Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 37/2010 - 190Rozsudek KSBR ze dne 23.03.2011

Prejudikatura

2 As 44/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 89/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31A 37/2010 - 190

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. Z. H., zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Fráni Šrámka 1139, Hradec Králové, proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 9.2.2007 č.j. OÚSŘ Ú07/00882-16 bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Brna, Brno – střed, odboru výstavby a územního rozvoje (dále jen stavebního úřadu) ze dne 13.11.2006 č.j. 060074931/ŠKAR/STU/008, kterým byla dodatečně povolena změna stavby – nástavba,

přístavba, stavební úprava bytovného domu v ulici B. 12, B..

Je třeba předeslat, že o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalovaného Krajský soud rozhodoval 2x. Prvním rozsudkem ze dne 10.9.2008, č.j. 31Ca 59/2007 – 64. Rozhodnutí žalovaného zrušil jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť podle jeho názoru žalovaný nerespektoval stanovisko Magistrátu města Brna, odboru památkové péče ze dne 6.9.2006, které bylo v podstatě shodné se stanoviskem k územnímu řízení ze dne 1.2.2006 a nezdůvodnil, proč tak učinil. Dále soud v tomto rozsudku uvedl, že žalovaný pochybil

v tom, že neposoudil dostatečně námitky žalobce týkající se pohody bydlení a také v tom, že nerespektoval obecně závaznou vyhlášku města Brna, č. 2/2004. Ke kasační stížnosti

Pokračování
-2-
31A 37/2010

žalovaného byl tento rozsudek Krajského soudu zrušen rozsudkem NSS ze dne 29.5.2009 č.j. 2As 4/2009-120 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud byl

podle § 110 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) v dalším řízení vázán právním názorem kasačním soudem v tomto rozsudku vysloveným. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vyslovil, že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné pro nedostatečné vypořádání odvolacích námitek (umístění výtahu a parkovacích stání), posuzování v souladu umístění stavby s územním plánem je součástí územního řízení, ochrana architektonických a urbanistických hodnot v území spadá do územního řízení, stavební úřad nebyl při vydávání rozhodnutí vázán doporučením odboru památkové péče obsaženým pouze v odůvodnění závazného stanoviska vydaného podle § 14 odst. 2 a 3 zákona o státní památkové péči, žalovanému nelze vytýkat, že se v odvolacím rozhodnutí nezabýval vlivem umístění výtahu, neboť proti tomu nesměřovala žádná odvolací námitka.

Závěrem zrušujícího rozsudku NSS uvedl, že k novému posouzení zbývá pouze otázka zákonnosti vypořádání žalovaného s odvolací námitkou umístění parkovacích stání. Krajský soud v následujícím řízení v tomto ohledu žádnou nezákonnost neshledal a proto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14.10.2009, č.j. 31Ca 59/2007 – 136.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, neboť dle jeho názoru zůstaly i nadále neposouzeny otázky narušení pohody bydlení výfukovými zplodinami, hlukem a světly parkujících aut, neboť parkoviště má být těsně vedle zahrady žalobce. Pokud

žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že není oprávněn upravovat stavebníkům návrh, vyslovil tím současně, že k narušení pohody bydlení došlo. Soulad se zákonem přitom nikterak neopravňuje k narušení pohody bydlení sousedů. Návrh měl být proto zamítnut. Dále v kasační stížnosti namítl narušení pohody bydlení umístěním výtahu na stěně přilehlé ke stěžovatelově ložnici, jakož i v umístění topných a klimatizačních jednotek. Ani zde není rozhodující pouze soulad s hygienickými limity, neboť pohoda bydlení je samostatným hlediskem, které je třeba posuzovat. Dále spatřoval narušení pohody bydlení ve snížení slunečního osvitu terasy žalobce o více než 2 hodiny a ve ztrátě vzdušné otevřenosti terasy a vytvoření vjemu prostorového stísnění, což rovněž v řízení nebylo zpochybněno. V rozsudku krajského soudu zcela absentuje posouzení těchto námitek, aniž by současně bylo uvedeno, že soud pro jejich nevypořádání měl nějaký důvod.

Na základě této podané kasační stížnosti NSS svým rozsudkem ze dne 10.5.2010 č.j. 2As 6/2010 – 164 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14.10.2009, č.j. 31Ca 59/2007 – 136 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Konstatoval, že stěžovateli lze přisvědčit k námitce, že rozsudek krajského soudu je ve vztahu k žalobní námitce, jíž byl povinen se zabývat nepřezkoumatelný a že tím je naplněna kasační námitka podle § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s.

Zároveň Krajský soud v Brně zavázal k tomu, že na soudu znovu bude, aby se zabýval zákonností vypořádání odvolací námitky směřující proti narušení pohody bydlení. Rozhodné jistě bude v jakém rozsahu jí žalobce uplatnil v průběhu stavebního řízení a v odvolání. Je třeba vážit obsah žaloby a je třeba připomenout, že stěžovatel v kasační stížnosti narušení pohody bydlení opírá o širší argumentaci než činil v žalobě. Úkolem soudu totiž není vážit veškerá myslitelná hlediska, která se mohou v pohodě bydlení promítat, ale jen hlediska, v nichž narušení tohoto pojmu ve svých podáních odpovídacích tomuto kterému procesnímu stádiu označil žalobce. Obecně, aniž by NSS hodnotil skutkový a právní stav v této věci lze Pokračování
-3-
31A 37/2010-191

poukázat na výklad pojmu pohoda bydlení obsažený v rozsudku tohoto soudu ze dne 2.2.2006 č.j. 2As 44/2005 – 116.

Z těchto důvodů NSS napadený rozsudek krajského soudu podle § 110 odst. 1 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž je podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem vysloveným v tomto kasačním rozsudku. Zároveň zavázal krajský soud rozhodnout o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ve smyslu § 110 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud je vázán právním závěrem soudu vyššího stupně. Vycházel ze žaloby žalobce, který se k této námitce, která bude předmětem tohoto řízení vyjádřil, že zvýšením počtu nadzemních podlažích při úpravě bytového domu v ulici B. 12 v B. byl narušen charakter okolní zástavby. Povolení parkovacích stání a umístění výtahu na stěnu sousedící s nemovitostí žalobce narušují pohodu bydlení a výrazně zhoršují podmínky pro její využívání. V důsledku toho došlo i ke snížení hodnoty nemovitosti. Nástavbou domu B. 12 byl po celé délce sousedících stěn nemovitosti postaven 3,1 m vysoký štít. Štít se velice negativně projevuje jak při pohledu na nemovitost žalobce tak i v širším urbanistickém kontextu. Ke snížení pohody bydlení na obytné terase, využívané žalobcem k rekreačním účelům, dojde jednak v důsledku hluku z provozu výtahu, ale i hlukem z topných a klimatizačních jednotek, jejichž provozem bude navíc rušena i pohoda bydlení a obytné zahradě. Štítová stěna znamená i ztrátu vzdušné otevřenosti terasy a vytváří vjem prostorového stísnění. V zimním období prokazatelně zkracuje dobu slunečního svitu na střechu domu žalobce o více než 2 hodiny a značně znevýhodňuje možnosti použití slunečních kolektorů k ohřevu nemovitosti. Vybudování parkovacích stání v těsném sousedství obytné zahrady rovněž v důsledku průniku exhalací, hluku, ve večerních hodinách i oslňování světly přijíždějících a odjíždějících aut způsobí narušení pohody bydlení, a to nejen při pobytu na obytné zahradě ale i při pobytu v obytných místnostech situovaných

do zahrady domu žalobce. Umístění výtahu resp. výtahové šachty na stěnu sousedící s chráněnou místností je proti zákazu danému § 40 vyhl. MMR 137/1998 Sb., provoz výtahu ve večerních a zejména v nočních hodinách chráněných místnostech bude rušit, a to i kdyby hodnoty hluku a vibrací nepřekročily normou přípustné limity pro chráněné místnosti. Vzhledem k těmto uvedeným skutečnostem narušujícím pohodu bydlení neměla být přestavba původně rodinného domu stojícího v bloku rodinných domů povolena. V tom spatřuje porušení § 4 vyhl. 137/1998 Sb.

V písemném vyjádření žalovaného k žalobě k výše uvedeným námitkám bylo uvedeno, že okolní domy v ulici B. a v H. nemají díky rozlišným nástavbám a vikýřům jednotnou výšku ani architektonický vzhled a předmětný dům výškově ani objemově nijak nevybočuje. Stavba respektuje požadavky stanovené vyhláškou k územním plánům města Brna, je v souladu se stanoveným funkčním využitím, výrokovou částí rozhodnutí odboru památkové péče MMB a v neposlední řadě i s vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Žalobce poukázal na umístění parkovací plochy v zahradě objektu B. 12 v B., a to v blízkosti zahrady žalobce. Žalovaný uvedl, že stavební úřad je plně vázán návrhem stavebníka a o tomto návrhu vede řízení. Nepřísluší mu, aby jakkoliv upravoval návrh stavebníka nebo mu nařizoval provést úpravy na sousedních nemovitostech či stavbách. Podle ust. § 10 vyhl. o OTP stavby (č. 137/1998 Sb.) musí být vybaveny normovým počtem odstavných a parkovacích stání, řešených jako součást stavby, nebo jako provozně neoddělitelná část stavby či umístěných na pozemku stavby.

Pokračování
-4-
31A 37/2010

Předložený návrh stavebníka je plně v souladu s výše uvedeným ustanovením. Navíc se jedná o rohový dům a ne o řadovou zástavbu, která by vytvářela vnitroblok.

Pojem pohoda bydlení není ve vyhlášce o OTP definován. Za pohodu bydlení se považuje souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp., aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. Pohoda bydlení je zejména dána kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku z dopravy, výroby, zábavných podniků, ze stavebních prací apod., čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi prachu a pachů, oslněním apod.

Pro zabezpečení pohody bydlení se zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky. Nejedná se tedy o předpis ani o názor jednotlivce ale o souhrn vlivů a činitelů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech

s ust. § 34 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Posuzuje správní orgán, který řízení vede. To znamená, že stupeň eventuelního narušení pohody bydlení bude možné zkoumat až při užívání předmětného domu.

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného jakož i řízení, kterému předcházelo s ohledem na výše dosud neposouzené žalobní námitky a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání poté, co účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Ze správního spisu je patrné, že žalobce již v rámci správního řízení vznášel námitky a připomínky (31.8.2006, že výtah sousedí s jeho ložnicí a navrhoval vybudování parkovacích stání co nejdále od zahrady žalobce). Ze spisu však vyplývá, že vznášené námitky žalobce byly průběžně řešeny. Správní orgán I. stupně hodnotil tyto námitky jako nedůvodné a uvedl jakým způsobem se s nimi vypořádal. Způsob vypořádání vyplývá i z vyjádření žalovaného uvedeného výše. Co se týče zastínění zahrady a terasy, žalovaný se odvolal na studii zastínění, hlučnost výtahu byla řešena odborným stanoviskem a parkovací stání z hlediska hlučnosti, prašnosti a exhalací odkázal na § 10 vyhl. o OTP stavby, neboť stavby musí být vybaveny normovým počtem odstavných a parkovacích stání řešených jako součást stavby nebo jako provozně neoddělitelná část stavby či umístěných na pozemku stavby.

Žalobce se ve své žalobě o otázce zkoumání pohody bydlení jako legálního pojmu dovolával vyhl.č. 137/1998 Sb., a to ust. § 4. Z této vyhlášky a především § 4 odst. 1 vyplývá, že umístění stavby musí odpovídat požadavkům na zachování pohody bydlení. Po obsahové stránce však žaloba nenechává pochyb o tom, proti jaké zcela konkrétní a jednoznačně ohraničené vadě napadeného správního rozhodnutí brojí a proč považuje tuto za nezákonnou. Vyhláška dále stanoví, že při umísťování staveb a její začleňování do území musí být respektována omezení vyplývající ze správních předpisů chránících veřejné zájmy a předpokládaný rozvoj území, vyjádřený v územně plánovací dokumentaci. Popřípadě v územně plánovacích podkladech. Umístění staveb musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení. Umístěním stavby a jejím následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí, zejména v obytném prostředí, ohrožována bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích.

Pokračování
-5-
31A 37/2010-192

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 2As 6/2010-168 odkázal na výklad pojmu pohoda bydlení obsažený v rozsudku tohoto soudu ze dne 2.2.2006, č.j. 2As 44/2005 – 116.

Pohodou bydlení lze podle jedné z možných definic, která se snaží tento pojem kategorizovat subjektivně, rozumět takový stav, kdy někdo bydlí v klidu, spokojeně, příjemně a šťastně (viz. Marek Hanák, pohoda bydlení, právní rádce – internetová verze, 28.4.2005 http:pravniradceihned.cz). Z objektivistického úhlu pohledu lze pohodou bydlení rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. Pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavných podniků, ze stavebních prací a jiné), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachu a prachu, oslněním apod. Pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech (z obdobně pojaté definice vychází ve své praxi Ministerstvo pro místní rozvoj). Nejvyšší správní soud se ve svém výkladu legálního pojmu pohoda bydlení přiklání k druhé z výše nastíněných definic tedy definici objektivistické, která lépe odpovídá ústavním principům zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení nicméně podotýká, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejichž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat. Podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovaných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality. Ovšem zdůrazňuje, že požadavky na pohodu bydlení nelze absolutizovat a že určité zatížení okolí způsobuje každá stavby, přičemž po vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takové to zatížení snášely, je-li přiměřené poměrům. Ostatně i normy soukromoprávní operují v právu imisí s pojmem zatížení ,,nad míru přiměřenou poměrům“ (§ 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů).

V konkrétním případě žalobce lze konstatovat, že každá nová stavba má potenciál zasáhnout do práv a povinnosti osob. Pokud však dojde k dodržení zákonem stanovených požadavků, resp. mezí, nelze bránit v další výstavbě, jež je logickým pokračováním osidlování území. V dané věci se správní orgány při posouzení, zda byly splněny požadavky na zachování pohody bydlení, zabývaly vedle otázky zastínění stavby rodniného domu žalobce zatížením v důsledku výstavby stání pro 5 vozidel a z toho vyplývajícím hlukem či emisemi, otázkou požární bezpečnosti a také konkrétní situaci v dané lokalitě. Správní orgány v tomto případě zdůraznily, že tato lokalita umožňuje v konkrétním případě přestavbu rodinného domu na dům bytový a kde musí být tato stavba vybavena garážovým stáním na každý byt nebo odpovídající odstavnou plochou na pozemku se stavbou bytového domu. Dále co se týče zastínění správní orgány konstatovaly, že byla vypracována studie a v podstatě k zastínění takovému, aby překročilo resp. neumožnilo oslnění terasy zde v tomto případě nenastalo. Dále co se týče hluku výtahu ze správního spisu vyplývá, že byla vypracována studie hluku výtahu pro daný dům a nepřekročila dané limity. Soud dospěl k závěru, že subjektivní nároky na zajištění pohody bydlení při zohledňování dané lokality nikterak nevybočují z oprávněně požadovaných standardů. Daná lokalita je zastavěna rodinnými domy v uličním řádu. Stavbou předmětné, dle názoru žalobce stavby včetně stání pro vozidla Pokračování
-6-
31A 37/2010

nedojde k nadměrnému snížení pohody bydlení žalobce. Správní orgány stavbu doložily splněním požadavků na urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, požární ochrany bezpečnosti, požadavky na denní osvětlení a oslunění a lze konstatovat, že učinily vše pro zachování pohody bydlení. Pravda, že nelze zde v tomto případě konstatovat, že by se jednalo o zachování pohody bydlení ve všech kritériích, ale pouze v rámci dané lokality a stanovených standardů.

Na základě výše uvedeného Krajský soud v Brně žalobu žalobce neshledal důvodnou a v otázkách pohody bydlení žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě žalobce úspěch neměl, proto soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Nepřiznal ji ani žalovanému, neboť tomuto náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). Podle § 104 odst. 3, písm. a) s.ř.s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

V Brně dne 23. 3. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru