Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 78/2010 - 78Rozsudek KSBR ze dne 29.09.2011

Prejudikatura

1 As 51/2010 - 214

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 140/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31A 78/2010-78

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jany Jedličkové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. H., zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 30.9.2010 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28.7.2010, č.j KUJI 53869/2010 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedla, že žalovaný nebyl oprávněn pokračovat v nařízené exekuci a uložit žalobkyni zaplatit náklady nařízené exekuce, neboť proti žalobkyni nikdy exekuce nařízena nebyla a exekuční náklady je povinen hradit povinný, jemuž exekuční správní orgán tuto povinnost rozhodnutím uloží.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s tím, že na žalobkyni byla převedena povinnost související s nařízením odstranění nemovitosti, včetně povinnosti uhradit následně náklady nařízené exekuce.

V replice žalobkyně setrvala na svém stanovisku s tím, že je nepřípustné, aby byl rozšiřován výklad § 116 správního řádu, že žalobkyni se ukládá povinnost hradit náklady exekuce, která proti ní nikdy nařízena nebyla a žalobkyně nebyla v postavení povinného.

Krajský soud v Brně poté na základě včas podané žaloby přezkoumal postup žalovaného v rozsahu daném žalobními body. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, při splnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 s.ř.s.

Žaloba není důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu vyplynuly pro věc relevantní následující skutečnosti: Dne 3.4.2006 bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby vůči stavebníkovi – právnímu předchůdci žalobkyně. Dne 1.8.2008 byla uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem bylo darování předmětné stavby s tím, že účinky vkladu vlastnického práva žalobkyně ke stavbě do katastru nemovitostí nastaly 22.9.2008. Dne 9.10.2008 byl vydán exekuční příkaz, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí proti povinnému – právnímu předchůdci žalobkyně. Dne 10.9.2009 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady vzniklé při provádění exekuce.

Podle § 108 odst. 1 správního řádu vůči jinému než vůči tomu, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost nepeněžitého plnění a je uveden v exekučním titulu, může exekuční správní orgán vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v nařízené exekuci pokračovat, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost. Ustanovení § 108 odst. 2 pak upravuje způsob prokazování přechodu nebo převodu nepeněžité povinnosti či práva, když výslovně uvádí, že se prokazuje listinnou vydanou správním orgánem, soudem nebo notářem a nebo ověřenou orgánem příslušným podle zvláštního právního předpisu, pokud přechod nepeněžité povinnosti nebo práva nevyplývá přímo z právního předpisu.

Podle § 116 odst. 1 správního řádu hradí exekuční náklady povinný, pokud exekuce nebyla zastavena podle § 115 písm. e) nebo f).

Pro posouzení věci je podstatné, zda návrh na nařízení exekuce byl oprávněným podán důvodně, to je poté, kdy povinný svou povinnost ve lhůtě určené exekučním titulem nesplnil. Tento předpoklad naplněn byl, protože povinnost stanovená vykonatelným exekučním titulem, to je rozhodnutím ze dne 3.4.2006 o odstranění stavby, dobrovolně splněna nebyla. Bylo pouze na povinném, aby svou povinnost splnil řádně a včas, tak, jak mu ukládalo vykonatelné rozhodnutí. Kdyby se tak stalo a povinný předešel vymáhacímu řízení, předešel by tak zároveň i vzniku nákladů s tím spojených. Soud v dané věci nepřehlédl, že v rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 9.10.2008 je uveden jako povinný právní předchůdce žalobkyně, když právní účinky vkladu nastaly 22.9.2008, nicméně i s tímto rozhodnutím byla žalobkyně seznámena, když jí rovněž byl exekuční příkaz doručen, jak vyplývá z doručenky založené ve správním spise. Jakkoli je formálně vadné označení povinného v tomto rozhodnutí (ex lege byla povinná žalobkyně, která nabyla nemovitost ze smlouvy ze dne 1.8.2008, s právními účinky vkladu 22.9.2008), předmětem tohoto řízení není přezkum zákonnosti rozhodnutí ze dne 9.10.2008, ale rozhodnutí ze dne 10.9.2009 o povinnosti k náhradě nákladů exekuce. Pouze v případě věcného posuzování návrhu na řízení exekuce by byl soud oprávněn posoudit, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který by postačil k uspokojení oprávněného a zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, případně zda právo nebylo prekludováno. Ani potom by se však soud nezabýval tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (titulem) povinnému byla splněna nebo jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu, neboť v tomto směru nutno vycházet vždy z tvrzení oprávněného.

Žalobkyně se mýlí, pokud tvrdí, že není povinna hradit náklady exekuce pouze proto, že jí jako povinné nikdy žádná povinnost uložena nebyla. Na žalobkyni právě s převodem nemovitosti na základě uzavřené smlouvy ze dne 1.8.2008 přešla s převodem nemovitosti nepochybně povinnost odstranit stavbu dle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, v němž byl jako povinný označen právní předchůdce žalobkyně, když nemovitost byla na žalobkyni převedena se všemi právy a povinnostmi, včetně povinnosti plynoucí z rozhodnutí o odstranění předmětné nemovitosti. Právo exekuci vést zde existovalo, byly tedy dány objektivní okolnosti pro existenci povinnosti, s níž žalobkyně nemovitost nabyla. Pokračoval-li správní orgán v exekuci proti „jiné osobě, na kterou byla převedena nepeněžitá povinnost“, měl k tomu zákonný podklad, proto i o náhradě nákladů proti žalobkyni byl správní orgán oprávněn rozhodnout. Povinným není jen subjekt označený v exekučním titulu, ale i ten, na kterého povinnost přešla, jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 správního řádu.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 29. 9. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru