Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 64/2010 - 121Rozsudek KSBR ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

1 Ans 3/2010 - 84

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Ans 6/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31A 64/2010-121

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem, se sídlem AK Valašské Meziříčí, Hemy 855, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánovaní a stavebního řádu, se sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 21, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému advokátovi JUDr. Janu Stančíkovi, se sídlem AK

Valašské Meziříčí, Hemy 855, se přiznává odměna za zastupování

žalobkyně ve výši 9.765,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského

soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 7. 2009 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 12. 12. 2008 proti stavebnímu povolení vydanému Městským úřadem Kelč ze dne 12. 1. 1998, č. j. 1114/97. Žalobu odůvodnila tím, že v předmětném stavebním řízení nebylo s její matkou a právní předchůdkyní – D. S. jednáno jako s účastnicí řízení, přestože byla tehdejší vlastnicí budovy č. p. 348 v Kelči postavené na pozemku sousedícím s pozemkem stavebníků manželů M., na kterém byla stavba plynoinstalace realizována. Stavební úřad její matce ani neoznámil výsledné stavební povolení, aby se proti němu mohla včas odvolat. Proto žalobkyně požádala stavební úřad o zaslání stejnopisu stavebního povolení, po jeho doručení proti němu podala dne 12. 12. 2008 odvolání, ale o tomto odvolání žalovaný v zákonné lhůtě nerozhodl.

Při jednání před soudem právní zástupce žalobkyně setrval na tvrzení, že v mezidobí po podání žaloby sice bylo vydáno rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobkyně, ale toto rozhodnutí považuje za rozhodnutí jen podle názvu nikoli podle obsahu. Na žalobě proto setrval v plném rozsahu ve znění žalobou navrhovaného petitu.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a navrhl, aby byla soudem zamítnuta. Zejména zdůraznil, že o odvolání žalobkyně již rozhodl, a to rozhodnutím ze dne 1. 9. 2009, č. j. KUZL 60406/2009, sp. zn. KUSP 83065/2008 ÚP-S, kterým její odvolání podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl. V podrobnostech argumentačně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a obsah předloženého správního spisu.

Při jednání před soudem pověřená pracovnice žalovaného zdůraznila, že v předmětném řízení byli ve vztahu k žalobkyni již vyčerpány všechny procesní prostředky, neboť žalovaný ve věci „plynofikace rodinného dmu č. p. 34“ zamítavým způsobem rozhodoval o přezkumu rozhodnutí i o obnově řízení.

Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 31 Ca 109/2009 – 46, bylo řízení zastaveno (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a soudem ustanovenému zástupci JUDr. Janu Stančíkovi byla přiznána odměna za zastupování žalobkyně ve výši 4.800,- Kč (výrok III.). Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že z okolností případu vyplývá, že žalobkyně byla po podání žaloby vydáním rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2009, č. j. KUZL 60406/2009, sp. zn. KUSP 83065/2008 ÚP-S, uspokojena, neboť bylo vydáno rozhodnutí, jehož vydání se domáhala.

O kasační stížnosti žalobkyně rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 8. 2010, č. j. 1 Ans 3/2010 – 84 tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2009, č. j. 31 Ca 109/2009 – 46, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí zdůraznil, že pokud po zahájení soudního řízení bylo vydáno požadované rozhodnutí, čímž došlo k ukončení tvrzené nečinnosti správního orgánu, a žalobkyně nevzala žalobu zpět, bylo třeba, aby soud žalobu podle ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl, nikoli, aby řízení zastavil. Tímto vysloveným právním názorem ve věci je zdejší soud vázán ve smyslu ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve věci relevantní skutečnosti.

Dne 12. 1. 1998 vydal Městský úřad Kelč, komise výstavby, stavební povolení č. j. 1114/97, kterým umístil a povolil stavebníkům A. M. a M. M., oba bytem K. 34, podle ustanovení § 39 a 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) stavbu „plynofikace rodinného domu č. p. 34“ na pozemku par. č. 172/1 st. pl. v k. ú. Kelč – Nové Město za zde blíže specifikovaných podmínek s tím, že stavba bude obsahovat: instalaci domovního plynového zařízení, napojení na plynový sporák, plynový kotel DAKON DUA a plynový ohřívák TUV typu QUADRIGA. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 1998.

Odvoláním ze dne 12. 12. 2008, doručeným Městskému úřadu Valašské Meziříčí dne 15. 12. 2008, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí o stavebním povolení vydaného Městským úřadem Kelč, komisí výstavby, dne 12. 1. 1998 pod č. j. 1114/97.

O tomto odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 9. 2009, č. j. KUZL 60406/2009, sp. zn. KUSP 83065/2008 ÚP-S, tak, že odvolání žalobkyně podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl.

Podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

Podle ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Po podřazení zjištěného skutkového stavu věci výše citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem ochrany před nečinností správních orgánů je subjektivní veřejné právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto právo je široce koncipované, vždy však zahrnuje také ochranu před nečinností. Naposled uvedenými „jinými orgány“ jsou míněny zejména právě správní orgány. Součástí práva je i v čl. 38 odst. 2 Listiny zakotvená povinnost správních orgánů projednávat věci bez zbytečných průtahů. K tomu srov. Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín, M. Správní řád soudní. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, 185 – 186 s. Současně je třeba zdůraznit, že zákon sám pojem nečinnost přesněji nevymezuje.

Pro rozhodnutí soudu je především určující skutkový stav věci ke dni vydání jeho rozhodnutí. V daném případě je z obsahu správního spisu zřejmé, že žalobkyni subjektivní veřejné právo na vydání rozhodnutí nesvědčilo, ze strany žalovaného se tudíž nejednalo o nečinnost, a žalovaný navíc dne 1. 9. 2009 žalobkyní žádané rozhodnutí vydal, neboť o jejím odvolání rozhodl.

Právní předchůdkyni žalobkyně z titulu vlastnictví rodinného domku č. p. 348 Kelč nemohlo být přiznáno právo stát se účastnicí správního řízení ve věci povolení stavby „plynofikace rodinného domu č. p. 34“ na pozemku par. č. 172/1 st. pl. v k. ú. Kelč – Nové Město, neboť technické zařízení bylo vedeno uvnitř předmětné sousední budovy ve vlastnictví stavebníků manželů A. a M. M.. Uvedenou stavbou nemohla být právní předchůdkyně žalobkyně na svých právech a právem chráněných zájmech nijak přímo dotčena ve smyslu tehdy platného ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Právní předchůdkyně žalobkyně se tedy tzv. opomenutou účastnicí správního řízení nestala, tudíž ani žalobkyni v tomto směru žádné subjektivní veřejné právo nesvědčilo.

Z obsahu správního spisu má soud rovněž za prokázané, že žalovaný dne 1. 9. 2009 žalobkyní žádané rozhodnutí vydal, když rozhodl tak, že její odvolání proti pravomocnému stavebnímu povolení správního orgánu 1. stupně podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl. Faktickým rozhodnutím žalovaného, jehož vydání se žalobkyně touto žalobou domáhala, tedy probíhající soudní řízení pozbylo svého smyslu a významu, neboť soud skutečně nemá, k čemu by žalovaného zavázal. V této souvislosti pak soud považuje za podstatné připomenout, že v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn posuzovat pouze skutečnost, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobkyně vydáno, není však oprávněn posuzovat správnost či nesprávnost takto vydaného rozhodnutí, tj. de facto jej podrobit přezkumu. K tomuto účelu institut žaloby na ochranu proti nečinnosti neslouží.

Jen pro úplnost ke snaze žalobkyně zvrátit pravomocné stavební povolení z roku 1998 si soud dovoluje poznamenat, že správní rozhodnutí jako akt veřejné moci nemůže být napadáno „donekonečna“. Opak by znamenal ztrátu důvěryhodnosti těchto rozhodnutí jakožto celku a nejistotu v právním postavení účastníků i třetích osob. Ke smyslu a účelu lhůt v právu se rovněž vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 560/01, in: http://nalus.usoud.cz, v němž dovodil, že: „Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní vymezení času pro uplatnění práv může přitom dopadat jak do oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv.“

S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci je zřejmé, že žaloba není důvodná, proto byla soudem v souladu s ustanovením § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl ve spojení s ustanovením § 110 odst. 2 věta prvá s. ř. s., podle něhož zruš-íli Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výrok o přiznání odměny ustanovenému advokátovi je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 7 věta prvá s. ř. s., podle něhož navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. Usnesením soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 31 Ca 109/2009 – 22, bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a ustanoven JUDr. Jan Stančík, advokát, k ochraně jejích zájmů v této věci (výrok II.). Ustanoví-li ve správním soudnictví v řízení o žalobě krajský soud účastníku řízení zástupcem advokáta, je takto ustanovený advokát oprávněn zastupovat účastníka řízení také v řízení o kasační stížnosti a i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno. Srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006 – 117, in: www.nssoud.cz a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, č. j. 4 Azs 6/2010 – 42, in: www.nssoud.cz. Náklady řízení ustanoveného advokáta sestávají z odměny ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon právní služby v souladu s ustanovením § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996

Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „AT“), a to za tyto úkony právní služby: 1. první porada s žalobkyní dne 22. 9. 2009, včetně převzetí a přípravy zastoupení, 2. písemné podání soudu ze dne 7. 10. 2009, 3. porada s žalobkyní dne 11. 2. 2010, 4. písemné podání soudu ze dne 11. 2. 2010, 5. účast na jednání před soudem dne 23. 2. 2011, z 5 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 a odst. 3 AT, z 8 náhrad za promeškaný čas po 100,- Kč za každou i jen započatou půlhodinu v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, z cestovného právního zástupce žalobkyně z Valašského Meziříčí do Brna a zpět v celkové délce cesty 284 km vykonanou osobním automobilem tovární značky Ford Focus SPZ X s průměrnou spotřebou pohonných hmot 7,96 l na 100 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů 31,60 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč v souladu s ustanoveními § 1 písm. b) a § 4 písm. b) vyhlášky č. 377/2010 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot, tj. cestovné ve výši 1.765,- Kč. Celkem se jedná o částku ve výši 14.565,- Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovenému advokátu byla platebním poukazem ze dne 11. 5. 2010, č. j. 31 Ca 109/2009 – 92, vyplacena částka 4.800,- Kč, představuje přiznaná odměna za zastupování žalobkyně ustanovenému advokátovi JUDr. Janu Stančíkovi, se sídlem AK Valašské Meziříčí, Hemy 855, částku ve výši 9.765,- Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou výplatním možnostem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou

týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Krajský soud v Brně dne 23. února 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru