Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 A 51/2014 - 45Rozsudek KSBR ze dne 30.01.2017

Prejudikatura

9 As 131/2011 - 63

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 Azs 50/2017

přidejte vlastní popisek

32 A 51/2014-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: V. H. P., zast. Mgr. Emilem Doleželem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2014, č. j. CPR-6312-2/ČJ-2014-930310-C235,

takto:

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e nepřiznáv á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 13. 5. 2014, č. j. CPR-6312-2/ČJ-2014-930310-C235, bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 17. 3. 2014, č. j. KRPB-10489-5/ČJ-2014-060022.

Správní orgán prvého stupně uvedeným rozhodnutím podle ust. § 102 odst. 4 správního řádu zastavil řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí ve věci jeho správního vyhoštění na základě ust. § 101 písm. c) správního řádu. Žalobce se svou žádostí domáhal vydání nového rozhodnutí o době, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, s poukazem na to, že tato doba stanovená jako „shodná s dobou vykonatelnosti“ je v rozporu se zákonem a judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Správní orgány zastavení řízení zdůvodnily tím, že počítání doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění přizpůsobily judikatuře NSS (včetně změny údajů v evidenci nežádoucích osob), a není proto důvod k vydání nového rozhodnutí.

II. Shrnutí žalobních bodů

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2014 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

Namítl, že Policie České republiky nebyla oprávněna v rozhodnutí o správním vyhoštění stanovit dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, tak, že je tato doba shodná s dobou vykonatelnosti (s odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 7. 2013, č. j. 9 As 131/2011-63). To přináší nebezpečí trestního stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Proto požádal o změnu stanovené doby tak, aby byla v souladu se zákonem. Správní orgán prvého stupně sice tvrdí, že doba vyhoštění uplynula dnem 21. 12. 2010, nicméně v evidencích nežádoucích osob je konec doby vyhoštění 11. 1. 2011, ale rovněž 31. 12. 2999 nebo 30. 1. 2014. V detailu osoby je uvedeno „Doba platnosti o správním vyhoštění neběží – nutné následně upravit.“ Z důvodu právní jistoty je nezbytné vydat nové rozhodnutí, aby byla doba vyhoštění postavena najisto. Pro posouzení trestní odpovědnosti žalobce je podstatný nikoli záznam v evidenci nežádoucích osob, ale znění rozhodnutí o správním vyhoštění. To je veřejnou listinou, jejímž obsahem je soud vázán při rozhodování o vině. Hrozbou trestního stíhání jsou dány vážné důvody dle ust. § 101 písm. c) správního řádu.

III. Právní stanovisko žalované

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 7. 2014 uvedla, že na základě žaloby (která má odkladný účinek) proti rozhodnutí o odvolání ve věci správního vyhoštění žalobce byl upraven záznam v evidenci nežádoucích osob. Poté, co byla žaloba usnesením Městského soudu v Praze č. j. 11 A 2/2010-25 zamítnuta, došlo sice k upravení doby vykonatelnosti od 31. 1. 2013 do 30. 1. 2014, ale vzhledem k aktuální judikatuře byla stanovena doba zařazení žalobce do evidence nežádoucích osob od 11. 1. 2010 do 21. 12. 2010. Počátek doby vykonatelnosti tak byl stanoven ode dne právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Správní orgán prvého stupně nevydáním nového rozhodnutí nepochybil, neboť vykonatelnost rozhodnutí dnem 21. 12. 2010 skončila. Trestní řízení nehrozilo, neboť rozhodnutí o správním vyhoštění nebylo nejdříve pravomocné ani vykonatelné a po podání žaloby nebylo vykonatelné.

Žalovaná dále odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu

Podle obsahu správního spisu vydala Policie České republiky, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno dne 7. 9. 2009 pod č. j. CPBR-6482/ČJ-2009-064061-SV rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce s tím, že „doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, se stanovuje na 1 (jeden) rok, tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti.“ Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2009, č. j. CPR-13850-2/ČJ-2009-9CPR-V234 a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvého stupně Podáním ze dne 11. 2. 2014 žalobce požádal o vydání nového rozhodnutí podle ust. § 101 písm. c) správního řádu, kterým by byla dodatečně stanovena či změněna lhůta, po kterou účastníkovi nelze umožnit vstup na území České republiky. Řízení o žádosti bylo zastaveno, přičemž odvolání žalobce proti usnesení o zastavení řízení bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Z výpisu z evidence nežádoucích osob ze dne 16. 4. 2014 vyplývá, že žalobce byl v době rozhodování žalovaného evidován v evidenci nežádoucích osob od 11. 1. 2010 do 21. 12. 2010 (důvod poslední změny – „žaloba odmítnuta“). U dřívějších záznamů je pak uvedena doba evidence od 11. 1. 2010 do 31. 12. 2999 (důvod změny – „podání žaloby vs. rozhodnutí o spr. vyh.“), od 11. 1. 2010 do 11. 1. 2011 (důvod změny – „odvolání - zamítnuto“) a opět od 11. 1. 2010 do 11. 1. 2011 (důvody – „165“).

Řízení před správními soudy

V předmětné věci se konalo jednání u zdejšího soudu dne 30. 1. 2017. Právní zástupce žalobce za účasti žalobce setrval na žalobních námitkách, doplnil je odkazem na osobní a rodinné poměry jmenovaného, který žije s manželkou a dvěma nezletilými dětmi na adrese ………., v České republice chce setrvat i nadále. Byť v evidenci nežádoucích osob byly odstraněny zjištěné nesrovnalosti, přesto nelze připustit, aby v jeho historii byla nejasnost napadaná v žalobě, neboť není jisto, po jakou dobu měl být veden v evidenci nežádoucích osob. Žalobce je žadatelem o dlouhodobé vízum, což důkazně prokázal potvrzením Ministerstva vnitra, odbor cizinecké policie (žádost ze dne 1. 11. 2016 o pobytové oprávnění dle zákona č. 326/1999 Sb., v platném znění). Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaná se k jednání písemně omluvila podáním ze dne 16. 1. 2017, odkázala na písemné vyjádření ze dne 10. 7. 2014.

VI. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a právních závěrů

Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále též „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.) a jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů.

Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce v žalobě namítal, že pro vydání nového rozhodnutí ve věci doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území, byl dán vážný důvod ve smyslu ust. § 101 písm. c) správního řádu. Tímto důvodem je podle něj skutečnost, že tato doba nebyla v rozhodnutí o jeho správním vyhoštění stanovena v souladu se zákonem.

Policie České republiky, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno v rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce ze dne 7. 9. 2009, č. j. CPBR-6482/ČJ-2009-064061-SV, mimo jiné stanovila, že „[d]oba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, se stanovuje na 1 (jeden) rok, tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti.“ K otázce zákonnosti takového výroku se již vyslovil rozšířený senát NSS ve svém usnesení ze dne 30. 7. 2013, č. j. 9 As 131/2011-63: „Podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 24. 11. 2005 do 31. 12. 2011, byl správní orgán oprávněn stanovit ve výroku rozhodnutí o správním vyhoštění počátek doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, i tak, že se tato doba počítá ode dne, kdy se rozhodnutí o správním vyhoštění stane vykonatelným, a byl oprávněn stanovit celkovou délku této doby. Nebyl však oprávněn tuto dobu rozdělovat do více časových úseků např. tím, že by stanovil, že je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí, a tedy předpokládal, že již započatá doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, nebude běžet v období, kdy dojde v jejím průběhu k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění.“ V návaznosti na toto usnesení pak NSS ve svém rozsudku ze dne 18. 9. 2013, č. j. 9 As 131/2011-74, zrušil rozhodnutí Policie České republiky právě v důsledku toho, že doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky, byla stanovena tak, že je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí.

Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky, byla v rozhodnutí Policie České republiky, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno ze dne 7. 9. 2009, č. j. CPBR-6482/ČJ-2009-064061-SV, stanovena v rozporu se zákonem.

Zdejší soud se nicméně neztotožňuje s tvrzením žalobce, že uvedená nezákonnost je vážným důvodem ve smyslu ust. § 101 písm. c) správního řádu.

Podle uvedeného ustanovení lze provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci tehdy, jestliže nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolí plnění ve splátkách, popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon.

Podle obsahu žádosti o vydání nového rozhodnutí se žalobce fakticky domáhal vydání nového rozhodnutí, kterým by byla změněna doby účinnosti rozhodnutí o jeho správním vyhoštění v části, v níž byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky. Předpokladem pro vydání takového rozhodnutí je existence vážných důvodů. Klíčovou je pak otázka, zda mezi tyto vážné důvody může spadat nezákonnost rozhodnutí. Zdejší soud má za to, že nikoliv.

Ust. § 101 písm. c) správního řádu slouží zejména k odstranění tvrdosti původního rozhodnutí. Důvodem vydání nového rozhodnutí tak jsou zpravidla nové skutečnosti (v původním řízení nezohledněné), v jejichž světle se původní rozhodnutí jeví jako nepřiměřené (z hlediska zásahu do práv adresáta) či přinejmenším nevhodné (z hlediska naplnění zákonem sledovaného cíle). Příklady takových skutečností poskytuje sám zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Byť se v těchto případech jedná s ohledem na výslovný zákonný odkaz o důvod pro vydání nového rozhodnutí dle ust. § 101 písm. e) správního řádu, měl by být podle názoru zdejšího soudu charakter těchto důvodů srovnatelný s vážnými důvody dle ust. § 101 písm. c) správního řádu.

Lze tak v prvé řadě zmínit ust. § 50a odst. 4 větu čtvrtou zákona o pobytu cizinců, podle něhož požádá-li cizinec během doby k opuštění území o stanovení nové doby k opuštění území z důvodů podle § 174a odst. 2, policie vydá nové rozhodnutí podle § 101 správního řádu, ve kterém stanoví novou dobu k opuštění území s ohledem na délku trvání uváděných důvodů. Prakticky totožné pravidlo obsahuje zákon o pobytu cizinců v ust. § 118 odst. 4 větě čtvrté pro stanovení nové doby k vycestování, přičemž opět odkazuje na důvody dle ust. § 174a odst. 2. Podle tohoto ustanovení přitom policie v řízení o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu o správním vyhoštění nebo o povinnosti opustit území vedeného na žádost cizince zohlední zejména dobu pobytu cizince na území, pobyt jeho nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku na území a existenci jiných rodinných nebo společenských vazeb na území; to neplatí, pokud je cizinec zajištěn.

Dále zákon o pobytu cizinců v ust. § 120a odst. 2 a 5 zakotvuje možnost vydání nového rozhodnutí o správním vyhoštění v případě, že nastanou nebo naopak pominou důvody znemožňující vycestování cizince.

A v neposlední řadě zákon o pobytu cizinců v ust. § 122, které je nadepsáno slovy „Podmínky k odstranění tvrdosti správního vyhoštění“, stanoví řadu důvodů pro vydání nového rozhodnutí, kterým by byla zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Těmito důvody jsou například pominutí důvodů pro vydání rozhodnutí, dobrovolné vycestování, dosažení věku 18 let v případě cizince svěřeného do náhradní výchovy, podstatná změna okolností, nabytí občanství členského státu Evropské unie či nabytí statusu rodinného příslušníka občana Evropské unie.

Ve všech uvedených případech je zjednodušeně řečeno důvodem pro nové rozhodnutí změna poměrů. Podmínkou vydání nového rozhodnutí je zde tedy existence právně relevantní skutečnosti, která nově vyšla najevo. Shodnou povahu podle názoru zdejšího soudu mají také vážné důvody dle ust. § 101 písm. c) správního řádu. Ostatně NSS například v rozsudku ze dne 13. 8. 2013, č. j. 2 Afs 51/2013-47, konstatoval, že právě toto ustanovení pamatuje na případy, kdy je nutno s ohledem na změnu poměrů vydat nové rozhodnutí.

Nelze připustit, aby se ust. § 101 písm. c) správního řádu stalo právním základem pro další opravný prostředek nelimitovaný žádnými zákonnými lhůtami pro případ, že lhůty pro řádné či mimořádné opravné prostředky marně uplynuly nebo tyto prostředky nevedly ke kýženému cíli. Citované ustanovení má sloužit k odstranění tvrdosti zákona s ohledem na změnu poměrů, která nastala po vydání rozhodnutí, nikoliv k nápravě vad již přijatého rozhodnutí, resp. řízení, které předcházelo jeho vydání. Těmto účelům slouží odvolací či přezkumné řízení, potažmo soudní přezkum správního rozhodnutí.

V projednávané věci není sporu o tom, že rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce bylo zatíženo nezákonností. Tu ovšem nelze považovat za vážný důvod pro vydání nového rozhodnutí ve smyslu ust. § 101 písm. c) správního řádu. Na tuto nezákonnost mohl žalobce poukázat v odvolání proti tomuto rozhodnutí, v žalobě proti rozhodnutí o odvolání či v podnětu pro zahájení přezkumného řízení. Zvolil však právní institut (žádost o vydání nového rozhodnutí), který tomuto účelu neslouží, a proto nebylo možno jeho žádosti vyhovět.

Podle ust. § 102 odst. 4 věty prvé správního řádu, pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví.

Správní orgán prvého stupně tedy postupoval správně, jestliže řízení o žádosti žalobce na základě citovaného ustanovení zastavil s odůvodněním, že nebyl dán důvod pro postup dle ust. § 101 písm. c) správního řádu. Ačkoliv zdejší soud úvahy správního orgánu částečně korigoval, s uvedeným důvodem pro zastavení řízení se plně ztotožňuje. Žalovaný pak nemohl postupovat jinak, než odvolání žalobce zamítnout a toto usnesení potvrdit. Přes částečnou korekci některých úvah správních orgánů tak napadené rozhodnutí stojí na důvodech, které v soudním přezkumu v podstatné míře obstály.

Jelikož důvody uváděné žalobcem vůbec nemohly vést k vydání nového rozhodnutí dle ust. § 101 c) správního řádu, nezabýval se soud již jeho tvrzeními, že mu hrozí trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání nebo že v evidenci nežádoucích osob jsou uvedena (u historických záznamů) různá data konce doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky. Tyto námitky z povahy věci nemohou vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Brně dne 30. ledna 2017

JUDr. Eva Lukotková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru