Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 67/2011 - 137Rozsudek KSBR ze dne 19.10.2011

Prejudikatura

9 Afs 73/2010 - 115

1 Aps 2/2008 - 76


přidejte vlastní popisek

31Af 67/2011 – 137

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce Česká zbrojovka a.s., se sídlem Uherský Brod, Svat. Čecha 1283, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 16. 3. 2009, č. j.

4719/09-1200-703150, se z rušuje a věc se v rací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení

částku ve výši 5.000,- Kč, do 30-ti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce včas podanou žalobou brojil proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 16. 3. 2009, č. j. 4719/09-1200-703150, a jemu předcházejícímu rozhodnutí, dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001, vydanému Finančním úřadem v Uherském Brodě (dále jen „správce daně“) dne 19. 6. 2008, č. j. 53712/08/338911/7266, domáhal se jejich zrušení, vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že napadená rozhodnutí považuje za nezákonná, neboť pro obnovené řízení a z něj vyplynuvších rozhodnutí má zásadní význam určení, zda a kdy došlo či nedošlo k postoupení pohledávky za společností U Huberta, spol. s r.o. podle smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 31. 8. 2000 mezi žalobcem a společností FLAY GROUP s.r.o., ve znění dodatku č. 1 uzavřeného dne 30. 11. 2000. Žalobce prezentoval svůj právní názor (odlišný od žalovaného), podle něhož ve zdaňovacím období roku 2001 pominuly důvody pro existenci opravné položky ve výši 33 %, tj. 1.072.409,54 Kč, vytvořené k pohledávce za společností U Huberta, spol. s r.o. ve výši 3.249.725,90 Kč. Podle ustanovení § 8a odst. 4 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen „zákon o rezervách“) ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2000 a 2001 se opravné položky vytvořené podle ustanovení § 8a odst. 1 až 3 zákona o rezervách zruší, pokud pominou důvody pro jejich existenci Důvod pro existenci předmětné opravné položky pominul okamžikem postoupení pohledávky společnosti FLAY GROUP s.r.o., tedy dnem 31. 8. 2000 a opravná položka měla být na základě této skutečnosti zrušena ve zdaňovacím období roku 2000. Nelze tedy nově stanovit základ daně a daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001, když zákonný důvod pro zrušení opravné položky nastal v roce 2000.

Žalovaný ve svém obsáhlém písemném vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobu nepovažuje za důvodnou a navrhl, aby byla soudem zamítnuta. Poukázal na skutečnost, že sám žalobce v okamžiku podpisu předmětné smlouvy o postoupení pohledávky tuto nepovažoval za účinnou, neboť o právních důsledcích vyplývajících ze smlouvy neúčtoval v roce 2000 ani později. Žalobce totiž ke dni 31. 12. 2000 evidoval ve svém majetku pohledávky za společností U Huberta, spol. s r.o. ve výši 5.749.725,90 Kč, ke kterým byla vytvářena daňová opravná položka, což mimo jiné sám potvrdil (viz protokol č. j. 95199/08/338931/5169). Nelze proto přisvědčit žalobní námitce, že došlo k postoupení pohledávek v roce 2000 na společnost FLAY GROUP s.r.o., neboť žalobce o tomto neúčtoval, naopak evidoval ve svém majetku k datu 31. 12. 2000 pohledávku za společností U Huberta, spol. s r.o., přičemž pohledávku z titulu postoupení za společností FLAY GROUP s.r.o. ve svém účetnictví žalobce k datu 31. 12. 2000 ani v pozdějším období neevidoval. Ve věci bylo skutkově jednoznačně prokázáno, že k úhradě pohledávek došlo dlužníkem, a to v roce 2000 ve výši 2.500.000,- Kč a v roce 2001 ve výši 3.249.725,90 Kč v hotovosti postupníkovi společnosti FLAY GROUP s.r.o. Jak vyplývá ze spisového materiálu, daňové orgány dospěly k závěru, že k zániku pohledávky za společností U Huberta, spol. s r.o. došlo v roce 2000, když pohledávky zanikly jejich úhradou ve výši 2.500.000,- Kč a v roce 2001 jejich úhradou ve výši 3.249.725,90 Kč. Potom tedy v roce 2000 pominuly důvody pro existenci daňové opravné položky ve výši 825.000,- Kč k pohledávkám za společností U Huberta, spol. s r.o. v hodnotě 2.500.000,- Kč a v roce 2001 pominuly důvody pro existenci daňové opravné položky ve výši 1.072.410,- Kč k pohledávkám za společností U Huberta, spol. s r.o. v hodnotě 3.249.725,90 Kč a nelze akceptovat argument žalobce, že důvody pro existenci opravné položky k pohledávkám pominuly již v roce 2000, kdy byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Závěrem z hlediska daňového, s ohledem na právní úpravy předpisů veřejného práva, tak jak bylo zcela vyčerpávajícím způsobem interpretováno v žalobou napadeném rozhodnutí, přičemž aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav byla řádným způsobem odůvodněna, žalovaný poukázal na zákonnost postupu v rámci odvolacího řízení a žalobou napadených rozhodnutí.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2010, č. j. 31 Ca 70/2009 – 91, byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění tohoto rozhodnutí krajský soud zdůraznil, že v daném případě nebyla splněna odkládací podmínka, tj. že pohledávka bude nevratně a úplně postoupena postupníkovi dnem úplného zaplacení ceny pohledávky nebo její části postupníkem na účet postupitele, neboť k takové úhradě nedošlo ani částečně. Nemohly proto nastat právní účinky smlouvy o postoupení pohledávky ani samotné prvotní cese, jak tvrdí žalobce, protože smlouva o postoupení pohledávky vůbec nenabyla účinnosti. Uzavřel, že na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěly daňové orgány k zákonnému právnímu závěru, že v roce 2000 pominuly důvody pro existenci daňové opravné položky ve výši 825.000,- Kč k pohledávkám za společností U Huberta, spol. s r.o. v hodnotě 2.500.000,- Kč a v roce 2001 pominuly důvody pro existenci daňové opravné položky ve výši 1.072.410,- Kč k pohledávkám za společností U Huberta, spol. s r.o. v hodnotě 3.249.725,90 Kč.

O kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2011, č. j. 9 Afs 73/2010 – 115, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2010, č. j. 31 Ca 70/2009 – 91, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl v uvedeném rozsudku k závěru, že pro posouzení věci je stěžejní výklad ustanovení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 8. 2000, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2000. Ve věci vyslovil závazný právní názor, že z projevu vůle smluvních stran smlouvy o postoupení pohledávek bezrozporně vyplynulo, že postupník se uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky stal majitelem předmětné pohledávky, a to bez jakékoli odkládací podmínky. Dále pak Nejvyšší správní soud zdůraznil:

„Došlo-li k jednání stěžovatelky, kterým uplatňovala vůči dlužníkovi v průběhu účinnosti smlouvy předmětnou pohledávku, pak postupitel porušil soukromoprávní ujednání obsažené v čl. 4 odst. 4.1.4. smlouvy a postupoval tak v rozporu s v té době účinným postoupením pohledávky; tomuto jeho uplatnění pohledávky se však právě vzhledem k účinnosti postoupení dlužník úspěšně ubránil poukazem na to, že pohledávku již zaplatil postupníkovi.

Neúčtovala-li snad stěžovatelka řádně o tomto postoupení (touto otázkou se však Nejvyšší správní soud v tomto řízení podrobně nezabýval), nelze z porušení této její veřejnoprávní povinnosti dovozovat jiné účinky soukromoprávního úkonu smluvních stran, než jaké s tímto úkonem spojují soukromoprávní předpisy. Ze stěžovatelčina způsobu účtování by bylo možno podpůrně vycházet v situaci, kdy by projev vůle smluvních stran v předmětné smlouvě byl nejasný, nebo v situaci, kdy by bylo v řízení prokázáno, že tímto projevem vůle chtěli účastníci smlouvy zastřít zcela jinou vůli skutečnou. Takové skutečnosti se však z obsahu správního ani soudního spisu nepodávají.“

Tímto ve věci vysloveným právním názorem je krajský soud při novém projednání věci vázán.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve věci relevantní a mezi účastníky řízení zcela nesporné skutečnosti.

Rozhodnutím o nařízení obnovy řízení podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) ze dne 9. 10. 2007, č. j. 75880/07/338911/7266, nařídil správce daně obnovu řízení ve věci daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001. Řízení bylo obnoveno v rozsahu v jakém souviselo s pohledávkami žalobce za společností U Huberta, spol. s r.o. evidovanými v účetnictví žalobce ke dni 31. 12. 2001 v celkové výši 5.749.725,90 Kč a s opravnými položkami vytvořenými k těmto pohledávkám ve smyslu ustanovení § 8a zákona o rezervách a z důvodu zjištění nových skutečností a důkazů týkajících se těchto pohledávek, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny již při daňové kontrole prováděné v roce 2004.

Dne 19. 6. 2008 vydal správce daně dodatečný platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001, č. j. 53712/08/338911/7266, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 351.910,- Kč.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 3. 2009, č. j. 4719/09-1200-703150, odvolání žalobce proti výše uvedenému dodatečnému platebnímu výměru zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že k účinnému postoupení pohledávek nedošlo, o tom svědčí i účetnictví žalobce, proto nemohlo dojít ani ke zpětnému postoupení pohledávek. Žalobce tak porušil ustanovení § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a ustanovení § 8a odst. 4 zákona o rezervách a proto byl postup správce daně, který žalobci zvýšil základ daně na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období o částku 1.072.410,- Kč souladný s ustanovením § 23 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o dani z příjmů.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobkyně uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Soud při svém rozhodování po změně obsazení senátu vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

Krajský soud v prvé řadě zdůrazňuje, že v projednávané věci je plně vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správní soudem v jeho zrušujícím rozsudku (ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s.).

Nejvyšší správní soud v předmětné věci zdůraznil, že pro posouzení věci je podstatný výklad ustanovení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 8. 2000, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2000. V tomto smyslu zavázal krajský soud právním názorem, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky byla mezi žalobcem jako postupitelem a společností FLAY GROUP s.r.o. jako postupníkem platně a účinně uzavřena dne 31. 8. 2000, přičemž postupník se uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky stal majitelem předmětné pohledávky bez jakékoli odkládací podmínky. Uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky tak došlo k situaci, kdy v účetnictví žalobce již ve zdaňovacím období roku 2000 pominuly důvody pro existenci opravné položky vytvořené k pohledávce za společností U Huberta, spol. s r.o., neboť postoupením pohledávky došlo ke změně v osobě věřitele. Žalobce tedy měl předmětnou opravnou položku vzhledem k této skutečnosti zrušit již ve zdaňovacím období roku 2000, což však neučinil a současně měl ve svém účetnictví z výše uvedeného důvodu zohlednit a začít evidovat svou pohledávku za společností FLAY GROUP s.r.o., což rovněž neučinil.

S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci bude tedy na žalovaném, aby se ve světle výše uvedeného závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem, znovu zabýval a posoudil důsledky platně a účinně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 8. 2000, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2000, pro stanovení základu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve vztahu k žalobci.

Soudu tedy nezbylo než žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro nezákonnost z důvodu chybného hodnocení důkazů a chybné právní kvalifikace skutkových zjištění ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. Podmínky ke zrušení rozhodnutí správce daně shledány nebyly, neboť v obnoveném daňovém řízení je pokračováno, jen se vrací do odvolacího stádia a vytýkané lze napravit v odvolacím řízení. K tomuto závěru srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 Aps 2/2008 – 76, publ. ve Sb. NSS pod č. 1997/2010 a dostupné in: www.nssoud.cz. V dalším řízení je žalovaný ve smyslu ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl ve spojení s ustanovením § 110 odst. 2 věta prvá s. ř. s., podle něhož zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2.000,- Kč a ze zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 3.000,- Kč, když jiné náklady řízení žalobci dle obsahu spisu nevznikly a žalobce je ani neuplatnil. Z těchto důvodů byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení celkovou částku ve výši 5.000,- Kč, a to ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu považuje krajský soud přiměřenou poměrům a možnostem žalovaného, který je subjektem veřejné správy.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Krajský soud v Brně dne 19. října 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru