Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 23/2009 - 61Rozsudek KSBR ze dne 02.02.2011

Prejudikatura

8 Afs 70/2007 - 102


přidejte vlastní popisek

30 Ca 23/2009 – 61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: ARCHEUS, s.r.o., se sídlem Rooseveltova 584/9, Brno, zastoupeného JUDr. Stanislavem Lžičařem, daňovým poradcem, se sídlem Holečkova 13, Praha, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Finančního ředitelství ze dne 24.10.2008, č.j. 18371/08-1200-703150, bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 10.3.2008, č.j. 66046/08/288912/5182 (dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2003 do 31.12.2003), kterým byla žalobci podle zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP) a podle ust. § 46 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen d.ř.), dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 992 930 Kč.

V rozhodnutí je z hlediska uplatněných žalobních námitek zejména uvedeno, že žalobce zaúčtoval do nákladů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (náklady na pokračování
30 C2
a 23/2009

reklamu na základě interního dokladu č. 23). Podkladem pro účtování uvedené položky byla mandátní smlouva ze dne 19.12.2002, uzavřená mezi žalobcem a fyzickou osobou p. V.M. K. DIC: X. Předmětem smlouvy bylo provedení služeb, tj. v roce 2003 navázání spolupráce s distributory, vytvoření sítě odběratelů a zahájení přípravy pro registraci preparátu OVOSAN na trhu Evropy, USA, Kanady a Asie. Dále z účetnictví žalobce vyplývá, že o úhradě záloh sjednaných v mandátní smlouvě bylo účtováno jako o platbách v hotovosti. Žalobce tuto skutečnost doložil výdajovým pokladním dokladem č. 23HV0133 (úhrada zálohové faktury č. 300110) a současně příjmovým pokladním dokladem p. V. M. ze dne 27.6.2003, přičemž přílohou pokladního dokladu byla zálohová faktura ze dne 23.6.2003, č. 300110 a dále výdajovým pokladním dokladem, č. 23HV0282 (úhrada zálohové faktury č. 300189) a současně příjmovým pokladním dokladem p. V. M. ze dne 19.12.2004, když přílohou pokladního dokladu byla zálohová faktura ze dne 19.12.2003, č. 300189. Dle sdělení žalobce nebyla vystavena dodavatelem služeb vyúčtovaní faktura z důvodu úmrtí p. M. v únoru 2004.

Žalovaný následně v rozhodnutí rekapituluje průběh řízení a dokazování před správcem daně. V další části rozhodnutí se zabývá jednotlivými odvolacími námitkami.

Žalobce namítal, že správce daně neprovedl žalobcem navržené důkazy, a to provedení mezinárodního dožádání. K tomu žalovaný uvedl, že návrh na provedení důkazu mezinárodním dožádáním byl ze strany žalobce uplatněn v podání evidovaném pod č.j. 30400/04/398930/162. Zde žalobce navrhl, aby bylo využito mezinárodní právní pomoci (dle mezinárodních smluv s Ukrajinou č. 103/99, s Kanadou č. 83/02 a Švýcarskem č. 28 1/96). Takovým způsobem měla být potvrzena věrohodnost a průkaznost předložených důkazních prostředků. Žalobce v podání rovněž uvedl, že skutečnosti, týkající se budování a vytváření kontaktů, je možné doložit výslechem odpovědných výrobců preparátu OVOSAN. Žalobce si vyhradil v této věci právo přednést samostatný návrh, a to z důvodu upřesnění konkrétních fyzických osob, které mohou tvrzené skutečnosti potvrdit. Žalobce tedy sice vznesl požadavek na provedení důkazů mezinárodním dožádáním, avšak z podání není patrné, kterých osob se prověření týká. Naopak si žalobce vyhradil pozdější právo na specifikaci a upřesnění konkrétních fyzických osob. Při projednávání daňové kontroly dne 27.2.2008 (zaznamenaném v protokole, čj. 58609/08/288933/4705) žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry správce daně, tak jak je uvedené ve Zprávě. Specifikoval, že mj. nebyly provedeny jeho návrhy ve vztahu k dožádání při využití mezinárodní právní pomoci. Ani při tomto jednání však žalobce nespecifikoval, jakých konkrétních osob by se mělo mezinárodní dožádání týkat. Žalobce měl po celou dobu trvání řízení možnost uplatňovat důkazy, vyjadřovat se ve věci a tudíž nelze přičítat k tíži správce daně, že výslech konkrétních osob nenavrhl.

Žalobce dále namítal, že správce daně opřel své závěry o důkazy, které byly provedeny bez účasti žalobce. Konkrétně se jednalo o výslech svědka J. D. K výslechu byl p. J. D. předvolán na den 8.1.2008 na místně příslušný Finanční úřad v Hustopečích (č.j. 63510/07/299931/3400) a o tomto byl žalobce informován (č.j. 63515/07/299931/3400). Z jednání se svědek vzhledem ke své pracovní neschopnosti omluvil (podání č.j. 1858/08). Správce daně tedy předvolal svědka na den 25.1.2008 (č.j. 550/08/299931/3400). O předvolání svědka informoval žalobce (č.j. 2565/08/299931/3400). Správce daně informoval žalobce o omezení doby možného výslechu svědka, protože tento je v pracovní neschopnosti. Písemností č.j. 4138/08/299931/3400 informoval správce daně žalobce o skutečnosti, že výslech svědka p. D. nebude dne 25.1.2008 časově omezen, uvědomění bylo vzhledem k časové tísni zasláno zástupci daňového subjektu JUDr. Lžíčarovi e-mailovou poštou dne 24.1.2008 a současně běžnou poštovní přepravou. Výslech svědka p. J. D. je zaznamenán v protokole o ústním jednání, č.j. 3648/08/299931/3400 (evidováno na FÚ Brno pod č.j. pokračování
30 C3
a 23/2009

56223/07), přičemž zástupce daňového subjektu se k jednání nedostavil a tudíž nevyužil svého práva klást svědkovi otázky ve smyslu ust. 16 odst. 4 písm. e) d.ř.

Žalobce dále namítal, že svědecká výpověď Ing. S. před PČR má být v daňovém řízení důkazem. Správce daně zatajil podstatné informace pro posouzení právního stavu, tj. nevyhotovil úřední záznam o telefonických hovorech Ing. S. se správcem daně. K tomu žalovaný uvedl, že pod přílohou č. 1 doplnění odvolání (č.j, 218218/08) žalobce předložil protokol o výslechu svědka Ing. R. S., sepsaný na PČR dne 19.6.2008. V protokole je zaznamenáno sdělení Ing. S. o spolupráci se společnosti EUMEXIN, s.r.o. a následně spolupráci Ing. S. s p. M. Ing. S. svoji činnost specifikoval tak‚ že materiály zpracované firmou M. doplňoval o grafické prvky produktu OVOSAN. Dále ve své výpovědi popisuje způsob předávání materiálů mezi ním a p. M. Odkazuje na spolupracovníky p. M. - Čechoameričana D., se kterým ho seznámil p. J., sekretářku a další osobu. Ve své výpovědi dále specifikuje materiály, které mu předložil p. M.

Žalovaný k tomu uvedl, že v rozporu s výpovědí svědka Ing. S. je sdělení MUDr. J., zaznamenané v protokole č.j. 36412/05/298932/6157. Podle MUDr. J. se jednání mezi ním p. M. nikdo neúčastnil. O zaměstnancích p. M. MUDr. J. nebylo nic známo a nevěděl ani o tom, že by měl další spolupracovníky. Dokumenty zmíněné Ing. S. svým obsahem ani rozsahem nekorespondují s dokumenty, jež předložil žalobce ke kontrole. Případnou skutečnost o tom, že byly zpracovány agenturně nepotvrzují ani účetní záznamy firmy p. M., neboť nebyly zjištěny žádné informace o spolupráci p. M. se žalobcem. Nebyly zjištěny ani žádné kontakty se zahraničím. Z těchto důvodů nelze protokol o výslechu svědka označit jako důkaz prokazující uskutečnění služeb p. M. ve prospěch žalobce dle předložené mandátní smlouvy. Čestné prohlášení Ing. S. (předložené žalobce, jako příloha odpovědi na výzvu č.j. 98732/06/298932/162) bylo předmětem posouzení a hodnocení správce daně. Předmětná listina nebyla vyhodnocena jako důkaz, prokazující účast p. V. M. na mandátní smlouvě se žalobcem, ani jako důkaz prokazující uskutečnění služeb dle mandátní smlouvy p. V.m M. Čestné prohlášení Ing. S. sepsal po telefonických hovorech s pracovnicemi FÚ v Šumperku. Údajné telefonáty musely být učiněny v období roku 2005 a 2006, nejpozději však před datem úředního ověření podpisu na uvedeném čestném prohlášení tj. 11.9.2006. Ing. S. byl správci daně znám v rámci prováděné daňové kontroly, jako jednatel společnosti EUMEXIM s.r.o., která ve prospěch žalobce zajišťovala reklamní a propagační služby. Možnou spolupráci p. M. s Ing. S. nebylo možné dovodit z žádných listin, prohlášení, případně sdělení, která byla získána a zajištěna v průběhu prováděné daňové kontroly. Správci daně nebylo nic známo o spolupráci Ing. S. s p. M., o účasti Ing. S. při jednání p. M. se žalobcem, o předávání korespondence, ani o jeho telefonním čísle. Telefonický kontakt správce daně s Ing. S. ve věci jeho spolupráce s p. M. ve prospěch žalobce je vyloučen, neboť až samotné čestné prohlášení Ing. S. bylo první informací o možných kontaktech mezi ním a p. V. M., jinak kontakt neprobíhal. Žalobcem uváděná absence úředních záznamů z takovýchto telefonických hovorů, pak není porušením ustanovení § 13 d.ř., protože žádné telefonické hovory s Ing. S. pracovníci správce daně FÚ Šumperk neuskutečnili.

Žalobce dále v odvolání namítal, že z výpovědí svědkyň D. a M. správce daně dovodil neexistenci obchodního vztahu mezi žalobcem a p. M. Taková zjištění jsou však v rozporu s tvrzením svědka Č., který se zúčastnil podepisování listin p. M. jménem pana M. Jednou z písemností použitých pro srovnání při vypracování znaleckého posudku byla i smlouva o dílo č. 0109/2003 sepsaná mezi p. V. M. a firmou Morava Gas CZ s.r.o., zastoupenou p. S. Č. Svědek S. Č. (protokol č.j. 3208/06/398932/6157) vypověděl, že bylo běžnou praxí podepisování paní M. jménem pana M. Rovněž přebírala doporučené dopisy. V protokole o pokračování
30 C4
a 23/2009

výslechu svědka před PČR dne 18.6.2008 vypověděl, že smlouvy na odvoz odpadů podepisovala vždy p. M. Takováto zjištění vyvrací závěr znaleckého posudku, kdy jako srovnávací podpis byla použita právě smlouva o dílo, jež podepisoval na straně objednatele právě svědek pan S. Č. Závěry znaleckého posudku jednoznačně určili odlišnost podpisů na zkoumaných sporných dokladech od podpisů na dokladech použitých pro srovnání. Zástupce žalobce v rámci výslechu svědka p. Č. a svědkyně p. M. kladl otázky týkající se možnosti podpisu zkoumaných dokladů (mandátní smlouva, zálohové faktury, příjmové pokladní doklady) p. M. jménem p. M. Výsledky znaleckého posudku však takovéto tvrzení vyvrátily. Podpisy na zkoumaných dokladech nejsou pravými podpisy p. M., jako srovnávací byly použity jak písemnosti uložené u správce daně, tak písemnosti z pozůstalosti p. M. Žalobce jako důkaz uskutečnění služeb dle mandátní smlouvy předložil dokumenty, u nichž jednoznačně byla popřena pravost podpisu p. M., když současně MUDr. J. sdělil, že jednal vždy s p. M. Potom tedy závěr žalobce, že podpisy na zkoumaných dokladech zálohových fakturách, mandátní smlouvě a pokladních dokladech - jsou podpisy p. M., je mylný. Závěr znaleckého posudku potvrzuje výpověď Z. M.

Žalobce dále v odvolání namítal, že předmětný znalecký posudek nelze použít v řízení jako důkaz, protože byl žalobce vyloučen z procesu jeho pořizování. K tomu žalovaný uvedl, že provedení znaleckého grafologického posudku ručního písma podpisu p. M. navrhnul žalobce. Dne 9.1.2006 byl při ústním jednání (protokol č.j. 1459/06/298932/6157) požádán správcem daně o předložení originálů pokladních dokladů a dalších písemností s podpisem. p. M. z důvodu provedení požadovaného znaleckého posudku na podpis p. M. na listinách. Předmětné listiny předložil správci daně dne 19.1.2006. Listiny podepsané p. M. pro porovnání pravosti podpisu byly z jeho pozůstalosti poskytnuty dědičkou p. I. D. Znalkyně měla posoudit pravost podpisů p. M. na sporných dokladech, tj. mandátní smlouvě, příjmovém pokladním dokladu č. AF 1499552, faktuře č. 300110, příjmovém pokladním dokladu z 19.12.2004 a faktuře č. 300189, a to porovnáním s ostatními předloženými originály listin, tj. žádostí o posečkání placení daně, žádosti o zrušení záloh daně z příjmů fyzických osob, přiznání k dani silniční za r. 2001, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za r. 2002, smlouvy o dílo č. 0109/2003, ceník odvozu PDO za r. 2001. Ze znaleckého posudku je pak zcela zřejmé, které podpisy na listinách byly spornými a které byly použity jako srovnávací materiál. S výsledky znaleckého zkoumání byl žalobce prokazatelně seznámen. Podle návrhu žalobce mělo být grafologickým posudkem prokázáno, že podpisy na všech předložených dokumentech a dokladech patří panu M. Z uvedeného návrhu správce daně vycházel a v tomto smyslu byl zadán požadavek soudnímu znalci na vypracování odborného znaleckého posudku. Žalobce neučinil u správce žádné další podání, ve kterém by rozšířil nebo změnil rozsah na vypracování posudku soudním znalcem oproti svému požadavku. Žalobci muselo být jednoznačně zřejmé, že správce daně přistoupil k provedení navrženého důkazu, tj. zadání vypracování znaleckého posudku, neboť při ústním jednání dne 9.1.2006 (protokol č.j. 1459/06/298932/6157) vznesl požadavek na předložení originálů listin. Žalobce na jeho požadavek reagoval předložením listin. Komunikace se znalcem se odehrávala v písemné podobě a tudíž nebyl žalobce zkrácen na svém právu klást znalci otázky při ústním jednání, či místním šetření ve smyslu ust. § 16 odst. 4 písm. e) d.ř. Znalecký posudek je tedy důkazem získaným v souladu s obecně závaznými zákonnými předpisy ve smyslu ust. § 31 odst. 4 d.ř.

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného.

První oblast žalobních námitek směřovala proti nesprávnému postupu při pořízení znaleckého posudku. Před zpracováním znaleckého posudku nebylo žalobci umožněno klást pokračování
30 C5
a 23/2009

znalci otázky ke sporným dokladům. Takové právo lze dovodit z čl. 38 odst. LZPS ve spojení s ust. § 2 odst. 9 d.ř. Otázka srovnávacích a sporných materiálů, jejich četnost, možnost dodatečného výslechu svědka, rozšíření srovnávacích materiálů, možnost doplnění otázek znalci, to vše bylo dle názoru žalobce jeho právem k vyjádření se před tím, než byl znalecký posudek zpracován. Žádné z jeho námitek v tomto směru však nebylo vyhověno. Z těchto důvodů postrádá znalecký posudek znak zákonnosti ve smyslu ust. § 31 odst. 4 d.ř., a proto jej nelze v řízení použít. Žalobce dále argumentoval tím, že až do dne seznámení s výsledky znaleckého zkoumaná ani nevěděl, který znalec byl do řízení přibrán, neměl možnost se vyjádřit k osobě znalce. Po seznámení se závěry znalce byly jeho další návrhy v tom smyslu, kdo skutečně podepisoval předmětné doklady odmítnuty. Jedná se zejména o zjištění toho, že některé smluvní doklady podepisovala manželka zemřelého p. M., která však takovou skutečnost popírá. Žalobce po zjištění tohoto rozporu opakovaně navrhoval doplnění spisového materiálu o smlouvu podepsanou jménem p. M., když podpis realizovala p. M. Znalec však nebyl s takovouto skutečností seznámen. Žalobce rovněž navrhl opakovaný výslech svědka Č., který disponoval originálem předmětné smlouvy. Svědek Č. rovněž vypověděl, že do razítka p. M. podepisovala p. M. vždy p. M. To byla u nich běžná praxe. Při první výpovědi svědka p. Č. nebyl důvod vyvracet ještě nerealizovanou svědeckou výpověď p. M. a žalobce ani neznal výsledky znaleckého zkoumání. K posouzení toho, zda podpis na sporných účetních dokladech není pí. M. stačilo vyžádat si originál listiny, kterou jménem p. M. podepsala pí. M., a předložit tyto doklady k posouzení znalci. Paní M. jako svědek tvrdila, že nikdy za manžela nic nepodepisovala. Správce daně měl tyto rozpory odstranit. Žalovaný na str. 18 rozhodnutí uvádí, že možnost stavu, kdy by podpis p. M. na smlouvě o odvozu odpadu byl p. M.é, je vyloučen znaleckým posudkem. Takový závěr je nesmyslný a v rozporu s obsahem spisu. Znalecký posudek sice v části srovnávací materiál odkazuje na smlouvu o dílo č. 109/2003, o svozu domovního odpadu, ze dne 1.9.2002. Není ale zřejmé, kdo figuroval jako smluvní strana ani to, kdy, kdo a jak vlastně určil, že se jedná o „nesporné podpisy p. M.“ Svědek Č. tvrdí, že „nesporný podpis p. M.“ je ve skutečnosti podpisem p. M. Z celého posudku je rovněž zřejmé, že podpisy na tzv. srovnávacích materiálech vzájemně porovnány nebyly. Přitom i při laickém pohledu na str. 5 znaleckého posudku část „srovnávací podpisy p. M.“ jsou zřejmé podstatné rozdíly na tzv. nesporných a pravých podpisech p. M. Žalobce přitom v daňovém řízení předložil kopii smlouvy o dílo č. 0109 z roku 2003, kde u podpisové doložky je uvedeno razítko V. M. s podpisem, který může být laicky shodný s podpisy ve znaleckém posudku. Druhou stranou podpisové doložky je firma MoravaGas CZ s.r.o., s nečitelným podpisem fyzické osoby. Smlouva byla uzavřena dne 1.9. 2002 a pro potřebu tohoto řízení ji předal pan Č., jednatel firmy MoravaGas Cz s.r.o., který tvrdí, že na této smlouvě, byť je uvedeno pouze jméno V. M., vlastnoruční podpis připojila paní M. Žalobce navrhl provedení výslechu svědka Č. Znalec prokazatelně v jednom případě posuzoval sporné podpisy na dokladech s nesporným podpisem p. M., učiněném jménem p. M., a proto jsou jeho závěry sporné.

Žalobce dále brojil proti tomu, že žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Podstatná část závěrů je v rozporu s obsahem a smyslem spisového materiálu a část navržených důkazních prostředků nebyla vůbec brána v úvahu. Žalobce již k výzvě správce daně ze dne 16.6.2006 zpracoval odpověď. Její součástí byla řada dokladů a příloh, kterými se prokazovala aktivita p. M. ve smyslu smluvního ujednání. Jednalo se o podání k výzvě správce daně, které mělo celkem včetně příloh cca 80 listů. V přílohách a dle jednotlivých bodů toto podání i odkazovalo na doklady, které dle žalobce přímo souvisely s plněním p. M., tyto doklady identifikovaly i konkrétní zahraniční osoby. K důkazu navrhl postup v rámci mezinárodní právní pomoci, jak je předpokládáno mezinárodními smlouvami č. 103/99 Sb., č. 83/02 Sb. a č. 281/96 Sb. Návrh byl od jeho přednesení v březnu roku 2007 pokračování
30 C6
a 23/2009

až do ukončení daňové kontroly ignorován. Podle názoru žalobce důvodem odmítnutí návrhu byla potřeba ukončení daňové kontroly v roce 2008. Správce daně rovněž od konce roku 2005 (možná zpočátku roku 2006) disponoval od pana S. informacemi o tom, v jakém rozsahu, na jaké úrovni a v jaké kvalitě obchodní spolupráce mezi žalobcem a panem M. (včetně s ním spolupracujících osob) probíhala. Žalovaný se s takto vznesenou námitkou vyrovnal tak, že z podání není patrné, které konkrétní osoby měly být vyslechnuty. Žalobce rovněž doložil vyjádření A. K. ze dne 21.2.2007.

Žalobce dále namítal, že v řízení předložil protokol o výslechu svědka R. S. před PČR. Odkázal zde na judikaturu Nejvyššího správního soudu, publikovanou ve sbírce rozhodnutí pod č. 1572 Sb. NSS. Z judikatury vyplývá, že podkladem rozhodnutí mohou být výpovědí svědků pořízené v jiných řízeních. Odkázal i na judikaturu téhož soudu, podle níž by odvolací orgán ve smyslu ust. § 50 odst. 3 d.ř. přihlédnout ke všemu, co může svědčit ve prospěch odvolatele (srov. rozhodnutí 2 Afs 31/2005, publikováno pod č. 868/2006 Sb., NSS).

Svědek vypověděl následující: „Chtěl bych ještě doplnit, že mi v roce 2005, nebo v r. 2006, volala pracovnice z FÚ Šumperk, zběžně se mě vyptávala na mou spolupráci s panem M. a panem J., což jsem jí potvrdil a uvedl jsem, že spolupráce existovala, v jakém oboru, v jakém rozsahu, s kým jsem jednal a jestli jsem dostal za práci zaplaceno. Po nějaké době mi ta stejná pracovnice finančního úřadu zavolala opět, chtěla upřesnění, kde jsem se s panem M. scházel, a tak jsem jí řekl, že mi můžou klidně předvolat, ale to se v dohledné době nestalo, a tak jsem napsal čestné prohlášení, které jsem dal k dispozici žalobci. V tomto prohlášení jsem mj. žádal o konfrontaci s panem M., po nějaké době mi z FÚ zavolala paní Š. opět a sdělila mi, že konfrontace není možná, že pan M. je již mrtev. Dále pak p. S. uvedl mj. : „Z rozhovoru s ní (pozn. Paní Š. — pracovník FÚ Šumperk) jsem vycítil, že mnou poskytnuté informace se finančnímu úřadu nehodí a myslím, že mě proto nepředvolal k výslechu.“

Žalovaný se se svědeckou výpovědí p. S. vyrovnal na str. 17 žalobou dotčeného rozhodnutí. Žalovaný jednak uzavírá věc tak, že v rozporu s výpovědí p. S. je sdělení MUDr. J., jak je obsaženo v protokolu čj. 36412/05/... kde se uvádí, že jednání p. J. s p. M. se nikdo neúčastnil. Takový závěr žalovaného je ale nesprávný. Předmětný protokol byl totiž sepsán dne 21.3.2005 a pokud se MUDr. J. vyjadřoval k otázkám správce daně, k položené otázce „Kde setkání proběhlo a kdo se ještě setkání zúčastnil“ skutečně uvedl mj. i to, že jednání se nikdo jiný neúčastnil. Z takové odpovědi ale nelze dle žalobce dovozovat, o která jednání se vlastně jedná. Otázka správce daně byla položena obecně, nekonkrétně, bez jakékoliv podstatné souvislosti. Stejně tak k jednomu či více jednáním p. J. uvedl, že jednal pouze s p. M.

Podle názoru žalobce svědek podrobně a konkrétně vypovídá o svém postavení v dané věci, kdy vlastně byl jakousi „spojkou“ mezi firmou ARCHEUS a p. M. Svědek nikde neuvádí, že by jednal současně s p. J. a p. M. Svědek jednoznačně popisuje, co všechno p. M. v rámci své aktivity pro žalobce vykonával. Pokud byl dotázán na vzájemné jednání za účasti p. M. a MUDr. J., odpověděl s uvedením konkrétního místa, že to bylo jednou při vzájemném seznámení. Takové vyjádření pak ale není v podstatném nebo přímém rozporu s tím, co dne 21.3.2005 uvedl p. J. při jednání se správcem daně. Podstatnou informací je i to, že za svou činnost pro p. M. obdržel odměnu ve výši 107 tis. Kč. Správce daně rovněž zatajil dva telefonické rozhovory svědka S. s jeho pracovníky, ačkoliv bylo povinností pracovníka správce daně sepsat o této skutečnosti úřední záznam.

Závěr žalovaného o neprokázání plnění ze smlouvy s p. M. je tedy v přímém rozporu s tím, co obsahuje spisový materiál a konkrétní důkazní prostředky, zejména pak odpověď na výzvu správce daně zpracovaná žalobcem dne 9.9.2006 a svědecká výpověď p. S. Přitom pokračování
30 C7
a 23/2009

žádný důkazní prostředek nebo důkaz není v přímém rozporu s těmito důkazy. Žalovaný tvrzení žalobce nevyvrátil a ani neprovedl jím navržené důkazy, zejména ve formě mezinárodního dožádání ve smyslu podání žalobce v březnu 2007.

Žalobce závěrem uplatnil námitku prekluze práva na dodatečné vyměření daně v dané věci. Při zahájení daňové kontroly nebyl žalobci totiž sdělen žádný důvod k jejímu konání. Žalobce zde odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.11.2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07.

Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval obdobnou argumentaci jako v napadeném rozhodnutí. Dále doplnil, že správce daně při zadávání vypracování znaleckého posudku vycházel z žalobcova návrhu a od žalobce si vyžádal originály listin, které měl podle něj podepsat V. M. Správce daně si vyžádal (aby bylo podpisy na těchto listinách s čím porovnávat) od správce daně místně příslušného podle bydliště V. M. několik písemností s podpisy této osoby na podáních doručených tomuto správci daně (byly použity 4 listiny z různých let) a rovněž si vyžádal takové písemnosti od dědičky V. M. I. D. (šlo o dvě písemnosti). Ze znaleckého posudku je jednoznačně zřejmé, že všechny doklady předložené žalobcem (mandátní smlouva, příjmový pokladní doklad na částku 1,6 mil. Kč atd.- tzv. sporný materiál) podepsala jiná osoba, než písemnosti, které byly předloženy jako tzv. srovnávací materiál (žádost o posečkání placení daně z 12. 12. 2003, žádost o zrušení záloh daně atd.).

Z výpovědi svědka S. Č. rozhodně nevyplývá, že by smlouvu o dílo č. 0109/2003 podepsala paní M. Ani z jeho výpovědi učiněné v trestním řízení není jasné, které konkrétní doklady měla podepsat paní M. a které pan M.; je zřejmé, že některé doklady podepisoval i podle svědka pan M. Výpověď poskytl až v roce 2008, tedy s časovým odstupem několika let od doby, o níž vypovídal.

Jde-li o k důkazu navržený postup v rámci mezinárodní právní pomoci, k tomu žalovaný uvedl, že žalobce konkrétně neuvedl jméno, příjmení a bydliště fyzických osob, které měly být v pozici svědka vyslechnuty. Za takového stavu nelze přičítat k tíži správce daně neprovedení tohoto důkazu.

Výpověď svědka S. zhodnotil žalovaný ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy. Podle žalovaného je třeba vycházet i z toho, že tento svědek vypovídal v červnu roku 2008, tedy již dávno poté, co V. M. zemřel. Svědka nebylo možno konfrontovat s p. M.

Závěrem žalovaný ve svém vyjádření rozebírá, z jakého důvodu nelze na daný případ aplikovat nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1835/07, ze dne 18.11.2008. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Při jednání žalobce zejména zdůraznil, že jeho výhrady směřovaly proti způsobu pořízení znaleckého posudku, neprovedení mezinárodního dožádání, nesprávnému hodnocení výpovědi svědka Ing. S., a to vše za situace, kdy obchodní partner žalobce p. M. zemřel a proto jej nebylo možné vyslechnout.

Žalovaný setrval na argumentaci, kterou uvedl v rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě.

Krajský soud v Brně přezkoumal v rozsahu žalobních bodů napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud se nejprve zabýval námitkami směřujícími proti způsobu pořízení znaleckého posudku. Podle ust. § 16 odst. 4 písm. e) d.ř. má daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, ve vztahu k pracovníku správce daně právo klást svědkům a znalcům otázky při pokračování
30 C8
a 23/2009

ústním jednání a místním šetření. Jak již NSS judikoval (např. v rozsudku ze dne 23.11.2004, č.j. 5 Afs 14/2004-60), svědčí toto právo daňovému subjektu kdykoliv za řízení, je-li jeho předmětem správné stanovení nebo vybrání daně, přičemž není rozhodné, děje-li se tak v rámci vytýkacího řízení, nebo při daňové kontrole, ani to, zda je takové právo expressis verbis v ustanovení zvláštní části zákona uvedeno. Právo klást svědkům otázky při jednání, jakož i ostatní práva součinnosti nepochybně daňovému subjektu náleží i bez výslovného odkazu v § 16 odst. 4 d.ř. Znalecký posudek je nutno chápat jako jeden z důkazních prostředků, které správce daně v průběhu řízení opatřil. Ve smyslu ust. § 2 odst. 9 d.ř. náleží žalobci právo při jeho hodnocení. Žalobce byl s předmětným znaleckým posudkem, který hodlal správce daně v řízení použít ve smyslu ust. § 31 odst. 4 d.ř., seznámen a mohl proti němu uplatnit námitky či připomínky. Žalovaný v rozhodnutí předně rekapituluje, jak se s námitkami proti znaleckému posudku vyrovnal v řízení správce daně (str. 8 a 9 napadeného rozhodnutí) a následně sám se vyjadřuje k odvolací námitce, týkající se použití předmětného znaleckého posudku, jako důkazu (str. 19, 20 napadeného rozhodnutí). Z obsahu předmětného znaleckého posudku soud zjistil, že jako srovnávací materiál pro posouzení pravosti podpisů na mandátní smlouvě, příjmovém dokladu č. AF 1499552, faktuře č. 300110, příjmovém pokladním dokladu ze dne 19.12.2004 a faktuře č. 300 189, byly použity: žádost o posečkání daně ze dne 12.12.2003, žádost o zrušení záloh na dani z příjmů fyzických osob ze dne 15.12.1999, přiznání k silniční dani za kalendářní rok 2001, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2002, smlouva o dílo č. 0109/2003 o svozu domovního odpadu ze dne 1.9.2003 a ceník odvozu PDO 2001. Znalec tedy při porovnání podpisu vycházel i z dokumentů, adresovaných Finančnímu úřadu. Zde žalobce v žalobě ani nezpochybňoval, že se jedná o podpisy p. M. Pokud se jedná o smlouvu o dílo č. 0109/2003, tak z provedeného dokazování nevyplývá, že by zcela konkrétně tento dokument nebyl podepsán p. M., ale paní M. Svědek Č., který měl tuto skutečnost potvrdit, byl za účasti daňového subjektu vyslechnut, přičemž z jeho výpovědi toto nevyplývá. Takovou skutečnost neprokazuje ani výpověď svědka Č., doložená žalobcem v rámci odvolacího řízení. Žalobce tedy skutečnosti uvedené ve znaleckém posudku ničím nevyvrátil a nenavrhl ani provedení znaleckého posudku jiným znalcem. Provedení důkazu znaleckým posudkem samo o sobě nevyžaduje, aby bylo nařízeno ústní jednání, ve kterém by byl znalec vyslechnut, a to za situace, kdy žalobce výslech znalce nenavrhoval, nepoložil mu žádné dotazy a správce daně sám dotazy vůči znalci neměl. Žalobce brojil toliko proti podkladům, z nichž znalec vycházel. Takový postup odpovídá zásadám upravujícím daňové řízení podle ust. § 2 odst. 9 d.ř., jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. rozhodnutí), a to vše za situace, kdy správce daně, resp. žalovaný, zhodnotil, z jakého důvodu nepřihlédl k námitkám žalobce. Žalobce brojil toliko proti jedinému z podkladu, z něhož znalec vycházel (srov. rozhodnutí NSS ze dne 15.2.2008, č.j. 5 Afs 44/2007-68). Soud nadto k věci dodává, že nebylo nezbytné přistoupit k opakovanému výslechu svědka, jak navrhoval žalobce. Pro posouzení věci je totiž rozhodující, že žalobce neprokázal činnost p. M. dle mandátní smlouvy jako daňově uznatelný výdaj ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZDP.

Další část námitek směřovala proti tomu, že daňové orgány k důkazu neprovedly postup v rámci mezinárodní právní pomoci, jak je předpokládáno mezinárodními smlouvami. Z rozsudku NSS ze dne 14. 7.2008, č.j. 8 Afs 70/2007-102, vyplývá, že „správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není přitom vázán jen návrhy daňových subjektů. Vždy provede navržené důkazní prostředky, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (§ 31 odst. 2 věta první a druhá daňového řádu). Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s právními předpisy. Může se jednat o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, pokračování
30 C9
a 23/2009

veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty, doklady k nim apod. Jednotlivé skutečnosti, rozhodné pro daňové řízení, se prokazují v rámci důkazního řízení. Provedené důkazní řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem (§ 31 odst. 4 věta první, druhá, čtvrtá a pátá daňového řádu). Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 31 odst. 9 daňového řádu).

Podle posledně citovaného ustanovení leží v daňovém řízení důkazní břemeno na daňovém subjektu. Nesplní-li daňový subjekt svou zákonnou povinnost v řízení před daňovým orgánem, nemůže být taková skutečnost k tíži tohoto orgánu. Daňové řízení, resp. dokazování v jeho průběhu, není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí. Jestliže daňový subjekt neprokáže v daňovém řízení skutečnosti, které tvrdí, nelze s odkazem na § 31 odst. 8 daňového řádu dovozovat, že je to správce daně, kdo byl povinen tyto skutečnosti prokazovat za daňový subjekt, a neučinil-li tak, dospět k závěru, že rozhodnutí daňového orgánu bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění a je nezákonné. Neunesení důkazního břemene žalobcem neznamená, že správce daně má povinnost relevantní důkazy sám vyhledávat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004 89, č. 618/2005 Sb.NSS a ze dne 12. 4. 2006, čj. 5 Afs 40/2005 72, www.nssoud.cz).

Pokud daňový subjekt navrhne k prokázání svého tvrzení provedení důkazu, musí důkazní prostředek dostatečně identifikovat. Možnost správce daně vyhledat (a následně provést) důkazní prostředek navržený daňovým subjektem je limitována poskytnutými údaji. Je tedy ve vlastním zájmu daňového subjektu, navrhuje-li v daňovém řízení důkaz k prokázání svého tvrzení, aby jej dostatečně identifikoval. Nelze přitom přičítat k tíži daňového orgánu, že se mu nepodařilo důkazní prostředek navržený daňovým subjektem vyhledat. V této souvislosti je nutno opakovaně zdůraznit, že důkazní povinnost v daňovém řízení primárně stíhá daňový subjekt.“

Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že když daňový subjekt navrhuje výslech svědka, musí jej jednak přesně označit a zásadně musí uvést, co má být jeho výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení (srov. rozsudek ze dne 26. 6. 2007, čj. 8 Afs 65/2005 79, a obdobně i rozsudek ze dne 24. 3. 2004, čj. 3 Afs 1/2003 101, www.nssoud.cz).

Jak vyplývá z citované judikatury, chce-li daňový subjekt navrhovat výslech svědka, musí takový návrh výslovně uvést s tím, co má být jeho výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětnému řízení. Takový zcela konkrétní návrh ve směru výslechu fyzických osob, s kterými p. M. jednal v zahraničí, žalobce v průběhu řízení neučinil. V daňovém řízení leží důkazní břemeno na daňovém subjektu a bylo na něm, aby navrhl výslech takovýchto svědků. Jak vyplynulo ze spisového materiálu ve svém podání (podací razítko 6.3.2007), žalobce navrhoval využití postupu dle mezinárodních smluv ve vztahu k Ukrajině, Kanadě a ke Švýcarsku. Toto podání žalobce, stejně jako podání žalobce ze dne 9.9.2006 (odpověď na výzvu č.j. 69991/06/398932/0162) neobsahuje návrh na výslech konkrétních fyzických osob, s kterými měl p. M. spolupracovat v zahraničí. Takový návrh pak není uveden ani v odvolání proti rozhodnutí správce daně. Ani při jednání před soudem žalobce přesně neoznačil konkrétní osoby, jejichž výslech navrhuje.

pokračování
30 C10
a 23/2009

Další část námitek směřovala k nesprávnému hodnocení výpovědi Ing. S. z trestního řízení, kterou žalobce předložil k odvolání. Soud k tomu uvádí, že podle čl. II předmětné mandátní smlouvy se mandatář zavazuje pro mandanta navázat v roce 2003 spolupráci s distributory, vytvořit síť odběratelů, zahájit přípravu pro registraci preparátu OVOSAN na trhu Evropy, USA, Kanady a Asie. Obsahem mandátní smlouvy, jak je vymezen v ust. § 566 odst. 1 obch. zák., je tedy závazek mandatáře, že pro mandanta na jeho účet zařídí určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta, např. uzavírání smluv, uplatňování reklamačních nároků, zastupování při soudním jednání apod., nebo uskutečněním jiné činnosti, např. obstaráním určitých informací, zjištěním podmínek pro uzavření konkrétních obchodů apod. V posuzovaném případě bylo na žalobci, aby ve smyslu ust. § 31 odst. 9 prokázal, že p. M. pro něj vykonával činnost vymezenou v mandátní smlouvě a tento výdaj je daňově uznatelný ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZDP. Bylo tedy na žalobci, aby prokázal, s kterými distributory p. M. jako mandatář jednal, resp. navázal spolupráci, zda činil kroky k vytvoření sítě odběratelů (s kým, kdy bylo jednáno, či komu byly zasílány jednotlivé materiály). Rovněž bylo na žalobci, aby prokázal, jakým způsobem mandatář M. zahájil přípravu pro registraci preparátu OVOSAN na výše zmíněných trzích. Ing. S., na jehož výpověď z trestního řízení se žalobce odvolává, toliko uváděl, že materiály zpracované p. M. doplňoval o grafické prvky související s OVOSANEM. Materiály předával firmě žalobce. Od p. M. dostal odměnu. Svědek však neprokázal, že by p. M. pro žalobce vykonával činnost, jenž je předmětem mandátní smlouvy, tj. spolupráce s distributory, tvorba sítě odběratelů výrobku OVOSAN, příprava registrace výrobku na zahraničních trzích. Žalobce tedy ve smyslu ust. § 31 odst. 9 neunesl důkazní břemeno a neprokázal nárok na uplatnění daňově uznatelného výdaje ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZDP. Pro posouzení věci pak soud považoval za nerozhodnou námitku, týkající se toho, že příslušnou pracovnicí finančního úřadu nebyl pořízen záznam o obsahu telefonátu mezi jí a svědkem Ing. S. Žalovaný se touto námitkou ve svém rozhodnutí zabýval. V tomto směru je rozhodující, že Ing. S. svou výpovědí neprokázal plnění p. M. dle předmětné mandátní smlouvy.

Závěrem se soud musel zabývat námitkou, že při zahájení daňové kontroly nebylo postupováno v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu v Brně ze dne 18.11.2008, sp. zn. I ÚS 1835/07. Krajský soud nejprve konstatuje, že v nyní posuzované věci se daňová kontrola týkala právnické osoby, zatímco Ústavní soud v citovaném nálezu řešil případ fyzické osoby. Nelze tedy přehlédnout, že jako klíčový argument použil Ústavní soud v předmětném nálezu obranu proti omezení či narušení autonomní sféry jednotlivce, což z povahy věci zjevně nemůže být právnická, nýbrž pouze fyzická osoba. Zde soud plně odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3.12.2009, č.j. 2 Aps 2/2009, které se vyrovnává s předmětným rozhodnutím Ústavního soudu ve věci zahájení daňové kontroly a zdejší soud se se závěry uvedenými v tomto rozhodnutí ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

pokračování
30 C11
a 23/2009

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 2.2.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru