Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 97/2007 - 66Rozsudek KSBR ze dne 30.10.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 16/2009 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31Ca 97/2007-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Davida Rause, Ph.D., v právní věci žalobců a) Ing. Miroslava Jičínského, b) MUDr. Libuše Jičínské a c) MUDr. Jany Peterkové, všech bytem Brno, Bohuslava Martinů 52, zastoupených JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové Sady 30, za účasti Zdeňka Koneckého a Marie Konecké, oba bytem Brno, Bohuslava Martinů 54, a Ing. Rudolfa Svobody a RNDr. Růženy Svobodové, obou bytem Brno, Bohuslava Martinů 56, proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, se sídlem Brno, Malinovského nám. 3, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2007, č.j. OÚSŘ U 07/07470-34, se zrušuje a věc s e vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno - střed, Odboru výstavby a územního rozvoje, Stavebního úřadu ze dne 27.11.2006, č.j. 060022873/ŠKAR/STU007, sezrušuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 13.200,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet JUDr. Lenky Štěpánkové, advokátky se sídlem v Brně, Nové Sady 30.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku I. uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Odboru výstavby a územního rozvoje – stavebního úřadu, Úřadu městské části města Brna, Brno – střed ze dne 27.11.2006, č.j. 060022873/ŠKAR/STU/007 o umístění stavby – Přístavba schodiště kombinovaného s rampou z lodžie ve 2.NP rodinného domu Bohuslava Martinů 54, Brno, č.p. 722.

Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného jakož i rozhodnutí jemu předcházejícího z následujících důvodů:

Stavba zásadní měrou zhoršuje podmínky pro užívání sousedních nemovitostí, není v souladu s platnou územně plánovací dokumentací čl. 8 příloha č. 1 obecně závazné vyhlášky města Brna č. 2/2004, o závazných částech územního plánu a vyvolává přímé dotčení práv žalobců na zachování pohody bydlení a omezuje uplatňování vlastnických práv v užívání nemovitostí. Žalobci dále uvádí, že umisťovaná stavba není v souladu s vyhláškou č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu ani ČSN 734130 - Schodiště a rampy. Stavební úřad opomenul při posouzení předmětné přístavby architektonické hledisko přístavby a jeho soulad s řešením již existující stavby, neboť přístavba negativně zasahuje do architektonického řešení klidové relaxační zóny zástavby. Přístavba zvyšuje objem stávající stavby, a tím je v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací, která stanoví objemový a půdorysní objem staveb.

Územní rozhodnutí určuje přístavbu schodiště ve výrokové části neúplně, tím je v rozporu s ustanovením § 4 vyhlášky č. 132/1998 Sb., neboť nestanoví podchodnou výšku v té části, která se nachází nad stávajícím venkovním schodištěm, přitom výškové a polohové umístění přístavby je s ohledem na šířku pozemku rozhodující. Přístavba je v rozporu s ustanovením § 50 odst. 5 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, dále jen „OTP“, neboť nesplňuje nejmenší podchodnou výšku, která činí 2100 mm. Odstupová vzdálenost přístavby nebyla v rozhodnutí o umístění přístavby dodržena. Úvaha odvolacího orgánu spočívající v tom, že u pomocných schodišť nejmenší podchodná výška není stanovena, je v rozporu s výkladovými pravidly. K tomu žalobci předložili jako důkaz Stanovisko ministerstva pro místní rozvoj ze dne 18.4.2007. Navrhovaná přístavba ruší klidovou zónu zásahem do soukromí a zvyšuje riziko vloupání do nemovitosti žalobců.

Projektová dokumentace, která je přílohou návrhu na vydání územního rozhodnutí, je zpracována v chybném měřítku. Územní rozhodnutí č. 53 ve výroku neobsahuje jednu z nezbytných náležitostí rozhodnutí dle § 68 odst. 2 správního řádu a to datum narození navrhovatelů.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, data narození jsou uvedena na str. 3 územního rozhodnutí, pokud jde o žalobci tvrzenému porušení závazných stanov územně plánovací dokumentace žalovaný uvádí, že přístavba nenaruší charakter okolní zástavby, ani nezhorší podmínky pro užívání sousedních nemovitostí. Schodiště je venkovní, nelze proto aplikovat ustanovení § 50 odst. 5 vyhlášky OTP. Stanovisko ministerstva pro místní rozvoj předkládané jako důkaz je proto irelevantní. Chybný údaj v měřítku, ve kterém je situační výkres zpracován, není pro posouzení otázky, jaká stavba a na kterých pozemcích bude umístěna směrodatná. Určující je pouze výrok rozhodnutí, neboť pouze jím se mohou zakládat soukromoprávní nebo veřejnoprávní vztahy. Žalovaný má zato, že z fotodokumentace je jednoznačně zřejmé, že přístavba nenarušuje architektonický vzhled dvorní části stávající zástavby, ani užívání vlastníků sousedních nemovitostí.

Osoby zúčastněné na řízení Ing. Rudolf Svoboda a RNDr. Růžena Svobodová, jejichž nemovitost sousedí s nemovitostí stavebníků, se podáním ze dne 5.11.2007 vyjádřili k podané žalobě a uvedli, že průčelí dvorních traktů jsou řešeny tak, aby bylo zachováno dostatečné soukromí uživatelů nemovitostí, bylo navrženo právě pro zástavbu řadově rodinných domů. Stavba schodiště tyto podmínky narušuje, dochází k nerovnovážnému stavu, kdy soukromí obyvatel sousedních nemovitostí je omezeno. Napadené rozhodnutí poskytuje dalším stavebníkům precedentní možnost uskutečňovat podobné stavby, čímž se nezvratně naruší soukromí klidové zóny nemovitostí.

Osoby zúčastněné na řízení Zdeněk Konecký a Marie Konecká, jakožto stavebníci ve vyjádření ze dne 21.11.2007 sdělili, že se nedomnívají, že by došlo ke snížení pohody bydlení žalobců, k zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí uvedli argumenty obdobné závěrům uvedeným v žalobou napadeném rozhodnutí.

V replice k vyjádření žalovaného žalobci uvedli, že identifikace účastníků je dle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu náležitostí výrokové části rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného porušuje ustanovení § 37 odst. 2 a § 138a odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., a ustanovení § 4 vyhlášky OTP. Fotodokumentace přiložená žalovaným dokládá, jak je přístavbou narušeno soukromí žalobců i pohoda bydlení. Rovněž je zřejmé i zvýšení rizika vloupání oproti stávajícímu stavu, kdy nyní povolená přístavba tvoří otevřený přístup do lodžie nacházející se v druhém nadzemního podlaží domu ve vlastnictví žalobců. Dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., vnější hrany pochozí plochy rodinného domu, jako jsou terasa nebo balkon, která je nad přilehlým terénem výše než 2 m, musí být nejméně 3 m vzdálená od hranice sousedního pozemku, což v případě umisťované stavby dodrženo nebylo.

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňové zrušil pro vady řízení (§ 76 odst.1 písm. a) a c) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „ s.ř.s.“) .

Jelikož rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno pro vady řízení soud ve smyslu ust. § 76 odst. 1, věty první s.ř.s. ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

Soud se v prvé řadě zabýval pro umístění stavby nejdůležitější otázkou dodržení odstupu stavby a na to navazující nezbytné specifikace rozměrů stavby v napadených rozhodnutích.

Podle vyhlášky 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona v ust. § 4 odst. 1 písm. b) a d) rozhodnutí o umístění stavby musí obsahovat druh, účel a stručný popis stavby s uvedením její kapacity a určení stavebního pozemku, podmínky pro umístění stavby na něm a pro zpracování projektové dokumentace, včetně rozsahu a podrobností jejího zpracování. Podle téhož ustanovení odstavce druhého v podmínkách pro umístění stavby se stanoví zejména požadavky na ochranu zdraví, životního prostředí, na ochranu urbanistických a architektonických hodnot v území včetně určení druhu a barvy vnějších úprav stavby (krytiny, omítek, nátěrů apod.), na výškové a polohové umístění stavby, odstupy od hranic pozemku a od sousedních staveb, napojení na sítě technického vybavení a pozemní komunikaci, výšku stavby, požadavky vyplývající z blízkosti chráněných území a ze stanovisek dotčených orgánů státní správy a požadavky na vytváření podmínek pro přístup a užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

Podle ust. § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, musí vzájemné odstupy staveb splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií 19), požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu.

Podle téhož ustanovení odstavce 6 pak „Vnější hrany pochozí plochy rodinného domu, jako jsou terasa nebo balkon, která je nad přilehlým terénem výše než 2 m, musí být nejméně 3 m od hranice sousedního pozemku.“

Vnější hrany pochozí plochy schodiště včetně rampy, jak je uvedeno v popisu stavby v prvostupňovém rozhodnutí, se nachází ve vzdálenosti 45cm od hranice pozemku žalobců, to znamená, že odstupová vzdálenost určena ust. § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, nebyla dodržena. Námitkami vytýkajícími nedodržení odstupové vzdálenosti se správní orgány nezabývaly, přestože právě na nedostatečnou odstupovou vzdálenost, způsobující mimo jiné i narušení pohody bydlení v průběhu celého řízení žalobci poukazovali.

Námitka, vytýkající neuvedení podchodné výšky schodiště v územním rozhodnutí, není důvodná, ale ne proto, jak uvedl žalovaný, že se jedná o venkovní schodiště, nýbrž pouze z toho důvodu, že nad schodištěm se nachází volný prostor, skutečnost, že jde o venkovní schodiště je irelevantní, protože i u venkovního schodiště musí být dodržena bezpečná podchodní výška, nachází-li se nad schodištěm jakákoli konstrukce, patro nebo další schodiště.

Neuvedení správného měřítka v projektové dokumentaci, kteréžto pochybení žalovaný nepopírá, způsobuje při zjištěném nedodržení odstupové vzdálenosti pochybnosti, jak přesně bude stavba v prostoru umístěna. Přesný popis rozměrů stavby a umístění na pozemku je jak z citovaných ustanovení patrno, nezbytnou náležitostí rozhodnutí (§ 4 odst. 1 a 2 zákona č. 132/1998 Sb.).

Podle ust. § 37 odst. 2 stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků; přezkoumá návrh a jeho soulad s podklady podle odstavce 1 a předchozími rozhodnutími o území, posoudí, zda vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu a obecným technickým požadavkům zabezpečujícím užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, 1a) popřípadě předpisům, které stanoví podmínky hygienické, protipožární, bezpečnosti práce a technických zařízení, dopravní, ochrany přírody, péče o kulturní památky, ochrany zemědělského půdního fondu, lesního půdního fondu apod., pokud posouzení nepřísluší jiným orgánům.

Žalobci namítali v průběhu celého řízení narušení pohody bydlení; s touto námitkou se žalovaný vypořádal naprosto nedostatečně. V odůvodnění se pojmem pohoda bydlení v obecné rovině žalovaný zabýval avšak neuvedl, v tomto projednávaném případě, konkrétně z jakých důvodů má zato, že „přístavbou …., která bude sloužit výhradně uživatelům domu pouze ke snadnějšímu přístupu na zahradu, nemůže být pohoda bydlení narušena.“ Posuzování pohody bydlení stavebním úřadem a v odvolacím řízení žalovaným je přitom

nezbytným předpokladem dle ust. § 4 odst. 1 vyhlášky OTP rozhodování o umístění stavby.

Pokud jde o architektonické hledisko, byť účastníkům řízení nevyplývá z žádného právního předpisu právo toto hledisko hodnotit, mají tito právo zásah do architektonických charakteristik dané zástavby namítat a stavební úřad ust. § 4 odst. 1 vyhlášky OTP je pak architektonické hledisko hodnotit povinen, což se ale v projednávané věci nestalo. Stavební úřad je k námitkám účastníků povinen přezkoumatelným způsobem uvést důvody, ze kterých dovodil svůj závěr, že architektonický charakter stávajícího prostředí nebude umisťovanou přístavbou zasažen.

Žalobní námitku uvádějící, že územní rozhodnutí č. 53 ve výroku neobsahuje jednu z náležitostí rozhodnutí dle § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu a to datum narození navrhovatelů, neshledal soud důvodnou. Je pravdou, že identifikace účastníků uvedena ve výroku rozhodnutí (§ 18 odst. 2 ve spojení s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu) i s uvedením data narození je uložena zákonem, nicméně tímto procesním pochybením nebylo, alespoň žalobci to netvrdí, přímo zasaženo do veřejných subjektivních práv žalobců, což je nezbytným předpokladem, aby soud ve správním soudnictví důvodnost žalobní námitky mohl přezkoumávat.

Vzhledem k tomu, že správní úřady se dopustily výše uvedených procesních pochybení, přičemž stavební úřad se nevypořádal s výše uvedenými námitkami žalobců, v důsledku čehož správní orgán porušil ust. § 39 stavebního zákona, které mu ukládá rozhodnout o námitkách a žalovaný tyto vady neodstranil. Rozhodnutí žalovaného je navíc pokud jde o vypořádání se s odvolacími námitkami žalobců nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí prvostupňové byly proto soudem, jakožto rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů rozhodnutí a nezákonná pro podstatné porušení ustanovení o řízení, podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, zrušena.

Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem, a to podle sazby vyplývající z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Soud přiznal odměnu za tři (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ve věci samé) úkony právní služby po 2.100,-Kč za jeden úkon, a tři paušální částky výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby. Odměna advokáta tak činí 7.200,- Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6.000,- Kč činí náklady řízení celkem 13.200,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 30.10.2008

JUDr. Jaroslava Skoumalová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru