Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 21/2010 - 63Rozsudek KSBR ze dne 19.01.2011

Prejudikatura

2 Afs 25/2010 - 89

7 Afs 85/2008 - 77

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 25/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

31Af 21/2010-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobce K. B., zast. Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem Zlín, U Sokolovny 121, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou včas podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2009, č.j. 20240/09-1100-709857, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). V žalobě uvedl, že správce daně nepostupoval v souladu se zákonem, když doručoval rozhodnutí veřejnou vyhláškou, ač pro to nebyly splněny předpoklady. Podle přesvědčení žalobce byl správce daně povinen z úřední povinnosti vyšetřit místo, kde bylo možno doručovat, v okamžiku vyvěšení vyhlášky neměl správce daně na jisto postaveno, zda se daňový subjekt zdržuje či nezdržuje na adrese uvedené správci daně při registraci. Žalobce tvrdí, že mu nikdy nebylo doručováno do místa, kde by si mohl převzít platební výměry a kde se zdržoval. Správce daně měl povinnost doručovat jen na adresu bydliště, které bylo v té době na adrese u družky žalobce, což je místo, kde žalobce skutečně bydlel. Místem pobytu nebyla obec V., kde byla vyhláška vyvěšena, ale U. H., kde žalobce naposledy přebíral písemnosti. V žalobě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci 2 Afs 158/2005 a rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci II. ÚS 23/03.

Žalovaný ve svém vyjádření odmítl uplatněné námitky s tím, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem a řízení nebylo stiženo namítanými vadami. Proto navrhl zamítnutí žaloby v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodné. Žalovaný se ve svém vyjádření podrobně zabýval všemi námitkami žalobce, a s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu shledal žalobní námitky jako nedůvodné.

K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 5.5.2010 doplnil a upřesnil žalobu.

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2009, č.j. 20240/09-1100-709857, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně č.j. 140254/09/303931705782 ze dne 28. 5. 2009, kterým bylo žalobci podle § 49 odst. 2 písm. b) zákona o správě daní a poplatků zamítnuto jako opožděné odvolání ze dne 26. 6. 2009 proti dodatečnému platebnímu výměru č.j. 250214/08/303913/2569 ze dne

4. 11. 2008, na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku

2006 a žalobci vyměřena daň ve výši 33.037,- Kč. Rozhodnutí žalovaného se opírá o ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Podstatou žalobou napadeného rozhodnutí bylo konstatování opožděnosti odvolání žalobce a jeho zamítnutí.

Žalobní námitky žalobce pro věc relevantní tak mohou účinně směřovat jen do výroku rozhodnutí, tedy k tvrzení včasnosti podání. Pouze v tomto rozsahu se žalobními námitkami mohl soud zabývat, a to poté, kdy žalobce takovouto relevantní námitku založil.

Žaloba není důvodná.

Žalobce v žalobě tvrdí, že výrok o zamítnutí odvolání podle § 50 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků je nezákonný, neboť nebyly splněny podmínky pro doručení platebního výměru správce daně veřejnou vyhláškou podle § 19 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, že správce daně nesplnil své povinnosti a nepostupoval při vydání veřejné vyhlášky v souladu se zákonem. Soud připustil v tomto rozsahu žalobní tvrzení k projednání a pouze v rozsahu tohoto žalobního bodu žalobu projednal. Žalobce se mýlí, pokud tvrdí, že pro doručení dodatečného platebního výměru veřejnou vyhláškou nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 19 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný se velmi podrobně vypořádal s otázkou splnění zákonných podmínek pro doručení předmětného platebního výměru veřejnou vyhláškou, tvrzením žalobce o neúčinnosti doručení a s tím související otázkou včasnosti či opožděnosti podaného odvolání.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že předmětný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za rok 2006 ze dne 4. 11. 2008, č.j. 250214/08/303913/2569 byl žalobci doručen veřejnou vyhláškou dne 19. 12. 2008, takže lhůta pro podání odvolání uplynula 19. 1. 2009. Žalobce podal odvolání proti platebnímu výměru dne 16. 4. 2009. O tomto

odvolání rozhodl prvostupňový správce daně, který opožděné odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 28. 5. 2009, č.j. 140254/09/303931705782 podle § 49 odst. 2 písm. b) zákona o správě daní a poplatků. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, které žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím. Ze spisu dále vyplývá, že zásilka byla doručována správcem daně na adresu, kterou žalobce správci daně jako doručovací adresu oznámil, tedy na adresu V. 132, K., jiná adresa nebyla správci daně známa. Na dodejce ve věci doručování platebního výměru ze dne 4. 11. 2008 o stanovení daňové povinnosti je poznámka doručovací pošty o doslání zásilky na adresu N. Z. 1976, U. H., kde byla zásilka uložena dne 12. 11. 2008. Posléze byla tato zásilka vrácena správci daně z důvodu „nevyzvednuto“. Poté správce daně vydal veřejnou vyhlášku dne 1. 12. 2008, č.j. 262744/08/303913/9147, která byla dne 4. 12. 2008 vyvěšena na úřední desce Obecního úřadu Vlčková, a dne 3. 12. 2008 vyvěšena na úřední desce Finančního úřadu Zlín. Ve spise je dokumentováno vyvěšení na úřední desce Obecního úřadu Vlčková „vyvěšeno: 4. 12. 2008, sejmuto: 22. 12. 2008“, tento údaj je potvrzen razítkem Obecního úřadu Vlčková a nečitelným podpisem. Na úřední desce Finančního úřadu Zlín jsou údaje „vyvěšeno: 3. 12. 2008, sňato: 19. 12. 2008“ s razítkem Finančního úřadu ve Zlíně a opatřeno nečitelným podpisem.

Dodatečný platební výměr správce daně doručoval žalobci do místa trvalého bydliště, přičemž doručovaná zásilka byla poštou vrácena z důvodu jejího nevyzvednutí, poté, kdy zásilka byla poštou doslána na adresu N. Z. 1976, U. H.. Zásilka byla uložena 12. 11. 2008, lhůta pro vyzvednutí zásilky marně uplynula. Po vrácení zásilky správce daně tuto situaci vyhodnotil tak, že se žalobce v místě bydliště, které správci daně oznámil, nezdržuje, ale nebyl dán důvod pro doručení písemnosti fikcí dle ustanovení § 17 odst. 5 zákona o správě

daní a poplatků. Namísto toho postupoval dle ustanovení § 19 odst. 1 citovaného zákona, když žalobci dodatečný platební výměr doručil veřejnou vyhláškou, kterou vydal dne 1. 12. 2008 pod č.j. 262744/08/303913/9147. Tento postup správce daně byl ve shodě se zákonem, neboť z podání žalobce, která učinil následně vůči správci daně je patrno, že se žalobce v době doručování platebního výměru poštou v místě svého trvalého bydliště, na adrese oznámené správci daně nezdržoval, když sám posléze správci daně oznámil, že se zdržoval u své družky. Žalobce správci daně sám potvrdil, a to až dne 16. 4. 2009, že se v době doručování platebního výměru nezdržoval v místě svého trvalého bydliště. O místu pobytu žalobce na adrese jiné, než správci daně známé, žalobce správce daně neinformoval. Navíc správce daně ověřil v centrální evidenci obyvatel, že ani na adrese N. Z. 1976, U. H., kam byla zásilka poštou doslána, nebyl žalobce evidován a nebyla na této adrese evidována ani jeho družka, u níž podle svého tvrzení měl pobývat.

Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků není-li správci daně znám pobyt nebo sídlo příjemce, doručí písemnost veřejnou vyhláškou, pokud není ustanoven zástupce podle § 10 odst. 2. Stejně se postupuje i v případě, že se adresát písemnosti na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které ohlásil správci daně, nezdržuje. Pojem "zdržovat se v místě doručení", který je užit v ustanovení § 17 odst. 5, tak i návazně v ustanovení § 19 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, není výslovně definován, avšak podle ustálené judikatury se jedná o místo, kde by příjemce mohl být v rozhodné době doručovatelem zastižen, a to buď přímo, nebo (alespoň) prostřednictvím vyrozumění o uložení zásilky. Tento pojem je vykládán jako situace, kdy se adresát každodenně vrací do svého bytu či pracoviště a jeho nepřítomnost v době doručování je pouze přechodná, popř. dočasná, což je však kromě jiného vyloučeno tehdy, vrací-li se příjemce do místa doručení nepravidelně (viz. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2006, č.j. 31 Ca 102/2005-43, ASPI). Z tvrzení uvedených žalobcem vyplývá, že se v místě svého bydliště žalobce v předmětnou dobu nezdržoval, jiná adresa jeho pobytu nebyla správci daně známa, a proto byly dány důvody pro postup dle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků.

Z uvedeného tak vyplývá, že zákonné podmínky § 19 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků pro doručení veřejnou vyhláškou v daném případě byly splněny. Na adrese, kterou žalobce oznámil správci daně se nezdržoval, což sám svým vlastním tvrzením jak v daňovém řízení, tak v žalobě potvrzuje, když uvádí, že po celou dobu se měl zdržovat u své družky na adrese jiné než adrese, kterou uvedl správci daně. Ani o adrese Ú. 162, Ú. u V. K., kde podle svého tvrzení měl žalobce přebývat, správce daně vědomost neměl, přičemž správce daně ověřoval pobyt žalobce prostřednictvím centrální evidence obyvatel. Adresu, kde se údajně žalobce fakticky zdržoval oznámil správci daně až 16. 4. 2009, když uvedl, že se

po celou dobu zdržoval právě na adrese své družky. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný zdůraznil, že daňový subjekt se v místě svého pobytu, který ohlásil správci daně, nezdržoval a jinou adresu pro doruočvání správci daně neoznámil, přičemž ustanovení § 33 zákona o správě daní a poplatků ukládá daňovému subjektu v případě změny jeho registračního údaje povinnost tuto změnu nahlásit správci daně. Této povinnosti žalobce nedostál.

Předmětná veřejná vyhláška pak byla vyvěšena způsobem stanoveným v ust. § 19 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, a to způsobem popsaným shora. Platební výměr byl tak žalobci doručen řádně v souladu s ust. § 19 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků dne 19. 12. 2008. Žalobce byl řádně a v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 písm. f) zákona o správě daní a poplatků poučen o místu, době a formě podání opravného prostředku. Lhůta pro podání odvolání tedy marně uplynula dnem 19. 1. 2009 a dodatečný platební výměr nabyl právní moci. Žalovaný jako odvolací orgán podrobně odůvodnil běh odvolací lhůty a zcela správně dovodil jak den doručení dodatečného platebního výměru, tak den uplynutí lhůty pro podání odvolání proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru. Pokud žalobce podal své odvolání dne 16. 4. 2009, vyhodnotil správce daně tuto okolnost ve shodě se zákonem jako odvolání opožděně podané a ve shodě s ustanovením § 49 odst. 2 písm. b) zákona o správě daní a poplatků, odvolání jako opožděné zamítl. Žalovaný pak správně odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně o zamítnutí odvolání, v souladu s ustanovením § 50 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků, zamítl.

Pro úplnost nutno uvést, že odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp.zn. 2 Afs 158/2005, event. na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci II. ÚS 23/03 je nepřípadný, obě tato rozhodnutí řeší otázky doručování fikcí, což není případ přezkoumávané věci. Naopak v dané věci správce daně k doručování fikcí pro nedostatek zákonných podmínek nepřistoupil.

Lze uzavřít, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a žalobní námitky v tomto smyslu uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soud konstatuje, že v dané věci byly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou ve smyslu § 19 zákona o správě daní a poplatků a platební výměr prvostupňového správce daně ukládající žalobci daňovou povinnost byl řádně a ve shodě se zákonem žalobci doručen.

Nezbylo proto soudu než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zamítnout. Nutno uvést, že dalšími žalobními námitkami nebylo nutno v dané procesní situaci a s ohledem na shora konstatované, se dále zabývat, když relevantní a pro věc podstatnou okolností bylo vyřešení otázky opožděnosti podaného odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně.

Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 19. 1. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru