Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 44/2009 - 36Rozsudek KSBR ze dne 14.03.2011

Prejudikatura

7 Afs 20/2004


přidejte vlastní popisek

30Ca 44/2009 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha, v právní věci žalobce UNIMARCO, a.s., se sídlem Zádveřická 426, Zlín, zastoupeného Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem se sídlem Štěpánská 61, Praha 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 20.1.2009, č.j. 14871/08-1400-708135, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

[1] Finanční úřad ve Zlíně vyměřil společnosti MARCO-EXPORT, s.r.o. daň z převodu nemovitostí na základě „Prohlášení správce vkladu“, kterým vložila do základního jmění žalobce nemovitosti v k.ú. Zlín (LV č. 5528) a v k.ú. Zádveřice (LV č. 849), právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly dnem 11.12.2000. Společnost MARCO-EXPORT nepodala přiznání k dani z převodu nemovitostí. Přes výzvy správce daně, učiněné ve smyslu ust. § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) společnost MARCO-EXPORT neprokázala trvání účasti ve společnosti žalobce. Žalobce byl vyzván k součinnosti jako tzv. třetí osoba, aby zapůjčil zápis z valné hromady, ze které by bylo patrné, že účast společnosti MARCO-EXPORT s.r.o. ve společnosti UNIMARCO a.s. trvala po dobu pěti let od vkladu práva do katastru nemovitostí. Podle doloženého zápisu z valné hromady, konané dne 24.6.2005 a 12.6.2006 nebylo průkazně doloženo, že vkládající společnost MARCO-EXPORT s.r.o. byla po dobu pěti let od doložení nepeněžitého vkladu společníkem žalobce. Správce daně vyměřil společnosti MARCO-EXPORT s.r.o. daň z převodu nemovitostí ve výši 377 255,- Kč a zvýšení daně ve výši 37 725,- Kč platebním výměrem ze dne 20.6.2007, č.j. 155316/07/303961/5460. Společnost MARCO-EXPORT s.r.o. vyměřenou daň neuhradila. Úkony správce daně směřující ke zjištění majetkových poměrů dlužníka nevedly k uhrazení daňového nedoplatku. Správce daně proto vyzval žalobce výzvou ve smyslu ust. § 57a odst. 1 daňového řádu k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem (výzva ze dne 16.7.2008, č.j. 178533/08/303/961/5460). K odvolání žalobce proti uvedené výzvě vydal žalovaný touto žalobou napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítl.

II.

Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[2] Daň z převodu nemovitostí ve výši celkem 414 980,- Kč byla vyměřena společnosti MARCO-EXPORT s.r.o., neboť tato společnost neprokázala, že po dobu pěti let od vložení vkladu, kterým byly vloženy do základního jmění žalobce nemovitosti v k.ú. Zlín a v k.ú. Zádveřice nezanikla účast společnosti MARCO-EXPORT s.r.o. jako společníka na obchodní společnosti žalobce. Nedošlo tak k naplnění podmínek pro osvobození od daně darovací a daně z převodu nemovitostí ve smyslu ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o trojdani“). Společnost MARCO-EXPORT s.r.o. na výzvu správce daně učiněnou ve smyslu ust. § 31 odst. 9 daňového řádu prokázání trvání účasti ve společnosti žalobce po zákonem stanovenou dobu nereagovala. Uvedená společnost nezaplatila ani v náhradní lhůtě vyměřenou daň a úkony správce daně směřující k vymáhání dluhu byly neúspěšné. Ani žalobce průkazně nedoložil, že by společnost MARCO-EXPORT s.r.o. byla po dobu pěti let od vložení nepeněžitého vkladu společníkem žalobce. Společnost MARCO-EXPORT nemá evidovány žádné aktivní účty s finančními prostředky, které by mohly vést k uspokojení pohledávky, nevlastní žádné nemovitosti, ani vozidla, je nekontaktní, od roku 2001 není registrována k dani z přidané hodnoty a od roku 2004 nepodává ani daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

III.
Žalobní argumentace

[3] Žalobce namítal, že nemůže objektivně doložit žádný důkaz o tom, že společnost MARCO-EXPORT s.r.o. měla účast na společnosti žalobce v období od 25.6.2005 do 11.12.2005, neboť akcie, které žalobce emitoval, jsou v listinné podobě na majitele, a proto není veden žádný seznam akcionářů. Skutečnost, kdo byl v uvedeném období akcionářem však lze nepřímo dovodit z toho, že zástupce společnost MARCO-EXPORT s.r.o. jednatel M. Ch. se předcházejících valných hromad řádně účastnil a jeho účast vdobě konání valné hromady dne 12.6.2006 již objektivně nebyla možná, neboť byl vazebně stíhán, což si žalovaný ověřil dotazem u generálního ředitelství vězeňské služby. Za této situace není možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby předložil jiný důkaz, neboť toto není objektivně možné a žalobce nemůže být odpovědný za situaci, kdy poplatník MARCO-EXPORT s.r.o., resp. jeho zástupce, na výzvy žalovaného k doložení jeho účasti na společnosti žalobce nereaguje. Pokud má žalovaný pochybnosti o tom, zda poplatník MARCO-EXPORT s.r.o. měl účast na společnosti žalobce v období od 25.6.2005 do 11.12.2005 a tyto pochybnosti nelze žádným z důkazních prostředků odstranit, pak by mělo být postupováno v souladu s judikaturou, z níž vyplývá, že v pochybnostech má být rozhodováno ve prospěch daňového subjektu (např. rozhodnutí II.ÚS 485/98). Jednáním správních orgánů byla žalobci uložena daňová povinnost nad rámec zákona o daních z příjmů, byla porušena ústavní práva žalobce daná ust. čl. 4 Listiny základních práv a svobod.

IV. Stanovisko žalovaného

[4] Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na skutkové a právní argumentaci, jak je uvedena v jeho žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný odmítl možnost aplikace žalobcem poukazovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 485/98 ze dne 30.11.1999, neboť v nyní projednávané věci jde o jiný skutkový a právní stav. Žalovaný zdůraznil, že během daňového řízení nebyly původním poplatníkem ani žalobcem doloženy důkazní prostředky k prokázání splnění podmínky, na jejímž základě by mohlo být uplatněno osvobození od daně z převodu nemovitostí. Vymáhání vyměřené daně u původního poplatníka bylo prokazatelně bezvýsledné a správce daně byl tak oprávněn vyzvat žalobce, jakožto ručitele, k uhrazení daňového nedoplatku. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

V. Právní hodnocení soudu

[5] Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky řízení je nesporné, že společnost MARCO-EXPORT s.r.o. byla poplatníkem daně z převodu nemovitostí, neboť vložila do základního jmění společnosti žalobce nemovitosti s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí vzniklými dnem 11.12.2000 a žalobce je v postavení ručitele, neboť podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trojdani poplatníkem daně z převodu nemovitosti je převodce (prodávající); nabyvatel je v tomto případě ručitelem. Podle ust. § 20 odst. 6 posledně citovaného zákona zároveň platilo, že vklady vložené podle

zvláštního zákona do obchodních společností nebo družstev jsou od daně darovací a daně z převodu nemovitostí osvobozeny, přičemž platí, že je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka, obchodní společnosti, nebo člena v družstvu, s výjimkou případu úmrtí společníka a nemovitost není společníku vrácena. Citované ustanovení zákona o trojdani tedy stanoví, že pokud bude splněna uvedená podmínka, je předmětný převod nemovitostí osvobozen od daně z převodu nemovitostí. Splnění uvedené podmínky je však třeba ze strany daňového poplatníka vždy jednoznačně prokázat. Původním poplatníkem daně z převodu nemovitostí byla společnost MARCO-EXPORT, s.r.o. Žalobce se daňovým poplatníkem stal doručením výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem. Doba pěti let, během níž se neuplatní osvobození od daně z převodu nemovitostí, které jsou podle obchodního zákoníku vloženy do obchodní společnosti (příp. základního kapitálu obchodní společnosti) počíná běžet dnem, kdy obchodní společnost nabude vlastnické právo k těmto nemovitostem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.12.2005, č.j. 7 Afs 20/2004 – 48, přístupný na www.nssoud.cz). Povinností společnosti MARCO-EXPORT, s.r.o. a žalovaného bylo, aby jednoznačně prokázali, že společnosti MARCO-EXPORT, s.r.o. nezanikla účast společníka v obchodní společnosti žalobce do data 11.12.2005. K prokázání uvedené skutečnosti byly předloženy čtyři zápisy z jednání valných hromad společnosti žalobce, konaných v letech 2003, 2004, 2005 a 2006. Valné hromady společnosti žalobce, konané dne 24.6.2005, se zúčastnil zástupce společnosti MARCO-EXPORT, s.r.o. následující valné hromady, konané dne 12.6.2006, se však již žádný zástupce společnosti MARCO-EXPORT, s.r.o. neúčastnil. Z uvedeného však nelze jednoznačně dovodit, že by společnost MARCO-EXPORT, s.r.o. byla společníkem žalobce do data 11.12.2005. Žádné další důkazy svědčící o této skutečnosti žalobce nepředložil. Uvedenou skutečnost neprokázala přes výzvu ve smyslu ust. § 31 odst. 9 daňového řádu ani společnost MARCO-EXPORT, s.r.o. Správce daně se snažil spornou skutečnost objasnit výzvou jednateli společnosti MARCO-EXPORT, s.r.o., který však na výzvu nereagoval. Dále se správce daně pokusil spornou skutečnost objasnit výzvou S. M., jednatelce společnosti žalobce, která na valné hromadě společnosti žalobce, konané dne 27.11.2007, předložila akcie, které dříve vlastnila vkládající společnost MARCO-EXPORT, s.r.o. Požadované údaje však jmenovaná správci daně nesdělila.

[6] Krajský soud v Brně zcela souhlasí se závěrem žalovaného, který je obsažen v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, týkající se zjištění neprokázání zákonem stanovené podmínky pro osvobození od daně z převodu nemovitostí převodcem a ani ručitelem – žalobcem. Uvedená správní úvaha je v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného podrobně a jasně vylíčena a soud na ni jako na správnou zcela odkazuje. Ze skutečnosti, že jednatel společnosti MARCO-EXPORT s.r.o. se účastnil zmiňovaných valných hromad v letech 2003-2005 a k datu konání další valné hromady dne 12.6.2006 byl vazebně stíhán, nelze jednoznačně dovodit, že společnost MARCO-EXPORT s.r.o. byla společníkem žalobce do 11.12.2005. Skutečnost, že žalobce nemůže prokázat, že společnost MARCO-EXPORT s.r.o. měla účast na společnosti žalobce v období od 25.6.2005 do 11.12.2005 nemůže nic změnit na povinnosti daňového poplatníka prokázat jednoznačným způsobem splnění zákonem předpokládaných podmínek pro osvobození od daně z převodu nemovitostí. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 485/98 ze dne 30.11.1999 není případný, neboť Ústavní soud v poukazovaném nálezu řešil otázku určitosti a jasnosti právního předpisu, kdy v případě pochybení zákonodárce musí takové jeho pochybení jít k jeho tíži. V nyní projednávané věci se však nejedná o neurčitý čin ejasný právní předpis, který by měl být na projednávaný případ aplikován. Podstatou daného sporu je povinnost jednoznačně prokázat podmínky pro osvobození od daně z převodu nemovitostí ze strany původního daňového poplatníka a ručitele. Na základně uvedených úvah nelze ani souhlasit s žalobcem, že by poukazovaným jednáním žalovaného měla být porušena ústavní práva žalobce daná ustanovením čl. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť žalobci měla být uložena daňová povinnost nad rámec zákona o daních z příjmů. Uvedenou problematikou z hlediska zákona o trojdani se soud shora zabýval, zákon o daních z příjmů na projednávanou věc nedopadá. Postupem ve smyslu ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

VI.
Náklady řízení

[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci byl žalobce neúspěšný, a proto právo na náhradu nákladů řízení by bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením žalovanému náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 14. 3. 2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru