Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 13/2010 - 39Rozsudek KSBR ze dne 15.06.2011

Prejudikatura

4 As 3/2008 - 78

9 Afs 96/2007 - 43


přidejte vlastní popisek

31Af 13/2010 – 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jany Jedličkové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce Cyrex - elektro s.r.o., se sídlem Velké Meziříčí, Čermákova 1926/2, IČ 25315609, zastoupeným JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem AK Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, náměstí Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 8. 12. 2009, č. j. 18995/09-1300-700225, věc byla žalovanému vrácena dalšímu řízení a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutím žalovaného i jemu předcházejícími rozhodnutími Finančního úřadu ve Velkém Meziříčí (dále jen „správce daně“) byl zkrácen na svých právech vyplývajících z konkrétních ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), přičemž porušení těchto pokračování
31A- 2 -
f 13/2010

konkrétních zákonných ustanovení mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Žalovaný, jakož i správce daně dle názoru žalobce postupovali v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 a odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, jakož i v rozporu s ustanovením § 31 odst. 8 a odst. 9 zákona o správě daní a poplatků. Žalobce je přesvědčen, že se nenachází v prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty, když své daňové povinnosti v tomto směru řádně a včas splnil. Pokud tedy neexistuje jeho nevypořádaný závazek na dani samotné, nemůže být ze strany správce daně oprávněně vyměřeno ani penále. V tomto směru žalobce odkázal na odůvodnění žalob, které byl nucen podat proti rozhodnutím žalovaného, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce směřující proti rozhodnutím správce daně – dodatečným platebním výměrům; těmito byla žalobci dodatečně stanovena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty. Žalobce zdůraznil, že názor správce daně a žalovaného o jeho prodlení se splněním daňové povinnosti ohledně daně z přidané hodnoty nepovažuje za správný z následujících důvodů:

1) Žalovaný akceptoval postup správce daně, kterým byla v řízení o vydání dodatečných platebních výměrů z důkazního řízení vyloučena převážná část důkazů, a s těmito důkazy se nevypořádal v souladu se zásadami daňového řízení, když odůvodnění napadeného rozhodnutí opřel o výpověď jediného společníka a posledního jednatele společnosti CARFAX spol. s r.o. P. G..

2) Žalovaný, jakož i správce daně nevzali v řízení o vydání dodatečných platebních výměrů v úvahu, že existenci dodávek ze strany společnosti CARFAX spol. s r.o. potvrdili i bývalí zaměstnanci žalobce.

3) Pokud bylo žalobci v průběhu daňového řízení vytýkáno, že dodavatel CARFAX spol. s r.o. nebyl plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), jedná se o zcela evidentně nesprávný názor.

4) Správce daně nebyl oprávněn důsledky eventuelního podvodného jednání dodavatele přenést na žalobce. Je podstatné, aby se předmětné plnění, ze kterého byl nárok na odpočet uplatněn, uskutečnilo.

5) Účetní doklady týkající se tohoto zboží měly veškeré náležitosti předepsané obecně závaznými právními předpisy. Zboží dle těchto dokladů nakoupené bylo předmětem dalšího prodeje, přičemž příjem z tohoto prodeje byl řádně zdaněn jak daní z příjmu, tak i DPH. Není proto možné, aby správce daně akceptoval příjmy z činnosti a z nich odpovídající daňové povinnosti a odpovídající výdaje pomíjel.

6) Šetřením policie ČR bylo zjištěno, že jednatelé žalobce se v rámci jednání za žalobce nedopustili žádné trestné činnosti a tvrzení oznamovatele – správce daně byla vyvrácena.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí nezákonností tvrzenou žalobcem a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zdůraznil, že penále vzniklo z důvodu žalobcova prodlení se zaplacením dodatečně vyměřené DPH a bylo předepsáno v souladu s ustanovením § 63 zákona o správě daní a poplatků. Penále vzniká přímo ze zákona a platebním výměrem se jeho výše daňovému subjektu pouze sděluje. Podle ustanovení § 58 zákona o správě daní a poplatků je penále příslušenstvím daně, ke které se vztahuje a sleduje její osud. K námitkám uplatněným pod body 1) až 6) žalovaný uvedl, že tyto se primárně tykají doměření DPH, konkrétně směřují k žalobcem tvrzenému nezákonnému vyměření samotné DPH. Z hlediska tohoto daňového řízení jsou však pokračování
31A- 3 -
f 13/2010

irelevantní. Spisový materiál týkající se dodatečného vyměření DPH byl soudu předán k žalobě vedené pod sp. zn. 31 Ca 99/2008.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve vztahu k uplatněným žalobním námitkám relevantní skutečnosti:

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30640/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 12. 2002 do 31. 12. 2002 v celkové výši 644.913,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30641/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 1. 2003 do 31. 1. 2003 v celkové výši 109.974,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30642/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 2. 2003 do 28. 2. 2003 v celkové výši 413.278,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30643/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 3. 2003 do 31. 3. 2003 v celkové výši 90.873,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30644/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 4. 2003 do 30. 4. 2003 v celkové výši 89.400,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30645/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 5. 2003 do 31. 5. 2003 v celkové výši 304.004,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30646/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003 v celkové výši 421.134,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30647/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 7. 2003 do 31. 7. 2003 v celkové výši 195.721,- Kč.

pokračování
31A- 4 -
f 13/2010

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30648/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 8. 2003 do 31. 8. 2003 v celkové výši 215.421,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30649/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 9. 2003 do 30. 9. 2003 v celkové výši 994.935,- Kč.

Platebním výměrem na daňové penále ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30650/09/353920706130, sdělil správce daně žalobci předpis penále za prodlení úhrady DPH za zdaňovací období od 1. 11. 2003 do 30. 11. 2003 v celkové výši 454.534,- Kč.

O odvolání žalobce proti výše uvedeným platebním výměrům na daňové penále rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 8. 12. 2009, č. j. 18995/09-1300-700225, tak, že odvolání zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůraznil, že platební výměry na daňové penále vystavil správce daně vzhledem k provedené úhradě dodatečných platebních výměrů. Shodné odvolací námitky již byly uplatněny v rámci odvolání ve věci samé a nemohou být znovu předmětem odvolacího řízení týkajícího se daňového penále.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

Procesním právním předpisem, který upravoval až do 31. 12. 2010 řízení ve věcech daní a poplatků, byl zákon o správě daní a poplatků.

Podle § 63 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2006, je penále splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním pokračování
31A- 5 -
f 13/2010

výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.

Citované ustanovení bylo zrušeno, resp. nahrazeno jiným textem, zákonem č. 230/2006 Sb. (čl. V. bod 16) s účinností od 1. 1. 2007 (čl. XXI.). Podle přechodných ustanovení změnového zákona (čl. VI. bod 3.) se úprava obsažená v § 63 tohoto zákona použije pro daně, jejichž původní den splatnosti nastane po účinnosti tohoto zákona; pro daně, jejichž původní den splatnosti nastal do účinnosti tohoto zákona, se použije § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do účinnosti tohoto zákona. V posuzované věci je tedy rozhodné znění § 63 odst. 4 před jeho novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb.

Úvodní žalobní tvrzení žalobce, že je přesvědčen o tom, že se nenachází v prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty, když své daňové povinnosti v tomto směru řádně a včas splnil, považuje soud za liché. Soudu je totiž z jeho rozhodovací činnosti známo, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce mj. proti dodatečným platebním výměrům na DPH za zdaňovací období prosinec 2002 až listopad 2003, bylo žalobcem napadeno u zdejšího soudu správní žalobou a věc byla původně vedena pod sp. zn. 31 Ca 99/2008. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. 31 Ca 99/2008 – 53 byla žaloba zamítnuta, o následně podané kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 Afs 120/2009 – 90 tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2009, č. j. 31 Ca 99/2008 – 53, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2010, č. j. 31 Af 36/2010 – 124, byla žaloba opět zamítnuta. Uvedená věc je tedy již pravomocně skončena, přičemž žalobce v ní uplatnil obdobné námitky jako námitky uvedené pod body 1) až 6) žaloby.

Tvrzení žalobce o vyrovnání daňového nedoplatku na DPH nemůže být argumentem odůvodňujícím nezákonnost vydaných platebních výměrů na daňové penále. Soud připomíná, že platební výměry, kterými správce daně sdělil výši penále na DPH za předmětná období, neměly na rozdíl od platebních výměrů, kterými správce daně dodatečně vyměřil DPH, konstitutivní charakter. Platební výměry, kterými správce daně sdělil daňovému dlužníku výši penále, nezaložily žalobci žádnou novou povinnost, pouze deklarovaly povinnost již vzniklou ze zákona. Povinnost k úhradě penále vznikla v první den prodlení a trvala po celou dobu prodlení, měnila se pouze částka penále, která se s každým dnem prodlení zvyšovala podle zákonné sazby (§ 63 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).

Podle recentní soudní judikatury penále je příslušenstvím daně, sdílí její osud a v daňovém řízení se nikdy nevyskytuje samostatně, nýbrž je vázáno na daň již vyměřenou a splatnou. Penále není daní, proto se nevyměřuje; k jeho výši dospívá správce daně prostou matematickou operací, kterou daňovému subjektu sděluje formou platebního výměru (§ 63 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků). Nezjišťují se zde skutečnosti rozhodné pro určení výše daňové povinnosti, tak jak je tomu u daně při vyměřovacím řízení, vytýkacím řízení či daňové kontrole, neboť v každém okamžiku daňového řízení nastalém po splatnosti daně, lze penále vypočíst na základě pokračování
31A- 6 -
f 13/2010

již učiněného rozhodnutí o dani. Daňový dlužník je o výši penále pouze „vyrozuměn“ a platební výměr na penále z prodlení s placením splatné částky daně podle § 63 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků je pouze deklaratorním správním aktem. Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, č. j. 9 Afs 96/2007 – 43, in: www.nssoud.cz.

K úvodnímu žalobnímu tvrzení namítající zaplacení DPH lze tedy uzavřít, že zaplacení této daně žalobce nezbavuje jeho povinnosti k úhradě penále z DPH správcem daně řádně vypočteného a následně žalobci sděleného.

S přihlédnutím ke znění a obsahu žalobních námitek uvedených pod bodem 1) až 6) žaloby soud nejprve připomíná rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č.j. 4 As 3/2008 – 78, dostupný na www.nsssoud.cz, podle něhož: „… správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá, procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. Proto také (…) musí vymezení žalobního bodu – a setrvání na těchto mezích i v dalších fázích řízení – garantovat zásadu rovnosti účastníků řízení; stanoví tak, i žalovanému meze jeho obrany, tedy to, k čemu se má vyjádřit a k čemu má předložit protiargumenty. (…) K tomu je třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“

Kvalita a pečlivost při vypracování žaloby a formulace jejích žalobních bodů tedy zásadně předurčuje rozsah právní ochrany, kterou soud žalobci v intencích výše uvedeného závěru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, smí a současně musí ze zákona poskytnout. V daném případě je z obsahu žalobních námitek uvedených pod bodem 1) až 6) žaloby argumentačně zřejmé, že směřují do jiného řízení, do řízení které se týkalo dodatečného vyměření DPH za předmětná období. Ve vztahu k řízení nyní přezkoumávanému, kterým bylo žalobci toliko sděleno penále na DPH, jsou tedy naprosto irelevantní, neboť jak již bylo zdůrazněno výše, penále není daní, nevyměřuje se, k výši penále dospívá správce daně prostou matematickou operací, kterou daňovému subjektu sděluje formou platebního výměru. Námitky směřující do meritorního vyměření DPH, se nemohou stát předmětem přezkumu v nyní přezkoumávané věci týkající se penále na DPH, neboť předepisování penále nespadá do vyměřovací fáze daňového řízení, ale do fáze placení (vybírání) daně.

Na závěr k žalobcem namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí si soud ještě dovoluje připomenout rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, in: na www.nssoud.cz, který vymezil institut nezákonnosti takto: „Nezákonným je rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, a přitom ještě nejde o tak intenzivní rozpor, aby bylo možno pokračování
31A- 7 -
f 13/2010

usuzovat, že rozhodnutí neexistuje, tj. že je nicotné. Nezákonnost může být vyvolána buď chybnou aplikací hmotného práva (pak půjde o nezákonnost v tom smyslu, jak o ní hovoří § 76 odst. 1 s. ř. s.), nebo práva procesního. Procedurální pochybení mohou mít charakter nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebo vad řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.); tyto vady řízení jsou však v rámci soudního řízení relevantní pouze potud, pokud jde o tzv. vady podstatné, tj. pokud porušení procesního práva mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.“

Soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí ve světle žalobcem uplatněných žalobních bodů, ovšem neshledal důvod, pro který by přisvědčil žalobci ohledně jím tvrzené nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a při přezkumu řízení, které jeho vydání předcházelo, soud nezjistil, že by došlo k chybné aplikaci hmotného práva či k chybné aplikaci procesního práva. Za tohoto stavu věci soud rozhodl tak, že v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 15. června 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru