Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 143/2016 - 142Rozsudek KSBR ze dne 26.04.2017

Prejudikatura

1 As 89/2011 - 69

7 As 305/2016 - 47


přidejte vlastní popisek

31A 143/2016 - 142

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: VINOP a.s., se sídlem Polešovice 446, PSČ 687 37, zast. Mgr. Radimem Němečkem, advokátem se sídlem Kollárova 447, Uherské Hradiště, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 9. 2016, č.j. SZPI/AM783-40/2015,

takto:

I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústřední inspektorát,

ze dne 29. 9. 2016, č. j. SZPI/AM783-40/2015, se zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16.342 Kč do

třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radima Němečka,

advokáta, sídlem Kollárova 447, Uherské Hradiště.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 28. 11. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2016, č. j. SZPI/AM783-40/2015 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorát v Brně (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 26. 11. 2015, č. j. SZPI/AM783-35/2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění do 30. 9. 2016 (dále též „zákon o přestupcích“) a dle ustanovení § 39 odst. 6 písm. c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 31. 3. 2017 (dále též „zákon o vinohradnictví“) uložil žalobci pokutu ve výši 800.000 Kč spolu s paušální částkou ve výši 1.000 Kč na úhradu nákladů. Žalobce navrhuje v podané žalobě taktéž zrušit prvostupňové rozhodnutí. Navrhuje přiznání odkladného účinku žalobě, který byl žalobci dne 19. 12. 2016 usnesením č. j. 31A 143/2016-90, přiznán.

II. Obsah žaloby

[2] Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné.

[3] K neuvedení provenience na lahvi žalobce uvádí, že až do obdržení výsledků předmětné kontroly měl za to, že označení vína jako víno z Evropského společenství, příp. z EU, je v souladu s platnou právní úpravou, protože veškerá tato vína pocházela z členských států EU, a jako taková tyto vína uváděl do oběhu a neměl v úmyslu svým jednáním uvést v omyl konečné spotřebitele. Tvrdí, že se jedná o nedostatek zcela formální a není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, zdůrazňuje, že se jedná o vína v nejnižší cenové úrovni a v této souvislosti je tedy rovněž nutné hodnotit otázku případného naplnění očekávání spotřebitelů ohledně vína.

[4] K přítomnosti exogenního oxidu uhličitého u Sektu Ch. C. André žalobce uvádí, že oxid uhličitý nebyl v Sektu přítomen vlivem umělého dosycení, nýbrž šlo o nežádoucí saturaci oxidu uhličitého při lahvování šumivého vína vyráběného metodou Charmat (kvašením v tanku) obsaženého v protitlaku při izobarickém plnění do lahví, kterou žalobce nemohl svou činností nikterak ovlivnit. Žalobce tvrdí, že užití exogenního oxidu uhličitého je přitom při lahvování šumivého vína vyráběného metodou Charmat nezbytné, a to bez ohledu na množství oxidu uhličitého vzniklého fermentací. Žalobce odkazuje na právní úpravu v ustanovení § 12 odst. 3 zákona o vinohradnictví a dále na Nařízení rady (ES) č. 606/2009. Zdůrazňuje, že prováděcím Nařízením komise (EU) č.144/2013 ze dne 19. 2. 2013 s účinností od 23. 2. 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 606/2009, pokud jde o některé enologické postupy a omezení, která se na ně použijí, jakož i nařízení (ES) č. 436/2009, pokud jde o zanesení těchto postupů do průvodních dokladů pro přepravu vinařských produktů a evidenčních knih vedených v odvětví vína (dále jen „Prováděcí nařízení“) byla část A bod 10 Přílohy II nařízení změněna. Žalobce poukazuje na přímý rozpor mezi Nařízením č. 606/2009 a Prováděcím nařízením. Žalobce konstatuje, že metoda Charmat je považována za metodu dle nařízení Komise (ES) povolenou. Žalobce dále namítá, že neměl možnost kontroly v laboratoři, kde by pro komerční účely byly prováděny rozbory schopné přítomnost exogenního oxidu uhličitého prokázat. Navíc žalobce poukazuje na to, že tato metoda u něj byla provedena poprvé a byla jednou z prvních provedených kontrol tohoto typu v České republice. Žalobce dále konstatuje, že přítomnost exogenního oxidu uhličitého v Sektu nemá žádný vliv na kvalitu Sektu a není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. Žalobce uvádí, že po doručení výsledků kontroly provedl rozsáhlou a nákladnou technickou rekonstrukci. Žalobce má za to, že uložená pokuta je nepřiměřená až likvidační, jelikož žalovaný v rámci správního řízení nijak nepřihlížel ke zcela specifickým důvodům nežádoucího nasycení vína exogenním oxidem uhličitým, přičemž žalobce dodržoval všechny předepsané podmínky výroby při plnění sektu metodou Charmat a nemohl žádnými objektivními dostupnými prostředky zjistit a napravit zjištěné informace než následným bezodkladným provedením rekonstrukce.

[5] K přítomnosti dalších látek (azorubin, patentní modř a ponceau 4R) žalovaný uvádí, že nemají vliv na kvalitu vín a nejsou způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani po ekonomické stránce. Žalobce dále tvrdí, že uvedené látky se vyskytovaly již ve vstupní surovině zakoupení od zahraničních dodavatelů. Žalobce konstatuje, že v případě uvedených látek nelze jejich přítomnost zjistit běžnými laboratorními postupy, jelikož je v některých případech nedokážou identifikovat ani laboratorní rozbory prováděné samotným žalovaným. Poukazuje tak na možnou nepřesnost v rámci kontrolní činnosti žalovaného. Žalobce zdůrazňuje, že přijal maximální možná preventivní opatření a provádí namátkové analytické rozbory a provádí senzorické zkoušky u každé šarže vína. Žalobce připomíná, že objektivní odpovědnost provozovatele potravinářského podniku není absolutní dle ustanovení § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v účinném znění (dále jen „potravinářský zákon“). Žalobce setrvává na své argumentaci a odmítá, že by ve víně Modrý Portugal byly v okamžiku uvedení do oběhu ze strany žalobce přítomny těkavé kyseliny nad rámec povoleného množství a konstatuje, že těkavé kyseliny se mohly ve víně postupně dotvořit vlivem dlouhodobého nebo nevhodného skladování. Proto má za to, že se dodatečně po distribuci vytvořily a to nezávisle na jakémkoliv přičinění žalobce.

[6] K nepředložení evidenčních knih žalobce uvádí, že k předmětným vínům byly v rámci součinnosti žalovanému předmětné evidenční knihy později zaslány. V době kontroly nebylo možné knihy předložit, jelikož osoba disponujícím přístupem do evidenčních knih nebyla v době kontroly v budově přítomna. Žalobce odmítá, že by před zasláním knih s jejich obsahem jakkoli manipuloval. Uvádí, že společenská nebezpečnost tohoto správního deliktu je minimální. Považuje uloženou pokutu ve vztahu k tomuto provinění za zcela nepřiměřenou.

[7] K porušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví žalobce tvrdí, že se veškerá pochybení uvedená v tomto článku jedná o pochybení zcela formální a dílčí pochybení ryze administrativního charakteru a nejsou v žádném případě způsobilá poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce ani ohrozit jiný veřejný zájem společnosti. Bezprostředně poté, co se o nich žalobce dozvěděl, vytýkaná pochybení napravil.

[8] K uvádění do oběhu vinařských produktů bez úředně schválených průvodních dokladů žalobce konstatuje, že se jedná o zcela formální a není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele. Pochybení odstranil a do budoucna se již nebude opakovat.

[9] K objektivní odpovědnosti žalobce uvádí, že žalovaný má povinnost přihlédnout k závažnosti správního deliktu, okolnostem a následkům. Žalobce konstatuje, že se jednalo o nezaviněné jednání a ihned přijal maximální možná preventivní opatření. Žalobce má za to, že jsou v jeho případě splněny liberační důvody ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví. Odkazuje také na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se zavinění a intenzity zavinění. Postup žalovaného byl, dle žalobce, zcela v rozporu se zásadami správního řízení a byla zcela upozadněna preventivní funkce, kterou by správní řízení a zejména správní trestání mělo primárně plnit.

[10] K porušení zásady předvídatelnosti žalobce uvádí, že žalovaný nepřiměřeně ukládá pokuty. Žalobce poukazuje na rozhodnutí z roku 2007, kde mu byla uložena pokuta ve výši 150.000 Kč a množství závadného vína bylo 28.128 l, což je množství mnohonásobně vyšší než v nyní projednávaném případu.

III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce a doplnění argumentace

[11] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 5. 1. 2017 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

[12] K neuvedení provenience na lahvi žalovaný konstatuje, že odpovědnost právnických osob za správní delikt je konstruována ve veřejném právu objektivně, provozovatel potravinářského podniku, který uvádí na trh potraviny, nese podle zákona objektivní odpovědnost za zjištěný nedostatek na jeho provozovně. K vyvinění dle ustanovení § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví uvádí, že je třeba prokázat aktivní činnost nad rámec zákonných povinností, nezbytnou ke zproštění se objektivní odpovědnosti, v tomto případě žalobce spoléhal na to, že označení lahvových vín bez chráněného označení původu nebo zeměpisného označení (dále jen „BZO“) je v pořádku, ačkoliv u daných vín chyběla na etiketě informace o členském státu, na jehož území byly hrozny sklizeny a zpracovány. Skutečnost, že žalobce pouze spoléhal na to, že je značení vín v souladu se zákonnými požadavky, ho tak nemůže zprostit odpovědnosti za zjištěné nedostatky. Žalovaný zdůrazňuje, že neznalost právního předpisu neomlouvá, požadavky na označování vín uváděných žalobcem do oběhu, patří mezi základní znalosti, kterými by měl žalobce disponovat. Žalobce se nedostatků dopustil opakovaně u různých vín, různých šarží, z různých zemí původu, která byla uváděna do oběhu v odlišných časových obdobích. Nelze považovat toto pochybení za pouhé formální nedostatky, když za daný správní delikt je možné uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč. Nelze ani argumentovat tím, že se jedná o víno v nízké cenové relaci.

[13] K přítomnosti exogenního oxidu uhličitého u Sektu Ch. C. André žalovaný konstatuje, že v případě, že by žalobce už při primárním výrobním postupu zavedl podmínky v souladu se zákonem, nebylo by nutné zavádět žádné následné a nákladné rekonstrukce. Žalovaný odkazuje na nařízení (ES) č. 1234/2007 a trvá na své argumentaci, že přítomnost exogenního oxidu uhličitého u šumivého jakostního vína je porušením právního předpisu. Zdůrazňuje výsledky provedené kontroly. Žalovaný interpretuje bod A. 10 přílohy II nařízení (ES) č. 606/2009 tak, že pracovník, který má na starost plnění šumivých vín – obsluhu a zejména pak nastavení protitlaku při plnění šumivých vín, je profesionál, který rozumí dané problematice a plnící linky (včetně volby inertního plynu a protitlaku) řádně nastaví tak, aby výsledný produkt korespondoval s definicí šumivého vína. Uvádí, že může použít i jiný plyn pro plnění lahví prostřednictvím protitlaku a to například endogenní oxid uhličitý nebo dusík. Dle žalovaného je povolená výměna plynů, ke které dochází za izobarických podmínek, ale výsledný oxid uhličitý nesmí ovlivnit výrobu a samotný výrobek natolik aby byl v rozporu s definicí šumivého vína. Žalovaný ve vyjádření popisuje postup samotné výroby šumivého jakostního vína, odkazuje na laboratorní výsledky provedeného měření. Pro šumivá vína nedosycená oxidem uhličitým je stanoveno rozmezí měřené hodnoty izotopového poměru delta 13C CO od – 29 ‰ až – 10 ‰. Naměřená hodnota u výrobku byla – 7,48 ‰. Tato 2

hodnota tak dle žalovaného prokazuje, že víno bylo dosyceno exogenním oxidem uhličitým a jedná se tak o jinou kategorii vína než šumivé jakostní. Žalovaný v neposlední řadě konstatuje, že podle jeho názoru v úpravě nařízení (ES) č. 606/2009 je striktně nastaveno, že užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku je povoleno, jestliže probíhá pod dohledem a tlak oxidu uhličitého v šumivém vínu se nezvýší v důsledku nevyhnutelné výměny plynů. Ve stávajícím případě však jde o doplnění či nahrazení CO2 pocházejícího z kvašení, do takové míry, že nelze hovořit o výrobku, který se při otevření nádoby vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení, tedy nejde o šumivé víno. Zdůrazňuje navíc, že existují laboratoře, které umožňují měření, která by odhalila exogenní oxid uhličitý a to v laboratoři AIT v Seibersdorfu v Rakousku nebo v laboratoři Eurofins CZ. Žalovaný nesouhlasí se žalobcem ani v tvrzení, že u něj byla provedena jedna z prvních kontrol, když kontroly probíhají již od roku 2010. Závěrem konstatuje, že vzhledem k tomu, že následně žalobce upravil výrobní postup tak, že exogenní oxid uhličitý v šumivých vínech již není přítomen v nepovoleném množství, nelze souhlasit s tím, že by žalobce jednal v souladu s požadavky § 12 odst. 3 zákona o vinohradnictví, tudíž přechodu exogenního oxidu uhličitého bylo možné zabránit. Zdůrazňuje, že se žalobce dopustil celkem 11 správních deliktů, přičemž pokuta byla uložena v souladu se zásadou absorpční za nejzávažnější, tj. za uvádění do oběhu vína Frankovka s nepovoleným přídavkem syntetických barviv, protože víno bylo následně použito k výrobě dalších vín.

[14] K přítomnosti dalších látek žalovaný uvedl, že v jednání žalobce nespatřuje vynaložení maximální možné požadované aktivní činnosti. Žalobce pouze vycházel z předpokladu, že dodavatel vstupní surovinu dodal bezvadnou. Ke vzorkům Cabernetů žalovaný konstatuje, že se jedná o vzorky odlišné, byť je výrobce uváděl do oběhu pod označením stejného čísla šarže. K těkavým kyselinám uvádí, že vzorek Modrý Portugal vykazoval vysokou hladinu SO což vede k závěru, že není možné, aby došlo k nárůstu přítomnosti těkavých kyselin 2

v době skladování (v období 3 – 4 týdnů). Závěrem uvádí, že umělá (synteticky zhotovená) vína nelze za kvalitní výrobek dozajista považovat.

[15] K nepředložení evidenčních knih konstatuje, že žalobce byl telefonicky seznámen s termínem a zaměřením dané kontroly. Sám předseda představenstva pan F. M. inspektorům SZPI v rámci kontroly sdělil, že se paní A. dostavuje na provozovnu až po 18. hodině, tudíž se nejednalo o výjimečnou absenci. Žalobce se tak žádným způsobem nesnažil připravit evidenční knihy ke kontrole, ač byl dopředu informován.

[16] K porušení povinnost dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví uvádí, že skladové karty byly v rámci provedené kontroly dne 23. 7. 2014 předloženy dvakrát a druhá verze daných knih obsahovala doplněné informace. Evidenční knihy tak nebyly vedeny v takové podobě, aby veškeré změny, ke kterým dochází, byly nevratné s uvedením jména osoby, která záznam provedla.

[17] K uvádění do oběhu vinařských produktů bez úředně schválených průvodních dokladů žalovaný konstatuje, že se nejedná o formální nedostatek, když je tato skutková podstata podřazena pod správní delikt uvedený v ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a lze za tento delikt uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč. Neplnění povinnosti v oblasti průvodních dokladů může vést ke zprostředkování neúplných či nepravdivých informací o daných produktech, které jsou nakupovány spotřebiteli.

[18] K objektivní odpovědnosti (liberaci) žalovaný uvedl, že v daném případě bylo postupováno správně, když subjektivní stránka spáchaných správních deliktů jako polehčující či přitěžující okolnost nebyla hodnocena (i s ohledem k rozsahu daného protiprávního jednání, když v daném případě by bylo možné konstatovat hrubou nedbalost ze strany žalobce s ohledem na množství spáchaného protiprávního jednání, což by nebylo na místě hodnotit v jeho neprospěch, ba právě naopak). Skutečnost, že žalovaný vyhodnotil závažnost spáchaných správních deliktů jako vysokou, souvisí s rozsahem daného protiprávního jednání, když tento závěr nemusí být učiněn pouze u jednání, které je způsobilé ohrozit zdraví spotřebitelů. Žalovaný zdůrazňuje, že jen u vína Frankovka se jednalo o více jak 8000 lahví vína. Tvrzení o tom, že větší část vín byla v pořádku, se jeví žalovanému jako absurdní. Nelze souhlasit ani se závěrem, že v pěti případech se jednalo o delikt chybného označení provenience, a proto lze k takovému ujednání přistupovat jako k jednomu správnímu deliktu, když se jednalo o různá vína z různých oblastí.

[19] K porušení zásady předvídatelnosti žalovaný konstatoval, že v praxi SZPI dochází k postupnému navyšování výměry sankcí, vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu případu. Průměrná výše pokut ukládaných v minulých letech byla natolik nízká, že nepůsobila vůči provozovatelům dostatečně represivně a v řadě případu ani preventivně. Pokuta uložená nyní napadeným rozhodnutím je tedy v linii dlouhodobého vývoje správní praxe, odpovídá pokutám ukládaným v současné době za obdobně rozsáhlá porušení právních předpisů, a naprosto vystihuje potřebu kultivace prostředí obchodu s potravinami v České republice. Žalovaný má za to, že neporušil zásadu předvídatelnosti.

[20] Dne 7. 3. 2017 byla doručena zdejšímu soudu replika žalobce, kde setrvává na své argumentaci týkající se neuvedení provenience na lahvi, jelikož se nemůže jednat o nedostatek, který poškodí spotřebitele. K přítomnosti exogenního oxidu uhličitého opakuje svoji argumentaci uvedenou v žalobě a zdůrazňuje, že v případě výroby vína metodou Charmat veškerý oxid uhličitý obsažený v šumivém víně pochází až do okamžiku plnění šumivého vína do lahví pouze z alkoholového kvašení kupáže. Při fázi plnění tak dále nelze postupovat bez potřebného protitlaku vytvořeného za použití exogenního oxidu uhličitého, který je nutné za tímto účelem použití. Jedná se o nevyhnutelnou výměnu plynů při lahvování a je plně v souladu s platným právem. Žalobce poukazuje na vnitřní rozpornost argumentace žalovaného. Zdůrazňuje, že výklad žalovaného je v rozporu s bodem 5) Prováděcího nařízení č. 144/2013. Konstatuje, že žalovaným ani Inspektorátem v Brně nebylo nikdy zkoumáno ani měřeno zvýšení tlaků v důsledku výměny plynů při lahvování a zdůrazňuje, že se tlak naopak postupně snižuje. K možnosti využití jiného plynu žalobce uvádí, že exogenní oxid uhličitý je výhradním plynem, který je při plnění šumivých vín vyráběný metodou Charmat dle vědomosti žalobce. Užití dusíku či argonu není možné, jelikož by při lahvování z šumivého vína vytěsnily kyslík i endogenní oxid uhličitý a výsledný produkt by zcela postrádal bublinky, charakterizující šumivé víno. Užití vzduchu je taktéž naprosto vyloučeno, protože by došlo okamžitě k oxidaci a znehodnocení výrobku. Užití endogenního oxidu uhličitého taktéž není možné, neboť fermentace probíhá v uzavřeném tanku a dávkování tirážního likéru se dosáhne pouze požadovaného tlaku cca 6 barů a po dosažení tohoto tlaku se fermentace zastavuje. Přebytečná produkce endogenního oxidu uhličitého se tudíž při fermentaci nevyskytuje, případně je zcela minimální. K údajnému nesplnění definice šumivého vína žalobce konstatuje, že obdržel protokol z kontroly, kde je pouze uvedeno, že CH. C. André nesplňuje limit pro exogenní oxid uhličitý, jiné závěry tak žalovaný neuvádí. Žalobce proto konstatuje, že tyto závěry jsou tak nepodložené a nepřezkoumatelné. K poměru hodnoty Delta C13 CO – 7, 48 ‰ uvádí, že se jedná o hodnotu, která však nerozeznává endogenní 2

a exogenní oxid uhličitý. Dále dodává, že metodika stejné Metody OIV v bodu 4 stanoví, že v případě oxidu uhličitého získaného výhradně fermentací cukru z rostlin C4 se hodnoty Delta C 13 pohybují v rozmezí – 7 ‰ až – 10 ‰, přičemž posuzované víno vyhovělo (zjištěno – 7, 48 ‰, resp. – 8, 06 ‰). Metodiku žalobce přikládá, jelikož není v České republice

k dispozici v českém jazyce. Hodnotu Delta C 13 CO žalobce považuje za nerelevantní 2

a zdůrazňuje, že tato hodnota nepředstavuje porušení právních předpisů. K označení vína jako perlivé apod. žalobce uvádí, že označení vína nebylo předmětem správního ani soudního řízení a nebyla provedena žádná senzorická zkouška. K uváděným jiným kontrolám u jiných subjektů žalobce konstatuje, že je tyto výsledky nutné hodnotit jako nepodložené, nemění ani nic na skutečnosti, že dle aktuální právní úpravy je přítomnost exogenního oxidu uhličitého v šumivém víně povolena. K postupům, které žalobce učinil, aby zamezil exogennímu oxidu uhličitému, zdůrazňuje, že již předchozí postupy byly v souladu s právní úpravou a trvá na tom, že ani po zavedení nových technologických postupů nedošlo zcela k eliminaci exogenního oxidu uhličitého. U přítomnosti dalších látek žalobce odkazuje na svoji argumentaci v žalobě a opakuje tvrzení, která jsou dle jeho názoru třeba opět zdůraznit a to, že přijal veškerá preventivní opatření, vynaložil maximální úsilí a že se jedná o látky, které nejsou objektivně způsobilé vyvolat zdravotní závadnost předmětných vín ani nemají žádný vliv na kvalitu těchto vín. K evidenčním knihám opakuje, že byly předloženy a v rámci součinnosti žalovanému zaslány. U dokladů opakuje, že pochybení zcela napravil. A závěrem zdůrazňuje, že žalovaný postupoval nepřiměřeně tvrdě v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou předvídatelnosti.

[21] Dne 22. 3. 2017 bylo doručeno zdejšímu soudu doplnění právní argumentace žalobce, kde žalobce odkazuje na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 305/2016-47 ze dne 9. 3. 2017, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že platné právní předpisy přítomnost exogenního oxidu uhličitého vzniklého v důsledku nevyhnutelné výměny plynů při lahvování, dovolují. Mimo jiné řeší Nejvyšší správní soud i vztah nařízení č. 1234/2007 a nařízení č. 606/2009.

IV. Posouzení věci krajským soudem

[22] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s.

[23] Ze spisového materiálu vyplývá, že se žalobce měl dopustit správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, které zní: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost stanovenou předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty“.

[24] Žalobce měl výše uvedené ustanovení porušit tím, že v období od 20. 11. 2013 do 13. 1. 2014 uváděl do oběhu formou prodeje a formou skladování ve skladu hotových výrobků lahvové víno označené jako Tramín červený, víno bílé, alk. 11,0 % obj., Víno z evropského společenství, číslo šarže 1323, v celkovém množství 1324 ks láhví á 0,75 l, které bylo označeno údajem o provenienci „Víno z evropského společenství“, ačkoli se dle dodacího listu č. DL38/13 ze dne 15. 11. 2013 jednalo o víno bez CHOP (chráněné označení původu), BZO označené moštovou odrůdou Tramín červený, původ SK, toto víno tak bylo označeno údajem o provenienci v rozporu s požadavky čl. 55 odst. 1 písm. a) a bodu i) a bodu ii) Nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. 7. 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, v platném znění (dále též „NK (ES) č. 607/2009“), uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil účastník řízení zákaz stanovení v čl. 52 odst. 1 NK (ES) č. 607/2009.

[25] Dále se měl žalobce dopustit porušení výše uvedeného ustanovení zákona o vinohradnictví tím, že v období od 5. 12. 2013 do 13. 1. 2014 uváděl do oběhu formou prodeje a formou skladování ve skladu hotových výrobků lahvové víno označené jako Müller Thurgau, víno bílé suché, alk. 11,0 % obj., Země původu: EU, číslo šarže MT1513, v celkovém množství 1990 ks láhví á 1 l, které bylo označeno údajem o provenienci „Země původu: EU“, ačkoli se dle dodacího listu č. DL38/13 ze dne 15. 11. 2013 jednalo o víno bez CHOP, BZO označené moštovou odrůdou Müller Thurgau, původ Maďarsko, toto víno tak bylo označeno údajem o provenienci v rozporu s požadavky čl. 55 odst. 1 písm. a) a bodu i) a bodu ii) NK (ES) č. 607/2009, uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil účastník řízení zákaz stanovení v čl. 52 odst. 1 NK (ES) č. 607/2009.

[26] Žalobce uvedl v období od 30. 9. 2013 do 12. 11. 2013 do oběhu prodejem odběrateli Šlechtitelská stanice vinařská Velké Pavlovice a. s. jakostní šumivé víno Ch. C. André, moravský sekt, jakostní šumivé víno – sekt – suché – brut, alk. 11,5 % obj., šarže č. 41, v celkovém množství 3 114 ks lahví á 0,75 l, které dle Posudku a Protokolu o zkoušce č. D042-70973/13/A01, oba ze dne 14. 2. 2014, ve znaku exogenní oxid uhličitý nevyhověl požadavku stanovenému v příloze XIb odst. 5 bod b) nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. 10. 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (dále též „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“), ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále též „NR (ES) č. 1234/2007“), čímž žalobce porušil čl. 113d odst. 1 NR (ES) č. 1237/2007.

[27] U uvedeného porušení žalovaný odkazuje na ustanovení článku 113d odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Ustanovení článku 113d odst. 1 Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009 (dále též „Nařízení rady (ES) č. 491/2009“), kterým Nařízení rady (ES) č. 491/2009 vkládá ustanovení do Nařízení č. 1234/2007, zní:

„1. Označení druhu výrobku z révy vinné podle přílohy XIb lze ve Společenství použít pouze při uvádění na trh výrobku, který splňuje odpovídající podmínky stanovené v uvedené příloze.

Bez ohledu na čl. 118y odst. 1 písm. a) však mohou členské státy povolit používání výrazu "víno", pokud a) je doprovázen názvem ovoce ve formě složeného názvu, pro uvádění na trh výrobků, které byly získány kvašením jiného druhu ovoce než vinných hroznů, nebo b) je součástí složeného názvu. Jakákoli záměna s výrobky odpovídajícími druhům vína v příloze XIb musí být vyloučena.“

[28] Příloha XIb odst. 5 bod b) nařízení Rady (ES) č. 491/2009 zní: „Jakostní šumivé víno je výrobek, který se při otevření nádoby vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení.“

[29] Žalobce měl dále porušit ustanovení § 30 odst. 2 zákona o vinohradnictví a dopustit se správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví, když při kontrole provedené dne 4. 3. 2014 na provozovně umístěné na adrese Polešovice 446, 687 37 Polešovice nepředložil evidenční knihy vztahující se k výrobě jakostního šumivého vína CH. C. André, moravský sekt, jakostní šumivé víno – sekt – suché – brut, alt. 11,5 % obj., šarže č. 41.

[30] Dále se měl žalobce dopustit porušení výše uvedeného ustanovení zákona o vinohradnictví tím, že uváděl do oběhu lahvové víno označené jako Tramín červený, víno bílé, Země původu: EU, číslo šarže 1313, v celkovém množství 1296 ks láhví á 0,75 l, které bylo označeno údajem o provenienci „Země původu: EU“, ačkoli se dle dodacího listu č. 000150 ze dne 15. 10. 2013 jednalo o víno bez BZO označené moštovou odrůdou Tramín červený, původ SK, toto víno tak bylo označeno údajem o provenienci v rozporu s požadavky čl. 55 odst. 1 písm. a) a bodu i) a bodu ii) NK (ES) č. 607/2009, uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil účastník řízení zákaz stanovení v čl. 52 odst. 1 NK (ES) č. 607/2009.

[31] Dále se měl žalobce dopustit porušení výše uvedeného ustanovení zákona o vinohradnictví tím, že uváděl do oběhu lahvové víno označené jako Modrý Portugal, víno červené, Země původu: EU, číslo šarže 1315, v celkovém množství 864 ks láhví á 0,75 l, které bylo označeno údajem o provenienci „Země původu: EU“, ačkoli se dle dodacího listu č. 000150 ze dne 15. 10. 2013 jednalo o víno bez CHOP označené moštovou odrůdou Modrý Portugal, původ HU, toto víno tak bylo označeno údajem o provenienci v rozporu s požadavky čl. 55 odst. 1 písm. a) a bodu i) a bodu ii) NK (ES) č. 607/2009, uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil účastník řízení zákaz stanovení v čl. 52 odst. 1 NK (ES) č. 607/2009.

[32] Dále se měl žalobce dopustit porušení výše uvedeného ustanovení zákona o vinohradnictví tím, že uváděl do oběhu lahvové víno označené jako Modrý Portugal, víno červené, Víno z Evropského společenství, číslo šarže 1325, v celkovém množství 864 ks láhví á 0,75 l, které bylo označeno údajem o provenienci „Víno z Evropského společenství“, ačkoli se dle dodacího listu č. 000150 ze dne 15. 10. 2013 jednalo o víno bez CHOP označené moštovou odrůdou Modrý Portugal, původ HU, toto víno tak bylo označeno údajem o provenienci v rozporu s požadavky čl. 55 odst. 1 písm. a) a bodu i) a bodu ii) NK (ES) č. 607/2009, uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil účastník řízení zákaz stanovení v čl. 52 odst. 1 NK (ES) č. 607/2009.

[33] Žalobce měl dále dle správních orgánů porušit dne 23. 7. 2014 povinnost stanovenou v ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví, když:

• v rozporu s § 14 odst. 10 vyhlášky č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 323/2004 Sb.) nevedl evidenci o zásobách vína,

• v rozporu s § 14 odst. 10 vyhlášky č. 323/2004 Sb. evidence o zásobách produktu a přídavcích jiných látek než vína k produktu (skladové karty nádob) byly vedeny takovým způsobem, že bylo možné kdykoli měnit a doplňovat záznamy v nich uvedené,

• způsob vedení skladové karty nádoby č. 4 neumožňoval kontrolu pohybu a držení vinařských produktů, protože jednotlivé záznamy byly v průběhu kontroly provedené dne 23. 7. 2015 pozměňovány, byly vedeny neúplně a nedostatečně a nebyly prováděny ve stanovených lhůtách

a dopustil se tak správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví.

[34] Správní orgány kvalifikovaly dále jednání žalobce jako porušení povinnosti stanovené čl. 147 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. 12. 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, v platném znění (dále též „NR (EU) č. 1308/2013“), tím že uváděl do oběhu vinařské produkty bez úředně schválených průvodních dokladů a dopustil se tak spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

[35] Žalobce se měl dále dopustit spáchání správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, když dne 10. 7. 2014 uvedl do oběhu víno Frankovka, víno červené, suché, alk. 10,5 % obj., č. šarže F2514, stáčírna: VINOP a.s., Polešovice 446, 687 37 Polešovice, Vinařská brána, obsahuje oxid siřičitý, v celkovém množství 456 ks láhví á 1 l, které dle Posudku a protokolu o zkoušce č. D041-40464/14/A03, oba ze dne 22. 9. 2014, nevyhovělo požadavkům stanoveným v čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 606/2009, ze dne 10. 7. 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použití, v zněním platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „NK (ES) č. 606/2009“), resp. v příloze č. I A NK (ES) č. 606/2009, když v něm byl prokázán nepovolený přídavek syntetických barviv – azorubinu (E122), ponceau 4R (E124) a patentní modře (E131),

• Ze stejného kmenového vína Frankovka, odrůdové víno, země původu Slovensko, alk. 11,5 % obj., byly vyrobeny dvě kmenové šarže, ze kterých byla dále vyrobena následující lahvová vína:

a) Kmenová šarže č. 2177/11-1:  Frankovka č. šarže F2914, žalobcem uvedeno do oběhu ve dnech 9. 7. 2014, 10. 7. 2014 a 28. 7. 2014 v celkovém množství 1350 ks lahví á 1 l,

 Frankovka č. šarže F2114, žalobcem uvedeno do oběhu dne 10. 7. 2014 v celkovém množství 281 ks lahví á 1 l,  Frankovka č. šarže 1115, žalobcem uvedeno do oběhu ve dnech 8. 7. 2014, a 3. 9. 2014 v celkovém množství 576 ks lahví á 0,75 l. b) Kmenová šarže č. 2177/11-2:  Frankovka č. šarže F1414, žalobcem uvedeno do oběhu v období 15. 8. 2014 do 14. 10. 2014 v celkovém množství 5 726 l (staženo z oběhu celkem 4 214 l).

Výše uvedená lahvová vína tak byla podrobena nepovolenému enologickému postupu a jejich uvedením na trh žalobce porušil ustanovení čl. 80 odst. 2 písm. a) NR (EU) č. 1308/2013, čímž žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

[36] Dne 8. 7. 2014 a 18. 7. 2014 uvedl žalobce na trh lahvové víno označené jako Vinařská Brána Modrý Portugal á 1 l, víno červené, suché, alk. 10,5 % obj. č. š. MP1413, země původu Slovensko, obsahuje oxid siřičitý, plněno/stáčírna: VINOP a.s., Polešovice 446, 687 37 Polešovice, distributor: Vinařství Velké Pavlovice s.r.o., Lublaňská 1916/17, 120 00 Praha 2, v celkovém množství 504 ks lahví á 1 l (staženo z oběhu celkem 396 ks lahví á 1 l), které dle Posudku a Protokolu o zkoušce č. D029-80738/14/A04 ze dne 29. 8. 2014, nevyhovělo požadavkům uvedeným v čl. 3 odst. 5 NK (ES) č. 606/2007, resp. požadavkům stanoveným v odst. 1 písm. c) přílohy I C NK (ES) č. 606/2009, když v něm byl naměřen obsah těkavých kyselin 36,5 mekv/l, ačkoli pro červená vína je povolen limit pouze 20 mekv/l, uvedené víno tak bylo podrobeno enologickému postupu, jeho uvedením na trh žalobce porušil čl. 80 odst. 2 písm. a) NR (EU) č. 1308/2013, čímž žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

[37] K jednotlivým námitkám se zdejší soud vyjadřuje následovně.

IV. a) Provenience na lahvi

[38] Žalobce tvrdí, že označení vína z Evropského společenství, příp. z EU, je v souladu s platnou právní úpravou, protože veškerá tato vína pocházela z členských států EU, a jako taková tyto vína uváděl do oběhu. Žalovaný však vytýká žalobci označení o provenienci „vína z Evropského společenství“ případně „z EU“ u vína Tramín červený č. š. 1323, Müller Thurgau č. š. MT1513, Tramín červený č. š. 1313, Modrý Portugal č. š. 1315, Modrý Portugal č. š. 1325, jelikož jsou v rozporu s právní úpravou Evropské unie.

[39] Nařízení komise (ES) č. 607/2009 čl. 55 upravuje problematiku provenience v odst. 1 písm. a). Uvedené ustanovení zní:

„a) u vín uvedených v bodech 1, 2, 3, 7 až 9, 15 a 16 přílohy IV nařízení (ES) č. 479/2008 bez chráněného označení původu nebo zeměpisného označení, jeden z těchto údajů:

i) slova „víno z (…)“, „vyrobeno v (…)“, nebo „výrobek z (…)“, nebo rovnocenný výraz s doplněním názvu členského státu nebo třetí země, na jejichž území byly hrozny sklizeny a zpracovány na víno.

V případě přeshraničního vína vyrobeného z určitých moštových odrůd podle čl. 60 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 479/2008 je možno uvést pouze název jednoho či více členských států nebo třetích zemí;

ii) slova „víno z Evropského společenství“, nebo rovnocenný výraz, nebo „směs vín z různých zemí Evropského společenství“ v případě vína vzniklého smícháním vín pocházejících z několika členských států, nebo

slova „směs vín z různých zemí mimo Evropské společenství“ nebo „směs vín z (…)“ s doplněním názvů dotyčných třetích zemí v případě vín vyrobených ze směsi vín pocházejících z více třetích zemí;

slova „víno z Evropského společenství“, nebo rovnocenný výraz, nebo „víno iii)

vyrobené v (…) z hroznů sklizených v (…)“ s doplněním názvů dotyčných členských států v případě vín vyrobených v jednom členském státě z hroznů sklizených v jiném členském státě, nebo

slova „víno vyrobené v (…) z hroznů sklizených v (…)“ s doplněním názvů dotyčných třetích zemí v případě vín vyrobených ve třetí zemi z hroznů sklizených v jiné třetí zemi“

[40] Z dodacího listu č. 38/13, datum vystavení 15. 11. 2013 bylo zjištěno, že víno Tramín červený č. š. 1323 (sudové víno bílé) má uvedenou jako zemi původu Slovensko, na stejném dodacím listu je uvedeno i víno Müller Thurgau č. š. MT1513 (sudové víno bílé) s uvedením země původu Maďarsko. Z dodacího listu je tak patrné že se jedná o produkt, který pochází ze Slovenska a Maďarska, přičemž z dodacího listu vyplývá pouze to, že víno pochází z určité země. V dodacím listu ani na základě jiných podkladů ve správním spise nelze říci, zda víno, které pochází ze Slovenska nebo Maďarska bylo v těchto zemích pouze zpracováno, ale hrozny pochází z jiného členského státu.

[41] Z dodacího listu č. 000150 ze dne 15. 10. 2013 je zřejmé, že žalobce zakoupil víno Tramín červený s uvedenou zemí původů Slovensko a dále víno Modrý Portugal se zemí původu HU (Maďarsko).

[42] Nelze tak jednoznačně prokázat, pouze z dodacích listů dodaných žalobcem, že se jedná o případ dle čl. 55 odst. 1 písm. a) odrážka i) Nařízení komise (ES) č. 607/2009 (…na jejichž území byly hrozny sklizeny a zpracovány na víno…), nebo o případ dle čl. 55 odst. 1 písm. a) odrážka iii) Nařízení komise (ES) č. 607/2009 (…vín vyrobených v jednom členském státě z hroznů sklizených v jiném členském státě…). Z napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, na základě jakých podkladů správní orgán rozhodl, v případě, kdy je poměrně zásadní zodpovědět otázku, odkud pochází samotné víno a odkud hrozny. Uvedení provenience má dle ustanovení čl. 55 odst. 1 Nařízení komise (ES) č. 607/2009 v těchto případech odlišná pravidla pro samotné označení země původu.

[43] Z ustanovení v projednávaném případě vyplývají dvě situace a to, víno i hrozny pochází z jedné země, potom je povinností označit přímo zemi a pak druhý případ, kdy jsou hrozny z jiné země a samotná výroba vína je v zemi jiné, pak je možné jako provenienci uvést víno z Evropského společenství. Z dodacího listu není zřejmé, o jaký případ se v projednávané věci jedná a nelze automaticky presumovat, že hrozny i víno je vyráběno v jedné zemi u ukládání pokuty za správní delikt, který je založen právě na provenienci, tedy na označování a původu vína.

[44] K uvedení původu vína uvádí Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 9. 2011, č. j. 1 As 89/2011-69, že „[p]rimárním smyslem evropské úpravy označení (vín) je prevence klamání spotřebitele, nikoli formální požadavek na umístění údaje o původu (vína). Toto preventivní hledisko tvoří materiální podstatu povinnosti, zatímco požadavky na označení různých aspektů komodity vyjadřují prostředky, jak uvedeného cíle dosáhnout. Přesné umístění, velikost nebo barevné provedení informace o původu (vína) proto není nutné konkrétně předepisovat, nýbrž je nutné tyto informace poskytnout tak, aby klamavý dopad na spotřebitele byl minimalizován až vyloučen.“

[45] U uvedení provenience se nejedná pouze o formální požadavek, jedná se o zásadní informaci, kterou má spotřebitel právo vědět. V případě, že tato informace absentuje, může spotřebitel dojít k nesprávným závěrům, odkud víno pochází a víno zakoupit s vědomím, že pochází z určité preferované oblasti, přičemž tomu tak není a tím pádem dochází ke klamání spotřebitele. Tomuto následku musí být spotřebitel vyvarován. Uvedení provenience je povinností prodejce (žalobce).

[46] V napadeném rozhodnutí správní orgán konstatuje, že „odvolací orgán úvodem uvádí, že vína BZO nebylo označena v souladu s požadavky nařízení č. 607/2009, tj. u těchto vín chyběl údaj o zemi (členském státu nebo třetí zemi), na jejímž území byly hrozny sklizeny a zpracovány na víno. Toto víno tak mohlo ve spotřebiteli budit dojem, že se jedná o směs vín z různých zemí, ačkoliv na základě splnění žádosti o součinnost bylo zjištěno, že víno Tramín červený, č. š. 1323 pocházelo ze Slovenska, víno Müller Thurgau, č. š. MT1513 pocházelo z Maďarska, víno tramín červený, č. š. 1313 pocházelo ze Slovenska, vino Modrý Portugal č. š. 1315 a 1325 pocházelo z Maďarska. Předmětná vína pocházela původem buď ze Slovenska, nebo z Maďarska, tudíž dle čl. 55 odst. 1 písm. a) bodu i) nařízení č. 607/2009 měl být údaj o provenienci uveden slovy víno z:, vyrobeno v; nebo výrobek z:, nebo rovnocenný výraz s doplněním názvu členského státu nebo třetí země, na jejichž území byly hrozny sklizeny a zpracovány na víno.“

[47] Zdejší soud tak uvádí, že v případě vytýkání uvedeného správního deliktu – špatné uvedení provenience na lahvi, není z napadeného rozhodnutí zřejmé, na základě jakého podkladu a jakého postupu správní orgán došel k tomu závěru, že označení provenience na lahvích uvedených vín považuje za rozporné s právní úpravou. I přestože zdejší soud souhlasí s vypořádáním námitky týkající se označení provenience jako formálního nedostatku, zdejší soud zdůrazňuje, že odůvodnění správního orgánu ve vypořádání této námitky není dostačující, jelikož není zřejmé, z čeho správní orgán dovodil, že označení země původu na faktuře, tedy „původ SK/HU“ znamená to, že z této země pochází jak zpracované víno, tak původní hrozny.

[48] Námitku týkající se uvedení provenience na lahvi zdejší soud považuje za důvodnou a v této části zdejší soud považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. Tato dílčí nepřezkoumatelnost však soudu nebrání v přezkumu napadeného rozhodnutí ve zbývající části.

IV. b) Přítomnost exogenního oxidu uhličitého u Sektu Ch. C. André

[49] Zdejší soud se dále zabýval právní úpravou týkající se přítomnosti exogenního oxidu uhličitého u sektů. Jednou z námitek žalobce je, že žalovaný neaplikoval nařízení ve správném znění a to po proběhlé novelizaci normy, a proto došlo k nesprávnému právnímu posouzení, tudíž nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

[50] Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 9. 2016, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 26. 11. 2015 a k předmětnému porušení u Sektu Ch. C. André mělo dojít v období od 30. 9. 2013 do 12. 11. 2013. V té době došlo k novelizaci právních předpisů. V mezidobí, než došlo k vydání napadeného rozhodnutí, bylo novelizováno Nařízení rady (ES) č. 606/2009 ze dne 10. 7. 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí (dále též „Nařízení č. 606/2009“) a to Prováděcím nařízením komise (EU) č. 144/2013 ze dne 19. 2. 2013 s účinností od 23. 2. 2013.

[51] Nařízení č. 606/2009 k oxidu uhličitému v šumivém vínu uvádí v příloze II. Povolené enologické postupy a omezení pro šumivá vína, jakostní šumivá vína a aromatická jakostní šumivá vína v části A. odst. 10, že oxid uhličitý v šumivém vínu může pocházet pouze z alkoholového kvašení kupáže, ze které je víno připravováno. Toto kvašení může být výsledkem pouze přidání tirážního likéru, pokud se nejedná o přímé zpracování hroznů, hroznového moštu nebo částečně zkvašeného hroznového moštu na šumivé víno. Může probíhat pouze v lahvích nebo v uzavřeném tanku. Užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku je povoleno, jestliže probíhá pod dohledem a tlak oxidu uhličitého se v šumivém vínu nezvýší.

[52] Novelizace výše uvedeného nařízení byla provedena Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 144/2013 účinného od 23. 2. 2013 (dále též „prováděcí nařízení“), díky kterému byly důvody vydání nařízení doplněny o odst. 5, který uvádí, že „V důsledku výměny plynů, ke kterému dochází při užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku, může být v šumivých vínech přítomen oxid uhličitý nepocházející z alkoholového kvašení kupáže. Tato výměna nezvyšuje tlak oxidu uhličitého a nemůže v důsledku toho vést k závěru, že tato vína byla dosycena oxidem uhličitým. Je přitom třeba upřesnit, že lze akceptovat pouze výměnu plynů s oxidem uhličitým vzniklým alkoholovým kvašením kupáže, která je při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku nevyhnutelná.“

[53] Tvrzení o tom, že bylo šumivé víno lahvováno pomocí protitlaku, není žalobcem ani žalovaným v projednávané věci rozporováno. Není rozporováno ani tvrzení, že došlo k plnění láhví prostřednictvím protitlaku pod dohledem. Zásadní tudíž v předmětné věci je novelizace předmětného Nařízení Prováděcím nařízením, která zásadním způsobem doplnila důvody Nařízení, a tím reflektovala situaci v praxi při používání protitlaku u lahvování šumivého vína. Z výše uvedené novelizace vyplývá, že při lahvování může docházet k obohacení oxidem uhličitým, který nepochází z alkoholového kvašení kupáže, ale neznamená, že se jedná o cílené dosycování šumivého vína.

[54] Je tudíž na základě výše uvedeného zřejmé, že žalovaný nevzal při vydání rozhodnutí v potaz novelizaci Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 144/2013, která v době vydání napadeného rozhodnutí byla účinná.

[55] Prováděcí nařízení počítá se situací, kdy se v rámci plnění láhví prostřednictvím protitlaku může objevit oxid uhličitý, který nepochází z alkoholového kvašení kupáže, a konstatuje, že proto nelze automaticky vyvozovat, že se jedná o dosycení oxidem uhličitým. V takové situaci je na správním orgánu, aby prokázal, že případné zvýšení hodnoty oxidu uhličitého v šumivém vínu je v důsledku dosycení a ne pouze v důsledku lahvování protitlakem.

[56] Žalovaný v rámci vyjádření žalovaného ze dne 5. 1. 2017 uvádí, že metoda OIV uvádí vyhovující hodnoty pro šumivá vína nedosycená oxidem uhličitým, pro které platí rozmezí hodnot od - 29‰ až - 10‰, přičemž v uvedeném vzorku bylo naměřeno - 7,48 ‰.

[57] Žalovaný, jak již zdejší soud výše uvedl, ve správním spise odkazuje na porušení ustanovení článku 113d odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Zdejší soud zdůrazňuje, že uvedené ustanovení je však zřejmě nesprávné, jelikož toto ustanovení v předmětném nařízení neexistuje. Správní orgán špatně označil právní normu a pravděpodobně měl na mysli Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007. I přestože ustanovení článku 113d odst. 1 Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009 (dále též „Nařízení rady (ES) č. 491/2009“), které odkazuje na přílohu Příloha XIb odst. 5 bod b) nařízení Rady (ES) č. 491/2009, která uvádí, že: „Jakostní šumivé víno je výrobek, který se při otevření nádoby vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení,“ musí správní orgán přihlížet k související novelizované právní úpravě Prováděcího nařízení Komise (EU) č. 144/2013, které vymezuje specifický přístup při lahvování vína, který se především objevuje u formy kvašení šumivého vína metodou Charmat.

[58] Metoda Charmat u výroby šumivého vína je specifická technologií výroby, kdy druhotné kvašení probíhá v tlakové nádobě – ocelovém tanku. Všechny ostatní operace s vínem, nasyceným oxidem uhličitým, probíhají v uzavřených tlakových okruzích. Plnící stroje jsou upravené tak, aby CO2 z vína neunikl. Tlakové nádrže pro výrobu šumivého vína jsou vybaveny ventilem pro docílení isobarických podmínek a dekantačním ventilem k odstranění sedimentů. Nádrže mají pojistný ventil, stavoznak, manometr, agitátor, teploměr a dvojitý plášť, což umožňuje efektivní chlazení nebo ohřívání. Po skončení druhotného kvašení v tlakových nádobách se víno filtruje a lahvuje pod tlakem (nevyužívá se tedy tradičního kvašení v lahvi).

[59] Zdejší soud poukazuje na aktuální rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 7 As 305/2016-47, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že „Nařízení č. 1234/2007 je jednotným nařízením o společné organizaci trhů. Toto nařízení vytváří tzv. horizontální právní rámec, jehož smyslem je nahradit množství odvětvových nařízení, která stanovují stejná či obdobná pravidla pro jednotlivé zemědělské oblasti, jedním nařízením se společnými pravidly pro všechna odvětví (viz body 1 až 6 preambule nařízení č. 1234/2007). Přijetí tohoto horizontálního nařízení nicméně nevylučuje existenci těchto odvětvových nařízení (viz bod 8 preambule nařízení č. 1234/2007). Nařízení č. 1234/2007 v čl. 113d odst. 1 stanoví, že označení výrobku podle Přílohy XIb může výrobek nést pouze tehdy, splní-li tam vymezené podmínky; v Příloze XIb odst. 5 bod b) stanovuje, že „[j]akostní šumivé víno je výrobek, …který se při otevření nádoby vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení.“ V návaznosti na horizontální nařízení č. 1234/2007 bylo přijato rovněž odvětvové nařízení č. 479/2008, které podle čl. 1 odst. 1 „stanoví zvláštní pravidla týkající se výroby výrobků uvedených v příloze I části XII nařízení (ES) č. 1234/2007 a jejich uvádění na trh.“ Příloha IV nařízení č. 479/2008 obsahuje totožnou definici jakostního šumivého vína jako nařízení 1234/2007. Tato dvě nařízení tedy obsahují totožnou normu, která je základní definicí jakostního šumivého vína.

Nařízení č. 479/2008 pak v čl. 32 písm. b) předvídá přijetí prováděcího opatření, které vymezí „povolené enologické postupy a omezení, včetně obohacování, přikyselování a odkyselování týkající se šumivých vín, jakostních šumivých vín a jakostních aromatických šumivých vín…“. Tímto prováděcím opatřením je nařízení Komise č. 606/2009. V bodě 6 preambule tohoto nařízení je uvedeno, že „[v]ýroba šumivých vín, jakostních šumivých vín a jakostních aromatických šumivých vín vyžaduje kromě doposud povolených enologických postupů i soubor zvláštních postupů. V zájmu jasnosti je třeba tyto postupy uvést v samostatné příloze.“ Článek 5 nařízení č. 606/2009 stanoví, že „[p]ovolené enologické postupy a omezení, včetně obohacování, přikyselování a odkyselování týkající se šumivých vín, jakostních šumivých vín a jakostních aromatických šumivých vín podle čl. 32 druhého pododstavce písm. b) nařízení (ES) č. 479/2008 jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení…“. Podle odst. 10 části A. Přílohy II nařízení č. 606/2009 pak „[o]xid uhličitý v šumivém vínu může pocházet pouze z alkoholového kvašení kupáže, ze které je víno připravováno. […] Užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku je povoleno, jestliže probíhá pod dohledem a tlak oxidu uhličitého se v šumivém vínu nezvýší v důsledku nevyhnutelné výměny plynů s oxidem uhličitým pocházejícím z alkoholového kvašení kupáže.“ (podtržení doplněno). Toto znění citovaného ustanovení bylo do nařízení č. 606/2009 zavedeno prováděcím nařízením č. 144/2013, které v bodě 5 preambule jako důvod zavedení této změny uvádí, že „[v] důsledku výměny plynů, ke kterému dochází při užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku, může být v šumivých vínech přítomen oxid uhličitý nepocházející z alkoholového kvašení kupáže. Tato výměna nezvyšuje tlak oxidu uhličitého a nemůže v důsledku toho vést k závěru, že tato vína byla dosycena oxidem uhličitým. Je přitom třeba upřesnit, že lze akceptovat pouze výměnu plynů s oxidem uhličitým vzniklým alkoholovým kvašením kupáže, která je při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku nevyhnutelná.“ (podtržení doplněno).

Z výše uvedeného podle Nejvyššího správního soudu zřetelně vyplývá, že pravidlo obsažené v nařízeních č. 1234/2007 a 479/2008 (lex generalis) bylo v mezích zmocnění modifikováno nařízením č. 606/2009 (lex specialis). Jakostní šumivé víno je tak nadále výrobkem, jenž se při otevření nádoby vyznačuje unikáním endogenního oxidu uhličitého, nicméně v důsledku plnění za pomocí exogenního oxidu uhličitého je přípustné, aby obsahovalo také exogenní oxid uhličitý, avšak pouze v takové míře, jaká je nevyhnutelná v důsledku výměny plynů při plnění lahví. Podle stěžovatelčiny argumentace unijní úprava sice povoluje plnění jakostního šumivého vína s pomocí exogenního oxidu uhličitého, a to včetně nevyhnutelné výměny plynů, ale zároveň je nutné trvat na tom, že jakostní šumivé víno exogenní oxid uhličitý obsahovat nesmí, resp. může obsahovat pouze takové množství, které není detekovatelné. Nejvyšší správní soud však na takový výklad nemůže přistoupit, neboť tato argumentace by ve svém důsledku znamenala buď to, že unijní úprava je vnitřně rozporná, tedy určitou činnost zakazuje a zároveň povoluje, anebo by její část nevyvolávala zamýšlené právní účinky, tj. byla by neúčinná či obsoletní. Nemohl na něj přistoupit tím spíše, když z nařízení č. 606/2009 a především z prováděcího nařízení č. 144/2013 zřetelně vyplývá úmysl zákonodárce zakotvit výjimku z obecného pravidla. Nejvyšší správní soud má tudíž za to, že krajský soud danou právní otázku posoudil správně, a stěžovatelka je proto povinna v novém rozhodnutí takto vyloženou právní úpravu na projednávaný případ aplikovat a náležitě se s ní vypořádat. “

[60] Zdejší soud tak konstatuje, že žalovaný nepostupoval dle evropského právního předpisu a dospěl tak k nesprávnému závěru, že u šumivých vín musí být vždy pouze oxid uhličitý vzniklý z alkoholového kvašení kupáže. Napadené rozhodnutí je tak nezákonné, jelikož správní orgán nevycházel z právně účinné právní normy. Zdejší soud tak námitku žalobce týkající se nesprávné aplikace právního předpisu považuje za důvodnou a zásadní, proto z důvodu nezákonnosti soud napadené rozhodnutí zrušuje.

IV. c) Přítomnost dalších látek

[61] Žalobce namítá, že se v případě prokázání přítomnosti dalších látek u odebraných vzorků jedná o výskyt již ve vstupní surovině zakoupené od zahraničních dodavatelů a očekával v dobré víře, že se jedná o nezávadný výrobek. Dle žalobce se jedná ve všech případech o vady skryté, které lze odhalit jen za použití velmi nákladného laboratorního rozboru, přičemž k tomu není žalobce z finančních důvodů přizpůsoben. Žalobce argumentuje, že přijal veškerá maximální možná opatření, jako je zejména provedení senzorických zkoušek. Dále uvádí, že uvedené množství nepovolených látek není objektivně způsobilé vyvolat zdravotní závadnost předmětných vín ani nemá žádný vliv na kvalitu těchto vín. K nálezu přítomnosti těkavé kyseliny u vína Modrý Portugal žalobce tvrdí, že se vytvořily dodatečně po distribuci nezávisle na jakémkoli přičinění žalobce, pravděpodobně z důvodu špatného skladování.

[62] Zdejší soud k námitce žalobce uvádí, že provedené laboratorní zkoušky a rozbor odebraných vzorků prováděl odbor zkušební laboratoře Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále též „SZPI“), která je k této činnosti v souladu se zákonem registrována a akreditována, což garantuje její náležitou odbornou vybavenost. Na zjištění přítomnosti cizích, nepřírodních látek, jsou stanovené technologické postupy, které nelze žádným způsobem obejít. Pokud žalovaný dospěl k tomu názoru, že odebrané vzorky obsahují nedovolené látky, není možné zpochybnit toto tvrzení, především v případě, kdy žalobce nedodává podklady, které by tvrzení vyvracely (pouze tvrdí, že prováděl senzorické zkoušky, které nepotvrdily přítomnost nepovolených látek). Žalovaný dospěl k závěru, na základě rozboru, že žalobce použil nedovolené enologické postupy a dokládá to dostatečně protokoly, které jsou obsahem správního spisu. Zdejší soud konstatuje, že na základě rozborů je tvrzení o nepovolených postupech žalovaného dostatečné, jelikož jsou výpočty provedené odbornou laboratoří a žalobce nikterak nerozporoval toto tvrzení dostatečnými důkazními prostředky, které by výsledky z laboratoře vyvrátily. Zdejší soud zdůrazňuje, že nelze tvrdit, že tyto látky nemají vliv na kvalitu vín a že nejsou způsobilé poškodit spotřebitele. Jakékoli nedodržení a porušení právní normy, přestože minimální, je porušením zákonem stanoveného limitu a jedná se tak, byť to nemusí být zřetelné, o poškození spotřebitele, který je primárně chráněn.

[63] K námitce minimálního porušení zdejší soud konstatuje, že u tohoto typu porušení právní úpravy nelze uvažovat o porušení minimálním, či případně větším nad zákonem stanovený limit. Jedná se o látky, které jsou zakázané, a není relevantní, jaké množství je ve vzorku odhaleno. U odebraných vzorků u žalobce byly objeveny stopy azorubinu (E122), ponceau 4R (E124) a patentní modře (E131). Azorubin známý také jako E122 je syntetické červené barvivo, které se vyrábí synteticky z kamenouhelného dehtu. Patentní modř V, známá jako E131, vyráběné synteticky z uhelného dehtu a ponceau 4R, známý jako E124, CI potravinářská červeň 7 nebo Košenilová červeň A. Jedná se o syntetické jasně červené barvivo, patřící do skupiny tzv. azobarviv. V některých zemích je zakázaný a vyrábí se synteticky z kamenouhelného dehtu. Je proto zcela nepřiměřené uvažovat u těchto látek o případném množství, které bylo u vzorku objeveno. Jedná se o zakázané látky, které jsou syntetického původu, a nelze zohledňovat obsažené procento u odebraných vzorků. Je zřejmé, že se jedná o látky, které jsou takového původu, které spotřebitel neočekává ve vínu a jedná se tak proto vždy o poškození spotřebitele, který očekává určitou kvalitu vína, ať se jedná o víno jakékoliv šarže a jakékoli finanční kategorie.

[64] Dle čl. 3 odst. 5 NK (ES) č. 606/2007, resp. požadavkům stanoveným v odst. 1 písm. c) přílohy I C NK (ES) č. 606/2007, je stanovena mezní hodnota pro obsah těkavých kyselin u červeného vína na 20 mekv/l. U vína Vinařská Brána Modrý Portugal byl však naměřen obsah těkavých kyselin 36,5 mekv/l. V odstavci 3 přílohy I C směrnice č. 606/2007 je demonstrativní výčet odchylek od stanovených limitů. Mezi výjimky směrnice zařazuje některá vína s chráněným označením původu nebo vína o celkovém obsahu alkoholu nejméně 13 % obj. Kontrolované víno označené jako Vinařská Brána Modrý Portugal á 1 l, víno červené, suché, alk. 10,5 % obj. č. š. MP1413, země původu Slovensko, obsahuje oxid siřičitý, plněno/stáčírna: VINOP a.s., Polešovice 446, 687 37 Polešovice, distributor: Vinařství Velké Pavlovice s.r.o., Lublaňská 1916/17, 120 00 Praha 2 však nelze podřazovat pod žádnou z výjimek výše uvedených. Nejedná se o vína s obsahem alkoholu nejméně 13 % obj. a nejedná se o víno s chráněným označením původu nebo s chráněným zeměpisným označením.

[65] Nelze souhlasit se žalobcem, jako podnikatelem, který dále víno distribuuje, že je zproštěn odpovědnosti v případě, že už se víno nenachází v jeho skladech (k objektivní odpovědnosti viz níže). Žalovaný ve svém odůvodnění jednoznačně uvádí, za jakých okolností může kyselina těkavá vzniknout a z jeho závěru vyplývá, že není možné, aby vznikla v důsledku špatného skladování. Odůvodnění žalovaného je dostatečné a přezkoumatelné. Zdejší soud tak zdůrazňuje, že bylo jednoznačně správním orgánem prokázáno překročení limitu stanoveného právní úpravou o 16,5 mekv/l u těkavých kyselin. Ze spisového materiálu a z provedených měření je dokázáno, že víno bylo podrobeno enologickému postupu a jeho uvedením na trh žalobce porušil čl. 80 odst. 2 písm. a) NR (EU) č. 1308/2013, čímž žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

[66] Argumentace žalobce, že není možné zjistit přítomnost těchto látek běžnými laboratorními postupy je zcela irelevantní, jelikož jako prodejce má vynaložit veškeré úsilí proto, aby nedošlo k porušení právních předpisů a překročení stanovených norem. Pokud sám, v rámci vlastního zařízení, není schopen tyto látky odhalit, je jeho povinností, a především v jeho zájmu, využít jiná zařízení, která obsah těchto látek prokážou a v surovinách je identifikují.

[67] Námitku tak soud považuje za nedůvodnou a v rámci další argumentace týkající se objektivní odpovědnosti odkazuje na odůvodnění uvedené níže.

IV. d) Nepředložení evidenčních knih a související porušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona o

vinohradnictví

[68] Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví uvádí, že „Fyzická nebo právnická osoba, která drží nebo zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání nebo k obchodním účelům, je povinna vést evidenční knihy v rozsahu, způsobem a ve lhůtách stanovených předpisy Evropské unie, tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.“

[69] Žalobce, jako právnická osoba, která zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání je povinna vést evidenční knihy a veškeré související podklady tak, aby bylo možné do nich kdykoliv nahlédnout a nebylo možné s údaji v nich uvedené jakkoli manipulovat.

[70] Vedení evidenčních knih má sloužit „k zaznamenávání pohybu produktů, jejich vstupů a výstupů, jejich provedených ošetření a uchovávání informací z dokladů, které daný produkt doprovázejí při jeho uvádění do oběhu v Evropské unii, a tím k zajištění jeho dohledatelnosti“ viz RADA, Tomáš a kol. Zákon o vinohradnictví a vinařství: komentář k § 30 odst. 1. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, Komentáře Wolters Kluwer ČR). Za tím účelem je v ust. § 30 odst. 2 zákona o vinohradnictví stanovena povinnost předložit evidenční knihy orgánu dozoru. Nutnost předání evidenčních knih bez zbytečného odkladu je pak nepochybně vyvolána snahou, aby tyto knihy nebyly dodatečně upraveny a aby odpovídaly požadavkům právních předpisů.

[71] Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 2 As 187/2015-35 uvádí k problematice nepředložení evidenčních knih následující, že „[n]elze při zpřístupnění evidenčních knih vykládat pojem bezodkladně jako ihned, je nutno uvést, že krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, že uvedený výklad platí, nejsou-li dány rozumné důvody, aby bylo bezodkladně vykládáno jinak. Takové důvody mohou nastat, ačkoliv povinný subjekt vynaloží veškerou pečlivost, kterou lze od něj očekávat. Nelze za ně však bez dalšího považovat pouhou nepřítomnost osoby, která má k evidenčním knihám přístup. Důvod pro takový závěr je zřejmý - evidenční knihy mají být k dispozici právě pro případ prováděných kontrol. Pokud by měl správní orgán vyzývat k zpřístupnění evidenčních knih pokaždé, když není přítomen oprávněný zaměstnanec, podrývalo by to účel vedení evidenčních knih a zajištění jejich přístupnosti. Krajský soud správně poukázal na skutečnost, že prováděcí vyhláška č. 323/2004 Sb. v § 14 odst. 1 umožňuje, aby byly evidenční knihy vedeny v pevné vazbě nebo v elektronické podobě. Pokud stěžovatelka svěřila přístupová práva k evidenčním knihám vedeným v elektronické podobě jediné osobě, potom na sebe vzala také odpovědnost, aby tato osoba byla k dispozici pro případ kontroly a evidenční knihy zpřístupnila. Případně bylo nutné řešit nějaký mechanismus, který by umožnil zpřístupnění evidenčních knih, i pokud se tato osoba, konkrétně jednatelka stěžovatelky, nacházela mimo provozovnu. Důvody proti svěření přístupových práv další osobě či osobám, které uvádí stěžovatelka, nejsou absolutní překážkou takovému postupu a rozhodně nejsou dostatečným důvodem, aby došlo k zásadnímu omezení přístupu k evidenčním knihám v závislosti na uvážení jednatelky stěžovatelky[…]Rozšíření přístupových práv k evidenčním knihám se tak nejeví jako nemožné, respektive neproveditelné. Povinnost provádět určité záznamy do evidenčních knih s povinností tyto knihy zpřístupnit souvisí jen volně a nemůže ji nahradit. Podobně povaha záznamu v evidenčních knihách může zvýšit vypovídací hodnotu informací obsažených v evidenčních knihách, ale není dostatečná co do úplnosti a správnosti záznamů a nemá vliv na povinnost evidenční knihy zpřístupnit.“

[72] Svým jednáním, kdy žalobce předložil skladové karty dvakrát, a ve druhém případě bylo zřejmé, že do nich byly doplněny informace, porušil ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví, jelikož byl proveden zásah do skladové karty, který způsobuje nedůvěryhodnost prvého zápisu.

[73] Na základě výše uvedeného zdejší soud konstatuje, že je povinností předložit evidenční knihy a je na samotném žalobci, aby požadavek předložení splnil. Žalobce je povinen vést veškeré doklady týkající se produktu dle zákona bez možnosti pozdější manipulace. Soud považuje námitku týkající se nepředložení evidenčních knih za nedůvodnou.

IV. e) Vinařské produkty bez úředně schválených průvodních dokladů

[74] Nařízení komise (ES) č. 436/2009 ze dne 26. 5. 2009 kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína, jednoznačně v čl. 23 uvádí, že „aniž je dotčeno možné použití postupů počítačového zpracování dat, všechny fyzické nebo právnické osoby a seskupení těchto osob, včetně obchodních zprostředkovatelů, kteří mají bydliště nebo sídlo na celním území Společenství a které přepravují nebo nechávají přepravovat vinařské produkty, musí vystavit na svou odpovědnost doklad, který tuto přepravu doprovází (dále jen „průvodní doklad“).“

[75] V rámci výkonu státní správy provádí Inspekce dozor nad dodržováním povinností stanovených předpisy Evropské unie, mezi které patří i dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o vinohradnictví, kontrola průvodních dokladů. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce své povinnosti týkající se průvodních dokladů porušil, čímž se prokazatelně dopustil správního deliktu, i přestože se dle něj jedná o formální pochybení. Žalobce porušil předpisy Evropské unie, u kterých není možnost vyvinění se s odkazem pouze na formální stránku správního deliktu. Jedná se o správní delikt, který je zákonem definován a v případě, že žalobce naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu v zákoně uvedeném (porušení předpisů Evropské unie), není třeba uvádět více, než že znaky skutkové podstaty jsou žalovaným dostatečně prokázány a žalovaný musí přistoupit k uložení pokuty, která v uvedeném případě může být ve výši až 5.000.000 Kč. Výše uvedené pokuty dostatečně zdůrazňuje závažnost porušení zákonného ustanovení a nelze jej považovat za formální a za objektivně nemožné způsobit škodu spotřebiteli.

[76] Zdejší soud závěrem zdůrazňuje, že průvodní doklad je základní listinou, která produkt definuje a pouze z něj, jako ověřené listiny, lze doložit původ a další informace o produktu, proto je zásadní, aby tato listina provázející produkt, splňovala všechny zákonem stanovené podmínky. Námitka žalobce týkající se průvodních dokladů je nedůvodná.

IV. f) Porušení zásady předvídatelnosti

[77] Žalobce dále uvádí, že žalovaný ukládá nepřiměřené pokuty v porovnání s rozhodnutím z roku 2007. K námitce zdejší soud uvádí, že je zřejmé, že se jedná o jiné vymezení správních deliktů a nelze posuzovat odlišné případy. Každý správní delikt musí být posuzován individuálně, a to ve vztahu k porušení právní normy, okolnostem, důsledkům případu a nelze předpokládat, že za odlišné správní delikty u stejného účastníka budou uloženy pokuty v podobné výši. Nelze namítat porušení zásady předvídatelnosti v případě, kdy se nejedná o naprosto totožný případ. Každý případ je individuální a to jak skutky, tak samotným průběhem kontroly.

[78] Zdejší soud poukazuje i na to, že v průběhu praxe správních orgánů je zřejmé, že se výše ukládání pokut navýšila v důsledku předešlého nedostatečného finančního zásahu do majetkové sféry účastníků správních řízení a pokuta tak neměla takovou funkci, ke které byla určena a to k funkci preventivní a represivní. Navíc zdejší soud zdůrazňuje, že nelze argumentovat rozhodnutím, které je deset let staré, jelikož je zřejmé, že poměry v praxi u obchodu s vínem se podstatně změnily, nehledě na neustále se rozvíjející judikaturu a právní úpravu této oblasti.

[79] Na základě výše uvedeného zdejší soud považuje námitku porušení zásady předvídatelnosti za nedůvodnou a zcela bezpředmětnou.

IV. g) Objektivní odpovědnost (liberaci)

[80] Žalobce namítá, že při posuzování výše pokuty má správní orgán přihlédnout k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o nezaviněné jednání. Žalobce konstatuje, že provedl všechna maximální možná preventivní opatření spočívající především v provádění senzorických a analytických zkoušek a že s ohledem na své technické a ekonomické možnosti nemohl vytýkané nedostatky odhalit. Žalobce má za to, že splňuje liberační důvod ve smyslu ustanovení § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „potravinářský zákon“).

[81] Zdejší soud k námitce konstatuje, že je základní povinností prodávajícího jakýchkoli potravin, nést odpovědnost za jejich kvalitu, ať je sám vypěstoval či odkoupil. Nelze odkazovat ani na to, že v minulosti byly suroviny od určitého dodavatele zcela bezzávadné.

[82] Ustanovení § 17i potravinářského zákona oprošťuje od odpovědnosti tu právnickou osobu, která vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. V tomto případě však aktivita žalobce přišla až po kontrole, žalobce neprokázal, jak jednal, aby k porušení nedošlo. V případě, že by žalobce opravdu vykonal veškeré úsilí, tak by k tak rozsáhlému porušení evropských právních předpisů a tudíž vzniku správního deliktu, nedošlo. Nelze ani tvrdit, že v případě, že nedošlo objektivně k poškození spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, nejedná se o porušení právní normy.

[83] Žalobce nemůže tvrdit, že není odpovědný za obsah cizích látek, které jsou syntetického, a ne přírodního původu, které se dle žalovaného měly nacházet v zakoupeném produktu (v hroznech). Jeho tvrzení o tom, že provedl veškerá opatření, není podloženo žádnými důkazy, které by vyvracely tvrzení žalovaného.

[84] Odpovědnost za prodej obecně (jak za potraviny či jiné produkty a suroviny), v rámci zákona o potravinách a tabákových výrobcích, je koncipována jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění.(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, č. j. 4 As 49/2004). Možnost zprostit se odpovědnosti je pouze, pokud je dostatečně prokázáno, že prodávající prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Žalobce však vynaložení takového úsilí neprokázal. Spoléhal se totiž pouze na solidnost dodavatele. Zdejší soud tak námitku žalobce považuje za nedůvodnou.

IV. h) Výše uložené pokuty

[85] Žalobce nesouhlasí s výší uložené pokuty, která se mu jeví jako nepřiměřená a uvádí, že správní orgán má přihlédnout zejména ke způsobu spáchání správního deliktu, k jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Zákon o vinařství v ustanovení § 39 odst. 6 umožňuje uložit pokutu za správní delikt uvedený v ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) až do výše 5.000.000 Kč. Jedná se o pokutu, kterou omezuje zákonodárce hranicí nejvyšší možného uložení, přičemž minimální hranice určena není (resp. minimální hranice je nula Kč). Jedná se o prostor pro správní uvážení správního orgánu ve správním řízení.

[86] Zdejší soud se proto dále zabýval obecně ukládáním pokut a správním uvážením. K ukládání pokut se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 12. 2007, č. j. 3 As 32/2007 – 48, tak, že „[u]kládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon vymezuje. Správní orgán přitom dbá na přiměřenost sankce z hlediska jejího účelu. Pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce. Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že se správní orgán musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části přestupkového zákona. Zásada individualizace sankce pak ukládá, aby druh, kombinace a intenzita sankcí odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem konkrétního případu. Správní orgán je proto povinen zabývat se jednotlivými kritérii pro stanovení sankce, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a v souladu s pravidly logického usuzování, dospět k rozhodnutí o druhu a výměře sankce. Vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby správní uvážení bylo přezkoumatelné soudem a současně i srozumitelné účastníkům řízení, musí pak být tento postup objasněn v odůvodnění rozhodnutí.“ Z judikatury Nejvyššího správního soudu tak vyplývá, že při posuzování výše pokuty musí správní orgán vycházet ze základních principů zákonnosti a individualizace sankce. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97, publ. pod č. 2209/2011 Sb. NSS, vyplývá, že „[m]ezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán.“ Projevem individualizace v projednávané věci je zhodnocení a započítání jak polehčujících, tak přitěžujících okolností, které správní orgán do napadeného rozhodnutí zahrnul. Správním orgánem byly zhodnoceny skutečnosti a okolnosti projednávaného případu. Dále byla z hlediska spáchání správních deliktů uvážena i míra možného poškození oprávněných zájmů spotřebitele.

[87] Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 12. 4. 2017, č. j. 5 As 152/2016 - 47 uvádí, že „ Nutnost účinně sankcionovat protiprávní jednání naplňující skutkové podstaty jiných správních deliktů vyplývá pro Českou republiku v řadě oblastí také z práva Evropské unie. V mnoha případech se totiž jedná o postih za porušení povinností uložených právními předpisy Evropské unie, a to ať již přímo (nařízeními Unie), nebo nepřímo na základě vnitrostátních právních předpisů transponujících unijní směrnice. Přitom Soudní dvůr Evropské unie vždy zdůrazňuje povinnost členských států postihovat porušení povinností vyplývajících z unijního práva dostatečně efektivními sankcemi a zajistit tak „užitečný účinek“ (effet utile) unijního práva. Udělená sankce tak musí mít podle Soudního dvora dostatečně odrazující účinek, a to jak z hlediska případné recidivy ze strany samotného delikventa, tak z hlediska ostatních subjektů (viz např. v oblasti soutěžního práva rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 6. 1983, Musique Diffusion française, spojené věci 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 106). Rozšířený senát tedy musí přisvědčit prvnímu senátu v jeho závěru, že nejen pro oblast trestního práva, ale i pro správní trestání, ať již jde o přestupky či o jiné správní delikty, platí zásada, že trest za protiprávní čin nesmí být příliš přísný, ale ani příliš mírný.“ Jakkoli může žalobce pociťovat výši sankce, která mu byla uložena jako nepoměrnou vůči sankcím dříve, resp. jiným subjektům ukládaným, nelze považovat postup žalovaného za odporující zákonu jen z toho důvodu, že respektoval požadavky vyplývající z unijních předpisů a dosud ukládané sankce zvýšil. Žalovaný rovněž náležitě odůvodnil odlišnost případu stěžovatele od jiných subjektů, a to především četností spáchaných deliktů.

[88] V napadeném rozhodnutí žalovaný dostatečně zdůrazňuje, že zanalyzoval veškeré skutečnosti, které mohly ovlivnit výši pokuty, a především poukazuje na závažnost spáchaného správního deliktu. Žalovaný ve svém napadeném rozhodnutí dostatečně analyzuje skutečnosti polehčující i přitěžující a odůvodnění v rámci výše pokuty je dostatečně přezkoumatelné. Dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví až do výše 5.000.000 Kč za správní delikt porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty. Sazba dostatečně zdůrazňuje, že se jedná o delikt závažný. Tudíž výši pokuty, která byla žalobci uložena a dosahuje pouze 16 % horní hranice sazby pokuty, ve vztahu ke spáchanému správnímu deliktu, je nutno považovat za sazbu nízkou. A to zejména s ohledem na to, že se jedná o dvanáct jednotlivých správních deliktů a to, porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.

[89] Správní uvážení nemá vykazovat znaky libovůle, musí být řádně odůvodněno a výstup uplatněné diskreční pravomoci správního orgánu musí být v kontextu a ve vztahu logického vyplývání se skutkovými okolnostmi, které daný případ individualizují. To ostatně vyplývá rovněž z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu: Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Správní orgán má přitom povinnost přezkoumat a vyhodnotit relevanci důkazů a argumentů předložených žadatelem. Z toho plyne, že každé správní uvážení má své meze. A úkolem správního soudu je zkoumat nejen to, jestli je správní orgán nezneužil ale i to, zda meze správního uvážení nepřekročil. Správní uvážení je vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky a v případě projednávané věci je limitováno stanovenou zákonnou hranicí.

[90] Funkce správního trestání není jen preventivní a výchovná, ale především represivní, tak, aby účastník řízení nepáchal do budoucna protiprávní jednání a neporušoval tak právní normy stanovené zákonodárcem. Vzhledem k výše uvedenému byla pokuta stanovena v legitimní výši v rozmezí zákonem stanovené a správní orgán tak při ukládání pokuty nepochybil a vzal v potaz veškeré okolnosti, které výši pokuty odůvodňují.

[91] Žalobní námitku týkající se výše uložené sankce tak zdejší soud považuje za nedůvodnou, jelikož byla uložena v zákonném rozmezí s dostatečným odůvodněním správního uvážení správním orgánem s přihlédnutím ke všem okolnostem a závažnosti spáchání deliktu, následkům a okolnostem.

V. Shrnutí a náklady řízení

[92] S ohledem na vše shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nezákonnosti napadeného rozhodnutí postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. a z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému.

[93] Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl úspěšný žalobce zastoupen advokátem, tak mu dle ustanovení § 35 odst. 2 správního řádu ve spojení s ustanovením § 57 odst. 1 správního řádu přísluší právo na náhradu nákladů řízení dle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění k datu podání jednotlivých podání (§ 15 advokátního tarifu), které představuje odměna za právní zastoupení advokátem (tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu v účinném znění) a to za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, žaloba, replika) á 3.100 Kč a 3 x režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu á 300 Kč, celkově ve výši vyčíslené na částku 10.200 Kč, tj. 12.342 Kč vč. DPH. Žalobci pak dále náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč. Vše tedy celkem vyčísleno na částku 16.342 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Jaroslava Skoumalová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru