Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 93/2010 - 36Rozsudek KSBR ze dne 19.10.2011

Prejudikatura

8 Afs 8/2006

8 Afs 78/2007 - 47

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 89/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31Af 93/2010 – 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce NICOMA s.r.o., se sídlem Slavičín, Osvobození 54, zastoupeným JUDr. Radkem Foralem, advokátem, se sídlem AK Napajedla, Masarykovo náměstí 220, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, náměstí Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 18. 8. 2010, č. j. 11339/10-1200-701607, jemu předcházející rozhodnutí Finančního úřadu v Luhačovicích (dále jen „správce daně“) dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ze dne 22. 6. 2009, č. j. 18714/09/304971701172, a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že nesouhlasí se závěry žalovaného, že nepředložil skladovou evidenci, čímž nebylo možno zjistit a prokázat stav zásob, který by navazoval na inventarizaci. Nesouhlasí s tím, že hospodářský pokračování
31A- 2 -
f 93/2010

výsledek podle ustanovení § 23 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) je neprůkazný. Žalobce vyslovil přesvědčení, že předložil požadované doklady, a to v příloze písemnosti ze dne 27. 11. 2009, čímž vyhověl výzvám č. j. 27893/09/304930702146 a následně č. j. 27895/09/304930702146 ze dne 13. 11. 2009, unesl důkazní břemeno a prokázal tvrzené skutečnosti. Především to, že do základu daně byly zahrnuty veškeré tržby, které byly získány z činnosti provozovny, kterou žalobce otevřel v roce 2006 a dále také hodnověrným způsobem odůvodnil chybné zaúčtování částky 1.000.000,- Kč. Nelze proto dospět k závěru, že by základ daně byl neprůkazný a že byl dán důvod pro stanovení základu daně a následnému doměření daně pomocí pomůcek.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že s právním názorem žalobce uvedeným v žalobě nesouhlasí a proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V podrobnostech odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť všechny žalobní námitky již byly žalobcem vzneseny v odvolacím řízení a žalovaný se s nimi v odůvodnění rozhodnutí důkladně vypořádal. Zdůraznil, že v průběhu řízení skladová evidence žalobcem předložena nebyla, proto nebylo možno zjistit a prokázat stav zásob, který by navazoval na inventarizaci. V rámci jednání ze dne 15. 12. 2009 (viz protokol o ústním jednání č. j. 29621/09/304930702146) bylo právnímu zástupci žalobce sděleno, že jelikož v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) žalobce nedodal požadovanou skladovou evidenci, žalovaný v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků přistoupil ke stanovení daňové povinnosti na dani z příjmů za využití pomůcek. Touto pomůckou se stal soupis „Nákup – tržby – rabat 2006“, který žalobce předložil v průběhu daňové kontroly. K námitce žalobce týkající se daňového základu žalovaný uvedl, že žalobce v průběhu daňové kontroly neprokázal, že jeho tržby za zboží k 31. 12. 2006 vykázané na účtu 60401 jsou vykázány ve správné výši, neboť po odečtu nesprávně zahrnuté částky 1.000.000,- Kč (částka ve skutečnosti představovala odstupné z předčasné výpovědi ze smlouvy o nájmu a měla být zaúčtována na jiný výnosový účet), činila částka za tržby 2.607.747,- Kč. Správce daně proto vyzval žalobce, aby výši svých tržeb prokázal (výzva ze dne 15. 12. 2008, č. j. 30694/08/304930/2146). V reakci na výzvu předložil žalobce správci daně dne 13. 1. 2009 soupis „Nákup – tržby – rabat 2006“ s vyčísleným rabatem 24 %, nápojový lístek platný od 1. 1. 2006 a stavy účtů: 50401, 50402, 50403, 50404, 50405, 50406, 50409, 60401, 60402, 60404 k 31. 12. 2006. Správce daně po předložení důkazních prostředků zohlednil slevové akce vyčíslené v písemnosti Pivnice – Bar = marketingové – slevové akce pro podporu návštěvnosti v roce 2006 ve výši 294.068,- Kč a učinil závěr, že tržby žalobce jsou neoprávněně zkrácené o částku 696.435,- Kč. K tomuto závěru správce daně dospěl na základě výpočtu podle žalobcem předloženého soupisu, kdy tržby při nákupu 2.901.815,- Kč a rabatu 24 % měly činit 3.598.251,- Kč. Od toho odečetl správce daně slevové akce ve výši 294.068,- Kč, čímž měly tržby činit 3.304.182,- Kč. Z předloženého účtu 60401 však tržby ve skutečnosti činily 2.607.747,- Kč. Proto rozdíl ve výši 696.435,- Kč správce daně doměřil. Podle názoru žalovaného žalobce opakovaně v celém daňovém řízení poukazuje na stejné skutečnosti s cílem přesunutí odpovědnosti za důkazní nouzi na správce daně.

pokračování
31A- 3 -
f 93/2010

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve vztahu k uplatněným žalobním námitkám relevantní skutečnosti:

Správce daně zahájil s žalobcem dne 3. 11. 2008 protokolem o ústním jednání č. j. 28159/08/304930/2146, daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za rok 2005, 2006 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2005 až IV. čtvrtletí 2006.

Výzvou k dokazování ze dne 15. 12. 2008, č. j. 30694/08/304930/2146, vyzval správce daně žalobce k předložení důkazních prostředků prokazujících tvrzení k výši tržeb.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 13. 1. 2009, č. j. 592/09/304930/2146, je zřejmé, že žalobce předložil správci daně zejména stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50401, 50402, 50403, 50404, 50405, 50406, 50409, 60401, 60402, 60404, nápojový lístek 2006 a soupis „Nákup – tržby – rabat 2006“.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 25. 5. 2009, č. j. 16998/09/304930702146, vyplývá, že správce daně projednal s právním zástupcem žalobce zprávu o výsledku daňové kontroly č. j. 7755/09/304930702146.

Ke zprávě o výsledku daňové kontroly se písemně vyjádřil právní zástupce žalobce podáním doručeným správci daně dne 9. 6. 2009, ve kterém namítl, že správce daně nepostupoval správně, když zohlednil u daně z příjmů právnických osob za rok 2006 pouze předložené slevy ve výši 294.068,- Kč, a nikoli celkovou částku 1.000.000,- Kč.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 22. 6. 2009, č. j. 18628/09/304930702146, je zřejmé, že správce daně předal právnímu zástupci žalobce zprávu o výsledku daňové kontroly č. j. 7755/09/304930702146, čímž byla daňová kontrola ukončena.

Na základě výsledku daňové kontroly vydal správce daně dne 22. 6. 2009 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, č. j. 18714/09/304971701172, kterým dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 167.280,- Kč a penále v částce 33.456,- Kč.

V souvislosti s podaným odvoláním proti výše uvedenému dodatečnému platebnímu výměru byl žalobce správcem daně výzvou k dokazování ze dne 13. 11. 2009, č. j. 27893/09/304930702146, vyzván k prokázání výše tržeb za zboží předložením skladové evidence na analytických účtech dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb.“) a Českého účetního standardu pro podnikatele č. 015 Zásoby.

pokračování
31A- 4 -
f 93/2010

Z protokolu o ústním jednání ze dne 15. 12. 2009, č. j. 29621/09/304930702146, vyplývá, že správce daně na straně 2 tohoto protokolu detailně sepsal doklady, které v reakci na výzvu k dokazování ze dne 13. 11. 2009, č. j. 27895/09/304930702146, zaslal právní zástupce žalobce. Předložené doklady vyhodnotil tak, že již byly předloženy v průběhu daňové kontroly a požadovaná skladová evidence nebyla předložena. Na straně 3 tohoto protokolu pak zdůraznil, že žalobce neunesl důkazní břemeno a daňovou povinnost není možné stanovit dokazováním ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 a 4 zákona o správě daní a poplatků, proto správce daně stanoví daňovou povinnost daně z příjmů právnických osob za rok 2006 a daně z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 2006 za použití pomůcek v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků.

Z úředního záznamu správce daně ze dne 15. 12. 2009 ve věci stanovení daňové povinnosti podle pomůcek vyplývá, že jako pomůcka byl použit důkazní prostředek soupis „Nákup – tržby – rabat 2006“.

Z protokolu o výpovědi svědka ze dne 6. 4. 2010, č. j. 13093/10/304930702146, vyplývá, že svědkyně T. L. v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že zpracovávala účetnictví pro žalobce za rok 2006, připravovala i podklady k odpovědi na výzvu k dokazování ze dne 13. 11. 2009, č. j. 27893/09/304930702146, a zejména potvrdila, že v předložených písemnostech skladová evidence není a žalobce skladovou evidenci nemá.

O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2010, č. j. 11339/10-1200-701607, a rozhodnutí správce daně ze dne 22. 6. 2009, č. j. 18714/09/304971701172, změnil je tak, že do výroku doplnil, že bylo rozhodováno s použitím ustanovení § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků s tím, že výpočet dodatečně vyměřené daně z příjmů právnických osob se nemění. V odůvodnění měnícího rozhodnutí zejména zdůraznil, že vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil skladovou evidenci, nebylo možno zjistit a prokázat stav zásob, který by navazoval na inventarizaci. Tento postup vedl k tomu, že hospodářský výsledek podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů, resp. základ daně vycházející z účetnictví vedeného podle zákona o účetnictví je neprůkazný. Dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o účetnictví, je účetní jednotka povinna vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. Výsledekm doplňovacího řízení, které je zachyceno v protokolu o ústním jednání ze dne 1. 3. 2010, č. j. 6266/10/304930702146, bylo stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

pokračování
31A- 5 -
f 93/2010

Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

Procesním právním předpisem, který upravoval až do 31. 12. 2010 řízení ve věcech daní a poplatků, byl zákon o správě daní a poplatků.

Podle ustanovení § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků (ve znění účinném pro přezkoumávanou věc) nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, takže zde není možno daňovou povinnost stanovit dokazováním podle odstavců 1 až 4, je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará bez součinnosti s daňovým subjektem.

Podle ustanovení § 31 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků pomůckami podle odstavce 5 mohou být zejména listinné doklady, výpisy z veřejných záznamů, daňové spisy jiných daňových subjektů, znalecké posudky a výpovědi svědků v jiných daňových věcech a osob přezvědných, zprávy a vyjádření jiných správců daně, státních orgánů a orgánů obcí, zájmových sdružení a vlastní poznatky správce daně, a to jak z průběhu zdaňování u dotčeného daňového subjektu, tak i u daňových subjektů obdobných.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o účetnictví (ve znění účinném pro přezkoumávanou věc) účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů.

Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů (ve znění účinném pro přezkoumávanou věc) pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu pokud zvláštní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že žalobce přes výzvu správce daně k doplnění dokazování ze dne 13. 11. 2009, č. j. 27895/09/304930702146, nepředložil svou skladovou evidenci, čímž neprokázal stav zásob navazující na inventarizaci. Tento fakt vedl k tomu, že základ daně vycházející z účetnictví žalobce se stal neprůkazným. Skutečnost, že žalobce skladovou evidenci nemá a listinné doklady, které v průběhu v průběhu daňového řízení správci daně předložil dle jejich obsahu skladovou evidencí nejsou, byla rovněž potvrzena T. L., která vedla v roce 2006 účetnictví žalobce. Dne 13. 1. 2009 žalobce předložil k výzvě správce daně listinné důkazy, zejména stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50401, 50402, 50403, 50404, 50405, 50406, 50409, 60401, 60402, 60404, nápojový lístek 2006 a soupis „Nákup – tržby – rabat 2006“. Následně správci daně předložil další listinné důkazy, a to inventuru k 31. 12. 2006, stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 132 (zboží na pokračování
31A- 6 -
f 93/2010

skladě a v prodejnách), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50401 (dodávka piva), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50402 (nealko nápoje), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50403 (lihoviny a vína), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50404 (vratné obaly), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 50405 (cigarety a doutníky), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 60401 (tržba za zboží), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 60402 (přefakturace zboží), stavy účtů k 31. 12. 2006 – účet 60404 (vratné obaly) a sestavu Pivnice – Bar = marketingové – slevové akce pro podporu návštěvnosti v roce 2006. V tomto směru soud zdůrazňuje, že k prokázání tvrzení žalobce o řádném předložení skladové evidence, není rozhodné množství jím předložených listinných důkazů, ale určující je jejich obsah. Z hlediska unesení důkazního břemene je tak nerozhodné, jaký počet či jaký druh účetních a jiných dokladů či evidencí byl předložen. Z daňového spisu je zřejmé, že žalobcem předložené důkazy z hlediska jejich obsahu pro stanovení základu daně před daňovými orgány obstát nemohly, když tržby byly v účetnictví žalobce neoprávněně zkráceny. Vzhledem k tomu, že základ daně byl neprůkazný, stanovil správce daně daňovou povinnost žalobce za použití pomůcek, touto pomůckou se stal soupis „Nákup – tržby – rabat 2006“. S touto skutečností správce daně žalobce seznámil, což vyplývá z obsahu protokolu o ústním jednání ze dne 12. 12. 2009, č. j. 29621/09/304930702146. Správce daně při stanovení výše daňové povinnosti současně zohlednil nejen nesprávně zahrnutou částku ve výši 1.000.000,- Kč vykázanou žalobcem na účtu 60401, ale i slevové akce v roce 2006 ve výši 294.068,- Kč. Soud uzavírá, že ke stanovení daňové povinnosti prostřednictvím pomůcek byly v daném případě splněny zákonné podmínky, neboť žalobce nepředložil skladovou evidenci, bez tohoto podkladu nebylo možno stanovit daň dokazováním a daň bylo možno stanovit prostřednictvím pomůcek spolehlivě.

Jednou za základních zásad daňového řízení, která je zakotvena v ustanovení § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, je zásada tzv. „obráceného důkazního břemene“ spočívající v okolnosti, že daňový subjekt má v průběhu daňového řízení nejen povinnost tvrzení (podat daňové přiznání), ale také povinnost důkazní, tedy prokázat všechny skutečnosti, které ve svém daňovém přiznání uvedl. V případě, že správce daně v průběhu daňového řízení daňový subjekt vyzve k prokázání skutečností jím tvrzených, je tento povinen tvrzené skutečnosti doložit. Jestliže jsou však skutečnosti, jimiž se daňový subjekt snaží prokázat svá tvrzení, zpochybněny správcem daně, tj. správce daně jim nepřiřadí hodnotu důkazních prostředků, je správce daně oprávněn postupovat tak, že skutečnosti daňovým subjektem neprokázané při stanovení nového daňového základu a daně nezohlední. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2007, č. j. 9 Afs 36/2007 – 98, dostupný na www.nssoud.cz).

Lze tedy uzavřít, že žalobce ani v průběhu odvolacího řízení neunesl své důkazní břemeno, svým přístupem a nerespektováním základních zákonných povinností si sám zapříčinil následek spočívající ve stanovení daně z příjmů na základě pomůcek. Jen pro úplnost soud zdůrazňuje, že při stanovení daně podle pomůcek nejsou z okruhu pomůcek podle ustanovení § 31 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků vyloučeny poznatky, které správce daně získal při daňové kontrole (k tomu pokračování
31A- 7 -
f 93/2010

srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 190/2004 – 56, publ. pod č. 675/2005 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz).

K otázce stanovení daňové povinnosti se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vyjadřuje konstantním způsobem. Např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 8 Afs 78/2007, 47, dostupném na www.nssoud.cz, lze připomenout: „Ustanovení § 31 daňového řádu zakotvuje hierarchii způsobů stanovení základu daně a daňové povinnosti. Prioritní je užití dokazování podle odst. 1 až 4 předmětného ustanovení, přičemž důkazní břemeno leží převážně na daňovém subjektu; stíhá jej povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Správce daně pak na druhou stranu mimo jiné prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem. Neunese-li daňový subjekt své důkazní břemeno a daň tudíž nelze stanovit řádným dokazováním, je správce daně povinen, nikoliv pouze oprávněn, přistoupit ke stanovení daně pomocí pomůcek, jakožto náhradnímu způsobu stanovení daňové povinnosti. Poslední a nejméně frekventovanou, je metoda sjednání daně. Užití těchto tří institutů se navzájem vylučuje, a není je možno kombinovat. Správce daně má k dispozici poměrně široký výběr prostředků, které může užít pro zjištění základu daně a daňové povinnosti daňového subjektu, jenž neunesl důkazní břemeno.“

Soud uzavírá, že v přezkoumávaném případě byly ke stanovení daňové povinnosti prostřednictvím pomůcek splněny zákonné podmínky, přičemž v podrobnostech odkazuje na shora uvedenou argumentaci. Jen pro úplnost zdůrazňuje, že žalobce nesplnil povinnost předložit skladovou evidenci, proto daň z příjmů nebylo možno stanovit dokazováním, ovšem daň bylo možné dostatečně spolehlivě zjistit podle pomůcek. Současně daňové orgány také přihlédly ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplynuly výhody pro žalobce (viz odůvodnění rozhodnutí žalovaného) a respektovaly princip proporcionality, a to za faktického stavu, kdy u pomůcek se nejedná o přesné stanovení daňové povinnosti, nýbrž o její kvalifikovaný odhad (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2007, č. j. 8 Afs 8/2006 – 157, dostupný na www.nssoud.cz).

S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci je tedy zřejmé, že postup daňových orgánů v přezkoumávané věci byl souladný se zákonem, a soud proto rozhodl tak, že v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

pokračování
31A- 8 -
f 93/2010

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 19. října 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru