Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 232/2008 - 36Rozsudek KSBR ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

1 Afs 137/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 55/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 232/2008-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce Ing. J. P., právně zast. JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 3.9.2008, č.j. 14640/08-1700-703359, se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Zdeňka Čechury, advokáta se sídlem Praha 2, Vinohradská 6.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 29. 10. 2008 se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného a současně i zrušení platebního výměru č.j. 47472/08/091980/6377 ze dne 7. 5. 2008 vydaného správcem daně - Finančním úřadem v Pelhřimově.

Platebním výměrem správce daně č.j. 47472/08/091980/6377 ze dne 7. 5. 2008 byl žalobci sdělen předpis penále ve výši 690 617,- Kč.

Proti rozhodnutí správce daně podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně, ze dne 3. 9. 2008, č.j. 14640/08-1700-703359. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že smlouvou o poskytnutí půjčky ze státního rozpočtu uzavřenou dne 29. 4. 1991 mezi Ministerstvem zemědělství ČR a žalobcem a jeho otcem byly stanoveny podmínky, za kterých je půjčka ve výši 1.200.000,- Kč poskytnuta. V podmínkách je výslovně uvedeno, že příjemce půjčky má povinnost dodržovat ustanovení prováděcích pokynů pro poskytování dotací v agrárně potravinářském komplexu v České republice ze dne 31. 1. 1991 Mze ČR č.j. 157/1991-200-II a MF ČR č.j. 193/3144/1991-II (dále jen „Prováděcí pokyny“). Dle čl. 6 smlouvy může být v případě nedodržení podmínek uvedených ve smlouvě a prováděcích pokynech dotace krácena nebo zrušena a předepsána k vrácení včetně postihu (penále) podle rozpočtových pravidel. Dle čl. 8 smlouvy a přílohy č. 2 Prováděcích pokynů je příjemce dotace (půjčky) v případě, že dojde ke změně právního subjektu (např. zánik organizace, změna vlastnických forem, rozdělení organizace), se kterým byla půjčka uzavřena, povinen v dostatečném časovém předstihu (minimálně 30 dnů) tuto skutečnost oznámit regionálnímu odboru Mze ČR, popř. Mze ČR Praha. Kontrolou Finančního úřadu v Pelhřimově bylo však zjištěno, že žalobce nesplnil výše uvedenou povinnost, neboť o tom, že došlo ke změně vlastníka předmětu půjčky a změně vlastnických forem z fyzické osoby Ing. J. P. na právnickou osobu společnost ALLCOMP., s. r. o. žalobce ani jeho otec regionální odbor MZe nebo Mze v Praze neinformoval. Žalobce se tak dopustil porušení rozpočtové kázně, a proto mu správce daně uložil odvod neoprávněně použitých prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu ve výši 600.000,- Kč a sdělil předpis penále za neoprávněné použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu republiky za období od 3.2.2005 do 7.5.2008 ve výši 690 617,- Kč. Tvrzení žalobce, že je příjemcem návratné finanční výpomoci, se nezakládá na pravdě. Jak vyplývá ze smlouvy o půjčce uzavřené s Ministerstvem zemědělství, příjemcem půjčky ve výši 1.200.000,- Kč jsou rovným dílem žalobce a jeho otec, kteří smlouvu podepsali a jejichž totožnost byla ověřena z občanského průkazu.

Proti výše uvedenému rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně podal žalobce žalobu, ve které uvádí následující. Poskytnutí návratné finanční výpomoci bylo vázáno na fyzickou osobu podnikající v zemědělství na výstavbu rodinné farmy v obci Služátky. Stavebníkem a příjemcem dotace je žalobce Ing. J. P.

Žalobce namítá, že rozhodnutí správce daně je učiněno v rozporu s hmotným právem. Žalovaný zcela mylně dovozuje, že převodem vlastnictví došlo ke změně právního subjektu (změně vlastnických forem). V roce 2005 byly objekty stavby rodinné farmy převedeny na třetí osobu, ovšem v tomto případě došlo k převodu vlastnictví, nikoliv ke změně subjektu změnou vlastnických forem. Žalobce se domnívá, že správce daně zaměnil povinnost stanovenou v čl. 4 písm. c) smlouvy o půjčce s povinností uvedenou v čl. 8 smlouvy. Příjemce dotace/návratné finanční výpomoci je v daném případě fyzická osoba. U fyzické osoby však český právní řád nezná změnu právního subjektu. Ing. J. P. jako fyzická osoba se právně nemohl změnit a nezměnil, nezemřel, což je jediný způsob zániku fyzické osoby. Ani v jeho případě soukromé vlastnictví nemohlo změnit formu, neboť soukromé vlastnictví žádné formy nemá. Proto žalobce nebyl povinen ohlásit změnu právního subjektu příslušnému regionálnímu odboru Mze ČR, neboť o takovou změnu nešlo. Nedošlo tak k porušení podmínek Smlouvy a Prováděcích pokynů a nedošlo ani k neoprávněnému použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Právní základ pro vydání platebního výměru tedy neexistuje. Změna vlastnictví totiž nemohla být poskytovatelem půjčky označena za změnu formy subjektu. Žalobce má dále za to, že žalovaný ve svém rozhodnutí neoznačil důkazy, které by měly svědčit o změně právní formy. Nezjistil tak řádně skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkových zjištěním, v rozporu s právem hodnotil údajná porušení právních předpisů a nerespektoval práva a právem chráněné zájmy žalobce. Z důvodu nezákonnosti navrhuje žalobce zrušit jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správce daně.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle § 3 písm. b) Prováděcích pokynů se dotační politika pro všechny dotační tituly řídila principem, že dotace musí být přísně účelová, vázána na určitý objekt, jehož dotování je zdůvodnitelné. V daném případě, byla účelově poskytnutá návratná finanční výpomoc určena k výstavbě rodinné farmy. Naplnění uvedeného účelu si poskytovatel zajišťoval povinností příjemců vykonávat podnikatelské aktivity na dotovaném objektu po určité období. Dle bodu 4 písm. c) smlouvy byli příjemci návratné finanční výpomoci povinni podnikat na hospodářství nejméně po dobu 9 let od doby, kdy jim byla finanční výpomoc poskytnuta. V posuzovaném případě však nebyla tato podmínka předmětem ověřování správce daně, neboť výše stanovená doba devíti let již uplynula v dubnu 2000. Správce daně si tak tuto podmínku nemohl zaměnit s podmínkou pod bodem 8 smlouvy. Co se týče podmínky pod bodem 8 smlouvy je žalovaný toho názoru, že při jejím výkladu je třeba vycházet nikoliv z doslovného jazykového znění, ale z obsahu, smyslu a účelu smlouvy. V systému poskytování návratné finanční výpomoci existovala spojitost mezi poskytnutou návratnou finanční výpomocí, příjemcem a dotovaným objektem, kdy za finanční podpory státu byla budována určitá základna pro provozování příjemcova zemědělského podnikání. Jak poskytnutí návratné finanční výpomoci, tak počátek splácení návratné finanční výpomoci byly neodmyslitelně spjaty s dotovaným objektem. Provázanost poskytování návratné finanční výpomoci s osobou příjemce a dotovaným objektem je třeba promítnout i do výkladu výše uvedené podmínky. Ministerstvo zemědělství ve svém dopise č.j. 46995/2007-13010 ze dne 20. 12. 2007 provedlo výklad podmínek smlouvy, ve kterém vyjádřilo názor, že převedením předmětu návratné finanční výpomoci – nemovitosti, došlo ke změně právního subjektu (změně vlastníka) a neohlášením této změny ve stanoveném termínu, došlo k porušení smlouvy a prováděcích pokynů. Tato povinnost tak stíhala příjemce návratné finanční výpomoci po celou dobu existence smluvního závazku. Důkazem o porušení povinnosti uvedené v bodě 8 smlouvy se pak dle žalovaného stala zejména kupní smlouva uzavřená se společností ALLCOMP, s. r. o. a evidence katastru nemovitostí. Žalovaný tedy zastává názor, že žalobce podmínku uvedenou v bodě 8 smlouvy porušil, pokud změnu vlastníka dotované rodinné farmy ve stanovené lhůtě neoznámil. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/20002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání za splnění podmínek ve smyslu ust. § 51 s.ř.s.

Žaloba je důvodná.

Předmětem tohoto řízení je rozhodnutí o předepsání penále za nesplnění povinnosti provést včas odvod za porušení rozpočtové kázně. Jedná se o příslušenství daně, které sleduje osud daně samotné (§ 58 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „daňový řád“, ve smyslu § 1 odst. 1 daňového řádu se rozumí daní i odvod za porušení rozpočtové kázně). Rozsah přezkumu platebního výměru na penále odvolacím orgánem je limitován, což ostatně platí i pro přezkum soudní – viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 11. 5. 2005, čj. 1 Afs 137/2004 - 62 (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). V tomto rozsudku vymezený rozsah přezkumu platebního výměru, kterým se sděluje penále, se aplikuje i v případě daní (např. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2007, čj. 5 Afs 136/2006 - 60). Uvedené podmínky se samozřejmě zkoumají na podkladě příslušného právního předpisu v účinném znění. V tomto případě se jedná o § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí v ČR (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Žalovaný ani soud se tak v řízení o opravném prostředku nezabývají námitkami směřujícími proti samotnému vyměření daně. Lze však uplatnit námitky, že penále nemělo být předepsáno vůbec, či v jiné výši (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2007, čj. 2 Afs 30/2007 – 68 a rozsudek NSS ze dne 11.6.2009, č.j. 1 Afs 47/2009 - 45).

Krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 8. 2. 2011, čj. 30 Ca 230/2008 - 35, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2011, rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce proti platebnímu výměru, kterým mu byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. V době, kdy krajský soud rozhoduje o žalobě proti platebnímu výměru a rozhodnutí žalovaného ve věci předepsání penále (tj. dne 23. 2. 2011), nebyl platební výměr o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně v právní moci. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalovaného ve věci předpisu penále, protože penále je příslušenstvím daně, které sleduje osud daně samotné (viz § 58 daňového řádu). V rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2007, čj. 2 Afs 30/2007 - 68 se soud vyslovil k otázce, zda může soud s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. vzít v úvahu skutečnosti, ke kterým došlo až po vydání rozhodnutí žalovaného: „Může-li totiž soud v řízení dokazovat (§ 77 s. ř. s.), pak ve svém rozhodnutí vychází z původních i nových zjištění. Důkazem v řízení o přezkumu penalizačních rozhodnutí jistě je platební výměr, od něhož je penále odvozeno. Dokazovat přitom není třeba skutečnosti, které jsou soudu známé z jeho činnosti (§ 121 o. s. ř., § 64 s. ř. s.). Pokud soud v řízení, jehož předmětem byla zákonnost rozhodnutí na penále, zjistil (a v daném případě o tom není pochyb), že rozhodnutí žalovaného o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň byla pravomocně zrušena, mohl z toho vycházet.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č.j. 1 Afs 47/2009 – 45).

Soud se zabýval žalobní námitkou spočívající v otázce, zda žalobce byl povinen ohlásit změnu vlastníka rodinné farmy či nikoliv, tj. zda se ve smyslu čl. 8 smlouvy o půjčce a přílohy č. 2 Prováděcích pokynů jednalo o změnu právního subjektu či nikoliv, jak dovodili správní orgány.

Dle čl. 8 smlouvy o půjčce a přílohy č. 2, čl. 5 Prováděcích pokynů je příjemce dotace (půjčky) v případě, že dojde ke změně právního subjektu (např. rozdělení organizace, změna vlastnických forem, zánik organizace) povinen tuto skutečnost v dostatečném časovém předstihu (30 dnů) oznámit Regionálnímu odboru Mze ČR.

Z § 5 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech vyplývá, že na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují dotace, a to za podmínek stanovených zásadami dotační politiky. Mohou být použity jen na určené účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky.

Dle § 30 odst. 1 výše cit. zákona neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky, jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popř. státnímu fondu republiky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky.

Pro posouzení dané otázky je rozhodující, zda lze pod pojem „změna právního subjektu“, který je použit v čl. 8 smlouvy a v příloze č. 2 Prováděcích pokynů, podřadit změnu vlastnictví rodinné farmy, na jejíž výstavbu byla půjčka poskytnuta, neboť v neoznámení této změny žalobcem je ze strany správních orgánů spatřováno porušení smlouvy a Prováděcích pokynů. Termín „změna právního subjektu“ český právní řád neznal a ani nezná. V Prováděcích pokynech a v čl. 8 smlouvy o půjčce, je však příkladmo uvedeno, jaké situace by měly být pod tento pojem podřaditelné, tj. rozdělení organizace, změna vlastnických forem nebo zánik organizace. V projednávané věci však o žádný takový či obdobný případ nešlo. Z citovaného článku 8 smlouvy nelze dovodit, že by tu existovala povinnost příjemců půjčky oznamovat změnu vlastnického práva rodinné farmy, na níž byla půjčka poskytnuta. Smyslem uvedeného článku smlouvy je zajistit informovanost poskytovatele půjčky o tom, že dojde ke změně či zániku příjemce půjčky, což je případné u osob právnických, jak je též uvedeno v článku 8 smlouvy. Také při výkladu použitého pojmu „změna vlastnických forem“ je nutno přihlédnout k dobovým souvislostem vzniku smlouvy (např. neplatil ještě zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, neplatila stejně tak ani zásadní novela zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník – zák. č.509/1991 Sb.), přičemž pod pojmem „formy vlastnictví“ se rozuměly následující druhy tzv. společenského vlastnictví, a to státní vlastnictví, vlastnictví družstevních organizací, vlastnictví dobrovolných společenských organizací a ostatní formy tzv. společenského vlastnictví. Tedy pojem „změna vlastnických forem“ je rovněž myslitelný pouze u právnických osob. V případě článku 8 smlouvy jde o plnění povinnosti od počátku nemožné a to proto, že žalobce, příp. také jeho otec jsou fyzické osoby. Účelovost poskytnuté půjčky pak řeší čl. 4 c) smlouvy, v jehož rámci se příjemci půjčky zavázali podnikat na hospodářství (v daném případě na zamýšlené rodinné farmě, na jejíž výstavbu byla půjčka poskytnuta) nejméně po dobu devíti let od poskytnutí půjčky. Znění předmětné smlouvy je sice poznamenáno nízkou profesionalitou z pohledu právního, nicméně nelze výkladem článku 8 této smlouvy, resp. Přílohy číslo 2 Prováděcích pokynů dospět k závěru o povinnosti žalobce informovat označený subjekt o změně vlastnického práva rodinné farmy. Při tomto výkladu by například porušením článku 8 smlouvy mohlo být kuriozně i neoznámení žalobce v dané lhůtě, že jeho otec zemře, neboť oznámení o úmrtí a tím i o přechodu vlastnického práva (viz ust. § 460 odst. 1 občanského zákoníku) by správně muselo být provedeno žalobcem 30 či více dnů přede dnem, než by k úmrtí došlo. Z uvedeného vyplývá, že závěr správních orgánů o porušení rozpočtové kázně žalobcem z důvodu nesplnění dovozované povinnosti není správný.

S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Napadené rozhodnutí žalovaného proto zrušil postupem podle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věc plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť současně neshledal existenci důvodů, které by měly vést, byť i jen k částečnému, nepřiznání těchto nákladů. Náhrada nákladů řízení se sestává z odměny za 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby (§ 9 odst. 3 písm. d), § 7 bod. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), z náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč. Celkem tedy přiznaná náhrada nákladů žalobce činí 6 800,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 23. 2. 2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru