Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 63/2008 - 99Rozsudek KSBR ze dne 29.09.2011

Prejudikatura

1 Afs 36/2006

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 3/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 63/2008 - 99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně Ing. J. P., zastoupené JUDr. Jiřinou Surynkovou, advokátkou, se sídlem Rašínova 2, Brno, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15.1.2008, č.j. 15152/07-1500-705268, se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 13. 3. 2008 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2008, č.j. 15152/07-1500-705268. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno IV ze dne 4. 5. 2007, č.j. 101377/07/291940/2692, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení pravomocně skončeného rozhodnutími Finančního úřadu Brno IV ze dne 24. 11. 1994, č.j. PEX/3984/94/Sg-Z-1 a PEX/3984/94/Sg-Z, jimiž bylo podle § 72 č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění (dále jen „ZSDP“), rozhodnuto o vymezení rozsahu zástavního práva k nemovitostem.

II. Dosavadní řízení před krajským soudem

[2] Usnesením č.j. 30 Ca 63/2008-21 ze dne 26. 6. 2008 Krajský soud v Brně tuto žalobu odmítl, neboť s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2004, pokračování
30 C2
a 63/2008

č.j. 2 As 71/2003-35 shledal, že se jedná o přezkoumání úkonu správního orgánu předběžné povahy. Rozhodnutí Krajského soudu bylo následně zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 2Afs 113/2008-63 ze dne 13. 11. 2009, který vycházel z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2Afs 186/2006 ze dne 27. 10. 2009, v němž se soud zabýval vymezením rozhodnutí předběžné povahy, přičemž bylo určeno, že rozhodnutí o odvolání proti zřízení správcovského zástavního práva dle § 72 ZSDP je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které podléhá přezkoumání soudem a nedopadá na ně kompetenční výluka rozhodnutí předběžné povahy uvedená v § 70 písm. b) s. ř. s. To tedy znamená, že podaná žaloba není nepřípustná, jelikož nesměřuje proti rozhodnutí předběžné povahy, a proto je namístě se žalobou zabývat věcně.

III. Rekapitulace řízení před prvostupňovým správcem daně

[3] Žalobkyně se v žalobě domáhala nejen zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, ale i zrušení předcházejícího rozhodnutí Finančního úřadu Brno IV č. j. 101377/07/291940/2692 ze dne 4. 5. 2007. Tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh na obnovu řízení pravomocně skončeného rozhodnutími Finančního úřadu Brno IV ze dne 24. 11. 1994, č.j. PEX/3984/94/Sg-Z-1 a č.j. PEX/3984/94/Sg-Z, kterými bylo podle § 72 ZSDP vymezeno zástavního právo na nemovitostech ve vlastnictví žalobkyně a jejího bývalého manžela, a to k pozemkům p. č. 328/1 a 785/60 na LV č. 83 v k. ú. Jistebník a k pozemku p. č. 9 na LV 79 v k. ú. Litava. S tímto rozhodnutím a postupem finančního úřadu se žalobkyně neztotožnila, neboť její manželství s žalovaným bylo pravomocně rozvedeno již dne 7. 11. 1990 a tím zaniklo i bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“), tudíž zastavované nemovitosti nebyly v BSM. Navíc pohledávky na daních, pro které je zástavní právo zřízeno, jsou z doby, kdy její manželství již neexistovalo. Požadovanou obnovu řízení žalobkyně opírala o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2006, který nabyl právní moci dne 1. 1. 2007, jimž bylo rozhodnuto o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů mj. tak, že předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Pravomocné vypořádání BSM žalobkyně považuje za onu novou skutečnost, která zakládá obnovu řízení. Finanční úřad Brno IV se však s tímto názorem žalobkyně neztotožnil. Pokud totiž žalobkyně opírá obnovu řízení o tvrzené nové skutečnosti, je dle ust. § 54 odst. 1 písm. a) ZSDP rozhodující, zda tyto skutečnosti nebo důkazy v době dřívějšího rozhodování již existovaly. V případě, že takové skutečnosti nastaly až po právní moci rozhodnutí, není to důvodem pro obnovu řízení. Nové skutečnosti je nutno chápat tak, že může jít jen o skutečnosti v době rozhodování již existující, které nově, tj. po právní moci rozhodnutí, jen vyšly najevo a předtím – přes svoji existenci nebyly známy ani daňovému subjektu ani správci daně a nemohly být brány v úvahu v daňovém řízení. Bývalý manžel (daňový dlužník) byl současně s žalobkyní vlastníkem dotčených nemovitostí až do vypořádání BSM rozsudkem Krajského soudu v Brně, který nabyl právní moci dne 1. 1.2007, jímž se dotčené nemovitosti staly výlučným vlastnictvím žalobkyně. I Krajský soud v Brně při vypořádání BSM vycházel z toho, že lze mít za to, že zástavní práva váznoucí na nemovitostech v bezpodílovém spoluvlastnictví pro pohledávky finančních úřadu, mezi nimi i Finančního úřadu Brno IV, vůči jednomu z bezpodílových spoluvlastníků, která vznikla v době od rozvodu manželství do provedení vypořádání znehodnocují tyto nemovitosti. Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 13 Co 142/2005, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů stanovil, že „pro pohledávku Finančního úřadu Brno IV ve výši 1.918.267,- Kč s příslušenstvím bylo vymezeno zástavní právo pouze k pozemkům, jejichž hodnota dle znaleckých posudků činí včetně porostů 255.386,- Kč, do této výše se tedy může zástavní věřitel domáhat naplnění uhrazovací funkce zástavy.“ Citovaný rozsudek tak pokračování
30 C3
a 63/2008

jednoznačně dokládá, že o zástavních právech vzniklých a váznoucích pro dluhy bývalého manžela navrhovatelka věděla a byla s daným stavem při vypořádání BSM srozuměna, když se domáhala u soudu zohlednění toho, že nabývá z BSM majetek zatížený těmito zástavními právy. Odvolací soud pak při vypořádání BSM zohlednil právě to, že navrhovatelka nabývá nemovitosti zatížené zástavními právy vzniklými pro dluhy druhého z bývalých manželů. Pravomocný rozsudek o vypořádání BSM nelze proto považovat ve smyslu § 54 ZSDP za důvod pro obnovu řízení, proto nezbylo než žádost o obnovu řízení jako nedůvodnou podle ust. § 55 odst. 5 ZSDP zamítnout. Není přitom rozhodující, že nemovitosti žalobkyně nenabyla smluvně ani žádnou dohodou s dlužníkem, ale rozhodnutím soudu o vypořádání BSM. Rozhodnutím soudu mohl předmětné nemovitosti získat do svého výhradního vlastnictví daňový dlužní stejně jako žalobkyně. Nad rámec řízení o povolení obnovy řízení se Finanční úřad Brno IV ve svém rozhodnutí z podnětu žalobkyně též zabýval prověřením zákonných náležitostí rozhodnutí a neshledal žádné vady resp. takový nedostatek náležitostí rozhodnutí, jež by ve smyslu ust. § 32 ZSDP znamenal neplatnost či nicotnost rozhodnutí, ani existenci právního omylu.

IV. Stručný obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného

[4] Proti rozhodnutí správce daně podala žalobkyně odvolání, které bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně č.j. 15152/07-15000-705268 ze dne 15. 1. 2008 zamítnuto. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že odvolatelka uplatnila jedinou námitku, a to promlčení zástavním právem zajištěných pohledávek na dani z obratu za roky 1991 a 1992, čímž měla zaniknout platební povinnost na této dani a pominuly tak důvody pro zajištění předmětné daňové pohledávky včetně příslušenství zákonným zástavním právem vymezeným správcem daně. Nesprávnost posouzení důvodů uvedených v jejím návrhu na obnovu řízení však v předmětném odvolání žalobkyně nenamítala. Odvolací orgán přezkoumal podané odvolání v rozsahu požadovaném v odvolání a podrobně se vyjádřil k její námitce promlčení práva vymáhat zástavním právem zajištěné daňové nedoplatky na dani z obratu za roky 1991 a 1992, kdy dospěl k závěru, že v uvedeném případě nedošlo k uplynutí promlčecí lhůty v ust. § 70 odst. 5 ZSDP.

V. Žalobní námitky

[5] Proti rozhodnutí Finančního ředitelstvím v Brně podala žalobkyně žalobu, ve které namítala, že v jejím případě byly naplněny podmínky pro obnovu řízení, neboť důvodem pro obnovu řízení mohou být i důkazy, které v době dřívějšího rozhodování ještě neexistovaly a následně vyšly najevo teprve po právní moci rozhodnutí. Jako nový důkaz má sloužit pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 13 Co 142/2005, jímž bylo mezi ní a bývalým manželem vypořádáno BSM. Žalobkyně ve své argumentaci odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 36/2006-86 ze dne 6. 12. 2006, ve kterém je mj. uvedeno, že i rozhodnutí jiného soudu, potvrzující dodatečně existenci nějakého právního vztahu, je nutno vnímat jako jeden z možných důvodů pro povolení obnovy řízení. Dále žalobkyně namítá, že se oba správní orgány v řízení o povolení obnovy řízení zabývaly tím, zda rozhodnutí předchází úplné zjištění skutkového stavu věci, tedy v podstatě se chovaly, jako by nerozhodovaly o povolení obnovy řízení, nýbrž jako by po povolené obnově řízení rozhodovaly o výsledku obnovy řízení, což ale nemůže být předmětem rozhodování o povolení obnovy řízení. Dále žalobkyně namítá věcné důvody, pro které by nemělo na předmětných nemovitostech váznout zástavní pokračování
30 C4
a 63/2008

právo. Nesouhlasí s tím, že ona a její bývalý manžel byli současně vlastníky předmětných nemovitostí od rozvodu až do vypořádání BSM. I za situace, kdyby v době od rozvodu až do vypořádání BSM byly nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, považuje rozhodnutí Finančního úřadu Brno IV, č.j. PEX /3984/94/Sg-Z a č.j. PEX/3984/94/Sg-Z-1 ze dne 24. 11. 1994 o vymezení rozsahu zástavního práva za nesprávná, protože dle jejího názoru by zástavní právo mělo vzniknout jen na spoluvlastnickém podílu připadajícímu jejímu bývalému manželovi a nikoliv na celé nemovitosti. Dále upozorňuje na to, že se oba správní orgány vyhnuly posouzení otázky, zda se majetek v době od rozvodu až do vypořádání BSM nachází v podílovém spoluvlastnictví a jak má být po zániku manželství do vypořádání BSM nakládáno se společnými věcmi bývalých manželů, když daňové dluhy vznikly až po rozvodu manželství. Závěrem se opět vrací k tvrzení uvedenému již v odvolání proti rozhodnutí správce daně tedy, že u daňových nedoplatků na dani z obratu za roky 1991 a 1992 marně uplynula lhůta vymezená zákonem, po kterou by bylo možné tyto nedoplatky vymáhat. Z tohoto důvodu požaduje, aby Krajský soud v Brně rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně čj. 15152/07/1500-705268 ze dne 15. 1. 2008 a rozhodnutí Finančního úřadu Brno IV, č.j. 101377/07/291940/2692 ze dne 4. 5. 2007 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení, kdy bude na místě, aby Finanční úřad Brno IV podle § 72 odst. 5 ZSDP osvědčil zánik předmětného zástavního práva, neboť pominuly důvody pro zajištění daňové pohledávky včetně příslušenství.

VI. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě

[6] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v rámci odvolacího řízení uplatnila žalobkyně pouze jednu odvolací námitku, a to námitku promlčení práva vymáhat zástavním právem zajištěné daňové nedoplatky na dani z obratu za roky 1991 a 1992, kterou byla oprávněna vznést v kterékoliv fázi daňového řízení a se kterou se žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal. K námitce žalobkyně, že v odvolacím řízení nebylo rozhodováno o povolení obnovy řízení, ale bylo rozhodováno jako po povolené obnově řízení o vlastním výsledku obnovy řízení žalovaný doplnil, že posouzením důvodů pro obnovu řízení se zabýval správce daně ve svém odvoláním napadeném rozhodnutí. K tomuto žalobkyně v rámci svého odvolání nevznesla žádné námitky a žalovaný se při přezkoumání předmětného rozhodnutí ztotožnil s právními závěry i argumentací správce daně a rozhodl v rozsahu odvolacích námitek podaných žalobkyní. Finanční úřad Brno IV se ve svém rozhodnutí zabýval i otázkou existence, zákonnosti a rozsahu předmětného zástavního práva, i když dle žalovaného posuzování těchto otázek jde nad rámec žalobou napadeného správního rozhodnutí a svým obsahem přísluší spíše do žaloby na určení existence zástavního práva podané dle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný, aby soud žalobu zamítl.

VII. Právní hodnocení soudu

[7] Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání za splnění podmínek ve smyslu ust. § 51 s. ř. s

[8] Dle § 54 odst. 1 ZSDP řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže a) vyšly najevo nové pokračování
30 C5
a 63/2008

skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, b) rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem, c) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných skutečnostech ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení daňového subjektu jinak. Dle § 54 odst. 1 ZSDP musí být žádost podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit. Tyto lhůty nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav.

[9] Pro podrobnější výklad výše cit. ustanovení je vhodné citovat rozsudek č.j. 1 Afs 36/2006-86 ze dne 6. 12. 2006, na který ostatně poukazuje i žalobkyně ve své žalobě. „Důvody pro povolení obnovy daňového řízení jsou vymezeny v § 54 odst. 1 písm. a) - c) d. ř. V taxativně stanovených důvodech obnovy řízení je tak vyjádřen její cíl: umožnit nové správné a spravedlivé rozhodnutí ve věci, pokud při původním rozhodování nebyly z určitých důvodů dostatečně objasněny všechny skutkové okolnosti, popřípadě proces trpěl některými podstatnými vadami. Tento obecný zájem je pak determinován ustanovením o lhůtách pro podání žádosti o obnovení řízení, jakož i případy její nepřípustnosti, neboť za touto hranicí již opět převažuje potřeba zachování právní jistoty nad potřebou znovu rozhodnout v důsledku některých vad původního rozhodnutí.

[10] (…) Je nezbytné zdůraznit, že v řízení o povolení obnovy správce daně nezkoumá, zda rozhodnutí vydané v původním daňovém řízení je v souladu se zákonem nebo zda rozhodnutí předchází úplné zjištění skutkového stavu věci. Správce daně se může zabývat toliko otázkami vymezenými v zákoně o správě daní a poplatků; zkoumá tedy jen, zda byly pro povolení obnovy řízení splněny taxativně stanovené podmínky.

[11] (…) Bylo tedy povinností správce daně zkoumat pouze to, zda vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení, a zda současně mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Přitom pojem „nové skutečnosti“ je nutno chápat tak, že může jít jen o skutečnosti v době rozhodování již existující, které nově vyšly najevo a v době rozhodování i přes svoji existenci nebyly známy poplatníkovi, ani správci daně, a proto nemohly být žádným způsobem využity. Mohly však vyjít najevo i nové důkazy, které subjekt neměl v rozhodné době k dispozici, které však potvrzují, nebo mohou prokazovat jím uváděné skutečnosti. Musí se však jednat o takový nový důkaz, který dodatečně umožňuje prokázat již dříve tvrzené skutečnosti. (…) Novým důkazem ve věci může být zcela jistě chápáno i rozhodnutí ve věci, které učiní dodatečně jiný příslušný orgán v jiném řízení. Ostatně jiné procesní předpisy výslovně uvádí jako jeden z důvodů obnovy řízení i „rozhodnutí“ [např. v § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; daňový řád sice takové explicitní vyjádření nemá, nicméně z logiky a principu tohoto mimořádného opravného prostředku i „rozhodnutí“ jiného soudu, potvrzující dodatečně existenci nějakého právního vztahu, je nutno vnímat jako jeden z možných důvodů pro povolení obnovy řízení.“

[12] V projednávané věci bylo nutné se nejprve zabývat otázkou, zda vůbec byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně spatřuje důvod pro obnovu řízení v pravomocném rozsudku o vypořádání BSM, jež nejprve v návrhu na obnovu řízení označuje jako novou skutečnost, posléze v žalobě jako nový důkaz, který zakládá obnovu řízení.

pokračování
30 C6
a 63/2008

[13] Pro nové skutečnosti či důkazy se obnovuje řízení pouze za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním řízení vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit a jež by mohla mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. V daném případě se však o takovou situaci nejedná. Rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 21 C 544/91-437 ze dne 24. 11. 2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 13 Co 142/2005, který nabyl právní moci dne 1. 1. 2007, nemůže být onou novou skutečnosti ani důkazem, jež by mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí a který by mohl být důvodem pro povolení obnovy řízení, neboť na skutkových zjištěních správce daně, ze kterých vycházel v době, kdy vydal rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva, nemůže ničeho změnit. Rozsudek o vypořádání BSM, který nabyl právní moci dne 1. 1. 2007 tak nemůže vyvrátit závěr správce daně učiněný při rozhodování o vymezení rozsahu zástavního práva k předmětných nemovitostem, tedy že v mezidobí od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. od 7. 11. 1990, do právní moci rozsudku o vypořádání BSM, tj. do 1. 1. 2007, se předmětné nemovitosti nacházely v nevypořádaném bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Navíc za novou skutečnost nelze považovat skutečnost nastalou až po proběhlém řízení ukončeném pravomocným rozhodnutím o vymezení rozsahu zástavního práva (srov. např. rozsudek 8 As 18/2010-117 ze dne 31. 1. 2011, v němž se uvádí, že novou skutečností představující důvod pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 54 odst. 1 písm. a) ZSDP může být pouze skutečnost existující již v době původního rozhodování správce daně o daňové povinnosti žalobce, která v souhrnu s dalšími skutečnosti vytváří skutkový stav, jenž zde byl v době vydání rozhodnutí, k němuž se mimořádný opravný prostředek upíná a která nově, tj.až po právní moci tohoto rozhodnutí, vyšla najevo, když předtím nebyla známa ani žalobci ani správci daně a nemohla být proto správcem daně při rozhodování vzata v úvahu. Rozsudek o vypořádání BSM pak také nemůže být ani novým důkazem, který by dodatečně umožňoval prokázat již dříve tvrzené skutečnosti, když teprve až od 1. 1. 2007 se nachází předmětné nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně. V daném případě tak rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 13 Co 142/2005 ze dne 19. 10. 2006 o vypořádání BSM nepředstavuje ani novou skutečnost ani nový důkaz, který by mohl být důvodem pro povolení obnovy řízení.

[14] Vzhledem k výše uvedenému lze považovat závěry správce daně uvedené v rozhodnutí o obnově řízení č.j. 101377/07/291940/2692 ze dne 4. 5. 2007 o nesplnění podmínek pro obnovu řízení, za správné.

[15] Jestliže tedy nebyl naplněn ani jeden z důvodů pro povolení obnovy řízení dle § 54 ods.t 1 ZSDP, soud se v tomto rozhodnutí dále nezabývá dodržením ostatních podmínek pro obnovu řízení, tedy zejména posuzováním subjektivních a objektivních lhůt, neboť tato skutečnost nebyla mezi účastníky nijak sporná.

[16] Nad rámec výše uvedeného lze zmínit, že žalobkyni muselo být a bylo při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů známo, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem pro daňové pohledávky žalovaného vzniklé po rozvodu manželství z titulu nedoplatku na dani z obratu za rok 1991 a 1992, navíc Krajský soud tuto skutečnost při vypořádání BSM ve svém rozhodnutí zohlednil.

[17] Řízení o obnově se skládá ze dvou stádií. Nejprve se rozhoduje o tom, zda se obnova řízení povolí (iudicium rescidens). Teprve poté může následovat řízení obnovené v jehož rámci je vydáno nové rozhodnutí (iudicium rescissorium). V prvním stádu – řízení o povolení obnovy řízení správní orgán posuzuje, zda jsou splněny podmínky obnovy řízení. pokračování
30 C7
a 63/2008

V tomto stádiu tedy správní orgán nezkoumá meritorně pravomocné rozhodnutí, ale pouze rozhoduje o tom, zda se obnova povolí.

[18] Ani úkolem soudu v tomto řízení není a nemůže být věcné přezkoumávání námitek týkajících se existence a zákonnosti zástavního práva na předmětných nemovitostech. Ač v tomto ohledu jde právní argumentace správce daně poněkud nad rámec řízení o povolení obnovy, nejedná se o vadu rozhodnutí, pro kterou by bylo možné rozhodnutí správce daně zrušit, neboť správce daně se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal i s důvody, pro které obnova řízení povolena nebyla.

[19] Lze sice přisvědčit námitce žalobkyně, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval podmínkami pro obnovu řízení. Ovšem z jeho rozhodnutí je zřejmé, že se v této otázce ztotožňuje s rozhodnutím správce daně. Navíc sama žalobkyně v odvolání proti rozhodnutí správce daně správnost rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení nijak nezpochybňovala, jedinou námitkou uplatněnou v rámci odvolacího řízení bylo promlčení práva vymáhat zástavním právem zajištěné daňové nedoplatky, se kterou se žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal. Správce daně se tak ve smyslu § 49 odst. 3 ZSDP vypořádal se všemi důvody v odvolání uvedenými.

[20] K poslední námitce žalobkyně uvedené v závěru žaloby, tedy že u daňových nedoplatků na dani z obratu za roky 1991 a 1992 marně uplynula lhůta vymezená zákona, po kterou by bylo možné tyto nedoplatky vymáhat, je nutné odkázat na výše uvedené rozhodnutí žalovaného, kde se s touto námitkou již vypořádal. Navíc případné promlčení pohledávky, které by nastalo v době po právní moci rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva, nemůže být důvodem pro obnovu řízení podřaditelným pod § 54 odst. 1 písm. a) – c) ZSDP.

[21] S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a žalobu proto zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

[22] Nad rámec tohoto rozhodnutí se soud ještě vyjadřuje k námitce žalobkyně uvedené v návrhu na obnovu řízení-doplnění žádosti, tedy že o závazcích svého manžela nevěděla a se zástavou nemohla ani souhlasit ani počítat, tudíž se na ni nemohou vztahovat účinky zástavního práva, které působí vůči každému pozdějšímu nabyvateli nemovitostí. Na tomto místě je nutné uvést, že ač zákon o správě daní a poplatků ve znění účinném do 31. 12. 1994 stanovil povinnost doručovat rozhodnutí o tom, na které věci, popřípadě pohledávky daňového dlužníka nebo ručitele se zástavní právo vztahuje, pouze daňovému dlužníkovi a ručiteli, přesto byla žalobkyni rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva doručena dne 20. 12. 1994. Její následné odvolání však bylo zamítnuto jako podané po stanovené lhůtě. Dále je vhodné poukázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1134/2007, který se vyjadřuje k postavení osoby, která v době rozhodování nebyla daňovým dlužníkem ani ručitelem a jejíž majetek byl postižen zástavním právem, v tomto rozhodnutí se soud mj. vyjadřuje i otázce zatížení nemovitostí v nevypořádaném BSM zástavním právem pro daňovou pohledávku vzniklou po zániku manželství.

VIII. Náklady řízení

[23] O nákladech řízení o žalobě a o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a § 110 odst. 2 věta první s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovaný byl ve věci pokračování
30 C8
a 63/2008

úspěšným, avšak soud nezjistil, že by mu vznikly náklady, jež by přesahovaly náklady jeho jinak běžné administrativní činnosti, a proto mu náhradu nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 29.9.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru