Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 58/2010 - 86Rozsudek KSBR ze dne 15.06.2011

Prejudikatura

1 As 21/2008 - 81

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 133/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31A 58/2010-86

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jany Jedličkové, v právní věci žalobkyně Mgr. L. N., zast. Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Poláškova 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, za účasti: 1) společnosti PROFI KLIMA, a.s., se sídlem Branky 51, 2) J. B., 3) J. B., 4) Obce Branky, zast. JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 75, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemajíprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 28.7.2010 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2010, č.j. KUZL 35431/2010 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žaloba byla odůvodněna podáním došlým soudu 29.7.2010. V tomto podání uvedla, že žalovaný nedostatečně vypořádal námitky, které v průběhu řízení žalobkyně podávala a jež směřovaly k otázkám souvisejícím s dopravní obslužností, užíváním komunikací sousedících s rodinnými domky v obci Branky, které budou využívány stavebníkem nejen při výstavbě, ale i při podnikání. Připojila listiny, jichž se v žalobě dovolávala a navrhla vypracování znaleckého posudku k posouzení vlivu stavby na životní prostředí.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když vypořádal námitky žalobkyně a zdůraznil, že se jedná o námitky, které žalobkyně mohla uplatnit v předcházejícím řízení o umístění stavby.

Osoby zúčastněné na řízení 1 - 4 se shodně vyjádřily tak, že s rozhodnutím žalovaného souhlasí a pokud žalobkyně vznesla námitky až v průběhu stavebního řízení, odkázaly na ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona, podle něhož se k námitkám účastníků, které mohly být uplatněny při územním řízení, nepřihlíží. Osoba zúčastněná na řízení 4 pak uvedla, že stavebníkovi bylo umožněno provedení stavby změnou územního plánu, byla vydávána kladná stanoviska, neboť záměr stavebníka není v rozporu se záměry obce.

V podání, došlým soudu 23.5.2011, pak žalobkyně uvedla, že její námitky směřují zejména do obslužné komunikace, která zjevně neodpovídá parametrům norem, přičemž možným řešením, které žalobkyně navrhuje, je výjezd z průmyslové zóny na hlavní komunikaci, což představuje investice do vybudování mostu a komunikace v délce asi 20 m. Navrhla vypracování nového znaleckého posudku, jak bylo uvedeno v žalobě, a předložila soudu fotodokumentaci.

Poté Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a to v mezích vytčených žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a rozhodl o žalobě aniž nařizoval jednání, při splnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Předmětem přezkumné činnosti soudu je zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2010, č.j. KUZL 35431/2010, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí, odboru územního plánování, stavebního řádu a regionálního rozvoje, ze dne 8.2.2010, č.j. MěÚVM 05635/2010, sp.zn. SŘ/38788/2008/Hj-330, kterým bylo podle § 115 stavebního zákona vydáno stavební povolení na stavbu „Výrobní areál PROFI KLIMA – 1. stavba“, stanoveny podmínky pro provedení stavby a rozhodnuto o námitkách účastníků řízení.

Žaloba není důvodná.

Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně brojí zásadně proti tomu, aby byla stavebníkem užívána komunikace vedoucí kolem domu žalobkyně a v tomto ohledu vytýká žalobkyně žalovanému, že nezjistil správně skutkový stav věci, domáhá se vypracování znaleckého posudku a posouzení vlivu stavby na životní prostředí.

K námitkám uplatněným žalobkyní, lze uvést, že všechny tyto námitky byla žalobkyně oprávněna uplatnit a vznést v průběhu řízení územního, v němž jí svědčilo postavení účastnice řízení.

Při posuzování námitek žalobkyně vyšel soud z toho, že napadeným rozhodnutí bylo završeno stavební řízení, které je procesem, jehož hlavním cílem je vydání stavebního povolení jako základního předpokladu pro provádění staveb, jejich změn a udržovacích prací na nich. Povolování staveb jako řízení, jež vede příslušný stavební úřad, a jež je zahajováno na žádost stavebníka s doloženou předepsanou dokumentací, se primárně řídí příslušnými ustanoveními stavebního zákona, který upravuje zahájení a průběh stavebního řízení. Pro stavební řízení, stejně jako pro územní řízení, platí zásada koncentrace řízení, která vyjadřuje určité limity pro průběh stavebního řízení, tak, aby bylo zamezeno neustálému generování nových námitek, které by ve svém důsledku mohly zcela zabránit jakékoli stavební činnosti. Z pohledu dotčených orgánů státní správy, jakož i všech známých účastníků řízení, je proto nutné v průběhu řízení reagovat a vznést případné námitky včas. Žalobkyně, která vytýká žalovanému, že nezohlednil v průběhu stavebního řízení vznesené námitky, zcela opomíjí, že charakter jejich námitek je svým obsahem nutno považovat za námitky, které měly být (a také byly) posuzovány v územním řízení o umístění stavby. Dle § 37 odst. 2 stavebního zákona se návrh na vydání územního rozhodnutí posuzuje především z hlediska péče o životní prostředí, potřeb stavebního záměru na území a jeho dopadů. Zájmy chráněné zvláštními právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí byly správními orgány obou stupňů zohledněny a posouzeny ve smyslu stanovisek příslušných dotčených orgánů. V průběhu řízení žalobkyně žádné rozhodné skutečnosti, jimiž by mohla zpochybnit stanoviska dotčených orgánů, neuvedla, nenavrhla a žádné námitky v tomto ohledu, které by měly relevantní význam, ani nevznesla. To se týká i nynějšího požadavku žalobkyně na vypracování nového znaleckého posudku, k čemuž není žádného důvodu, neboť žalobkyně kromě subjektivního přesvědčení a jí navrhovaného řešení, žádné relevantní skutečnosti, kterými by mohla zpochybnit zjištění správních orgánů obou stupňů, neuvedla ani v žalobě. V řízení o povolení stavby je povinností stavebního úřadu přezkoumat podanou žádost a připojené doklady z toho hlediska, zda je možné podle nich stavbu provést a ověřit účinky užívání stavby. V tomto řízení mohla žalobkyně jako účastnice uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud by jimi bylo přímo dotčeno vlastnické právo žalobkyně nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, jak vyplývá z ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Stavební úřad není povinen zabývat se námitkami účastníků nad jejich zákonem stavený rozsah, stejně tak v souladu se zásadou koncentrace řízení není povinen přihlížet k takovým námitkám účastníků, které účastníci mohli uplatnit v územním řízení při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, jak vyplývá z ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona. Mezi takové námitky pak patří i námitky vznesené žalobkyní, týkající se užívání předmětné komunikace vedoucí kolem domu žalobkyně, neboť tyto námitky měly být uplatněny v řízení územním, přičemž při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o vydání stavebního povolení se jimi již nebylo možno zabývat. Stejné hodnocení je nutno vyslovit i ke všem ostatním žalobkyní vzneseným námitkám, neboť se nejedná o námitky, které by bylo možno zohlednit v řízení o povolení stavby. Proto je nutno veškeré námitky, které žalobkyně v žalobě uplatnila, a které směřují k vadám řízení, jež v této věci předcházelo, hodnotit jako irelevantní, neboť směřují do jiného řízení. Pokud pak žalobkyně namítá porušení parametrů „normy – šířka, rozhledové poměry“, pak nutno uvést, že české technické normy nemají obecně závazný charakter, jejich závaznost je dána pro situace, kdy je dodržování norem vyžadováno právními předpisy, navíc žalobkyně v tomto ohledu nijak konkrétně neargumentuje a neuvádí na jakou konkrétní normu stavební zákon či prováděcí vyhláška přímo odkazuje a v jakém ohledu by měly být závěry žalovaného ve vztahu k aplikaci normy v rozporu se zákonem. Je rovněž zapotřebí uvést, že řešení dopravní obslužnosti navrhované žalobkyní může být jedno z pravděpodobně možných řešení, zvoleno však bylo řešení jiné, které neodporuje ani výsledkům dokazování ani požadavkům zákona a konečně ani názorům a zájmům jiných subjektů odlišných od žalobkyně. Soud není povolán k tomu, aby plnil roli územně plánovacího orgánu, jeho úkolem je přezkoumat, zda žalobou napadené správní rozhodnutí je či není souladné se zákonem. V dané věci soud rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem neshledal, proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zamítl.

Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení s tímto řízením spojených a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho administrativní činnosti v tomto řízení nevznikly.

Výrok o nákladech řízení osobám zúčastněným na řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou ji soud uložil. Taková situace v dané věci nenastala.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 15. 6. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru