Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 245/2008 - 89Rozsudek KSBR ze dne 08.12.2010


přidejte vlastní popisek

30 Ca 245/2008 - 89

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce JUDr. J. M., právně zast. JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Palánek 1a, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, za účasti D. Š., o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 18.11.2008 se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 11.9.2008, č.j. JMK 94290/2008, SpZn. S-JMK 94290/2008/OÚPSŘ a předchozího prvostupňového rozhodnutí Městského úřadu v Kloboukách u Brna – Stavebního úřadu ( dále jen „stavební úřad“ ) ze dne 20.5.2008, č.j.: výst.: 2989/1/06-328.3, kterým byla umístěna stavba – budova firmy V. Š. na pozemcích p.č. 2700/97 a 4/27 v k.ú. Brumovice. Napadené rozhodnutí žalovaného zamítlo odvolání m.j. žalobce směřující proti citovanému prvostupňovému správnímu rozhodnutí a toto zároveň potvrdilo.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je m.j. uvedeno, že stavební úřad dne 20.12.2006 obdržel návrh V. Š. na vydání územního rozhodnutí na stavbu „novostavba – budova firmy V. Š.“, tímto návrhem došlo k zahájení územního řízení o umístění předmětné stavby. Stavební úřad rozhodnutím č.j. 2989/06-328 ze dne 14.5.2007 umístil předmětnou stavbu na pozemcích p.č. 2700/97 a 4/27 v k.ú. Brumovice a stanovil pro umístění a projektovou přípravu stavby další podmínky podle ust. § 39 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 19.9.2007, č.j. JMK 99020/2007, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvého stupně k novému projednání, především z toho důvodu, že stavební úřad se nevypořádal zákonnou formou se stanovením okruhu účastníků řízení, zkrátil lhůtu pro oznámení zahájení řízení a nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Stavební úřad obdržel 14.1.2008 přípis Odboru regionálního rozvoje MÚ Hustopeče, v němž je vyjádřeno, že návrh žadatele je v souladu s územním plánem obce Brumovice v plochách SZ – smíšené území živnostenské. Stavební úřad dne 20.5.2008 rozhodnutím č.j. 2989/1/06-328.3 vydal rozhodnutí o umístění stavby budovy firmy V. Š. na pozemcích p.č. 2700/97 a 4/27 v k.ú. Brumovice sloužící pro administrativu, maloobchod a velkoobchod s nábytkem, skladování a kompletaci komponentů k postelím. Stavba je řešena jako přízemní s částečným využitím podkrovních prostor, nepodsklepený objekt se sedlovou střechou o půdorysu 12,0 x 27,0 m. V přední části budovy bude vstupní hala, kancelář, expediční místnost a sociální zařízení. V podkrovní části je navržena předváděcí galerie. V zadní části objektu jsou kompletační místnosti. Hlavní vstup do budovy je ze severozápadní strany, ze zpevněné plochy a parkoviště, které jsou součástí této stavby. Proti uvedenému rozhodnutí podal odvolání m.j. i žalobce jakožto účastník správního řízení. Prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí m.j. uvedl k námitce zhoršení pohody bydlení, ke zvýšení exhalací, hluku a prachu zvýšením dopravy provozem na komunikaci, ke zhoršení celkového životního prostředí v lokalitě a snížení tržní hodnoty sousedních nemovitostí, že námitky mohly být uplatněny při projednání změny č. 3 územního plánu obce Brumovice, ve které tato lokalita je schválena jako Smíšené území živnostenské. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá soulad stavby s touto změnou územního plánu. Firma Š. vlastní jedno vozidlo do 3,5 t, jímž se bude navážet a rozvážet zboží. Rodinné domy mají mezi obytnou částí a místní komunikací zahradu, čímž se sníží případné negativní vlivy z místního provozu a předmětné stavby. Stavební úřad dospěl k závěru, že navrhovaná stavba nezhorší v okolí pohodu bydlení, exhalace, hluk a prach nad míru přiměřenou v dané lokalitě. Žalovaný doplnil, že samotný provoz stavby po posouzení podle technické zprávy nezpůsobuje nadměrné pachy, prachy, hluk a další ovlivnění životního prostředí. V budově bude prováděna kompletační činnost, v technické zprávě není uvedeno, že by se používaly pro kompletaci chemikálie, či se provádělo lakování nebo jiná povrchová úprava postelí. Kompletace je jen jednou z dílčích částí výroby. Odbor životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje vydal 26.3.2007 stanovisko, že předmětná stavba nepodléhá zjišťovacímu řízení. Další požadavky účastníků řízení na provedení zjišťovacího řízení nejsou oprávněné. Námitky, že stavba neodpovídá územnímu plánu, stavební úřad zamítl. Po prostudování napadeného rozhodnutí a souvisejícího správního spisu dospěl žalovaný k závěru, že hodnocení námitek a způsob, kterým se s námitkami prvostupňový správní orgán vypořádal, byl správný, a lze se s ním ztotožnit. Navíc napadeným rozhodnutím byla předmětná stavba pouze umístěna. Na podkladě územního rozhodnutí není navrhovatel oprávněn stavbu provádět. Stavební úřad se při posuzování návrhu rovněž zabýval souladem tohoto návrhu se závaznou a směrnou částí územního plánu obce Brumovice a obecnými technickými požadavky na výstavbu zakotvenými ve vyhlášce č. 137/1998 Sb. a také souladem s obecnými technickými požadavky, přičemž dospěl k závěru, že návrh není s citovanými předpisy v rozporu. Územní plán Brumovice byl zpracován jako územní plán sídelního útvaru a projednán v souladu se stavebním zákonem. V roce 2006 byla zpracována změna č. 3, která byla schválena 17.8.2006. Předmětná stavba se nachází v ploše, která byla touto změnou změněna z funkční plochy zemědělského půdního fondu na plochu pro smíšené území živnostenské. Pro dané území m.j. stanoví, že přípustné jsou stavby pro řemeslnou výrobu a výrobní služby, malé obchody a služby. Podmínečně zde mohou být umísťovány středně velké obchody a služby, parkovací plochy pro nákladní automobily. Nepřípustné jsou m.j. velké skladové objekty. Předmětná stavba má sloužit pro administrativu, maloobchod a velkoobchod s nábytkem, skladování a kompletování komponentů k postelím, včetně manipulačních a parkovacích ploch. Z přípustných a podmíněně přípustných regulativů je možno dovodit, že předmětná stavba je v souladu s územním plánem Brumovice, neboť svým charakterem spadá pod řemeslnou výrobu a výrobní služby, středně či malé obchody a parkovací plochy. Naopak svým rozsahem se nejedná o průmyslovou výrobu a stavby pro skladování. Sklad je pouze součástí provozovny, která se nezabývá pouze skladováním jako logistickou činností a obsluha a parkování je navrženo jen pro vozidla do 3,5 t, jak je uvedeno v technické zprávě i v odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí. Kompletační činnost je jen jednou z řady činností, které představuje jako celek výroba, která však není hlavní náplní Budovy firmy V. Š. V tomto případě se jedná pouze o seskládání některých částí a navíc se nejedná o lakování či jinou povrchovou úpravu postelí. Z toho nutně vyplývá i daleko menší zátěž z této kompletační činnosti pro okolí, než je kompletní výroba celé postele. V rámci územního plánu se stavby podřazují pod nejblíže definovaný pojem, čímž v tomto případě spadají do přípustných staveb pro řemeslnou výrobu a výrobní služby. K námitce žalobce, že se prvostupňový správní orgán dostatečně nevypořádal s uplatněnými námitkami účastníků řízení žalovaný uvedl, že odůvodnění námitek je uvedeno na straně 15 prvostupňového správního rozhodnutí, kde m.j. stavební úřad uvádí další a konkrétní odůvodnění námitek, že navrženým jedním obslužným vozidlem do 3,5 t provozovny nedojde k navýšení provozu na místní komunikaci nad míru přiměřenou stávajícím poměrům, navíc rodinné domy v lokalitě mají předzahrádky, které snižují vlivy provozu z místní komunikace. Navíc se jedná o kompletační činnosti, nejedná se o stavbu průmyslovou, jak stavební úřad uvedl v následujícím odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se ztotožnil s odůvodněním námitek stavebního úřadu s tím, že se s nimi stavební úřad dostatečně vypořádal. Z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu k rozhraničení pravomoci soudu a stavebních úřadů ve věci přezkumu námitek podle rozsudku tohoto soudu ze dne 8.4.2003, sp. zn. 22 Cdo 572/2003, pak „v řízení podle stavebního zákona lze uplatnit

všechny námitky vycházející z vlastnických práv k pozemkům a stavbám, tedy i námitky obsahově odpovídající § 127 odst. 1 občanského zákoníku. Na rozdíl od tohoto ustanovení, které poskytuje ochranu proti imisím již nastalým, se v řízení podle stavebního zákona lze domáhat proti imisím hrozícím (budoucím, očekávaným). Dovolací soud opakovaně vyslovil názor, že o námitce budoucích imisí musí stavební úřad rozhodnout sám a nemůže s touto námitkou odkazovat účastníky na soud“. Z uvedeného vyplývá, že námitky směřující proti budoucímu stavu jsou v kompetenci stavebních úřadů. Naopak námitky proti již existujícím zásahům do vlastnického práva náleží do pravomoci soudů. Rodinný dům žalobce odděluje od místní komunikace poměrně velká zahrada, přičemž samotný dům stojí při státní silnici, vedoucí přímo před jeho okny.

Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že se správní orgány nezabývaly indexem zastavěné plochy stanovené územním plánem. Je-li tento index stanoven závaznou částí územního plánu, nesmí být překročen. Je-li v další části územního plánu, lze jej sice překročit, ale stavební úřad musí vždy své rozhodnutí odůvodnit. Žalovaný se s námitkou zhoršení pohody bydlení nevypořádal správně, protože to není námitka vztahující se jen k procesu schválení územního plánu, ale námitka k územnímu i stavebnímu řízení a vztahující se právě k umístění stavby na pozemku. Z tohoto důvodu jsou rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelná. V rozporu se skutečným obsahem je hodnocení žalovaného týkající se vlivu provozu na životní prostředí. Správní orgán používá chybně výrazu „firma“, kterou označuje za podnikatele – fyzickou osobu a zaměňuje ji s „obchodní firmou“. Skutečnost, že nyní vlastní podnikatelka jedno vozidlo, pak hodnocení tohoto stavu k právě jednomu vozidlu je občanskoprávní námitkou, vztahující se k současnému stavu, zatímco v tomto případě šlo o posouzení vlivu stavby do budoucna (zde je nutné poukázat na předmět činnosti, včetně činnosti – „velkoobchod“, jak sama podnikatelka uvedla a má ve svém oprávnění k podnikání). Je nepravděpodobné, že navážet materiál a rozvážet zboží si bude výlučně podnikatelka sama, ale je zřejmé, že to pro ni budou provádět i jiné osoby – dopravci, a to rozhodně i většími vozidly, což se nedá sice doložit, ale ani vyvrátit. K navážení zboží, parkování vozidel zásobování, parkování návštěvníků velkoobchodu bude potřeba i adekvátní parkoviště, což má samozřejmě vliv na životní prostředí, ale také na pohodu bydlení i vliv této stavby na okolí. K tomu správní orgány vůbec nepřihlédly. Správní orgány vyhodnotily předložené skutečnosti (důkazy) v rozporu s jejich skutečným obsahem, zabývaly se touto skutečností nedostatečně a rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Jak vyplývá ze schváleného územního plánu, lze sice podmínečně povolit některé stavby, ale právě tato skutečnost vyžaduje, aby se správní orgán dostatečně vypořádal s konkrétní činností, jež podmínečně povolí. Správní orgán si nemůže při své činnosti počínat libovolně, protože takové jednání je nepřezkoumatelné. Správní orgány hodnotily jen některé z kontextu vytržené důkazy, nehodnotily důkazy v jejich vzájemné souvislosti a rozhodnutí je v rozporu se skutečným obsahem těchto podkladů a současně je i nepřezkoumatelné (tam, kde není zřejmé, z čeho žalovaný učinil svůj závěr, anebo proč jej učinil. Správní orgán pak vyvozoval ze zjištěných skutečností jiné, v některých případech i opačné závěry). Žalovaný odkazuje na charakter provozu podnikatelky, ale v tom si právě odporuje. Podnikatelka uvedla jako předmět činnosti vedle jiného i velkoobchod, čemuž neodpovídá správním orgánem provedená „účelová minimalizace“ jejího podnikání. Není zřejmé, z čeho usuzuje správní orgán, že výroba a velkoobchod budou svým rozsahem minimální. Žalovaný opominul, že navážení zboží do velkoobchodu není vozidlem 3,5 t fakticky možné, že navážení zboží ke kompletaci bude znamenat, že na místo budou dováženy větší díly, což malým vozidlem není možné. Správní orgán také tvrdí (ovšem tuto skutečnost nezjistil dostatečně), že podnikatelka nebude lakovat, protože to nemá v technické zprávě, ale jedná-li se o podmínečnost povolení stavby, pak se měl žalovaný zabývat i tím, zda tomu tak je. Kompletaci totiž podnikatelka nespecifikovala. Žalovaný si protiřečí ve vyjádření k námitce žalobce, týkající se vypořádání s občanskoprávními námitkami, neboť stavební úřad sám odkazuje na to, že s námitkami budoucích emisí a imisí se musí vypořádat stavební úřad, nikoliv soud, jak požadovali odvolatelé, ale právě stavební úřad. Správní orgán se zcela nevypořádal se všemi námitkami, tak jak byly podány. Na to poukazovali odvolatelé, avšak žalovaný provedl jen částečnou nápravu.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v územním plánu obce Brumovice, ani v jeho změnách, zvláště změně č. 3, která se týkala předmětné lokality stavby, není stanoven index zastavěné plochy (ani v závazné části, ani ve směrné části), proto se správní orgány nemohly touto otázkou zabývat. Stavební úřad i žalovaný se zabývali přezkumem souladu stavby s územním plánem. Nesoulad nezjistili, jak je uvedeno v odůvodněních rozhodnutí. S námitkou zhoršení pohody bydlení se žalovaný vypořádal v odůvodnění jeho napadeného rozhodnutí. Stejně tak učinil i prvostupňový správní orgán. Pojem pohoda bydlení není stavebním zákonem definován, pod tímto pojmem je třeba rozumět souhrn činitelů a vlivů ovlivňujících bydlení, které se posuzují jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, přičemž nesmí docházet k překračování jejich limitních hodnot. Pokud jde o kritéria hodnocení pohody bydlení, je jich nepřeberně od nejčastějších, které se odvozují od námitek, týkajících se obtěžování světlem, hlukem, zápachem, po znemožnění či omezení výhledu.Odvolatelé zároveň namítali zhoršení životního prostředí,avšak konkrétnější oblast životního prostředí, která bude zhoršena, ani konkrétnější námitky týkající se životního prostředí, neuvedli. Dotčený orgán státní správy, který chrání zájmy podle zákona o ochraně přírody a krajiny, vydal souhrnné vyjádření ke stavbě, v němž byla uvedena připomínka, týkající se tohoto zákona s tím, že v případě nutnosti kácení dřevin rostoucích mimo les je třeba podat samostatnou žádost na Obecní úřad Brumovice. Dotčený orgán státní správy chránící zájmy podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vydal stanovisko se závěrem, že předmětná stavba nepodléhá zjišťovacímu řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., z čehož vyplývá, že požadavky účastníků územního řízení na provedení posouzení vlivu na životní prostředí nebyly oprávněné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že samotný provoz stavby po posouzení podle technické zprávy nezpůsobuje nadměrné pachy, prachy, hluk a další ovlivnění životního prostředí. Součástí stavby byl i návrh parkovacích stání. Potřeba parkovacích stání byla řešena v projektové dokumentaci v souladu s ČSN 736110 Odtahové a parkovací plochy silničních vozidel a ČSN 736110 Projektování místních komunikací (dle které se provádí výpočet parkovacích stání). Pro stavbu byla navržena tři parkovací stání, jedno z nich bylo určeno pro zdravotně postižené. Podle projektové dokumentace jsou u stavby navrženy zpevněné plochy, které zároveň slouží i pro zásobování. Stavba, včetně parkovacích stání, byla předmětem posouzení dotčeného orgánu s působností, týkající se vlivu na životní prostředí. Dotčené orgány státní správy posoudily předložený návrh v rámci svého oboru a ve svých vyjádřeních souhlasily s navrženou stavbou nebo vyslovily své požadavky na úpravu projektové dokumentace, či úpravu stavby nebo požadovaly doplnění, ale vždy v souladu s příslušnými zákony. Žalobce neuvádí, který vliv na životní prostředí neměl být vyhodnocen. Z obsahu i objemu předmětné stavby (12 x 27 m) uvedené v projektové dokumentaci i v územním rozhodnutí je zřejmé, že se nejedná o stavbu pro průmyslovou výrobu a skladování ani o velký skladovací objekt. Žalovaný odůvodnil kompletační činnost jako jednu z částí výroby, kterou však nelze zařadit pod pojem průmyslová výroba. Činností obsahující seskládání, popř. sestavení jednotlivých částí a dílů do kompletu obsahující postel (rozuměno všechny její části a díly, vč. spojovacích součástek), je míněna kompletace postele. Tato činnost, jak výše uvedeno v souvislosti s námitkami, týkajícími se pohody bydlení, nezpůsobuje nadměrné pachy, prachy, hluk a ani jiným způsobem neovlivňuje životní prostředí. V územním rozhodnutí jsou uvedeny součásti předmětné stavby. Těmi jsou: prostory administrativní, sociální, včetně vstupní haly, prostory pro kompletaci, skladování a expedici. Sklad je součástí budovy, hlavní náplní předmětné stavby však není skladování. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

V rámci nařízeného jednání setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích.

Krajský soud v Brně přezkoumal napadená rozhodnutí správních orgánů, jakož i řízení předcházející jejich vydání v mezích žalobních bodů. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce namítal, že se správní orgány nezabývaly indexem zastavěné plochy stanovené závaznou či další částí územního plánu. Jestliže by byl index stanoven závaznou částí územního plánu, nesmí být překročen, pokud by byl stanoven další částí územního plánu, bylo by možno jej překročit, ale takové rozhodnutí by muselo být odůvodněno.

K této námitce soud uvádí, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by v územním plánu obce Brumovice či v jeho změnách měl být stanoven index zastavěné plochy, ani žalobce k uvedenému obecnému tvrzení nepředložil žádný důkaz (v žalobě, ani během nařízeného jednání před soudem). Městský úřad Hustopeče, odbor regionálního rozvoje, ve svém vyjádření ze dne 7.1.2008, zn. Reg/254/08/47, uvedl, že záměr předložené projektové dokumentace stavby splňuje funkční a prostorové regulativy, přičemž předložená projektová dokumentace je v souladu s platným územním plánem sídelního útvaru Brumovice. S umístěním předmětné stavby vyslovila souhlas i obec Brumovice. Soulad stavby s územním plánem města Brumovice, včetně změny územního plánu č. 3 dovodil zpracovatel zmiňovaného dodatku územního plánu (společnost AR projekt, s.r.o., Brno) i prvostupňový správní orgán – stavební úřad. Jelikož žalobce neprokázal tvrzení o existenci indexu zastavěné plochy v územním plánu a tato skutečnost nevyplývá ani z obsahu správního spisu, je uvedená žalobní námitka nedůvodná.

Žalobce dále namítal, že se žalovaný nesprávně vypořádal s námitkou zhoršení pohody bydlení, neboť ji nepovažoval za relevantní vzhledem k předmětnému územnímu řízení.

K této žalobní námitce soud uvádí, že se žalovaný uvedenou otázkou zabýval, pod pojmem „pohoda bydlení“ se rozumí souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí (např. nízkou kvalitou hluku, čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachu a prachu, osluněním apod.) Pro zabezpečení pohody bydlení se zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky. V odvolání proti žalobou napadenému prvostupňovému správnímu rozhodnutí žalobce namítal nesprávné vypořádání se stavebního úřadu s námitkami týkajícími se zhoršení pohody bydlení zvýšením exhalací hluku a prachu z důvodu vyšší dopravy – zhoršení životního prostředí. Uvedenými námitkami se však žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zabýval, i když nejprve uvedl, že tyto námitky mohly být uplatněny při projednání změny č. 3 územního plánu obce Brumovice. Žalovaný uvedl, že rodinné domy mají mezi obytnou částí a místní komunikací zahradu, čímž se sníží případné negativní vlivy z místního provozu a předmětné stavby, žalobkyně vlastní pouze jedno vozidlo do 3,5 t, jímž má být naváženo a rozváženo zboží. Žalovaný také uvedl, že samotný provoz stavby po posouzení podle technické zprávy nezpůsobuje nadměrné pachy, prachy, hluk a další ovlivnění životního prostředí, Odbor životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje vydal stanovisko, že předmětná stavba nepodléhá zjišťovacímu řízení. V předmětné budově bude prováděna kompletační činnost, v technické zprávě není uvedeno, že by se používaly pro kompletaci chemikálie či se provádělo lakování, nebo jiná povrchová úprava, kompletace je jen jednou z dílčích částí výroby. Žalovaný také uvedl, že rodinný dům žalobce odděluje od místní komunikace poměrně velká zahrada, zatímco samotný dům stojí při státní silnici, vedoucí přímo před jeho okny. Uvedené úvahy žalovaného vyplývají ze shromážděných podkladů (stanovisko Odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 26.3.2007, technická zpráva tvořící součást projektové dokumentace pro stavební povolení – zejména příloha č. 1 „Popis technologie provozu“, podle níž z momentální nabídky cca 50 modelů lůžek pouze 12 modelů podléhá částečné jednoduché kompletaci, pro montáž je potřeba maximálně jednosměnný provoz s 1 – 2 zaměstnanci, přičemž jeden z nich bude využíván jako řidič pro dovoz komponentů a rozvoz finálních výrobků). Použitá správní úvaha v odůvodnění části napadeného rozhodnutí žalovaného týkající se dané problematiky je zcela dostatečná, vychází ze shromážděných podkladů. Uvedená žalobní námitka proto není důvodná.

Žalobce dále namítal nesprávné hodnocení stavby s ohledem na vliv provozu na životní prostředí. Žalobce namítal, že správní orgán používá nesprávně výrazů „firma“, kterou označuje podnikatele – fyzickou osobu a zaměňuje ji s „obchodní firmou“. Skutečnost, že podnikatelka vlastní jedno vozidlo, je hodnocením současného stavu a je občanskoprávní námitkou, zatímco v tomto případě šlo o posouzení vlivu stavby do budoucna, přičemž žalobce poukázal, že předmětem činnosti žalobkyně je též velkoobchod. Je nepravděpodobné, že navážet materiál a rozvážet zboží bude výlučně podnikatelka sama. K navážení zboží, parkování vozidel zásobování, parkování návštěvníků velkoobchodu bude třeba i adekvátní parkoviště, což má vliv na životní prostředí i pohodu bydlení.

K této námitce soud uvádí, že otázka používání výrazu „firma Š.“, případně „firma V. Š.“ v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného nezakládá nepřezkoumatelnost či nezákonnost tohoto rozhodnutí. Žalovaný pod tímto pojmem míní podnikatelské aktivity stavebníka. Občanskoprávní námitky, které překračují pravomoc stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy jsou typicky námitkami zpochybňujícími vlastnické právo či jeho rozsah, námitky vydržení či existence věcného břemene. O těchto námitkách může s konečnou platností rozhodnout pouze soud. Otázka vlastnictví vozidla žalobkyně, které má být používáno k obsluze zamýšlené činnosti v předmětné stavbě není takovou námitkou. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaný vycházel při hodnocení obsluhy, resp. provozu způsobeném zamýšlenou stavbou ze shromážděných podkladů, a to především z projektové dokumentace pro stavební povolení. Z těchto podkladů učinil úvahu ohledně charakteru zamýšleného provozu v předmětné stavbě, včetně nutné dopravní obsluhy tohoto provozu. Uvedené závěry žalovaného plně korespondují se shromážděnými podklady, především pak s technickou zprávou, která je součástí projektové dokumentace pro stavební

povolení. Z přílohy č. 1 technické zprávy – „Popisu technologie provozu“ vyplývá, že žalobkyně podniká v nábytkářském oboru již od roku 2001, prozatím v pronajatých prostorách, přičemž budova má sloužit jako administrativní centrum, galerie výrobků s fotoateliérem a má obsahovat kompletační a expediční prostory. Na základě vlastního návrhu a výkresové dokumentace budou jednotlivé části výrobků zadány dodavatelům kteří je dodají a vyrobí v podobě finálního výrobku již zabalené. Z momentální nabídky cca 50 lůžek podléhá pouze 12 modelů částečně jednoduché kompletaci, kterou provádí žalobkyně. Pro takovou montáž je potřeba maximálně jednosměnný provoz 1-2 zaměstnanci, přičemž jeden z nich bude využíván jako řidič pro dovoz komponentů a rozvoz finálních výrobků. Zpevněná plocha bude sloužit pro příjezd a parkování automobilů zákazníků i vlastních vozidel, zpevněná plocha je navržena se zpevněním pro střední zátěž provozu zámkovou dlažbou, a to pro auta do 3,5 t. Žalobkyně vlastní vozidlo do 3,5 t, což je maximálně dostačující prostředek pro dovoz a rozvoz výrobků žalobkyně, výrobky jsou kompletně v demontovaném stavu, což usnadňuje jejich další manipulaci při dopravě. K pojmu „velkoobchod“,použitému pro vymezení jedné z činností pro níž má stavba sloužit, soud uvádí, že všeobecně se pod tímto pojmem míní obchod prováděný ve velkém či větším měřítku, který není primárně určen pro koncového spotřebitele. Z projektové dokumentace pro stavební povolení však jednoznačně vyplývá, že takovýto druh činnosti nemůže být v předmětné stavbě prováděn, a to z důvodu značně omezené podlahové plochy a dispozičního řešení (galerie výrobků včetně ateliéru pro fotografování ,kompletační a expediční místnosti). Vzhledem k předpokládané činnosti žalobkyně je zcela dostačující navržená parkovací plocha konstruovaná pro střední zátěž. Žalovaný správně dovodil, že žalobkyně se nehodlá v předmětné stavbě zabývat pouze skladováním jako logistickou činností, a proto obsluha a parkování je navrženo jen pro vozidla do 3,5 t, jak je uvedeno v technické zprávě. Uvedená žalobní námitka je proto nedůvodná.

Žalobce dále namítal, že ze schváleného územního plánu vyplývá, že lze sice podmínečně povolit některé stavby, ale právě tato podmínečnost vyžaduje, aby se správní orgán dostatečně vypořádal s konkrétní činností, kterou podmínečně povolí.

K této námitce soud uvádí následující. Žalovaný dovodil především zprojektové dokumentace pro stavební povolení, že v předmětné stavbě je zamýšlena činnost spadající pod řemeslnou výrobu, výrobní služby, střední či malé obchody a parkovací plochy. Toto zařazení odpovídá popisu budoucí činnosti v předmětné stavbě vyplývající především z technické zprávy, jenž je součástí projektové dokumentace pro stavební povolení a z níž bylo již shora citováno. Úvaha správního orgánu je logická, vychází z těchto podkladů a soud ji považuje za správnou. V této souvislosti soud odkazuje na shora uvedený text týkající se charakteru provozu podnikatelky. Úvahy žalovaného ohledně dané otázky považuje soud za dostatečné a správné.

Žalobce dále namítal, že si žalovaný protiřečí ve vyjádření k námitce žalobce týkající se vypořádání se s námitkami občanskoprávními, neboť stavební úřad sám odkazuje na to, že s námitkami budoucích emisí a imisí se musí vypořádat stavební úřad, nikoliv soud, jak požadovali odvolatelé, ale právě stavební úřad.

K této námitce žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že námitky týkající se budoucích imisí (typicky předpokládaná hlučnost, prašnost, zastínění, odstup stavby apod.) je oprávněn řešit stavební úřad. Žalovaný pak v této souvislosti odkázal na odůvodnění svého žalobou napadeného rozhodnutí v části týkající se vypořádání se s těmito námitkami a na odůvodnění předcházejícího prvostupňového správního rozhodnutí. Ve vyjádření žalovaného k uvedené námitce neshledal soud tvrzený protimluv, který by způsoboval nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Žalovaný nakonec namítal, že se správní orgán zcela nevypořádal se všemi námitkami, tak jak byly podány, na což poukazovali odvolatelé ve svých odvoláních, avšak žalovaný provedl jen částečnou nápravu.

K této námitce soud uvádí, že se především jedná o námitku zcela obecnou. Žalobce zřejmě namítá i nevypořádání se s námitkami jiných účastníků řízení, ovšem žalobce není v rámci soudního přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného povolán bránit práva jiných účastníků správního řízení (podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. totiž náleží žalobní legitimace tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti). Pokud pak jde o námitky žalobce, s nimiž se prvostupňový správní orgán či žalovaný neměl vypořádat, pak je žalobce nijak nespecifikuje. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí konstatoval obsah odvolání žalobce proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí a s tímto odvoláním se vypořádal v další části odůvodnění svého rozhodnutí. V tomto ohledu soud neshledal žádné pochybení žalovaného. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou.

Soud postupem ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu pro její nedůvodnost.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který ve věci měl plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Zároveň nenasatla žádná ze skutečností, která by odůvodňovala moderaci posledně citovaného ustanovení s.ř.s.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 8.12.2010

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru