Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 74/2009 - 42Rozsudek KSBR ze dne 28.03.2011


přidejte vlastní popisek

30 Ca 74/2009 – 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, se sídlem Zemědělská 1, Brno, zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 27.2.2009, č.j. JMK 30812/2009 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na účet jeho právního zástupce JUDr. Ing. Martina Flóry, Dr., náklady řízení v částce 10 568 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný postupem podle ust. § 126 odst. 2 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen zákon o obcích) zrušil rozhodnutí obecního úřadu Olomučany, č.j. 75/Hrn. ze dne 17.3.2000.

V rozhodnutí žalovaného je zejména uvedeno, že žalovaný dne 6.11.2008 obdržel zprávu veřejného ochránce práv o šetření ve věci přístupových cest k nemovité kulturní památce Nový hrad na Blanensku ze dne 03.11.2008, sp. zn. 3671/2008/V0P/KČ. Její součástí byla i žádost o vyjádření k prohlášení za nicotné rozhodnutí Obecního úřadu (dále jen OÚ) Olomučany ze dne 17.03.2000, č.j 75/Hrn. Tímto rozhodnutím upravil OÚ Olomučany provoz na účelových komunikacích — lesní cestě „Hradská“ z Olomučan na Nový hrad, p.č. 1511, 1530 a 1539 v k.ú. Olomučany a levobřežní cestě z Adamova podél Svitavy s vyústěním na silnici Blansko-Lipůvka, p.č. 1533, 1540, 1541 a 1542/1 v k.ú. Olomučany (dále jen předmětné pozemní komunikace). Obě účelové komunikace prohlásil za neveřejné.

Předmětné pozemní komunikace nejsou zařazeny do kategorie silnice či místní komunikace. Jde o účelové komunikacemi ve smyslu ust. § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích). Podle § 40 odst. 5 písm. c) zákona o pozemních komunikacích obce vykonávají působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Jedná se o výkon přenesené působnosti a tudíž je třeba aplikovat ust. § 130 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řízení (dále jen správní řád). Rozhodnutí bylo vydáno věcně příslušným správním úřadem a žalovaný jej nemohl prohlásit za nicotné ve smyslu ust. § 77 odst. 1 správního řádu. Nicotnost podle ust. § 77 odst. 2 pak prohlašuje toliko soud podle soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.). Rozhodnutí OÚ Olomučany pak bylo vydáno před účinností správního řádu a proto dle ust. § 182 odst. 1 správního řádu ustanovení o nicotnosti nelze použít.

Rozhodnutí OÚ Olomučany je v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích. Dle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, pokud pro zvláštní případy zákon o pozemních komunikacích nebo zvláštní předpis nestanoví jinak (obecné užívání komunikace). Omezení obecného užívání předmětných pozemních komunikací je možné za předpokladu splnění podmínek dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Dle tohoto ustanovení může příslušný silniční správní úřad na základě návrhu vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Rozhodnutí prohlašující pozemní komunikace za neveřejné je v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích, neboť dle tohoto ustanovení není možno veřejný přístup zcela vyloučit, nýbrž je možné ho pouze upravit či omezit. Tuto skutečnost nemohl žalovaný ani přezkoumat, protože rozhodnutí neobsahuje odůvodnění. Dle ust. § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, které slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu nejsou přístupné veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. Ani z tohoto ustanovení nevyplývá správnímu orgánu pravomoc prohlásit, zda účelová komunikace je či není přístupná veřejně. Správní orgán je oprávněn toliko rozhodnout, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt. Z toho pak vyplyne, zda pozemní komunikace přístupná veřejně je či není. Takový rozpor se zákonem posoudil žalovaný jako zřejmý a závažný, a proto postupem podle ust. § 126 odst. 2 zákona o obcích rozhodnutí OÚ Olomučany zrušil bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy.

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobce zejména zdůraznil, že rozhodnutí OÚ Olomučany bylo vydáno podle zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Takto vydané rozhodnutí nelze přezkoumávat postupem podle ust. § 126 zákona o obcích. Existence této možnosti by v zásadě popírala, ba anulovala právní význam řádných a mimořádných opravných prostředků podle předpisů upravujících průběh správního řízení a anulovala a popírala by rovněž význam v nich zakotvených lhůt. Postup podle ust. § 126 zákona o obcích pro přezkum rozhodnutí vydaných obecními úřady v přenesené působnosti ve správním řízení je navíc vyloučen ust. § 128 odst. 7 téhož zákona, podle kterého ustanovení dílů 1 až 3 se nevztahují na rozhodnutí a jiné úkony orgánů obce, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města učiněné podle správního řádu nebo podle zákona o správě daní a poplatků (126 zákona č. 128/2000 je součástí dílu 2).

Žalobce dále uvedl, že dle ust. § 128 odst. 6 zákona o obcích se na rozhodování dle ust. § 126 zákona o obcích nepoužije správní řád s výjimkou ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů. Žalovaný byl proto při vydání rozhodnutí povinen respektovat zásadní zásady mimo jiné i zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře vyplývající z ust. § 2 odst. 3 správního řádu a zásadu součinnosti s účastníky řízení zakotvenou do ust. § 4 odst. 3 a 4 téhož zákona. Žalobce se o zahájení řízení o přezkumu rozhodnutí OÚ Olomučany, č.j. 75/Hm, ze dne 17.3.2000 a o vydání napadeného rozhodnutí dozvěděl až doručením jeho písemného vyhotovení. Nebyl předem vyrozuměn o skutečnosti, že žalovaný hodlá rozhodnutí OÚ Olomučany, č.j. 75/Hru, ze dne 17.3.2000 přezkoumat postupem podle § 126 zákona o obcích. Takovým postupem byl žalobce zkrácen na svém právu, protože před vydáním rozhodnutí neměl možnost se k věci vyjádřit.

Žalobce závěrem uvedl, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech dle ust. § 65 odst.1 s.ř.s. Rozhodnutí OÚ Olomučany bylo vydáno v řízení zahájeném na návrh žalobce jako vlastníka účelové komunikace — lesní cesty „Hradská“ z Olomučan na Nový Hrad, p.č. 1511, 1530 a 1539 v k.ú. Olomučany a účelové komunikace levobřežní cestě z Adamova podél Svitavy s vyústěním na silnici Blansko p.č. 1533, 1540, 1541 a 1542/1 v k.ú. Olomučany.

Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí. Dále doplnil, že užití § 126 zákona o obcích bylo v souladu se zákonem. Ze správního řádu vyplývá, že není-li rozhodnutí napadeno opravným prostředkem dle správního řádu, nadřízený orgán se o vydání takového rozhodnutí vůbec nedozví. Možnost kontrolovat vydaná rozhodnutí nadřízeným orgánem mimo řízení o opravných prostředcích dle správního řádu umožňuje právě zákon o obcích, který rovněž stanovuje, že při případném rušení rozhodnutí se nepostupuje podle správního řádu (s výjimkou ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů), a proto se na případné rušení rozhodnutí nemohou vztahovat ani lhůty, které se ve správním řádu k opravným prostředkům vztahují. Použití § 126 odst. 2 zákona o obcích, resp. zrušení rozhodnutí OÚ Olomučany podle předmětného ustanovení rovněž není v rozporu s § 128 odst. 7 zákona o obcích, jak v žalobě tvrdí žalobce. Dle ustanovení § 128 odst. 7 zákona o obcích „ustanovení dílů 1 až 3 se nevztahují na rozhodnutí a jiné úkony orgánů obce, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města učiněné podle správního řadu nebo podle zákona o správě daní a poplatků“. Žalovaným aplikovaný § 126 odst. 2) zákona o obcích je zařazen do dílu 2 a v souladu s výše uvedeným se tedy nevztahuje pouze na rozhodnutí orgánu obce učiněné podle správního řádu nebo podle zákona o správě daní a poplatků. Rozhodnutí ve věci předmětných pozemních komunikacích tedy bylo učiněno podle zákona o pozemních komunikacích a tudíž se výluka užití § 126 zákona o obcích na rozhodnutí OÚ Olomučany nemůže vztahovat. Rozhodnutí o zrušení rozhodnutí orgánu obce v přenesené působnosti bylo oznámeno v souladu s ustanovením § 126 zákona o obcích, neboť žalovaný o zrušení předmětného rozhodnutí informoval obecní úřad, a to formou zaslání stejnopisu rozhodnutí. Nad rámec povinností stejnou formou informoval ostatní subjekty uvedené v rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutí bylo rovněž vydáno zcela v souladu s ust. § 128 odst. 6 zákona o obcích a základní principy správního řízení dle § 2 odst. 3 správního řádu byly dodrženy. Všechny podmínky, které zákon o obcích v § 126 odst. 2 stanovuje (tj. jednalo se o zřejmý a závažný rozpor rozhodnutí orgánu obce v přenesené působnosti se zákonem o pozemních komunikacích) byly splněny, a proto žalovaný mohl takové rozhodnutí orgánu obce zrušit bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy. Zrušení rozhodnutí OÚ Olomučany je v souladu jak se zásadou ochrany dobré víry dle § 2 odst. 3 správního řádu, tak s ostatními ustanoveními § 2 správního řádu — se zásadou legality (§ 2 odst. 1 správního řádu) se zásadou zneužití pravomoci (§ 2 odst. 2 správního řádu) a je zcela v souladu i s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 správního řádu). Mezi základní zásady nepatří ustanovení správního řádu, týkající se účastníků řízení, a proto dle něj nebylo postupováno. Závěrem žalovaný uvedl, že námitky žalobce nesměřovaly proti obsahu napadeného rozhodnutí, zpochybňovaly toliko použitý procesní postup. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku. V replice uvedl obdobné argumenty jako v napadeném rozhodnutí. Dále dodal, že existují i argumenty zpochybňující napadené rozhodnutí z pohledu jeho hmotněprávní správnosti.

Krajský soud v Brně přezkoumal v rozsahu žalobních bodů napadené rozhodnutí, stejně tak i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Mezi účastníky je sporné, zda rozhodnutí OÚ Olomučany ze dne 17.3.2000, č.j. 75/Hrn., mohl žalovaný zrušit postupem podle ust. § 126 odst. 2 zákona o obcích.

Podle ust. § 126 odst. 1 zákona o obcích odporuje-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce v přenesené působnosti zákonu, jinému právnímu předpisu a v jejich mezích též usnesení vlády, směrnici ústředního správního úřadu nebo opatření krajského úřadu přijatému při kontrole výkonu přenesené působnosti, vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy. Nezjedná-li obec nápravu do 60 dnů od doručení výzvy, krajský úřad takové usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce zruší a o rozhodnutí o zrušení usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v přenesené působnosti informuje obecní úřad.

Podle druhého odstavce v případě zřejmého a závažného rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v přenesené působnosti se zákonem může krajský úřad takové usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce zrušit bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy.

Podle ust. § 128 odst. 7 zákona o obcích ustanovení dílů 1 až 3 se nevztahují na rozhodnutí a jiné úkony orgánů obce, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města učiněné podle správního řádu nebo podle zákona o správě daní a poplatků (ve znění účinném do 31.12.2010).

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.

Podle odst. 2 téhož ustanovení účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

Podle ust. § 44 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se v řízení o věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na řízení podle § 25 odst. 8, 9, 10 a 11 a § 31 odst. 6 a 7. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím. Souhlasy a stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo územní souhlas anebo ohlášení stavby jsou závazným stanoviskem podle správního řádu a nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení.

Jak vyplývá z ust. § 44 odst.1 zákona o pozemních komunikacích, postupuje se v řízení ve věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích, s některými výslovně stanovenými výjimkami, podle správního řádu. Rozhodnutím Obecního úřadu Olomučany byl na návrh vlastníka postupem podle ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích upraven veřejný přístup na účelové komunikace. V posuzovaném případě je hmotněprávní úprava sice zakotvena v zákoně o pozemních komunikacích, na postup při rozhodování o hmotněprávních právech a povinnostech se však jako procesní předpis využije správní řád. Podle názoru soudu se tak jedná o rozhodnutí učiněné podle správního řádu. Pojem „rozhodnutí učiněná podle správního řádu“ je totiž nutno vyložit tak, že se jedná o rozhodnutí, kdy hmotněprávní práva či povinnosti, o nichž je rozhodováno, jsou sice zakotvena ve zvláštních právních předpisech vydaných v oblasti veřejné správy, avšak při řízení a vydání rozhodnutí se postupuje podle správního řádu. Tomu odpovídá i možnost využití řádných, mimořádných či dozorčích prostředků upravených ve správním řádu. Ust. § 128 odst. 7 zákona o obcích pak výslovně vylučuje užití tzv. správního dozoru podle ust. § 126 na rozhodnutí orgánů obcí, učiněných podle správního řádu. Obecní úřad je zákonem o obcích zařazen mezi orgány obce (hlava čtvrtá § 109 a násl. zákona o obcích). Žalovaný proto nemohl při zrušení rozhodnutí OÚ Olomučany postupovat podle ust. § 126 zákona o obcích.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť současně neshledal existenci důvodů, které by měly vést byť i jen k částečnému nepřiznání těchto nákladů. Náhrada nákladů řízení se sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh, podání repliky) po 2 100 - Kč podle ust. §§ 7, 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a tří režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění platném pro projednávanou věc. Náhrada nákladů řízení byla zvýšena o částku odpovídající dani, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést, podle zák. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 28.3.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru