Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 124/2010 - 40Rozsudek KSBR ze dne 27.07.2011

Prejudikatura

9 Afs 89/2009 - 55

3 Afs 5/2004 - 63


přidejte vlastní popisek

31Af 124/2010-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D. a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. D., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou včas podanou u Krajského soudu v Brně se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12.10.2010, č.j. 13325/10-1100-706807, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí prvostupňového správce daně ze dne 8.3.2010, č.j. 7077/10/092930303448, jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedla, že postupem správních orgánů byla zkrácena ve svém procesním postavení, byla chybně posouzená právní otázka předložené plné moci a následně nesprávně zastaveno odvolací řízení. Žalovaný pak porušil své povinnosti v odvolacím řízení, když neodstranil vady řízení vyměřovacího, vadně posoudil právní stav věci a nezrušil prvostupňové rozhodnutí, ač k tomu byly dány zákonné důvody.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné po podrobném vyjádření k obsahu žaloby, odkazu na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a se závěrem o zákonnosti postupu ústícího v zastavení odvolacího řízení.

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 věta první s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodl o žalobě, aniž nařizoval jednání, při splnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Předmětem přezkumné činnosti soudu je zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 12.10.2010, č.j. 13325/10-1100-706807, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Humpolci ze dne 8.3.2010, č.j. 7077/10/092930303448, jímž bylo zastaveno odvolací řízení podle ustanovení § 48 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve věci odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 27.11.2009, č.j. 32310/09/092970301060. Důvodem pro zastavení odvolacího řízení byla skutečnost, že žalobkyní podané odvolání ze dne 23.12.2009 neobsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti, nebylo způsobilé k projednání a přes opakované výzvy správce daně žalobkyně nedoplnila chybějící náležitosti.

K zásadní námitce žalobkyně, že v dané věci nemělo dojít k zastavení odvolacího řízení nutno uvést, že obecná úprava náležitostí podání a odstraňování jejich vad je obsažena v ustanovení § 21 odst. 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, vyzve správce daně daňový subjekt k odstranění vad podání, ve lhůtě, kterou správce daně stanoví a současně poučí daňový subjekt o následcích spojených s neodstraněním vad podání. Stanovení lhůty správcem daně k odstranění vady podání má pro daňový subjekt závažné důsledky, neboť nereaguje-li daňový subjekt na výzvu správce daně a podání není způsobilé k projednání, hledí se na něj, jako by vůbec nebylo podáno. Tato úprava zakotvená zákonem o správě daní a poplatků se uplatňuje ve všech případech podání daňových subjektů, s výjimkou těch, kde sám tento zákon stanoví jinak, přičemž jedním z těchto případů je i právní úprava zakotvení v ustanovení § 48 odst. 4 a 5 tohoto zákona.

Pro odstraňování vad odvolání platí speciální právní úprava a pro případ, kdy odvolání neobsahuje předepsané náležitosti dle § 48 odst. 4, je správce daně povinen vyzvat odvolatele s poučením, v jakém směru musí být odvolání doplněno, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů. Nevyhoví-li odvolatel výzvě, správce daně odvolací řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastavení řízení je dále přípustné odvolání dle § 48 odst. 5 citovaného zákona. Z uvedeného vyplývá, že lhůtu k doplnění náležitostí odvolání určuje svým rozhodnutím správce daně a jedná se o lhůtu správcovskou, která může být rozhodnutím správce daně měněna. Daňový subjekt rovněž může před uplynutím lhůty z důležitých důvodů požádat o její prodloužení a je na správci daně o takové žádosti rozhodnout. Nerozhodne-li správce daně o žádosti před uplynutím žádané lhůty, nastupuje fikce povolení prodloužení lhůty. Na první žádost, nejedná-li se o lhůtu zákonnou, přitom správce daně povolí prodloužení lhůty alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno. Zákon o správě daní o poplatků rovněž pamatuje na situace, kdy je včasná žádost sice zamítnuta ve lhůtě, avšak rozhodnutí o tom je žadateli doručeno až po jejím uplynutí. V takovém případě lhůta končí tolik dnů po doručení zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v den podání žádosti do konce lhůty.

V projednávané věci soud z obsahu předloženého správního spisu ověřil, že žalobkyně byla vyzvána dle ustanovení § 48 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků výzvou ze dne 28.12.2009, č.j. 33954/09/092930303448 k doplnění náležitostí odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení předmětné výzvy s uvedením, v jakém směru je zapotřebí nedostatky podaného odvolání odstranit a současně byla upozorněna na důsledky pro případ nevyhovění této výzvě, které měly spočívat v zastavení odvolacího řízení správcem daně. Lhůta k doplnění náležitostí odvolání byla stanovena na patnáct dnů ode dne doručení předmětné výzvy, která byla žalobkyni doručena dne 4.1.2010. Není proto pravdivé tvrzení žalobkyně, že správce daně stanovil lhůtu kratší než zákonem předpokládanou. Ze spisu dále vyplývá, že žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání do 5.2.2010, její žádosti správce daně vyhověl, následně mu byla doručena další žádost o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání do 19.3.2010. Také tato podání žalobkyně obsahovala vady (např. chybějící podpis žalobkyně), proto byla opakovaně žalobkyně vyzývána k odstranění vad podání, přičemž výzvy správce daně byly žalobkyni doručeny 23.2.2010 a lhůta k odstranění vad podání marně uplynula dne 3.3.2010. Žalobkyně k výzvě správce daně neodstranila ani vady deklarovaného nedostatku zmocnění údajného jejího zástupce v daňovém řízení. Teprve k odstranění této vady byla žalobkyni stanovena lhůta osmi dnů od doručení výzvy a také v tomto případě byla žalobkyně poučena o následcích nevyhovění výzvě správce daně. Všechny tyto skutečnosti, které vyplývají z obsahu správního spisu, jsou podrobně rozvedeny a odůvodněny v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, na které zdejší soud plně odkazuje, neboť s postupem žalovaného se ztotožňuje a nemá co by žalovanému v tomto ohledu vytkl, když jeho postup je zcela souladný se zákonem. K otázce údajného zmocnění k zastupování před správcem daně, kdy žalobkyně tvrdí, že udělila řádnou plnou moc k zastupování, čemuž správce daně nepřihlížel, je zapotřebí uvést, že plná moc ze dne 2.1.2008 je jednoznačně formulována jako plná moc omezená pouze pro účel zastupování v daňovém řízení při kontrole daně z příjmu fyzických osob za roky 2003, 2004 a kontrole daně silniční za roky 2003, 2004. Jak správně dovodil žalovaný, nelze z této omezené plné moci dovozovat zastupování žalobkyně v odvolacím řízení, k čemuž bylo zapotřebí jiné plné moci. Nerespektovala-li žalobkyně lhůty stanovené správcem daně k odstranění vad podání, ačkoli byla řádně poučena o následcích nevyhovění výzvám, musela si být vědoma následků s tím spojených. Žalobkyně ani v zákonné patnáctidenní lhůtě stanovené správcem daně, ani ve lhůtách následných, které jí byly správcem daně poskytnuty k jejím opakovaným žádostem, své odvolání nedoplnila, tuto zásadní skutečnost nijak neodůvodnila a sama se opětovně domáhala další možnosti prodloužení lhůty k doplnění odvolání, kterou jí však zákon neposkytuje, nicméně správce daně žádostem žalobkyně vyhověl. Žalobkyně hojně využila možnosti žádat o prodloužení lhůt k odstranění vad svých podání, avšak ani žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad nebyly obsahově dostatečné a i v nich bylo nutno na výzvu správce daně odstraňovat vady. V postupu správce daně rozhodně nelze shledat zkrácení procesního postavení žalobkyně, jak je v žalobě tvrzeno.

Ze shora uvedených důvodů shledal soud žalobu nedůvodnou a jako takovou ji podle § 78 odst. 7 zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 27. 7. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru