Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 125/2009 - 46Rozsudek KSBR ze dne 16.02.2011

Prejudikatura

1 As 80/2008 - 68

2 As 12/2008 - 63


přidejte vlastní popisek

31Ca 125/2009-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce obec Moravany, se sídlem Moravany, Střední 29, zastoupeným JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem AK Brno, Těsnohlídkova 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního

plánování a stavebního řádu, ze dne 25. 5. 2009, č. j. JMK 75325/2009,

sezrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení

částku ve výši 12.260,- Kč k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta AK

Ondruš & Ondruš a partneři, se sídlem Brno, Těsnohlídkova 9, do 30-ti

dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, (dále jen „žalovaný“) ze dne 25. 5. 2009, č. j. JMK/75325/2009, jemu předcházející rozhodnutí Městského úřadu ve Šlapanicích (dále jen „správní orgán 1. stupně“) ze dne 7. 9. 2007, č. j. SÚ/48844-07/1933-2007/KUP, a současně žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že správní řízení v dané věci trpí jak závažnými formálními vadami, tak vadami procesními, které jednotlivě i ve svém celku způsobují nezákonnost rozhodnutí žalovaného i správního orgánu 1. stupně. Žalovaný i správní orgán 1. stupně žalobci odepřeli právo účastnit se předmětného správního řízení, čímž porušili jeho právo na spravedlivý proces, neboť mu znemožnili účast v řízení, zejména pak vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a v případě závazných stanovisek využít možnosti jejich přezkumu k mimořádným opravným prostředkům, popř. k samostatné správní žalobě. Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. GP 1470, který je pozemkem sousedícím k pozemku, na kterém se nachází předmětná stavba „výrobní areál společnosti MOOD“ v Moravanech. Spor tedy může být toliko v tom, zda jsou práva žalobce danou stavbou přímo dotčena či nikoli. Žalobce trvá na tom, že jeho práva jsou danou stavbou přímo dotčena, neboť splňuje podmínky účastenství v daném správním řízení. Je irelevantní v dané souvislosti posuzovat, že správní orgán 1. stupně vycházel z katastrální mapy, která se následně ukázala jako nepravdivá, když jediným relevantním registrem je katastr nemovitostí, kde byla vlastnická práva žalobce řádně vyznačena. Napadené rozhodnutí v části, kde žalovaný vysvětluje, proč s jinými majiteli sousedních pozemků jednal a považuje je za účastníky daného správního řízení a žalobce nikoli, je pro svoji obecnost nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje jediný konkrétní důvod, o který žalovaný opírá závěry svého správního uvážení ve vztahu k aplikaci zásady legitimního očekávání. Z místních referend, která na území obce proběhla je zřejmé, že občané si stavbu slévárny nepřejí. Jejich zájmy je pak žalobce povinen hájit, a to jak ve vztahu k vlastnictví kteréhokoliv z vlastních pozemků, tak z pozice právnické osoby jako takové.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a navrhuje, aby byla soudem zamítnuta.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve věci relevantní skutečnosti.

Dne 7. 9. 2007 vydal správní orgán 1. stupně stavební povolení č. j. SÚ/48844-07/1933-2007/KUP, kterým povolil společnosti MOOD International, s.r.o., se sídlem Brno, Šoustalova 45, IČ 60754923, stavbu výrobního areálu na pozemku parc. č. 1040/89, 1504/1 v k. ú. Moravany u Brna podle ustanovení § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon – dále jen „stavební zákon“).

K žádosti žalobce o doručení výše uvedeného stavebního povolení, sdělil správní orgán 1. stupně žalobci sdělením ze dne 19. 3. 2008, č. j. OV/17197-08/1933-2007/KUP, že nebyl podle ustanovení § 109 stavebního zákona účastníkem stavebního řízení, proto mu nelze toto rozhodnutí doručit.

Podáním ze dne 5. 3. 2008 se žalobce podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) přihlásil za účastníka stavebního řízení výrobního objektu společnosti MOOD International, s.r.o., na pozemku parc. č. GP1040/86 a 1504/1 v k. ú. Moravany u Brna.

Sdělením správního orgánu 1. stupně ze dne 12. 3. 2008, č. j. OV/15973-08/1933-2007/KUP, byl žalobce informován, že správní orgán 1. stupně na základě svého správního uvážení dospěl k názoru, že žalobce účastníkem stavebního řízení není.

Odvolání žalobce proti vydanému stavebnímu povolení správním orgánem 1. stupně č. j. SÚ/48844-07/1933-2007/KUP, ze dne 7. 9. 2007, žalovaný zamítl podle ustanovení § 92 správního řádu jako nepřípustné. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že neexistuje důvodná pochybnost o zákonnosti napadeného rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, ani nebyly shledány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., a to pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Soud při svém rozhodování vyšel z následujících zákonných ustanovení:

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona účastníkem řízení je vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno.

Podle ustanovení § 192 stavebního zákona na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Podle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.

Podle ustanovení § 28 odst. 2 správního řádu jestliže osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není účastníkem, podala proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno, a mezitím zmeškala úkon, který by jako účastník mohla učinit, je oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o odvolání; ustanovení § 41 odst. 6 věty druhé platí obdobně.

V prvé řadě je nutné uvést, že ve správním řízení se správní orgány řídí obecnými ustanoveními správního řádu. Specifika řízení o stavbách vyžaduje, aby stavební zákon upravil určité fáze správního řízení samostatnou úpravou odlišnou od správního řádu. Pokud má stavební zákon samotnou právní úpravu, ustanovení správního řádu se nepoužijí. Stavební zákon má v některých případech samotnou úpravu odlišnou od správního řádu, někdy obsahuje úpravu, kterou správní řád nezná, a v některých případech přejímá instituty správního řádu s tím, že podrobnější úprava je ponechána na správním řádu. Okruh účastníků stavebního řízení je ve stavebním zákoně upraven samostatně ustanovením § 109 tohoto zákona. Jestliže osoba, která uplatňuje právo být účastníkem řízení, nesplňuje stavebním zákonem stanovené předpoklady pro účastenství v řízení, stavební úřad vydá v této věci usnesení podle ustanovení § 28 správního řádu.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že žalobce své právo být účastníkem předmětného stavebního řízení uplatnil, ovšem v průběhu správního řízení o jeho účastenství nebylo rozhodnuto postupem podle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, tedy usnesením, proti němuž připouští správní řád opravný prostředek, ale jen neformálním sdělením správního orgánu 1. stupně. Z tohoto důvodu se soud zcela ztotožňuje s námitkou žalobce týkající se nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů, neboť v průběhu stavebního řízení došlo k podstatnému porušení procesních pravidel.

Tvrzení žalobce o tom, že je účastníkem stavebního řízení z titulu vlastnictví pozemku parc. č. GP 1470 v k. ú. Moravany u Brna, tedy pozemku sousedícího k pozemku, na němž se nachází předmětná stavba a jeho vlastnické právo může být danou stavbou přímo dotčeno, bylo třeba ve stavebním řízení řádně posoudit a rozhodnout o něm samostatným usnesením, přičemž důkazní břemeno vt omto směru tížilo správní orgány. K tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 600/99, in: www.nalus.usoud.cz, podle něhož: „K tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý (hmotněprávní) předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, o kterém bude teprve jednáno, nebo dokonce tvrzení, že na nich může být rozhodnutím přímo dotčen, a to do doby, než se prokáže opak.“

Toto tvrzení žalobce mělo být podloženo silou procesního rozhodnutí správního orgánu, což se však v daném případě nestalo. Tímto postupem došlo k porušení procesních pravidel, což následně způsobilo nezákonnost rozhodnutí správních orgánů. V souladu s ustanovením § 28 odst. 1 správního řádu byl správní orgán 1. stupně povinen vydat usnesení o tom, zda žalobce domáhající se svého účastenství ve stavebním řízení, skutečně účastníkem tohoto řízení je či není. Toto usnesení, proti němuž správní řád připouští opravný prostředek, proto bude třeba ve stavebním řízení vydat a řádně odůvodnit v tom směru, aby bylo zřejmé jakým způsobem a na základě čeho byly posouzeny podmínky účastenství žalobce v řízení. Soud zdůrazňuje, že pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenství postačuje potence dotčení práva (ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu) a důkazní břemeno v tomto směru tíží správní orgán 1. stupně. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008 – 68, publikovaný pod 162/2004 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 2 As 12/2008 – 63, oba in: www.nssoud.cz).

Soud se tedy ztotožnil s námitkou žalobce týkající se nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů z důvodu porušení procesních pravidel. V této souvislosti připomíná rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, in: www.nssoud.cz, který vymezil institut nezákonnosti takto: „Nezákonným je rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, a přitom ještě nejde o tak intenzivní rozpor, aby bylo možno usuzovat, že rozhodnutí neexistuje, tj. že je nicotné. Nezákonnost může být vyvolána buď chybnou aplikací hmotného práva (pak půjde o nezákonnost v tom smyslu, jak o ní hovoří § 76 odst. 1 s. ř. s.), nebo práva procesního. Procedurální pochybení mohou mít charakter nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebo vad řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.); tyto vady řízení jsou však v rámci soudního řízení relevantní pouze potud, pokud jde o tzv. vady podstatné, tj. pokud porušení procesního práva mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.“

Správní soudnictví je založeno na dominanci kasačního principu, podle něhož soudy ve správním soudnictví, mohou buď žalobu jako nedůvodnou zamítnout nebo, jsou-li pro to splněny zákonné předpoklady a důvody, žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Pokud by soudy ve správním soudnictví svými rozsudky rozhodovaly o tom, že daný právní subjekt je či není účastníkem správního řízení, lhostejno přitom kterého druhu nebo by přímo rozhodovaly o právech nebo povinnostech účastníků správního řízení, šlo by o významný zásah do dělby veřejné moci mezi orgány moci soudní a orgány moci výkonné, čímž by byla popřena vzájemná nezávislost jednotlivých složek veřejné moci, ale i jeden z principů demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR, stejně jako popření principů správního soudnictví v České republice. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 3 As 74/2006 – 61, in: www.nssoud.cz.

S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci soudu nezbylo, než žalobou napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a pro předchozí vady řízení bez jednání v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušit. Podmínky ke

zrušení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně shledány nebyly, neboť výsledek rozhodnutí o účastenství žalobce v této fázi řízení předjímat nelze. K tomuto závěru srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 Aps 2/2008 - 76, in: www.nssoud.cz. V dalším řízení bude třeba, aby žalovaný zavázal správní orgán 1. stupně k vydání rozhodnutí o účastenství žalobce ve stavebním řízení tak, aby bylo postaveno najisto, zda tímto účastníkem je či není, přičemž žalovaný je v souladu s ustanovením § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním

názorem soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady ve věci úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000-, Kč, z odměny za právní zastoupení advokátem, a to podle sazby vyplývající z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „AT“) ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon právní služby, a to za tyto úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení ze dne 12. 3. 2008, 2. písemné podání soudu ze dne 21. 7. 2009, 3. písemné podání soudu ze dne 8. 10. 2009 - ve výši ½ v souladu s ustanovením § 11 odst. 2, 3 AT (k tomuto srov. rozsudek VS v Praze ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 6 A 205/95, SJS 531/1999), 4. písemné podání soudu ze dne 8. 7. 2010, ze 4 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 1, 3 AT a dále z 20% DPH ve výši 1.710,- Kč v souladu s ustanovením § 57 odst. 2 s. ř. s. Celkem se jedná o částku ve

výši 12.260,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit přímo k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Radka Ondruše, advokáta AK Ondruš & Ondruš a partneři, se sídlem Brno, Těsnohlídkova 9. Ke splnění této povinnosti pak soud stanovil lhůtu 30-ti dnů od právní moci rozsudku, neboť tuto považuje za přiměřenou.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou

týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 16. února 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru