Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 4/2007 - 61Rozsudek KSBR ze dne 09.01.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 85/2008 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 4/2007-61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEMREPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Šanci a soudců Petra Kobylky a Petra Polácha v právní věci žalobce DJ service, s. r. o., se sídlem v Brně, Rosická 1, právně zastoupeného JUDr. Ludmilou Krátkou, advokátkou se sídlem Příkop 2 a), Brno, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 22. 11. 2006, čj. 17022/06-1200-702170, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci na účet jeho právní zástupkyně JUDr. Ludmily Krátké náklady řízení v částce 6800 Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 5. 3. 2004, čj. 54718/04/288915/8159 (platebnímu výměru), kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 365 180 Kč.

Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce uplatnil v roce 2002 v daňově účinných výdajích tvorbu opravné položky ve výši 6 675 941 Kč k pohledávce za společností BOBY-GROUP a. s. a za PaedDr. Lubomírem Hrstkou. Tuto pohledávku v účetní hodnotě 8 344 926,25 Kč včetně příslušenství nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 5. 2002 od věřitele, kterým byla společnost Dan Van Dyck Ltd. V daném případě šlo především o posouzení otázky, zda ve vazbě na ust. § 2 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR“), lze či nelze předmětnou pohledávku klasifikovat jako pohledávku, vzniklou z titulu půjčky nebo z titulu cenného papíru, resp., zda k předmětné pohledávce lze či nelze vytvořit opravnou položku, jejíž hodnotu lze zahrnout ve smyslu ust. § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), do daňově účinných výdajů (nákladů). Pokud jsou tedy v ust. § 2 odst. 2 ZoR z možnosti tvorby zákonných opravných položek vyloučeny pohledávky vzniklé z určitých titulů (mj. z titulu půjčky), trvá i v případě následného postoupení pohledávky původní titul vzniku pohledávky a uvedené ustanovení omezující okruh pohledávek, k nimž lze tvořit zákonnou opravnou položku, tak může být aplikováno i na případy pohledávek nabytých postoupením, pokud vznikly z některého titulu uvedeného v § 2 odst. 2 ZoR. Jsou-li tedy podle ust. § 2 odst. 2 ZoR, ve znění pro zdaňovací období z možnosti tvorby zákonných opravných prostředků vyloučeny pohledávky vzniklé z titulu půjčky, trvá i v případě následného postoupení pohledávky původní titul vzniku a nelze tak aplikovat ust. § 2 odst. 2 ZoR. Žalovaný, na základě vyjádření žalobce, učiněných v průběhu daňového řízení pak dospěl k závěru, že od společnosti Dan Van Dyck Ltd. nabyl žalobce pohledávky vůči dlužníkům BOBY-GROUP, a. s. a PaedDr. Lubomíru Hrstkovi s postižními právy a příslušenstvím. Z žádného ustanovení smlouvy ani jiného dokladu nevyplývá, že žalobce na základě této smlouvy nabyl pouze zajišťovací směnku jako takovou bez převodu vlastní zajištěné pohledávky. Žalobce taky takové směnky nepředložil. Žalovaný zde odkázal na vlastní vyjádření žalobce ze dne 9. 12. 2003, kde žalobce uvedl, že předmětnou smlouvou o postoupení pohledávek nenabyl žádné směnky, ale soudně přiznané pohledávky, které jsou postupitelné a uplatnitelné bez ohledu na existenci směnek. Takovému závěru pak odpovídá i účetnictví žalobce, ve kterém bylo o této pohledávce účtováno na účtu 315 a nikoliv na jiných účtech ve skupinách 25 a 31 vyhrazených pro účtování o cenných papírech nebo směnkách k inkasu. Z účetnictví žalobce pak nevyplývá, že by samostatně evidoval dva druhy pohledávek, a to jednak pohledávky vzniklé z titulu půjčky a dále pohledávky přiznané směnečnými platebními rozkazy, k nimiž vytvořil opravné položky.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že je nutné posoudit, z jakého titulu vznikly nabyté pohledávky. Žalobce k této otázce na výzvu správce daně odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2001, čj. 3 Sm 105/2001-39. Tímto rozsudkem ponechal soud v plném rozsahu v platnosti směnečné platební rozkazy čj. 3 Sm 81/2001-16 a čj. 3 Sm 82/2001-16. Žalovaný se ve svém odůvodnění dále zabývá obsahem odůvodnění rozsudku soudu. Žalovaný uvedl, že soud v rámci předmětného řízení zejména akceptoval jako řádný důkazní prostředek notářský zápis ze dne 20.10.1997, který podle názoru žalovaného objasňuje důvody vzniku předmětných nakoupených pohledávek a zejména způsob jejich zajištění směnkami. Soud z tohoto notářského zápisu přímo citoval a uvedl, že dlužník PaedDr. Lubomír Hrstka měl ke dni sepsání uvedeného zápisu dluh vůči původnímu věřiteli (STAVEX BRNO spol. s r. o.) ve výši 64 281 470,60 Kč. Tato částka byla zajištěna dvěma směnkami ve výši 30 000 000 Kč a 38 000 000 Kč (celkově tedy 68 000 000 Kč), vystavenými společností BOBY-GROUP, a. s., a avalovanými PaedDr. Lubomírem Hrstkou. Pro předmětný případ je však podstatné, že soud se zabýval kauzou vzniku předmětných pohledávek a směnek a shledal námitku nedostatku kauzy ze strany dlužníka BOBY-GROUP, a. s. za neprokázanou s tím, že přímo uvedl, že kauza žalované směnky, vzhledem k dlužníku BOBY-GROUP, a. s., byla prokázána a důvodem vystavených směnek bylo zajištění zaplacení dluhu PaedDr. Lubomíra Hrstky (fyzické osoby), který byl v té době předsedou představenstva společnosti BOBY-GROUP, a. s. Žalovaný dále v odůvodnění uvedl, že směnka, vystavená společností BOBY-GROUP, a. s., jistila dluh PaedDr. Lubomíra Hrstky a je rovněž důvodem toho, proč jsou ve všech dalších dokumentech (zejména ve smlouvě o postoupení pohledávky) uváděny dvě osoby dlužníků. Proto vedle již dříve uvedených důvodů nelze považovat za prokázané tvrzení žalobce, že došlo pouze k převodu zajišťovací směnky, vystavené společností BOBY-GROUP, a. s., bez vlastního převodu pohledávek za PaedDr. Lubomírem Hrstkou, neboť tomuto tvrzení neodpovídá formulace předmětné smlouvy o postoupení ze dne 31. 5. 2002, z níž jednoznačně vyplývá, že došlo k převodu pohledávky, jak vůči dlužníkovi BOBY GROUP, a. s., tak také vůči dlužníkovi PaedDr. Lubomíru Hrstkovi, a to včetně postižních práv a příslušenství. Žalovaný dále vyšel i z notářského zápisu ze dne 20. 10. 1997, čj. NZ 723/97a N 801/97, z kterého jednoznačně vyplývá, že předmětná pohledávka vůči dlužníkovi PaedDr. Lubomíru Hrstkovi ve výši 64 281 470,60 Kč vznikla z titulu smluv o půjčce, uzavřených se společností Stavex Brno spol. s r. o. na částku 15 070 000 Kč (splatnou 24. 4. 1995) a na částku 32 240 000 (splatnou dne 29. 6. 1995). Z tohoto zápisu rovněž vyplývá, že předmětné směnky sloužily jako zajištění původního dluhu včetně příslušenství a z tohoto důvodu vystavením těchto směnek nevznikla žádná další pohledávka, pouze se z pohledu věřitele zlepšila vymožitelnost původní pohledávky vůči dlužníkovi PaedDr. Lubomíru Hrstkovi. Žalobce také tvorbu opravné položky uplatnil k pohledávce vykazované na účtu 315, tedy vyhrazeném pro účtování pohledávek.

Žalovaný po posouzení věci tak dospěl k závěru, že se jednalo o pohledávku vzniklou z titulu půjčky, která při svém vzniku žádným způsobem neovlivnila základ daně. Veškeré pohledávky vzniklé z titulu půjček, jsou v ust. § 2 odst. 2 ZoR, platném pro zdaňovací období 2002, jednoznačně vyloučeny z tvorby zákonných opravných položek a proto nepředstavuje předmětná tvorba opravné položky ve výši 6 675 941 Kč daňově účinný výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ust. § 24 odst. 1 odst. 1 písm. i) ZDP. Tvorba opravných položek by nebyla uplatnitelná ani v případě pohledávek vzniklých nesplacením směnek, neboť nelze souhlasit s názorem žalobce, že pohledávky, které byly soudně přiznány směnečnými platebními rozkazy, nelze spojovat s žádnými dříve vzniklými pohledávkami.

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i správce daně.

Žalobce zejména uvedl, že v roce 2002 získal pohledávku, vzniklou na základě soudně uznaných směnečných příkazů na směnky původně vystavené dlužníkem BOBY-GROUP a. s. a avalované PaedDr. Lubomírem Hrstkou. Směnka je dle § 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, cenným papírem. Směnky byly vystavené na řad STAVEX BRNO spol. s r. o. Společnost STAVEX BRNO spol. s r. o. se dostala do konkurzu a konkurzní správce požadoval práva ze směnky soudně a získal pravomocné směnečné platební rozkazy. Takto vzniklou pohledávku postoupil na třetí osobu a ta jej následně postoupila společnosti Dan Van Dyck Ltd., Athene House, The Broadway, Mill Hill, London, která ji postoupila na žalobce. Jak plyne ze smlouvy ze dne 31. 05. 2002, uzavřené mezi společností Dan Van Dyck Ltd. a žalobcem jednalo se o postoupení směnečné pohledávky, neboť ve smlouvě se výslovně hovoří o postoupení práv ze směnečných platebních rozkazů a součásti postoupení byly originály směnek. Na směnkách byl rubopis konkurzního správce STAVEXU BRNO spol. s r. o. (indosant), který postupoval podle ust. § 13 odst. 2 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. Směnečná pohledávka nebyla v plné míře uhrazena, a proto na ni vytvořil žalobce opravnou položku tak, jak v roce 2002 připouštěl ZOR.

Žalobce namítal, že žalovaný věc nesprávně posoudil, dospěl-li k závěru, že společně s pohledávkou ze směnky na nabyvatele přechází i zajišťovaná pohledávka a je tedy nutné zkoumat důvody vystavení směnky a důvody vzniku zajišťované pohledávky, přičemž na směnečné pohledávky v roce 2002 nebylo možné tvořit opravné položky. Tvrzení, že žalobce nabyl i vlastní zajišťovanou pohledávku, žalovaný poprvé použil až v rozhodnutí. V průběhu vytýkacího řízení tato skutečnost nebyla žalovaným namítána. Také tvrzení žalovaného, že žalobce nabyl celou zajišťovanou pohledávku odporuje listinným důkazům. V popisu pohledávky, který se uvádí ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 31. 05. 2005, se jednoznačně konkretizuje pohledávka ve výši 68 000 000 Kč, pravomocně soudně přiznaná směnečnými platebními rozkazy. Žádné jiné nároky nejsou ve smlouvě zmiňovány. Krajský soud v Brně pak rozsudkem ze dne 27. 4. 2001 ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy. Důvody vystavení směnek se pak tento soud zabýval pouze v rámci prozkoumání námitek výstavce směnek a majiteli směnečných pohledávek nepřiznává žádné další právo na plnění přesahující směnečné pohledávky.

Podle názoru žalobce je směnečná pohledávka pohledávkou samostatnou, která se neváže na původní důvod vystavení směnky, a to zejména při převodu směnky, kdy třetí osoby nejsou nijak vázány na původní smlouvu, protože kupují směnku na řad i formou smlouvy o postoupení směnečné pohledávky a nezískávají právo původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky z původního právního vztahu. Tak by tomu bylo pouze v případě směnky nikoliv na řad.

Žalobce závěrem odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze čj. 9 Cmo 306/97 a 9 Cmo 762/99 a odbornou literaturu.

Žalovaný ve svém vyjádření zejména odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. Dále k věci uvedl, že zákonná opravná položka k pohledávce je výlučně účetní a daňově právní kategorií, s jejímž zaúčtováním do nákladů není spojen konkrétní výdaj. Proto také lze pro daňové účely uplatnit jako náklad pouze takovou tvorbu opravné položky, u níž jsou spolehlivě splněny všechny podmínky pro její tvorbu uvedené v ZOR. Žalovaný dále ve vyjádření cituje z důvodových zpráv k ZOR. Podle jeho názoru je smyslem tvorby zákonných opravných položek k pohledávkám je umožnit poplatníkům, kteří účtují v soustavě podvojného účetnictví, zahrnout postupně do daňově účinných výdajů (nákladů) hodnotu neuhrazených obchodních pohledávek, které při svém vzniku ovlivnily základ daně (zdanitelné výnosy). Zákonodárce vylučuje záměrně z možnosti tvorby opravných položek pohledávky vzniklé z titulu poskytnutí půjčky. Žalovaný se ve svém vyjádření dále obsáhle zabývá vývojem celého případu. Žalobce se tedy nesprávně domnívá, že pokud nebyly pohledávky vzniklé z titulu cenných papírů v roce 2002 přímo vyloučeny z možnosti tvorby zákonných opravných položek a pokud se při vymáhání směnek nezkoumá ekonomický důvod jejich vystavení, tak k nim bylo možné automaticky tvořit opravné položky, aniž by se při tom přihlíželo k ostatním podmínkám ZOR, zejména k podmínce "neúvěrovosti" pohledávky, která de facto nepřímo předmětnou směnečnou pohledávku z tvorby zákonných opravných položek vylučuje. Žalobce ve své žalobě zcela pomíjí zcela dikci ust. § 24 odst. 2 písm. i) ZDP, podle kterého jako daňový náklad lze uplatnit pouze opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon a dále to, že uplatnění určité položky v daňových nákladech spadá pod režim veřejného a nikoliv soukromého práva. Přestože tedy z hlediska obecné právní teorie se u směnek nezkoumá důvod jejich vystavení, z hlediska daňového pokud žal obce uplatňuje v daňovém přiznání náklad, který považuje za daňově účinný, musí dle žalovaného prokázat, zda tento náklad splňuje speciální podmínky daňové účinnosti uváděné v daném případě v zákoně čís. 593/1992 Sb. Zákon potom musí daňovou účinnost určitého nákladu ať již přímo nebo nepřímo umožňovat. Konkrétně to znamená, že u každé pohledávky, k níž daňový subjekt tvoří opravné položky, musí být pro účely daňové prokázán titul jejího vzniku. Pokud potom nebyla pohledávka při vzniku účtována do výnosů (což je případ souzené věci) a vznikla z titulu poskytnutí půjčky, nelze k takové pohledávce tvořit zákonné opravné položky. Žalovaný závěrem navrhl zamítnutí žaloby.

V replice žalobce opětovně poukázal na rozdíl mezi postoupením pohledávky z půjčky, ke kterému nedošlo a naopak postoupením pohledávky z pravomocných směnečných a šekových rozkazů, které bylo mezi žalobcem a společností provedeno. Tuto repliku soud žalovanému již nedoručoval, neboť nebyla v dané věci relevantním vyjádřením. Žalobce argumentuje stejně jako v žalobě a soud již z něj nevycházel (srov. rozhodnutí NSS ze dne 6. 12. 2007, čj. 2 Afs 91/2007-90, www.nssoud.cz.).

Podle § 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Podle ust. § 2 odst. 2 ZoR, ve znění platném pro přezkoumávanou věc, se opravnými položkami podle § 1 rozumí opravné položky vymezené v tomto zákoně, vytvořené k pohledávkám splatným po 31. prosinci 1994 a řádně zaúčtovaným v účetnictví. Opravné položky se netvoří k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, není-li tímto zákonem stanoveno jinak.

Ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. i) ZDP patří mezi daňově účinné výdaje i rezervy a opravné položky.

Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí žalovaný dovodil, že žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 5. 2002 nabyl od společnosti Dan Van Dyck Ltd. pohledávku vůči dlužníkům BOBY-GROUP, a. s. a PaedDr. Lubomíru Hrstkovi společně s postižními právy a příslušenstvím. Z žádného ustanovení předmětné smlouvy a ani z jiného dokladu nevyplývá, že na základě předmětné smlouvy žalobce nabyl pouze zajišťovací směnku jako takovou bez převodu vlastní zajištěné pohledávky. Podle názoru žalovaného lze mít za prokázané, že se jednalo o pohledávku, vzniklou z titulu půjčky původně mezi společností STAVEX BRNO spol. s r. o. jako věřitelem a PaedDr. Lubomírem Hrstkou jako dlužníkem. K pohledávkám z titulu půjčky pak není ve smyslu ust. § 2 odst. 2 ZoR, ve znění platném pro přezkoumávanou věc, možné tvořit opravné položky a tudíž nelze žalobci uznat daňově účinný výdaj (náklad) podle ust. § 24 odst. 2 písm. i) ZDP.

Z obsahu správního spisu soud pro posouzení věci vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. 5. 2002 byla žalobci společností Dan Van Dyck Ltd. postoupena pohledávka vůči dlužníkům BOBY-GROUP, a. s. a PaedDr. Lubomíru Hrstkovi ve výši 68 000 000 Kč a to včetně postižních práv a příslušenství. Předmětná pohledávka je pravomocně soudně přiznána, a to směnečnými a platebními rozkazy Krajského soudu v Brně čj. 3 Sm 81/2001-16 ze dne 5. 4. 2001 a čj. 3 Sm 82/2001-16 ze dne 27. 4. 2001. Součástí správního spisu jsou i oba směnečné a platební rozkazy, přičemž prvním z nich bylo JUDr. Pavlu Blažkovi, správci konkursní podstaty STAVEX BRNO, spol. s r. o., proti BOBY- GROUP, a. s. a PaedDr. Lubomíru Hrstkovi přiznáno právo na zaplacení částky 30 000 000 Kč, druhým z nich mu bylo přiznáno právo na zaplacení částky 38 000 000 Kč. Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 15. 8. 2001, čj. 3 Cm 105/2001-39, ve věci žalobce JUDr. Pavla Blažka, správce konkursní podstaty úpadce STAVEX BRNO spol. s r. o, proti žalovaným BOBY GROUP, a. s. a PaedDr. Lubomíru Hrstkovi rozhodl tak, že směnečné platební rozkazy čj. 3 Sm 81/2001-16 a 3 Sm 82/2001 ponechal v plném rozsahu v platnosti. Z odůvodnění rozhodnutí zejména vyplývá, že důvodem vystavení směnek bylo zajištění zaplacení dluhu PaedDr. Lubomíra Hrstky. Z notářského zápisu ze dne 20. 10. 1997, čj. NZ 723/97, pak vyplývá, že PaedDr. Lubomír Hrstka uznává dluh vůči věřiteli STAVEX BRNO, spol. s r. o.ve výši 64 281 470,60 Kč, přičemž uznání dluhu vychází ze závazku dlužníka a povinného vůči věřiteli a oprávněnému daných smlouvou o půjčce, splatnou dne 24. 4. 1995 na částku 32 240 000 Kč, uzavřenou mezi obchodní společností STAVEX BRNO, spol. s r. o. jako věřitelem a PaedDr. Lubomírem Hrstkou jako dlužníkem. Z notářského zápisu dále vyplývá, že osoba povinná zajišťuje dluh s příslušenstvím dvěma směnkami ve výši 30 000 000 Kč a 38 000 000 Kč, vystavenými obchodní společností BOBY-GROUP, a. s. a avalovanými osobou povinnou PaedDr. Lubomírem Hrstkou.

Soud k věci předně uvádí, že směnka je cenným papírem, a to cenným papírem listinným se zákonem předepsaným způsobem, v němž se výstavce bud sám zavazuje, že zaplatí jiné osobě určitou částku (směnka vlastní), nebo výstavce přikazuje platit určité osobě třetí (směnka cizí). Důležitá však není jen tato základní charakteristika směnky coby cenného papíru. Podstatná je i její funkce, kterou v rámci hospodářských vztahů plní. Směnka může plnit funkci úložnou, podobně jako např. dluhopisy. Směnka také může být pořizována jako platební prostředek, kdy bud je závazek placen prostřednictvím směnky, nebo bude směnka sloužit jako platidlo. Směnka může figurovat také jako zajišťovací prostředek, v tomto případě věřitel k výkonu práv ze směnky přistupuje tehdy, kdy není řádně a včas splněn závazek z kauzálního vztahu. Toto rozlišení přitom není samoúčelné, neboť role, kterou směnka hraje, má významné dopady nejen účetní, ale i daňové. Jedním z daňových relevantních aspektů je v této souvislosti také možnost tvořit opravné položky podle zákona o rezervách. Opravné položky tvořené podle tohoto zákona jsou pak výdajem (nákladem) vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů u poplatníka daně z příjmů (§ 1 ZoR). Byla-li např. směnka použita jako platidlo, byl předáním směnky věřiteli splněn dluh vyplývající z kauzálního vztahu a další vztahy mezi věřitelem a dlužníkem jsou již jen vztahy ze směnky. Dohodou mezi těmito stranami (privativní novací) se zrušil původní závazek (kauzální) a byl nahrazen závazkem novým (ze směnky), věřitel již nemá pohledávku z titulu např. kupní smlouvy, ale z titulu směnky. V takovém případě lze věřiteli stěží upřít - za splnění ostatních podmínek - vytvoření opravné položky. Podobně tomu bude i tehdy, když bude prostřednictvím směnky placeno. Při zkoumání funkce směnky je třeba pamatovat také na to, že tím, jak směnka obíhá, může se její hospodářská (tak i daňová) funkce měnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2007, čj. 8 Afs 31/2005-98).

Podle názoru soudu z výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky nelze dovodit, že mezi žalobcem a postupitelem, došlo k postoupení pohledávky z titulu půjčky, která původně vznikla mezi STAVEX BRNO spol. s r. o. jako věřitelem a PeedDr. Lubomírem Hrstkou jako dlužníkem. Podle názoru soudu předmětnou smlouvou o postoupení pohledávky došlo sice k postoupení pohledávky, avšak pohledávky soudně přiznané směnečnými platebními rozkazy, kdy důvodem jejich vydání bylo uplatnění směnek, vydaných k zajištění půjčky mezi STAVEXEM BRNO spol. s r. o. a PaedDr. Lubomírem Hrstkou. Jednalo se tak o soudně přiznaný nárok (pohledávku) ze zajišťovací směnky, který pak byl předmětem smlouvy o postoupení pohledávky. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávky mezi žalobcem a postupitelem společností Dan Van Dyck Ltd. tak nebyla pohledávka z titulu půjčky mezi STAVEXEM BRNO spol. s r. o. a PaedDr. Lubomírem Hrstkou, tedy pohledávka z kauzálního vztahu, která neumožňuje ve smyslu ust. § 2 odst. 2 ZOR tvorbu opravných položek, jak dovodil žalovaný. Tomuto závěru odpovídá i fakt, že zajišťovací směnka zůstává samostatným závazkem, kdy nelze vyloučit ani možnost, že účastníkem směnky se stane osoba odlišná od toho, kdo je účastníkem směnečné smlouvy, a tedy, že se závazek směnečný od kauzální pohledávky zcela oddělí. Soud zde odkazuje i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 1999, čj. 9 Cmo 306/97, podle něhož nároky ze zajišťovací směnky jakožto cenného papíru jsou samostatnými nároky a nelze tedy přisvědčit názoru, že věřitel se nemůže současně s nároky z této směnky domáhat i splnění dluhu vůči dlužníkovi ze závazkového vztahu. S ohledem na výše uvedené nezbylo než rozhodnutí žalovaného zrušit, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve spisech.

Protože žalobce byl úspěšný zcela ve věci, přísluší mu náhrada nákladů řízení podle ust. § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč, náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 2100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci a vyjádření ve věci). Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce náklady řízení v celkové výši 6800 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s. ř. s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s. ř. s.).

V Brně dne 9. 1. 2008

Jan Šanca

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru