Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 214/2008 - 60Rozsudek KSBR ze dne 30.11.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 27/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 214/2008 - 60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně: L. J., právně zastoupené Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 2, za účasti osoby zúčastněné: J. M., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, ze dne 23.7.2008, č.j. KUZL 47317/2008 a rozhodnutí Městského úřadu Luhačovice, stavebního úřadu, ze dne 21.3.2008, č.j. 27893-41/07/24/Bk, se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni prostřednictvím právního zástupce Mgr. Zdeňka Rumplíka, advokáta se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51 na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč, ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání manželů L. a M. J. a potvrzeno rozhodnutí odboru výstavby Městského úřadu Luhačovice ze dne 21.3.2008, č.j. 27893-41/07/24/Bk, kterým byl zamítnut návrh manželů J. na změnu platnosti územního rozhodnutí č. 4/85 o pásmu hygienické ochrany farmy v Poteči.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že odborem výstavby Městského národního výboru ve Valašských Kloboukách bylo dne 25.2.1985 pod č.j. Výst. 8/85 vydáno formou veřejné vyhlášky územní rozhodnutí č. 4/85 o pásmu hygienické ochrany (dále též „PHO“) farmy státního statku Uherský Brod v Poteči, které bylo vymezeno o poloměru 350 m se středem mezi oběma objekty živočišné výroby. Pro pásmo byla m.j. stanovena podmínka ustájení maximálně 560 ks jalovic na farmě, přičemž uvedený stav dobytka nesmí být zvýšen pokračování
30 C2
a 214/2008

a na území PHO stanovena stavební uzávěra pro objekty sloužící trvale k obytným účelům, pro budovy školské, zdravotnické, sportovní a rekreační. V odůvodnění rozhodnutí je stanoveno, že platnost PHO nebyla časově omezena. Zanikne-li důvod vyhlášení PHO, rozhodne o ukončení platnosti rozhodnutí odbor výstavby Městského národního výboru Valašské Klobouky.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného dále vyplývá, že správní řízení o změně územního rozhodnutí bylo zahájeno za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) – manželé J. podali návrh dne 22.12.2006 – proto žalovaný v odvolacím řízení postupoval za použití ust. § 190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 50/1976 Sb.

Podle ust. § 40 odst. 2 stavebního zákona dobu platnosti rozhodnutí o chráněném území nebo o ochranném pásmu, jakož i rozhodnutí o stavební uzávěře stanoví stavební úřad. Jestliže nelze platnost rozhodnutí předem časově omezit, rozhodne stavební úřad o ukončení jeho platnosti, zanikne-li účel, pro který bylo územní rozhodnutí vydáno.

K odvolacím námitkám manželů Juřicových žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že se plně ztotožňuje s názorem stavebního úřadu, který dospěl k závěru, že pro deklarovaný podnikatelský záměr rozšíření chovů hospodářských zvířat v horizontu 2-5 let, jak uvedl současný provozovatel farmy, není účelné v současné době měnit nebo ukončit vyhlášené pásmo hygienické ochrany, neboť tímto omezením by mohlo dojít k nevratnému omezení podnikatelské činnosti provozovatele farmy. S uvedeným názorem se žalovaný ztotožnil, neboť dospěl k závěru, že provozovatel farmy pokračuje „v byť proměnlivé formě živočišné výroby, kdy je třeba aktuálně reagovat na současnou tržní ekonomiku a účel, pro který bylo pásmo hygienické ochrany vyhlášeno, nezanikl“.

K odvolací námitce, že si stavební úřad neověřil, zda předpokládané zvýšené počty kusů hospodářských zvířat v horizontu 2-5 let jsou realizovatelné, žalovaný uvedl, že rozsah chovu na farmě je limitován stávajícím pásmem hygienické ochrany a územním plánem obce. V rozsahu pásma hygienické ochrany může provozovatel farmy počty chovaného zvířectva upravovat, tj. zvyšovat či snižovat. Z toho důvodu nebylo nutné ověřovat, zda stav hlášeného chovu provozovatele farmy je realizovatelný, či nikoliv. K odvolací námitce, že stavební úřad nerespektoval právní názor Státní veterinární správy ČR Praha žalovaný zejména uvedl, že Státní veterinární správa ČR Praha neměla v předmětném správním řízení postavení dotčeného orgánu státní správy. K námitce, že stavební úřad nerespektoval právní názor Ministerstva pro místní rozvoj Praha vyslovený v rámci přezkumného řízení dne 30.11.2006 žalovaný uvedl, že tento názor nevychází z objektivního posouzení, neboť nepřihlíží k právům provozovatele farmy, k nutnosti provozovatele farmy reagovat na tržní ekonomiku a bez dalšího zvýhodňuje vlastníka pozemku (odvolatele). Žalovaný nemá výhrady k názoru stavebního úřadu, který dospěl k závěru, že nelze bez dalšího vycházet z aktuálního stavu, ale je nezbytné též zjistit i záměry provozovatele farmy do budoucna. Pozemek ve vlastnictví odvolatelů lze využívat jen v souladu se schválenou územní plánovací dokumentací k zemědělským účelům.

K námitce odvolatelů, že dle Krajské veterinární správy Zlínského kraje nemají pásma hygienické ochrany v současné době legislativní oporu, žalovaný uvedl, že se v dané věci jedná o pásmo hygienické ochrany vyhlášené v souladu se zákonem a k jeho zrušení či změně nebyly zjištěny důvody. Krajská veterinární správa Zlínského kraje ve sdělení také pokračování
30 C3
a 214/2008

uvedla, že je nutno vzít v úvahu i nákazová ochranná pásma a uvědomit si, že živočišná výroba přináší spolu s chovem zvířat zápach a zvýšený výskyt hmyzu.

Žalovaný dále uvedl, že výhledový chov 80 000 ks brojlerů není zatím ničím podložen, ale dle vyjádření provozovatele farmy J. M. má záměr využít farmu pro živočišnou výrobu v plné kapacitě stávajících objektů a dalším rozšiřováním volných ploch na farmě. K tomu má provozovatel farmy právo s tím, že rozsah živočišné výroby je limitován vyhlášeným pásmem hygienické ochrany.

Skutečnost, že jeden stávající kravín byl navržen pro chov drůbeže neznamená, že zanikl důvod pro vyhlášení pásma PHO z roku 1985. Velikost pastevní plochy není rozhodující pro posouzení, zda nastal důvod k ukončení platnosti PHO či jeho změně. Rozhodující je, že jeden ze stávajících kravínů lze i nadále využívat pro chov hovězího dobytka a druhý slouží jako výkrmna drůbeže.

Při místním šetření dne 3.7.2007 žalovaný zjistil, že v areálu farmy se kromě jiných staveb, které zmiňují odvolatelé, nachází jeden kravín, který slouží jako výkrmna brojlerů a druhý kravín není využíván, protože skot je na volné pastvě. Dále se v areálu farmy nachází hnojiště, jímka, seník, silážní žlab, tj. objekty sloužící pro živočišnou zemědělskou výrobu.

Pro případné ukončení platnosti územního rozhodnutí o PHO farmy v Poteči není rozhodující, že došlo ke změně vlastníků v areálu farmy, nýbrž zda zanikl účel, pro který bylo územní rozhodnutí vydáno. Rozhodující je tedy, zda objekty v areálu slouží pro živočišnou zemědělskou výrobu a též jaké záměry má provozovatel farmy ve využití farmy a plánovaného stavu zvířat co do druhu a množství. To samé platí i pro případné snížení pásma hygienické ochrany. Z rozhodnutí a podkladů pro rozhodnutí je patrno, že ochranné pásmo bylo vymezeno o poloměru 350 m mezi dvěma kravíny, z nichž jeden nyní slouží jako výkrmna drůbeže.

Žalovaný závěrem v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že vydáním územního rozhodnutí a následně stavebního povolení na stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. 684/4 k.ú. Poteč v rozporu s územním rozhodnutím o PHO došlo ke zmaření cíle územního plánování vyjádřeného územním rozhodnutím o PHO.

Proti rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla podána žaloba, v jejímž úvodu žalobkyně zejména uvedla, že územní rozhodnutí 4/85 bylo vydáno podle ust. § 39 stavebního zákona a § 11 vyhl. č. 85/1976 Sb. Podle ust. § 11 odst. 3 citované vyhlášky rozhodnutí o ochranném pásmu obsahuje zejména označení a adresu navrhovatele, podmínky ochrany – jako navrhovatel je uveden Státní statek a jako podmínky ochrany jsou uvedeny ustájení maximálně 560 ks jalovic a stanovení stavební uzávěry pro objekty sloužící trvale k obytným účelům. Stanovení stavební uzávěry je v rozhodnutí č. 4/85 uvedeno neoprávněně, neboť ve výroku rozhodnutí není odkaz na ust. § 12 citované vyhlášky a Státní statek nežádal o vydání rozhodnutí o stavební uzávěře, které navíc mělo být vydáno samostatným rozhodnutím. Z odůvodnění rozhodnutí č. 4/85 též nejsou patrny důvody stanovení PHO poloměrem 350 m, když podle platné metodiky hygienické služby bylo PHO 159 m.

Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobkyně namítla, že pro rozhodnutí správního orgánu je rozhodující stav v době rozhodování, přičemž záměry provozovatele farmy nejsou pro rozhodnutí významné, neboť nesplnění záměru nemůže být pokračování
30 C4
a 214/2008

sankcionováno. Navíc J. M. farmu provozuje od roku 1996, správní orgán si mohl z jeho účetní evidence vyžádat stavy zvířat od roku 1996 do doby rozhodnutí a na základě posouzení těchto stavů zvířat rozhodnout. Dle názoru žalobkyně současné stavy zvířat se příliš neliší od

stavu zvířat od roku 1996 a současný stav zvířat nijak neodůvodňuje existenci PHO. Stavební úřad se nijak nevypořádal se stanoviskem dotčeného orgánu – Krajské veterinární správy Zlínského kraje, která uvedla, že pásma hygienické ochrany v současné době nemají legislativní oporu. Konstatování, že „stavební odbor vycházel i ze zájmu provozovatele farmy vyjádřeného v protokolu o ústním jednání konaného dne 22.2.2008, že se musí chovat podle tržní ekonomiky a této se musí přizpůsobit“ nelze přezkoumat. Správní orgán měl posuzovat, zda intenzita zásahu do vlastnických práv manželů J. je adekvátní rozsahu a způsobu současného využívání ochranného pásma. Ani provozovatel farmy J. M., ani správní orgán netvrdí, že by v období od roku 1996 do doby rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo PHO využíváno. Konstatování, že „proto stavební odbor tuto věc hodnotí tak, že v současné době s ohledem na stav vyvolaný přechodnými aktuálními potřebami, ještě nezanikl účel, pro který bylo rozhodnutí 4/85 vydáno a není účelné ukončit jeho platnost“ nelze přezkoumat, neboť není vysvětleno, co správní orgán považuje za „přechodné aktuální potřeby“. Konstatování, že „námitka manželů J., kteří se domáhají snížení ochranného pásma a tím i omezení původně předpokládaného chovu, dle hodnocení stavebního odboru nepřevažuje nad zájmem vlastníka a též provozovatele farmy“ nelze přezkoumat, neboť maximálního stavu ustájení 560 ks jalovic, které bylo podmínkou vyhlášení PHO, nebylo dle žalobkyně nikdy dosaženo ani před rokem 1989 a tím méně po něm, takže nelze konstatovat, že by došlo k omezení předpokládaného chovu. Provozovatel farmy dle jeho vyjádření chová 50 ks skotu, tj. přibližně 10 % maximálního stavu, počet ostatních zvířat je zanedbatelný a pokud jde o 30 000 ks kuřat, bylo dne 3.1.1996 vydáno stavebním úřadem stavební povolení na stavbu „přestavba kravína pro výkrm drůbeže“ a součástí žádosti o stavební povolení je stanovení směrné vzdálenosti PHO pro objekt výkrmu brojlerů, které vypracoval ing. J., z něhož vyplývá, že poloměr směrné vzdálenosti tohoto objektu je 164 m. Rovněž nepřezkoumatelný závěr správního orgánu prvního stupně poukazující na proměnlivou formu živočišné výroby a aktuální reagování na současnou tržní ekonomiku, neboť vrozhodnutí není vysvětlen pojem „proměnlivá forma živočišné výroby“ a odkaz na tržní ekonomiku je nepatřičný.

V řízení o změně nebo zrušení PHO nemůže správní orgán posuzovat podnikatelské záměry provozovatele farmy, za které navíc nelze považovat sdělení J. M., že výhledově rozšíří chov zvířat a výhledem se rozumí období 2-5 let. Konstatování stavebního odboru, že přiblížení farmy s obytnou zástavbou by mohlo nést i další spory týkající se ochrany bydlení, je též nepřezkoumatelné. Rovněž je nekonkrétní konstatování, že si stavební úřad od provozovatele farmy vyžádal stanovisko se sdělení záměrů, provozovatel uvedl časový horizont 2-5 let a po tuto dobu bude stavební úřad požadovat po provozovateli sdělení v roční termínech počet stavu zvířat, které by mohl následně vyhodnotit a v případě nového požadavku na změnu platnosti PHO byl připraven ve věci následně rozhodnout.

Stavební úřad si měl zejména ve svém rozhodnutí ze dne 21.3.2008 vypořádat, zda jsou splněny podmínky uvedené v rozhodnutí č. 4/85. Účastníci řízení nyní nebyli všichni vlastníci pozemků, pro které bylo PHO vyhlášeno. V pokladech pro rozhodnutí je uvedeno, že jeden kravín není nyní využíván a druhý kravín byl přestavěn na výkrmnu drůbeže a ochranné pásmo bylo stanoveno na 164 m. Od roku 1989 nebylo nikdy ustájeno v předmětných dvou objektech kravínů 560 ks jalovic a rovněž J. M. (provozovatel farmy) netvrdí, že v období od roku 1996 choval větší počet jalovic či skotu. Z toho vyplývá, že důvod pro vyhlášení PHO zanikl a zjišťování případných budoucích podnikatelských záměrů provozovatele farmy pokračování
30 C5
a 214/2008

nebylo podstatné. Rozhodnutí stavebního odboru ze dne 21.3.2008 je nepřezkoumatelné pro absenci skutečností, které vedly k zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí nebo zrušení rozhodnutí č. 4/85.

Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že provozovatel farmy hodlá pokračovat v živočišné výrobě na farmě. Žalovaný rovněž převzal termín „proměnlivá forma živočišné výroby“ a „současná tržní ekonomika“, které jsou nepatřičné v řízení, ve kterém je rozhodováno o zrušení nebo snížení PHO. „Tržní ekonomika“ nemá se stanovením PHO nic společného. Jestliže nelze bez dalšího vycházet z aktuálního stavu chovu zvířat na farmě podle stavebního úřadu, musel by žalovaný v rozhodnutí uvést, z jakého stavu při svém rozhodování vycházel. Ze závěru žalovaného z obhlídky na místě samém ze dne 3.7.2007 vyplývá, že vyhlášené PHO pro chov 560 ks jalovic zaniklo, neboť jeden z objektů, pro který bylo PHO vyhlášeno, byl překolaudován na odchovnu brojlerů a druhý objekt není dlouhodobě využíván. Nákazové ochranné pásmo nijak nesouvisí s vyhlášeným PHO. Záměry provozovatele farmy ve využití farmy do budoucna nejsou rozhodující pro případné ukončení platnosti nebo snížení rozhodnutí o PHO farmy Poteč, neboť rozhodující je skutečnost, zda zanikl účel, pro který bylo územní rozhodnutí o PHO vydáno či nikoliv. Navíc změnou užívání jednoho z kravínu na chov brojlerů již na farmě není možné ustájit maximálně 560 ks jalovic a podstatný je stav hlášeného chovu, protože pokud v době rozhodování bylo na farmě 50 ks skotu, je jasné, že potřeba PHO zanikla. PHO nebylo vyhlášeno pro živočišnou výrobu, ale pro ustájení maximálně 560 ks jalovic a při změně druhu chovaných zvířat, k čemuž došlo v dané věci (změna užívání jednoho z kravínů na odchovnu brojlerů) musí být stanoveno nové PHO odpovídající druhu chovných zvířat.

Stavební úřad měl povinnost nejpozději před svým rozhodnutím ze dne 3.1.1996, č.j. 1279/95 nejen formálně, ale i fakticky ukončit platnost rozhodnutí č. 4/85, neboť zanikl důvod pro jeho vyhlášení.

V dopisu Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 30.11.2006, kterým bylo reagováno na náš podnět na přezkoumání rozhodnutí žalovaného je m.j. uvedeno, že PHO stavby pro odchov zvířat se stanovuje vždy podle jejich druhu a množství. Dle metodiky vydané hlavním hygienikem ČR a platné v době vydání rozhodnutí o změně užívání jedné ze staveb pro chov zvířat bylo ke každé změně užívání takové stavby třeba zpracovat nový výpočet PHO podle druhu a množství zvířat.

Žalovaný nevyjádřil vlastní právní názor, kterým by zdůvodnil, proč za rozhodující nepovažuje aktuální využití dvou objektů a z jakých konkrétních důvodů skutečné využívání v objektu v areálu farmy nepovažuje za důvod změny rozhodnutí č. 4/85. Žalovaný se nezabýval tím, že od vydání rozhodnutí č. 4/85 uplynulo více než 20 let, a proto se mohly změnit podmínky pro stanovení PHO, když v pokladech pro vydání předchozího rozhodnutí byla směrná vzdálenost stanovena na 159 m, zda PHO v rozsahu 350 m je v souladu se současným využíváním farmy pro chov brojlerů, pro který je PHO stanoveno na 164 m, zda je platný metodický návod pro posuzování chovu zvířat z hlediska péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek vydaných hlavním hygienikem ČR – Ministerstvem zdravotnictví č.j. HEM 300/12.6.1992, zda rozhodnutí o PHO v rozsahu 350 m neodůvodněně nezasahuje do práv třetích osob, jaké je stanovisko vlastníků parcel č. 685 a 684/2, pro které bylo vyhlášeno PHO.

pokračování
30 C6
a 214/2008

Též z dopisů Veřejného ochránce práv ze dne 23.4.2008 a ze dne 11.8.2008 vyplývá, že dle jeho názoru se měl žalovaný zabývat opodstatněností a právními účinky ochranného pásma dle aktuálního stavu a podmínek v území, zejména platné návaznosti na platnou metodiku výpočtu ochranných pásem.

Stavební úřad i žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nijak neuvedli, proč se přiklonili ke stanovisku provozovatele farmy. Závěrem žaloby žalobkyně navrhla zrušit rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí stavebního úřadu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce týkající se stavební uzávěry v rozhodnutí č. 4/85 uvedl, že toto rozhodnutí nebylo předmětem přezkoumání v rámci odvolacího řízení, neboť žalovaný z něj vycházel jako z podkladu pro rozhodnutí, o němž je vedeno vlastní řízení o změně územního rozhodnutí č. 4/85. Navíc v územním řízení platí tzv. koncentrační zásada, podle které se v řízení k námitkám podaným po uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží. Námitka týkající se stavební uzávěry v rozhodnutí č. 4/85 nebyla vznesena v řízení a tudíž se k ní nepřihlíží.

Stavební povolení ze dne 3.1.1996, č.j. Výst. 1279/95 na stavbu „přestavba kravína pro výkrm drůbeže“ nebylo předmětem přezkumu v rámci odvolacího řízení ve věci změny PHO. Žalobní námitka, že v katastru nemovitostí u parcely č. st. 369 k.ú. Poteč je uvedeno, že parcela není zapsaná na listu vlastnictví, nebyla vznesena v řízení a tudíž se k ní s ohledem na koncentrační zásadu nepřihlíží, navíc je zřejmé, že tato parcela je zapsaná na listu vlastnictví č. 552.

K žalobní námitce, že žalovaný převzal termín „proměnlivá forma živočišné výroby“ a „současná tržní ekonomika“, které nejsou nikde blíže specifikovány, žalovaný uvedl, že i když uváděné termíny nejsou v odůvodnění rozhodnutí specifikovány, proměnlivou formou živočišné výroby se rozumí, že na farmě se nechová jeden konkrétní druh dobytka nebo drůbeže, ale při provozování živočišné výroby se vychází z ohledu na současnou tržní ekonomiku odvislou od všech aspektů. Současnou tržní ekonomikou se rozumí poptávka či preferování určitého hospodářského zvířectva. Z minulých let jsou známy případy, kdy v jednom období byl preferován chov hovězího dobytka či prasat a v jiném období např. chov drůbeže.

V odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je uvedeno, že dne 10.12.2007 obdržel stavební úřad od provozovatele farmy J. M. sdělení záměru využití farmy v Poteči, o které stavební úřad opřel své odůvodnění.

Dle názoru žalovaného skutečnost, že pásmo hygienické ochrany bylo původně vyhlášeno pro 560 ks jalovic neznamená, že by se v areálu farmy nemohl chovat jiný druh hospodářského zvířectva. Zrušení ust. § 71 zákona č. 20/1996 Sb., podle kterého byl vydán metodický pokyn pro posuzování chovu zvířat z hlediska péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, neznamená, že územním rozhodnutím stanovená PHO zanikají, popř. se musí změnit, neboť změna je možná pouze v rámci správního řízení. Důvod pro vyhlášení PHO nezanikl a stavební úřad neměl žádnou povinnost ukončit platnost územního rozhodnutí č. 4/85.

Pokud žalobce odkazuje na podklady pro vydání rozhodnutí č. 4/85, kde byla směrná vzdálenost stanovena na 159 m, žalovaný uvedl, že ze stanoveného návrhu PHO vypracovaného ing. O. je zřejmé, že přestože výpočtem dle pracovní pomůcky pro pokračování
30 C7
a 214/2008

Hygienickou službu Jihomoravského kraje vychází PHO ze vzdálenosti 159 m, navrhuje se s ohledem na okolní konfiguraci terénu PHO ve vzdálenosti 350 m. Posouzení, zda byly či nebyly všechny pozemky v okolní farmy Poteč v užívání soc. organizace, nebylo předmětem tohoto řízení a žalobkyně tuto námitku v řízení u stavebního úřadu ani u žalovaného neuplatnila.

Ze stanoveného pásma PHO pro objekt výkrmny brojlerů je patrno, že toto pásmo PHO nepřekročilo pásmo stávající PHO vyhlášené rozhodnutím č. 4/85 ze dne 25.2.1985 a tudíž stavební úřad mohl změnu užívání této stavby povolit. K žalobní námitce, že se žalovaný nezabýval platností metodického návodu pro posuzování chovu zvířat z hlediska péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, žalovaný uvedl, že se v daném případě nezřizuje nové pásmo hygienické ochrany, ale předmětem řízení bylo posoudit, zda pro již vyhlášené pásmo hygienické ochrany nastal důvod k jeho změně či ukončení jeho platnosti, zanikne-li účel, pro který bylo územní rozhodnutí vydáno.

K žalobní námitce, že se žalovaný nezabýval tím, zda rozhodnutí o PHO v rozsahu 350 m nezasahuje neodůvodněně do práv třetích osob, žalovaný odkázal na platnou územně plánovací dokumentaci.

K žalobní námitce, že se žalovaný nezabýval stanoviskem vlastníků pozemku parc. č. 685 a 684/2 k.ú. Poteč, pro které bylo vyhlášeno PHO, žalovaný uvedl, že stavební úřad oznámení o zahájení územního řízení ze dne 14.1.2008 v souladu s ust. § 36 odst. 4 stavebního zákona u stavby s velkým počtem účastníků řízení, jakož i územního řízení o ochranném pásmu rovněž oznámil účastníkům řízení veřejnou vyhláškou. Námitky k zahájenému územnímu řízení podali J. M. a manželé M. a L. J.. Závěrem vyjádření navrhl žalovaný žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Osoba zúčastněná na řízení J. M. ve vyjádření k žalobě uvedl, že požadavek žalobkyně je v přímém rozporu s územním plánem sídelního útvaru Poteč, podle kterého se pozemek nachází na ploše zemědělské výroby. V návrhu regulativu územního rozvoje územního plánu sídelního útvaru Poteč (dále jen „ÚPN“) je uvedeno, že je vyloučeno na plochách průmyslové a zemědělské výroby umísťování bydlení a že pásma hygienické ochrany jednotlivých provozů zemědělské výroby nesmí zasahovat obytnou zástavbu. V ÚPN je také uvedeno, že ekonomický potenciál obce představuje především zemědělská výroba v areálu farmy bývalého statku. Je uvažováno s využitím stávajících volných ploch v areálu farmy. Cílem ÚPN je navržení nových výrobních ploch tak, aby nedocházelo ke kolizím mezi výrobní činností farmy a obytnou funkcí okolního zastavěného území. Po privatizaci věnoval značné úsilí a nemalé finanční prostředky stavu farmy a je jeho zákonným právem využívat farmu způsobem a v rozsahu, který je dán platným pásmem hygienické ochrany. Dosavadní negativní zkušenost s postoji žalobkyně nezaručuje jejich objektivitu ve vztahu k provozu farmy a je důvodný předpoklad, že změna PHO farmy ještě zvýší netoleranci k průvodním jevům provozu farmy, i když provozovatel farmy bude plnit emisní limit na pachové látky. Proto nesouhlasí se snížením ani zrušením PHO na farmě v Poteči.

Rozhodující právní rámec tvoří ust. § 40 odst. 2 věta druhá stavebního zákona, podle kterého jestliže nelze platnost rozhodnutí o ochranném pásmu předem časově omezit, rozhodne stavební úřad o ukončení jeho platnosti, zanikne-li účel, pro který bylo územní rozhodnutí vydáno. Rozhodující proto je posouzení, zda zanikl účel, pro který bylo územní rozhodnutí o ochranném pásmu vydáno. Na toto řízení se přitom vztahují zejména obecné předpisy o správním řízení, neboť stavební zákon např. základní zásady pro tento druh řízení pokračování
30 C8
a 214/2008

podrobněji neupravuje (§ 140 stavebního zákona). Lze tak vyjít z ust. § 3, resp. § 52 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, podle kterého správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (zásada materiální pravdy). Soud zastává názor, že je třeba stanovit pásmo hygienické ochrany vždy podle aktuálního druhu a množství chovaných zvířat, čemuž svědčí i to, že při výpočtu směrné vzdálenosti PHO bylo přihlédnuto k průměrné hmotnosti ustájených jalovic a jejich množství (viz výpočet Ing. O. ze srpna 1984). Nezbytnou podmínkou pro stanovení PHO v r. 1985 bylo ustájení maximálně 560 ks jalovic (viz podmínka č. 1 územního rozhodnutí č. 4/85 o PHO ze dne 25.2.1985 č.j. Výst. 8/85). Navíc Ing. O. dospěl při výpočtu ke směrné vzdálenosti 159 m, avšak navrhl s ohledem na okolní konfiguraci terénu PHO ve vzdálenosti 350m.

Bylo proto třeba při posouzení, zda zanikl účel, pro který bylo územní rozhodnutí o PHO vydáno, přihlédnout ke změně druhu i množství chovaných zvířat, což správní orgány neučinily. Ve správním řízení přitom bylo ze sdělení J. M. ze dne 23.1.2008 zjištěno, že provozovatel farmy J. M. aktuálně chová 30 000 ks kuřat, 2 koně, 50 ks skotu a 45 ks březích ovcí, tj. zcela jiný druh a množství zvířat, než pro který bylo původní rozhodnutí v r. 1985 vydáno. Namísto toho však bylo přihlédnuto v rozporu s § 3, resp. § 52, správního řádu k budoucím podnikatelským záměrům provozovatele farmy, které uvedl ve sdělení ze dne 10.12.2007, resp. ze dne 23.1.2008, kde bez bližších podrobností sděluje, že k rozšíření chovu by mělo dojít v období 2 až 5 let.

Jestliže správní orgány zjistily, že oproti roku 1985 došlo k diametrální změně v druhu a množství chovaných zvířat, bylo jejich povinností vyjít z aktuálně zjištěného skutkového stavu a nikoli ze stavu, ke kterému snad dojde v budoucnu, a rozhodnutí č. 4/85 zrušit, neboť zanikl účel, pro který bylo územní rozhodnutí vydáno. Navíc jsou nepřezkoumatelné závěry správních orgánů uvedené v odůvodnění žalobou napadených rozhodnutích, ve kterých je argumentováno především potřebou reagovat na tržní ekonomiku a proměnlivou formou živočišné výroby. Rovněž je nepřezkoumatelný závěr stavebního úřadu uvedený v odůvodnění jeho rozhodnutí o tom, že zájem provozovatele farmy převažuje nad zájmem vlastníků pozemku realizovat na svém pozemku stavbu rodinného domu.

Rovněž je navíc nepřezkoumatelný závěr žalovaného uvedený na str. 7 v odst. prvním shora (resp. str. 6 poslední řádek dole), ve kterém uvádí, že „v současné době s ohledem na stav vyvolaný přechodnými aktuálními potřebami“, nezanikl účel, pro který bylo územní rozhodnutí č. 4/85 vydáno a není ani účelné ukončit jeho platnost či zasáhnout do stávajícího pásma hygienické ochrany farmy. Žalovaný zde konkrétně neuvádí co rozumí pod pojmem „přechodné aktuální potřeby“, ani co míní pod pojmem „stav vyvolaný přechodnými aktuálními potřebami“. Podobně je nedostačující pouhé „plné ztotožnění“ s názorem stavebního úřadu (viz poslední věta odst. prvního shora na str. 7 rozhodnutí žalovaného), kde žalovaný předtím uvádí větu „Stavební úřad při hodnocení zájmu vlastníka a provozovatele farmy a zájmu odvolatelů přisvědčil zájmu provozovatele farmy, který pokračuje v byť proměnlivé formě živočišné výroby, kdy je třeba aktuálně reagovat na současnou tržní ekonomiku odvislou od všech aspektů, jimiž je tvořena, nad zájmem vlastníků pozemku na svém pozemku realizovat stavbu rodinného domu.“ Jednak takový názor stavebního úřadu, jak již bylo řečeno, je nepřezkoumatelný, není v něm konkrétněji zdůvodněno, proč zájem provozovatele farmy převažuje nad zájmem vlastníků pozemku, stavební úřad též blíže nekonkretizuje pojmy „proměnlivá forma živočišné výroby“ a „potřebu aktuálně reagovat na současnou tržní ekonomiku“. Ztotožnění se žalovaného s tímto nepřezkoumatelným závěrem stavebního úřadu způsobuje rovněž nepřezkoumatelnost tohoto závěru žalovaného. Žalovaný ani konkrétněji neuvádí, proč se ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně a popírá pokračování
30 C9
a 214/2008

tímto postupem též podstatu odvolacího řízení, která m.j. spočívá v tom, že jiný (nadřízený) správní orgán tvůrčím způsobem (řádně zdůvodněným) přistoupí k vypořádání se s jednotlivými odvolacími námitkami.

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům se soud již nezabýval dalšími žalobními námitkami, neboť ty doplňují již vypořádané základní žalobní námitky týkající se jednak nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obou správních orgánů, jednak splnění podmínek pro aplikaci ust. § 40 odst. 2 věta druhá stavebního zákona.

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro vady řízení a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 3 a 4 s.ř.s.).

Protože žalobkyně byla zcela úspěšná ve věci (§ 60 odst. 1 s.ř.s.), protože rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu byla zrušena, přísluší jí náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představují celkovou částku 6 800,- Kč, která se sestává z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za dva úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby - §§7, 9 odst. 3 písm. f) a 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.) ve výši 2 100,- Kč za jeden právní úkon a paušální částky k náhradě výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 300,- Kč za jeden úkon (§ 13 odst.3 cit. vyhl.), a dále ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000,- Kč. 2 100 x 2 = 4 200 a 300 x 2 = 600. 4 200 + 600 + 2 000 = 6 800,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 30.11.2010

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru