nebyla přítomna závažná porucha statodynamiky páteře, nebyly přítomny často recidivující projevy kořenového dráždění, nebyl přítomný funkčně významný neurologický nález, nebylo přítomno poškození nervů. Nešlo o onemocnění páteře s těžkým funkčním postižením, nebyly přítomny trvalé projevy kořenového dráždění, nebyl trvale přítomný funkčně významný neurologický nález, nebylo přítomno těžké postižení nervů, nebyly přítomny závažné parézy ani svalové atrofie či poruchy hybnosti končetin ani závažné poruchy funkce svěračů. Žalobkyně namítala, že nebylo zhodnoceny její potíže s koleny. K tomu soud uvádí, že PK MPSV provedla i hodnocení stavu kolen. Dle tohoto hodnocení je pravé koleno po implementaci TEO v minulosti bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí funkční, stabilní bez známek uvolnění TEP. Levé koleno pak bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí po operačním zákroku, přičemž probíhala rekonvalescence (rehabilitace), šlo o stav, který odpovídal dočasné pracovní neschopnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti je hodnocena dle přílohy k vyhlášce podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1 b) ve výši 20%, a to s ohledem na dělnickou profesi a i další zdravotní postižení, zejména onemocnění kolenních kloubů. V souhrnu krajský soud shledal, že předložený posudek PK MPSV je po stránce obsahové úplný a přesvědčivý, a splňuje tak požadavky kladené judikaturou na to, aby mohl být stěžejním důkazem o invaliditě žalobkyně. PK MPSV tak potvrdila, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 20%, tj. nesplňovala ani invaliditu prvního stupně, kdy je vyžadován pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%. Soud považoval takto zjištěný skutkový stav za řádně zjištěný a vycházel z něho.

15. Soud k věci dále uvádí, že případné zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí žalované nemůže být v rámci tohoto přezkumu hodnoceno, ale může být toliko předmětem nové žádosti. Soud zde vychází např. z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2007, č.j. 4 Ads 125/2006-39, podle něhož rozhoduje-li Česká správa sociálního zabezpečení o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno zdravotním stavem (zde: zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost, § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), vychází z odborného lékařského posouzení o zdravotním stavu, který je zjišťován k datu rozhodnutí správního orgánu. Zhoršení zdravotního stavu po tomto datu může být předmětem posouzení teprve na základě nové žádosti. Žalobkyně při jednání soudu v obecné rovině zmínila, že může k důkazu navrhnout aktuální lékařské zprávy prokazující zhoršení jejího zdravotního stavu. S ohledem na výše uvedené však soud nepožadoval po žalobkyni jejich konkretizaci a doložení, neboť případné zhoršení jejího zdravotního stavu může být předmětem nové žádosti o přiznání invalidního důchodu.

16. Soud dále k návrhu žalobkyně provedl dokazování posudkem o invaliditě Miloslavy Matějové (švagrová žalobkyně), aby zjistil, zda ve stejném případě nebylo postupováno nedůvodně rozdílně. V posudku je uveden diagnostický souhrn, přičemž se jedná o: a) gonarthrosis IV.bilat. k TEP, b) vertebrogenní algický syndrom, c) hyperteneze I a d) hysterectomia po myom 2016. Dle posudku se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav , jehož rozhodující příčinou je gonarthrosis IV. bilat. k TEP s funkčně významným postižením se snížením celkové výkonnosti, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi, chůze samostatná bez opěrných pomůcek. Nyní pracuje jako ošetřovatelka, práce ji vyhovuje. Dle posudkového závěru je rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. odd. A, položka 1b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb, pro které se stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35%. Soud k tomu uvádí, že u žalobkyně bylo jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav shledáno onemocnění páteře dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1 b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Onemocnění kolenních kloubů pak bylo zohledněno při zvolení horní hranice rozpětí poklesu míry pracovní schopnosti. Z obsahu posudku PK MPSV ve věci žalobkyně pak soud ani nezjistil, že by v diagnostickém souhrnu či v rámci dalšího posouzení zdravotního stavu žalobkyně byla uvedena diagnóza gonarthrosis IV. bilat. k TEP jako v případě její švagrové. Soud tedy z předloženého důkazu nemohl dovodit, že by žalobkyně měla totožné zdravotní postižení jako její švagrová, které byl přiznán invalidní důchod a tudíž by takto mělo být postupováno stejně.

17. V posuzovaném případě tedy nebylo prokázáno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla žalobkyně invalidní v prvním stupni (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %), a proto krajský soud shledal jeho žalobu jako nedůvodnou.

18. Soud k návrhu žalobkyně provedl i dokazování Lékařským posudkom ze dne 19. 11. 2020, číslo spisu CA2/OPPKPČ/SOC/2020/35752. V diagnosticko funkčním hodnocení je uvedeno: 1) Lumboischialgický syndrom L5 bilat, cervikokraniální, cervikobrachiální sy vpravo s protruzií disků, 2) Stp. TEP pravého kolene, 3) Gonarthrosis I. sin gr. III-IV. Druh zdravotního postižení podle přílohy č. 3 zákona č. 447/2008 Z.z – 1) XII. A. 1 d 50-60%, 2) XII. B. B. 2. 18 b- 30% a 3) XII.B.B.2.27.c.1-40%. Stanovení míry funkční poruchy v procentech 50%- XII. A. 1.d (lumboischialgický syndrom L5 bilat, cervikokraniální, cervikobrachiální sy vpravo s protruzií disků) podle přílohy 3 zájiba č. 447/2008 Z.z. U žalobkyně se jedná o osobu s těžkým zdravotním postižením, která má zdravotní postižení dle přílohy 18 zák. č. 447/2008, tj. ortopedické onemocnění – ztuhnutí jednotlivých částí páteře s koncovým drážděním, postižení nosných kloubů s omezením hybnosti. Z posudku dále plyne, že žalobkyně má poruchu funkce bederní páteře a krční páteře s neurologickými příznaky s kořenovým drážděním, je po výměně pravého kolene, po operaci levého kolene, s těžším stupněm artrózy. Je osobou s těžkým zdravotním postižením bez průvodce. Soud k návrhu žalobkyně rovněž provedl dokazování Oznámeniem o vykonanom opatovnom posúdení zdravotního stavu ze dne 30. 11. 2020, číslo CA2/OPPKPČ/SOC/2020/35753. Z něj především plyne, že i po novém posouzení provedeném shora uvedeným lékařským posudkom míra funkční poruchy činí 50%, nedošlo ke změně zdravotního stavu a je tak potvrzena platnost předcházejícího rozhodnutí číslo CA2/OPPKPČ/SOC/2018/47260-3 ze dne 28. 9. 2019. Žalobkyně je fyzickou osobou s těžkým zdravotním postižením, která není odkázána na průvodce. Soud k takto provedenému dokazování uvádí, že v posuzované věci nemohl vycházet z hodnocení zdravotního stavu uvedeného v rozhodnutí Sociálné poistovne (SR) a vycházející ze shora uvedeného lékařského posudku, na který se žalobkyně odvolávala, a podle které pokles pracovní schopnosti činil 50%. Podle čl. 46 odst. 3 nařízení č. 883/2004 rozhodnutí instituce členského státu o stupni invalidity žadatele je závazné pro instituci kteréhokoli jiného dotčeného členského státu, pokud je v příloze VII potvrzena shoda mezi právními předpisy těchto členských států o podmínkách týkajících se stupňů invalidity. Soud ve shodě se žalovanou k tomu uvádí, že právní předpisy závazné pro přiznání invalidity a invalidního důchodu se v jednotlivých zemích mohou lišit, jak je tomu i v případě České a Slovenské republiky. Výsledek řízení ve Slovenské republice pak nemůže důvodem ke změně posudkového závěru v České republice. V posuzovaném případě nebylo možné ani aplikovat čl. 46 odst. 3 nařízení, neboť v příloze VII nařízení nebyla potvrzena shoda mezi právními předpisy České republiky a Slovenské republiky. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně pro účely invalidity, pak muselo být provedeno výhradně dle českých právních předpisů, přičemž nebylo shledáno, že by k datu vydání napadeného rozhodnutí splňovala podmínku pro přiznání invalidity prvního stupně. Soud nadto ještě k věci uvádí, že i na Slovensku bylo jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určeno onemocnění páteře a nikoliv onemocnění kolenních kloubů.

19. Soud k věci závěrem uvádí, že chápe obtížnou životní situaci i zdravotní obtíže žalobkyně, avšak s ohledem na výše uvedené nebylo prokázáno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované, byla žalobkyně invalidní v prvním stupni (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%), a proto soud shledal jeho žalobu jako nedůvodnou.

20. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno. 21. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 29. ledna 2021

JUDr. Petr Polách, v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: K. M.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru