Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 A 105/2010 - 98Rozsudek KSBR ze dne 07.12.2011

Prejudikatura

8 As 57/2006 - 67


přidejte vlastní popisek

31A 105/2010-98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobce občanského sdružení Občané za ochranu kvality bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské sdružení, se sídlem v Brně – Kníničkách, U Luhu 23, zast. Mgr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, proti žalovanému společnosti Thermal Pasohlávky a.s., se sídlem Pasohlávky č.p. 1, 691 22, zast. Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské nám. 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 2.4.2009 do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 12.640,- Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Mgr. Mariana Jeřábka, advokáta se sídlem v Brně, Jakubské nám. 4.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 8.4.2010 u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 2.4.2009 do patnácti dnů od právní moci rozsudku. V žalobě uvedl, že se domáhal žádostí o poskytnutí informací ze dne 2.4.2009 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, doručené žalovanému jako povinnému subjektu, o poskytnutí informací specifikovaných v žádosti pod body a) až f). Na jeho žádost ani stížnost ze dne 11.5.2009 povinný subjekt nereagoval. Žalobci nebyly požadované informace poskytnuty a nebylo ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalobce proto podal stížnost na postup při vyřízení jeho žádosti, o stížnosti nebylo rozhodnuto. K žalobě žalobce připojil písemnosti, jichž se v žalobě dovolával.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce podal žalobu k soudu předčasně, když nevyčerpal všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti u nadřízeného orgánu, zejména však žalovaný není povinným subjektem a není proto pasivně legitimován.

O žalobě soud rozhodl usnesením ze dne 11.8.2010, č.j . 31A 25/2010-34 tak, že žalobu odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 23.8.2010.

Ke kasační stížnosti žalobce bylo pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Brně rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010, č.j. 9 Ans 7/2010-59, zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem krajského soudu, že jsou dány důvody pro odmítnutí žaloby a zavázal krajský soud právním názorem, jímž je krajský soud v dalším řízení vázán. Tento rozsudek nabyl právní moci 3.12.2010.

Poté žalovaný podáním ze dne 22.4.2011 sdělil soudu, že vyvine úsilí k uspokojení žalobce vlastním opatřením ve smyslu § 62 s.ř.s.

Následně, přes opakované výzvy soudu adresované žalobci i žalovanému, účastníci, resp. jejich zástupci v řízení, na žádnou z výzev soudu nereagovali a zůstali nadále zcela nečinní.

Proto soud poté přistoupil k meritornímu projednání žaloby a při plné vázanosti právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu, který byl vydán v této věci, uvážil o žalobě takto:

Podle § 79 odst. 1 s.ř.s., který upravuje žalobní legitimaci pro řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Žalovaným ve věci je ten správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení (§ 79 odst. 2 s.ř.s.).

Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého s.ř.s. se tudíž lze nepochybně domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu uložil soud příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Z povahy věci vyplývá, že žalobou se lze domáhat vydání rozhodnutí či osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela zásadním předpokladem pro uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je skutečnost, že správní orgán je při vydávání takových rozhodnutí nebo osvědčení zcela nečinný při vydávání takových aktů, jež se jednak vyznačují příslušnými náležitostmi těchto správních aktů a současně se musí jednat o takové rozhodnutí, které je správní orgán oprávněn ve věci samé vydat, tedy materiální správní akt, upravující hmotněprávní postavení účastníků správního řízení. Ochrany proti nečinnosti správního orgánu se nelze domáhat žalobou na vydání takového rozhodnutí či osvědčení, které by pro nedostatek náležitostí správních aktů nebylo možno vůbec považovat za správní akt. Zároveň se nelze domáhat uložení povinnosti vydat rozhodnutí, které nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé. Další podmínkou pro věcné projednání žaloby je skutečnost, že nečinnost žalovaného správního orgánu vůbec přichází v úvahu, tedy v případech, kdy správní orgán má zákonnou povinnost rozhodnutí či osvědčení vydat a tuto povinnost nesplní. Další základní podmínkou pro řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vyjádřenou v ust. § 79 s.ř.s., jak je shora citováno, je bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

V dané věci, jak vyplývá z označení žaloby a žalobního petitu, se žalobce domáhá žalobou, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací ze dne 2.4.2009. Z podkladů, které měl soud k dispozici vyplývá, že žalobce žádostí ze dne 2.4.2009 požádal žalovaného podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o podání informací:

a) Kopii veškeré korespondence, která předcházela tomuto jednání včetně pozvánek a včetně korespondence dokládající, kdo a kdy a proč inicioval změny projektu R52 b) Kopii veškeré korespondence s Thermal Pasohlávky, obci Pasohlávky a soukromými investory ve věci R52 v oblasti Pasohlávek a Mušovských jezer, a to za období od 1.1.2007 (Toto je požadováno, aby bylo možno vyloučit korupční pozadí daných jednání)

c) Kopii zápisu z předmětného jednání, včetně všech prezentací předložených na tomto jednání, všech dokumentů prezentovaných na tomto jednání, všech dokumentů předaných na tomto jednání a včetně prezentační listiny

d) Kopii dokladu o použití služebního vozidla a kopii vyúčtování služební cesty osob JMK, které se jednání účastnily e) Kopii veškeré korespondence navazující na předmětné jednání f) Kopii objednávek a faktur dokládající, kdo a kdy objednal vizualizaci, která je v přiloženém článku, a dokládající kdo a kdy objednal a provedl předmětné úpravy projektu R52

Korespondencí se rozumí veškerá korespondence listinná, e-mailová i faxová, přijatá i odeslaná, zápisy/záznamy z jednání i dokumenty předané osobně.

Vzhledem k tomu, že žalobci nebyly ve lhůtě podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 InfZ požadované informace poskytnuty, ani nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, podal žalobce podle § 16a InfZ odůvodněnou stížnost proti nečinnosti žalovaného při vyřizování jeho žádosti o informace. Tato stížnost byla žalovanému odeslána dne 11.5.2009.

Žalobce se poté žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhal u soudu vydání rozhodnutí o uložení povinnosti o žádosti ze dne 2.4.2009 rozhodnout.

Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku, je ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím legislativně konstruováno tak, aby plnilo obdobnou funkci jakou ve správním řízení obecně naplňuje § 80 správního řádu coby prostředek ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím je proto třeba považovat za prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s.ř.s.

Stížnost byla žalobcem v posuzované věci podána a žalovaný na ni nijak nereagoval, proto je zapotřebí vycházet z toho, že prostředek k ochraně proti nečinnosti stanovený zákonem o svobodném přístupu k informacím byl v této věci bezvýsledně vyčerpán.

Podle § 79 s.ř.s. je v řízení žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

V přezkoumávané věci je žalovaným akciová společnost, jejímiž jedinými akcionáři jsou územní samosprávné celky, a to Jihomoravský kraj a obec Pasohlávky. Tuto skutečnost v řízení žalovaný doložil a žádným z účastníků není zpochybňována. Územní samosprávné celky se podílejí na vytváření orgánů žalovaného a fakticky vykonávají dohled nad činností žalovaného. Vedle soukromoprávního účelu má žalovaný sloužit i potřebám veřejnosti, proto je veřejnou institucí a tím i povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. V této souvislosti pak Nejvyšší správní soud zavázal zdejší soud závěrem vyplývajícím z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.5.2008, č.j. 8 As 57/2006-67, z něhož vyplývá, že „u akciové společnosti založené územním samosprávním celkem, jejíž orgány jsou vytvářeny tímto územním samosprávním celkem jako jediným akcionářem společnosti, který zároveň zákonem stanovenými prostředky vykonává dohled nad činností akciové společnosti plnící veřejný účel… převažují znaky svědčící o její veřejné povaze, a jedná se tedy o veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“.

Nezbylo proto soudu než dovodit, že za veřejnou instituci hospodařící s veřejnými prostředky může být považován i soukromý subjekt založený orgány veřejné moci, jako je tomu v dané věci, když byl založen k plnění veřejného účelu, je podřízen rozhodovací pravomoci orgánů veřejné moci a jimi je kontrolovaný. Tento závěr současně odpovídá i vymezení pojmu veřejné instituce, jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 27.2.2003, sp.zn. III. ÚS 686/02.

Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal žádné rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 2.4.2009 o poskytnutí informací v rozsahu v této žádosti vymezeném, žalobci požadované informace neposkytl, přičemž žalobce vyčerpal prostředky, které procesní předpis stanoví k jeho ochraně, jakož i vzhledem k tomu, že zákon o svobodném přístupu k informacím nespojuje s nečinností žalovaného fikci, že by bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek, nezbylo Krajskému soudu v Brně, který je v řízení plně zavázán právním závěrem vysloveným v této věci Nejvyšším správním soudem, než uložit žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, na němž bude buď informaci žalobci v soudem stanovené lhůtě poskytnout nebo rozhodnout o odmítnutí žádosti.

O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, při splnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vylovili souhlas (žalobce výslovně, žalovaný mlčky).

Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. podle něhož má účastník, který měl ve věci úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle § 110 odst. 2 s.ř.s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, proto mu přísluší proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Za řízení o žalobě vyčíslil žalobce náklady řízení ve výši 5.760,- Kč za právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby, dvakrát režijní paušál a DPH z odměny a nákladů právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž spolu se zaplaceným soudním poplatkem za řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti ve výši 1.000,- Kč, činí náklady žalobního řízení celkem 6.760,- Kč. Za řízení o kasační stížnosti zaplatil žalobce soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč a dále mu soud přiznal náhradu nákladů za jeden úkon právní služby, jeden režijní paušál a DPH, vše ve výši 5.880,- Kč. Celkem tak náhrada nákladů tohoto řízení představuje částku 12.640,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). Podle § 104 odst. 3, písm. a) s.ř.s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

V Brně dne 7. 12. 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru