Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 227/2008 - 21Rozsudek KSBR ze dne 25.01.2011


přidejte vlastní popisek

30 Ca 227/2008 - 21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha, v právní věci žalobkyně: JUDr. Renata Volná, se sídlem v Brně, Pellicova 25, správkyně konkursní podstaty úpadce Z. P., zast. JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 16.10.2008, č.j. 16853/08-1100-706807, se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5.712,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Poláčkové, advokátky, se sídlem v Brně, Starobrněnská 13.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Současně s podáním daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ze dne 28. 3. 2008, požádala správkyně konkursní podstaty JUDr. Renata Volná s odkazem na ust. § 64 odst. 4 zákona Č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) o vrácení přeplatku na dani z

příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 9 311,- Kč. Na základě podané pokračování
30 C2
a 9/2009

žádosti však Finanční úřad v Uherském Brodě rozhodnutím o přeplatku, čj. 50070/08/338913/0835, ze dne 2. 5. 2008 vyhověl žádosti správkyně konkursní podstaty pouze částečně a vrátil daňovému subjektu přeplatek ve výši 3 336,- Kč. V souladu s ust. § 64 a § 40a daňového řádu, pak správce daně převedl ke dni následujícímu po dni vzniku přeplatku částku ve výši 5 945,- Kč na úhradu nedoplatku evidovaného na dani z příjmů fyzických osob za část zdaňovacího období roku 2002 a částku ve výši 30,- Kč na úhradu nedoplatku evidovaného na dani z nemovitosti na zdaňovací období roku 2007. Dne 28.6.2002 Krajský soud v Brně usnesením č.j. 46 K 99/2000 – 165 prohlásil konkurs na majetek Z. P. Správkyní konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. Renata Volná. Napadené rozhodnutí žalovaného, jak je označeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítlo odvolání proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí.

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[2] Napadené rozhodnutí žalovaného je založeno na argumentaci, že v daňovém řízení v průběhu konkursního řízení podle zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ZKV“) lze díky přehcodnému ustanovení daňového řádu čl. XXVIII dle § 40a odst. 4 hradit přeplatkem vzniklým na základě skutečností, které nastaly v době od účinnosti rozhodnutí o prohlášení konkursu po 1.1.2008 veškeré sankce vzniklé k zapodstatovým pohledávkám. Vzhledem ke skutečnosti, že správce daně u daňového subjektu eviduje nedoplatky týkající se období po prohlášení konkursu, tj. za majetkovou podstatou, rozhodnutí o přeplatku bylo vydáno v souladu se zákonem.

III. Žalobní argumentace

[3] Podstata žalobních důvodů spočívá v tvrzení, že postupem žalovaného došlo započtení pohledávky, které je podle ust. § 14 odst. 1 písm. i) ZKV výslovně zakázáno.

IV. Stanovisko žalovaného

[4] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na skutkové a právní argumentaci použité v žalobou napadeném rozhodnutí o odvolání žalobce proti předchozímu správnímu rozhodnutí o převedení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob za rok 2007 na nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob za rok 2002.

V. Právní hodnocení soudu

Námitka faktického započtení pohledávky

[5] Žalobce se domáhal aplikace ust. § 14 odst. 1 písm. i) ZKV, podle něhož prohlášení konkursu má za následek, že započtení na majetek patřící do podstaty není přípustné; to se nevztahuje na závěrečné vyrovnání podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu. Naproti tomu žalovaný argumentoval při svém postupu ust. § 40a daňového řádu s využitím přechodného ustanovení k tomuto zákonu uvedeného v čl. XXVIII zákona č. 296/2007 Sb. Podle názoru žalovaného je zvolený postup pokračování
30 C3
a 9/2009

s účinností od 1.1.2008 proto možný. Stejnou problematikou se v minulosti již opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že žalovaným zvolený postup je rozporný se zákonem (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26.5.2009, č.j. 9 Afs 96/2008 – 57 a ze dne 4.6.2009, č.j. 9 Afs 63/2009 – 72, přístupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že právní úprava, provedená daňovým řádem, tj. včetně ust. § 40a tohoto zákona i čl. XXVIII zákona č. 296/2007 Sb. je ve vztahu k zákonu o konkursu a vyrovnání úpravou obecnou a nemůže proto modifikovat principy konkursního řízení, probíhajícího podle zákona o konkursu a vyrovnání. Výklad použitý žalovaným by ve svém důsledku znamenal obejití zákazu započtení v konkursním řízení (viz žalobcem poukazované ust. § 14 odst. 1 písm. i) ZKV), jakož i nerespektování výkladových principů stanovených Ústavním soudem, na jejichž základě dochází k naplnění účelů a cílů zákona o konkursu a vyrovnání (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28.7.2005, sp.zn. III.ÚS 648/04). S uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu se zdejší soud plně ztotožňuje. Tato námitka byla shledána důvodnou.

VI. Závěr a náklady řízení

[6] Ze shora uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost postupem podle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení správní orgán vázán.

[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť současně neshledal existenci důvodů, které by měly vést, byť i jen

k částečnému nepřiznání těchto nákladů. Náhrada nákladů řízení se sestává z odměny za dva úkony právní služby ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby); k náhradě nákladů byla připočtena náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 posledně cit. vyhlášky) a daň z přidané hodnoty ve výši 912,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 25. 1. 2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru