Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 84/2008 - 37Rozsudek KSBR ze dne 20.01.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 47/2010 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 84/2008 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Kobylky a soudců Petra Polácha a Radimy Gregorové v právní věci žalobce Miroslava Dvořáka, bytem Ochoz u Brna 357, zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou, se sídlem Chládkova 3, Brno proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru správnímu a organizačnímu, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a

organizačního ze dne 25.2.2008, č.j. JMK 88671/2007, se zrušuje pro vady

řízení a věc s e žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e povi nen do 15 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci

na účet jeho právní zástupkyně JUDr. Jitky Stanoevové, náklady řízení v částce

6 200 Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a organizačního ze dne 25.2.2008, č.j. JMK 88671/2007, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a žalovaný současně zavázán k náhradě nákladů soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný zamítl jeho odvolání proti platebnímu výměru Městského úřadu Kuřim, odboru finančnímu, ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, pro opožděnost. Tímto postupem žalovaného mu bylo znemožněno otevřít otázku zákonnosti meritorního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Žalobce zejména namítal, že nebyly splněny podmínky pro to, aby při doručování předmětného platebního výměru byla ve smyslu ust. § 19 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen d.ř.) použita veřejná vyhláška. V době vydání platebního výměru dne 23.3.2005 se žalobce zdržoval v místě svého bydliště Ochoz u Brna, kde je hlášen k trvalému pobytu a kam mu platební výměr nebyl zaslán. Žalobce zvlášť neohlašoval Městskému úřadu v Kuřimi místo svého trvalého pobytu a tato povinnost pro něj z ust. § 33 d.ř. nevyplývá. Ve smyslu ust. § 10 odst. 5 zák. č. 133/2000 Sb. žalobce ohlásil dne 8.10.2002 změnu svého trvalého pobytu ohlašovně v místě nového trvalého pobytu Ochoz u Brna. Platební výměr byl adresován do Brna, na ulici Bratří Čapků, kde se žalobce v roce 2005 nezdržoval a kde neměl hlášen trvalý pobyt.

Žalobce dále namítal, že ve vyhlášce ani nebyla přesně identifikována písemnost. Bylo zde toliko vyznačeno, že se jedná o písemnost ze dne 23.3.2005, č.j. 30335. Z tohoto oznámení není patrno, kdo písemnost vydal nebo že se jedná o platební výměr, aby s tímto oznámením mohly být spojeny účinky předvídané ust. § 19 d.ř.

Žalobce dále namítal, že ust. § 33 d.ř. se na něj nevztahuje, protože upravuje registrační a oznamovací povinnost jen určitých osob. Dojde-li ke změnám těchto skutečností, je povinen tyto změny oznámit správci daně do 15 ti dnů ode dne, kdy nastaly. Registrace nebo oznámení podle tohoto zákona se správci daně předkládá na tiskopise vydaném MF ČR. Tato povinnost se však nevztahuje na osoby z titulu povinnosti zaplatit místní poplatek. Ke splnění této povinnosti nebyl ministerstvem vydán ani žádný tiskopis. Povinnost hlásit každou změnu trvalého pobytu pak nevyplývá ani ze zák. č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a ani z vyhl č. 7/2001 Sb., na kterou žalovaný v této souvislosti odkazuje. Podle názoru žalobce zákon o místních poplatcích v ust. § 14 takovou možnost vylučuje. Žalobci tedy mělo být doručováno postupem podle ust. § 17 d.ř. Žalobci však na adresu, kde se zdržoval a kde byl hlášen k trvalému pobytu, platební výměr nikdy doručován nebyl a Městský úřad Kuřím ani jeho adresu nezjišťoval.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě zejména namítl, že správce poplatku (stejně jako správce daně) nemá povinnost sám vyhledávat aktuální údaje o daňových subjektech a vychází z údajů, které mu daňové subjekty sdělí (na základě registrační a oznamovací povinnosti). Správce poplatku tak v souladu se zákonem doručoval na jemu posledně známou adresu žalobce v Brně, Bratří Čapků 18. Vzhledem k tomu, že se mu zásilky z této adresy vracely se sdělením, že na uvedené adrese je adresát neznámý, doručoval náhradním způsobem dle ustanovení § 19 d.ř. Při použití tohoto způsobu doručení je zcela irelevantní, že se poplatník na této adrese nezdržoval (ostatně, pokud by se zdržoval, nebyl by postup podle § 19 d.ř. možný a bylo by doručováno dle § 17 d.ř.). Napadený platební výměr ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, tak byl žalobci doručen dne 9.12.2005 a po marném uplynutí 30denní odvolací lhůty nabyl právní moci. Odvolání žalobce ze dne 13.12.2006 pak bylo odvoláním opožděným a správci poplatku nezbylo, než odvolání zamítnout dle § 49 odst. 2 písm. b) d.ř. Žalovaný poté přezkoumal napadené rozhodnutí o zamítnutí odvolání a zjistil skutečnosti, které odůvodňovaly změnu rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve výrokové části, proto rozhodnutí o zamítnutí odvolání změnil tak, že ve výrokové části doplnil označení poplatníka o datum narození, aby plně odpovídalo ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) d.ř. a dále doplnil zákonné ustanovení, dle kterého správce poplatku rozhodnutí vydal. Žalovaný se ztotožnil se závěrem správce poplatku, že odvolání bylo podáno opožděně, přičemž zdůraznil, že v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami žalobce. Z těchto důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve věci relevantní skutečnosti.

Z platebního výměru Městského úřadu Kuřim, odboru finančního, ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, je zřejmé, že žalobci byl vyměřen místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů v částce 175,- Kč za rok 2002. Žalobci bylo doručováno do jeho vlastních rukou na adresu v Brně, Bratří Čapků 18, ovšem dne 1.4.2005 byl platební výměr vrácen zpět s poznámkou pošty: adresát na uvedené adrese neznámý.

Veřejnou vyhláškou Městského úřadu Kuřim, ze dne 21.11.2005, č.j. VV/10123/2005/KOLN., byl žalobce vyzván, aby se dostavil na Městský úřad Kuřim k převzetí písemnosti: č.j. 30335 ze dne 23.3.2005. Na úřední desce Městského úřadu v Kuřimi byla tato vyhláška vyvěšena dne 21.11.2005 a sňata dne 6.12.2005; na úřední desce Úřadu městské části města Brna, Brno střed byla vyvěšena dne 24.11.2005 a sňata dne 12.12.2005.

Výzvou Městského úřadu Kuřim ze dne 31.5.2005, č.j. 30335/Výz.2005/KolN., byl žalobce vyzván k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě dle § 73 odst. 1 d.ř. dle platebního výměru č.j. 30335/KolN. za rok 2002. Rovněž tato výzva byla žalobci doručována do jeho vlastních rukou na adresu v Brně, Bratří Čapků 18, přičemž dne 2.6.2005 byla vrácena zpět s poznámkou pošty: adresát na uvedené adrese neznámý.

Veřejnou vyhláškou Městského úřadu Kuřim, ze dne 15.12.2005, č.j. VV/9938/2005/KOLN., byl žalobce vyzván, aby se dostavil na Městský úřad Kuřim k převzetí písemnosti: č.j. 30335 /Výz.2005/KolN. ze dne 31.5.2005. Na úřední desce Městského úřadu v Kuřimi byla tato vyhláška vyvěšena dne 15.11.2005 a sňata dne 2.11.2006.

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6.2.2006, č.j. 96 Nc 494/2006-5, byla nařízena exekuce na majetek žalobce podle vykonatelného platebního výměru Městského úřadu v Kuřimi ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 175,- Kč s tím, že provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Lubomír Zálešák, Exekutorský úřad Brno-venkov. Exekučním příkazem JUDr. Lubomíra Zálešáka, Exekutorského úřadu Brno-venkov, ze dne 2.3.2006, č.j. 107 EX 116/06-17, bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem zde specifikovaných nemovitostí ve společném jmění manželů povinného a manželky povinného.

Odvoláním doručeným Městskému úřadu v Kuřimi dne 15.12.2006 napadl žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně platební výměr Městského úřadu Kuřim, odboru finančního, ze dne 23.3.2005, č.j. 30335. Odvolání odůvodnil tím, že o vydání platebního výměru se dozvěděl až z doručeného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6.2.2006, č.j. 96 Nc 494/2006, o nařízení exekuce a ihned místní poplatek ve výši 175,- Kč uhradil. Tuto skutečnost doložil pokladním dokladem ze dne 15.3.2006. Namítl, že nebyly splněny podmínky pro doručení platebního rozkazu veřejnou vyhláškou, neboť v době vydání platebního výměru se zdržoval v místě svého trvalého bydliště v Ochozu u Brna, kde byl nahlášen k trvalému pobytu a kam mu nebyl platební výměr zasílán.

O odvolání žalobce bylo rozhodnutím Městského úřadu Kuřim, odboru finančního, ze dne 19.3.2007, č.j. MK/5543/07/OF, rozhodnuto tak, že správce místního poplatku, Městský úřad Kuřim, posoudil odvolání žalobce ze dne 13.12.2006, doručené 15.12.2006, proti platebnímu výměru na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, č.j. 30335 ze dne 23.3.2005, tak, že odvolání zamítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správce poplatku dospěl k závěru, že lhůta pro podání řádného opravného prostředku - odvolání proti napadenému platebnímu výměru marně uplynula dnem 8.1.2006. Toto rozhodnutí bylo právní zástupkyni žalobce doručeno dnem 30.3.2007.

O odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kuřim, odboru finančního, ze dne 19.3.2007, č.j. MK/5543/07/OF, bylo žalovaným rozhodnuto rozhodnutím ze dne 28.2.2008, č.j. JMK 88671/2007 tak, že rozhodnutí Městského úřadu Kuřim ze dne 19.3.2007, č.j. MK/5543/07/OF, o zamítnutí odvolání do platebního výměru na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, bylo podle ustanovení § 50 odst. 6 d.ř. změněno ve výroku takto: „Správce místního poplatku, Městský úřad Kuřim, posoudil odvolání pana Miroslava Dvořáka, nar. 1.11.1960, trvale bytem Ochoz u Brna 357, zastoupeného na základě plné moci ze dne 25.9.2006 JUDr. Jitkou Stanoevovou, advokátkou, AK Brno, Chládkova 3, podané dne 15.12.2006, proti platebnímu výměru na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, a rozhodl dle ustanovení § 49 odst. 2 písm. b) d.ř. takto: odvolání se zamítá.“ Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný změnil výrokovou část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aby v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 písm. c) a d) d.ř. obsahovala základní náležitosti rozhodnutí.

V rozhodnutí žalovaného je zejména, ve vztahu k žalobním námitkám, uvedeno, že nelze přisvědčit námitce žalobce o nesplnění podmínek pro doručování veřejnou vyhláškou postupem podle ust. § 19 d.ř. Veřejnou vyhláškou čj. VV l0023/2005/KOLN. ze dne 21. 11.2005 byl žalobce vyzván, aby se dostavil na Městský úřad Kuřim v úředních hodinách za účelem převzetí jemu adresované písemnosti označené č.j. 30335 ze dne 23. 3. 2005 a současně byl upozorněn, že pokud si danou písemnost v úředních hodinách do 15-ti dnů od vyvěšení nepřevezme, považuje se poslední den této lhůty za doručení veřejnou vyhláškou. Vyhláška byla vyvěšena v Kuřimi dne 21. 11. 2005 a sňata dne 6. 12. 2005, v Brně byla vyvěšena dne 24. 11. 2005 a sňata dne 12. 12. 2005, přičemž 15denní lhůta uplynula již dne 9. 12. 2005. Písemnost byla správcem daně identifikována dle čj. a data vydání. Identifikace písemnosti podle data vydání a č.j. je dostatečně jasná a je tedy jednoznačně a nezaměnitelně označena, taktéž správce daně byl označen v záhlaví veřejné vyhlášky. Vzhledem k tomu, že správci daně nebyl znám pobyt žalobce a nedařilo se mu doručovat v místě jeho posledního pobytu nebo sídla, postupoval v souladu s ust. § 19 d.ř. Platební výměr byl tedy žalobci doručen náhradním způsobem doručení dne 9. 12. 2005 a po marném uplynutí odvolací lhůty nabyl právní moci dne 9. 1. 2006. Odvolání žalobce ze dne 13.12.2006 tak bylo podáno po uplynutí 30denní lhůty odvolací lhůty a je tudíž opožděné.

Žalovaný v rozhodnutí dále poukázal na ust. § 33 odst. 7 d.ř. podle něhož je daňový subjekt, tj. poplatník povinen oznámit správci daně resp. správci místního poplatku změnu skutečností uvedených v ust. § 33 odst. 1 až 6, tj. mimo jiné své bydliště, a to do 15 dnů ode dne kdy ke změně došlo. Žalobce ohlásil dne 8. 10. 2002 změnu trvalého pobytu pouze ohlašovně v místě nového trvalého pobytu Ochoz u Brna, nikoliv však správci daně, resp. správci místního poplatku. Správce místního poplatku proto doručoval do místa posledního známého místa trvalého pobytu žalobce, tj. bratří Čapků 18, 602 00 Brno, čímž byly splněny podmínky ust. § 19 d.ř. Porušení oznamovací povinnosti žalobce pak nemůže mít za následek nesprávný postup správce místního poplatku při doručování dle ust. § 19 d.ř., neboť splnění podmínky neznalosti pobytu nebo sídla příjemce v daňovém (poplatkovém) řízení je nutno vykládat v návaznosti na ust. § 33 d.ř. Mělo by být v zájmu každého daňového subjektu, aby zavčas oznámil správci daně svoji aktuální adresu, a mohl se tak s doručovanou písemností seznámit a využít všech zákonných možností ohledně podání řádného opravného prostředku.

Krajský soud v Brně přezkoumal v rozsahu žalobních bodů napadené rozhodnutí, stejně tak i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V pořadí žalobních námitek se soud nejprve zabýval stěžejní žalobní námitkou týkající se nesprávného postupu při doručování platebního výměru, neboť tento nebyl žalobci řádně doručen ani uložením dle ustanovení § 17 odst. 5 d.ř., ani veřejnou vyhláškou dle ustanovení § 19 d.ř. v návaznosti na realizaci oznamovací povinnosti žalobce.

Podle ustanovení § 17 odst. 5 d.ř. (ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu) nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uloží doručovatel písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl.

Podle ustanovení § 19 odst. 1 d.ř. není-li správci daně znám pobyt nebo sídlo příjemce, doručí písemnost veřejnou vyhláškou, pokud není ustanoven zástupce podle § 10 odst. 2. Stejně se postupuje i v případě, že se adresát písemnosti na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které ohlásil správci daně, nezdržuje.

Podle ustanovení § 19 odst. 1 d.ř. doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se vyvěsí po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí jednak v sídle správce daně, jehož písemnost má být příjemci doručena, a jednak v místě příjemcova posledního pobytu nebo sídla. Vyvěšení veřejné vyhlášky zajišťují na dožádání příslušného správce daně orgány obce, které také potvrdí dobu vyvěšení. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení.

Podle ustanovení § 10 odst. 5, věta prvá, zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel – dále jen „ZEO“) změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu.

Předpokladem postupu doručovat písemnost dle ustanovení § 17 odst. 5 d.ř. - tedy tzv. náhradním způsobem doručení, je podmínka, že adresát písemnosti se v místě doručení zdržuje. Z nesporných tvrzení účastníků však vyplývá, že žalobce dne 8.10.2002 ohlásil změnu trvalého pobytu ohlašovně v místě nového trvalého pobytu, čímž splnil svou ohlašovací povinnost vyplývající z ustanovení § § 10 odst. 5, věta prvá, ZEO. Správní orgán prvního stupně tedy nepostupoval řádně, pokud si pro účely zjištění aktuální adresy pobytu žalobce nevyžádal např. zprávu z Centrální evidence obyvatel či z Centrální evidence vězeňské služby.

Předpokladem postupu doručovat písemnost dle ustanovení § 19 d.ř. - tedy tzv. náhradním způsobem doručení je, že adresátu písemnosti nebylo možno doručit postupem podle § 17 d.ř., písemnost se vrátí zpět jako nedoručitelná a správní orgán vyčerpal všechny možné prostředky k tomu, aby zjistil aktuální adresu pobytu adresáta. Podmínkou řádného doručení v daném případě je, že správní orgán vyvine úsilí ke zjištění aktuálního pobytu adresáta.

Způsoby doručování v daňovém řízení jsou upraveny v ustanovení § 17 až 20 d.ř. a správce daně, v daném případě, správce poplatku, nemá na výběr, který způsob doručování zvolí, ale musí postupovat způsobem, pro který jsou dány zákonem presumované podmínky.

K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2007 č.j. 5 Afs 151/2006-72, www.nssoud.cz, podle něhož: „Doručení veřejnou vyhláškou je náhradním způsobem doručení, který přichází v úvahu až tehdy, nelze-li použít postup dle ustanovení § 17 ZSDP. Lze tak postupovat pouze v případě, kdy správci daně není znám pobyt adresáta nebo na adrese, kterou adresát uvede, se tento dlouhodobě, resp. vůbec nezdržuje.“

K problematice tzv. náhradního doručování lze připomenout rovněž nález Ústavního soudu ČR ze dne II. ÚS 23/03 ze dne 3.6.2003, podle něhož: „Právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky, než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu (srov. Jean-Louis Bergel: Théorie générale du droit, 2e édition, Paris, Dallouz, 1989, s. 300). Účelem fikce v právu je posílit právní jistotu (srov. V. Knapp: Teorie práva, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 1995, s. 206). Právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k naplnění tohoto, jednoho z hlavních ústavních postulátů právního řádu v podmínkách právního státu. Aby mohla právní fikce svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat (viz čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze uplatňovat státní moc jen v případech a v mezích stanovených způsobem, který zákon stanoví).“

Podle ustanovení § 31 odst. 8 písm. b) ZSDP správce daně prokazuje existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky anebo právní fikce.

Znamená to tedy, že správce daně, v daném případě, správce poplatku, nese důkazní břemeno, ohledně prokázání skutečnosti, že písemnost doručovaná daňovému subjektu mu také byla fakticky doručena či že byla doručena nikoli fakticky, nýbrž náhradním způsobem (fikcí) za splnění striktních zákonných podmínek. Správce daně proto nese důkazní břemeno ve vztahu ke všem skutkovým podmínkách, jež musí být splněny v případě, že má být adresátu doručeno fikcí.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným však nevyplývá, že by správní orgán prvního stupně učinil veškeré kroky směřující k tomu, aby zjistil aktuální adresu žalobce a na tuto mu doručoval písemnosti.

Podle názoru soudu nelze v případ žalobce argumentovat ust. § 33 d.ř. Povinnosti zakotvené v ust. § 33 d.ř. lze vztáhnout toliko na osoby, které mají registrační či oznamovací povinnost. Žalobce nebyl osobou, která by měla takovou povinnost. Proto po něm ani nelze vyžadovat, aby údaje o změně adresy oznamoval správci daně postupem podle ust. § 33 odst. 7 d.ř., když právě ani nebyl povinen plnit svou registrační či oznamovací povinnost postupem podle ust. § 33 odst. 6 d.ř. Soud k věci rovněž uvádí, že zákon o správě daní a poplatků v řadě svých ustanovení, zejména těch, jimiž je tvořen daňový řád vpravém smyslu toho slova, tj. pravidla daňového procesu počítá s tím, že správci daně jsou územní finanční orgány (finanční úřady, finanční ředitelství). Z jeho ustanovení se proto v praxi nedovozuje, že by podle ust. § 33 bylo potřeba na předepsaném tiskopise podávat přihlášku k registraci soudu proto, že v jeho obvodu začneme žalovat své dlužníky (soud je správcem daně, pokud jde o soudní poplatky), případně mu tuto budoucí činnost postupem podle ust. § 33 odst. 2 d.ř. oznamovat. Ust. § 33 odst. 16 pamatuje na případy, kdy je správcem daně orgán obce - půjde zde o místní poplatky. Ustanovení umožňuje registrační povinnost omezit. Ve skutečnosti za daného právního stavu toto ustanovení d.ř. nemá reálný význam. Zákon o místních poplatcích je totiž ve smyslu ust. § 97 d.ř. zákonem, který má co do svého použití přednost před zákonem o správě daní a poplatků, jenž je daňovým zákonem principu subsidiárním. Registrační povinnost de facto platí jen v případě řízení o daních, které tvoří daňovou soustavu v ČR (srov. Kindl, M., Telecký, D., Válková, H. Zákon o správě daní a poplatků. Komentář 1. vydání Praha: C.H.Beck, 2002, 251 a násl. s). Obecná registrační a s tím související oznamovací povinnost v případě jednorázové daňové povinnosti - ročního místní poplatku - na žalobkyni nedopadá (srov. Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem. 7. aktualizované vydání. Nakladatelství ANAG, 2009, s. 361).

Jak je již uvedeno výše, soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl osobou, na kterou se vztahuje registrační či oznamovací povinnost, a tudíž ani nebyl ve smyslu ust. § 33 odst. 7 povinen oznámit správci daně změnu údajů. Z toho plyne, že nemohla být splněna podmínka ust. § 19 odst. 1, věta druhá, tj. že se na místě pobytu ohlášeného správci daně nezdržuje, aniž by nahlásil jeho změnu. Současně nebyla splněna ani podmínka ust. § 19 odst. 1, věta prvá, tj. že místo jeho pobytu není známo, protože žalobce řádně místo změny svého trvalého pobytu ohlásil, což vyplývá z rozhodnutí žalovaného i správního spisu. Podle názoru soudu za těchto okolností tedy nebyly splněny podmínky proto, aby platební výměr mohl výt doručován veřejnou vyhláškou s účinky řádného doručení.

Lze tedy učinit závěr, že správní orgán prvního stupně nepostupoval řádně, neboť nevyčerpal všechny reálné možnosti ke zjištění aktuálního pobytu žalobce. Tímto nesprávným postupem došlo k porušení principu legality a k ohrožení principu spravedlivého procesu. Jedním ze základních atributů právního státu je důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní. Snaha o nastolení stavu, kdy subjekt může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu.

Pro úplnost pak k námitce žalobce, že žádné přesné označení písemnosti ve veřejné vyhlášce uvedeno nebylo, neboť zde bylo toliko uvedeno, že se jedná o písemnost ze dne 23.3.2005, č.j. 30335, soud uvádí, že tato námitka nebyla shledána důvodnou. V souladu s ustanovením § 19 odst. 2 d.ř. se vlastní doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že se oznámení o doručované písemnosti vyvěsí na úřední desce s jejím přesným označením - uvedením čísla jednacího a adresáta (tyto údaje v daném případě veřejná vyhláška obsahovala). Vlastní doručovaná písemnost zde pochopitelně nemůže být vyvěšena, protože takový postup by byl v rozporu se základními zásadami daňového řízení, a to především se zásadou neveřejnosti a zásadou mlčenlivosti (viz ustanovení § 2 odst. 4 a 5 d.ř.). Náležitosti přesného označení doručované písemnosti byly tedy v daném případě splněny.

Za tohoto stavu věci a s přihlédnutím k argumentaci vztahující se k předchozí žalobní námitce, soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení bez jednání ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., a to pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Současně je věc žalovanému v souladu s ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. vrácena k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení je žalovaný v souladu s ustanovením § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem soudu vysloveným v odůvodnění zrušujícího rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1, věta prvá, s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč, z mimosmluvní odměny právní zástupkyně žalobce ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon právní služby v souladu s ustanovením § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále „jen AT“), a to 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu) dále ze 2 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 1,3 AT. Celkem se jedná o částku ve výši 6.200,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit přímo k rukám právní zástupkyně žalobce.

P ouč e ní: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů
po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje
o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém

rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu
bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen
advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je
podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 20.1.2010

Petr Kobylka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Předešlá

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru