Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 56/2008 - 27Rozsudek KSBR ze dne 15.08.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ans 13/2008 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31 Ca 56/2008-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Davida Rause, Ph.D. v právní věci žalobce Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské sdružení se sídlem Brno – Kníničky, U Luhu 23, zastoupeného JUDr. Milanem Tuháčkem, advokátem Advokátní kanceláře Korbel, Tuháček & partneři, s.r.o., se sídlem Tábor, Převrátilská 330, proti žalovanému Radě Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 8.4.2008 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného – Rady Jihomoravského kraje a uložení povinnosti žalovaného rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací.

V žalobě žalobce uvedl, že dne 6.10.2007 podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, která byla doručena téhož dne Radě Jihomoravského kraje jako povinnému subjektu. Žalobce uvedl, že namísto povinného subjektu reagoval na žádost Krajský úřad Jihomoravského kraje, proti čemuž se žalobce opakovaně bránil stížností k Ministerstvu vnitra ČR. Dle žalobce jsou povinnými subjekty dle zákona o svobodném přístupu k informacím jak územní samosprávné celky, tak i jejich jednotlivé orgány a nelze tyto povinné subjekty směšovat nebo zaměňovat. Dle žalobce je povinným subjektem Rada Jihomoravského kraje, která však zůstala při vyřizování jeho žádosti nečinná.

Žalovaný zaslal soudu k věci vyjádření, doručené 1.7.2008, ve kterém uvedl, že předmětná žalobcova žádost byla adresována žalovanému a zodpověděl ji Jihomoravský kraj, Krajský úřad Jihomoravského kraje. Proti tomuto postupu podal žalobce stížnost a Ministerstvo vnitra rozhodlo tak, že Krajský úřad byl oprávněn rozhodnout a zároveň mu uložil povinnost rozhodnout o částech žádosti, ve kterých v předchozím řízení žalovaný žádost odložil. Žalobce opakovaně podal stížnost proti postupu žalovaného, který však byl Ministerstvem vnitra potvrzen. Žalovaný ve vyjádření citoval rozhodnutí Ministerstva vnitra a dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.8.2007 čj. 2AS 12/2007-79. žalovaný dále odkázal na směrnici, která upravuje poskytování informací na Krajském úřadě Jihomoravského kraje.

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 věta první s.ř.s.), jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem soudu vyslovili souhlas.

Ze správního spisu má soud za prokázané, že se žalobce obrátil prostřednictvím elektronické pošty na Jihomoravský kraj se žádostí o informace. Tuto žádost adresoval na adresu elektronické pošty posta@kr-jihomoravsky.cz, přičemž pouze v těle zprávy označil jako orgán kraje Rada JMK Brno. Touto žádostí požadoval žalobce sdělit informace specifikované v bodech a) až h) žádosti, které se týkaly vystoupení radní Jihomoravského kraje Anny Procházkové na tiskové konferenci Občanské demokratické strany ze dne 2.10.2007.

Ze správního spisu má soud dále za prokázané, že žalobce způsob vyřízení žádosti, včetně námitek napadajících vyřízení žádosti jiným subjektem a tedy faktickou nečinnost žalovaného, opakovaně napadl stížností proti postupu Krajského úřadu Jihomoravského kraje u Ministerstva vnitra ČR.

Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., v platném znění, jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, negativní rozsah je pak dán ust. § 2 odst. 3, tohoto zákona, dle kterého se zákon nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací, a ust. § 2 odst. 4 citovaného zákona, dle kterého se povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinnými subjekty k poskytování informací dle informačního zákona jsou v souladu s ust. § 2 odst. 1 a 2 státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce a ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Žalobce požadoval sdělit po povinném subjektu následující skutečnosti: „a) sdělit, na které konkrétní stížnosti do Bruselu se radní Procházková odvolávala; b) předat kopii veškeré korespondence týkající se stížností podaných k OP Doprava do Bruselu, které JMK a všechny jeho orgány vlastní a předat kopie veškeré korespondence, která dokládá, jak, kým a kdy byly informace o stížnostech do Bruselu předány na JMK; c) sdělit, které informace doc. Firbas vytrhl z kontextu a předat dokumenty, které toto tvrzení dokládají; d) sdělit, které informace doc. Fribas zkreslil a předat dokumenty, které toto tvrzení dokládají; e) sdělit informaci identifikující alespoň jednu konkrétní zřízenost, na kterou radní Procházková odkazuje, když hovoří o případech stížností nezakládajících se na pravdě, na které „Brusel“ reagoval způsobem pospaným radní Procházkovou; f) sdělit, o jaké šetření našich „komisařů“ šlo a předat veškerou korespondenci o tomto šetření; g) sdělit, které informace u šetření byly shledány jako zavádějící a předat veškerou korespondenci, která to dokládá; h) sdělit a doložit kopiemi dokumentů akty destruktivní politiky občanských sdružení ve věci Operačního programu doprava, na které radní Procházková poukazuje.“

Žalobce dovozoval, že jeho žádost o informace jednoznačně směřovala vůči Radě Jihomoravského kraje, jakožto orgánu územního samosprávného celku a tím povinného orgánu dle ust. § 2 odst. 1 informačního zákona.

Ze správního spisu je seznatelné, že žádost o poskytnutí informace vyřídil Jihomoravský kraj, který rozdělil informace do dvou skupin, jednak informace, které nespadají do jeho působnosti a jednak ty, které do jeho působnosti spadaly, a to ve vázanosti rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 12.12.2007, čj. ODK-2780/2-2007. K informacím spadajícím do jeho působnosti sdělil Jihomoravský kraj prostřednictvím krajského úřadu, že informace žádané pod body b) a g) ani Jihomoravský kraj ani žádný z jeho orgánů nevlastní a v případě bodů a), e) a f) se jednalo o informace, které není Jihomoravský kraj povinen archivovat.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je třeba při rozlišování povinných subjektů vycházet z toho, zda se jedná o samostatnou nebo přenesou působnost orgánu územního samosprávného celku (srov. např. rozsudek čj. 4 As 56/2006-45 ze dne 2. července 2007, resp. 4 As 23/2007-76 ze dne 12. března 2008 ). Dle ust. § 2 odst. 1 jsou povinnými subjekty totiž jak územní samosprávné celky, tak jejich orgány. Vzhledem k tomu, že v souzené věci se jedná o vyšší územní samosprávný celek, je třeba odkázat na ust. § 14 an. zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), které se dotýkají samostatné působnosti a ust. § 29 an. krajského zřízení, které obsahují úpravu přenesené působnosti.

Ohledně vymezení obsahu působnosti kraje lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 48/2007-80 ze dne 28. prosince 2007, dle kterého „u samostatné působnosti se jedná o klasickou krajskou samosprávu či samosprávnou působnost kraje, v jejímž rámci kraj spravuje svoje záležitosti samostatně. Takto chápaná krajská samospráva není správou státní, nýbrž správou plně příslušející krajům, jakožto veřejnoprávním korporacím územní samosprávy, a to proto, že se bezprostředně týká míst. U přenesené působnosti naproti tomu jde o výkon státní správy, ovšem o takový výkon, který stát nerealizuje přímo svými orgány, nýbrž nepřímo, a to prostřednictvím krajů a jejich orgánů. Přenesená působnost zahrnuje státní správu, u které stát sice vychází z toho, že patří jemu, ale jejíž bezprostřední výkon považuje za vhodné svěřit krajům jako představitelům místní samosprávy. Podle § 4 zákona o krajích, pokud zvláštní zákon upravuje působnost krajů a nestanoví, že jde o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti krajů. Nutno ještě připomenout, že podle § 14 odst. 1 zákona o krajích do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje.“

Vzhledem k tomu, že se jedná v rámci žádosti o podání informace o stavbu rychlostní komunikace R43 je třeba konstatovat, že dle ust. § 7 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) v přenesené působnosti je úkolem Rady Jihomoravského kraje ex lege pouze vydávat v zákonem stanovených případech územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře. Proto soud ze správního spisu ani ze žaloby nedovodil, že by se jednalo o poskytnutí informací v přenesené působnosti Rady Jihomoravského kraje.

V souvislosti s uvedeným soud vyhodnotil žádost žalobce, jako žádost o poskytnutí informací, které patří buď do samostatné působnosti kraje nebo do působnosti jiného orgánu kraje než Rady Jihomoravského kraje.

Ve světle tohoto závěru pak soud konstatuje, že vpřípadě, že se jedná o samostatnou působnost kraje byl primárně příslušným k vyřízení žádosti územní samosprávný celek, tedy Jihomoravský kraj a vyřízení žádosti o informace bylo provedeno nejen v souladu s interními postupy Jihomoravského kraje, ale i v souladu se zákonem. K uvedenému závěru soud dospěl poté, kdy dovodil, že z dikce krajského zřízení je evidentní, že v rámci samostatné působnosti je nositelem této působnosti právě kraj. Jakým způsobem je dále dělen uvnitř kraje výkon jednotlivých úkonů samostatné působnosti je věcí zákona, resp. vnitřního uspořádání daného kraje. Soud v této souvislosti nutně musí odkázat též na ust. § 94 odst. 1 krajského zřízení, dle kterého je-li orgánům kraje svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve věcech patřících do samostatné působnosti kraje, k řízení je příslušný krajský úřad. To, že je územní samosprávný celek jedním z povinných subjektů je nesporné z ust. § 2 odst. 1 informačního zákona. Soud tedy nespatřuje jako pochybení, když informaci (jejíž charakter jako informace související s přenesenou působností určitého orgánu kraje a tím související s jeho činností nebyl ze žádosti zřejmý a po té při vyřizování žádosti o informace Krajským úřadem Jihomoravského kraje ani nebyl prokázán) vyřídil jako celek Krajský úřad Jihomoravského kraje. Žalobce měl k dispozici opravné prostředky, kterými mohl svá práva hájit a také tak činil. Konečně žalobce využil i možnosti napadnout rozhodnutí Ministerstva vnitra žalobou ve správním soudnictví. Z výše uvedeného vyplývá, že soud se neztotožnil s názorem, že Rada Jihomoravského kraje je nutně jediným povinným subjektem k poskytnutí dané informace, byť i byla v žádosti označena. K samotnému označení Rady Jihomoravského kraje jako dotazovaného subjektu je třeba uvést, že v žádosti o informace je pouze vymezena v záhlaví žádosti, nicméně dál žádost směřuje k poskytnutí informací buď do konkrétních názorů radní Procházkové, které měly být prezentovány na tiskové konferenci politické strany (což nejsou informace poskytované v souladu s informačním zákonem) nebo směřuje k poskytnutí informací, které se dotýkají primárně Jihomoravského kraje jako celku, neboť i sám žalobce uvádí viz. bod b) žádosti „které JMK a všechny jeho orgány vlastní“.

K věci je třeba uvést, že se od samého počátku primárně jednalo o informace poskytnuté jedním členem Rady Jihomoravského kraje v rámci její soukromé politické aktivity uvnitř politické strany. Krajský úřad Jihomoravského kraje ve svém sdělení uvedl, že požadované informace nejsou ve vlastnictví kraje a že radní Procházková ve svém projevu vycházela z vlastních informací. V této části Krajský úřad žalobci jasně sdělil, že se ve vyjádření radní Procházkové nejednalo o informace vlastněné krajem, což dokládá i vyjádření samotné radní Procházkové, které je založeno ve spise. Krajský úřad tedy zjistil skutkový stav řádně a v souladu s ním dále postupoval. V souvislosti s tím nemohl být žalobce ani dotčen na svém právu na poskytnutí informace, neboť jím požadovaných informací se mu dostalo, resp. jeho žádost byla zákonem předpokládaným způsobem vyřízena. Postup, který Jihomoravský kraj zvolil soud považuje při vyřízení žádosti o informace žalobce za přiměřený a neshledal, že by Rada Jihomoravského kraje byla nečinná, neboť z obsahu žádosti o poskytnutí informací, jako celku, vyplývá, že nebyla směřována výlučně vůči Radě Jihomoravského kraje a nedotýkala se jejích úkolů v přenesené působnosti. Naopak, Krajský úřad postupoval plně v intencích rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 2As 12/2007-79 ze dne 7. srpna 2007, dle kterého „jedná-li se o informaci, která spadá do působnosti obcí, bylo by přílišným formalismem – zakázaným mj. s ohledem na to, že právo na informace vyvěrá z čl. 17 Listiny základních práv a svobod – žádost odkládat, pokud by byla směřována nesprávné organizační složce či orgánu obce.“

Soud tedy po provedeném posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a proto ji v souladu s ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst.l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou leze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 15.8.2008

JUDr. Jaroslava Skoumalová

předsedkyně senátu

V.K.: Doruč.: 1) žalobci, prostř. zást. (obálka VI) 2) žalovanému (obálka VI) Brno

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru