Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 32/2009 - 45Rozsudek KSBR ze dne 22.02.2011

Prejudikatura

8 As 40/2008 - 170

1 As 40/2007 - 103


přidejte vlastní popisek

30 Ca 32/2009 - 45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně J. H., právně zast. JUDr. Miluší Drápalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bašty 6, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se sídlem v Brně, Moravské nám. 2, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, se sídlem v Brně, Moravské nám. 2, sp. zn. ZKI-O-103/454/2008, ze dne 16.12.2008, se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně v námitce ze dne 29.6.2006 zpochybnila výsledky zjišťování průběhu hranic a vyznačení hranic pozemku v obnoveném operátu v katastrálním území Zborovice a požadovala, aby nově zřízené pozemky měly celkovou výměru podle stavu před obnovou katastrálního operátu. Uvedená námitka byla zamítnuta Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, a to rozhodnutím ze dne 10.8.2006, sp. zn.: OR-197/2006-708/8. Dále bylo rozhodnuto, že parcely v katastru nemovitostí zapsané na LV 736 a 833 v katastrálním území Zborovice budou v katastru nemovitostí evidovány podle výsledku obnovy katastrálního operátu. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo žalovaným zamítnuto a napadené prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno, a to rozhodnutím ze dne 28.12.2006, sp. zn. ZKI-O-166/640/2006. Následně uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 25.6.2008, č.j. 30 Ca 66/2007 – 30, pro procesní vadu spočívající ve skutečnosti, že před vydáním rozhodnutí žalovaný nesplnil povinnost seznámit účastníky řízení s podklady pro rozhodnutí. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného bylo opětovně rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobkyně proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí a toto bylo zároveň potvrzeno.

II.

Shrnutí argumentů obsažených v prvostupňovém správním rozhodnutí o námitce proti

obnovenému katastrálnímu operátu

[2] Hranice pozemku označeného před obnovou parcelním číslem ve zjednodušené evidenci 1185/2 – po obnově parcelními čísly 978, 979, 2137, 2478, 2479 a pozemků označených před obnovou parcelními čísly ve zjednodušené evidenci 1185/1, 1186/1 – po obnově parcelními čísly 981, 982, 2138, 2480, 2917 nebyly dotčeny zjišťováním průběhu hranic, ale byly převedeny z grafického do digitálního vyjádření katastrální mapy formou přepracování. Po přezkoumání katastrálního operátu a výsledků obnovy katastrálního operátu dospěl žalovaný k závěru, že ke změnám výměr uvedených parcel došlo v důsledku zpřesnění novým výpočtem, nikoliv v důsledku chybného zaměření a vyznačení vlastnických hranic. Šetřením bylo prokázáno, že geometrické určení, tj. tvar a rozměr, a polohové určení pozemků v katastru evidovaných na LV č. 736 ve vlastnictví J. K. a č. 833 ve vlastnictví žalobkyně v katastrálním území Zborovice podle údajů obnoveného katastrálního operátu odpovídá výsledkům zjišťování průběhu hranic konaného dne 1.10.2003 a geometrickému a polohovému určení operátu platného před obnovou i podle operátu dřívější pozemkové evidence. Geometrické určení dotčených nemovitostí, tj. závazný údaj pro právní vztahy k nemovitostem nebylo obnovou operátu změněno. Vzhledem k tomu, že velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku, je zřejmé, že při obnově katastrálního operátu byly správně určeny i výměry předmětných parcel. Velikost výměry pozemku jako údaj odvozený není závazným údajem pro právní vztahy týkající se nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí. Takovými závaznými údaji jsou podle § 20 zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „katastrální zákon“), jen parcelní číslo, geometrické určení nemovitostí a geometrické určení a název katastrálního území. Katastrální úřad proto neshledal důvody ke změně výsledků obnovy katastrálního operátu.

III. Shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[3] Předmětem přezkumu žalovaného byly na základě odvolání žalobkyně proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí rozhodné údaje u sousedících pozemků evidovaných v dosavadním katastrálním operátu jako parcela č. 1185/1 – původ pozemkový katastr (vlastník J. K.) a č. 1185/2 – původ pozemkový katastr (vlastník žalobkyně). Žalovaný zjišťoval, zda u těchto pozemků dotčených odvoláním žalobkyně nedošlo k chybě při obnově katastrálního operátu. Za chybu v katastru nemovitostí považuje katastrální zákon zejména stav, kdy chybné údaje vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru (§ 8 odst. 1 písm. a) citovaného zákona) nebo nepřesnosti při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem (§ 8 odst. 1 písm. b) tohoto zákona). Katastrální operát byl v dotčené části v roce 2006 obnoven přepracováním souboru geodetických informací (§ 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona), při němž byla stávající katastrální mapa převedena z grafické formy do formy grafického počítačového souboru podle ust. § 15 katastrálního zákona. Výsledkem obnovy je vedle nového souboru popisných informací nový soubor geodetických informací s digitální katastrální mapou, což je mapa ve formě grafického počítačového souboru, v níž je poloha všech lomových bodů hranic parcel určena souřadnicemi v systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Ze souřadnic lomových bodů parcel byly vypočteny i nové výměry parcel. Při obnově katastrálního operátu byly podle § 13 odst. 4 katastrálního zákona do katastrální mapy rovněž doplněny parcely zemědělských a lesních pozemků evidovaných dosud zjednodušeným způsobem podle § 29 odst. 3 katastrálního operátu. Takto do obnovené katastrální mapy byly doplněny i hranice odvoláním dotčených pozemků. Žalobkyně údaje obnoveného katastrálního operátu považuje za chybné z důvodu změny výměr parcel podle stavu před a po obnově. Rozsah vlastnických práv pozemků však nelze odvozovat z údaje o výměře parcely evidované v pozemkové evidenci. Předmětem vlastnického práva nemůže být údaj o výměře parcel evidovaných v souboru popisných informací katastrálního operátu, tj. nehmotný číselný údaj určený s přesností danou metodami, kterými byl zjištěn nýbrž jen pozemek, tj. část zemského povrchu, který je geometricky a polohově určen na základě výsledků zeměměřických činností geometrickým plánem nebo zákresem v katastrální mapě. Žalovaný nejprve zkoumal, zda při vedení a obnově katastrálního operátu nedošlo k chybě v geometrickém a polohovém určení pozemků, neboť výměra parcel vyplývá z geometrického určení pozemku (§ 27 písm. g) katastrálního zákona). Podle údajů katastrálního operátu hranice předmětných pozemků byly v dosavadním operátu geometricky a polohově určeny zákresem v mapě pozemkového katastru v měřítku 1:2880, která byla vytvořena v roce 1878 reambulací mapy zhotovené mapováním v roce 1827. Tuto mapu katastrální úřad využil pro zobrazení hranic dotčených parcel do nové digitální katastrální mapy. Ze soutisku nové katastrální mapy s mapou pozemkového katastru je zřejmé, že zákres hranic dotčených parcel v nové katastrální mapě odpovídá jejich zákresu v mapě pozemkového katastru. Žalovaný správnost transformace hranic ještě ověřoval porovnáním délek mezi lomovými body parcel zjištěných z mapy pozemkového katastru a délek vypočtených ze souřadnic souboru geodetických informací obnoveného katastrálního operátu. Porovnáním žalovaný zjistil, že rozdíly mezi délkami zjištěnými z mapy pozemkového katastru a délkami vyplývajícími z digitální katastrální mapy jsou menší, než je velikost předepsaných mezních odchylek. Předepsané mezní odchylky v době obnovy katastrálního operátu byly stanoveny bodem 12 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb. Tato vyhláška byla zrušena vyhláškou č. 26/2007 Sb. (katastrální vyhláškou), která nabyla účinnosti dnem 1.3.2007. Podle obou vyhlášek mezní odchylka přesnosti určení polohy bodu ze zákresu v mapě v měřítku 1:2880 má hodnotu ± 0,92 m a mezní odchylka přesnosti určení délky mezi dvěma body z mapy v měřítku 1:2880 má hodnotu ± 1,30 m. Z výpočtů žalovaného uložených ve spisu vyplývá, že rozdíly mezi délkami zjištěnými z mapy pozemkového katastru a délkami vyplývajícími z digitální katastrální mapy jsou menší, než je velikost předepsaných mezních odchylek. Na základě těchto zjištění žalovaný dospěl k závěru, že geometrické určení dotčených pozemků podle obnoveného katastrálního operátu v rámci předepsaných odchylek odpovídá jejich geometrickému určení podle operátu pozemkového katastru, zákres hranic pozemků ve stávající digitální katastrální mapě odpovídá jejich zákresu v mapě pozemkového katastru. Prvostupňový správní orgán se tedy

při převodu hranic dotčených pozemků nedopustil chyby ve smyslu ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Žalovaný se dále zabýval otázkou, zda při obnově katastrálního operátu nedošlo k chybě při určení výměr parcel. Z údajů katastrálního operátu vyplývá, že dotčené pozemky byly v dosavadním katastrálním operátu evidovány s výměrami parcel převzatými z údajů bývalého operátu pozemkového katastru, v němž výměry dotčených parcel nebyly určeny z údajů zjištěných měřením v terénu, jak se mylně domnívá žalobkyně, nýbrž jen méně přesným grafickým způsobem z údajů odměřených na mapě. Proto katastrální úřad v souladu s ust. § 15 odst. 2 katastrálního zákona zavedl do obnoveného katastrálního operátu výměry parcel vypočtené ze souřadnic grafického počítačového souboru. Ust. § 15 odst. 2 katastrálního zákona bylo ke dni 1.1.2007 zrušeno zákonem č. 342/2006 a povinnost zavádět u digitální katastrální mapy výměry parcel určené z jejího grafického počítačového souboru vyplývá z ust. § 63 odst. 6 písm. a) vyhl. č. 26/2007 Sb. (katastrální vyhlášky). Žalovaný přezkoušel správnost výpočtů výměr dotčených parcel a z výpočtů uložených ve spisu vyplývá, že údaje o výměrách parcel evidované ve stávajícím katastrálním operátu se od kontrolního výpočtu odvolacího orgánu neliší. Ze zjištění vyplývá, že katastrální úřad se při výpočtu výměr parcel pro obnovený operát nedopustil chyby podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Žalovaný dále ověřoval, zda údaje o výměrách parcel evidované v dosavadním katastrálním operátu (dle údajů bývalého pozemkového katastru) nevykazují chybu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Žalovaný zjistil, že změna výměry parcely o

125 m² u pozemků J. K. se nevztahuje pouze k pozemku s původním označením p. č. 1185/1 – původ pozemkový katastr, jak uvádí žalobkyně, nýbrž k celé skupině sousedících pozemků ověřovaných na LV č. 736 ve vlastnictví J. K., označených v původním katastrálním operátu jako parcely č. 1185/1 a 1186/1 – obě původ pozemkový katastr. Tato skutečnost je zřejmá z výsledného dokumentu pro obnovu katastrálního operátu obsahujícího porovnání parcel podle stavu před a po obnově katastrálního operátu evidovaných na LV č. 736. V tomto porovnání parcel je vyznačeno, že skupině parcel čís. 1185/1 a čís. 1186/1 – původ pozemkový katastr o celkové výměře 12 901 m² odpovídá v obnoveném katastrálním operátu skupina parcel čís. 981, 982, 2138, 2480 a 2917 o celkové výměře 13 026 m² a že rozdíl u skupiny parcel dle stavu před a po obnově katastrálního operátu má velikos². t 125 mV dosavadním katastrálním operátu byly sousedící parcely čís. 1185/1 a čís. 1185/2 evidovány s téměř stejnou výměrou, podle údajů bývalého pozemkového katastru byla v dosavadním katastrálním operátu u parcely čís. 1185/1 evidovaná výměra o velikosti 9 851 m² a u parcely čís. 1185/2 výměra o velikosti 9 848 m². Podle zákresu v mapě pozemkového katastru mají uvedené pozemky podobu řemenovitých pozemků. Podle mapy mají oba pozemky přibližně stejnou šířku o velikosti cca 15 m, avšak odlišnou délku. Pouhým pohledem na mapu je zřejmé, že dlouhé hranice pozemku p.č. 1185/1 jsou výrazně delší, než hranice pozemku p.č. 1185/2, podle zjištění žalovaného uloženého ve spise, má pozemek p.č. 1185/1 délku cca 670 m a pozemek p.č. 1185/2 má délku cca 654 m, rozdíl cca 16 m. Vzhledem ke stejným šířkám pozemků a k výrazně odlišným délkám hranic pozemků je patrné, že parcela č. 1185/1 musí mít větší výměru, než parcela č. 1185/2. Při přezkoumání žalovaný zjišťoval výměry parcel z mapy pozemkového katastru s využitím digitálního planimetru a zjistil u p. č. 1185/1 výměru o velikosti 10 136 m² a u p. č. 1185/2 výměru o velikosti 9 778 m². Z uvedených skutečností vyplývá, že zápis písemné části dosavadního katastrálního operátu, podle něhož se výměry parcel č. 1185/1 a 1185/2 liší o po² uhé 3 mneodpovídá stavu vyplývajícímu ze zákresu pozemků v mapě. Přípustná mezní odchylka mezi dvojím nezávislým určením výměry parcely grafickým způsobem z mapy v měřítku 1:2880 vypočtená podle bodu 13.2 písm. b) přílohy k původní vyhlášce č. 190/1996 Sb., resp. podle bodů 14.10 a 14.11 přílohy ke stávající katastrální vyhlášce č. 26/2007 Sb. pro parcelu o velikosti výměry 9 848 m² či 9 851 m² má hodnotu ± 135 m². Podle šeřetní rozdíl mezi výměrou zjištěnou žalovaným a výměrou evidovanou v dosavadním katastrálním operátu má u parcely č. 1185/1 velikost 285 m² a je větší, než přípustná mezní odchylka. Je zřejmé, že dosavadní katastrální operát u pozemku p.č. 1185/1 vykazoval v údaji o výměře parcely chybu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Současně z výsledků šetření vyplývá, že chybu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 citovaného zákona nevykazují údaje katastrálního operátu u pozemku ve vlastnictví žalobkyně p.č. 1185/2 o výměře 9 848 m² a v obnoveném katastrálním operátu jako parcely č. 978, 979, 2137, 2478 a 2479 o celkové výměře 9 716 m². Rozdíl mezi výměrou p.č. 1185/2 zjištěnou odvolacím orgánem a výměrou evidovanou v dosavadním katastrálním operátu o velikosti 70 m², ěs tjeakjno rozdíl o výměře

parcely podle stavu před a po obnově katastrálního operátu o velikosti 132 ² je memnší, než přípustná mezní odchylka pro určování výměr parcel grafickým způsobem, která má hodnotu ± 135 m². Z šetření vyplývá, že příčinou stavu, že v obnoveném katastrálním operátu má pozemek žalobkyně proti údajům dosavadního katastrálního operátu výměru parcely o 132 ² mnižší a naopak sousedící pozemek ve vlastnictví J. K. o 125 m² vyšší je především skutečnost, že dosavadní katastrální operát u pozemkového vlastnictví J. K. vykazoval hrubou chybu ve výměře parcely. Šetřením bylo ověřeno, že ke změně velikosti výměry dotčených parcel při obnově katastrálního operátu přepracováním došlo v důsledku nového výpočtu výměr parcel, nikoliv z důvodu chybného zobrazení hranic pozemků v mapě obnoveného katastrálního operátu či chybného výpočtu výměr parcel. Nenastaly proto podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Geometrické určení dotčených pozemků jako závazný údaj pro právní úkony k nemovitostem dle obnoveného katastrálního operátu odpovídá v rámci přípustných odchylek v geometrickém určení podle katastrálního operátu platného před jeho obnovou. Obnovou katastrálního operátu nebyly nijak dotčeny právní vztahy k předmětným nemovitostem. Postup prvostupňového správního orgánu, který do obnoveného katastrálního operátu zavedl výměry parcel vypočtené ze souřadnic grafického počítačového souboru je v souladu s ust. § 15 odst. 2 katastrálního zákona i v souladu se stávajícími předpisy, tj. § 63 odst. 6 písm. a) vyhl. č. 26/2007 Sb. Není proto možné evidovat předmětný pozemek žalobkyně v obnoveném katastrálním operátu s výměrou parcely podle údajů dosavadního katastrálního operátu, neboť by to bylo v rozporu s právními předpisy pro výkon správy katastru nemovitostí.

III. Žalobní argumentace

[4] Žalobkyně namítala, že žalovaný opětovně nevzal v úvahu námitky uplatněné v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, žalobkyně byla neoprávněně zkrácena na svém vlastnickém právu, neboť při obnově katastrálního operátu se pozemek ve vlastnictví žalobkyně původně PK č. 1185/2 zmenšil o 132 m², sousední pozemek se ěztšvil o

125 m². Správní orgán pochybiřli p zjišťování skutkového stavu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 pím. a) a b) katastrálního zákona, na což byl upozorněn již v námitkách ze dne 24.6.2006 a poté v odvolání žalobkyně proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí; v ostatním na tyto listiny žalobkyně odkázala. Nesprávnost postupu správních orgánů obou stupňů je zcela zřejmá. Převodem do digitální formy se tvar nemění, stejně jako poloha. Není proto možné,

aby digitálním zobrazením na mapě došlo k posunutí hranice pozemku, jak je tomu v daném případě, kdy hranice na mapě se po jejich digitalizaci posouvají a tudíž průběh hranice původně zobrazené analogově je jiný než průběh téže hranice po digitalizaci. Posuny hranice nevznikly přesným měřením terénu, ale pouze nesprávnou „digitalizací“ původních map. Původní pozemek o výměře 19 699 m² byl rozědlen na dvě poloviny a tento stav byl až do

digitalizace respektován oběma vlastníky, po digitalizaci se pozemek PK č. 1185/2 žalobkyně zmenšil a sousední pozemek PK č. 1185/1 pana J. K. zvětšil. Pozemek PK č. 1186/1 J. K. s pozemkem PK č. 1185/2 žalobkyně nesousedí. Ke stejnému rozdělení na poloviny došlo u parcely PK č. 1184/1 a PK č. 1184/2, přičemž rozloha PK č. 1184/2 byla s přesností 1 m² zachována, což je chyba menší než 1 mm v posuvu společné hranice. Poněvadž všechny hranice uvedených parcel, jak v původní poloze, tak po přepracování, zůstaly zachovány, potom bez změny polohy společné hranice pozemku PK č. 1185/1 a 1185/2 nelze v uvedeném rozsahu měnit jejich výměru. Katastrální úřad nepostupoval korektně. Parcela PK č. 2479 žalobkyně byla měřením v terénu určena s výměrou 66 m². Stejně tak byla zaměřena i s ní sousedící parcela PK č. 2480 s výměrou 64 m². Tyto parcely mají spočlenou hranici a délka této hranice je shodná pro obě parcely. Parcely jsou shodně čtyřúhelníkového tvaru, jejichž kratší strany jsou rovnoběžné, stejně jako jsou rovnoběžné delší strany, jejich vzdálenost je dána předpisem. Není proto možné, aby pozemek PK č. 1185/2 byl užší, než pozemek PK č. 1185/1. Pozemek PK č. 1185/2 tedy měří 15,2 m, zatímco pozemek PK č. 1185/1 je ve stejném místě široký 14,8 m. Na lomové body parcel č. 1185 a č. 1185/2 nebyl brán zřetel a z ostatních lomových bodů byly vybírány jen ty některé. Pokud by byly brány v úvahu všechny lomové body, potom by se ovšem výměry pozemků vrátily do původního stavu. O tom, že šířky parcel č.p. 2480 – 14,8 m a č.p. 2479 – 15,2 m odpovídají skutečnosti, svědčí to, že s nimi korespondující lomové body na přilehlém konci pozemků určují u pozemku PK č. 1185/1 J. K. šířku 14,92 m a u pozemku č. 1185/2 žalobkyně šířku 15,36 m, který je tedy širší o 44 cm. To platí i o opačném konci pozemku, kde pozemek žalobkyně má vypočtenou šířku 17,95 m a pozemek J. K. šířku 17,77 m, opět pozemek žalobkyně je širší. Tabulky by neměly vykazovat chybu. Poněvadž šířky parcel nebyly určeny ve všech společných lomových bodech, tabulky nemají vypovídající hodnotu a pouze slouží k vytvoření dojmu, že pozemek žalobkyně je užší. Zvýšené výměry parcely 1186/1 o 285 m² se původní výměra parcel 1185/1 a 1185/2 z 19 699 m² zvětšila na 19 984 m². Pokud je tento údaj správný, nutně by musely být změněny hranice. Výměra 285 ²m je však žalovaným účelově zvolena jen ke zdůvodnění přesunu výměr z jednoho pozemku na druhý a tomu, aby mohlo být tvrzeno, že vlastně oba

pozemky byly zmenšeny. Tuto účelovou změnu výměry mohl žalovaný volně provést, poněvadž v daném případě výměra parcely 1185/1 nebyla Katastrálním úřadem Kroměříž stanovena samostatně, ale výměra parcely 1185/1 byla stanovena po sloučení s parcelou a žalovaný si tak mohl volit, jak velké výměry mezi pozemky potvrdí. Poněvadž bylo nutno potvrdit přesun 132 m², zvolil 285 m² = součtu + dovoýlechn tolerancí zaokrouhleno na celé

číslo nahoru. Zvětšení parcely č. 1185/1 J. K. o 285 m² je účelové a vyplývá z toho, že sice byla na evidenci provedena oprava, avšak ihned byla výměra snížena ², o o 161 ktermou

výměra parcel č. 1185/1 a 1185/2 překračuje jejich skutečnou výměru. Celá tato operace s výměrami nemá jiný účel, než ten, že katastrální úřad nemůže tvrdit, že výměra parcel 1185/1 a 1185/2 byla snížena a že ve skutečnosti výměra parcel 1185/1 J. K. byla zvýšena o 125 m² a zmenšena byla jen parcela 1185/2 žalobkě o yn132 m². Že se jedná o účelovou manipulaci s výměrami, svědčí i fakt, že „přesné měření“ provedené Katastrálním úřadem Kroměříž a žalovaného se liší o 100 %, např. žalovaný naměří 285 ² x kmatastrální úřad 125

m² - u pana J. K. a měření u žalobkyně – katastrální úřad 125 m² x žalovaný 70 m². Katastrální úřad, přestože věděl, že bylo požadováno, aby byly převzaty původní katastrální mapy, postupuje zcela odlišně a takticky mění hranice, aniž by zúčastnění k takovým změnám dali souhlas.

V. Stanovisko žalovaného

[5] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadené rozhodnutí a dále namítl, že žalobkyně neuvádí, které právní předpisy měly být porušeny. Nedošlo ani k dotčení vlastnického práva žalobkyně. Úkonem katastrálního úřadu při obnově katastrálního operátu v r. 2006 spočívajícího v převodu hranic dotčených pozemků z mapy pozemkového katastru do nové digitální katastrální mapy a v novém výpočtu výměr parcel došlo pouze ke změně ve způsobu evidence pozemků v katastrálním operátu. Žalovaný neporušil ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona, zjišťování skutečného stavu věci (ve smyslu ust. § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění platném pro projednávanou věc, dále jen “správní řád“) ve správním řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona spočívá pouze ve zjišťování stavu, zda při vedení a obnově katastrálního operátu nedošlo ke zřejmému omylu při zápisu podle předložených listin, anebo k chybě způsobené nepřesností při podrobném měření zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. V daném případě katastrální úřad při obnově katastrálního operátu dotčené pozemky zobrazil do katastrální mapy s využitím mapy pozemkového katastru a poté se mohl v řízení o námitce proti obsahu obnoveného katastrálního operátu katastrální úřad a následně žalovaný zabývat pouze zkoumáním, zda hranice pozemků byly z mapy bývalého pozemkového katastru do nové digitální mapy převzaty s předepsanou přesností (zda nedošlo k chybě v zákresu hranic pozemků v katastrální mapě a zda nedošlo k chybě při výpočtu výměr parcel). Ze spisu vyplývá, že žalovaný se podrobně zabýval zkoumáním správnosti zákresu hranic pozemků v nové katastrální mapě, jakož i zkoumáním správnosti výpočtů výměr parcel. K námitce žalobkyně žalovaný ověřoval, zda údaje o výměrách parcel evidované v dosavadním katastru operátu nevykazují chybu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Tvrzení žalobkyně, že průběh hranic pozemků podle zákresu ve stávající digitální katastrální mapě neodpovídá jejímu průběhu podle zákresu v původní mapě pozemkového katastru, není doloženo žádnými důkazy. Tvrzení žalobkyně, že původní pozemek o výměře 19 699 m² byl rozdělen na dvě poloviny, není doloženo žádnou listinou. Tvrzení nelze dovodit ani z údajů dřívějšího operátu pozemkové knihy a pozemkového katastru. Z dokumentace u katastrálního úřadu vyplývá, že do pozemkové knihy pro katastrální obec Zborovice bylo zápisem ze dne 9.4.1856 v knihovní vložce č. 105 vyznačeno předchůdcům žalobkyně vlastnické právo k pozemku p.č. 1185/2 a zápisem ze dne 4.8.1876 v knihovní vložce č. 230 bylo předchůdcům J. K. vyznačeno vlastnické právo k pozemku p.č. 1185/1. Podle zápisu v parcelním protokolu uloženého u katastrálního úřadu byl pozemek p.č. 1185/1 v roce 1898 evidován s výměrou parcely o velikosti 9 851 m² a pozemek p.č. 1185/2 s výměrou parcely o velikosti 9 848 m² (součet ývměr parcel je 19 699 m²). Dále z údajů dřívější pozemkové evidence vyplývá, že dotčené pozemky jsou geometricky a polohově určeny pouze zákresem v mapě pozemkového katastru v měřítku 1:2880, která byla odvozena z mapy stabilního katastru zhotovené mapováním v roce 1827. Podle zákresu v mapě pozemkového katastru je pozemek p.č. 1185/1 delší, než pozemek p.č. 1185/2. V operátu dřívější pozemkové evidence se nenachází žádný přesnější dokument z roku 1856 odpovídající dnešnímu geometrickému plánu, z něhož by bylo možno dovodit, zda původní řemenovitý více než 650 m dlouhý pozemek měl být rozdělen tak, aby vznikající pozemky p.č. 1185/1 a 1185/2 o různých délkách měly stejnou šířku anebo stejnou výměru parcel. Povinnost zhotovovat geometrické plány pro dělení pozemků evidovaných v pozemkové evidenci totiž vznikla teprve zákonem č. 82/1883 ř.z. Oporu v listinách nemá ani tvrzení žalobkyně, že parcely č. 1184/1 a 1184/2 vznikly rovněž rozdělením původní parcely na dvě poloviny. To z toho důvodu, že podle údajů v parcelním protokolu byla k pozemkové evidenci vedle parcel č. 1184/1 a 1184/2 zapsána ještě parcela č. 1184/3. Tvrzení žalobkyně, že rozloha PK č. 1184/2 byla s přesností na 1 m² zachována, což je chyba menší, než 1 mm v posuvu společné hranice, vyplývá z názoru žalobkyně, že z mapy v měřítku 1:2880 by bylo možno podle lomového bodu hranice (podrobného bodu polohopisu) určit s přesností na 1 mm. Názor je mylný, neboť takovými rozlišovacími schopnostmi lidské oko není nadáno. Čára znázorňující v mapě hranice pozemků má tloušťku 0,13 mm (podle bodu 10.1 přílohy ke katastrální vyhlášce číslo 26/2007 Sb.), což v mapě v měřítku 1:2880 odpovídá tloušťce 0,38 m. Tedy pouhá čára znázorňující v mapě hranice pozemku má u mapy v měřítku 1:2880 šířku 0,38 m, proto úvahy žalobkyně, že při přebírání hranic pozemku p.č. 1184/2 z mapy pozemkového katastru do digitální katastrální mapy došlo k posuvu společné hranice o 1 mm, tj. 0,001 m, považuje žalovaný za pochybené. Podle bodu 15 přílohy k vyhlášce číslo 26/2007 Sb. mezní odchylka přesnosti určení polohy bodů ze zákresu v mapě v měřítku 1:2880 má hodnotu ± 0,92 m a mezní odchylka přesnosti určení délky mezi dvěma body z mapy v měřítku 1:2880 má hodnotu ± 1,30 m. Změna výměry parcely o 120 m2 u pozemku J. K. se nevztahuje pouze k pozemku s původním označením p.č. 1185/1, jak v námitce a v odvolání uvedla žalobkyně, nýbrž k celé skupině sousedících pozemků evidovaných na LV č. 736 ve vlastnictví J. K. označených v původním katastrálním operátu jako parcely číslo 1185/1 a 1186/1. Žalobkyně není spokojená s tím, že její pozemek je v obnoveném katastrálním operátu v některých částech širší a v některých částech naopak užší, než sousedící pozemek. Podle názoru žalobkyně by její pozemek měl být širší než sousedící v celé své délce. Proto skutečnost, že v jiných částech je její pozemek užší, což má vyplývat z dokumentu „porovnání délek“, zhotoveného žalovaným, považuje za chybu při obnově katastrálního operátu. Tato námitka je však nedůvodná. Tvrzení žalobkyně není doloženo žádnou listinou a nelze ji dovodit ani z údajů operátu dřívější pozemkové evidence. Geometrické určení pozemků bylo v dosavadním katastrálním operátu dáno jen pouhým zákresem v katastrální mapě v měřítku 1:2880, nikoliv přesnějším technickým podkladem. Nelze tedy prokázat, že pozemek p.č. 1185/2 by měl být v celé své délce (tj. 650 m) širší, než pozemek p.č. 1185/1 o délku v rozsahu od 0,12 do 0,44 m. Podle údajů katastrálního operátu část pozemku žalobkyně evidovaného v dosavadním katastrálním operátu jako parcela č. 1185/2 je ve stávajícím katastrálním operátu po obnově v roce 2006 evidována jako parcela č. 2479, obdobně část sousedícího pozemku ve vlastnictví J. K., evidovaného v dosavadním katastrálním operátu jako parcela číslo 1185/1, je ve stávajícím katastrálním operátu evidována jako parcela č. 2480. Žalobkyně prokazuje, že výměry sousedících parcel číslo 2479 a 2480, zapsány ve stávajícím katastrálním operátu, byly určeny výpočtem ze souřadnic lomových bodů hranic pozemků určených na podkladě výsledků zeměměřických činností v terénu, a to i přesto, že z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že hranice dotčených pozemků byly do katastrální mapy převzaty převodem z mapy pozemkového katastru. V podstatě žalobkyně tvrdí, že lomové body hranic pozemků p.č. 2479 a 2480 jsou v platném katastrálním operátu evidovány se souřadnicemi určenými se zaměřením hranic pozemků, které byly v terénu označeny trvalými znaky (mezníky) a jejichž poloha v terénu byla vlastníky pozemků protokolárně uznána. Takové tvrzení však údaje platného katastrálního operátu neosvědčují. U podrobných bodů polohopisů, jejichž souřadnice byly určeny na základě zeměměřických činností v terénu, se podle ustanovení bodu 13.9 přílohy k vyhlášce číslo 26/2007 Sb. v katastru nemovitostí eviduje kód kvality určení souřadnic s čísly 3 - 5. U dotčených pozemků p.č. 2479 a 2480 je na lomových bodech hranic (č. 7822, 7833, 7832, 7840, 7839 a 7842) evidován kód kvality s číslem 8, což podle ustanovení bodu 13.9 přílohy k vyhlášce číslo 26/2007 Sb. znamená, že souřadnice podrobných bodů byly určeny převzetím z analogové mapy v měřítku 1:2880. Je tedy zřejmé, že výměra parcel č. 2479 a 2480, evidovaná v katastru nemovitostí, není výměrou určenou z údajů měřených v terénu, jak uvádí žalobkyně. V dokumentu „porovnání délek“, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, jsou uvedeny výsledky šetření žalovaného provedeného za účelem zjištění, zda při obnově katastrálního operátu nedošlo při převodu hranic dotčených pozemků z mapy pozemkového katastru do stávající digitální katastrální mapy k chybě ve smyslu ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Při sestavování výsledku šetření se žalovaný v tabulce u parcely č. 1185/2 u délky mezi body č. 5 a č. 7605 dopustil zřejmé chyby v psaní, neboť uvedl, že rozdíl mezi délkami 14,58 m a 15,61 m má velikost – 0,03 m, správně má být – 1,03 m. S ohledem na skutečnost, že uvedený rozdíl (- 1,03 m) je menší, než výše uvedená popsaná přípustná mezní odchylka (± 1,3 m) nemá uvedená chyba v psaní na výsledky zjišťování žádný vliv. Ve správním spise je založen dokument „výpočet výměr parcel (dílů)“, jehož kopie byla poskytnuta žalobkyni. Z tohoto dokumentu vyplývá, že žalovaný ke zjištění rozdílu o velikosti 285 m² ve výměře

parcely č. 1185/1 dospěl na podkladě dvojího měření provedeného v mapě pozemkového katastru s využitím digitálního planimetru a nikoli postupem popsaným žalobkyní. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

VI. Právní hodnocení soudu

[6] Žalobou napadené rozhodnutí o námitkách žalobkyně proti obsahu obnoveného katastrálního operátu a navazující druhostupňové správní rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné ve správním soudnictví postupem podle zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

[7] Cílem obnovy katastrálního operátu je jeho aktualizace buď po stránce obsahové (je-li skutečný průběh hranic v terénu jiný, než jak je zapsán ve stávajícím katastrálním operátu – ať už následkem technické nedokonalosti původní evidence, faktického vývoje či v důsledku provedených pozemkových úprav), nebo po stránce formální (převedení katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru), a proto obnova katastrálního operátu nesměřuje ke změně právních vztahů, pokud jejich změna není doložena listinou (viz např. usnesení zvláštního senátu zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15. 6. 2005, č.j. Konf 90/2004-12, přístupné na www.nssoud.cz).

[8] V projednávané věci prvostupňový správní orgán provedl obnovu katastrálního operátu v roce 2006 spočívající v převodu hranic dotčených pozemků z mapy pozemkového katastru do nové digitální katastrální mapy a v novém výpočtu výměr parcel. Došlo ke změně ve způsobu evidence pozemků v katastrálním operátu a ke změně výměr dotčených pozemků došlo pouze v důsledku zpřesnění novým výpočtem. Nejednalo se o chybné zaměření, či vyznačení vlastnické hranice. Geometrické určení pozemků, což je závazný údaj pro právní vztahy k nim, nebylo obnovou katastrálního operátu dotčeno. Jednalo se tedy o druhý shora zmíněný případ aktualizace formálním převedením katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru. Obnova operátu evidence nemovitostí nemá vliv na hmotněprávní vztahy k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim. Předmět vlastnictví (pozemek žalobkyně) zůstává stejný jako před změnou výměry, neboť podle § 5 odst. 7 katastrálního zákona platí, že právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu, ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Zpřesněním výměry parcely nejsou dotčeny právní vztahy k pozemkům a není proto ani dotčeno vlastnické právo žalobkyně. Tím, že nedošlo ke změně průběhu geometrického a polohového určení pozemků, nedošlo ani ke změně průběhu hranic v terénu, ale pouze byly zpřesněny dosavadní výměry dotčených parcel. V předmětné věci byl katastrální operát obnoven přepracováním souboru geodetických informací ve smyslu ust. § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, při němž byla stávající katastrální mapa převedena z grafické formy do grafického počítačového souboru. Žalovaný se zcela správně zabýval zkoumáním, zda hranice pozemků byly z mapy bývalého pozemkového katastru do nové podoby převzaty s předepsanou přesností a také tím, zda nedošlo k chybě při výpočtu výměr parcel. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zabýval otázkou, zda při obnově katastrálního operátu nedošlo k chybě v geometrickém a polohovém určení dotčených pozemků. Dotčené pozemky byly v dosavadním katastrálním operátu geometricky a polohově určeny zákresem v mapě pozemkového katastru v měřítku 1:2880, prvostupňový správní orgán správnost transformace zákresu hranic doložil mapou pozemkového katastru a novou katastrální mapou. Žalovaný dále správnost zákresu parcel v nové katastrální mapě ověřoval porovnáním délek mezi lomovými body zjištěnými z mapy pozemkového katastru a délek vypočtených ze souřadnic souboru geodetických informací obnoveného katastrálního operátu. Žalovaný výpočtem zjistil, že odchylky v uvedených délkách nepřesahují předepsané mezní odchylky. Na základě těchto skutečností žalovaný zjistil, že prvostupňový správní orgán se nedopustil chyby ve smyslu ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona, podle něhož na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Uvedená správní úvaha žalovaného je zachycena dostatečným způsobem v odůvodnění jeho žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila porušení ust. § 8 odst. a) a b) katastrálního zákona s odkazem na jednotlivá v žalobě uplatněná skutková tvrzení. Žalovaný dostatečným způsobem vyvrátil, že nedošlo k porušení ust. § 8 odst. 1 citovaného zákona. Žalovaný se podrobně v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval námitkou chyby při výpočtu výměry předmětných parcel. Žalovaný podrobnou správní úvahou v žalobou napadeném rozhodnutí popsal zjišťování výměr předmětných pozemků a dospěl k závěru, že příčinou stavu, že v obnoveném katastrálním operátu má pozemek žalobkyně oproti údajům dosavadního katastrálního operátu výměru parcely o 132 m² nižší a sousedící pozemek J. K. výměru o 125 m² vyšší je, že dosavadní katastrální operát u pozemku ve vlastnictví J. K. vykazoval hrubou chybu ve výměře parcely. V tomto směru odkazuje soud na příslušnou správní úvahu žalovaného. Žalovaný je kontrolním orgánem výkonu státní správy pro oblast katastru nemovitostí České republiky a m.j. dohlíží na ověřování výsledků zeměměřických činností, které jsou využívány pro katastr nemovitostí České republiky. Ze zákonného vymezení věcné způsobnosti žalovaného je zřejmé, že se jedná o odborný orgán. V každém konkrétním řízení je pak na něm, jako na orgánu zeměměřictví a katastru nemovitostí, zda shledá skutková zjištění dostatečná a postačující pro rozhodnutí ve smyslu § 32 správního řádu či nikoli a jaké důkazy provede. Žalobou byly zpochybněny technické parametry výsledku řízení o obnově katastrálního operátu, tedy skutečnosti, k jejichž odbornému posouzení je žalovaný ze zákona povolán. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného může např. spočívat v tom, že by rozhodnutí odporovalo provedeným skutkovým zjištěním a vykazovalo by znaky libovůle. Krajský soud v Brně však nezjistil, že by se rozhodnutí žalovaného dostalo do rozporu s provedeným skutkovým zjištěním. Z poukazovaných správních úvah vyplývá, že tyto plně vycházejí ze zjištění, které jsou založeny ve správním spise a zjištěné skutečnosti žalovaný podrobně vyhodnotil. V tomto ohledu soud společně s žalovaným nezjistil, že by mělo dojít k porušení ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona, které je aplikovatelné i pro případ řízení o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu. Ve vztahu k libovůli pak zákonný limit představuje především § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Jak bylo shora již uvedeno, v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se zcela dostatečným a podrobným způsobem zabývá námitkami uplatněnými žalobkyní v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Právě takové námitky měl žalovaný za úkol v rámci odvolacího řízení zhodnotit (podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu platí, že odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně zato, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.). V odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí žalobkyně především namítala (ve vztahu k žalobním námitkám) nesprávnost nově vypočtené výměry dotčených pozemků, a to bez konkrétnějších skutkových tvrzení, vyjma tvrzení, že provedená změna není bez výrazné změny průběhu hranic dotčených pozemků možná. Vzhledem k uvedeným odvolacím námitkám a shora citovanému ustanovení správního řádu je možno konstatovat, že se žalovaný vyčerpávajícím způsobem zabýval těmito odvolacími námitkami a příslušné správní úvahy týkající se těchto námitek jsou přezkoumatelným způsobem uvedeny v odůvodnění jeho žalobou napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného má oporu ve spisech, neboť správní orgány vyšly při svém rozhodování ze standardně pořízených zeměměřických podkladů a na základě nich zhodnotily námitky žalobkyně (viz rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 28.1.2009, č.j. 8 As 40/2008 – 170, přístupný na www.nssoud.cz). Úkolem správního soudu není suplovat vysoce specializovanou odbornou činnost, kterou je otázka správnosti transformace zákresu hranic parcel z mapy pozemkového katastru do digitální katastrální mapy a výpočet výměr předmětných parcel, včetně pomocných výpočtů. Soud má za povinnost hodnotit zákonnost výsledných rozhodnutí, tedy zda jimi došlo k porušení normy, přičemž na žalobkyni je, aby v rámci žalobních tvrzení uplatnila jak skutkové, tak právní důvody, na jejichž základě považuje napadené rozhodnutí žalovaného za nezákonné. Jak bylo shora uvedeno, soud se ztotožnil s úvahou žalovaného ohledně neporušení ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona prvostupňovým správním orgánem. Žalobkyní použitá skutková tvrzení, na jejichž základě zpochybňuje správnost závěrů žalovaného neobsahují, vyjma poukazu na ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona, přezkoumatelné žalobní námitky ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. Především chybí tvrzení týkající se překročení mezních odchylek s poukazem na konkrétní odchylky stanovené prováděcím předpisem ke katastrálnímu zákonu, skutkové námitky uplatněné v žalobě neodpovídají ani možné úvaze ohledně zřejmého omylu při vedení a obnově katastru ve smyslu pojmu „zřejmý omyl“ jak jej vykládá soudní praxe. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudek ze dne 17.1.2008, č.j. 1 As 40/2007 -103, přístupný na www.nssoud.cz) je třeba neurčitý pojem „zřejmý omyl“ obsažený v § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (zejména případy chyb v psaní a počítání jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině, či např. i opomenutí zapsat údaje v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažený lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem.

[9] Jak bylo shora již uvedeno, žalovaný dostatečně podrobným způsobem objasnil postupy, na jejichž základě dospěl k závěru o nedotčení geometrického a polohového určení parcel obnovou katastrálního operátu a závěr týkající se správných výměr dotčených parcel. Navíc, jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4.6.2009, č.j. 9 As 49/2008 – 52, přístupný na www.nssoud.cz, v případě, kdy nedošlo ke změně průběhu geometrického a polohového určení hranic pozemku a při obnově katastrálního operátu byla pouze zpřesněna dosavadní výměra parcely, nelze vůbec hovořit o existenci chyby ve smyslu § 8 odst. 1 katastrálního zákona.

[10] Postupem ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. soud žalobu zamítl pro její nedůvodnost.

VII. Náhrada nákladů řízení

[11] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, ve spojení se skutečností, že podle obsahu soudního spisu žalovanému náklady řízení nevznikly. Zároveň nenastala žádná ze skutečností, která by odůvodňovala moderaci posledně citovaného ustanovení s.ř.s.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 22.2.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru