Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 34/2011 - 359Rozsudek KSBR ze dne 30.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 9/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31A 34/2011 - 359

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové, JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobce Ing. Zdeňka Š. proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem 601 82 Brno, Žerotínovo nám. 3/5, za účasti 1) Pavlíny E., 2) Karla E. o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobu podanou dne 20.3.2007 u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.1.2007, č.j. JMK 160177/2006, sp. zn. S-JMK 160177/2006/OÚPSŘ/Ký, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu ve Znojmě, odboru výstavby ze dne 13.9.2006, č.j. Výst.: 23d 1012559/2003 – Ma Rozh., jímž bylo žalobci na základě ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném do 31.12.2006 (stavební zákon),

nařízeno odstranění části rozestavěné stavby postavené v rozporu se stavebním povolením. V tomto podání žalobce uvedl, že rozhodnutí o povolení stavby ze dne 23.2.1998 je nepřezkoumatelné a že další body doloží ve lhůtě pro podání žaloby, což učinil podáním ze dne 22.3.2007, poté 27.3.2007. V doplnění žaloby ve lhůtě pro její podání ze dne 22.3.2007

Pokračování
-2-
31A 34/2011 žalobce označil jako pokračování k podání v téže věci z 20.3.2007 pak žalobce obsáhle, avšak zcela nepřehledně a nesrozumitelně uváděl různé okolnosti a nad rámec podání ze dne 20.3.2007 rozšířil žalobu o tvrzení, že je dán rozpor mezi schválenou a ověřenou projektovou dokumentací, přičemž projektovou dokumentaci k původnímu stavebnímu povolení ověřila neoprávněná úřední osoba a dále brojil proti nesouhlasu se zřízením věcného břemene v jeho prospěch. Další podání učiněná v této věci byla obdobného obsahu. Kromě jiného namítal podjatost pracovníků správních orgánů, vyjadřoval se k dokumentům, vydaným stavebním úřadem, vznesl námitky proti zamítnutí vyvlastnění části přilehlých pozemků, neschválené zřízení věcného břemene a opětovné rozpory ohledně ověřené projektové dokumentace.

NSS v Brně v rozsudku ze dne 22.1.2009, č.j. 5As 17/2008 – 146 zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2007, č.j. 31Ca 50/2007 – 80, jímž byla žaloba dle § 37 odst. 5 s.ř.s. odmítnuta. NSS dovodil, že žalobce opakovaně, byť značně neobratně, uvádí, že žádost o dodatečném povolení změny stavby před dokončením, kterou požadoval stavební úřad, byla nedůvodná pro rozpor s podmínkou č. 17 ve stavebním povolení ze dne 23.2.1998 a proto tento soud zastává názor, že námitka brojící proti závěru stavebního úřadu a žalovaného, že stavba kanalizační přípojky je v rozporu se stavebním povolením v části, jíž

se týká podmínka č. 17, je dostatečně konkrétní a srozumitelná, aby mohla být meritorně projednána.

Z obsahu žaloby krajský soud dovodil, že žalobce v podané žalobě napadá postup prvostupňového správního orgánu a následně žalovaného, když tyto orgány podle jeho přesvědčení rozhodly nezákonně, pokud nařídily odstranění kanalizační přípojky pro rozpor se stavebním povolením v části, jíž se týkala podmínka č. 17.

Krajský soud po přezkoumání obsahu správního spisu dospěl k závěru, že řízení o odstranění části nepovolené stavby bylo zahájeno poté, když byl zjištěn stav věci rozporný se stavebním povolením z roku 1998, je zřejmé rovněž to, že žalobce byl vyzván k předložení žádosti o dodatečném povolení změny stavby a byl upozorněn na to, že jinak bude rozhodnuto v řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění sporné části nepovolené stavby. Výrok rozhodnutí přesně určil, o jakou část nepovolené stavby se jedná a co má být odstraněno, přičemž nutno zdůraznit, že stavební úřad jinou možnost ani neměl, neboť pro posuzování v souladu či nesouladu nepovolené stavby s veřejným zájmem by mohl přistoupit teprve poté, kdyby žalobce podal stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení této nepovolené stavby, což se nestalo. V přezkoumávané věci neshledal sporu v tom, že žalobce porušil svou povinnost vyplývající v ust. § 66 stavebního zákona (z.č. 50/1976 Sb.) a při realizaci povolené stavby se odchýlil od ověřené projektové dokumentace, aniž by předem požádal stavební úřad o vydání povolení změny stavby před jejím dokončením. Výsledkem přerušení zákona ze strany žalobce je stavba, resp. část stavby postavené v rozporu se stavebním povolením, odůvodňující zahájení řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění stavby. Předmět tohoto řízení byl definován dostatečně určitě a je zcela konkrétně specifikováno, co má stavebník odstranit a je možno identifikovat konkrétní část stavby, která byla postavena v rozporu se stavebním povolením. Jde k tíži žalobce, že žádost o dodatečné stavební povolení nepodal, neboť při zjištění rozporu se stavebním povolením neměl stavební úřad v tomto konkrétním případě jinou možnost, než odstranění části stavby

Pokračování
-3-
31A 34/2011 – 360 nařídit. Vzhledem k tomu, že účelem řízení o odstranění stavby podle citovaného ustanovení aplikovaného stavebního zákona bylo uvedení skutečného a právního stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené stavby nebo stavby postavené v rozporu s vydaným stavebním povolením, nebo vydáním dodatečného povolení takové stavby.

Protože soud podanou žalobu neshledal důvodnou, nezbylo mu, než rozsudkem ji zamítnout, jak mu to ukládá ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Krajský soud tak učinil rozsudkem ze dne 27.10.2009, č.j. 31Ca 50/2007 – 231.

Na základě podané kasační stížnosti žalobcem, NSS svým rozsudkem ze dne 22.4.2011, č.j. 5As 12/2010 – 291 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27.10.2009, č.j. 31Ca 50/2007 – 232 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku uvedl, že žalobce namítal tyto stížnostní body:

1) nebyla krajským soudem řádně projednána námitka, týkající se bodu 17 stavebního povolení,

2) věc nebyla projednána v nařízeném jednání, neboť žalobce nedal souhlas k rozhodnutí soudem bez jednání podle § 51 s.ř.s.,

3) namítal, že rozsudek soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,

4) neprovedl výslech navržených svědků,

5) vzal za základ svého rozhodnutí vnitřně rozporné stavební povolení a ověřenou projektovou dokumentaci a nesprávně posoudil právní otázku, zda část stavby byla skutečně realizována v rozporu se stavebním povolením – podmínka č. 17, která se týká vedení kanalizační přípojky po veřejném schodišti.

NSS konstatoval, že ani podání, která žalobce učinil, ani podání, která učinil prostřednictvím své zástupkyně, nejsou v tomto směru dostatečně určitá, ale krajský soud není zbaven povinnosti posoudit alespoň ty námitky, které byly uplatněny srozumitelně a řádně se s nimi vypořádat v odůvodnění rozhodnutí. To však krajský soud v případě srozumitelné námitky vztahující se k podmínce č. 17 stavebního povolení neučinil a proto NSS dospěl k závěru, že kasační námitka spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů je opodstatněná.

S odvoláním na podmínku č. 17, která se týká vedení kanalizační přípojky po veřejném schodišti krajský soud dosud neposuzoval a bude tak povinen učinit v dalším řízení, bude muset zodpovědět otázku, zda ze stavebního povolení jako celku skutečně vyplývá, že měla být předmětná kanalizace zcela zapuštěna pod povrch veřejného schodiště, nebo zda se tak mělo stát toliko v jeho rovných částech, přičemž jinak měla být tato kanalizace vedena po povrchu. Výsledek této úvahy by pak měl krajský soud porovnat se stavbou, která byla

Pokračování
-4-
31A 34/2011 fakticky provedena a dospět ke konečnému závěru, zda byla tato stavby provedena v rozporu se stavebním povolením či nikoliv.

Soud neprovedl navržené důkazy – výslech navržených svědků a i když procesní předpisy neumožňují provedení výslechu svědků prostřednictvím listiny sepsané notářem, jak vyžadoval žalobce, zavázal krajský soud, aby vyzval žalobce k uvedení jmen konkrétních osob, jejíchž výslech navrhuje jakož i upřesnění, co hodlá jejich výpověďmi prokázat. To dosud učiněno nebylo a v rozsudku ani nebyly uvedeny důvody, které soud k neprovedení navržených důkazů vedly.

Žalobce předložil soudu k důkazu některé další listiny (fotografie betonového koryta a výhřez regulačního plánu městské památkové rezervace Znojmo, které součástí správního spisu nejsou). Ani tyto listiny krajský soud v důkazu neprovedl a v odůvodnění rozsudku se s nimi nevypořádal.

Co se týče námitky, že žalobce nedal výslovný souhlas rozhodnutím o věci bez nařízení jednání, v tomto případě NSS dospěl k závěru, že tato námitka je důvodná a i s touto námitkou se musí krajský soud v novém řízení vypořádat.

Zruší-li NSS rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS ve zrušovacím rozhodnutí.

Soud ve věci nařídil jednání na den 30.11.2011 a v tomto jednání se zabýval všemi vytýkanými námitkami NSS. Zároveň poučil účastníky, že jde o žalobní řízení podle § 65 a násl. s.ř.s. a při přezkoumávání napadeného rozhodnutí bude soud vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Je třeba si ujasnit, že předmětem přezkumu je napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 24.1.2007, č.j. JMK 160177/2006 a kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce podané proti rozhodnutí stavebního úřadu I. stupně – Městského úřadu Znojmo, odboru výstavby ze dne 13.9.2006, č.j. Výst.: 23d 1012559/2003 – Ma Rozhl. Výrokem rozhodnutí stavebního úřadu bylo podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (starý zákon) žalobci jako vlastníkovi stavby nařízeno provést odstranění části stavby: 1/3 délky kanalizační přípojky resp. betonového koryta ve spodní části před zaústěním do kanalizace na pozemcích ve vlastnictví města Znojma – stavební parcely č. 674/1, 707/1 a 5318 v k.ú. Znojmo město, postavené v rozporu se stavebním povolením ze dne 23.2.1998, č.j. Výst. 8d1310/98 – Ma. V rámci podmínek pro odstranění stavby stavební úřad konkretizoval, že předmětem výroku napadeného rozhodnutí je část rozestavěné kanalizační přípojky – betonového koryta, a to o opěrné zdi na p.č. 682 až k jeho konci na chodníku před zaústěním do kanalizace na pozemcích specifikovaných ve výroku napadeného rozhodnutí. Podmínky, které dále ve výrokové části napadeného rozhodnutí stavební úřad stanovil, odpovídají požadavkům § 39 ÚSŘ. Své rozhodnutí odůvodnil správní orgán I. stupně tím, že v rámci stavebního

Pokračování
-5-
31A 34/2011 – 361 dohledu konaném dne 9.9.2003 bylo zjištěno, že stavba kanalizační přípojky není prováděna dle projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení. Zjištěný rozpor spočíval zejména v tom, že nebyly dodrženy sklonové poměry vedení stavby, čímž byla pozměněna i trasa podélného profilu stavby. Kanalizační přípojka měla vést podle projektové dokumentace pod povrchem země a pod úrovní schodiště. Ve skutečnosti však bylo provedeno v části odpěrné zdi po povrchu skalnatého terénu a dále nad schodištěm a nad chodníkem betonové koryto. Dále stavební úřad zdůraznil, že tato stavba se nachází v památkově chráněné oblasti.

Z rozhodnutí č. 1465/98 Městského úřadu ve Znojmě ze dne 23.2.1998 – stavební povolení bylo zjištěno, že stavební úřad žalobci při realizaci stavebního povolení stanovil mj. nezbytně nutné podmínky.

1) stavba bude provedena dle schválené projektové dokumentace. Změnou stavby v rozporu se stavebním povolení se stavebník dopouští přestupku na úseku výstavby (§ 105 event. § 106 zákona č. 50/76 Sb.).

2) veškeré změny oproti schválené projektové dokumentaci je nutno písemně ohlásit před provedením změny stavebnímu úřadu, který o této změně písemně rozhodne. Z podmínky č. 17 vyplývá, že řešení kanalizační přípojky nesmí narušit statiku skalních stěn a svahu. V dolní části přípojka povede po veřejném schodišti. Přípojka bude řádně obetonována. V místech, kde kanalizační přípojka povede po rovných betonových plochách, bude beton prošramován a přípojka zapuštěna pod terén. Stavebník uvede narušené povrchy do původního stavu.

Z protokolu ze stavebního řízení konaného 17.2.1998 bylo zjištěno, že kanalizační přípojka bude svedena z Napajedelské na ulici Koželužskou do hlavního kanalizačního sběrače. Přípojka povede po skalním masívu, dále po opěrné zdi a ve spodní části po veřejném schodišti. Na úseku, kde kanalizační přípojka povede po schodišti, bude řádně odizolována a obetonována. Zábor bude činit cca 30 cm. Veškeré narušení betonových ploch bude

stavebníkem uvedeno do původního stavu. Pro úplnost soud uvádí, že tato stavba žalobcem probíhala velice pomalu a žalobce podával četné žádosti o prodloužení lhůty k dokončení stavby. Správní orgán mu v podstatě vždy vyhověl.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11.6.2007 setrval na svém názoru, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením, přičemž odkázal na stavební povolení ve věci. Přes řádné poučení žalobce žádost o dodatečné povolení změny předmětné stavby nejen nepodal, ale takový postup odmítal. Stavební povolení ze dne 23.2.1998 nabylo právní moci 22.3.1998, aniž by byl některým z účastníků řízení uplatněn řádný opravný prostředek – odvolání. Zástupkyně žalovaného u jednání setrvala na svém názoru uvedeným v tomto vyjádření a v rámci vysloveného právního názoru NSS k podmínce č. 17 uvedla, že tato nemodifikuje provedení stavby, která nebyla v souladu se stavebním povolením a žalobce proto nebyl oprávněn provést stavbu bez předchozího projednání a povolení změny stavebním úřadem. Stavební úřad neměl jinou možnost než stavbu nepovolit, resp. jiným způsobem, než

Pokračování
-6-
31A 34/2011 se stalo, nebylo možno rozhodnout. Proto žalobu považuje za nedůvodnou. Zástupkyně žalobce k výše uvedenému setrvala na žalobě z důvodů tam uvedených.

Soud si vyžádal také vyjádření osob zúčastněných na řízení, což jsou Karel E. a Pavlína E. U jednání se oba vyjádřili shodně v tom smyslu, že souhlasí s přednesem zástupkyně žalovaného a žalobu žalobce považují za nedůvodnou. Návrh žalobce neshledávají důvodným, napadené rozhodnutí by soudem nemělo být rušeno, stavba je rozestavěná již asi 10 let, je nebezpečná, vede po veřejné cestě, ohrožuje rodinu a zejména jejich děti ve věku 5 a 9 let, hrozí úrazy a je s podivem, že po takové době ještě k žádnému úrazu nedošlo. Z rozestavěné stavby vystupují dráty a různé výčnělky, stavba je neestetická, se žalobcem není možná domluva.

K provedeným důkazům žalobce uvedl, že s přednesenými důkazy nesouhlasí, neboť vše je založeno na neplatném projektu, neboť stavební povolení bylo vydáno bez platného projektu. V řízení se použil projekt prohlášený za neplatný již v roce 1995 stavebním úřadem. O tom žalobce doložil soudu důkaz do spisu. Tímto důkazem je kopie rozhodnutí stavebního úřadu z roku 1995. Dle názoru žalobce je v daném případě dána překážka litispendence, tento projekt proto nemůže být použit znovu.

Dále soud u jednání provedl důkaz předložením fotografií založených na č.l. 221 až 223 s tím, aby se k nim vyjádřili, zejména v čem je v dané věci neshoda mezi nimi. Žalobce trval na tom, aby stavba v této podobě byla zachována a také dokončena podle prováděcích výkresů. Tyto výkresy žalobce vyhotovoval sám, neboť je oprávněným projektantem dle stavebního zákona č. 50/76 Sb.

Osoby zúčastněné na řízení poukázaly zejména na fotografii č. 6 a trvají na tom, aby stavba byla odstraněna v části, kde nebyla provedena na pozemcích ve vlastnictví žalobce.

Zástupkyně žalovaného správního orgánu k předložené fotodokumentaci uvedla, že z dokumentace je zřejmé, že ani v rovných částech neodpovídá provedení stavby podmínkám stavebního povolení. K podmínce č. 17 uvedla, že řešení kanalizační přípojky nesmí narušit statiku skalních stěn a svahů – provedená stavba této podmínce vyhovuje, v dolní části přípojka povede po veřejném schodišti – odpovídá to skutečnosti, přípojka bude řádně obetonována – zde se nehovoří o korytu, ale o obetonování, což je obalení kanalizační roury betonem a v této části to neodpovídá, neboť bylo vytvořeno koryto v místech, kde kanalizační přípojka povede po rovných betonových plochách, tak tam bude beton prošramován a přípojka zapuštěna pod terén, což ve skutečnosti neodpovídá, jak vyplývá z předložené dokumentace. Podmínka o uvedení do původního stavu stavebníkem není logicky naplněna, když je stavba rozestavěná a nedokončená.

Pokračování
-7-
31A 34/2011 – 362

Osoba zúčastněná na řízení Pavlína E. připomněla, že z protokolu o stavebním řízení ze dne 17.2.1998 (č.l. 79 správního spisu) plyne, že zábor bude činit cca 30 cm, což není splněno stavebníkem a v tomto jeho činnost neodpovídá stanoveným podmínkám.

Další osoba zúčastněná na řízení Karel Elsnic poukazuje na předložené fotografie, že je z nich patrno, že stavba nebyla provedená v souladu se stavebním povolením, a to hlavně ve třech bodech: na spodním odpočívadle, které je u vstupu do domu, tato kanalizace není zapuštěna na úroveň rovné plochy, na druhém odpočívadle, které je u vstupu na terasu, toto opět nebylo provedeno se stavebním povolením, protože vystupovala zhruba 50 cm nad úroveň odpočívadla. Toto odpočívadlo bylo následně městem dorovnáno na úroveň kanalizační přípojky, aby vůbec mohla být zpřístupněna terasa. Konečně šířka kanalizační přípojky v extrémních případech přesahuje 30-40 cm navíc oproti povoleným 30 cm.

Žalobce vše popřel, s tím, že se nevyjádřily odborné osoby. Odvolal se na své prováděcí výkresy, k nimž údajně stavební úřad neměl žádné připomínky podle § 60-62 stavebního zákona. Argumentace podmínkou 17. je v daném případě nepodstatná, protože základem je projektová dokumentace, která byla prohlášena za neplatnou už v roce 1995 a nelze proto z ní vycházet. Žádost o změnu prováděné stavby nemohl podat, neboť projektová dokumentace nebyla správná. S jeho úpravami souhlasil stavební úřad, ale přes souhlas s těmito úpravami správní orgán I. stupně rozhodnutí nevydal.

Zástupkyně žalovaného zdůraznila, že žalobce argumentuje prováděcí dokumentací (na rozdíl od projektové dokumentace), která se však nemůže odlišovat od stavebního povolení a jeho podmínek. Pokud žalobce tvrdí, že stavbu prováděl podle prováděcí dokumentace, pak se nejedná o dokumentaci, kterou by stavební úřad ověřoval. Pokud prováděl stavbu podle prováděcí dokumentace, která neodpovídala stavebnímu povolení, měl možnost požádat i dodatečně o změnu, což neučinil.

Žalobce zdůraznil, že podle § 60 – 62 starého stavebního zákona byl oprávněn provádět výkresy a podle nich stavbu provést. Prováděcí výkresy jsou vyšším stupněm, podrobnějším než projektová dokumentace, podle nichž žalobce postupoval, a všechny okolnosti související s prováděním této stavby jsou zachyceny ve stavebním deníku.

Závěrem žalobce navrhl vyhovění jeho žaloby, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce nepostupoval v rozporu se stavebním povolením z roku 1998, přičemž zdůraznil, že toto stavební povolení je samo o sobě logicky rozporné. Proto ani nemohl v rozporu s ním postupovat. Závěrem požádal o úhradu nákladů řízení.

Zástupkyně žalovaného závěrem navrhla zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost, když v řízení bylo prokázáno provedení stavby v rozporu se stavebním povolením, včetně podmínky č. 17. Náklady řízení nepožadovala.

Pokračování
-8-
31A 34/2011

Soud žádné svědky navržené žalobcem k věci nepředvolával, neboť tyto dle vyjádření žalobce by se měli vyjádřit pouze k tomu, který úředník je oprávněnou úřední osobou na stavebním úřadu a který na krajském úřadu v řízení odvolacím, kdo zastupuje právnickou osobu před soudem a činí za ni právní úkony. Ani podání právní zástupkyně žalobce neupřesňuje, jaké dotazy by měly na navržené svědky být vzneseny, a bylo pouze uvedeno, že svědci by měli prokázat nesprávnost úředního postupu žalovaného a nesprávnost úředního postupu správního orgánu I. stupně. Nebylo specifikováno v čem, proto soud zdůvodnil neprovedení důkazů výslechem navržených svědků jeho nadbytečností, neboť skutečnosti, které měly být v řízení dokazovány, byly bez důvodných pochybností postaveny ve správním spise najisto, a nebo výslech svědků neměl relevantní souvislost s předmětem řízení.

Po posouzení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Soud zvážil žalobní námitky a dospěl k závěru, že ve věci bylo vydáno pravomocné stavební povolení, které stanovilo podmínky pro provádění přípojky kanalizace a v bodu 1 bylo zdůrazněno, že stavebník má postupovat podle schválené projektové dokumentace. Žalobce však, jak bylo v průběhu řízení prokázáno, projektovou dokumentaci považoval za neplatnou již od roku 1995 a u jednání potvrdil, že v průběhu stavby, která se táhne 10 let, prakticky postupoval podle výkresů, které prováděl sám, aniž by pro toto řízení byl k tomu kompetentní osobou. To je potvrzeno i správním spisem – z přípisu ze dne 13.2.2003 Městského úřadu ve Znojmě, odboru výstavby, kde se sice potvrzuje, že dne 16.2.2002 žalobce požádal o povolení změny stavby kanalizační přípojky před dokončením, ale rozhodnutím výst. 22d 21882/2002 Ma – Zast. ze dne 17.12.2002 bylo řízení odborem výstavby zastaveno z důvodu předložení změněné projektové dokumentace zpracované neoprávněnou osobou projektování dle § 60 odst. 2 stavebního zákona (zákon č. 50/1957 Sb.). Žalobci byla také zamítnuta žádost

na prodloužení lhůty k dokončení stavby. Proti žádnému z rozhodnutí nebylo podáno odvolání.

K předloženým důkazům – fotografiím stavebního místa kanalizační přípojky se žalobce vyjádřil tak, aby stavba byla zachována v té podobě, jak je na fotografiích, neboť je v souladu s prováděcími výkresy. Zástupkyně žalovaného uvedla, že z fotografií je zřejmé, že ani v rovných částech neodpovídá provedení stavby podmínkám stavebního povolení, a to především podmínce č. 17. v tom směru, že nebylo stanoveno, že přípojka povede v korytu, ale že bude řádně obetonována, což je obalení kanalizační roury betonem. Místo toho bylo vytvořeno koryto. V místech, kde kanalizační přípojka povede po rovných betonových plochách, bude beton prošramován a přípojka zapuštěna pod terén, což z předloženého důkazu neodpovídá stanoveným podmínkám. Také nebyla splněna podmínka o uvedení stavby do původního stavu, stavba je rozestavěná, nedokončená, přestože byl stanoven termín dokončení, který byl několikrát stavebním úřadem prodlužován, ale jak je výše uvedeno, z důvodu zjištění, že žalobce postupuje při stavbě podle svých výkresů, pro které nebyl oprávněnou osobou, návrh na další prodloužení termínu byl zamítnut. Osoba zúčastněná na řízení Karel E. po shlédnutí fotodokumentace, kromě porušení popsaném zástupkyni žalovaného zdůraznil, že konečná šířka kanalizační přípojky v extrémních případech přesahuje 30-40 cm navíc oproti povolením 30- ti cm. Žalovaný argumentoval prováděcí dokumentací (na rozdíl od projektové dokumentace, která se však nemůže odlišovat od stavebního povolení a jeho podmínek). Stavbu neprováděl podle dokumentace, kterou stavební úřad ověřoval. Jak už bylo zdůrazněno, pokud byla stavba přípojky prováděna podle

Pokračování
-9-
31A 34/2011 – 363 prováděcí dokumentace, lišící se od schválené projektové dokumentace, měl žalobce požádat o dodatečnou změnu, což sice učinil, ale návrh byl zamítnut z důvodu nedodržení postupu dle platných právních předpisů.

Z obsahu správního spisu je zcela zřejmé, že řízení o odstranění části nepovolené stavby bylo zahájeno poté, kdy byl již zjištěn stav věci rozporný se stavebním povolením z roku 1998 a je zřejmé rovněž to, že žalobce byl vyzván k předložení žádosti o dodatečné povolení stavby, že byl rovněž upozorněn na to, že jinak bude rozhodnuto v řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění sporné části nepovolené stavby. Výrok rozhodnutí určil, o jakou část nepovolené stavby se jedná a co má být odstraněno, přičemž nutno zdůraznit, že stavební úřad jinou možnost ani neměl, neboť pro posuzování souladu či nesouladu nepovolené stavby s veřejným zájmem by mohl přistoupit teprve poté, kdyby

žalobce podal stavebnímu úřadu platnou žádost o dodatečné povolení této nepovolené stavby, což se nestalo. Řízení o odstranění stavby postavené bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním dle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je vedeno ve veřejném zájmu a zákon proto také předpokládá možnost dodatečného povolení takové stavby, jestliže by stavebník prokázal její soulad s veřejným zájmem. V přezkoumávané věci není sporu o tom, že žalobce porušil svou povinnost vyplývající z ust. § 66 starého stavebního zákona a při realizaci povolené stavby se odchýlil od ověřené projektové dokumentace, aniž by předem požádal stavební úřad o vydání povolení změny stavby před jejím dokončením. V dalším se soud ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 27.10.2009, č.j. 31A 50/2007 – 231.

Protože soud podanou žalobu neshledal jako důvodnou, nezbylo mu, než ji zamítnout, jak mu to ukládá ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok, kterým bylo rozhodnuto o nákladech tohoto řízení mezi účastníky, se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle § 110 odst. 2 s.ř.s. zruší-li NSS rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. V projednávané věci byl úspěšný žalovaný, a bylo by tedy možné mu přiznat právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Jelikož však

žalovaný prohlásil, že náhradu řízení neuplatňuje, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Výrok o náhradě nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení má oporu v ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil. Z důvodu zvlášť zřetele hodných může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Pokračování
-10-
31A 34/2011

Vzhledem k tomu, že žádná z okolností tímto ustanovením předkládaným v dané věci nenastala, rozhodl soud, že osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudek, který nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k NSS v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). Podle § 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno NSS; to neplatí, je-li jako důvod namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS.

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru