Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 57/2010 - 50Rozsudek KSBR ze dne 19.01.2011

Prejudikatura

9 As 96/2008 - 44

1 As 16/2010 - 105


přidejte vlastní popisek

31A 57/2010-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobkyně E. M., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 22.7.2010 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010, č.j. JMK 166509/2009, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno prvostupňové správní rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 29.9.2009, č.j. ODSČ-257/B-09, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeny záznamy bodů v registru řidičů, které byly provedeny na základě oznámení Policie České republiky.

Žalobkyně v žalobě namítla, že rozhodnutí žalovaného je nesprávné a nezákonné a byla jím poškozena na právech včetně práva na správný úřední postup. Zejména vytkla žalovanému, že se náležitě nezabýval otázkou pravosti podpisu ažlobkyně na pokutovém bloku série NH/2007 H 0027670K a navrhla přezkoumat pravost podpisu znalcem, neboť podpis na části pokutového bloku není podpisem žalobkyně. Dále vznesla námitku nerespektování správního řádu v případě stanovených lhůt, ve kterým je žalovaný povinen vydat rozhodnutí v odvolacím řízení, čímž byla žalobkyně vystavena právní nejistotě.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když obě vznesené námitky jako nedůvodné odmítl.

V replice pak žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). O žalobě rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek vyplývajících z ust. § 51 odst. 1, 2 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Žaloba není důvodná.

Žalobkyně v podané žalobě napadá výhradně procesní postup správních orgánů a nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v porušení procesních ustanovení správního řádu. Soud se proto v intencích žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) zabýval tím, zda skutečně k tvrzeným porušením v postupu žalovaného došlo a zda by takové případné porušení procesních ustanovení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

V žalobě tvrzená a namítaná porušení procesních práv žalobkyně soud po přezkoumání věci neshledal. Především je nutno uvést, že žalobkyně sama v žalobě pouze odkazuje na porušení správního řádu, neuvedla však žádné relevantní skutečnosti, kterými by doložila, že tvrzený vadný procesní postup žalovaného mohl mít podstatný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Tvrdí-li žalobkyně, že došlo v průběhu řízení k porušení jejích práv tím, že se žalovaný nezabýval otázkou pravosti jejího podpisu na jednom z pokutových bloků (série NH/2007 H 0027670K) a nepřezkoumal pravost jejího podpisu znalcem, hodnotí soud tuto námitku jako nedůvodnou. Pokud žalobkyně tvrdí, že se nejedná na tomto konkrétním pokutovém bloku o její podpis, neposkytla především k tomuto tvrzení žádnou důkazní oporu. Soudu nepřísluší spekulovat, zda podpis na tomto konkrétním pokutovém bloku je či není podobný podpisu žalobkyně na jiných pokutových blocích, které jsou součástí správního spisu. Skutečnost, že žalobkyni byla uložena pokuta za přestupek spáchaný dne 5.5.2009 v Praze 2, je dostatečně dokumentován a vyplývá z úředních záznamů a potvrzení Policie České republiky. Sama žalobkyně neuvádí žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovozovat jinou skutkovou verzi reality než jakou dokumentuje obsah správního spisu. Nejedná se tedy v této námitce o žádná skutková tvrzení způsobilá prokázaná zjištění ohledně spáchání tohoto přestupku zpochybnit, nejedná se proto o tvrzení, které by relevantním způsobem mohlo vyvrátit zjištění žalovaného podepřené důkazy obsaženými ve správním spise. Tato zjištění nelze úspěšně vyvrátit argumentačně úsporným prohlášením žalobkyně, že tomu tak není, zvláště když sama v žalobě uvádí, že nikdy nezpochybňovala, že by se dne 5.5.2009 v Praze 2 nedopustila přestupku, za který jí byla uložena bloková pokuta ve výši 200,- Kč a že tudíž o tomto jejím přestupku bylo pravomocně rozhodnuto. Skutková verze předestřená žalobkyní, že podpis na pokutovém bloku za tento přestupek není jejím podpisem, není podepřena žádným důkazem. Žalobní tvrzení v tomto ohledu nelze proto podle přesvědčení soudu akceptovat a připustit tak zneužívání procesních institutů k obcházení zákona a k cíleným obstrukcím, které by v konečném důsledku znemožnily faktické působení platného práva. Naopak žalovaný podle přesvědčení soudu dostál svým zákonným povinnostem, když v odůvodnění rozhodnutí ve shodě se zákonem vypořádal tuto námitku žalobkyně a zdůraznil, že pokud žalobkyně s uložením pokuty nesouhlasila, měla možnost ve shodě s právní úpravou brojit proti tomuto rozhodnutí cestou mimořádných opravných prostředků, což neučinila. Ani druhou procesní námitku, že odvolací orgán nerozhodl ve lhůtě stanovené mu zákonem pro rozhodnutí o odvolání, nemůže soud považovat za natolik relevantní, aby takové procesní pochybení žalovaného mohlo vést ke zrušení jinak věcně správného a zákonného rozhodnutí.

I kdyby soud shledal, že v řízení došlo k porušení procesních práv žalobkyně, což se však v dané věci nestalo, bylo by nutno hodnotit, zda případné porušení procesních předpisů mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný postupoval zcela v souladu se zákonem, který v řízení aplikoval, a samo překročení lhůty k vyřízení odvolání žalobkyně nemůže vést soud k tomu, aby věcně správné a zákonné rozhodnutí žalovaného zrušil. Pro úplnost nutno dodat, že teprve v replice ze dne 1.11.2010 žalobkyně poukazuje na údajnou nesprávnou interpretaci ustanovení § 123a a § 123f zákona č. 361/2000 Sb., což je námitka vznesená daleko po lhůtě uvedené v ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s., proto k těmto námitkám soud nemohl přihlížet. Nadto aplikaci hmotného práva v dané věci věnoval žalovaný náležitou pozornost a posoudil věc ve shodě se zákonem o provozu na pozemních komunikacích.

Podle ust. § 123b zákona o provozu na pozemních komunikacích, ve znění platném pro projednávanou věc, tedy po 1.1.2009, platí, že řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku nebo trestný čin, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů.

Podle ust. § 123c odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení; řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.

Podle ust. § 123c odst. 4 posledně citovaného zákona příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropských společenství, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámení tuto skutečnost řidiči a ministerstvu.

Podle ust. § 123d odst. 1 posledně citovaného zákona řidič, který podle § 123c odst. 3 pozbyl řidičského oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle § 123c odst. 3.

Podle ust. § 123d odst. 3 posledně citovaného zákona žádost o vrácení řidičského oprávnění podává žadatel písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností; podmínkou vrácení řidičského oprávnění je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu; pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně § 101.

K porušení citovaných hmotněprávních předpisů v přezkoumávané věci nedošlo, což žalobkyně ostatně v žalobě ani nenamítala.

Protože v žalobě tvrzená porušení procesních předpisů soud jako důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí neshledal, ze shora uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci byla žalobkyně zcela neúspěšná, a proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Toto právo by bylo možno přiznat žalovanému, avšak nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 19. 1. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru