Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 67/2009 - 51Rozsudek KSBR ze dne 28.03.2011

Prejudikatura

3 As 51/2003


přidejte vlastní popisek

30 Ca 67/2009 - 51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobců a) J. V., b) J. V., obou zastoupených Mgr. Lukášem Damcem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 5.3.2009, č.j. JMK 979/2009, SpZn S-JMK 979/2009 OÚPSŘ, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 11 320,- Kč, ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Damce, advokáta, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 17.7.2007 bylo zahájeno řízení o nařízení odstranění stavby, nazvané „Zpevněná vydlážděná plocha na pozemku p.č. 1300, k.ú. Telnice u Brna“. Podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“). Dne 11.9.2007 podali žalobci žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Stavební úřad řízení o nařízení odstranění stavby přerušil do doby vydání rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby a zahájil řízení o podané žádosti. Dne 17.12.2007 zamítl stavební úřad žádost o dodatečné povolení stavby, rozhodnutím žalovaného ze 6.5.2008, č.j. JMK 32641/2008, bylo rozhodnuto o pokračování
30 C2
a 67/2009

částečné změně předchozího prvostupňového správního rozhodnutí a ve zbytku bylo toto rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. Těmito rozhodnutími došlo k zamítnutí žádosti žalobců o vydání dodatečného povolení na předmětnou stavbu. Dne 22.7.2008 byla podána žaloba proti posledně citovanému rozhodnutí žalovaného, Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 30 Ca 124/2008 – 54 ze dne 24.6.2010 zrušil posledně citované rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 19.1.2011 vydal žalovaný v dané věci pod č.j. JMK 164172/2010 opětovně rozhodnutí, přičemž rozhodl o částečné změně prvostupňového správního rozhodnutí a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno; uvedeným postupem došlo k zamítnutí žádosti žalobců o dodatečné povolení předmětné stavby.

II. Shrnutí argumentů obsažených v napadeném prvostupňovém správním rozhodnutí

[2] Prvostupňové správní rozhodnutí, kterým bylo nařízeno odstranit nepovolenou stavbu, je vystaveno na argumentaci, že předmětná stavba je v rozporu se schváleným územním plánem obce Telnice u Brna – Vyhláškou č. 06/2002 a je též v rozporu s veřejným zájmem. Z důvodu, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že stavba není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací obce Telnice u Brna, nebyly splněny podmínky ve smyslu ust. § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona, a proto stavba nebyla dodatečně povolena. Uvedené skutečnosti tvoří důvod, proč prvostupňový správní orgán rozhodl o nařízení odstranění předmětné stavby.

III. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[3] V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že žalovaný přisvědčil námitce žalobců, že stavební úřad v odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí zopakoval důvody, které již byly předmětem rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, ovšem o důvodech pro odstranění stavby taxativně vymezených ust. § 129 odst. 1 stavebního zákona není v odůvodnění napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně vůbec nic zmíněno. Z výroku tohoto správního rozhodnutí i ze samotného postupu stavebního úřadu však jednoznačně vyplývá, že důvodem pro odstranění předmětné stavby zpevněné plochy byla existence stavby provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Dalším důvodem uvedeným v prvostupňovém správním rozhodnutí bylo, že žádost žalobců o dodatečné povolení stavby byla pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu zamítnuta. Odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí nelze považovat za nedostatečné, které by způsobilo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Za dané situace nelze postupovat a rozhodovat jinak. Odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je v souladu s ust. § 68 správního řádu, stavební úřad zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v řízení se nedopustil procesních pochybení, které by mohly ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí.

IV. Žalobní argumentace

[4] Žalobci namítali nezákonnost postupu žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nezrušil odvoláním napadené prvostupňové správní rozhodnutí poté, co dospěl k závěru, že odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí neobsahuje žádné důvody, pro které by měla být stavba odstraněna a které jsou taxativně vymezeny v ust. § 129 odst. 1 stavebního zákona. Žalovaný se vůbec nezabýval otázkou, jakému institutu předmětná stavba pokračování
30 C3
a 67/2009

podléhala, zda nebylo nutno před jejím započetím požádat o vydání stavebního povolení, zda stačilo ohlášení, či zda měl být podniknut jiný administrativní krok ke splnění všech povinností stavebníků. Přitom žalobci prvostupňový správní orgán upozorňovali na zásadní otázky řízení o odstranění stavby, za které považují, jaký stavební zákon se má aplikovat na

splnění zákonných podmínek pro realizaci stavby a zejména otázku, zda-li realizace stavby podléhala institutu ohlášení stavby, stavebnímu povolení, či ani jednomu z těchto institutů stavebního řádu. Samotné odmítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby není důvodem pro rozhodnutí o odstranění stavby. Zákonná úprava, která důsledně odděluje obě řízení, by postrádala jakýkoli smysl. Řízení o odstranění stavby by mělo být v prvé řadě zaměřeno na prokazování zákonných předpokladů, uvedených v ust. § 129 odst. 1 stavebního zákona a naopak řízení o dodatečném povolení stavby by mělo být zaměřeno na prokazování zákonných předpokladů, obsažených v ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona. Oddělení těchto řízení ve vztahu ke zkoumání zákonných předpokladů prvostupňový správní orgán zcela pominul. Žalovaný sám nápravu nezjednal, podstatou věci se nezabýval. Směšování obou řízení je patrné i z argumentace žalovaného. Tvrzený nesouhlas stavby s územně plánovací dokumentací se však týká řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobci také namítali, že by jimi provedené úpravy, resp. realizace předmětné stavby (jak byla pojmenována správními orgány) vyžadovala územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, ohlášení stavebnímu úřadu, či jiné opatření podle stavebního zákona nebo jiných zvláštních předpisů. Touto skutečností se však žádný ze správních orgánů nezabýval.

V. Stanovisko žalovaného

[5] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na skutkové a právní argumentaci uvedené v jeho žalobou napadeném rozhodnutí. Dále doplnil, že otázkou, zda stavba podléhá vydání opatření nebo rozhodnutí podle stavebního zákona je povinen se stavební úřad zabývat ještě předtím, než z úřední moci zahájí řízení o odstranění stavby. Pokud by stavební úřad zjistil, že existující stavba žádnému z institutů stavebního zákona nepodléhá, nebyl by ani oprávněn zahajovat z moci úřední řízení o jejím odstranění. Stavební úřad při kontrolní prohlídce zjistil existenci stavby, která jak bylo konstatováno v protokolu, byla provedena bez příslušného povolení stavebního úřadu; stavba proto zcela jistě podléhala vydání rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem. Stavba, vzhledem k jejímu umístění, stavebně technickému provedení a účelu užívání, podléhala vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a stavebnímu povolení ve smyslu příslušných ustanovení stavebního zákona. To, že stavební úřad konkrétně neuvedl, kterému institutu stavebního zákona předmětná stavba podléhala, nepovažoval žalovaný za vadu, která by mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, neboť to, že projednání podle stavebního zákona podléhala, je dáno zákonem a není závislé na správním uvážení. V případě zrušení napadeného rozhodnutí stavebního úřadu pro nedostatek v odůvodnění by nové projednání věci nevedlo k jinému výsledku. Skutečnost, že žádost o dodatečné povolení stavby byla pravomocným rozhodnutím zamítnuta, je důvodem pro nařízení odstranění stavby, neboť se jedná o stavbu provedenou nebo prováděnou bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem. Ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona upravuje procesní podmínky pro postup u tzv. černých staveb, a to tak, že stavební úřad vede dvě samostatná řízení, která však na sebe vzájemné navazují a spolu souvisí, výsledek řízení o odstranění stavby je závislý na výsledku řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. V případě, že žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby byla zamítnuta z důvodu nesouladu stavby s územním plánem, nezbývá stavebnímu úřadu, než v rámci řízení o odstranění stavby nařídit její odstranění. Předmětná stavba zpevněné vydlážděné plochy je pokračování
30 C4
a 67/2009

„stavbou“ ve smyslu ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona, která před jejím započetím podléhá vydání územního rozhodnutí o umístění stavby podle § 79 stavebního zákona a vydání stavebního povolení podle ust. § 115 stavebního zákona. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

VI. Právní hodnocení soudu

[6] Napadené rozhodnutí žalovaného nařídilo žalobcům odstranit nepovolenou stavbu, nazvanou „Zpevněná vydlážděná plocha na pozemku p.č. 1300, k.ú. Telnice u Brna“ postupem podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Podle uvedeného ustanovení stavebního zákona nařídí stavební úřad vlastníku stavby, popř. s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním.

[7] Podle ust. § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona platí, že u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění; pokud půjde o stavbu uvedenou v odst. 2 (stavba prováděná nebo provedená bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním u níž stavebník nebo její vlastník prokáže, že není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, není prováděná či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem), stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle §§ 111 – 115; bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.

[8] V předmětném řízení o odstranění stavby podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona zkoumá příslušný správní orgán, zda jsou splněny zákonné podmínky, při jejichž splnění je povinen rozhodnout o odstranění stavby. Z textu shora citovaného ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona vyplývá, že jde o následující podmínky: 1) musí se jednat o stavbu, u níž stavební zákon vyžaduje existenci rozhodnutí či opatření stavebního úřadu a 2) musí se jednat o stavbu prováděnou, či již provedenou, bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, příp. prováděnou, či již provedenou, v rozporu s ním.

[9] V projednávané věci není mezi účastníky řízení sporné, že se jedná o stavbu, provedenou bez rozhodnutí, či opatření stavebního úřadu a nařízení odstranění stavby směřuje vůči vlastníkům stavby (žalobcům). Mezi účastníky spornou podmínkou, zda se jedná o stavbu, u níž stavební zákon vyžaduje existenci rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, se však prvostupňový správní orgán vůbec nezabýval, což žalovaný konstatoval v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud však stavební zákon, jak správně dovodil žalovaný, taxativně vymezuje důvody pro odstranění stavby, bylo třeba, aby se žalovaný poté, co konstatoval, že se touto otázkou odvoláním žalobců napadené prvostupňové správní rozhodnutí nezabývá, sjednal patřičnou nápravu. Ze zákonem taxativně vymezených podmínek se zabýval pouze druhou shora zmiňovanou podmínkou, týkající se neexistence rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, neboť žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že žádost žalobců o dodatečné povolení stavby byla pravomocným pokračování
30 C5
a 67/2009

rozhodnutím stavebního úřadu zamítnuta (stavba tedy nebyla dodatečně povolena). Otázkou, zda v případě předmětné „Zpevněné vydlážděné plochy na pozemku p.č. 1300, k.ú. Telnice u Brna“ se jedná o stavbu, u níž stavební zákon vyžaduje existenci rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, se žalovaný nezabýval, a to přesto, že žalobci ve vyjádření ze dne 10.10.2008 upozorňovali na nutnost vyjasnit otázku, jaký zákon má na dané řízení dopadat, zda stavební zákon, či předchozí stavební zákon (zákon č. 50/1976 Sb.) a zda realizace předmětné „Zpevněné vydlážděné plochy na pozemku p.č. 1300, k.ú. Telnice u Brna“ podléhala institutu ohlášení stavby, stavebnímu povolení, či ani jednomu z uvedených institutů. Rovněž v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí žalobci namítali, že se správní orgán prvého stupně nezabýval taxativně uvedenými důvody ve smyslu shora již citovaného ust. § 129 odst. 1 stavebního zákona.

[10] Žalovaný, stejně jako prvostupňový správní orgán, však nezkoumal naplnění taxativně stanovených zákonných podmínek pro možnost odstranění stavby, čímž došlo k porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí; žalovaný též porušil ust. § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy; správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem; k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně zato, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody, způsobené nesprávným úředním postupem.

[11] Jestliže stavební zákon v ust. § 129 odst. 1 písm. b) v řízení o odstranění stavby vyžaduje shora citované dvě, resp. tři, taxativně uvedené podmínky, bylo nutno v souladu s posledně citovanými ustanoveními správního řádu se zabývat v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, resp. předchozího prvostupňového správního rozhodnutí otázkou, zda a na základě jaké skutkové a právní argumentace došlo k naplnění těchto podmínek. Jedná se tak o případ nepřezkoumatelnosti napadených správních rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nelze nedostatky odůvodnění rozhodnutí napravovat až ve vyjádření k žalobě, kde se žalovaný zabýval první shora již zmiňovanou zákonnou podmínkou pro možnost nařízení odstranění stavby, tj. zda se jedná o stavbu a zda u ní stavební zákon vyžaduje existenci rozhodnutí či opatření stavebního úřadu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2004, č.j. 3 As 51/2003 – 58, přístupný na www.nssoud.cz).

[12] Ze shora uvedených důvodů soud postupem ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. V dalším řízení žalovaný vytčené vady napraví nebo zajistí jejich napravení. Podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení správní orgán vázán.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobcům, kteří byli ve věci zcela úspěšní, přísluší právo na náhradu nákladů řízení cvelkové výši 11 320,- Kč, která se skládá z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby - §§ 7, 9 odst. 3, § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhl. č. pokračování
30 C6
a 67/2009

177/1996 Sb.) v částce 3 360,- Kč za jeden úkon, z paušální částky náhrady výdajů za dva úkony právní služby ve výši 300,- Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Náklady řízení tvoří také soudní poplatek za podání žaloby ve výši celkem 4 000,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 28.3.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru