Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 92/2010 - 65Rozsudek KSBR ze dne 14.12.2011

Prejudikatura

8 Afs 5/2011 - 130

6 A 76/2001 - 96


přidejte vlastní popisek

31Af 92/2010 – 65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce R.E. uzavřený investiční fond, a.s., se sídlem Praha 3, Žižkov, Řehořova 908/4, zastoupeným Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem, se sídlem Brno, Divadelní 4, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Procesní předchůdce žalobce (dále jen „žalobce“) se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 10. 2010 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 3. 8. 2010, č. j. 18559/09-1400-705264, jemu předcházejí rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 9. 2009, č. j. 196357/09/303961709098, a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Rozhodnutím žalovaného bylo na základě odvolání žalobce změněno rozhodnutí správce daně tak, že daň z převodu nemovitostí byla vyměřena ve výši 3.632.439,- Kč.

II. Obsah žaloby

[2] Své žalobní námitky shrnul žalobce do tří žalobních bodů.

[3] V úvodním žalobním bodu namítl, že rozhodnutí správce daně je nezákonné, neboť bylo vydáno před tím, aniž byla s žalobcem projednána zpráva o výsledku vytýkacího řízení, a aniž se žalobce mohl vyjádřit ke zprávě správce daně ze dne 7. 9. 2009, č. j. 145068/09/303961709098, ke způsobu zjištění s návrhem na její doplnění, včetně návrhu důkazních prostředků. Žalobce vyslovil přesvědčení, že tuto vadu řízení nelze zhojit tak, že se daňový subjekt vyjádří cestou doplnění odvolání. Smyslem bylo totiž přezkoumat, zda rozhodnutí správce daně bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, projednaného s žalobcem.

[4] V druhém žalobním bodu uvedl, že zástupci žalobce nebyla správcem daně doručena výzva zahajující vytýkací řízení; číslo jednací ani datum vydání výzvy zástupce žalobce neví, protože mu nebyla doručena. Nedoručení této výzvy je vadou, která způsobuje nezákonnost zahájení vytýkacího řízení a tím i nezákonnost vytýkacího řízení jako celku, protože kde není začátek, nemůže být ani zákonný průběh.

[5] V třetím žalobním bodu zdůraznil, že nesouhlasí s názorem správce daně a žalovaného, kteří při stanovení základu daně z převodu nemovitostí vycházely z toho, že zpevněná plocha je stavbou, protože zpevněná plocha jakožto plošná stavba je pozemkem. Uzavřel, že rozhodné pro ocenění pozemku ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku – dále jen „zákon o oceňování majetku“) není zápis v listinách, ale skutečné užívání pozemku.

III. Vyjádření žalovaného

[6] Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyslovil názor, že řízení předcházející vydání žalobou napadeného rozhodnutí netrpí po doplnění odvolacího řízení vadami, které namítá žalobce, ani žalobou napadená rozhodnutí netrpí nezákonností žalobcem tvrzenou.

[7] K úvodnímu žalobnímu bodu zdůraznil, že ze spisového materiálu je zřejmé, že při ústním jednání dne 5. 6. 2009, zaznamenaném do protokolu č. j. 145071/09/303961709098 (písemnost č. 31 ve spise správce daně), byla zástupci žalobce předána zpráva o výsledku vytýkacího řízení č. j. 145068/09/303961709098 a ocenění převáděných nemovitostí č. 1 – 455/09 provedené pracovnicí správce daně. I kdyby byl žalobce postupem správce daně částečně zkrácen na svém právu vyjádřit se k výsledkům uvedeným ve zprávě o vytýkacím řízení, v rámci odvolacího řízení byla případná vada řízení zcela odstraněna. K tomu lze pro stručnost odkázat na zprávu o výsledku vytýkacího řízení ze dne 26. 5. 2010, č. j. 7336/10-1400-705264, zpracovanou žalovaným jako odvolacím orgánem.

[8] K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že podle jeho názoru se jedná o námitku vznesenou účelově, neboť ze spisového materiálu je zřejmé, že nejen sám žalobce, ale i jeho zástupce Ing. Radek Lančík byl s výzvou seznámen a v průběhu vytýkacího řízení u správce daně nenamítal, že by mu výzva nebyla doručena a vytýkací řízení nebylo zahájeno. Jedná se o výzvu ze dne 2. 1. 2009, č. j. 110/09/303961709098, která byla žalobci doručena dle doručenky dne 6. 1. 2009. Ve spise se sice nenachází doručenka prokazující doručení uvedené výzvy rovněž zástupci žalobce Ing. R. Lančíkovi, zástupce žalobce však musel být s obsahem této výzvy seznámen nejpozději dne 19. 1. 2009, neboť tohoto dne bylo na Finanční úřad pro Prahu 4 doručeno podání nadepsané jako žádost „o prodloužení lhůty k odpovědi na výzvu Finančního úřadu ve Zlíně č. j. 110/09/303961709098 ze dne 2. 1. 2009“ podepsané v zastoupení za žalobce vlastnoručně Ing. Radkem Lančíkem. Podle žalovaného je zřejmé, že zástupce žalobce byl o vydání výzvy ze dne 2. 1. 2009, č. j. 110/09/303961709098, včetně jejího obsahu informován, když byl schopen na tuto výzvu reagovat dostatečně určitým podáním – žádostí o prodloužení lhůty k odpovědi na uvedenou výzvu. Žalobce (včetně jeho zástupce) tak zjevně věděl o tom, že bylo zahájeno vytýkací řízení.

[9] K třetímu žalobnímu bodu žalovaný zdůraznil, že v dané věci nešlo o vyměření daně ze staveb podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“), ale o vyměření daně z převodu nemovitostí podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon o dani z převodu nemovitostí“). Jde o tzv. převodní daň, kterou je zatížen úkon mající za následek změnu vlastníka nemovitostí, vybrání této daně je tedy spojeno s majetkem ve stavu pohybu (narozdíl např. od daně z nemovitostí). Podstatnou otázkou je tedy to, zda došlo ke změně v osobě vlastníka a zda jde o vlastnictví nemovitostí. Pro stanovení daně z převodu nemovitostí pak již není zcela určující přesné rozlišení toho, zda převáděná nemovitost byla z pohledu občanskoprávního pozemkem nebo stavbou; rozhodující je, že se jedná o nemovitost. Postup pro ocenění (výpočet ceny) převáděných nemovitostí je upraven v zákoně o oceňování majetku. Pro účely ocenění majetku pak zákon o oceňování majetku „určitou kvalitu pozemku a určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu“ – jako je v daném případě například to, že na pozemcích parc. č. 1119/2, 1119/23 a 1119/24 v k. ú. Zlín je komunikace s krytem provedeným z asfaltobetonu či částečně z dlažebních kostek – chápe jako stavbu. Žalovaný uzavřel, že pojem stavby je v dané věci užíván právě a pouze v souvislosti s oceněním majetku za účelem stanovení základu daně z převodu nemovitostí – tedy zjištění ceny převáděných nemovitostí.

III. Relevantní skutečnosti plynoucí ze spisového materiálu

[10] Z konkrétních okolností přezkoumávané věci je pro přehlednost vhodné chronologicky zdůraznit následující skutečnosti.

[11] Dne 17. 12. 2008 podal žalobce u správce daně přiznání k dani z převodu nemovitostí s uvedením údajů na ř. 74 – cena zjištěná 86.375.000,- Kč, na ř. 77 – cena sjednaná 86.375.000,- Kč a na ř. 85 – 3 % daň 2.591.250,- Kč, včetně fotokopií kupní smlouvy, znaleckého posudku č. 3511-176/08 a znaleckého posudku 3512-177/08. K daňovému přiznání žalobce žádnou plnou moc nedoložil.

[12] Výzvou ze dne 2. 1. 2009, č. j. 110/09/303961709098, vyzval správce daně žalobce k odstranění pochybností, a to k předložení znaleckých posudků zpracovaných podle zákona o oceňování majetku a vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška – dále jen „oceňovací vyhláška“) a úředně ověřené kopie kupní smlouvy. Tato výzva do vlastních rukou žalobce doručena dne 6. 1. 2009.

[13] V reakci na tuto výzvu požádal zástupce žalobce Ing. Radek Lančík (dále jen „zástupce žalobce“) žádostí ze dne 16. 1. 2009 podanou u místně nepříslušného správce daně o prodloužení lhůty k odpovědi na výzvu správce daně ze dne 2. 1. 2009, č. j. 110/09/303961709098.

[14] Z protokolu správce daně o ústním jednání ze dne 5. 6. 2009, č. j. 145071/09/303961709098, vyplývá, že zástupce žalobce převzal zprávu o výsledku vytýkacího řízení ze dne 5. 6. 2009, č. j. 145068/09/303961709098, a ocenění převáděných nemovitostí č. 1 – 455/09 provedené pracovnicí správce daně. K výsledkům uvedeným ve zprávě o výsledku vytýkacího řízení zástupce žalobce uvedl, že se k nim písemně vyjádří ve lhůtě 8 dnů od převzetí zprávy.

[15] V pořadí první doplnění zprávy správce daně o výsledku vytýkacího řízení ze dne 10. 7. 2009, č. j. 145068/09/303961709098, převzal zástupce žalobce dne 21. 7. 2009.

[16] V pořadí druhé doplnění zprávy správce daně o výsledku vytýkacího řízení ze dne 7. 9. 2009, č. j. 145068/09/303961709098, včetně sdělení správce daně ke zprávě o vytýkacím řízení ze dne 7. 9. 2009, č. j. 195972/09/303961709098, převzal žalobce dne 30. 9. 2009 a zástupce žalobce dne 15. 9. 2009.

[17] Dne 7. 9. 2009 vyměřil správce daně žalobci platebním výměrem na daň z převodu nemovitostí č. j. 196357/09/303961709098, k úhradě daň z převodu nemovitostí ve výši 4.289.439,- Kč.

[18] V průběhu odvolacího řízení, podáním ze dne 23. 4. 2010, předložil zástupce žalobce na základě výzvy žalovaného ze dne 23. 3. 2010, č. j. 2007/10-1400-705264, opravený znalecký posudek č. 318-23/2010, vypracovaný znalcem Ing. P. S., v oboru ekonomika, stavebnictví, odvětví ceny a odhady nemovitostí, stavby obytné, stavby průmyslové, ze dne 9. 4. 2010. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že výsledná cena nemovitostí po zaokrouhlení činí 121.081.280,- Kč.

[19] Sdělení žalovaného ze dne 31. 5. 2010, č. j. 7338/10-1400-705264, k č. j. 7336/10-1400-705264, a zprávu žalovaného o výsledku vytýkacího řízení ze dne 26. 5. 2010, č. j. 7336/10-1400-705264, převzal zástupce žalobce do vlastních rukou dne 7. 6. 2010. Ze závěru zprávy o vytýkacím řízení vyplývá, že: „Tato zpráva o vytýkacím řízení bude podkladem pro rozhodnutí o odvolání daňového subjektu proti platebnímu výměru č. j. 196357/09/303961709098 ze dne 7. 9. 2009, vydanému Finančním úřadem ve Zlíně, ve kterém bude základ daně z převodu nemovitostí stanoven z výše uvedené ceny zjištěné 121.081.280,- Kč.“

[20] Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 8. 2010, č. j. 18559/09-1400-705264, byl platební výměr na daň z převodu nemovitostí vydaný správcem daně dne 7. 9. 2009, č. j. 196357/09/303961709098, změněn tak, že daň z převodu nemovitostí byla vyměřena ve výši 3.632.439,- Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zejména dospěl k závěru, že: „Daňový subjekt předložil opravený znalecký posudek č. 318-23/201 ze dne 9. 4. 2010, zpracovaný znalcem Ing. P. S.. V dodaném znaleckém posudku byly provedeny opravy tak, jak byly sděleny v předmětné výzvě vydané Finančním ředitelstvím v Brně pod č. j. 2007/10-1400-705264, ze dne 23. 3. 2010. Odvolací orgán konstatuje, že předmětné nemovitosti jsou oceněny v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a příslušné prováděcí vyhlášky č. 3/2008 Sb. Zjištěná cena nemovitostí činí 121.081.280,- Kč. Předmětný znalecký posudek byl odvolacím orgánem přijat jako nový důkazní prostředek, který po odstranění pochybností byl shledán bezchybným, a cena zjištěná tímto novým znaleckým posudkem byla odvolacím orgánem vzata jako základ z převodu nemovitostí.“

IV. Posouzení věci krajským soudem

[21] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

[22] Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

[23] Úvodní žalobní bod namítající nezákonnost rozhodnutí správce daně, neboť s žalobcem nebyla projednána zpráva o výsledku vytýkacího řízení a žalobce proto neměl možnost vyjádřit se ke zprávě správce daně ze dne 7. 9. 2009, č. j. 145068/09/303961709098, ke způsobu zjištění s návrhem na její doplnění, včetně návrhu důkazních prostředků, neshledal soud důvodným.

[24] Z obsahu daňového spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že namítaný procesní nedostatek správce daně byl následně zhojen žalovaným v průběhu odvolacího řízení, neboť žalovaný před vydáním měnícího rozhodnutí ve věci, akceptoval opravený znalecký posudek č. 318-23/2010, vypracovaný znalcem Ing. P. S., v oboru ekonomika, stavebnictví, odvětví ceny a odhady nemovitostí, stavby obytné, stavby průmyslové, ze dne 9. 4. 2010, předložený žalobcem a ze závěru opraveného znaleckého posudku ohledně výsledné ceny převáděných nemovitostí po zaokrouhlení ve výši 121.081.280,- Kč, při vyměření daně z převodu nemovitostí zcela vycházel. Následně žalovaný sdělením ze dne 31. 5. 2010 seznámil zástupce žalobce se svou zprávou o výsledku vytýkacího řízení ze dne 26. 5. 2010, č. j. 7336/10-1400-705264 [viz bod 19].

[25] V této souvislosti soud především zdůrazňuje, že daňové řízení tvoří v zásadě jeden celek od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí, a že tedy není v zásadě vyloučeno, aby žalovaný jako odvolací orgán napravil vady řízení před správcem daně, tj. před daňovým orgánem prvního stupně, stejně jako rozhodnutí v něm vydaného. Tento postup plně koresponduje jak se zásadou zákonnosti, tak se zásadou hospodárnosti daňového řízení. Procesní pochybení, k němuž došlo v řízení před správcem daně, bylo v přezkoumávané věci napraveno žalovaným v řízení odvolacím (ustanovení § 50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků – dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).

[26] Ani v pořadí druhý žalobní bod vystavěný na námitce, že zástupci žalobce nebyla správcem daně doručena výzva zahajující vytýkací řízení, neshledal soud důvodný.

[27] Z obsahu daňového spisu má soud za prokázané, že žalobce při podání přiznání k dani z převodu nemovitostí dne 17. 12. 2008 správci daně žádnou plnou moc upravující podmínky smluvního zastoupení zástupcem v tomto daňovém řízení nepředložil [viz bod 11]. Žalobce tedy správci daně neoznámil, že bude v tomto daňovém řízení zastupován.

[28] S udělením plné moci úzce souvisí otázka doručování. Nebyla-li součástí podání přiznání k dani z převodu nemovitostí plná moc zástupce žalobce, je logické, že správce daně doručoval výzvu zahajující vytýkací řízení toliko daňovému subjektu, tj. žalobci. Konkrétně se jedná o výzvu ze dne 2. 1. 2009, č. j. 110/09/303961709098, která byla do vlastních rukou žalobce doručena dne 6. 1. 2009. V takto popsaném postupu správce daně soud žádné pochybení neshledal, žalobce byl o zahájení vytýkacího řízení řádně vyrozuměn.

[29] Rozsáhlou argumentaci žalobce vztahující se ke třetímu žalobnímu bodu by soud jistě považoval za přiléhavou a by ji akceptoval v případě, pokud by předmětem přezkumu byla rozhodnutí vydaná ve věci daně z nemovitostí. V přezkoumávaném případě však tomu tak není, neboť předmětem přezkumu jsou rozhodnutí vydaná ve věci daně z převodu nemovitostí a v tomto směru byl postup zvolený daňovými orgány souladný se smyslem a účelem zákona o dani z převodu nemovitostí v návaznosti na zákon o oceňování majetku a jeho oceňovací vyhlášky.

[30] V této souvislosti současně soud považuje za nutné zdůraznit, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má jednak povinnost sám daň přiznat, ale též povinnost toto tvrzení doložit – tedy břemeno důkazní. Tato zásada vyplývala z ustanovení § 31 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. V prvé fázi řízení zákonodárce přenesl důkazní břemeno na daňový subjekt. Pokud v přezkoumávaném případě daňové orgány zákonným způsobem vyjádřily pochybnosti o tvrzení žalobce, byl žalobce povinen tvrzené pochybnosti prokázat, což skutečně učinil v rámci odvolacího řízení.

[31] Předložil-li žalobce v průběhu odvolacího řízení opravený znalecký posudek [viz bod 18] vypracovaný v souladu se zákonem o oceňování majetku a oceňovací vyhlášky a ze závěru tohoto znaleckého posudku žalovaný v rámci svého měnícího rozhodnutí při stanovení základu daně z převodu nemovitostí vycházel, shledává soud v pořadí třetí žalobní námitku ryze účelovou. Přezkoumávaná převodní daň byla žalovaným vyměřena souladně se zákonem; jeho postupu ani použité argumentaci v odůvodnění měnícího rozhodnutí nelze vytknout ničeho relevantního.

[32] K vyslovenému závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 5/2011 – 130, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož: „Nejvyšší správní soud se k otázce rozložení důkazního břemene v daňovém řízení opakovaně vyjadřoval. Ustáleně přitom judikuje, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, nese tedy břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. nese i břemeno důkazní. Daňový subjekt má povinnost prokazovat k výzvě správce daně jen ty skutečnosti, které sám tvrdí (nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 38/95, http://nalus.usoud.cz).“

V. Shrnutí a náklady řízení

[39] Soud po přezkoumání žalobou napadených rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, neshledal důvodnost žaloby. Rozhodl proto tak, že v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

[40] Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné další náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 14. prosince 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru