Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 65/2010 - 71Rozsudek KSBR ze dne 06.04.2011

Prejudikatura

2 As 75/2007 - 53

1 As 45/2007 - 48

4 Ads 7/2007 - 50


přidejte vlastní popisek

31A 65/2010-71

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jany Jedličkové a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní věci žalobce společnosti Cobra plus a.s., se sídlem Praha 5 - Stodůlky, Tlumačovská 1237, zast. JUDr. Irenou Němečkovou, advokátkou se sídlem Senohraby, Hlavní 145, proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru rozpočtu a financování, se sídlem Brno, Malinovského nám. 3, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru rozpočtu a financování ze dne 9.7.2010, č.j. MMB/0231081/2010, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9.200,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet JUDr. Ireny Němečkové, advokátky se sídlem Senohraby, Hlavní 145.

Odůvodnění:

Žalobou včas podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.7.2010, č.j. MMB/0231081/2010, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti usnesení o zastavení řízení Finančního odboru Úřadu městské části Brno-Královo pole ze dne 27.4.2010, č.j. 10/4181/OF a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce v žalobě namítl, že byl zkrácen na svých právech, neboť jeho žádost nebylo možno posoudit jako žádost zjevně právně nepřípustnou, mělo proto proběhnout řádné správní řízení, ve věci mělo být rozhodnuto a rozhodnutí řádně odůvodněno, což se nestalo. Správní orgány nemohly vědět předem, že povolení nemůže být vydáno, neboť k tomuto zjištění bylo provedeno šetření a zjištěné údaje teprve následně byly hodnoceny. Hlavním důvodem pro zastavení řízení byla skutečnost, že v sousedství se nachází „chráněná“ budova, přičemž tato budova je v katastru nemovitostí označena jako objekt k bydlení a jako taková je i užívána. Pokud je v budově také privátní stomatologické centrum, je zde i celá řada dalších činností a z rozhodnutí pak není ani zřejmé, jaká činnost má být na předmětné adrese skutečně vykonávaná a v jakém rozsahu. Za chráněnou budovu nelze považovat bez dalšího jakoukoliv budovu, v níž má být provozována činnost zdravotnického zařízení, když pod touto činností si lze představit i jiné činnosti než je zdravotnická péče. V ustanovení § 17 odst. 11 loterijního zákona je použit neurčitý právní pojem, je třeba vyřešit jaký význam má tento pojem a jaké skutečnosti konkrétního případu lze pod něj podřadit. Z metodické příručky MF ČR k povolovacímu procesu pak vyplývá, že vlastnická či jiná užívací práva k budovám ve smyslu § 17 odst. 11 loterijního zákona by měla být seznatelná. Dále žalobce polemizuje s vyhláškou vymezující místa, kde lze v městské části Brno-Královo pole provozovat výherní hrací přístroje, poukazuje na pravomocné kolaudační rozhodnutí ze dne 3.9.2001, kterým byla žalobci povolena změna užívání nebytových prostor s tím, že jednostranným zákazem užívání kolaudované stavby by byla zmařena investice žalobce a tím mu vznikla značná finanční újma.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že napadené rozhodnutí je v souladu s platnými právními předpisy. Popsal průběh řízení, odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že správní orgán zvolil tento postup v zájmu žalobce, když již po podání žádosti o povolení provozování VHP v předmětné provozovně věděl, s ohledem na existenci chráněných budov v okruhu vzdálenosti do 100 m od předmětné provozovny, že žádosti nebude možné vyhovět. Existence chráněných budov není záležitostí, kterou by mohl správní orgán zvrátit svým posouzením. Pro určení chráněné budovy není podstatné vlastnictví budovy ani právní vztah, na jehož základě je chráněné zařízení v budově provozováno. Zákon o loteriích nevymezuje žádný minimální rozsah, v němž musí budova k provozování chráněných činností sloužit. Odmítl rovněž všechny ostatní v žalobě vznesené námitky, včetně zpochybnění textu vyhlášky vztahující se k území městské části Brno-Královo pole.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na svém stanovisku a zdůraznil, že věc měla být po provedení správního řízení meritorně projednána a rozhodnuta, měly být posouzeny všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci, včetně posouzení existence chráněných budov a ve vztahu k vyhlášce o regulaci provozu výherních hracích přístrojů č. 9/2008 uvedl, že pokud byl tento předpis vadný, nemůže to jít na újmu žalobce, navíc díky novelizaci vyhláškou č. 13/2010 již zcela vypadlo teritoriální vymezení omezení provozoven VHP, když v textu již dále není uvedeno „na území města Brna“.

Krajský soud v Brně poté, na základě včas podané žaloby, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) a řízení přecházející jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Předmětem přezkumné činnosti soudu je zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 9.7.2010, č.j. MMB/0231081/2010, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního odboru Úřadu městské části Brno-Královo pole ze dne 27.4.2010, č.j. 10/4181/OF o zastavení řízení o žádosti žalobce o povolení provozování 7 ks výherních hracích přístrojů v provozovně „Herna bar Pyramida“ na adrese Brno, Štefánikova 42, na dobu od 1.7.2010 do 31.12.2010, když důvodem zastavení řízení byl odkaz na ustanovení § 17 odst. 11 zákona o loteriích, které zakazuje povolit provozování VHP v budovách zde

uvedených, jakož i v jejich sousedství, přičemž v daném případě v sousedství provozovny se nachází budova, v níž je provozována lékařská praxe, praktické zubní lékařství.

Základní právní otázkou v dané věci je, zda skutečně byly splněny podmínky pro zastavení správního řízení v důsledku zjevné právní nepřípustnosti žádosti a zda správní orgán oprávněně odepřel provést správní řízení a vydat meritorní rozhodnutí.

Žalovaný odkázal na ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, podle něhož řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně nepřípustná.

Podle přesvědčení soudu nelze v dané věci bez dalšího dovodit, že žádost žalobce, o níž bylo rozhodováno, je žádostí zjevně právně nepřípustnou ve smyslu citovaného ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Právě skutečnosti, kterými správní orgány argumentují v odůvodnění rozhodnutí, musely být nepochybně správními orgány v řízení zjišťovány, jak důvodně argumentuje žalobce, neboť ze samotného obsahu žádosti bez dalšího nevyplývalo, že by této žádosti nemohlo být vyhověno. Podání žádosti, jak učinil žalobce, výslovně připouští zákon a teprve výsledky zjišťování, resp. dokazování ve správním řízení mohou vést správní orgány k závěrům, zda jsou či nejsou splněny zákonné předpoklady vyplývající z ustanovení § 17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a v návaznosti na něj i příslušné vyhlášky Statutárního města Brna.

Důvodně rovněž žalobce namítá, že zjevná právní nepřípustnost je neurčitým právním pojmem. Tento právní pojem je nutno vykládat restriktivním způsobem, takovou zjevně právní nepřípustnost ve vztahu k podané žádosti správní orgán neprojednává a řízení bez dalšího zastavuje s odkazem na ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Z důvodu ochrany práv účastníků řízení je k tomuto způsobu rozhodnutí možno přikročit jen tehdy, je-li již na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět, což znamená, že zjevná právní nepřípustnost musí být patrná již ze samotné žádosti, nikoliv až z výsledků dalšího dokazování nebo zjišťování. Příkladem zjevné právní nepřípustnosti může být např. situace, kdy se žádost o přiznání určitého oprávnění vztahuje pouze k právnické osobě, zatím co ji podá osoba fyzická, jak uvádí též komentář ke správnímu řádu, apod. Smyslem užitého ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu je, aby se zjevně nepřípustnou žádostí nemusel správní orgán po věcné stránce zabývat, protože by to bylo zjevně bezpředmětné a výsledek řízení by byl naprosto stejný. Žádost však nemůže být kvalifikována jako zjevně právně nepřípustná, jestliže při jejím posuzování musí správní orgán uplatňovat správní uvážení nebo vykládat neurčité právní pojmy. Pak musí správní orgán žádost posoudit meritorně a teprve na základě vedeného správního řízení rozhodnout. Dospěje-li správní orgán k závěru o zjevné právní nepřípustnosti žádosti až na základě meritorního posouzení, navíc poté, kdy vyhodnotí právně relevantní skutečnosti (zde ve vztahu k ustanovení § 17 odst. 11 loterijního zákona), přičemž podání žádosti výslovně předpokládá zákon, pak nelze dospět k tomu, že žádost je svou podstatou zjevně právně nepřípustná, např. proto, že by ji podal neoprávněný subjekt nebo že by podání takové žádosti výslovně vylučoval zákon, takže by se takovou žádostí správní orgán vůbec nemusel věcně zabývat. O takový případ se v dané věci nejednalo, naopak správní orgány žádost de facto meritorně posoudily, vypořádaly se s ní věcně a neshledaly ji důvodnou. Je evidentní, že žádost nebyla natolik zjevně právně nepřípustná, že by s ní správní orgán byl oprávněn naložit tak, jak se stalo. Na tomto místě soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.5.2008, č.j. 2 As 74/2007-55, z něhož v této věci vycházel a z něhož vyplývá, že za zjevně právně nepřípustnou je možno považovat pouze takovou žádost, u níž je již na první pohled zřejmé, že jí nelze vyhovět. To především znamená, že tato nepřípustnost musí být patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.1.2008, č.j. 1 As 45/2007-48 (vše dostupné na www.nssoud.cz), pak vyplývá, že zjevná právní nepřípustnost rozhodně nenastává v situaci, kdy na základě podané žádosti správní orgán neuplatňuje správní uvážení či nevykládá neurčité právní pojmy, správní uvážení či výklad neurčitých právních pojmů jsou pouze částí činnosti správního orgánu, existuje celá řada žádostí, na jejichž základě správní orgán neaplikuje ani správní uvážení ani neurčité právní pojmy, a přesto je nucen jednat. Obecně nelze žádost označit za zjevně právně nepřípustnou, jestliže její podání výslovně předvídá zákon. Zjevná právní nepřípustnost žádosti znamená, že takové žádosti nelze vyhovět, neboť to právní úprava neumožňuje. K procesnímu institutu zastavení správního řízení v případech uvedených v § 66 odst. 1 a 2 správního řádu, srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4.2007, č.j. 4 Ads 7/2007-50.

Ze shora uvedených důvodů soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí žalovaného na základě včas a důvodně podané žaloby zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, odst. 4 s.ř.s.), v němž je správní orgán vázán právním názorem tohoto soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Pro úplnost nutno dodat, že dalšími námitkami nebylo nutno se zabývat, neboť by to v této fázi řízení nemělo žádného praktického významu.

Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Úspěšnému žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem, a to za tři úkony právní služby a třikrát režijní paušál, a to ve výši žalobcem požadované a písemně vyčíslené, přičemž spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí žalobcem požadované náklady 9.200,- Kč, které soud v plném rozsahu přiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 6. 4. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru