Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 50/2011 - 32Rozsudek KSBR ze dne 02.11.2011

Prejudikatura

7 Ans 6/2011 - 79

6 A 76/2001 - 96


přidejte vlastní popisek

31A 50/2011 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČ 67010041, se sídlem Brno, Cejl 48/50, zastoupeným Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, se sídlem AK Praha 4 – Podolí, Ve svahu 531/1, proti žalovanému Magistrátu města Brna, se sídlem Brno, Malinovského náměstí 3, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 18. 7. 2011 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil Magistrátu města Brna (dále jen „žalovaný“) povinnost rozhodnout o odvolání žalobce ze dne 9. 8. 2010 proti územnímu rozhodnutí č. 169A vydanému stavebním úřadem Úřadu městské části města Brna, Brno – střed, odborem výstavby a územního rozvoje (dále jen „stavební úřad“), ze dne 2. 7. 2010, č. j. STU/01/0502840/000/037, kterým byla umístěna stavba nazvaná „Přestavba železničního uzlu Brno“, a to ve lhůtě do 10 – ti dnů od právní moci rozsudku a současně žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že stavební úřad dne 14. 10. 2010 předal správní spis s odvoláními podle ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) žalovanému a ten měl podle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu o všech odvoláních rozhodnout do 30 dní, tj. do pondělí 15. 11. 2010. Jelikož žalovaný do cca 18. 3. 2011 nevydal žádné rozhodnutí o odvoláních, řízení nebylo přerušeno a nadřízeným orgánem žalovaného ani nabyla prodloužena lhůta k vydání rozhodnutí, podal žalobce dne 18. 3. 2011 žádost podle ustanovení § 80 správního řádu ke Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „nadřízený orgán“), o učinění opatření proti nečinnosti žalovaného. K této žádosti vydal žalovaný sdělení ze dne 4. 4. 2011, č. j. MMB/0124302/2011, v němž uvedl, že se souběžně řeší podjatost všech pracovníků žalovaného, takže žalovaný provádí jen nezbytné úkony, a také čeká na vyjádření Ministerstva zdravotnictví jako nadřízeného orgánu Krajského hygienika Jihomoravského kraje k vydání jeho závazného stanoviska. Nadřízený orgán vydal dne 18. 4. 2011 pod č. j. JMK 38756/2011 stanovisko k žádosti žalobce ze dne 18. 3. 2011 proti nečinnosti žalovaného, v němž dospěl k závěru, že po dobu vyřizování věci nadřízeným orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu neběží a žalovaný se v odvolacím řízení nečinnosti nedopustil. Žalobce je však přesvědčen, že žalovaný je v nečinnosti (lhůta pro rozhodnutí uplynula, není prodloužena a odvolací řízení není ani přerušeno), a marně vyčerpal opatření proti nečinnosti podle správního řádu (nadřízený orgán žádost odmítl). Svým podáním ze dne 18. 3. 2011 k nadřízenému orgánu vyčerpal všechny prostředky, kterými mohl proti nečinnosti žalovaného brojit, s právním posouzením věci nadřízeným orgánem, že pokud v rámci odvolacího řízení probíhá přezkum závazných stanovisek, pak žádná lhůta pro vydání rozhodnutí o odvoláních neběží (ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu ve spojení s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu), žalobce nesouhlasí, považuje je za nesprávné a postup žalovaného za nezákonný.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a navrhl, aby byla soudem zamítnuta. Zejména zdůraznil, že podstatou žalobního návrhu je aplikace ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu, které stanoví, že po dobu vyřizování věci nadřízenými správními orgány těch správních orgánů, které vydaly závazná stanoviska, lhůta pro rozhodování podle ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu neběží. Vyslovil přesvědčení, že u této lhůty se jedná o chybný odkaz zákonodárce – viz Komentář ke Správnímu řádu, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., vyd: RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, Praha, rok vydání 2006, str. 830, k § 149 odst. 4 správního řádu: „Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správnímu orgánu, který vydal závazné stanovisko, neběží lhůta podle § 90 odst. 6, tedy lhůta pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení, která je obecně stejná jako odvolací lhůta pro vydání rozhodnutí v prvním stupni. V § 149 odst. 4 se sice odkazuje na lhůtu podle § 88 odst. 1, to je však zjevně chybný odkaz, v této etapě odvolacího řízení již nemůže jít o lhůtu pro předání spisu odvolacímu správnímu orgánu stanovenou v § 88 odst. 1, neboť věc jej již vyřizována na úrovni orgánu odvolacího, lhůta podle § 88 tedy již skončila, z povahy věci proto nemůže jít jen o lhůtu pro vydání rozhodnutí odvolacího orgánu o napadeném odvolání, což vyplývá i ze srovnání s původním textem vládního návrhu správního řádu.“ Navíc dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2009, č. j. 4 As 24/2009 – 205, nemůže stavební úřad závazná stanoviska jakkoliv posuzovat. Stavební úřad tedy není nadán pravomocí posuzovat správnost a zákonnost závazných stanovisek a nezbývá mu než vyčkat na rozhodnutí příslušného dotčeného orgánu, který osvědčí správnost postupu správního orgánu, jenž závazné stanovisko vydal. S ohledem na výjimečnost a rozsáhlost umísťované stavby a zcela zvláštní složitost případu a obsáhlost spisového materiálu požádal žalovaný nadřízený orgán o prodloužení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí do 30. 11. 20011, tzn. vydání usnesení ve smyslu ustanovení § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu. Nadřízený orgán přípisem doručeným žalovanému dne 31. 8. 2011 přikázal, aby rozhodnutí v předmětném odvolacím řízení vydal v termínu do 30. 11. 2011.

Z obsahu správního a soudního spisu vyplynuly následující ve věci relevantní skutečnosti.

Dne 14. 10. 2010 byl žalovanému postoupen spisový materiál stavebního úřadu k vyřízení odvolání proti územnímu rozhodnutí č. 169A ze dne 2. 7. 2010, č. j. STU/01/0502840/000/037, sestávající z celkem 21 šanonů a 6 krabic.

Podklady pro vydání územního rozhodnutí o umístění stavby byla i závazná stanoviska. Podaná odvolání směřovala i do obsahu těchto závazných stanovisek, proto žalovaný požádal v souladu s ustanovením § 149 odst. 4 správního řádu opatřením ze dne 18. 11. 2010 nadřízené orgány příslušných správních orgánů o potvrzení nebo změnu vydaných závazných stanovisek.

Současně 25 z 30 podaných odvolání obsahovala i námitku podjatosti úředních osob, a to vedoucí a všech ostatních pracovníků žalovaného. Vydaná usnesení o námitkách podjatosti nabývala postupně právní moci, poslední z nich nabylo právní moci dne 7. 6. 2011.

Žádostí ze dne 18. 3. 2011 požádal žalobce nadřízený orgán o učinění opatření proti nečinnosti žalovaného při nedodržení lhůty vydat podle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu.

Ve stanovisku ze dne 18. 4. 2011, č. j. JMK 38756/2011, sp. zn. S-JMK 38756/2011/OÚPSŘ, nadřízený orgán žalobci sdělil a odůvodnil, že žalovaný se nečinnosti v odvolacím řízení nedopustil, tudíž proti němu nelze uplatnit opatření proti nečinnosti.

Veřejnou vyhláškou ze dne 9. 8. 2011, č. j. MMB/0271837/2011, sp. zn. OUSR/MMB/0382647/2010/47, žalovaný v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu vyrozuměl účastníky řízení ve věci umístění stavby nazvané „Přestavba železničního uzlu Brno“ o možnosti seznámit se s doplněnými podklady pro rozhodnutí o odvolání. Stanovená 20 – ti denní lhůta uplynula dnem 14. 9. 2011.

Žádostí ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. OUSR/MMB/0382647/2010/49, požádal žalovaný nadřízení orgán o prodloužení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, tzn. vydání usnesení ve smyslu ustanovení § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu do 30. 11. 2011.

Opatřením proti nečinnosti ze dne 24. 8. 2011 nadřízený orgán přikázal žalovanému podle ustanovení § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu, aby rozhodnutí v předmětném odvolacím řízení vydal v termínu do 30. 11. 2011.

Žaloba byla podána v zákonné jednoroční lhůtě (§ 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti (§ 79 odst. 1 s. ř. s.) a směřuje proti správnímu orgánu, který má povinnost vydat rozhodnutí (§ 79 odst. 2 s. ř. s.).

Soud ve věci rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo rozhodnuto o věci samé bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

Z dikce ustanovení § 81 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že ke dni soudního rozhodnutí musí nečinnost trvat. Zákon sám pojem nečinnost přesněji nevymezuje, proto je třeba ve věci zohlednit všechny okolnosti postupu žalovaného v průběhu odvolacího řízení.

Ze správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že podaná odvolání obsahovala i námitky ve vztahu k obsahu závazných stanovisek, které byly vydány dotčenými orgány, a dále námitku podjatosti úředních osob žalovaného.

Podle ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.

Žalovaný proto požádal v souladu s ustanovením § 149 odst. 4 správního řádu opatřením ze dne 18. 11. 2010 nadřízené orgány příslušných správních orgánů o potvrzení nebo změnu vydaných závazných stanovisek, přičemž poslední z nich od Ministerstva zdravotnictví ČR obdržel až dne 15. 7. 2011.

Současně bylo rozhodováno o námitce podjatosti úředních osob, a to vedoucí a všech ostatních pracovníků žalovaného, přičemž poslední z těchto usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2011.

V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný vyrozuměl veřejnou vyhláškou ze dne 9. 8. 2011 účastníky řízení o tom, že jsou shromážděny podklady pro rozhodnutí s tím, že ve lhůtě do 14. 9. 2011 je možno se k nim vyjádřit. Současně dne 10. 8. 2011 požádal nadřízení orgán o prodloužení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Opatřením proti nečinnosti ze dne 24. 8. 2011 nadřízený orgán přikázal žalovanému podle ustanovení § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu, aby rozhodnutí v předmětném odvolacím řízení vydal v termínu do 30. 11. 2011.

Z provedené rekapitulace je tedy zřejmé, že žalovaný od zahájení odvolacího řízení, tj. ode dne 14. 10. 2010, činil ve věci aktivní úkony k tomu, aby mohl v odvolacím řízení fundovaně rozhodnout a teprve po dni 14. 9. 2011 uplynula účastníkům řízení lhůta k případnému vyjádření k podkladům odvolacího řízení. Vzhledem ke složitosti věci a obsáhlosti spisového materiálu je tedy logické, že nadřízený orgán vyhověl žádosti žalovaného a přikázal mu vydat rozhodnutí v odvolacím řízení v termínu do 30. 11. 2011. S prezentovaným názorem žalobce o nečinnosti žalovaného se proto soud neztotožňuje, a to zejména za situace, kdy po dobu vyřizování věci nadřízenými správními orgány správním orgánům, které ve věci vydaly závazná stanoviska, se lhůta pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení ze zákona stavěla (ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu).

Pro rozhodnutí o žalobě na ochranu proti nečinnosti je rozhodné, zda nečinnost existuje v době, kdy soud o žalobě rozhoduje. Tomu odpovídá dikce ustanovení § 81 s. ř. s., podle něhož soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, i ustálená judikatura správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2011, č. j. 7 Ans 6/2011 – 79, dostupný na www.nssoud.cz). S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci je zřejmé, že žaloba není důvodná, proto byla soudem v souladu s ustanovením § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 2. listopadu 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru