Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 90/2009 - 78Rozsudek KSBR ze dne 28.04.2011

Prejudikatura

2 As 10/2007

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 122/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 90/2009 - 78

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobců a) B. A., b) D. A., oba právně zast. Mgr. Milošem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 4 proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, se sídlem v Brně, Malinovského nám. 3, za účasti 1) P. K., a 2) R. K., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Žaloba ze dne 8.7.2009 s e zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 23.8.2006 požádaly osoby zúčastněné na řízení o vydání stavebního povolení na stavbu – nástavba dvorního objektu rodinného domu a zateplení fasády rodinného domu v B., H. č.p. 176, V. 83 na pozemku p.č. 516/5 v k.ú. Holásky, Brno. Dne 6.2.2007 vydal Úřad Městské části města Brna, Brno – Tuřany, odbor stavební a technický (dále jen „stavební úřad“) stavební povolení č.SP/61/2006, sp. zn. STU/1098/2006/Sk, kterým ke shora citované žádosti povolil osobám zúčastněným na řízení nástavbu zimní zahrady na části střechy dvorního křídla rodinného domu, vč. zřízení terasy s pergolou na zbylé části této střechy, přístavbu venkovního schodiště pro zajištění přístupu na terasu ze zahrady a zateplení uliční a dvorní fasády a jižní štítové stěny rodinného domu H. č.p. 176, V. 83 (dále jen pokračování
30 C2
a 90/2009

„stavba“) na pozemku p.č. 516/5 v k.ú. Holásky v Brně. K odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu vydal žalovaný dne 20.4.2007 rozhodnutí sp.zn. OÚSŘ U 07/19725-9, kterým odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu zamítl a toto rozhodnutí zároveň potvrdil. Uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil k žalobě žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.8.2008, č.j. 30 Ca 163/2007 – 39, pro vady řízení a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Žalovaný následně vydal dne 20.5.2009 pod sp.zn. OUSR/MMB/027268/2008-3 rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu opětovně zamítnuto a rozhodnutí o povolení stavby potvrzeno.

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[2] Stavební úřad námitky uplatněné v řízení správně nevyhodnotil jako námitky občanskoprávní, a proto je projednal a rozhodl o nich, aniž by účastníky řízení odkazoval k soudu. Stavební úřad se podrobně zabýval námitkami uplatněnými účastníky řízení způsobem, který vyžaduje zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“) i zákon č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). K poukazům žalobců na rozhodnutí Obvodního národního výboru Brno IV., odboru výstavby a územního plánování ze dne 11.7.1984, č.j. OVÚP 886/84/Od/Hz, kterým uvedený správní orgán rozhodl o umístění a provedení stavby – dvorní přístavby k rodinnému domu V. 83, k.ú. Holásky (dále jen „stavební povolení z 11.7.1984“) a rozhodnutí téhož správního orgánu ze dne 23.10.1989, č.j. 123/89/Od/Zá, kterým uvedený správní orgán nařídil podle ust. § 90 stavebního zákona vlastníkovi stavby povolené posledně citovaným stavebním povolením odstranění započatého zábradlí (odstranění sloupů), na ploché střeše dvorní přístavby domu V. 83, včetně odstranění keramické dlažby a provedení nepochůzné střechy podle schválené projektové dokumentace č.j. OVÚP 886/84 (dále jen „rozhodnutí o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989“) žalovaný uvedl, že tato rozhodnutí týkající se rodinného domu V. 83 jsou v současnosti podle § 94 a násl. správního řádu nepřezkoumatelná. Nelze mít zato, že nepřezkoumatelnost může trvale navodit stav neměnnosti nemovitosti rodinného domu V. 83, pokud jde o případné stavební úpravy už vzhledem k důvodným pochybnostem o zákonnosti uváděných rozhodnutí, zvláště některých podmínek, např. podmínky č. 1 stavebního povolení ze dne 11.7.1984, že plochá střecha nad přístavbou nebude využívána jako terasa. Stavební úřad při posuzování vycházel z podané žádosti stavebníka, kterou posuzoval podle příslušných zákonných ustanovení, vztahujících se k předmětu projednávané věci a platných v době vydání rozhodnutí. Neshledal přitom zákonný důvod k nevyhovění žádosti a nevydání stavebního povolení. V podmínkách řadové zástavby fakticky nelze dosáhnout úplného soukromí a zcela zamezit pohledům ze sousedních nemovitostí. Pouhou možnost nahlížet na sousední pozemek v oblasti se souvislou zástavbou nelze považovat za obtěžování pohledem, neboť jen obtížně lze prokázat hrubé soustavné a závažné narušování soukromí vlastníků sousedních nemovitostí pouhou možností pohledu na jejich nemovitost. Problematikou obtěžování pohledem se zabýval i Nejvyšší soud, který rozsudkem ze dne 5.9.2000, sp. zn. 22 Cdo 1150/99, konstatoval, že obtěžování druhého pohledem nelze v souvislé městské zástavbě zcela zabránit, nemělo by však přesáhnout míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 127 občanského zákoníku. Takový způsob obtěžování žalobci nenamítali, ani neprokazovali. Pokud jde o pohodu bydlení, je nutné vzít v úvahu, zda subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují z obecných právně požadovaných standardů při zohlednění specifických podmínek dané lokality. Nová stavba nebo změna stavby stávající může být vlastníky sousedních nemovitostí vnímána jako rušivé vybočení z pokojného stavu. Tento subjektivní pocit se však ne vždy shoduje s názorem pokračování
30 C3
a 90/2009

stavebního úřadu, který je při rozhodování o podané žádosti limitován jednak návrhem, jakož i platnou územně plánovací dokumentací i příslušnými právními předpisy. K namítanému porušení ust. §§ 98, 105 odst. 1, písm. a), odst. 2, písm. b), § 137 odst. 1 stavebního zákona v dané věci nedošlo.

III. Žalobní argumentace

[3] Žalobci namítali, že předložili správním orgánům stavební povolení z 11.7.1989 i rozhodnutí o nařízení o odstranění stavby z 23.10.1989. Zmiňované stavební povolení umožnilo postavit dvorní přístavbu k rodinnému domu V. 83, k.ú. Holásky s podmínkou, že plochá střecha nad přístavbou nebude využívána jako terasa. V druhém shora zmiňovaném správním rozhodnutí dospěl správní orgán k závěru, že povolením pochůzné střechy na přístavbě rodinného domu V. 83 by došlo k narušení intimity bydlení vlastníků rodinného domu V. 81, Brno tím, že by se otevřel přímý pohled na zázemí uvedené nemovitosti. Uvedeným rozhodnutím jsou správní orgány vázány, neboť jde o pravomocné a nezrušené správní rozhodnutí. Napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť se nezabývá všemi námitkami žalobců. Je nepřezkoumatelný závěr žalovaného o údajné nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti původních shora citovaných správních rozhodnutí. Není zde žádný důvod, aby uvedená rozhodnutí byla považována za nezákonná, či nepřezkoumatelná. Není pravdou, že by v podmínkách řadové zástavby nebylo možné dosáhnout úplného soukromí a zcela zamezit pohledům ze sousedních nemovitostí. Takového stavu bylo dosaženo právě shora citovanými rozhodnutím Obvodního národního výboru Brno IV a právě a pouze zásahem žalovaného a stavebního úřadu došlo k porušení tohoto pokojného stavu. Správní orgány obou stupňů porušily ust. § 2 odst. 3 správního řádu a ust. § 2 odst. 4 tohoto zákona. Řešení uvedené v napadeném rozhodnutí není ve veřejném zájmu, neboť stavební úřad i žalovaný upřednostňují zájmy stavebníka před zájmy žalobců a nerespektují dřívější rozhodnutí. Tím současně porušili zásadu rovnosti účastníků správního řízení. Stavebník provádí stavbu v rozporu s vykonatelným rozhodnutím stavebního úřadu – stavebním povolením z 11.7.1984. V takovém případě není povinností žalobců, aby prokazovali zásah do svého práva, neboť jejich právo je zakotveno v citovaném stavebním povolení. Stavebník navazuje na pokusy svého právního předchůdce (původního vlastníka stavby) o výstavbu na předmětné ploché střeše, přičemž v minulosti již o totožném pokusu rozhodl stavební úřad rozhodnutím o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989. V napadených správních rozhodnutích chybí popis právního – procesního postupu uvedené změny. V daném území k žádným změnám nedošlo, územní rozhodnutí nebylo změněno, resp. žalobci nebyli informováni o jakékoliv změně. Předmětná hloubka zástavby je v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací, která je patrná z rozhodnutí odboru výstavby a územního plánování a architektury ONV Brno IV. ze dne 14.2.1972 zn.: ÚÚPA 1666/71. Podle názoru žalobců existují pochybnosti o nestrannosti stavebního úřadu i žalovaného, neboť stavebník je zaměstnancem společnosti KOMFORT a.s., která má provádět ve stejné obci velkokapacitní výstavbu.

IV. Stanovisko žalovaného

[4] Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na skutkové a právní argumentaci, jak je uvedena v jeho žalobou napadeném rozhodnutí. Dále uvedl, že od doby vydání stavebního povolení z 11.7.1984 a rozhodnutí o nařízení o odstranění stavby z 23.10.1989 uplynulo 25, resp. 20 let, v mezidobí došlo ke společenským změnám, v roce pokračování
30 C4
a 90/2009

1994 byl schválen nový územní plán města Brna, stavební zákon prošel v roce 1992 a 1998 rozsáhlými novelami, změnily se obecné požadavky na výstavbu, ČSN a obecně názory a požadavky na kvalitní bydlení. Připuštění názoru žalobců, že stavební povolení je pro stavební úřad při rozhodování o návrhu o změně stavby závazné a neměnné by vedlo k absurdnímu závěru, kdy by nebylo možné žádným způsobem povolit změnu dokončené stavby ani v situaci, kdy tato změna neodporuje právním předpisům. Takový závěr je v rozporu s ustanoveními stavebního zákona, který změny dokončených staveb naopak předpokládá a také upravuje postup, jakým způsobem a za jakých podmínek lze změnu stavby povolit. Správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy. S námitkami žalobců se správní orgány zákonným způsobem vypořádaly. Práva vlastníků sousedních nemovitostí nelze prosazovat na úkor práv stavebníků, hodlají-li na svém pozemku v souladu s právními předpisy realizovat změnu stavby rodinného domu. Změna stavby byla také v souladu s územně plánovací dokumentací a územním rozhodnutím. Nástavbou zimní terasy dojde sice k nástavbě přízemního dvorního křídla rodinného domu, ale nedojde ke změně celkového výškového uspořádání prostoru (rodinný dům je třípodlažní), ani ke změně vnějšího půdorysného ohraničení. Takové stavby podle § 32 odst. 3 stavebního zákona nevyžadují územní rozhodnutí. Žalobci nespecifikují, jakými jejich námitkami se neměl žalovaný zabývat. K námitce pochybnosti o nestrannosti stavebního úřadu i žalovaného žalovaný uvedl, že se jedná o ničím nepodloženou domněnku žalobců, k níž se nelze vyjádřit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

V. Doplňující vyjádření žalobců z 27.1.2010

[5] V doplňujícím procesním podání ze dne 27.1.2010, označeném jako vyjádření žalobců, žalobci uvedli, že se stavebním úřadem poprvé vešli do styku při nástavbě sousedního řadového rodinného domu manželů P. V oznámení o sloučení územního řízení se stavebním a zahájení sloučeného řízení ze dne 11.5.2005 se uvádí, že stavebnímu úřadu jsou dobře známy poměry staveniště a žádost o stavební povolení poskytuje dostatečný podklad pro posouzení stavby, stavební úřad upouští podle § 36 odst. 2 a § 61 odst. 2 stavebního zákona od ústního jednání a místního šetření. Bohužel žalobci museli stavební úřad upozornit na to, že v plánech není řešena problematika nástavby jediného sousedícího komína žalobců a též stavebník podal žádost pod cizím jménem M., ačkoliv se jmenuje A. Po uvedení těchto věcí na pravou míru žalobci se stavbou bez výhrad souhlasili. Na rozdíl od stavby manželů P., kde se ústní jednání nekonalo, na ústní jednání manželů K. přišly úřednice dvě. Jednání vedla vedoucí stavebního úřadu ing. J. G. Po přečtení námitek žalobců tato uvedla: to bylo tenkrát, nyní rozhodneme znovu. Jednání trvalo přibližně 20 minut. Po skončení jednání úřednice zůstaly v domě manželů K. dalších 20 minut, než odešly. Po podání žádosti manželů K. o stavební povolení se žalobci na stavebním úřadě městské části informovali, zda by jim byla povolena menší přístavba zimní zahrady v úrovni terénu ve dvorním traktu pozemku manželů P., kteří s tímto souhlasili. Žalobcům se dostalo odpovědi, že toto nelze, protože stavba by musela být provedena minimálně 2,5 metru od hranice se sousedem. Podle vyjádření Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu je předchozí rozhodnutí Obvodního národního výboru Brno IV č.j. OVÚP/886/84/OD/H2 nepřezkoumatelné a bylo již konzumováno. Zde se naskýtá otázka, jakou trvanlivost rozhodnutí stavebních úřadů mají a jakým způsobem měla být konzumována, přičemž postavení nemovitostí se nezměnilo. Dům žalobcům navrhl přední brněnský architekt s ložnicí v prvním patře orientovanou na východní stranu a v nejklidnější zóně do dvora. Žalobci začali stavět, když sousední stavby byly rozestavěné. P. základy, O. stavěli třetím rokem dvoupatrový domek. Ve snaze předejít pozdějším komplikacím byl dům žalobců pokračování
30 C5
a 90/2009

navrhnut tak, aby délka štítových zdí byla totožná. Proti již postavené černé stavbě dvorního traktu se žalobci neodvolali k soudu, protože stavební úřad ve svém rozhodnutí jasně uvedl, že střecha objektu bude nepochůzná. Současní vlastníci dbají velice na své soukromí. Načerno postavený neprůhledný plot z vlnkového plechu na dvoře domku výšky 2,5 metru, který měl asi 2 mm spáru mezi betonovou podezdívkou a plechem tuto spáru zatmelili. V pokračování tohoto plotu vysázeli 17 vzrostlých tújí, které jsou vzdáleny 25 cm od hranice žalobců a v současnosti dosahují 3 metrové výše. Na pletivový plot natáhli stínící tkaninu po celé výšce a délce sousedící s pozemkem žalobců. Protože pozemek žalobců je z jižní strany, dochází k trvalému zastínění části pozemku žalobců a zvláště do země zapuštěného skleníčku, který mají žalobci 2 m od hranice za stínící tkaninou a dotyčnými tújemi. Takto nebude možno skleník správně využívat na jaře, kdy je slunce nízko nad obzorem. Na zahradě využívají žalobci každý kousek půdy k pěstování ovoce a zeleniny a v zastínění nevidí dobrý úmysl. K sousedům se žalobci chovali vstřícně a při původních místních šetřeních nevznesli jedinou připomínku, kdežto první majitelé, manželé O. jich uplatňovali asi 15, z nichž stavební úřad do stavebního povolení žalobců zanesl 3. Domek žalobci dostavěli a zkolaudovali po 2,5 letech, již zletilý E. O. kolaudoval po více než 30 letech až těsně před převodem na manžele K. Stavební úřad, který se dovolává právních předpisů, byl k tomu netečný, ačkoli dům se obýval. Námitky žalobců byly vždy jasně vysloveny a nepřezkoumatelnost rozhodnutí je žalobcům podivná. Na protější straně ulice na pozemku o rozměrech přibližně 100 x 200 m hodlá firma KOMFORT provést výstavbu rodinných a bytových domů a čtyřpodlažních garáží asi 500 bytových jednotek, což bude víc, než Holásky prozatím mají. Žalobci se zúčastnili jedné z veřejných schůzí zastupitelstva, kde se jednalo o této zástavbě. Zástupkyně stavebního odboru magistrátu natolik propagovala záměry firmy KOMFORT, že se setkala se značným nesouhlasem občanů Holásek a slovo arogance patřilo k těm mírnějším. V médiích je spojení magistrátu a firmy KOMFORT často zmiňováno, např. výstavba výškové budovy v Komárově. Soused P. K. je zaměstnancem firmy KOMFORT ve funkci stavbyvedoucího. Nástavbou černé stavby dvorního traktu vzniká situace, kdy z nástavby, která je orientovaná k dvorku žalobců, mají sousedé stálý nadhled na pozemek žalobců a zejména do okna ložnice žalobců. Tím stavební úřad porušuje žalobcům daná předchozí rozhodnutí o hloubce zástavby stavebním povolením původního načerno postaveného dvorního traktu a tato rozhodnutí si nemohou žalobci vysvětlit jinak, než protekcionismem.

VI. Doplňující procesní podání žalovaného z 3.3.2010

[6] V doplňujícím procesním podání ze dne 3.3.2010 žalovaný uvedl, že žalobci nově namítají převážně skutečnosti, které se netýkají předmětného stavebního řízení, nebo skutečnosti, ke kterým se žalovaný již vyjádřil. Žalovaný se důrazně ohradil proti tvrzení žalobců, že se zástupkyně stavebního odboru Magistrátu města Brna zúčastnila veřejné schůze zastupitelstva a propagovala záměry firmy KOMFORT, neboť toto tvrzení není pravdivé.

VII. Právní hodnocení soudu

[7] Žalobci namítali, že předložili správním orgánům stavební povolení z 11.7.1984 a rozhodnutí o nařízení o odstranění stavby z 23.10.1989, přičemž správní orgány jsou těmito rozhodnutími vázány, správní orgány neuvedly žádnou právní argumentaci, proč by poukazovaná správní rozhodnutí pozbyla závaznosti, přičemž závěr žalovaného o nezákonnosti poukazovaných správních rozhodnutí je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. K těmto námitkám uvádí soud následující. Ze stavebního povolení z 11.7.1984 pokračování
30 C6
a 90/2009

vyplývá, že se v dané věci jednalo o sloučené územní řízení o umístění stavby a stavební řízení, jehož předmětem byla dvorní přístavba k rodinnému domu v Brně, V. 83; jako jedna z podmínek pro umístění a provedení stavby bylo určeno, že plochá střecha nad přístavbou nebude využívána jako terasa. Z rozhodnutí o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989 vyplývá, že správní orgán nařídil vlastníkovi stavby E. O., bytem V. 83, Brno odstranění započatého zábradlí (odstranění sloupu) na ploché střeše dvorní přístavby domu V. 83, B., včetně odstranění keramické dlažby a provedení nepochůzné střechy podle schválené projektové dokumentace č.j. OVÚP 886/84. Z odůvodnění tohoto správního rozhodnutí vyplývá, že v dané věci bylo zahájeno řízení podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, správní orgán dospěl k názoru, že povolením pochůzné střechy na přístavbě rodinného domu V. 83 by došlo k narušení intimity bydlení vlastníků rodinného domu V. 81, Brno tím, že by se otevřel přímý pohled na zázemí uvedené nemovitosti, navíc při povolování přístavby k rodinnému domu V. 83 bylo pod podmínkou č. 21 stanoveno provedení nepochůzné střechy, rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.8.1984. Dodatečným povolením pochůzné střechy přístavby by došlo k obcházení zákona. Ve správním řízení, které bylo završeno vydáním stavebního povolení z 11.7.1984, šlo o řízení o umístění stavby spojené s řízením o vydání stavebního povolení na žádost tehdejšího stavebníka E. O. Předmětem tohoto sloučeného řízení bylo umístění a provedení stavby – dvorní přístavby rodinného domu v B., V. 83. Jednalo se o návrhová řízení, zahájená k žádosti stavebníka. V rámci uvedeného sloučeného řízení přezkoumával tehdejší správní orgán splnění podmínek ve smyslu ust. § 37 a §§ 62 a 63 tehdy platného znění stavebního zákona. Předmětem tohoto správního řízení bylo posouzení, zda a za jakých podmínek je možno povolit umístění a provedení zmiňované stavby, přičemž tehdejší správní orgán dospěl k závěru, že byly splněny zákonné předpoklady pro to, aby povolil umístění a provedení stavby za podmínek stanovených ve stavebním povolení. Jednou z těchto podmínek bylo i to, že plochá střecha povolované stavby nebude využívána jako terasa. Rozhodnutím o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989 vyústilo řízení zahájené z moci úřední, v jehož rámci tehdejší správní orgán zkoumal, zda jsou splněny podmínky stanovené v ust. § 88 odst. 1 písm. b) tehdy platného znění stavebního zákona a dospěl přitom k závěru, že stavbu započatého zábradlí na ploché střeše dvorní přístavby domu V. 83, vč. keramické dlažby, je třeba nařídit odstranit; povolením pochůzné střechy na přístavbě by došlo k narušení intimity bydlení vlastníků rodinného domu V. 81, B. s tím, že by se otevřel přímý pohled na zázemí uvedené nemovitosti a správní orgán taktéž poukázal na podmínku č. 21 stavebního povolení z 11.7.1984.

[8] Pokud jde o žalobci poukazovaná správní rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí vydaná v předcházejících samostatných správních řízeních se samostatnými předměty řízení, jak je shora vyloženo. Těmito rozhodnutími bylo rozhodováno o právech a povinnostech účastníků tehdejšího správního řízení podle shora vymezených předmětů jednotlivých řízení, a to na základě zkoumání skutkového a právního stavu jednotlivých věcí (žádost o umístění a provedení stavby a existence stavby započaté bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním) ke dni vydání poukazovaných správních rozhodnutí. Uvedená předmětná řízení tedy neřešila otázku budoucí potencionální změny povolované stavby – dvorní přístavby. Nynější správní orgán prvého stupně i žalovaný byli povinni rozhodnout o jiném předmětu řízení, a to o žádosti o stavební povolení osob zúčastněných na řízení, podané dne 23.8.2006 na nástavbu zimní zahrady na části střechy dvorního křídla rodinného domu, vč. zřízení terasy s pergolou na zbylé části této střechy, přístavbu venkovního schodiště pro zajištění přístupu na terasu ze zahrady a zateplení uliční a dvorní fasády a jižní štítové stěny rodinného domu H. č.p. 176, V. 83 na pozemku p.č. 516/5 v k.ú. Holásky v Brně. V rámci nyní projednávané věci byly správní orgány povinny se zabývat tím, zda byly splněny zákonné podmínky pro povolení stavebníky požadované stavby, či nikoli. Práva a povinnosti pokračování
30 C7
a 90/2009

účastníků předchozích správních rozhodnutí byly vázány na odlišný předmět řízení, než tomu je v nyní projednávané věci. Nelze proto dovodit, že by nyní soudem přezkoumávanými správními rozhodnutími mohlo být zasaženo do práva žalobců, vyplývajícího z jimi poukazovaných předchozích správních rozhodnutí. Z žádného ustanovení stavebního zákona, či správního řádu, nevyplývá, že by správní orgány nemohly samostatně posuzovat předmětné podání stavebníků – žádost o vydání stavebního povolení, a to pouze z pohledu, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydání předmětného stavebního povolení, vyplývající ze stavebního zákona a souvisejících právních předpisů. Výrok rozhodnutí o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989 závaznosti nepozbyl, ale jak shora vyloženo, nemá bezprostřední vliv na nyní přezkoumávané správní řízení. Krajský soud v Brně naopak souhlasí s námitkou žalobců, že napadené rozhodnutí žalovaného obsahuje nepřezkoumatelný závěr o nezákonnosti žalobci poukazovaných předchozích správních rozhodnutí, ovšem uvedená skutečnost nemůže zakládat vadu řízení, neboť otázka, zda poukazovaná předchozí správní rozhodnutí jsou či nejsou souladná se zákonem, nemá bezprostřední vliv na nyní přezkoumávanou věc.

[9] Žalobci dále namítali, že předchozími správními rozhodnutími – stavebním povolením ze dne 11.7.1984 a rozhodnutím o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989 bylo dosaženo úplného soukromí a zamezeno pohledům, přičemž žalobou napadená správní rozhodnutí tento pokojný stav ruší a odnímají žalobcům práva nabytá v dobré víře (porušení ust. § 2 odst. 3 správního řádu). K této žalobní námitce soud uvádí následující. Žalobci uvedeným tvrzením uplatňují námitku obtěžování pohledem sousedy z předmětné stavby. Uvedenou námitkou by byl povinen se v rámci předmětného správního řízení stavební úřad zabývat (případně stejně jako žalovaný), pokud by ovšem taková námitka byla uplatněna v zákonem předpokládané lhůtě, tedy nejpozději při ústním jednání, ve smyslu ust. § 61 odst. 1 věta první a druhá stavebního zákona, podle něhož stavební úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením; současně upozorní účastníky, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Oznámení o zahájení stavebního řízení a pozvání k ústnímu jednání na 12.10.2006 bylo stavebním úřadem vydáno dne 21.9.2006 pod sp. zn. STÚ/1098/2006/Sk. V rámci tohoto oznámení byli účastníci stavebního řízení poučeni, že námitky v rámci stavebního řízení mohou uplatnit nejpozději při nařízeném jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Uvedenou písemnost obdrželi žalobci dne 22.9.2006 a dne 12.10.2006 proběhlo ústní jednání na místě stavby, v jehož rámci uplatnili žalobci písemně námitky proti povolení předmětné stavby, ovšem ani jedna z těchto námitek se netýkala námitky možného obtěžování pohledem sousedy z předmětné stavby. Žalobci uplatnili námitku překročení hloubky zástavby předmětnou stavbou, namítali, že byla vydána právně závazná žalobci poukazovaná předchozí správní rozhodnutí (stavební povolení z 11.7.1984 a rozhodnutí o nařízení odstranění stavby z 23.10.1989) a dále namítali zastínění nemovitostí žalobců povolovanou stavbou (argumentace ohrožením oslunění domu žalobců, zejména obytné části domu obývané synem žalobců, povolovaná stavba je z jižní strany pozemku žalobců, znehodnocuje obytnou místnost v přízemí, tak jak neprůhledný plot z vlnitého plechu). V návaznosti na tuto námitku bylo v rámci jednání rozhodnuto o povinnosti stavebníka doložit graf a výpočet osvětlení osluněné obytné místnosti v přízemí rodinného domu V. 81 (do dvora). Námitkami existence předchozích žalobci poukazovaných správních rozhodnutí a námitkou nedostatečného oslunění se stavební úřad v rámci rozhodnutí o stavebním povolení předmětné stavby zabýval. V předmětné věci žalobci neuplatnili v zákonem stanovené lhůtě námitku obtěžování pohledem z povolované stavby, není proto možno uvedenou námitku s úspěchem uplatňovat až v rámci soudního přezkumu zákonnosti žalobou napadených správních rozhodnutí. Ani v rámci odvolacího řízení před žalovaným žalobci výslovně nenamítali obtěžování pohledem pokračování
30 C8
a 90/2009

z povolované stavby (k povinnosti účastníka řízení vznášet konkrétní námitky v rámci zákonné lhůty je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.7.2007, č.j. 2 As 10/2007 – 83, přístupný na www.nssoud.cz, v němž se Nejvyšší správní soud vyjadřoval k územnímu řízení vedenému podle stavebního zákona, zde vyslovené závěry jsou však přiměřeně použitelné i ve vztahu ke stavebnímu řízení). Námitka obtěžování pohledem z povolené stavby byla výslovně uplatněna až v rámci žaloby, a to v souvislosti s tvrzeným zásahem správních orgánů do stavu nastoleného poukazovanými předchozími správními rozhodnutími. Jak bylo již shora uvedeno v 8. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku, práva a povinnosti účastníků tehdejších správních řízení, která byla určena poukazovanými správními rozhodnutími byla vázána toliko na předměty jednotlivých správních řízení a nelze z nich dovozovat právo žalobců na neměnnost poměrů. Uvedená žalobní námitka proto nemůže z hlediska přezkumu zákonnosti napadených správních rozhodnutí obstát.

[10] Žalobci namítali, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou vydána ve veřejném zájmu, neboť jsou jimi upřednostňovány zájmy stavebníků před zájmy žalobců, čímž je porušena zásada rovnosti účastníků správního řízení. K této námitce uvádí soud následující. Podle ust. § 2 odst. 4 správního řádu platí, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobci nekonkretizují v této námitce, proč by napadená správní rozhodnutí měla být vydána v rozporu s veřejným zájmem. K takto nekonkrétní žalobní námitce se nelze vyjádřit. Pokud rozpor s veřejným zájmem žalobci spatřují v tvrzeném upřednostňování zájmů stavebníka před zájmy žalobců a v nerespektování dřívějšího rozhodnutí, pak je nutno především odkázat na shora již uvedené závěry, týkající se otázky vztahu žalobci poukazovaných dřívějších správních rozhodnutí k žalobou přezkoumávaným správním rozhodnutím, přičemž žalobci neupřesňují, jak konkrétně by měl stavební úřad, či žalovaný, upřednostňovat zájmy stavebníka před zájmy žalobců. Na základě uplatněných žalobních tvrzení nelze ani dospět k závěru, že by mělo dojít k porušení rovnosti účastníků správního řízení. Jak již bylo shora uvedeno, nelze ani dovozovat, že by mělo dojít do zásahu práv žalobců vyplývajících ze stavebního povolení z 11.7.1984. Povinností tehdejšího stavebníka bylo, aby tehdy navrhovanou a povolovanou stavbu provedl tak, že plochá střecha nad přístavbou nebude využívána jako terasa.

[11] Žalobci dále namítali, že hloubka zástavby je v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací, v daném území k žádným změnám nedošlo, územní rozhodnutí nebylo změněno, resp. žalobci nebyli informováni o jakékoliv změně. K této námitce soud uvádí, že předmětná stavba se nachází na části střechy dvorního křídla rodinného domu, přičemž toto dvorní křídlo rodinného domu bylo umístěno a povoleno stavebním povolením z 11.7.1984. V nyní projednávané věci bylo předmětem řízení povolení nástavby na části střechy dvorního křídla rodinného domu. Žalobci poukazované územní rozhodnutí č. 14 ze dne 14.2.1972, vydané odborem výstavby a územního plánování a architektury ONV IV Brno, zn. ÚÚPA 1666/71 řešilo problematiku umístění stavby rodinného domu na pozemku p.č. 546/4 při ulici V. k.ú. Holásky. Umístění a povolení stavby, na které spočívá nyní povolovaná stavba, řešilo stavební povolení z 11.7.1984. Stavební úřad v žalobou napadeném rozhodnutí vysvětlil, z jakého důvodu podle jeho názoru nebylo třeba v nyní projednávané věci vydávat územní rozhodnutí o umístění nástavby, přičemž tyto závěry nejsou žalobou napadány.

[12] Žalobci namítali, že podle jejich názoru existují pochybnosti o nestrannosti stavebního úřadu i žalovaného, neboť stavebník je zaměstnancem společnosti KOMFORT pokračování
30 C9
a 90/2009

a.s., která má provádět ve stejné obci velkokapacitní výstavbu. K této námitce uvádí soud následující. Podle ust. § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle ust. § 14 odst. 2 správního řádu může účastník řízení namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví; k námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil; o námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen „představený“). V rámci žaloby žalobci neuváděli žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit naplnění podmínek ve smyslu shora citovaného ust. § 14 odst. 1 správního řádu. V doplňujícím procesním podání z 27.1.2010 žalobci doplnili, že na protější straně ulice hodlá firma KOMFORT provést výstavbu rodinných a bytových domů a čtyřpodlažních garáží; žalobci se zúčastnili jedné z veřejných schůzí zastupitelstva, kde se jednalo o této zástavbě, zástupkyně stavebního odboru magistrátu natolik propagovala záměry firmy KOMFORT, že se setkala se značným nesouhlasem občanů Holásek; v médiích je spojení magistrátu a firmy KOMFORT často zmiňováno, např. výstavba výškové budovy v Komárově, soused P. K. je zaměstnancem firmy KOMFORT ve funkci stavbyvedoucího. Ani z doplňujících tvrzení nelze vzít za prokázáno, že by o konkrétní osobě bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu mohly vzniknout důvodné předpoklady, že by měla s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž by bylo možno pochybovat o její nepodjatosti. Pokud by vznikly důvodné pochybnosti ohledně konkrétní osoby, bylo povinností účastníků řízení namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozvěděli (viz ust. § 14 odst. 2 správního řádu). Žalobci nekonkretizovali osobu, o níž by doložili, že by se bezprostředně podílela na výkonu pravomoci správního orgánu a splňovala by podmínky ve smyslu ust. § 14 odst. 1 správního řádu. Jelikož nebyly tvrzeny konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dovodit splnění podmínek ve smyslu ust. § 14 odst. 1 a 2 správního řádu, soud nepřistoupil k provedení důkazů listinami, které byly k doplňujícímu procesnímu podání předloženy ze strany žalobců.

[13] K ostatnímu obsahu doplňujícího procesního podání žalobců z 27.1.2010 soud poznamenává, že z něj nelze jednoznačně vyčíst nové žalobní námitky, které by splňovaly podmínky ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění platném pro projednávanou věc (dál jen „s.ř.s.“), podle něhož žaloba kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Platí přitom, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí, nebo je rozšířit o další žalobní body, může žalobce pouze ve lhůtě pro podání žaloby (viz ust. § 71 odst. 2 a § 72 s.ř.s.). Pokud uvedenými tvrzeními žalobci mínili uplatnit další žalobní body proti žalobou napadeným správním rozhodnutím, je nutno konstatovat, že tak bylo učiněno až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, což znemožňuje soudu se jimi z hlediska přezkumu zákonnosti napadených správních rozhodnutí zabývat; nejedná se ani o námitky, které by byl soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Při hodnocení projednávané věci soud vycházel z obsahu předložených správních spisů; listiny, které předložili žalobci, byly obsahem těchto správních spisů, vyjma listin připojených k doplňujícímu procesnímu podání žalobců z 27.1.2010. Uvedené listiny žalobci výslovně jako důkazy, jejichž provedení by se domáhali, neoznačili (na rozdíl od listin připojených k žalobě), navíc se jedná o listiny s věcí přímo nesouvisející (viz oznámení sloučení pokračování
30 C10
a 90/2009

územního řízení se stavebním a zahájení sloučeného řízení z 11.5.2005, č.j. 1254/2005/Sk, z 28.6.2006, č.j. STÚ/1254/2005/Sk. Kopie fotografií zřejmě navazující na námitku obtěžování pohledem z povolené stavby nebylo třeba k případnému důkazu provádět, neboť soud vzhledem k této námitce odkazuje na shora již uvedené, tedy že žalobce stíhala povinnost námitku budoucích imisí, týkajících se tvrzeného obtěžování pohledem uplatnit ve stavebním zákonem stanovené lhůtě. Žalobci ani konkrétně neuvedli, jaké skutečnosti by měly být prokazovány kopií části časopisu Zahrádkář, či tiskoviny Zpravodaj občanů Tuřan č. 3.

[14] S ohledem na výše uvedené Krajský soud v Brně žalobu jako nedůvodnou postupem dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

VIII. Náklady řízení

[15] O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byli žalobci neúspěšní a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

[16] Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení neuložil plnění povinnosti a ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, soud právo na náhradu nákladů řízení zúčastněným osobám nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 28.4.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru