Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 133/2007 - 236Rozsudek KSBR ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

3 As 45/2004


přidejte vlastní popisek

31Ca 133/2007-236

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně I. G., proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, se sídlem Brno, Malinovského náměstí 3, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně včas podanou žalobou brojí proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení (dále jen „žalovaný“), ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. OÚSŘ U 06/06949 – 38, č. j. OÚSŘ U 07/29640, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a i jejího manžela (původně společného žalobce) proti rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Komín, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 4. 4. 2007, č. j. SÚ 953/05/5P, kterým bylo nařízeno odstranění části garáže na pozemku KN p. č. 1841/3 k. ú. Komín a odstranění sjezdu na místní komunikaci na p. č. 1747/1 k. ú. Komín, a rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. Žalobu odůvodnila

tím, že postup stavebního úřadu v procesu nařízení odstranění části stavby garáže a sjezdu považuje za nesprávný, neobjektivní a zmatečný, neboť nebyla schopna se ve pokračování
31C- 2 -
a 133/2007

věci řádně orientovat. Zejména zdůraznila, že stavební úřad rozpor ve stavbě po celou dobu akceptoval až do roku 2004, kdy byla předmětná nemovitost poničena nynějším vlastníkem kamenolomu. Dle jejího názoru stavební úřad v roce 1997 pochybil tím, že nevydal rozhodnutí o kolaudaci a následně byl 7 let nečinný, tím žalobkyni a jejího manžela držel po celou dobu v právní nejistotě. Navíc pokud by splnila požadavek stavební úřadu a podala žádost o dodatečné povolení stavby, byla by ještě více poškozena než doposud.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobní body jsou formulovány natolik obecně, že z nich není zřejmé jakých konkrétních pochybení se měl stavební úřad dopustit. Za situace, kdy bylo stavebním úřadem jednoznačně prokázáno, že část stavby se nachází na cizím pozemku, stavba byla realizována v rozporu s vydaným povolením a stavebník ani nepodal žádost o její dodatečné povolení, nemohl postupovat jinak, než-li vést řízení o odstranění stavby v souladu s ustanovením § 88 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon – dále jen „stavební zákon“), což bylo v daném případě učiněno. V podrobnostech odkázal na obsah kompletního spisového materiálu a zejména na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující ve věci relevantní skutečnosti.

Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2007, č. j. SÚ 953/05/5P, nařídil stavební úřad na základě výsledku provedeného řízení podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona žalobkyni a jejímu manželovi odstranění části dočasné stavby garáže na pozemku KN p. č. 1841/3 k. ú. Komín (ve vlastnictví SIS s.r.o.) postavené v rozporu s dodatečným povolením stavby a na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka tohoto pozemku a odstranění sjezdu na místní komunikaci realizovaného bez stavebního povolení na pozemku KN p. č. 1747/1 v k. ú. Komín (ve vlastnictví ÚVZSM). Stavba byla povolena jako dočasná do 31. 12. 2006. V odůvodnění svého rozhodnutí stavební úřad zejména zdůraznil, že stavba byla zahájena bez stavebního povolení, byla provedena v rozporu s dodatečným povolením stavby, částečně na cizím pozemku a navíc dne 31. 12. 2006 skončilo dočasné povolení stavby.

Odvolání žalobkyně a jejího manžela proti výše uvedenému rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. OÚSŘ U 06/06949 – 38, č. j. OÚSŘ U 07/29640, zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že po přezkoumání předloženého prvoinstančního spisového materiálu a odvoláním napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolání nelze vyhovět, neboť napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se stavebním zákonem a dalšími právními předpisy a nevykazuje vady, které by opravňovaly jeho zrušení. Stavební úřad nepochybil ani z procesního hlediska a jeho rozhodnutí má náležitosti podle stavebního zákona a jeho prováděcí vyhlášky a správního řádu.

pokračování
31C- 3 -
a 133/2007

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.) .

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

V prvé řadě soud považuje za podstatné zdůraznit, že předmětem přezkumu je rozhodnutí vydané dle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o nařízení odstranění části dočasné stavby garáže na pozemku par. č. 1841/3 k. ú. Komín, postavené v rozporu s dodatečným povolením stavby a na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka a odstranění sjezdu na místní komunikaci realizovaného bez stavebního povolení na pozemku parc. č. 1747/1 k. ú. Komín.

Z ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že soudní řízení správní je striktně založeno na dispoziční zásadě. Tato zásada se promítá i do § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., který ukládá žalobkyni povinnost označit rozsah napadení správního rozhodnutí žalobními body, z nichž musí být patrno, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Rozsah napadení správního rozhodnutí a uvedení důvodů totiž znamená povinnost žalobkyně tvrdit, že správní rozhodnutí, nebo jeho část, odporuje konkrétnímu zákonu nebo jinému právnímu předpisu, a toto tvrzení také odůvodnit. Činnost správního soudu je pak omezena právě takto vymezeným rámcem soudního přezkumu, nejde-li o rozhodnutí nicotné.

Žalobkyní vymezené žalobní body jsou však natolik tendenční, že soud se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, kdy vzhledem ke skutkovému stavu věci zjištěnému a prokázanému stavebním úřadem, kdy část stavby se nachází na cizím pozemku, stavba byla realizována v rozporu s vydaným povolením a stavebník ani nepodal žádost o její dodatečné povolení, nebylo možno postupovat jinak, než-li vést řízení o odstranění stavby v souladu s ustanovením § 88 stavebního zákona.

Soud považuje za potřebné dále zdůraznit, že hranice soudního přezkumu v daném případě vymezuje právě žalobkyně, od které se žádá v tomto směru procesní odpovědnost. Soud za ni nesmí nahrazovat projev její vůle a vyhledávat namísto ní vady napadeného správního rozhodnutí. Proto také vymezení žalobního bodu musí, a setrvání na těchto mezích i v dalších fázích řízení, garantovat zásadu rovnosti účastníků řízení; stanoví tak i žalovanému meze jeho obrany, tedy to, k čemu se má vyjádřit a k čemu má předložit své protiargumenty.

K otázce rozsahu přezkumné činnosti správního soudu již dříve zaujal stanovisko Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 31. 8. 2005, č. j. 6 As 45/2004 – 84, in: www.nssoud.cz, v němž uvedl: „rozsah přezkumu žalobou pokračování
31C- 4 -
a 133/2007

napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); rozsah přezkumné činnosti soudu nelze proto v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zúžit s poukazem na znění návrhu rozsudečného výroku rozhodnutí soudu, který žalobce v žalobě formuloval."

V tomto směru lze připomenout rovněž závěry vyslovené v rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, in: www.nssoud.cz, pode něhož: „konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu, tj. pro stanovení programu sporu a vytýčení mezí, v nichž se soud může v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní procesní zásadou je rovnost účastníků před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní strana by měla mít přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují v porovnání s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité substanciace přednesů stran: jedině tím, že strana svůj přednes dostatečně konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesu učinit vyjádření. Pokud je tvrzení jedné procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně vyjádřit; tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“

Podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Z obsahu správního spisu má soud za prokázané, že dnem 31. 12. 2006 skončila platnost dodatečného stavebního povolení dočasné stavby garáže ze dne 15. 2. 1993, č. j. SÚ 194/93. Žalobkyně se stavebním úřadem nespolupracovala, stavebním úřadem požadované doklady k řízení o odstranění části stavby garáže na cizím pozemku p. č. 1841/3 k. ú. Komín a odstranění nepovoleného sjezdu na místní komunikaci realizovaného bez stavebního povolení na pozemku p. č. 1747/1 k. ú. Komín nedoplnila a žádost o dodatečné povolení stavby nepodala.

Dodatečné povolení stavby může být vydáno jen při splnění podmínek daných stavebním zákonem, tj. pouze v případě, pokud stavebník požádá o dodatečné povolení stavby, resp. dodatečné povolení změny stavby a předloží k ní podklady ve stejném pokračování
31C- 5 -
a 133/2007

rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Takto však žalobkyně nepostupovala, což nepochybně jde jen k její tíži, neboť důkazní břemeno vyplývající ze zákona leží na stavebníku nepovolené stavby. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci soud neshledal důvodnou primární námitku žalobkyně týkající se nesprávného, neobjektivního a zmatečného postupu stavebního úřadu. Z obsahu spisového materiálu naopak vyplývá, že stavební úřady po celou dobu vedení předmětného správního řízení intenzívně usilovaly o to, aby nepopřely možnost předmětné stavby dodatečně povolit.

Ve vztahu k této hlavní žalobní námitce a způsobu jejího vypořádání, pak soud zbývající námitky žalobkyně spočívající v tvrzení, že stavební úřad v roce 1997 pochybil, když nevydal rozhodnutí o kolaudaci, čímž držel žalobkyni v právní nejistotě a zejména její tvrzení, že pokud by podala žádost o dodatečné povolení stavby, byla by poškozena ještě více než doposud, považuje za naprosto účelové a zjevně zástupné. Žalobkyně, stejně jako každý subjekt disponující právní subjektivitou, je plně odpovědna za důsledky svého jednání a musí respektovat povinnosti vyplývající ze zákona. Odpovědnost za své vlastní jednání není možné přenášet na jiné právní subjekty. Stavební úřady obou stupňů řádně zjistily skutkový stav věci, věc správně právně posoudily, jejich postup ve věci nevykazuje procesní vady, vydaná rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, přičemž jde pouze k tíži žalobkyně, že nepostupovala v souladu se zákonem.

K tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. 3 As 45/2004 – 121, in: www.nssoud.cz, podle něhož: „Předmětem řízení o odstranění stavby a rozhodnutí o dodatečném povolení může být buď stavba jako celek, nebo pouze její část (§ 88 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 139 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona);z hlediska procesního postupu je lhostejné, zda předmětem řízení je stavba nebo její část. Stavební zákon umožňuje povolit či dodatečně povolit pouze část stavby, aniž by takové rozhodnutí bylo jakkoli vázáno na právní režim zbytku stavby; předpokladem pro vydání rozhodnutí o dodatečném povolení části stavby je proto pouze splnění kritérií stanovených v § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, nikoli skutečnost, zda zbytek stavby, resp. ostatní části stavby jako celku, byly pravomocně povoleny nebo dodatečně povoleny.“

Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nepožádala o dodatečné povolení stavby a kumulativně neprokázala, že stavba je umístěna v souladu se záměry územního plánování, není umístěna na pozemku, kde to zvláštní předpis zakazuje a je vs ouladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu a s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Neunesla tedy své důkazní břemeno vyplývající ze zákona. Postup stavebních orgánů obou stupňů byl shledán souladný ze zákonem, soud nezjistil žádné vady řízení, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

pokračování
31C- 6 -
a 133/2007

Za tohoto stavu věci soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. OÚSŘ U 06/06949 – 38, č. j. OÚSŘ U 07/29640, jako nedůvodnou v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou

týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 30. března 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru