Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 68/2009 - 23Usnesení KSBR ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

2 Afs 186/2006 - 54


přidejte vlastní popisek

30 Ca 68/2009 – 23

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha, v právní věci žalobce ROVENAL s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Třída Svobody 956/31, Olomouc, zast. JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou, se sídlem nám. Míru 143, Domažlice, proti žalovanému Celnímu ředitelství Brno, se sídlem Koliště 21, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 3. 2009, č.j. 1743-3/2009-010100-21; se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci bude, prostřednictvím jeho zástupce JUDr. Lenky Faltýnové, advokátky, po právní moci tohoto usnesení vrácen z účtu Krajského soudu v Brně zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 11. 5. 2009 domáhal přezkumu zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2009, č.j. 1743-3/2009-010100-21, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Hodonín ze dne 13. 1. 2009, č.j. 538/2009-026100-021, jímž bylo rozhodnuto o zadržení zboží žalobce – 8 868 párů bot – z důvodu podezření porušení určitých práv k duševnímu vlastnictví.

Předmětnou věc však nemohl soud připustit k meritornímu projednání z následujících důvodů.

Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Podle ust. § 68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

Podle ust. § 70 písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.

Podle bodu 5 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (dále jen „nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví“), opatření celních orgánů by mělo po dobu nezbytnou ke zjištění, zda podezřelé zboží představuje skutečně padělky, nedovolené napodobeniny nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví, spočívat v pozastavení propuštění do volného oběhu, vývozu a zpětného vývozu nebo v zadržení tohoto zboží, pokud bylo umístěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla, umístěno do svobodného celním pásma nebo svobodného celního skladu, nebo je v daném okamžiku předmětem zpětného vývozu podléhajícího oznamovací povinnosti, nebo zboží uvedeného na celní území nebo opouštějící toto území. Opatření celních orgánů by mělo po dobu nezbytnou ke zjištění, zda podezřelé zboží představuje skutečně padělky, nedovolené napodobeniny nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví, spočívat v pozastavení propuštění do volného oběhu, vývozu a zpětného vývozu nebo v zadržení tohoto zboží, pokud bylo umístěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla, umístěno do svobodného celním pásma nebo svobodného celního skladu, nebo je v daném okamžiku předmětem zpětného vývozu podléhajícího oznamovací povinnosti, nebo zboží uvedeného na celní území nebo opouštějící toto území.

Podle ust. čl. 5 odst. 2 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví každý členský stát určí celní útvar příslušný k přijímání a projednání žádostí o přijetí opatření.

Podle ust. čl. 9 odst. 1 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví pokud má celní úřad, kterému bylo – v případě nutnosti po poradě s žadatelem – zasláno rozhodnutí o schválení žádosti držitele práva podle článku 8, za prokázané, že zboží nacházející se v jedné ze situací uvedených v čl. 1 odst. 1 je podezřelé z porušování práva duševního vlastnictví zahrnutého do uvedeného rozhodnutí, pozastaví propuštění zboží nebo je zadrží.

Podle ust. čl. 13 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví pokud celnímu úřadu uvedenému v čl. 9 odst. 1 nebylo do 10 pracovních dnů od přijetí oznámení o pozastavení propuštění nebo o zadržení sděleno, že bylo zahájeno řízení, jež má stanovit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví podle vnitrostátního práva v souladu s článkem 10, nebo pokud – tam, kde je to vhodné – tento úřad neobdržel souhlas držitele práva podle čl. 11 odst. 1, se podle potřeby povolí propuštění zboží nebo se jeho zadržení ukončí, s výhradou splnění všech celních formalit.

Podle ust. čl. 16 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví zboží, o kterém bylo na konci postupu uvedeného v článku 9 zjištěno, že porušuje právo duševního vlastnictví nemůže být: - uvedeno na celní území Společenství, - propuštěno do volného oběhu, - odstraněno z celního území Společenství, - vyvezeno, - zpětně vyvezeno, - propuštěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla, - umístěno do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu.

Podle ust § 4 odst. 1 zák. č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví“) majitel práva2) k duševnímu vlastnictví, osoba oprávněná užívat jakékoliv právo z tohoto vlastnictví nebo jejich zástupce (dále jen "majitel práva") podává na předepsaném formuláři3) žádost o opatření celního úřadu (dále jen "žádost") Celnímu ředitelství Hradec Králové (dále jen "celní ředitelství"), které rozhoduje o schválení nebo zamítnutí žádosti. Celní ředitelství neprodleně informuje při schválení žádosti příslušný celní úřad, který má opatření provést, a toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí, kterým žádost zamítne, zašle majiteli práva.

Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví celní úřad při provádění celního dohledu6) zadrží zboží podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví osobě, u které bylo zboží zjištěno, podle předpisu Evropských společenství7), a to bez ohledu na práva třetích osob.

Podle ust. § 14 odst. 1 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví jestliže bylo zadrženo zboží podezřelé z porušení práv majitele práva, celní úřad na žádost majitele práva rozhodne o zničení zboží, aniž by bylo třeba dále ověřovat, zda byla práva k duševnímu vlastnictví porušena, za předpokladu, že a) majitel práva do 10 pracovních dnů, anebo do 3 pracovních dnů, jde-li o zboží podléhající rychlé zkáze, od sdělení, že bylo zadrženo zboží, informuje celní úřad, že jde o zboží, kterým jsou porušena jeho práva k duševnímu vlastnictví, a předá celnímu úřadu souhlas deklaranta17), vlastníka nebo držitele zboží, se zničením zboží; se souhlasem celního úřadu může deklarant, vlastník nebo držitel zboží předat tento souhlas přímo celnímu úřadu. Pokud to okolnosti vyžadují, může být tato lhůta prodloužena o dalších 10 pracovních dnů. Celní úřad vyzve deklaranta, vlastníka nebo držitele zboží, aby se v přiměřené lhůtě vyjádřil k žádosti majitele práva o zničení zboží. Nepodá-li deklarant, vlastník nebo držitel zboží v předepsané lhůtě námitky proti žádosti majitele práva o zničení zboží, má se za to, že souhlas byl udělen, b) celní úřad před zničením odebere vzorky, které uchová tak, aby mohly sloužit jako důkaz přípustný v případném soudním řízení.

Podle ust. § 14 odst. 3 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví celní úřad zajistí zničení zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví18), a) na náklady dovozce a při vývozu a zpětném vývozu na náklady vývozce, 1. rozhodne-li pravomocně soud nebo celní úřad, 2. bylo-li přenecháno ve prospěch státu; b) na náklady majitele práva, není-li celnímu úřadu znám dovozce a při vývozu a zpětném vývozu vývozce zboží. Dovozce a při vývozu a zpětném vývozu vývozce a majitel práva mohou zajistit zničení19) zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, pod dohledem celního úřadu.

Podle ust. § 14 odst. 4 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví rozhodne-li pravomocně soud, že před dalším nakládáním s padělky20) postačí z nich odstranit ochranné známky,21) celní úřad zajistí jejich odstranění a zničení na náklady dovozce, při vývozu nebo zpětném vývozu na náklady vývozce. Bylo-li v takovém případě vysloveno propadnutí nebo zabrání padělku, celní úřad zajistí odstranění ochranných známek za podmínek uvedených v odstavci 5 písm. a) bodě 1 a jejich zničení podle odstavce 5 písm. b).

Podle ust. § 14 odst. 5 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví celní úřad na náklady pachatele správního deliktu zajistí a) se souhlasem majitele práva 1. odstranění ochranných známek z padělků propadlých nebo zabraných podle pravomocného rozhodnutí soudu, 2. provedení jiných úprav na propadlých nebo zabraných padělcích, pokud se tím nezmění povaha zboží, a to tak, aby s ním bylo možno nakládat jiným způsobem než jejich prodejem; nebo b) zničení propadlého nebo zabraného zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, ochranných známek odstraněných podle písmene a), odpadu a zbytků vzniklých při jiných úpravách podle písmene a).

Podle ust. § 14 odst. 6 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví není-li znám pachatel správního deliktu nebo osoba, která není za spáchání správního deliktu odpovědná, celní úřad zajistí zničení zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví a u něhož bylo v řízení o správním deliktu vysloveno zabrání, na náklady majitele práva.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2006, č.j. 2 Afs 183/2005 – 64 (dostupný na www.nssoud.cz) vyslovil, že „Vzhledem k výše uvedenému právnímu názoru Ústavního soudu musí proto rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. současně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgánů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (materiální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení před správním orgánem, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání rozhodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahájení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) a jež v dané věci rozhodne s konečnou platností (procesní znak). Jak totiž již uvedl Nejvyšší správní soud, v případě pochybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti – denegatio iustitiae (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 As 28/2005 - 89, www.nssoud.cz).“

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. října 2010, č.j. 2 Afs 186/2006 – 54 (dostupný na www.nssoud.cz), vyslovil, že „K posouzení tedy zbývá pouze otázka povahy rozhodnutí, jejichž účelem je zajištění výkonu budoucího konečného rozhodnutí ve věci samé nebo mezitímní úprava poměrů účastníků. Aby takové rozhodnutí mohlo být rozhodnutím předběžné povahy na něž dopadá výluka uvedená v § 70 písm. b) s. ř. s., musí kumulativně splňovat tři podmínky: časovou, věcnou a osobní.

Časová podmínka souvisí s dočasným charakterem rozhodnutí předběžné povahy, jak tento charakter vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/99 ze dne 3. 11. 1999. Aby však tato dočasnost byla skutečná, vyžaduje tato podmínka bližší konkretizace. Rozhodnutí předběžné povahy musí předcházet rozhodnutí konečnému, na jehož vydání má osoba dotčená předběžným rozhodnutím nárok. Toto konečné rozhodnutí musí podléhat soudnímu přezkumu. Rozhodnutí předběžné povahy může být vydáno buď v rámci již zahájeného řízení před správním orgánem, v němž bude následně vydáno rozhodnutí konečné. V tomto případě je „dočasnost“ předběžného rozhodnutí zajištěna tím, že jednotlivec se může soudně domáhat ochrany před nečinností správního orgánu. Pokud je rozhodnutí předběžné vydáno mimo takové řízení před správním orgánem, musí být jeho „dočasnost“ garantována tím, že zákon jednoznačně stanoví lhůtu, v níž musí být zahájeno řízení a vydáno rozhodnutí konečné. Pokud by takováto lhůta pro zahájení řízení před správním orgánem a vydání konečného rozhodnutí (ovšem v délce odpovídající požadavku Ústavního soudu na včasnost soudní ochrany) zákonem stanovena nebyla, nelze takové zajišťovací či mezitímní rozhodnutí správního orgánu považovat za rozhodnutí předběžné povahy vyloučené ze soudního přezkumu ve smyslu § 70 pís. b) s. ř. s. Zákon dále musí omezovat účinky rozhodnutí předběžného pouze na období do vydání rozhodnutí konečného.

Neméně důležitá je podmínka věcné souvislosti mezi rozhodnutím předběžným a rozhodnutím konečným. Rozhodnutí konečné musí rozhodnout mj. o vztazích zatímně upravených rozhodnutím předběžným, tj. konečné rozhodnutí musí v sobě věcně zahrnout rozhodnutí předběžné. V opačném případě by totiž nebylo možné domoci se, alespoň zprostředkovaně, přezkumu předběžného rozhodnutí. To předpokládá i obdobné zákonem předvídané předpoklady pro vydání předběžného i konečného rozhodnutí.

Osobní podmínka znamená, že rozhodnutí konečné musí být adresováno (mimo jiné i) stejné osobě jako rozhodnutí předběžné. V opačném případě by totiž opět nebylo možné, aby se osoba dotčená rozhodnutím předběžné povahy domohla soudního přezkumu rozhodnutí předběžného, byť zprostředkovaně pomocí žaloby proti rozhodnutí konečnému.“

Z obsahu předmětného správního spisu jsou pro posouzení Krajským soudem v Brně relevantní tyto skutečnosti:

Celní úřad Hodonín rozhodnutím ze dne 13. 1. 2009, č.j. 538/2009-026100-021, zadržel zboží žalobce podle čl. 9 odst. 1 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví z důvodu možného porušení práv společností PUMA AKTIENGESELSCHAFT RUDOLF DASSLER SPORT, přičemž Celním úřadem Hodonín k tomuto zadržení bylo přistoupeno podle čl. 1 odst. 1 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví.

Dne 10. 2. 2009 byla společností PUMA AKTIENGESELSCHAFT RUDOLF DASSLER SPORT podána žaloba proti žalobci, ve které se tato společnost domáhala určení, že obuv zajištěná rozhodnutím Celního úřadu Hodonín je zbožím, jehož dovozem byla porušena práva této společnosti k duševnímu vlastnictví a že zboží je padělkem.

Zdejší soud je toho názoru, že rozhodnutí vydaná podle čl. 9 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví, jehož působnost byla založena podle čl. 1 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, je vyloučeno z přezkumu podle ust. § 70 písm. b) a ust. § 68 písm. e) s. ř. s. a žalobu je nutné odmítnout podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Smyslem rozhodnutí o zajištění zboží podle čl. 9 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví je dočasné zajištění tohoto zboží do doby, než bude stanoveným způsobem postaveno najisto, zda toto zboží porušuje práva duševního vlastnictví, a v návaznosti na toto zjištění rozhodnout o dalším „právním osudu“ tohoto zboží – tj. propuštěním do příslušného celního režimu, nebo postupy podle § 14 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. Tento smysl, který vyplývá z bodu 5 odůvodnění nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví (dočasné zadržení zboží za účelem ochrany údajně porušených práv majitele duševního vlastnictví; přičemž efektivní ochrana majitele těchto práv je dosažena tím, že bude také díky tomuto zajištění stanoveno, zda jeho právo bylo porušeno, a tím, že vlastník předmětného zboží je dočasně omezen v dispozici s ním) by mohl být narušen, pokud by zdejší soud připustil samostatný přezkum tohoto rozhodnutí. Byla-li subjektivní veřejná práva žalobce porušena, může se svých práv domáhat stanoveným postupem u správního soudu proti dalším budoucím rozhodnutím správních orgánů.

Napadené rozhodnutí splňuje podmínky stanovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, č.j. 2 Afs 183/2005 – 64 (dostupný na www.nssoud.cz) – dočasná úprava veřejnoprávních poměrů subjektů a možnost domáhat se ochrany v následném řízení, jež musí proběhnout.

Žalobce měl možnost hájit svá práva v řízení, které v dané věci nutně probíhalo, resp. proběhne; a to v řízení o propuštění předmětného zboží do celního režimu volného oběhu. Toto řízení zahájené podle ust. § 21 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) musí být řádným procesním způsobem ukončeno – rozhodnutím o zastavení řízení podle ust. § 27 ZSDP nebo jiným rozhodnutím předvídaným celním kodexem.

Napadené rozhodnutí právní poměry žalobce upravuje dočasně, neboť žalovaný, resp. Celní úřad Hodonín, rozhodl pouze o zajištění předmětného zboží do té doby, než bude postaveno řádným způsobem najisto, zda jsou či nejsou tímto zbožím porušována práva duševního vlastnictví společností PUMA AKTIENGESELSCHAFT RUDOLF DASSLER SPORT, o čemž měl rozhodnout civilní soud.

O „právním postavení“ tohoto zboží následně bude celními orgány znovu rozhodnuto, a to buď o propuštění předmětného zboží do příslušného celního režimu, případně bude postupováno podle čl. 17 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví zboží, resp. podle ust. § 14 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví.

Také jsou splněny podmínky vymezující rozhodnutí předběžné povahy obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. října 2010, č.j. 2 Afs 186/2006 – 54 (dostupný na www.nssoud.cz) – časová, věcná a osobní podmínka.

Napadené rozhodnutí o zajištění zboží časově pojmově předchází dalším rozhodnutím celních orgánů o „právním osudu“ tohoto zboží, neboť není přípustné, aby bylo toto zboží „navždy“ zajištěno. Musí proto následovat příslušné rozhodnutí podle celního kodexu nebo podle ust. § 14 zákona o opatřeních týkajících se zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. Žalobce se bude moci po splnění příslušných procesních podmínek domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu vydání těchto rozhodnutí.

Budoucí konečné rozhodnutí celních orgánů v sobě upraví s konečnou platností „budoucí osud předmětného zboží“ (zjednodušeně řečeno propuštění tohoto zboží do celního režimu, nebo jeho zničení), čímž v sobě zahrnou dočasné omezení dispozice s tímto zbožím.

Budoucí konečné rozhodnutí celních orgánů bude adresováno vždy žalobci, protože v nich bude rozhodováno o zboží, které je ve vlastnictví žalobce; žalobce v těchto řízeních bude mít postavení účastníka řízení.

Soud proto uzavírá, že napadená rozhodnutí o zajištění zboží vydané podle čl. 9 nařízení o přijímání opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví, jehož působnost byla založena podle čl. 1 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, jsou rozhodnutím předběžné povahy podle ust. § 70 písm. b) s. ř. s., ze soudního přezkumu jsou proto vyloučena, žaloba proti ním je tudíž nepřípustná a soudu nezbylo nic jiného, než ji odmítnout podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 60 odst. 3, větě první s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Soud dále rozhodl o vrácení částky 2.000,- Kč žalobci.

Dle ust. § 10 odst. 3 věta první zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním..

Protože žaloba byla odmítnuta před prvním jednání, vrátil soud žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč podle ust. § 10 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích per analogiam.

Poučení : Proti tomuto usnesení, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 30.3.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru